EUR 24,240
||
JPY 13,134
||
USD 21,010
|| Paní Jana přišla do barrandovského pořadu Proměny Tomáše Arsova se svou přirozenou zrzavou barvou vlasů, která byla už na první pohled výjimečná. Její odstín byl krásný, plný charakteru a nadčasovosti. Navíc byly vlasy čisté, zdravé a ve velmi dobré kondici, což je u tak výrazných barev vždy velké plus.
Čas načtení: 2023-01-31 07:43:10
Rozhovor se spisovatelkou Janou Štrausovou
Knihy Jany Štrausové o dětech nové doby jsou prostě fascinující. Ocení je rodiče opravdu odlišných dětí, zvýšeně citlivých až přecitlivělých, odlišných ve svém vnímání či chování. Rodiče v těchto knihách najdou laskavá slova, vysvětlení vnímání jejich dětí. Navíc vás Jana Štrausová zavede až k zážitkům s dětmi velice tajuplnými, mystickými. Mezi nebem a zemí. A tak se i já zeptám: nepatříte mezi ty, kterým děti vyprávěly naprosto samozřejmě o tom, čím kdysi byly, kým a kde žily? Pokud vás něco tak tajemného potkalo, je to kniha také pro vás! Autorka je terapeutkou a pedagožkou, přičemž obě profese spojila a doslova ve svých knihách předala to, co si v hlavičkách tyto děti nosí. A je to fascinující čtení… Děti nového věku vyšly v roce 2020, následuje druhá kniha Poselství dětí nového věku. Co Vás nejvíce překvapilo na následných dopisech, kterými Vám lidé dávali vědět, „Ano, tohle jsem prožil taky!?! To ve Vás muselo vyvolat ohromné emoce? Pro mne je to tolik let již tak přirozený projev u dětí, že mne to už nepřekvapuje. Každopádně odezva byla skutečně až překvapující. Měla jsem velikou radost, že se tyto projevy u dětí dějí i mnoha ostatním lidem, v mnoha rodinách a v různých situacích. Jen, ne každý si troufnul o tom promluvit, aby jejich dítě nebylo vnějším světem označeno za „divné“. Kniha vlastně zbořila toto zažité „tabu“, což bylo dáno také hlavně minulým režimem. Dříve bylo zřejmé, o čem je možno mluvit a o čem je lépe raději mlčet. Dnes jsou lidé v tomto aspektu mnohem sdílnější. To mne velmi těší. Četba ze mne vydloubla pocit, který jsem mívala jako dítě, jako tušení něčeho, co mi ale nebylo příjemné a šlo velmi do existenciální hloubky. Snad tímto potvrzuji, že děti skutečně mohou být napojené na pocity z minulosti. Napadlo mne, jestli některé psychické obtíže v dětském věku (deprese, úzkosti) bez jiné příčiny v tomto životě nemohou mít kořen v nějaké nejasně cítěné události z minulých životů? Ano. Samozřejmě to se může stát. A také se to děje. Uvedu příklad. Můžeme mít zdánlivě neopodstatněný strach ze tmy. Může nám kdokoliv, cokoliv vysvětlovat a nám to nepomáhá. Duše si pamatuje traumatický zážitek, který se odehrál právě ve tmě. Různé psychické obtíže mohou pramenit ze zážitků z minulosti. Zjistit skutečnou kořenovou příčinu nebývá ale jednoduché. Totéž se týká různých fobií. Strach z výšky, strach z vody, z uzavřených prostor atd. To vše má svou příčinu obvykle někde v minulosti, kdy jsme například zemřeli pádem z výšky, utopili jsme se, či jsme byli zazděni zaživa, což nebylo v minulosti nic neobvyklého. I s těmito problémy se někdy setkávám s klienty v poradně. Nikdy nevím, co se nám otevře za téma a z jakého časoprostoru se vynoří. Vždy ale vyplave na světlo pouze to, co je duše již připravena zpracovat. To je v režii vesmíru. Co je pak principem takové terapie odstranění těch fóbií? Mohu to zmírnit i sama navozováním pocitu, že v tomto životě jsem v bezpečí? Principem terapie je zvědomění příčiny, kdy dochází obvykle k pochopení proč se mi to děje. Každému to jde z úrovně vědomí, ve které se nachází. Jak chápe vesmírné zákonitosti, jak je ochoten se měnit, přijímat situace, odpouštět sobě i druhým, pouštět emoce, atd. Každému může vyhovovat jiný druh terapie. Pokud někomu pomůže sebe ujištění, že v tomto životě je již v bezpečí, tak to je to nejlepší, co se může stát. Je důležité k tomu ještě dodat, že příčina může být i obrácená, tedy že chorobné strachy se mohou objevovat i z toho důvodu, že my jsme zapříčinili něčí smrt svým chováním či rozhodnutím. Duše ví, co si nese z minulosti za zážitek a vše, co jsme kdy nechali pocítit druhým, si dříve či později sami odžijeme. Záleží na tom, zda je člověk opravdu rozhodnutý jít do hloubky sebe samého a do pravdy o sobě. Pak má jakákoliv terapie vždy smysl. Překvapilo mne, jak děti reagují na minulé životy, i svou smrt, v podstatě pozitivně nebo věcně. Čím to je? Ano, je to tak. Děti vypráví o minulých životech, včetně zážitků smrti opravdu naprosto věcně a s klidem, bez jakýchkoliv projevů emocí. V hloubce své duše vědí, že smrt je stejně přirozená součást života jako život sám. Je to jako by vyprávěly nějaký zhlédnutý film, ve kterém hrály svou roli a tento film skončil. Děti nemají ještě žádné předsudky, proto v jejich vyprávění není žádné hodnocení, žádné závěry, žádné analýzy rozumu. Jejich sdělení jsou čistá, spontánní a naprosto přirozená. S jakým nejzajímavějším příběhem jste se setkala, nebo který Vás opravdu hodně dojal? Nejvíce mne dojalo vyprávění pětileté holčičky, která si pamatovala detaily ze života v koncentračním táboře. Vyprávěla mamince, jak šla s ostatními spoluvězni do plynu. Detailně popsala okamžik smrti své i lidí okolo sebe. Tento příběh je v mojí druhé knize a tento mne velmi dojal až k pláči. Ano, ten si z knihy pamatuju. Jak mají maminky reagovat, když malé dítě začne něco takového povídat? Naprosto přirozeně. V klidu dítě vyslechnout. Bez komentářů a pochybností, že si dítě vymýšlí. Dítě to potřebuje jen sdílet, nic více nechce. Jeho duše si může ještě něco zpracovávat na podvědomé úrovni a mluvení a sdílení jí pomáhá tím projít. Obvykle to časem samo odezní. Přístup dospělých k dítěti v těchto situacích je zcela zásadní. Pokud dítě nemá nikoho, kdo ho s důvěrou vyslechne, může se uzavřít do sebe a začít trpět psychickými problémy. Nahromaděné nepochopení a nevyjádřené emoce způsobují nemoce a dítě se cítí na to všechno, co se odehrává v jeho nitru a čemu často samo nerozumí, samo. Proto je přijetí toho, co nám dospělým může připadat jako neuvěřitelné, velice důležité. Děkuji za krásný rozhovor a trošku jiný náhled do dětské duše. Kdy se mnohdy i díky dětem otvírá i duše naše, duše rodičů. Renata Petříčková Foto: Jana Štrausová, Eminent
\nČas načtení: 2020-04-02 10:34:33
Koronavirus napadl naši snadno zranitelnou společnost
Důsledky šíření nemoci Covid-19 jsou nejvíce diskutovány z hlediska zdravotního (a medicínského), což je logické. Často jsou – dosud až příliš optimisticky – diskutovány i důsledky ekonomické (o tom více v dalších částech našeho cyklu). Ač jsme většinou původně ekonomové, máme pocit, že je třeba začít jinde. Trápí nás jak zdraví jednotlivců, tak i naší ekonomiky, ale ještě více nás trápí něco hlubšího a zásadnějšího – zdraví celé společnosti, zejména jejích slabších, méně odolných jedinců. Obáváme se bezprecedentního narušení „křehkého pletiva“ společnosti, obáváme se narůstající osamocenosti, odloučenosti a frustrovanosti lidí, zejména starší generace. Vycházíme ze všeobecně přijímané teze, že psychicky labilní člověk je na jakékoli onemocnění daleko méně odolný než člověk psychicky zdravý. Totéž platí pro člověka osamoceného – na rozdíl od člověka žijícího v přátelském, chápajícím kolektivu, ve funkční rodině či v dalších podobných společenstvích. Nedávný nápad britské vlády „zavřít“ všechny lidi nad 70 let věku na čtyři měsíce v jejich domovech byl šílený, neboť samota škodí fyzickému i duševnímu zdraví člověka. To všechno jistě platí vždy a všude. Platí to o to více v dnešní pandemii, o to více v dnešním nezodpovědném a rozmazleném západním světě. Neméně to platí i pro českou společnost. Nákaza koronavirem zastihla českou společnost nepřipravenou nejen rozsahem potřebného zdravotnického materiálu a kapacit zdravotnictví. Zastihla ji ve zvláštní chvíli. Potýkáme se – stejně jako celý Západ – s řadou negativních tendencí a trendů. Patří mezi ně: - výrazné stárnutí společnosti (i když Česká republika není zdaleka tak „stará“ jako např. Itálie); - rychle zesilující krize rodiny a s ní spojená atomizace společnosti, spolu se zvyšujícím se počtem jednočlenných domácností (roste počet osamělých lidí, především seniorů, o něž se v krizové situaci tohoto typu nemá kdo postarat); - mimořádně komplikovaná je situace na vylidňujícím se venkově, kde dostupnost zásobování, služeb všeho druhu i zdravotní péče nepřetržitě klesá; - seniory sice osamělý a izolovaný život v krátkém období chrání před šířením nákazy (v zemích jižní Evropy, kde jsou rodinné vztahy daleko pevnější než u nás, se ukázalo být nebezpečí nákazy od rodinných příslušníků mimořádně vysoké), ale izolovaný život je jen fiktivním vítězstvím. Senioři potřebují naplnit svá poslední léta pocitem, že je má někdo rád; - v důsledku liknavosti (a neochoty) mladších generací sílí trend soustřeďování seniorů v domovech důchodců (a v dalších pečovatelských zařízeních). Poslední dny ukazují, že se jejich obyvatelé stávají nejohroženější skupinou našich spoluobčanů. V těsném soužití mnoha starých lidí a ošetřujícího personálu se nákaza může rychle a snadno šířit; - osamělý život v jednočlenných domácnostech se netýká pouze seniorů. Útok na oslabení rodiny moderními genderovými ideologiemi, vysoká rozvodovost, tlak na zaměstnávání žen a na co nejdřívější „kolektivní“ výchovu dětí, snaha zpochybnit roli obou rodičů v rodině, atd., vytvářejí velmi nákladný a nehospodárný způsob existence společnosti. Je to také model velmi rizikový v případech krizí a mimořádných událostí; - vzrůstající závislost české ekonomiky na dovážené zahraniční pracovní síle (dnes je zhruba 12 % všech našich pracovních sil ze zahraničí) je velmi riskantní v mnoha ohledech (a diskutovali jsme to opakovaně v řadě našich textů o masové migraci po roce 2015), ale v době epidemie, karantén a uzavřených hranic to paralyzuje nejen jednotlivé firmy a obory, ale i celou ekonomiku; - v situaci, kdy je v řadě sousedních zemí zcela odlišná protiepidemická strategie (v den psaní tohoto textu zemřelo v Německu 79 lidí, v ČR nikdo), nastane otevření hranic později, než jsme všichni očekávali. Bude to vyvolávat stále větší frustraci nemalé části naší společnosti. Na druhé straně věříme, že pozitivně působí jistá přirozená odolnost a duševní rezistence lidí. V krizovém čase si lidé: - uvědomují svou vnitřní sílu; - váží si více života; - méně se rozčilují nad maličkostmi a malichernostmi; - dávají větší zřetel na své zdraví; - nacházejí víru (v užším náboženském smyslu, i víru v lidskou komunitu); - uvědomují si, co je v životě opravdu důležité; - uvědomují si význam vztahů s partnery i přáteli; - a snad i sami sebe berou méně vážně. V mnoha ohledech jsme bohužel společností rozdělenou na my a oni, na ty lepší a chytřejší oproti málo světáckým a málo cestujícím (a proto málo „progresivním“), na bohatší a chudší, na mladší a starší, na zdravé a nemocné, na proevropské a protieu-ovské, na tzv. prozápadní a údajně provýchodní, na voliče a nevoliče Babiše, na stoupence Pražské kavárny a Milionů chvilek a na „prosté“ občany, kteří nechtějí ani jedno ani druhé. Optimisté říkají, že prožíváme jistou renesanci vzájemných vztahů, že se více staráme nejen o ty blízké, ale i o ty dříve za tak blízké nepovažované, že jsme „hodnější“ a pozornější. Pesimisté vidí, jak rychle se zformovali prominenti „kulturní fronty“, aby získali co nejvíce pro sebe (důkazem nade vše je současné Svěrákovo angažmá). Pesimisté se obávají, že zvítězí poznání, že se skoro všechno dá dělat z domova a že nám vlastně ke komunikaci stačí mobil a počítač a že se proto tradiční pletivo společnosti bude rozbíjet stále více. My optimisté ale nevěříme, že se na pivo bude chodit přes Facebook. Jde o to, jestli nás tato pandemie spojí nebo ještě více rozdělí. Zatím platí spíše to první, ale i obětí koronaviru – a tím i neklidu a nesolidarity – bude přibývat. Převzato ze stránek Intitutu Václav Klause. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2020-11-25 10:33:14
Příliš mnoho zájemců o málo prebend
Před čtyřmi měsíci jsem poprvé psal o Peteru Turchinovi a o tom, že podle jeho názoru se dá současný politický chaos odvodit mimo jiné od toho, že prestižních míst nijak nepřibývá, kdežto zájemců o ně ano. Tomuhle jevu říká Turchin nadprodukce elit. Od té doby zájem o myšlenky Petera Turchina nijak neutichl. První důležité zastavení: nadprodukce elit je téma, na které někteří lidé reagují instinktivně agresivně a obviňují vás z temných úmyslů. Je hrozně snadné získat nálepku anti-intelektuálního populisty, kterému by vyhovovalo, kdyby všichni ostatní byli nevzdělaní a on si s nimi mohl dělat, co se mu zachce. To je dáno hlavně tím, že dneska je příslušnost k vrchní vrstvě společnosti získávána zejména diplomem z dobré školy. Dřív to tak nebylo, typickou elitou byla třeba dědičně uzavřená šlechta, na kterou právě intelektuálové prostého původu útočili zvenčí ostošest; v průběhu staletí se jim povedlo uspět natolik, že tu šlechtu do jisté míry nahradili. Klub lidí s dobrými diplomy mezi sebe daleko ochotněji přijímá talenty zvenčí než klub lidí modré krve, což byla asi ta rozhodující výhoda. Nicméně i tak stojí za to se zpočátku zastavit u té staré šlechty, která je dnes v kontinentální Evropě marginálním jevem, protože dokonce i klasická šlechta místy padala do pasti své vlastní nadprodukce. Velké množství šlechticů žilo například v Polsko-litevské konfederaci, v některých okresech až čtvrtina veškeré populace; a požívali takových výhod a nezávislosti, že to ochromovalo akceschopnost polského státu. Neakceschopný stát – to bude znít libertariánským čtenářům dobře, ale raně novověká Evropa nebyl žádný libertariánský ráj a sousední mocnosti, kterým vládli silnější panovníci, si v průběhu 18. století také rozkrájely Polsko jako pizzu. Naprosto fascinující pravomocí polských šlechticů bylo liberum veto, právo kteréhokoliv šlechtice povstat uprostřed zasedání Sejmu a vykřiknout „Nie pozwalam!“, čili „Nedovoluji!“, čímž zasedání Sejmu okamžitě končilo a všechny zákony dosud přijaté se staly neplatnými. Krásná teorie, která k této příšerné praxi vedla, byla ta, že všichni polští šlechtici jsou si rovni, a tudíž k řízení státu je potřeba jejich jednomyslné shody. Což o to, kdyby jich bylo třeba pět, možná by to mohlo nějak fungovat. Ale ono jich pět nebylo, dokonce jich bylo procentuálně nejvíce v celé Evropě. Samozřejmě, když bylo patrné, že liberum veto je neudržitelné, začaly se v 18. století hledat různé improvizace kolem něj. Ale tyhle improvizace nebyly příliš účinné a dnes si většina historiků myslí, že liberum veto sehrálo významnou roli v zániku tehdejšího Polska. Přemnožená elita, která si vymáhala další a další ústupky po centrální moci, nakonec prostě pohřbila svůj vlastní stát. Příliš mnoho princů V podobné, i když přece jen jiné, situaci je dnes Saúdská Arábie, jejíž královská rodina čítá 15 tisíc lidí. Tam se dostanete, když zkombinujete: * legalitu mnohoženství, která dává králům možnost zanechat třeba třicet legitimních potomků, * vysokou úroveň zdravotní péče, takže z těch třiceti potomků se jich pravděpodobně všech třicet dožije dospělosti a synové si zase mohou hledat několik manželek, * laciný zdroj bohatství, v tomto případě ropu, která z mladých princů činí přitažlivé manžely a otce dalších dětí, * a to celé vynásobíte zhruba pěti generacemi, které od doby objevu ropy v Arábii uplynuly (nezapomeňte, že tam se lidi žení a vdávají v časnějším věku než u nás). Jsou-li v celé zemi tři princové, na každého z nich se dostane nějaký významný úřad. Máte-li princů plný Václavák, zákonitě někteří z nich „utřou hubu“ a jsou zcela bezvýznamnými jedinci, i když jde o legitimní potomky (nějakého, ne nutně toho posledního) krále. A některé z nich to bude pálit jako urážka. Zatím dokáže mezi armádou princů udržovat klid skutečnost, že země je bohatá. Pokud ale jednoho dne nebude možno jim všem nadále zajišťovat luxusní životní úroveň, kterou považují za své vrozené právo, dá se čekat pěkný chaos v království saúdském. Kapacita společnosti živit další a další právníky je omezená Vraťme se tedy zpátky na Západ 21. století, kde příslušnost (nebo aspirace na příslušnost) k elitě je dána hlavně diplomem z dobré školy. Jako všude, i tady platí, že všeho moc škodí. Tak například právě Turchin psal už roku 2016, že Amerika ročně produkuje zhruba 25 tisíc právníků „navíc“, tj. těch, kteří úspěšně složí advokátskou zkoušku (bar exam), ale není pro ně volné pracovní místo. Při pohledu na extrémně sudičskou společnost, která se v USA vyvinula (roku 2010 utrácela Amerika 2,2 procenta svého HDP za soukromé soudní spory, polovina té částky padla na honoráře právníků), si skutečně musíte položit otázku, do jaké míry už „ocas vrtí psem“ a zda náhodou ta armáda právníků navíc nenahání svoje spoluobčany do zbytečných sporů, aby měla na čem vydělávat. Zajímavé je sledovat i složení amerického Kongresu, kde jsou právníci nadmíru silně zastoupeni (stav z roku 2010) a tvoří zdaleka nejsilnější profesní klub. Samozřejmě existuje nějaká přirozená afinita mezi lidmi, kteří studovali práva, a zákonodárným sborem. Dá se čekat, že v parlamentu bude právníků více než v běžné populaci. Ale zároveň tím vzniká otázka, zda ti poslanci-právníci a senátoři-právníci náhodou nevyrábějí právní normy, které jiným právníkům – nebo dokonce jim samotným poté, co z Kongresu odejdou – zajistí dostatečné množství dobře honorovaných sporů do budoucna. Přičtěte ještě skutečnost, že řada těch mladých právníků má vysoké dluhy na školném, a máte recept na společenský problém. Intuitivním očekáváním mladých lidí, kteří na tu školu jdou, jakož i jejich rodičů, je, že právníci v Americe se mají dobře. A vskutku, úspěšní právníci se mají dobře, v Americe i u nás. Ale s každým dalším jedincem navíc, který do toho povolání vstupuje, se zostřuje vzájemná konkurence. A ta snižuje pravděpodobnost, že toho úspěchu dosáhnete zrovna vy. Je-li těch jedinců navíc dokonce pětadvacet tisíc ročně, nedá se čekat, že by ve výsledku byli všichni spokojeni a našli si dobrý flek. Kapacita společnosti živit další a další právníky je přece jen omezená a dost možná už v USA dosáhla svého maxima. Taková situace nemá nijak jednoduché řešení. Do tisícilitrové vany také nenapustíte dva tisíce litrů vody, byť byste se snažili sebevíc. Nějaká část jí zákonitě skončí na podlaze a způsobí u sousedů potopu. V případě nadbytečných amerických právníků ovšem nejde o vodu, ale o lidi, kteří se kvůli vidině lepšího života hned v mládí těžce zadlužili. Někteří jsou natolik velcí stoici, že to skousnou a půjdou dělat něco jiného bez trpkých pocitů. Ale spousta dalších bude tohle ztroskotání vnímat jako osobní křivdu a zahořknou vůči společnosti jako takové, nebo aspoň vůči těm, kteří uspěli; a dost možná tu společnost budou chtít úplně demontovat, nebo aspoň převrátit naruby. A jelikož jsou to právníci, budou vědět, na jaká citlivá místa přitom sáhnout. S chirurgickou přesností. Z hlediska stability země to není zrovna lákavá perspektiva. Nespokojené elity mohou být velmi nebezpečné Nerad bych se trefoval jen do právníků, nejsou v tom sami. Některé obory jsou jednoznačně podinvestované a mají nedostatek lidí – třeba geriatrie, protože populace sice stárne, ale do tak depresivní kariéry se chce jen málokomu. Jiné obory zase zjevně produkují více lidí, než po kolika je v nich poptávka. Počet vysokoškolských studentů v posledních desítkách let explozivně vzrostl. Zdaleka se to netýká jen humanitních oborů. Když jsem šel na vysokou (1996), bylo ohromně prestižní pracovat v bance a řada mých spolužáků ze SŠ i VŠ o takové kariéře snila. Tehdy to vypadalo jako dobrý plán, také kvůli tomu, že banky dávaly velmi slušné nástupní platy. Ale přišel internet a s ním i pozvolné ořezávání pracovních míst. Dnes si víceméně všechno vyřídíte na dálku a potkat živého zaměstnance banky je ještě větší vzácnost než v devadesátkách. Kde skončili ti ostatní, kteří v tomhle sektoru chtěli dělat čtyřicetiletou kariéru? Nevím, každý někde jinde; aspoň nemají dluh na školném, na rozdíl od svých anglických či amerických kolegů. Nadprodukce elit může být nebezpečná i v armádách. U nás dnes máme ozbrojené síly podinvestované, ale některé společnosti v dějinách byly vysloveně militaristické a mnoho mladých mužů šlo dělat důstojnickou kariéru, protože se to slušelo. V případě války se tahle elita na bojištích rychle zredukovala navzájem. Ale pokud byl dlouho mír, tak se případná vojenská vzpoura dala čekat právě od té „druhé až třetí vrstvy“, tj. různých kapitánů, majorů a podplukovníků, a nikoliv od těch nejvyšších generálů a maršálů, kteří měli svoje prestižní postavení jisté. Vrchní velitelé měli vesměs zájem chránit status quo, jenž jim zajišťoval místo na samotném vrcholu společenské pyramidy. U těch níže postavených to neplatilo, ti by úspěšným převratem měli co získat. Nespokojené a přitom vysoce kvalifikované elity mohou být velmi nebezpečné. Podívá-li se člověk na ty nejhnusnější, nejkrvavější a nejdéle se táhnoucí občanské války, jako byla třeba ta americká v letech 1861–1865, ruská v letech 1918–1920, nebo ta nedávná irácká po svržení Saddáma Husajna, shledá, že jejich typickým rysem byla právě hojná účast vysoce kvalifikovaných vojáků na obou (respektive všech…) stranách. Takové dvě skupiny lidí se nemohou snadno porazit navzájem. Vůdci konfliktu studovali na stejných vojenských akademiích a velitele nepřátel mnohdy znají i osobně, takže mají jasnou představu o tom, co druhá strana chystá a jak bude bojovat. Pak je těžké dosáhnout rozhodující výhody jen vojenským uměním a válka degeneruje na zápas o to, kdo vykrvácí dřív. (Protikladem můžou být různé chaotické vzpoury, jako třeba selské války. Dodnes říkáme „dopadli jako sedláci u Chlumce“, protože proti organizované vojenské síle je houf civilistů, byť třeba i spravedlivě rozhořčených a vybičovaných k zuřivosti na své pány, v podstatě bezmocný. Tenhle druh rebelií přitahuje romantické spisovatele, ale v reálu bývá jeho průběh krátký a depresivně předvídatelný.) Prestižní úřady a povolání se nemohou rozmnožovat donekonečna No dobře, mnoho zájemců o málo prebend. Co s tím? Některé dřívější společnosti to řešily fyzickou expanzí. Nespokojenci narození ve Velké Británii mohli odejít dobývat budoucí USA nebo Austrálii. (Samozřejmě to zase odskákal někdo jiný a dnes z toho mají ty bohaté postkoloniální společnosti tak trochu historický mindrák.) To dnes ale nepřipadá v úvahu, dnes je veškerá obyvatelná plocha na zeměkouli nějak rozdělená a lety na Mars zatím nereálné. Upřímně: nevím. Turchin asi taky ne. Každopádně v rozhovoru v Atlanticu odhaduje, že tenhle problém po nejbližších několik let nedá pokoj. Prestižní úřady a povolání se nemohou rozmnožovat donekonečna a ti zájemci nikam nezmizí. Možná by stálo za to do té plné vany aspoň nenapouštět další vodu. Ale řekněte nějaké generaci, že od této chvíle dál se na prestižních školách zavádí ještě tvrdší numerus clausus; jejich rodiče vás sežerou zaživa. Zatím nevidím, jak by se tenhle principiální konflikt zájmů dal v demokraciích řešit. A ne, moji milí kolegové na pravici, školným určitě ne. Zrovna země jako USA a Anglie, kde se platí vysoké školné, jsou na tom snad vůbec nejhůře. Člověk, který si svoji vizi prosperity těžce zaplatil, pociťuje ještě daleko silnější nárok na nějaké to budoucí místo na slunci. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2024-06-01 10:51:00
Jaký kolagen pomáhá na klouby?
Ke zdravému životnímu stylu stačí připojit péči zaměřenou na podporu stavu kloubů. Co dělat proto, aby se naše tělo mohlo s lehkostí a bez bolesti pohybovat co nejdéle? Klíčovou roli sehrává tropokolagen, neboli hydrát kolagenu. Klouby mohou trpět přetěžováním, věkem, vyšší fyzickou zátěží, stresem, špatnou výživou, hormonálními změnami a při autoimunitních onemocněních. Časem se může vyvinout degenerativní onemocnění zvané osteoartróza. Součástí kloubů je kolagen - látka zcela běžná a přirozená u všech živočišných druhů. Najdeme ho nejen v kloubech, ale jako stavební materiál šlach, vazů, cév, kůže či opory orgánů z hladkého svalstva. Kolagen tvoří silná vlákna, jež kloubům propůjčují pevnost. Společně s proteoglykany je součástí chrupavek, které chrání konce kostí před opotřebením, a umožňují nám tak vykonávat bezbolestný a plynulý pohyb.Pokud dojde ke změně metabolické rovnováhy, chondrocyty přestávají produkovat extrémně pevný kolagen typu, který zabezpečuje chrupavkám ideální pevnost a ochranu kostí v kloubech, a místo toho produkují univerzálnější kolagen typu. Postupně můžeme pociťovat bolest, ztuhlost a další symptomy.V přírodě je 27 druhů kolagenu, my jich potřebujeme 11 Lidské tělo obsahuje 11 typů kolagenu. Každý plní jinou úlohu a nedá se nahradit. To hlavní je kolagen vybrat tak, aby jej organismus dokázal snadno a flexibilně využít. Podstatný je tedy jeho původ a ještě důležitější je jeho zpracování. Jako ideální, nebližší lidské bílkovině, vychází kolagen rybí, technologicky zpracován do formy HYDRÁTU se zachovanou trojitou helisou (šroubovicí DNA, neboli tropokolagen). Jedině tato forma je organismem zcela využita naplno a všude. Z tropokolagenu si totiž organismus vytvoří přesně takový typ, který potřebuje.Bohužel forma v podobě HYDRÁTu je často zaměňována s hydrolyzovaným kolagenem. Hydrolyzovaný kolagen však náš organismus prakticky nevyužuje - je to pro něj podle vědců tazkvaný mrtvý peptid. S hydrátem kolagenu nemá lidský organismus v podstatě žádnou práci, tyto stavební kameny jsou tělu ihned k dispozici, aby je poslalo do těch tkání, které si kolagenovou vzpruhu žádají nejvíce. Výborně se vstřebává a organismus si z něj dokáže sestavit každý z jedenácti druhů kolagenu, které pro svoje správné fungování potřebuje.Učínky produktů s hydrátem kolagenu lze zvýšit přidáním levotočivého vitamínu C, tedy vitamínu v přirozené formě. Kloubům dále prospěje vyvážený jídelníček obsahující dostatek bílkovin a kvalitních tuků, protože jsou to látky důležité pro dostatečnou produkci kloubního mazu neboli synoviální tekutiny. Bez jejího optimálního množství se klouby rychleji opotřebovávají. A samozřejmě je pro zdraví kloubů také nezbytný pohyb.
\nČas načtení: 2024-06-06 06:00:01
Česku hrozí příliv migrantů z Afriky. Výjimky jsou dočasné, říká europoslanec Zdechovský
„Musíme odradit nelegální migranty od toho, aby do Evropy vůbec přicházeli,“ uvedl premiér Fiala s tím, že je migranty třeba zastavit už v zemích, ze kterých odcházejí. Na druhé straně migrace za lepšími podmínkami je přirozená a neodvratitelná, předkové Čechů také kdysi „imigrovali“ z východu. Nelegální migrace a Rusko Držet budoucí imigranty v jejich zemích se ale nedaří. Za letošní rok žádalo v EU o azyl 1,14 milionu migrantů, nejvíc bylo Syřanů. To je nejvíce od migrační krize v letech 2015 a 2016. Toto číslo se může a pravděpodobně bude dále zvyšovat. Do toho je tu samozřejmě nelegální migrace, kdy se lidé snaží do EU proklouznout bez povšimnutí úřadů. Zkažené zeleniny a ovoce jsou plné regály. Majitelům supermarketů to slušně vydělává Číst více Dalším vážným problémem pro EU, a tím pádem i pro Českou republiku je válka na Ukrajině. Na druhou stranu se díky ní Evropská unie semkla. Jediným „rebelem“ je v tomto případě stále Maďarsko, jak v rozhovoru pro Čtidoma.cz upozorňuje europoslanec Tomáš Zdechovský. Tomáš Zdechovský - Je poslanec Evropského parlamentu. - Od roku 2020 je místopředsedou KDU-ČSL. - Působil jako krizový manažer a mediální analytik. - Vystudoval magisterské obory pastoračně sociální asistent a pedagog volného času. - Absolvoval i bakalářský obor politická komunikace na Papežské salesiánské univerzitě v Římě. - Vystudoval magisterský obor mediální studia a žurnalistika na Masarykově univerzitě v Brně. Jak velkou hrozbou je pro EU migrace? Ukazuje se, že obrovská. Přes 400 tisíc nelegálních migrantů za poslední rok je dle mého teprve začátek. Migrační pakt, který začne platit až za dva roky, je od snah dostat se do Evropy neodradí. Tito lidé se často nechtějí integrovat do společnosti, chovají se agresivně a jsou bezpečnostním rizikem pro občany v zemích EU. Zmínil jste migrační pakt. Jak ho hodnotíte a co přinese České republice? Upřímně říkám, že mnoho věcí je v migračním paktu krokem vpřed. Problematické jsou především dvě části, kvůli kterým je dohoda nejen pro Českou republiku nevýhodná. Princip povinné solidarity je špatný, solidarita má být dobrovolná, nikoliv povinná. Cena 20 tisíc eur za nepřijatého migranta je příliš vysoká. Česko má ale výjimku, je to tak? Ano, ale výjimky pro nepřijetí migrantů do ČR jsou dočasné, budou se vždy po nějaké době zkoumat v závislosti na počtu Ukrajinců u nás. Navíc lhůty pro azylovou proceduru jsou příliš dlouhé, budou nadále zatěžovat celý systém. A především chybí důslednější ochrana vnějších hranic a návratová politika. To je velký kámen úrazu. Jsou pro nás v tuto chvíli migranti z Afriky či Blízkého východu problém? Ne, v tuto chvíli jich na našem území moc nemáme. A chceme, aby to tak zůstalo. Problém to tedy v tuto chvíli není, může však být, až je budeme přijímat nebo za ně platit, což bude mít vliv na státní kasu. Je „projekt Rwanda“ britské vlády dobrý? Neříkám, že je to úplně nejlepší projekt, ale můžeme se jím inspirovat a domluvit se zeměmi, aby k podobnému kroku přistoupily. Záležet bude na mnoha dalších podmínkách. Musíme hledat řešení, abychom tyto ekonomické migranty (nikoliv uprchlíky) drželi mimo Evropu. Jaká jsou pro naši zemi bezpečnostní rizika ze strany Ruska? Mohlo by Česko, pokud by nebylo součástí EU, lépe čelit nepřátelským ruským akcím? Určitě ne. Síla je v jednotě a koordinaci. A pokud budeme investovat do posílení obranných zdrojů, můžeme eliminovat šance Ruska, že nám jakýmkoliv způsobem ublíží. Rusko krvácí na frontě i ekonomicky. Některé země ale obcházejí sankce a EU může být za hlupáka Číst více Narážím na to, že se ozývají hlasy za „nezávislost“ Česka na EU a NATO s tím, že bychom si vše řídili lépe, efektivněji. Je to z vašeho pohledu nesmysl? Neuvěřitelný nesmysl. Každý, kdo si tohle myslí, nemá rád Českou republiku. Nechce, aby se jí ekonomicky dařilo. Vystoupení z EU a NATO je jednoznačně krokem zpět. NATO zaručuje naši bezpečnost. Vstup do EU i NATO byly dva nejlepší kroky za posledních 25 let, které jsme udělali. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Jaké jsou příznaky nových variant nemoci covid-19?
\nČas načtení:
Reklama týdne: Asics straší tím nejděsivějším šéfem na světě
„Kdo by řekl, že nejsem ta nejsmrtonosnější věc v kanceláři," říká od pohledu tyranský šéf ztvárněný hvězdou ze seriálu Succession, Brianem Coxem. Ve skutečnosti nejvíce škodí zcela přirozená součást kanceláří
\nČas načtení: 2025-03-13 00:00:00
Klinika Gennet nabízí výhodné balíčky Social freezingu a možnost flexibilního financování
Plánování rodiny se v moderní společnosti mění, ženy stále častěji odkládají mateřství na pozdější věk. Důvodem jsou nejen profesní ambice, ale i touha zajistit si stabilní životní podmínky. Social freezing, tedy metoda zamrazení vajíček pro budoucí využití, se tak stává důležitou možností pro ty, které si chtějí uchovat vyšší šanci na biologické těhotenství i v době, kdy přirozená plodnost klesá. Klinika GENNET nyní přichází s novými balíčky a možností flexibilního financování, aby tuto metodu zpřístupnila co nejvíce ženám.
\nČas načtení: 2023-01-31 07:43:10
Rozhovor se spisovatelkou Janou Štrausovou
Knihy Jany Štrausové o dětech nové doby jsou prostě fascinující. Ocení je rodiče opravdu odlišných dětí, zvýšeně citlivých až přecitlivělých, odlišných ve svém vnímání či chování. Rodiče v těchto knihách najdou laskavá slova, vysvětlení vnímání jejich dětí. Navíc vás Jana Štrausová zavede až k zážitkům s dětmi velice tajuplnými, mystickými. Mezi nebem a zemí. A tak se i já zeptám: nepatříte mezi ty, kterým děti vyprávěly naprosto samozřejmě o tom, čím kdysi byly, kým a kde žily? Pokud vás něco tak tajemného potkalo, je to kniha také pro vás! Autorka je terapeutkou a pedagožkou, přičemž obě profese spojila a doslova ve svých knihách předala to, co si v hlavičkách tyto děti nosí. A je to fascinující čtení… Děti nového věku vyšly v roce 2020, následuje druhá kniha Poselství dětí nového věku. Co Vás nejvíce překvapilo na následných dopisech, kterými Vám lidé dávali vědět, „Ano, tohle jsem prožil taky!?! To ve Vás muselo vyvolat ohromné emoce? Pro mne je to tolik let již tak přirozený projev u dětí, že mne to už nepřekvapuje. Každopádně odezva byla skutečně až překvapující. Měla jsem velikou radost, že se tyto projevy u dětí dějí i mnoha ostatním lidem, v mnoha rodinách a v různých situacích. Jen, ne každý si troufnul o tom promluvit, aby jejich dítě nebylo vnějším světem označeno za „divné“. Kniha vlastně zbořila toto zažité „tabu“, což bylo dáno také hlavně minulým režimem. Dříve bylo zřejmé, o čem je možno mluvit a o čem je lépe raději mlčet. Dnes jsou lidé v tomto aspektu mnohem sdílnější. To mne velmi těší. Četba ze mne vydloubla pocit, který jsem mívala jako dítě, jako tušení něčeho, co mi ale nebylo příjemné a šlo velmi do existenciální hloubky. Snad tímto potvrzuji, že děti skutečně mohou být napojené na pocity z minulosti. Napadlo mne, jestli některé psychické obtíže v dětském věku (deprese, úzkosti) bez jiné příčiny v tomto životě nemohou mít kořen v nějaké nejasně cítěné události z minulých životů? Ano. Samozřejmě to se může stát. A také se to děje. Uvedu příklad. Můžeme mít zdánlivě neopodstatněný strach ze tmy. Může nám kdokoliv, cokoliv vysvětlovat a nám to nepomáhá. Duše si pamatuje traumatický zážitek, který se odehrál právě ve tmě. Různé psychické obtíže mohou pramenit ze zážitků z minulosti. Zjistit skutečnou kořenovou příčinu nebývá ale jednoduché. Totéž se týká různých fobií. Strach z výšky, strach z vody, z uzavřených prostor atd. To vše má svou příčinu obvykle někde v minulosti, kdy jsme například zemřeli pádem z výšky, utopili jsme se, či jsme byli zazděni zaživa, což nebylo v minulosti nic neobvyklého. I s těmito problémy se někdy setkávám s klienty v poradně. Nikdy nevím, co se nám otevře za téma a z jakého časoprostoru se vynoří. Vždy ale vyplave na světlo pouze to, co je duše již připravena zpracovat. To je v režii vesmíru. Co je pak principem takové terapie odstranění těch fóbií? Mohu to zmírnit i sama navozováním pocitu, že v tomto životě jsem v bezpečí? Principem terapie je zvědomění příčiny, kdy dochází obvykle k pochopení proč se mi to děje. Každému to jde z úrovně vědomí, ve které se nachází. Jak chápe vesmírné zákonitosti, jak je ochoten se měnit, přijímat situace, odpouštět sobě i druhým, pouštět emoce, atd. Každému může vyhovovat jiný druh terapie. Pokud někomu pomůže sebe ujištění, že v tomto životě je již v bezpečí, tak to je to nejlepší, co se může stát. Je důležité k tomu ještě dodat, že příčina může být i obrácená, tedy že chorobné strachy se mohou objevovat i z toho důvodu, že my jsme zapříčinili něčí smrt svým chováním či rozhodnutím. Duše ví, co si nese z minulosti za zážitek a vše, co jsme kdy nechali pocítit druhým, si dříve či později sami odžijeme. Záleží na tom, zda je člověk opravdu rozhodnutý jít do hloubky sebe samého a do pravdy o sobě. Pak má jakákoliv terapie vždy smysl. Překvapilo mne, jak děti reagují na minulé životy, i svou smrt, v podstatě pozitivně nebo věcně. Čím to je? Ano, je to tak. Děti vypráví o minulých životech, včetně zážitků smrti opravdu naprosto věcně a s klidem, bez jakýchkoliv projevů emocí. V hloubce své duše vědí, že smrt je stejně přirozená součást života jako život sám. Je to jako by vyprávěly nějaký zhlédnutý film, ve kterém hrály svou roli a tento film skončil. Děti nemají ještě žádné předsudky, proto v jejich vyprávění není žádné hodnocení, žádné závěry, žádné analýzy rozumu. Jejich sdělení jsou čistá, spontánní a naprosto přirozená. S jakým nejzajímavějším příběhem jste se setkala, nebo který Vás opravdu hodně dojal? Nejvíce mne dojalo vyprávění pětileté holčičky, která si pamatovala detaily ze života v koncentračním táboře. Vyprávěla mamince, jak šla s ostatními spoluvězni do plynu. Detailně popsala okamžik smrti své i lidí okolo sebe. Tento příběh je v mojí druhé knize a tento mne velmi dojal až k pláči. Ano, ten si z knihy pamatuju. Jak mají maminky reagovat, když malé dítě začne něco takového povídat? Naprosto přirozeně. V klidu dítě vyslechnout. Bez komentářů a pochybností, že si dítě vymýšlí. Dítě to potřebuje jen sdílet, nic více nechce. Jeho duše si může ještě něco zpracovávat na podvědomé úrovni a mluvení a sdílení jí pomáhá tím projít. Obvykle to časem samo odezní. Přístup dospělých k dítěti v těchto situacích je zcela zásadní. Pokud dítě nemá nikoho, kdo ho s důvěrou vyslechne, může se uzavřít do sebe a začít trpět psychickými problémy. Nahromaděné nepochopení a nevyjádřené emoce způsobují nemoce a dítě se cítí na to všechno, co se odehrává v jeho nitru a čemu často samo nerozumí, samo. Proto je přijetí toho, co nám dospělým může připadat jako neuvěřitelné, velice důležité. Děkuji za krásný rozhovor a trošku jiný náhled do dětské duše. Kdy se mnohdy i díky dětem otvírá i duše naše, duše rodičů. Renata Petříčková Foto: Jana Štrausová, Eminent
Čas načtení: 2024-06-15 13:55:30
Jaké jsou trendy v manikúře pro léto 2024?
Léto je za dveřmi a kromě nového outfitu byste se měli zaměřit také na vzhled svých nehtů. Jaké trendy budou kralovat oblasti manikúry letos v létě? Přinášíme vám žhavé tipy na ty nejlepší z nich. Nehty jsou vizitkou každé ženy Nezáleží na tom, zda pracujete rukama nebo v kanceláři. Pěstěné a udržované nehty jsou vizitkou každé ženy. Proto si vždy najděte čas na jejich úpravu. Aby vaše nehty vypadaly zdravě a reprezentativně, zaměřte se na to, co jíte a věnujte jim také dostatečnou péči. Kromě kvalitních laků na nehty se neobejdete ani bez pečujících olejů a krémů. A jakou barvu laku zvolit letos v létě? Toto jsou ty nejžhavější trendy seřazené od těch nejpřirozenějších až po ty nejextravagantnější. Přirozená francouzská manikúra Tou vůbec nejpřirozenější barvou pro nehty je růžová. Pro ženy, které nerady experimentují, máme zcela jednoduchý tip: vsaďte na moderní francouzskou manikúru. Jak vypadá? Místo kontrastu mezi bílou a růžovou zvolte pouze růžový odstín. Lak by neměl být příliš krycí a pod ním by měla vykukovat přirozená barva vašich nehtů a bílé špičky. Kovový trend Milujete stříbrné a zlaté odstíny? Nehty nalakované průhledným lakem doplňte o stříbrné či zlaté špičky. Tento trend je poměrně jemný, elegantní a hodí se ke každému oblečení. Abyste barvu konečků nehtů sladili se svým lookem, vsaďte na ladící barvu náušnic, prstenů i náhrdelníků. Pastelové barvy Oblíbené budou toto léto také pastelové laky na nehty. Umírněného vzhledu nehtů docílíte použitím pastelové růžové, odvážnější z vás mohou sáhnout po pastelové modré či zelené. Pastelové nehty vypadají báječně v kontrastu s opálenou pokožkou a hodí se jak k moři, tak i na chalupu. Červená v hlavní roli Nedáte dopustit na naprostou klasiku a vaše nehty mají celoročně červený odstín? Nadčasová klasika bude samozřejmě trendy i letos. Pohrát si ovšem můžete s odstínem červené. Populární je třešňově červená... Čtěte více Příspěvek Jaké jsou trendy v manikúře pro léto 2024? pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení
Čas načtení: 2025-02-13 00:21:02
Jak se zbavit šedivých vlasů, aniž byste je pravidelně barvili?
Jak se zbavit šedivých vlasů, aniž byste je pravidelně barvili? redakce Čt, 02/13/2025 - 00:21 Ostatní - Zdraví a Krása Klíčová slova: šediny jak se zbavit šedin přirozená barva vlasů bez barvení obnova pigmentace vlasů šedivé vlasy Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Vraťte svým vlasům přirozenou krásu Zmíněné tonikum proti šedinám je navrženo pro ženy i muže. Zajímá vás, jak funguje? Stimuluje produkci melaninu, čímž navrací vlasům přirozenou barvu, kterou dříve mívaly, a to bez jakýchkoliv použití barviv, amoniaku nebo steroidů. Jestliže se rozhodnete vyzkoušet tonikum na šediny, vězte, že ke změně dojde postupně a pozvolna, žádné skokové barevné změny vlasů, které by působily divně či „okatě“, vás nečekají. Na začátku je dobré používat přípravek i 2x denně a vmasírovat jej do pokožky hlavy. Následně, až budete s barvou vlasů spokojeni, stačí tzv. udržovací frekvence, tedy např. jednou za tři dny při mytí vlasů. Tmavé vlasy už za tři týdny Budete se ženit, vdávat, čeká vás oslava kulatin nebo se „jen“ těšíte na blížící se jaro? Pak vězte, že vlasy většinou potřebují na regeneraci cca 3 týdny. Viditelné účinky jsou už do dvou týdnů a plná obnova do třech týdnů. Alespoň takto své zkušenosti prezentovalo asi 92 osob ze 100. Je skvělé, že se úplně vyhnete používání barev na vlasy, na které si mnoho sob časem vypěstuje alergii. Řešení v podobě tonika proti šedinám se vám bude jistě zamlouvat. Sice je dražší a ze začátku jej budete potřebovat víc, časem se ale spotřeba sníží a zjistíte, že vychází levněji, než používání barev či docházení ke kadeřníkovi kvůli dobarvování odrostů. Ciťte se zase krásní a svěží. S šedinami se můžete velmi rychle rozloučit. Přidat komentář foto pixabay.com text redakce Není tomu tak dlouho, co si muži i ženy museli barvit vlasy, když chtěli zakrýt své šediny a působit mladistvěji, svěžeji. Je nepříjemné být hodně šedivý už kolem třiceti let i dříve, ovšem šediny nás většinou netěší ani později… Dnes již ale existuje jiné řešení. Barvy nepoužívejte, vašim vlasům škodí. Začněte používat tonikum proti šedinám.
Čas načtení: 2025-04-01 00:28:06
Přirozená péče: Proč dávat přednost šetrné kosmetice?
Ranní sprcha nebo večerní koupel nejsou jen nutnou součástí hygieny, ale i chvilkou, kdy si můžeme dopřát relax a dobít energii. Při výběru kosmetiky, kterou při těchto rituálech používáme, bychom ale neměli myslet jen na příjemnou vůni, velmi důležité je také složení. Tradiční sprchové gely a šampony často obsahují agresivní sulfáty a syntetické parfemace, které [...] Příspěvek Přirozená péče: Proč dávat přednost šetrné kosmetice? pochází z Její svět
Čas načtení: 2025-04-01 18:55:00
Přirozená péče: Proč dát přednost šetrné kosmetice?
Ranní sprcha nebo večerní koupel nejsou jen nutnou součástí hygieny, ale i chvilkou, kdy si můžeme dopřát relax a dobít energii. Při výběru kosmetiky, kterou při těchto rituálech používáme, bychom ale neměli myslet jen na příjemnou vůni, velmi důležité je také složení. Tradiční sprchové gely a šampony často obsahují agresivní sulfáty a syntetické parfemace, které [...] Příspěvek Přirozená péče: Proč dát přednost šetrné kosmetice? pochází z Její svět
Čas načtení: 2025-07-07 09:51:00
Síla gama-linolenové kyseliny pro regeneraci pokožky
Hodně se mluví o tom, že zdravá, hezká a mladá pokožka je hydratovaná pokožka. Nedostatečná úroveň hydratace má za následek ztrátu pevnosti a pružnosti, vznik vrásek, oslabení jednotné struktury a barevného tónu pleti. Vyplatí se postarat o obnovu hydratace pokožky? Ano, vyplatí se, pokud narazíte na účinný produkt. Gama-linolenová kyselina (Gamma-linolenic acid – GLA) si v kosmetologii získává stále větší pozornost jako výjimečná složka pro regeneraci a ochranu pokožky. Ne náhodou: nejen že výborně plní svůj úkol při obnově kožní bariéry, ale jako přirozená mastná kyselina je velmi dobře snášena a má hluboký regenerační účinek. Co je gama-linolenová kyselina? Z chemického hlediska je GLA omega-6 nenasycená mastná kyselina, která se přirozeně vyskytuje v některých rostlinných olejích, jako je pupalkový, brutnákový nebo černorybízový olej. Je to esenciální mastná kyselina, kterou si tělo neumí samo vyrobit v dostatečném množství. GLA je klíčovou součástí lipidové bariéry pokožky a hraje zásadní roli v udržování její celistvosti a hydratace. Bohužel s věkem, stresem a vlivem vnějších faktorů se její přirozená produkce v těle snižuje, což vede k narušení ochranné funkce pokožky, její citlivosti a předčasnému stárnutí. Její výjimečné vlastnosti spočívají v schopnosti obnovovat lipidovou bariéru pokožky, regulovat produkci kožního mazu a potlačovat zánětlivé procesy. GLA se v těle přeměňuje na protizánětlivé prostaglandiny, které mají klíčový význam pro zdraví pokožky. Úloha gama-linolenové kyseliny v pokožce: obnovuje a posiluje lipidovou bariéru pokožky hluboce hydratuje a zabraňuje ztrátě vlhkosti má silné protizánětlivé účinky zklidňuje podrážděnou a citlivou pokožku reguluje produkci kožního mazu zlepšuje elasticitu a pevnost pokožky podporuje hojení a regeneraci chrání před oxidačním stresem zmírňuje projevy ekzému, atopické dermatitidy a dalších kožních problémů předchází předčasnému stárnutí pokožky Gama-linolenová kyselina v kosmetických přípravcích GLA se v kosmetice používá především pro své výjimečné regenerační a ochranné vlastnosti. Na rozdíl od mnoha jiných účinných látek dokáže pronikat do hlubších vrstev pokožky, kde účinně obnovuje její strukturu zevnitř. Její aplikace je vhodná pro všechny typy pleti, ale zejména oceňují její účinky lidé se suchou, citlivou nebo problematickou pokožkou. GLA v kosmetických přípravcích působí na několika úrovních. Na povrchu pokožky vytváří ochranný film, který zabraňuje nadměrné ztrátě vlhkosti. V hlubších vrstvách podporuje syntézu zdravých lipidů a posiluje mezibuněčné spojení. Díky svým protizánětlivým účinkům také zklidňuje podráždění a zarudnutí. Přípravek s gama-linolenovou kyselinou může představovat samostatnou péči, ale může být také jedním z prvků komplexnější ošetřující rutiny. Aplikovaná ve formě séra působí jako intenzivní regenerační kúra – obnovuje, vyživuje a chrání pokožku před vnějšími vlivy. Výborně připraví pokožku na vstřebání dalších aktivních složek. Přípravky s GLA se vyplatí používat celoročně, ale zejména v obdobích, kdy je pokožka vystavena zvýšenému stresu – v zimě kvůli mrazu a vytápění, v létě kvůli slunečnímu záření. GLA Face Cream značky LarensGLA Face Cream značky Larens je přípravek s vysokou koncentrací gama-linolenové kyseliny získané z nejkvalitnějších rostlinných zdrojů. Produkt s lehkou, rychle se vstřebávající texturou je obohacen synergicky působícími aktivními složkami, jako jsou: ceramidy, vitamin E, bisabolol, pantenol, kyselina hyaluronová a rostlinné extrakty. Sérum má hluboce regenerační účinek, obnovuje lipidovou bariéru pokožky, zklidňuje podráždění, vyživuje a výrazně zlepšuje celkový stav pleti. Co je třeba udělat, aby GLA účinkovalo ještě efektivněji? Pro maximální využití regeneračních vlastností gama-linolenové kyseliny aplikujte sérum na důkladně očištěnou pokožku, ideálně večer, kdy probíhají přirozené regenerační procesy. Sérum jemně vmasírujte do pokožky krouživými pohyby a nechte ho zcela vstřebat před aplikací dalších přípravků. Pro zvýšení účinku můžete sérum kombinovat s jemnou masáží obličeje, která podpoří prokrvení a vstřebávání aktivních látek.
Čas načtení: 2025-08-09 22:37:32
Cyklická dynamika úrovní je přirozená
Vše se v nás a okolo nás točí okolo toho na jaké je to úrovni, je úroveň; životní, ekonomická, psychická, zdravotní, inteligence, vědomá, kvality, hodnoty, spánku atd. to že se snažíme z reality uniknout je to, že jsme na nízké úrovni, to, co je na vysoké úrovni by chtělo být trvale v realitě. Třeba náš… Číst dále »Cyklická dynamika úrovní je přirozená
Čas načtení: 2025-09-10 04:08:15
Přirozená ekonomika se točí okolo praxe
Je bůh opravdu bohem, nebo si na boha hraje? To je krásná a hluboká otázka. Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na ni díváš. Teologický pohled, v tradičních náboženstvích je Bůh absolutní skutečnost, nehraje si „na boha“, ale je tím, čím vše vzniká a co dává smysl. Filozofický pohled, lze se ptát, zda… Číst dále »Přirozená ekonomika se točí okolo praxe
Čas načtení: 2026-01-20 11:58:47
Jaké barvy vlasů budou trendy v roce 2026?
Rok 2026 nepřeje výstřelkům ani barvám, které vypadají dobře jen první týden po návštěvě kadeřníka. Do popředí se dostávají odstíny, které fungují dlouhodobě, zvládnou odrosty a vypadají dobře v běžném denním světle. Právě proto se trendy ve vlasech točí kolem přirozenosti, hloubky a menší údržby. Teplá medová blond Jedním z nejsilnějších trendů roku 2026 je návrat teplých blond odstínů. Medová blond nahrazuje extrémně studené a platinové tóny, které často působí tvrdě a zvýrazňují únavu v obličeji. Medová blond dodává vlasům měkkost, přirozený lesk a lépe snáší odrosty. Právě proto ji ženy volí jako kompromis mezi světlou barvou a praktičností. Karamelová blond Karamelová blond se drží na pomezí blond a světle hnědé. V roce 2026 ji ženy volí hlavně proto, že působí teple, zdravě a velmi přirozeně. Tento odstín se dobře přizpůsobuje různým typům pleti a nevyžaduje časté dobarvování. Vlasy díky němu nepůsobí ploše, ale mají hloubku a pohyb. Kaštanově hnědá Kaštanová hnědá patří mezi barvy, které se vrací cyklicky, ale v roce 2026 získává výraznější roli. Jde o odstín, který kombinuje tmavší základ s teplejšími podtóny. Výsledkem je barva, která působí elegantně, ale ne tvrdě. Kaštanová hnědá funguje dobře po celý rok a hodí se i pro ženy, které chtějí zakrýt první šediny bez ostrého kontrastu. Čokoládově hnědá se studeným podtónem Vedle teplých tónů se prosazuje i studenější varianta tmavých vlasů. Čokoládově hnědá se studeným podtónem působí uhlazeně, čistě a velmi nadčasově. V roce 2026 ji ženy volí hlavně proto, že drží tvar, zvýrazňuje lesk vlasů a nepůsobí tak tvrdě jako klasická černá. Přirozená tmavá bez zesvětlování Stále víc žen se v roce 2026 vrací k přirozené tmavé barvě vlasů bez výrazných melírů a kontrastů. Tento trend souvisí s únavou z neustálé údržby a s tlakem na „dokonalý vzhled“. Přirozená tmavá barva působí klidně, elegantně a dovoluje vlasům regenerovat. Jemné... Čtěte více Příspěvek Jaké barvy vlasů budou trendy v roce 2026? pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení
Čas načtení: 2016-04-27 23:00:00
Vařte s chutí aneb recepty pro celou rodinu na jedné stránce
Vaření jde ruku v ruce s trendy životního stylu, které říkají, jak se máte oblékat, chovat, jaké podniky navštěvovat a přirozeně také co vařit a jak se starat o domácnost. Domácí strava byla hitem za dob našich babiček, kterým byla starost o rodinné blaho a plná břicha naprosto vlastní a přirozená. ...
Čas načtení: 2023-10-03 15:12:24
Začínáme s barfováním: 7 nejčastějších otázek, které si pokládáte
Přemýšlíte o BARFování u svého pejska nebo fenky? BARFování je způsob krmení zvířat syrovou stravou, která je pro ně přirozená. Určitě ale máte řadu otázek, proč na syrovou stravu přejít a co je pro to potřeba zařídit. Přečtěte si 7 nejčastějších otázek, které si lidé pokládají, když zvažují krmení psa barfem, tedy masem a kostmi.
Čas načtení: 2021-08-02 00:00:00
Jak zabránit pocení a zmírnit příznaky
Pocení je přirozená reakce lidského organismu na vyšší teplotu či nadměrnou zátěž. Pot slouží k ochlazení, ale i odstranění toxinů z těla. Jenže přílišné pocení může být skutečně nepříjemným problémem, který je potřeba odstranit či alespoň zmírnit příznaky. Dnes to naštěstí není nic komplikovaného, ...
Čas načtení: 2015-06-06 00:00:00
Zařiďte si přírodní zahradu - ekologický fenomén doby! - první část
Přírodní zahrady jsou dnes oblíbeným typem uspořádání zahrad. Patří k pestrým a rozmanitým odpočinkovým zónám, které lze mít hned za dveřmi. Přírodní zahrada je, když… Přírodní zahrada je obyvateli domu využívaná a upravená plocha, která sloužící především jako přirozená přírodní dekorace, relaxac ...
Čas načtení: 2015-08-21 00:00:00
Tipy ze slev – kousky, které musíte mít
Dveře obchodních domů každý den odolávají velkému počtu zákazníků toužících po jediném – slevy! Lákají nás obří billboardy, reklamy v televizi a přirozená lidská potřeba udělat si radost. Jistě nejsme všichni módní maniaci, ale v době výprodejů zamíří do obchodů s módou téměř každý. Náporu virtuální ...
Čas načtení: 2015-02-23 17:15:00
Chcete mít stále mladou pokožku? Dávejte pozor na líčení
Žádná pokožka nemládne, ale díky správným přípravkům můžete výrazně prodloužit její mladistvý vzhled. K viditelným pozitivním výsledkům v péči o pleť vám pomůže i dobře vybraná kosmetika. Zdravé nalíčení a odlíčení je základem a spojuje se s používáním ověřených přípravků. Buďte přirozená i v líčen ...
Čas načtení: 2012-05-06 00:00:00
Přichází jaro – romantické období, kdy sluníčko začíná vystrkovat své paprsky, tráva se začíná zelenat, ptáčci zpívají, květy na stromech pučí a celá příroda se jemně probouzí. Buďte i vy jemná, přirozená a romantická v tomto období. Oblečte se do komfortního oblečení, který vám vykouzlí jemný jarní ...
Čas načtení: 2021-08-12 10:20:04
Není únava jako únava. Čím ji zahnat?
Únava trápí velké množství lidí. Možná jich kolem sebe máte víc než tušíte, protože se o tom stydí mluvit. Ale v dnešním hektickém světě se stává součástí našich životů a večer nás nutí vyčerpaně padnout na pohovku a zavřít oči, sotva se dotkneme hlavou polštáře. Ale taková únava není ani přirozená ani zdravá. Proto pokud i vy máte pocit, že jste unavení až přespříliš, je nejvyšší čas začít s tím něco dělat.
Čas načtení: 2021-08-02 19:19:15
Únavu zaženete minerály, ale i relaxací
Únava trápí velké množství lidí. Možná jich kolem sebe máte víc než tušíte, protože se o tom stydí mluvit. Ale v dnešním hektickém světě se stává součástí našich životů a večer nás nutí vyčerpaně padnout na pohovku a zavřít oči, sotva se dotkneme hlavou polštáře. Taková únava není ani přirozená ani zdravá. Proto pokud i vy máte pocit, že jste unavení až přespříliš, je nejvyšší čas začít s tím něco dělat.
Čas načtení: 2020-12-23 21:01:27
Vyražte na vánoční procházku, ulevíte svému trávení a dobijete si energii
Chůze je naším nejpřirozenějším pohybem, a to již od dětských let. I tomu největšímu lenochovi na světě je přirozená. I proto se chůze doporučuje všem, kteří přirozeně netíhnou k žádnému jinému sportu. Letos si dopřejte procházku i na Vánoce, kdy je vaše tělo pod náporem jídla a nicnedělání ocení více než kdy jindy.
Čas načtení: 2012-09-16 15:00:00
Dnes se prakticky vše točí ohledně krásy a zevnějšku, bez ohledu na dobrý charakter a zdraví. Ale otázkou zůstává, o to vlastně krása je. Dříve bylo symbolem krásy tělo s ženskými tvary a jemná, přirozená tvář. Avšak během let objevování plastických operací a nejrůznějších zkrášlovacích zákroků se i ...