Aktuální Zprávy

Policie obvinila muže z vraždy spoluvězně

Policie v pondělí obvinila osmadvacetiletého vězně z vraždy spoluvězně, podle kriminalistů ho minulý týden uškrtil. Informovala o tom na síti X. Motiv činu zatím není znám. Kriminalisté vyšetřují případ od čtvrtka, kdy na cele ve věznici v Plzni zemřel odsouzený čtyřiačtyřicetiletý muž.

---=1=---

Čas načtení: 2025-11-03 16:12:38

Mladého trestance obvinili z vraždy spoluvězně na Borech

Policie v pondělí obvinila z vraždy osmadvacetiletého vězně, který minulý týden podle kriminalistů ve věznici v Plzni uškrtil spoluvězně.

Čas načtení: 2025-11-03 16:34:00

Vražda za mřížemi v Plzni: Obětí je odsouzený vrah, útočníkovi hrozí 20 let

Z vraždy v pondělí policie obvinila 28letého muže, který ve čtvrtek večer ve věznici v Plzni na oddělení se zvýšenou ostrahou uškrtil 44letého spoluvězně. Mrtvým je podle informací Deníku muž, který byl odsouzen za vraždu, když brutálně ubil známého. Útočník si může pobyt za mřížemi prodloužit až o 20 let.

Čas načtení: 2025-11-03 16:29:00

Policie obvinila muže, který podle ní ve věznici v Plzni uškrtit spoluvězně

Plzeň - Policie dnes obvinila osmadvacetiletého vězně z vraždy spoluvězně, podle kriminalistů ho minulý týden ve věznici v Plzni uškrtil. Informovala o tom na síti X. Motiv činu zatím není znám....

Čas načtení: 2025-11-03 17:21:35

Policie obvinila muže z vraždy spoluvězně

Čas načtení: 2025-11-03 16:29:00

Policie obvinila muže, který podle ní ve věznici v Plzni uškrtit spoluvězně

Čas načtení: 2025-11-03 17:14:00

Policie obvinila muže, který měl ve věznici v Plzni uškrtit spoluvězně

Policie dnes obvinila osmadvacetiletého vězně z vraždy spoluvězně, podle kriminalistů ho minulý týden ve věznici v Plzni uškrtil. Informovala o tom na síti X. Motiv činu zatím není znám.

Čas načtení: 2025-11-03 17:20:00

Vražda za mřížemi Borské věznice: Policie obvinila muže, který měl uškrtit spoluvězně!

Policie v pondělí obvinila osmadvacetiletého vězně z vraždy spoluvězně, podle kriminalistů ho minulý týden ve věznici v Plzni uškrtil. Informovala o tom na síti X. Motiv činu zatím není znám.

---===---

Čas načtení: 2021-04-06 18:26:24

Hrdinský útěk Vrby a Wetzlera z Osvětimi zachycuje film Zpráva

Sedmdesát sedm let uplyne ve středu 7. dubna od útěku vězňů Alfréda Wetzlera a Rudolfa Vrby z koncentračního tábora v Osvětimi. Toto výročí skutečného hrdinského činu a jednoho z nejvýraznějších zápisů československých občanů do světové historie vedoucí k záchraně desetitisíců lidských životů připomíná film Petra Bebjaka Zpráva. Jeho premiéru v českých kinech několikrát odsunula pandemie a zavřená kina, nový termín pro tuzemskou premiéru byl stanoven na 11. listopadu. Jedním z termínů, kdy si měl slovensko-česko-německý snímek Zpráva odbýt svou českou a slovenskou premiéru, byl 28. leden, Mezinárodní den památky obětí holokaustu. Film byl i při této příležitosti v lednu promítán v USA prostřednictvím mezinárodní židovské organizace pro lidská práva Centrum Simona Wiesenthala se sídlem v Los Angeles a v březnu byl uveden ve Španělsku. Izraelský deník Haarec jej zařadil k původním dvaceti snímkům o holokaustu, které rozhodně musíte vidět, a autor v recenzi vyzdvihl jeho sugestivní ztvárnění mrazivé atmosféry: „Nemyslím si, že by mi někdy byla taková zima, jako když jsem sledoval, jak jsou vězni baráku 9 nuceni stát venku, třesou se v mrazivých podmínkách, pára stoupá z jejich úst a vytváří kolektivní mrak nad hlavou, zatímco nacistické stráže provádějí pátrání po dvou pohřešovaných vězních – Alfrédovi Wetzlerovi a Rudolfovi Vrbovi alias Valérovi.“ Na útěku Wetzlera a Vrby je unikátní právě spolupráce vězňů různých národností z baráku 9, bez jejichž promyšlené koordinace a pomoci by se tento hrdinský čin nikdy nemohl uskutečnit. Jen hrstka vězňů dokázala utéct z Osvětimi – a Alfréd Wetzler s Rudolfem Vrbou byli jedni z nich. Dobrodružný filmový příběh útěku těchto dvou mladých židovských chlapců z přísně střeženého koncentračního tábora Osvětim zachycuje skutečné události včetně jimi následně sepsané detailní zprávy o fungování „továrny na smrt“. Ta se v červnu 1944 dostala i do rukou W. Churchilla a F. D. Roosevelta, po válce byla využita v tzv. norimberském procesu a dnes ji zná celý svět. Unikátní byla už i samotná metoda útěku, při které Wetzler s Vrbou strávili osmdesát hodin schováni v díře vyhloubené uprostřed navezených dřevěných klád, které měly posloužit na stavbu nových baráků tábora. Přesně 72 hodin totiž v případě útěku vězňů trvá poplach, při němž jsou stráže převeleny k hranicím tábora. Podle odborníků šlo o jeden z nejvýraznějších zápisů československých občanů do světové historie. Ačkoliv bylo uvolnění zprávy tehdy šestadvacetiletého Alfréda Wetzlera a dvacetiletého Rudolfa Vrby kontroverzně pozdrženo a dvaatřicetistránkový dokument byl zveřejněn až po mnoha týdnech, odhaduje se, že i tak bylo tímto činem zachráněno asi 200 tisíc Židů. „Frustrace, obava i nejistota jsou živnou půdou pro extremismus. Díky tomu, že v porovnání s historií dvacátého století žijeme dlouho v míru, zapomínáme, co znamená dennodenně se bát o život, o své blízké, schovávat se pro svůj původ, myšlenky, vyznání či orientaci. Zapomínáme, co je to být pronásledovaný. Proto je nutné si toto období, kdy jsme jako lidstvo selhali, připomínat,“ říká režisér Peter Bebjak. Po boku hlavních hereckých představitelů Noela Czuczora a Petra Ondrejičky ze Slovenska se v roli spoluvězně představí český herec Jan Nedbal, v menší roli se objeví Ondřej Malý. Z Čech je také architekt snímku Petr Synek. Kameramanem snímku Zpráva je Martin Žiaran a kostýmní výtvarnicí Katarína Štrbová Bieliková. Film Zpráva se natáčel i v Čechách, distributorem je společnost Falcon. Stěžejní roli ztvárnil ve snímku Zpráva i známý britský herec John Hannah, dále hrají Wojciech Mecwaldowski, Kamil Nozynski a Jacek Beler z Polska či Christoph Bach, Florian Panzner a Lars Rudolph z Německa. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-10-05 16:14:09

Stěžejní roli ve filmu Zpráva režiséra Petra Bebjaka ztvárnil známý britský herec John Hannah

„Kolik lidí musí umřít, aby svět uvěřil?“ ptají se hlavní hrdinové filmu Zpráva Johna Hannaha, který ztvárnil v novém celovečerním snímku režiséra Petra Bebjaka roli spojky Červeného kříže. Koprodukční Zpráva zachycuje obdivuhodný čin dvou dvacetiletých kluků, kteří utekli z Osvětimi a dokázali přesvědčit svět o hrůzném fungování koncentračního tábora. Filmoví tvůrci chtějí vyzdvihnout hrdinství československých občanů a připomenout, kam až mohou vést jakékoliv projevy netolerance ve společnosti. Do českých i slovenských kin vstoupí snímek shodně 28. ledna 2021. Premiéra je naplánovaná u příležitosti Mezinárodního dne památky obětem holokaustu, který vyhlásila OSN na 27. ledna, kdy byl v roce 1945 osvobozen největší německý nacistický koncentrační tábor v polské Osvětimi. Ačkoliv bylo uvolnění zprávy tehdy šestadvacetiletého Alfréda Wetzlera a dvacetiletého Rudolfa Vrby kontroverzně pozdrženo a dvaatřicetistránkový dokument byl zveřejněn až po mnoha týdnech, odhaduje se, že i tak bylo tímto činem zachráněno asi 200 tisíc Židů. Celovečerní film Zpráva vznikl podle autobiografického románu Alfréda Wetzlera Co Dante neviděl v slovensko-německo-české koprodukci. Hrají v něm herci ze všech těchto zemí a řada polských herců. Zásadní postavu Warrena ztvárnil i britský herec John Hannah, který je ve filmu mezi prvními konfrontován s tím, co se skutečně dělo v Osvětimi, a je na něm tuto zprávu předat do oficiálních míst. Informace z Vrbovy a Wetzlerovy zprávy byly publikovány prostřednictvím BBC či v The New York Times. Papež Pius XII., americký prezident F. D. Roosevelt a další autority následně zažádali Maďarsko o zastavení deportací, k čemuž došlo 9. července 1944, tedy zhruba tři měsíce po útěku mladých vězňů. „Pracovat v jiné zemi, v jiné kultuře a s lidmi různých národností je vždy výjimečná zkušenost. Znovu a znovu to připomíná, že i přes zřejmé odlišnosti jsme si všichni lidé velmi podobní. Když se vám dostane do ruky takový skvělý scénář, uvědomíte si, co máme společného s těmi, kteří tu byli před námi. Jejich síla a odvaha je pro nás velkou inspirací. O to víc, že v Evropě, která zažívá nejdelší období míru a spolupráce v dějinách, se opět zdvihá vlna nenávisti, rozdělování a strachu. Tento film je skutečně důležitý, jsem hrdý, že jsem mohl přijet na natáčení do České republiky, abych přispěl k rozšíření takového příběhu,“ říká John Hannah, britská hvězda filmu Čtyři svatby a jeden pohřeb, známý i ze snímku Mumie. Jeho scény se točily v dekoracích nedaleko Prahy. V hlavní rolích diváci uvidí Noela Czuczora a Petera Ondrejička ze Slovenska, v roli spoluvězně se představí český herec Jan Nedbal, v menší roli se objeví Ondřej Malý. Z Čech je také architekt snímku Petr Synek. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-08-10 18:03:36

U knihovny s Petrem Bílkem: O tom, co mělo zůstat nenapsáno, pekle biblických rozměrů a naprosté ztrátě smyslu

Diderotovy názory musely ve své době vytloukat okna, Čtyři knihy ukazují dobu, ve které nepojídalo lidské maso jako schválnost v nějaké fantasy, a Nebe nemá dno od Hany Andronikové dokládá, že jsme přišli o jeden z nejvýraznějších spisovatelských talentů poslední doby. Denis Diderot: Jakub fatalista (Odeon 2018/ překlad Dana Melanová) V divadelním přepracování Milana Kundery se román pronikavého osvícence pevně usadil v české kultuře. Nedávno Česká televize opět nabídla pražské nastudování s Jiřím Bartoškou a Karlem Heřmánkem v hlavních rolích. Kdo si přečte Diderota, s překvapením sezná, jak blízko svého vzoru se Kundera pohybuje. Jakub v překladu Melanové neztrácí francouzskou elokvenci a duchaplnost, přičemž ovšem dýchá zcela moderním přemýšlením o povaze literární fikce a o poslání vyprávění. Poslechněte si: „…pravda má i pikantní stránky, jaké člověk vyzvedne, když je geniální. – To ano, když je geniální; ale co když není? – Jestliže není geniální, pak nemá psát.“ Kolikrát mě tohle dvě stě padesát let staré prohlášení napadlo při četbě mnoha dnes vydaných knih! Ve své době musely Diderotovy názory vytloukat okna. Příznačně vyšel Jakub fatalista až po autorově smrti a po Velké francouzské revoluci, církev jej dala na index. Čtěte s číší šampaňského v ruce. Jen Lien-kche: Čtyři knihy (Verzone 2013/ překlad Zuzana Li) Příšernější knihu jsem snad v životě nečetl. Tady se nepojídá lidské maso jako schválnost v nějaké fantasy, tady hrdinové zhltnou z hladu nejen mrtvého spoluvězně, ale i ptačí trus se zbytky travních semínek. Maova Čína ve druhé polovině padesátých let minulého století. V nekonečných zónách přerodu se převychovávali vzdělanci. Pod vedením dětinského dozorce, kterého stylizuje autor jako „Dítě nebes“, nemá cenu pokoušet se o útěk, protože ty dálky, jež dělí lágr od „normální zóny“, ještě nikdo živý nepřekonal. Spisovatel se tu zabývá pečlivým sledováním kolegů a pravidelně odevzdává Dítěti svá zjištění jako Záznamy zločinců. Jen Lien-kche se narodil v roce 1958 a v padesáti letech, jako uznávaného autora, jej Lidová univerzita zaměstnala, jak píše překladatelka v doslovu, na pozici profesora literatury. Jedinou jeho povinností bylo psát. Tak vznikly Čtyři knihy, jež vyšly v roce 2010. Hladomor u Žluté řeky je peklo biblických rozměrů. Hana Androniková: Nebe nemá dno (Odeon 2010) Desetiletý odstup od vydání této knihy jen zvýrazňuje, jak se liší od rychloobrátkových bestsellerů. Čas podtrhuje, že předčasným odchodem autorky (1967–2011) přišla česká literatura o jeden z nejvýraznějších spisovatelských talentů poslední doby. Na rozdíl od víceméně tradičně vystavěného románu Zvuk slunečních hodin (2001) máme v tomto případě co dělat s chaotickými cucky textů vznikajících pod tlakem ryze osobních vypravěččiných stresů a silných stimulačních zážitků. Permanentní, i když ne vždy jmenovitě vyvolávaná hrozba smrti překrývá jako dusný vzduch nepředvídatelnosti autorčiny diagnózy i života. Andronikova se coby pověstné Brownovo pylové zrnko cukavě pohybuje v kapce současné civilizace, tře se o lidi v džungli i na poušti a hledá, nepřestává hledat, protože konec hledání znamená naprostou ztrátu smyslu. Syrová příroda a sofistikovaná hi-tech, bude soulad, nebo kolaps? {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-15 18:44:09

Lze si u nás objednat trestní stíhání? Soud s lékařem Jaroslavem Bartákem tomu nasvědčuje

Prezident republiky Miloš Zeman, Andrej Babiš, Marie Benešová a další vyvolali nedávno poprask tvrzením, že v České republice je možné objednat si trestní stíhání. Zejména opoziční politici se na jejich znevažování kvůli těmto výrokům hezky vyřádili. Ale situace není vůbec černobílá. Z pohledu právnicky nevzdělaného praktika se věci jeví tak, že velmi zřídka, a jen za zvlášť příznivých okolností, lze uvést mašinerii trestního řízení do pohybu cíleným směrem vložením informací, které budou fungovat jako spouštěč. Může tak vzniknout dojem, že iniciátor akce si trestní řízení přímo objednal. O přijaté objednávce by se dalo mluvit v případě, že iniciátor a vykonavatel by byli předem domluveni. Častější je náhoda, kdy semeno zlého býlí padne na úrodnou půdu orgánů činných v trestním řízení, které zaujme, a proto ho nechají vzklíčit. Příkladem řízení, jež může působit dojmem, že vzniklo na objednávku – a nelze vyloučit, že je skutečně výsledkem předběžné dohody zadavatele s vykonavatelem – je proces s Jaroslavem Bartákem, vedený u liberecké pobočky Krajského soudu v Ústí nad Labem senátem Evy Drahotové. Pan obžalovaný měl ve vězení v alkoholovém opojení plánovat vraždy a vydírání svých nepřátel, a to ve společnosti spoluvězně, recidivisty Miloše Levka. Také plánoval útěk z věznice vrtulníkem do Polska, kde na něj měl čekat soukromý gripen, a ten ho měl dopravit do Běloruska, kde by získal azyl. Plánem útěku se soud časem přestal zabývat, protože tato část popisu skutku příliš nápadně vyvolávala dojem, že pan obžalovaný pod vlivem alkoholu plodil pusté fantasmagorie. V každém případě záměry, jež pod vlivem alkoholu vyprodukoval mozek pana obžalovanému, byly uskutečnitelné pouze tehdy, pokud by jejich naplnění zařídil Miloš Levko po návratu na svobodu. To sice Bartákovi slíbil, ale nestal se jeho spoluobžalovaným, neboť začal spolupracovat s policií. Důkazy o zločinných záměrech pana obžalovaného obstaral recidivista Miloš Levko, který jej napájel vodkou, naslouchal jeho blábolům a zaznamenával je s pomocí hodinek s vestavěným videozařízením. Hodinky mu někdo dodal zvenčí a záznamy z nich, stažené na flashdisk, někdo doručil Josefu Marešovi, policistovi z pražské mordparty. Ten pak zařídil vše potřebné, aby se rozběhlo trestní řízení. Na této intrice se nepochybně podílela organizovaná skupina nepřátel Jaroslava Bartáka. Kdo jsou ti lidé, kteří akci vymysleli a uskutečnili, není známo, protože dvě klíčové osoby, a to recidivista Milan Levko a policista Josef Mareš, neprojevily ochotu svěřit soudu svá tajemství a soud jejich nespolupráci trpně přijal. Pan obžalovaný se nachází ve výkonu trestu za nevhodné nakládání se zaměstnankyněmi. Prvním rozsudkem senátu Evy Drahotové v této novější věci mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 18 let, což vhledem k jeho věku a předcházejícímu trestu mělo blízko k doživotí. V dalším vývoji došlo ke snížení trestu na osm let. Do řízení dvakrát zasáhl ve prospěch pana odsouzeného Nejvyšší soud. Dne 15. října 2019 senát Evy Drahotové uzavřel další kolo tohoto procesu. Během jednání vyslechl jediného, původně neplánovaného svědka, kněze Jana Valeše. Ten uvedl, že strávil desítky hodin rozhovory s panem obžalovaným o obou jeho trestních procesech a troufá si tvrdit, že Jaroslav Barták se cítí vinen a uznává správnost uloženého trestu v prvé kauze, ale v této druhé se oprávněně cítí nevinen. Pak již následovaly závěrečné řeči státního zástupce, zmocněnce poškozeného a obhájkyně. Všichni tři se snažili co nejlépe obhájit svou pravdu. Zvláště obhájkyně Hana Riedlová podala skvělý výkon. Předsedkyně senátu ale po patnáctiminutové přestávce na poradu senátu vyhlásila rozsudek, jímž Jaroslavu Bartákovi znovu uložila trest odnětí svobody v trvání osmi let. Nepovažuji za potřebné rozhodnutí kritizovat. Pan obžalovaný se s podporou obhájkyně odvolal. Je dosti pravděpodobné, že rozsudek neodolá opravným prostředkům, neboť soud nevyhověl pokynům Nejvyššího soudu, daným usnesením, jež argumentaci obecných soudů doslova roztrhalo. Zejména soud nerozpletl pozadí intriky, která dostala Jaroslava Bartáka před soud. Poukazuji však na to, že je téměř jisté, že osoby, které s pomocí alkoholu, propašování hodinek s videorekordérem do věznice a ven a nezákonným pořizováním záznamů jeho opileckých blábolů vyvolaly trestní stíhání Jaroslava Bartáka, se samy dopustily trestného činu. Skutečnost, že pan obžalovaný je obětí trestného činu, se mi zdá být prokázána jistěji než provinění, za která byl odsouzen. Soud ale v žádném okamžiku nepřihlížel ke skutečnosti, že rozhoduje o osudu oběti trestného činu. {loadmodule mod_tags_similar,Související} V závěru jednání došlo k neobvyklé události. V průběhu přednesu odůvodnění rozsudku předsedkyní senátu Jaroslav Barták začal hlasitě protestovat a pokračoval, když mu soudkyně poskytla prostor k vyjádření. Napadal ji zcela nevhodně tvrzením, že soudí jako v osmdesátých letech a je o ní všeobecně známo, že „krágluje“ obžalované. Bylo na místě, že jej nakonec eskorta doslova vystrkala ze soudní síně. Podá-li na něj státní zástupce obvinění pro urážku soudu, určitě jeho obhajobu podporovat nebudu. Na závěr „pro odlehčení“ uvádím, že jsem vstoupil do soudní síně, ovládané Evou Drahotovou, poprvé v roce 2015. Konstatuji, že její styl vedení jednání je specifický a za čtyři roky se nijak nezměnil. Především, ač se chlubí tím, že na 1. stupni soudí již 17 let, ještě nezná zákon o soudech a soudcích. Proto neví, že jako státní orgán smí činit pouze to, co jí zákon ukládá nebo dovoluje. Jako jeden z posledních soudců netuší, že právo veřejnosti na pořizování zvukových záznamů je součástí ústavního práva na veřejnost řízení a předseda senátu bere pouze na vědomí oznámení účastníka, že bude nahrávat. Neuvědomuje si, že zákon o soudech a soudcích ani jiný právní předpis nezakládá právo soudce na lustraci oznamovatele pořizování zvukového záznamu a zapisování jeho jména do protokolu. Za závažnější považuji skutečnost, že paní předsedkyně trpí, aby se během hlavního líčení pohybovali volně po soudní síni kameramani a pořizovali videozáznamy. Nikde jinde jsem neviděl, že by na vypovídajícího obžalovaného mířily současně čtyři kamery. Další kolo zápasu Jaroslava Bartáka s justicí proběhne za pár měsíců u Vrchního soudu v Praze.

Čas načtení: 2024-03-11 18:46:21

Zlínský soud stále řeší obnovu řízení v kauze vraždy ve Slopném

Velmi podrobně prověřuje senát Krajského soudu ve Zlíně už dříve uzavřený případ vraždy seniora ve Slopném na Zlínsku a především jeho případnou obnovu, o kterou požádali odsouzení Maroš Straňák a David Šimon. O znovuotevření mediálně známé kauzy nerozhodl ani ve druhý den hlavního líčení, kdy má za sebou výpovědi tří svědků, z toho dvojice farářů a Straňákova spoluvězně Ludvíka Mencla. Další soud je nařízený na 4. dubna.

Čas načtení: 2024-04-10 11:47:17

Fritzl nechce řízek „gulášového vraha“. Pozvání na večeři od spoluvězně roky odmítá

Josef Fritzl téměř čtvrt století věznil a znásilňoval svou dceru. Alfred U., přezdívaný gulášový vrah, zabil prostitutku, mrtvolu rozřezal a z jejího stehna uvařil guláš. Oba si odpykávají doživotí ve věznici Stein u města Kremže. Deník Bild zjistil, že Alfred U. ve vězení pravidelně vaří a spoluvězně zve na večeři. Fritzl ale řízek od gulášového vraha odmítá.

Čas načtení: 2024-05-02 15:18:00

Peklo má číslo 232. Recidivisté na Borech mučili spoluvězně, bili je a tetovali

Plzeňský soud potrestal dva muže, kteří v cele věznice na Borech tak drsně terorizovali spoluvězně, že se jeden pokusil o sebevraždu.

Čas načtení: 2024-05-06 08:42:39

Cela číslo 232. Ze strachu z brutální dvojice si spoluvězni na Borech podřezávali žíly

Do cely číslo 232 v plzeňské borské věznici se na přelomu roku 2021 a 2022 nikomu z odsouzených nechtělo. V té době ji totiž ovládala dvojice kriminálníků Pavel Procházka a Roman Korčík, která spoluvězně brutálně šikanovala. Podle znalců trpěli takovou bolestí, kterou lze považovat za mučivé útrapy.

Čas načtení: 2024-06-04 17:00:01

Z hokejového hrdiny nepřítelem lidu. Brankář Modrý místo další medaile těžil uran pro komunisty

Úspěšný zlatý československý hokejový tým z roku 1947 a 1949 se chystal dobýt dalšího sportovního úspěchu na mistrovství světa v roce 1950. Pro fenomenálního 34letého brankáře Bohumila Modrého s vizáží hollywoodské hvězdy by se možná jednalo o poslední zápis do síně slávy, stejně tak pro jeho sportovní druhy. Jenže ani vyhlášení hokejoví plejeři se nevyhnuli komunistické perzekuci a místo odjezdu na mistrovství světa skončili ve vězení, Modrý pak dokonce v uranových dolech. Malicherná záminka stačila Přitom se jednalo o docela malichernou záminku. Československý tým už byl sbalen na cestu a měl odletět do Londýna 11. března 1950 vstříc svým soupeřům na ledě. Hokejisté nevěděli, že zakrátko budou soupeřit s fanatickými a pomstychtivými komunisty. Reportéři Josef Laufer a Otakar Procházka, kteří měli s hokejisty cestovat, neobdrželi vstupní víza do Velké Británie. To však byla, jak se později ukázalo, průhledná komunistická lež. Tým se rozhodl, že bez obou reportérů do Londýna nepojede, a došlo k dohodě, že se vyčká do pondělí 15. března 1950, co se bude dít dál. Seriálový Rapl. Bývalý bodyguard Hynek Čermák se těší na stáří s kočkou v klíně a dýmkou v ústech Číst více Vládní činitelé nakonec rozhodli, že hokejové družstvo do Londýna nepojede. Ve skutečnosti se komunisté obávali toho, že část hokejové reprezentace v britské metropoli zůstane a bude štvát proti republice zvenčí. Hokejisté vnímali rozhodnutí komunistických funkcionářů jako podraz a zradu. „Svině komunistický“ Svůj žal šli následně zapít do známé pražské hospody U Herclíků („Zlatá hospůdka“). Tam padala na adresu komunistů ostrá slova a nadávky. Citujme z vyšetřovacího spisu: „Většina hráčů urážela a hanobila hrubými a sprostými výroky lidovědemokratický režim, čelné představitele státu a KSČ, a to těmito slovy: jsou to svině komunistický, mají strach, že bychom se nevrátili.“ A na jiném místě se ve vyšetřovacím spisu uvádí, že „na režim se vysereme a na komunisty taky – smrt práci – smrt komunistům – sereme na Gottwalda, na Hrad i na vládu a na vedení, které v republice je a které stojí za hovno“. Gottwald čistil vlastní stranu od likvidátorů, ale sám čelil útoku ještě větších radikálů Číst více Chování hráčů, které se dalo v dané chvíli pochopit, však vydatně posloužilo odpovědným komunistickým činitelům, aby příslušníci StB v civilu kolem deváté hodiny večer vtrhli do lokálu a všechny účastníky akce zajistili a posléze postavili před soud. Jako nejvíce odbojný se jevil Zlatomír Červený, který kromě nadávek, kterými častoval příslušníky StB, jednoho z nich udeřil a v bojové vřavě se schoval před zatčením do kufru auta. Nakonec byl přece jen dopaden. Červený nepřítelem lidu Červeného vykresloval později vyšetřovací spis takto: „Červený po stránce charakterové je krajně násilné, sobecké a sprosté povahy. V celém jeho chování projevují se známky prospěchářství a kariérismu. Z osobního prospěchu vstoupil do KSČ po únoru 1948. Jmenovaného lze posuzovat jako zapřisáhlého nepřítele lid. dem. zřízení, což je patrno i z toho, že ve vazbě St. bezpečnosti byl odhalen v současné době jako jeden z elementů, které nebezpečným způsobem revoltují a provokují proti vězeňskému kázeňskému řádu a které svým jednáním podněcovaly spoluvězně na cele, aby se protivili vězeňské stráži a neplnili jejich příkazy.“ Svému osudu ovšem neunikl ani Vladimír Kobranov, který se svými spoluhráči pil jen krátce a byl zatčen 14. března 1950. Hokejisté zprvu vůbec nechápali, za co byli zatčeni, později jim bylo sděleno, že soud je viní z velezrady, špionáže a protistátní činnosti, tedy skutků, které byly běžnou součástí jiných politických procesů na základě „gumových paragrafů“ nechvalně známého zákona č. 231/1948 Sb. V každém politickém procesu je důležité, kdo stane v jeho čele a dostane tak exemplární trest. V tomto případě to byl brankář Modrý, na kterého měli ostatně komunisté spadeno již předtím pro jeho „rozmařilý“ život na vysoké noze. Měl si podle pokrouceného pohledu komunistů také cíleně budovat obraz jakési primadony. Modrý se akce ve Zlaté hospůdce ani neúčastnil, což však nebránilo tomu, aby stanul na lavici obžalovaných. Marie Švermová: Oddaná soudružka, kterou její strana uvěznila a mučila. Od stalinismu k podpisu Charty 77 Číst více Byl iniciován proces s vymyšlenou protistátní skupinou Modrý a spol. a komunističtí soudci hokejisty obviňovali z činů, které nikdy nemohli a hlavně ani nechtěli spáchat. Toužili jen hrát hokej a důstojně reprezentovat svou vlast. Ústředním bodem obžaloby byla údajná skutečnost, že družstvo se chystalo nakonec v Londýně hromadně zůstat a organizovat špionážní a protistátní aktivity z ciziny. Verdikt byl nakonec krutý, avšak plně korespondoval s tehdejší syrovou politickou realitou, nastolenou komunistickou hrůzovládou. Modrý dostal nejtvrdší trest – 15 let vězení – Augustin Bubník a Stanislav Konopásek byli odsouzeni na 14 let, Vladimír Kobranov a Václav Roziňák na 10 let, Josef Jirka na 6 let, Zlatomír Červený na 3 roky, Jiří Macelis na 2 roky, Přemysl Hainý a Antonín Španinger na 1 rok. Nejmírnější trest si soud schoval pro Josefa Štocka, kterému napařil „jen“ 8 měsíců. Hokejového hrdinu zabil uran Nejvíce doplatil na vykonstruovaný proces právě Modrý. Byl záhy poslán těžit uranovou rudu na důl Barbora v Jáchymově, a to zcela bez ochranných pomůcek. Brankář byl tak vystaven denně radioaktivnímu záření. I když byl Modrý roku 1955 v rámci amnestie propuštěn, těžké podmínky se na něm dramaticky podepsaly. Měl podlomené zdraví a zemřel předčasně v pouhých 46 letech roku 1963. V roce 1968 došlo k jeho posmrtné rehabilitaci. Odsouzení hokejových hrdinů včetně brankáře Modrého zapadalo do koloritu politických procesů padesátých let. Generaci úspěšných špílmachrů bylo odepřeno se ucházet minimálně ještě o jeden triumf na mistrovství světa. Místo toho přišlo veřejné ponížení, zostuzení a nedůstojné podmínky ve vězení i uranové doly v Jáchymově pro naše sportovní hrdiny. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek, Česká televize KAM DÁL: Volby za minulého režimu: Parodie na svobodné hlasování. A ještě je soudruzi pro jistotu falšovali.

Čas načtení: 2024-07-31 04:12:00

Bývalí ukrajinští vězni hledají v armádě druhou šanci, píše Reuters

Kyjev - Bývalý zloděj aut Bohdan Filonenko měl pro spoluvězně, kteří kritizovali jeho rozhodnutí vstoupit do ukrajinské armády, jednoduchou odpověď. "Nejdu zemřít. Budu sloužit vlasti a změním...

Čas načtení: 2024-07-31 04:12:00

Bývalí ukrajinští vězni hledají v armádě druhou šanci, píše Reuters

Čas načtení: 2024-08-28 12:28:35

Bělorus si k 15 letům za vraždu přidá ještě dalších 9 a půl roku. Rozmlátil spoluvězni obličej

Ve věznici Mírov na Šumpersku napadl spoluvězně a zmasakroval mu obličej. Olomoucký krajský soud za to Bělorusa Aljaksandra Astapčuka (38) poslal letos v dubnu na 9,5 roku za mříže a Vrchní soud v Olomouci ve středu tento verdikt potvrdil.

Čas načtení: 2024-09-26 08:04:02

Zvrat v případu zmizelé Madeleine McCannové: Podezřelý se přiznal k únosu!

V případě zmizení malé Madeleine McCannové došlo k šokujícímu zvratu. Christian B. (47), hlavní podezřelý v tomto dlouho nevyřešeném případu, se údajně přiznal ke spáchání únosu. Toto přiznání měl učinit ve vězení před svým spoluvězněm, kterému vyprávěl detaily o únosu dítěte z portugalského apartmánu a následném zahlazení stop. Přiznání ve vězení Podle svědectví spoluvězně Christian […]

Čas načtení: 2024-09-30 13:11:05

Spoluvězni si radši podřezali žíly. Soud potvrdil kriminálníkům z Borů tresty za mučení na cele číslo 232

Čas načtení: 2024-09-30 16:38:00

Vězeňské peklo mělo číslo 232. Dva recidivisté proměnili celu v mučírnu

Brutální šikana, teror. Tak to na konci roku 2021 a začátku roku 2022 vypadalo v cele 232 ve Věznici Plzeň. V tu dobu tam tvrdou rukou vládli recidivisté Pavel Procházka (27) z Přeštic a Roman Korčík (31) z Holýšova. Spoluvězně surově bili, brali jim jídlo, polévali je ledovou vodou, ponižovali je různým způsobem a násilím jim podle obžaloby dokonce vytetovali přirození.

Čas načtení: 2024-10-29 15:24:17

Zničili mi Vánoce, stěžoval si u soudu doživotně odsouzený vrah, když dostal na celu dalšího vraha. A vyhrál

Vánoce jako svátky klidu a míru chtěl prožít na doživotí odsouzený vrah Pavel Nárožný. Z klidu ho ale vyvedlo, že se těsně před svátky dostal na celu s dalším vrahem, Patrikem Kónyou, potrestaným třiceti lety mimo jiné za pokus vraždy spoluvězně. Nárožnému to podle jeho vyjádření zničilo Vánoce, proto zažaloval Vězeňskou službu. A vyhrál.

Čas načtení: 2024-12-19 05:00:00

Rudý prezident Antonín Zápotocký: Propagoval dědu Mráze a lhal o měnové reformě

Před 140 lety se narodil druhý komunistický československý prezident Antonín Zápotocký. Jeho působení provázelo nařčení, že týral své spoluvězně v koncentračním táboře, v paměti národa utkvěly jeho rozhlasové projevy. Zatímco ten o dědovi Mrázovi se dodnes paroduje, druhé legendární Zápotockého vystoupení už mělo od legrace daleko - lhal, že měnová reforma v roce 1953 nebude. Byla, a Zápotocký stál i za její krvavou tečkou.

Čas načtení: 2025-01-27 05:00:00

Opilý Dědeček smetl a zabil autem pět studentů: Šokující slova spoluvězně

Sedl opilý za volant superbu, auto nezvládl a vletěl s ním v Bratislavě do zastávky plné lidí. Za tragickou nehodu z roku 2022, při které vyhasly životy pěti studentů, vyfasoval bývalý vysoký sportovní funkcionář Dušan Dědeček (62) 15 let. V jedné cele s ním rok seděl i Tomáš (36). Po návratu z basy na spoluvězně zavzpomínal.

Čas načtení: 2025-01-28 13:29:00

Spolubydlícímu na cele rozbil obličej kvůli chrápání, soudí vězně z Borů

Kvůli útoku na spoluvězně hrozí výrazné prodloužení pobytu ve vězení šestatřicetiletému Janu Šlachtovi. Státní zástupce muže viní, že chrápajícího kolegu v cele věznice Plzeň-Bory dvakrát udeřil pěstí tak, až mu zlomil kosti v levé straně obličeje a následným kopem ještě zlomil jedno žebro.

Čas načtení: 2025-01-28 13:32:00

Spolubydlícímu na cele rozbil obličej kvůli chrápání, soudí vězně z Borů