EUR 24,345 ||
JPY 13,032 ||
USD 20,751 || <p>V sérii aktuálních článků jsme se zabývali běháním na podzim a v zimě, tedy tomu nejdůležitějšímu tématu, který v současné době v běžeckých vodách kulminuje. Je to pochopitelné hlavně kvůli tomu, že mnoho běžců, hlavně začátečníků, svůj začátek s běháním právě v zimě odloží na později, až bude teplo. Hodně běžců se v zimních měsících ubírá k zimnímu tréninkovému spánku. To je však k ničemu, […]</p> The post <a href="https://behame.cz/2842/beh-v-zime-nekolik-rad-a-doporuceni/">Běh v zimě – několik rad a doporučení</a> first appeared on <a href="https://behame.cz/">Běháme.cz – běhání, hubnutí</a>.
Čas načtení: 2025-11-24 16:06:00
Etanol podle evropské agentury způsobuje rakovinu
Je toxický a zvyšuje riziko rakoviny. Zakázat etanol navrhla v polovině října Evropská agentura pro chemické látky. Návrh ještě posoudí další experti. Pokud by Evropská unie etanol skutečně zakázala, dotklo by se to především výrobců dezinfekčních a čisticích prostředků. Odborníci o návrhu pochybují – zdravější alternativa podle nich není k dispozici. Nemocnice v ohrožení: Hrozí epidemie infekcí? "Dopad na nemocnice by byl obrovský. Infekce spojené se zdravotní péčí zabijí každý rok celosvětově více lidí než malárie, tuberkulóza a AIDS dohromady."— Alexandra Petersová, Ženevská univerzita a síť Clean Hospitals Toto alarmující varování přichází v době, kdy Evropská agentura pro chemické látky navrhuje zákaz nebo omezení etanolu – látky, která je základem dezinfekčních prostředků používaných v nemocnicích po celém světě. Co je vlastně etanol? Etanol je hořlavá kapalina, která se získává kvašením cukrů a má široké využití: Klíčová složka alkoholických nápojů Dezinfekční prostředky – v nemocnicích i domácnostech Rozpouštědlo – v chemickém průmyslu Biopalivo – alternativní zdroj energie Čisticí prostředky – pro průmysl i domácnosti Kontroverzní rozhodnutí: Bezpečné vs. toxické Přestože je užívání etanolu od 90. let minulého století označeno Světovou zdravotnickou organizací jako bezpečné, Evropská agentura pro chemické látky jej nyní označila za toxický. Co říkají experti agentury? Podle jejich zjištění etanol: Zvyšuje riziko rakoviny Způsobuje těhotenské komplikace Je toxický pro lidský organismus Experti agentury proto navrhují náhradu etanolu jinou látkou. Jejich doporučení si převzala pracovní skupina Výboru pro biocidní přípravky. Alternativy? Ještě horší než etanol Deníku The Financial Times Alexandra Petersová řekla, že dostupné alternativy jsou ještě problematičtější: Isopropanol – toxičtější varianta Isopropanol (isopropylalkohol) je nejčastěji zmiňovanou alternativou, ale: Je ještě toxičtější než etanol Má horší účinky na pokožku Není dostatečně účinný proti všem patogenům Mýdlo a voda – časově náročné a méně účinné Petersová zmínila studii s alarmujícími zjištěními: Zdravotní sestry by si musely umývat ruce půl hodiny před každou operací, aby dosáhly stejného dezinfekčního efektu jako při použití etanolového dezinfekčního prostředku. Důsledky pro zdravotnictví: Obrovská ztráta času – zdravotníci by strávili hodiny denně mytím rukou Poškození pokožky – opakované mytí vede k dermatitidám a ekzémům Vyšší riziko infekcí – nedostatečná dezinfekce mezi pacienty Ekonomické ztráty – pokles produktivity ve zdravotnictví Globální dopady: Víc obětí než malárie Infekce spojené se zdravotní péčí (HAI – Healthcare-Associated Infections) jsou vážným celosvětovým problémem: Šokující statistiky: Více úmrtí než malárie, tuberkulóza a AIDS dohromady V Evropě ročně postihnou 4,1 milionu pacientů Každý rok zemře až 37 000 pacientů v EU na nemocniční infekce Ekonomické náklady dosahují miliard eur ročně Etanolové dezinfekce jsou klíčové pro prevenci těchto infekcí. Jejich zákaz by mohl vést k dramatickému nárůstu nemocničních nákaz. Co se děje teď? Časová osa rozhodování Říjen 2024 Evropská agentura pro chemické látky navrhla klasifikovat etanol jako toxický a karcinogenní Listopad 2024 Výbor pro biocidní přípravky se sejde v posledním listopadovém týdnu Posoudí, zda se má etanol považovat za škodlivý Rozhodne o přijetí doporučení agentury Následující měsíce Evropská komise rozhodne na základě stanoviska výboru: Zda etanol zařadí na seznam nebezpečných látek Zda omezí nebo zakáže jeho použití Jaké přechodné období stanoví V jakých přípravcích se etanol používá? Výbor pro biocidní přípravky posoudí etanol v produktech, které ničí: Bakterie – dezinfekce rukou, povrchů Plísně – protiplísňové přípravky Hmyz – insekticidy Viry – antivirové dezinfekce Hlodavce – rodenticidy Nejvíce ohrožené sektory: Zdravotnictví – nemocnice, ordinace, laboratoře Potravinářský průmysl – hygienické standardy Farmaceutický průmysl – sterilní výroba Domácnosti – běžné dezinfekční prostředky Školství – hygiena ve školách a školkách Reakce odborné veřejnosti: Nesmyslné rozhodnutí? Návrh Evropské agentury pro chemické látky vyvolal vlnu kritiky mezi odborníky: Argumenty proti zákazu: Vědecké důkazy Etanol je používán desítky let bez vážných problémů WHO jej označuje za bezpečný od roku 1990 Rizika jsou spojena především s konzumací alkoholu, ne s topickým použitím Zdravotní dopady Není dostupná bezpečnější alternativa Zákaz by ohrozil pacienty více než samotný etanol Nemocniční infekce by se mohly vymknout kontrole Ekonomické důsledky Kolaps odvětví dezinfekčních prostředků Obrovské náklady na přechod k alternativám Ztráta pracovních míst v chemickém průmyslu Globální kontext EU by se izolovala od zbytku světa Konkurenční nevýhoda evropských firem Problémy v mezinárodním obchodě Kontext: Proč agentura etanol přehodnotila? Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) má za úkol chránit lidské zdraví a životní prostředí před nebezpečnými chemikáliemi. Možné důvody přehodnocení: Nové vědecké studie Výzkumy zaměřené na dlouhodobé expozice Studie o kumulativních účincích Analýza profesionální expozice u zdravotníků Zpřísnění bezpečnostních standardů EU má obecně přísnější normy než zbytek světa Princip předběžné opatrnosti – raději zakázat, než riskovat Snaha o maximální ochranu spotřebitelů Politický tlak Lobbistické skupiny prosazující alternativy Ekologické organizace požadující přísnější regulace Snaha o zelený obrat v chemickém průmyslu Co to znamená pro běžné spotřebitele? Pokud by EU etanol skutečně zakázala nebo výrazně omezila, dotklo by se to každého z nás: V domácnostech Dezinfekční gely na ruce by zmizely z obchodů Čisticí prostředky s etanolem by byly zakázány Vyšší ceny alternativních produktů Nižší účinnost náhradních přípravků Ve zdravotnictví Návrat k méně účinným metodám dezinfekce Delší čekací doby na ošetření Vyšší riziko nákazy pro pacienty Stres pro zdravotnický personál V průmyslu Nutnost přestavby výroby Investice do nových technologií Možné propouštění zaměstnanců Zdražení produkt Hlasy z terénu: Co říkají zdravotníci? Praktičtí lékaři a sestry po celé Evropě vyjadřují obavy z možného zákazu:Citace ze zdravotnického prostředí: "Etanolové dezinfekce jsou náš každodenní nástroj. Používáme je desítky let a zachránily nespočet životů. Jejich zákaz by byl katastrofou."— Anonymní zdravotní sestra, Česká republika "Alternativy jako isopropanol jsou dražší, méně dostupné a často i méně účinné. Navíc jsou toxičtější. Kde je v tom logika?"— Epidemiolog z německé nemocnice "Během pandemie COVID-19 jsme viděli, jak kriticky důležité jsou etanolové dezinfekce. Jejich zákaz by nás vrátil o desetiletí zpět."— Infektolog z francouzské univerzitní nemocnice Průmysl reaguje: Varování před kolapsem Výrobci dezinfekčních prostředků varují před devastujícími dopady na odvětví: Hlavní obavy průmyslu: Technické problémy Není dostatečně účinná náhrada za etanol Roky výzkumu by trvalo vyvinout alternativu Certifikace a testování nových produktů je zdlouhavé Ekonomické důsledky Miliardy eur investic by přišly vniveč Desítky tisíc pracovních míst v ohrožení Bankroty malých a středních firem Logistické výzvy Nedostatek alternativních surovin na trhu Nutnost přestavby továren Problémy s dodavatelskými řetězci Srovnání s jinými regulacemi: Poučení z minulosti EU má historii kontroverzních zákazů chemických látek: Úspěšné případy: Azbest – zákaz v roce 2005 Prokázaná karcinogenita Dostupné bezpečné alternativy Všeobecný konsensus odborníků DDT – zákaz v roce 1970 Devastující dopady na životní prostředí Účinné alternativní pesticidy Podpora environmentálních organizací Kontroverzní případy: Neonikotinoidy – částečný zákaz v roce 2018 Ochrana včel vs. potřeby zemědělství Nejednoznačné vědecké důkazy Ekonomické ztráty pro farmáře Glyfosát – prodloužení povolení navzdory kontroverzi Rozdílné názory expertů Politický tlak z obou stran Nejistota pro zemědělce Případ etanolu se podobá spíše těm kontroverzním – chybí jasný konsensus a dostupné alternativy. Co můžete udělat? Pokud vás toto téma znepokojuje, máte několik možností, jak se zapojit: Pro běžné občany: Informujte se Sledujte vývoj situace v médiích Čtěte vědecké studie a odborné názory Nepanikařte, ale buďte informovaní Vyjádřete názor Kontaktujte své europoslance Podepište petice (pokud existují) Diskutujte na sociálních sítích Připravte se na změny Zásobte se dezinfekčními prostředky (ale bez paniky) Zvažte alternativní metody hygieny Sledujte doporučení zdravotnických autorit Pro odborníky: Zapojte se do diskuse Publikujte vědecké studie Účastněte se veřejných konzultací Kontaktujte Evropskou komisi Vzdělávejte veřejnost Pište odborné články Vystupujte v médiích Organizujte přednášky a semináře Závěr: Rozhodnutí s dalekosáhlými důsledky Návrh Evropské agentury pro chemické látky zakázat nebo omezit etanol je jedním z nejkontroverznějších rozhodnutí posledních let v oblasti chemické regulace. Na jedné straně stojí princip předběžné opatrnosti a snaha chránit občany před potenciálně škodlivými látkami. Na druhé straně jsou praktické důsledky – nedostatek účinných alternativ, hrozba nárůstu nemocničních infekcí a ekonomické ztráty. Klíčové otázky, které zůstávají nezodpovězené: Je typické použití etanolu skutečně tak rizikové jako jeho konzumace? Existuje reálná alternativa, která by byla bezpečnější a zároveň účinná? Nepřeváží rizika zákazu nad riziky samotného etanolu? Jak by zákaz ovlivnil globální konkurenceschopnost EU? Rozhodnutí Výboru pro biocidní přípravky v posledním listopadovém týdnu bude klíčové. Pokud doporučení agentury přijme, může to změnit způsob, jakým se v Evropě provádí dezinfekce – k lepšímu nebo k horšímu. Jedno je jisté: Toto rozhodnutí ovlivní životy milionů lidí – od zdravotníků přes pacienty až po běžné spotřebitele. A proto si zaslouží pečlivé zvážení všech dostupných faktů, ne unáhlené kroky založené na principu předběžné opatrnosti. Zdroj: The Financial Times, Evropská agentura pro chemické látky (ECHA), síť Clean Hospitals, Světová zdravotnická organizace (WHO)
\nČas načtení: 2024-03-03 16:00:01
Cestující hráli nedobrovolně ruskou ruletu. V Paříži hra skončila smrtí všech
O rok a tři čtvrtě dříve jen veliké štěstí a profesionalita pilotů zachránily cestující letu American Airlines 96 z Los Angeles do New Yorku. Letounu McDonnell Douglas DC-10 se po startu uvolnily dveře zavazadlového prostoru a následná dekomprese způsobila destrukci části letadla, byly zablokovány části řídicích ploch a vysadil jeden motor. Posádce se podařilo i přes tyto obtíže bezpečně přistát a incident se obešel bez obětí na životech. Exkluzivní reportáž: Hangár F je architektonickým unikátem a „suchým dokem“ pro dopravní letadla Číst více Chybná konstrukce zámku byla odhalena hned Na rozdíl od mnoha podobných incidentů bylo vyšetřování této nehody jednoduché, neboť letadlo nebylo poškozeno pádem. Na první pohled tak bylo zřejmé, kde je potřeba hledat viníka. Tedy ve dveřích zavazadlového prostoru. Ty byly opatřeny sice složitým, ale zato nespolehlivým způsobem uzamykání. Na to ostatně upozorňoval již dříve přímo výrobce dveří k tomuto typu letadla. Jasně uvedl, že kombinace určitých konstrukčních opatření a typu zámku mohou vést k nehodě. Vyšetřování tak bylo uzavřeno a byla vydána příslušná doporučení, aby se takováto nehoda již nemohla opakovat. Ale… Švýcarský sýr měl v tomto případě až příliš velké díry Britský psycholog James Reason navrhl model vysvětlení faktorů, které k nehodám přispívají. Tento svůj přístup nazval modelem švýcarského sýra, kdy plátky tohoto sýra ilustrují obranu systému proti selhání, otvory potom představují nedostatky v jednotlivých částech systému. K nehodám dochází, když se díry ve vrstvách vyrovnají, což umožní nebezpečí „projít“ všemi obrannými mechanismy. To Reason popsal jako „trajektorii příležitosti k nehodě“. Model rozlišuje latentní, skryté a aktivní chyby a jejich kombinací potom dokresluje příčiny selhání. Výrobce i letecká společnost šly nehodě vstříc mílovými kroky Ačkoliv byla chyba zavíracího mechanismu dobře popsána a byla vydána příslušná doporučení, v tomto případě se sešlo přesně tolik faktorů, aby se konstrukční nedostatek projevil. Jednoduše řečeno, zavírací mechanismus byl náchylný k tomu, že se západky dveří nedostatečně zajistily, a hrozilo tak, že se dveře rozdílem tlaků v kabině a okolního prostředí ve větších výškách mohly samy otevřít. Doporučení, která tomu měla zabránit, však nebyla ihned implementována do výrobního procesu. Americký dohledový orgán (FAA) sice nejprve připravil směrnici o letové způsobilosti, která vyžadovala, aby všechny DC-10 byly uzemněny, dokud nebudou provedeny požadované úpravy, ale prezidentovi McDonnellu Douglasovi se podařilo přesvědčit šéfa FAA, aby snížil naléhavost, protože se obával, že by to mohlo ovlivnit prodej letadla. Bohužel FAA podlehla. Snížila stupeň naléhavosti a místo toho vydala pouze servisní bulletin. Více než sedm set obyvatel Prahy zemřelo kvůli chybě navigátora. Lidé ignorovali sirény Číst více Turkish Airlines se na úpravy vykašlaly, alžírský pozemní pracovník nebyl proškolen Letecká společnost neviděla naléhavost doporučených úprav, a proto u svých letadel nevydala pokyn k jejich provedení. To by samo o sobě nebylo ještě smrtící, přece jen se některá dílčí opatření realizovala. Chybou však bylo, že byl nedostatečně proškolen pozemní personál, který s dveřmi manipuloval. Alžírský manipulátor věděl, jak dveře zavřít, ale nevěděl, jak používat průhledný průzor, který výrobce přidal pro účely kontroly. Stejně jako mnoho jeho kolegů nevěděl, k čemu kontrolní okénka slouží. Kromě toho nebyl poučen o tom, že příliš snadné uzavření dveří může znamenat, že jsou uzavřeny a uzamčeny nedostatečně. Nerozuměl ani pokynům na výstražném štítku, protože nemluvil anglicky ani turecky. Kdyby ho naučili, jak kontrolovat zajišťovací kolíky nebo správnou sílu potřebnou k zavření dveří (hmatem), mohl vědět, že něco není v pořádku. Posledním dílkem do skládačky bylo, že posádka správné uzavření dveří nezkontrolovala. Šest japonských cestujících bylo katapultováno ještě za letu Po odletu z pařížského letiště stoupal letoun DC-10 do své letové hladiny, když zámky nákladových dveří ve výšce sedmi kilometrů nad zemí selhaly a samotné dveře byly odmrštěny. Další okamžiky popisuje francouzská vyšetřovací zpráva. Část podlahy kabiny nad otevřeným poklopem se oddělila a byla vymrštěna do prostoru spolu se šesti obsazenými sedadly pro cestující připojenými k této podlahové části. Těla šesti japonských pasažérů, která byla katapultována z letadla, byla nalezena v tuřínovém poli asi 15 kilometrů od trosek letadla. Následkem tohoto poškození byly poničeny primární a obě sady záložních ovládacích kabelů, které vedly pod částí podlahy, která opustila letoun. To znemožnilo pilotům ovládat výškovku a směrovku. Zároveň vysadil motor číslo dvě. Na frekvenci raněného stroje byl slyšet přímý přenos smrtelných křečí letadla Jeden z pilotů krátce po nehodě stiskl tlačítko mikrofonu. Každý, kdo v tu chvíli byl na vysílací frekvenci, mohl slyšet poslední agónii tureckého stroje. Po dekompresi stroj okamžitě začal klesat pod úhlem dvaceti stupňů a ozvala se výstraha před dekompresí. Druhý pilot vykřikl, že praskl trup. Letadlo získalo díky zvyšující se rychlosti další vztlak a začalo znovu stoupat. Zároveň klesala rychlost. Piloti nemohli ovládat výškové kormidlo, proto na to kapitán reagoval přidáním plynu na zbylých motorech. Přitom do mikrofonu zoufale volal: „Rychlost!“ To už však letoun spadl do závěrečné spirály a o několik vteřin později se roztříštil v rychlosti 783 km/h o zem v mírném levém náklonu. Nikdo z 335 cestujících a 11 členů posádky nepřežil. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Letadlo se rozpadlo na kusy. Letuška volný pád přežila
\nČas načtení: 2024-08-13 01:56:09
Jak vybrat plechovou střešní krytinu: rady a doporučení
Výběr správné plechové střešní krytiny může být klíčovým faktorem pro dlouhověkost a vzhled vaší střechy. Plechová střešní krytina je stále populárnější díky své odolnosti, životnosti a estetickým vlastnostem. V tomto článku vám přinášíme několik užitečných rad a doporučení, jak si vybrat tu nejlepší plechovou střešní krytinu pro váš domov. Typy a styly plechové střešní krytiny Plechová střešní […] The post Jak vybrat plechovou střešní krytinu: rady a doporučení appeared first on Supr bydlení.
\nČas načtení: 2025-02-13 12:38:00
Ledovat o zranění, po operaci, po zátěži je doporučení, které už neplatí a v rámci rychlé rekonvalescence na to zapomeňte. Proč ale neledovat? Aby se neudělala velká modřina a velký otokZ krátkodobého hlediska to sice zužuje cévy, ale z dlouhodobého hlediska po ledování nastává velké překrvení dané oblasti (ještě větší než před ledováním) a to může obnovit krvácení a dokonce krvácení pak může být větší, než kdybyste neledovali vůbec. Také se tvrdilo, že ledování je dobré, aby se neudělal velký otok. Sice krátkodobě to neoteče tak moc, ale z dlouhodobého hlediska opět výrazně zvýšené prokrvení po ledování vyústí v masivnější propouštění tekutin do ledovaného místa z rozšířených cév a tím je otok ve finále větší. Ledování je prý dobré proti bolestiSnížení teploty ve tkáních vede sice ke snížení rychlosti vedení v nervech, ale i v jiných nervech než jen v těch, které vedou bolest. To po úrazu opravdu nechceme, protože budeme mít např. zhoršenou i koordinaci, která je už zhoršená po úrazu, po operaci či po velmi intenzivní zátěži. A navíc opět platí, že po ledování to vše jaksi přijde k sobě a vlivem velkého překrvení, většího prohřátí tkáně a většího otoku může být následná bolest ještě horší.Ledování prý brání zánětuZáněty dělíme na několik typů. Např. septický (infikovaný např. nějakou bakterií) a aseptický (zánět bez infekce jako reakce na zranění, operaci či zátěž, kterým jakékoli hojení tkáně vždy začíná, tedy zánět léčivý). Septický zánět neledujeme, protože tím omezíme vstup bílých krvinek do postižené oblasti a ty nebudou moci proti bakteriím bojovat. Aseptický (neinfikovaný) zánět neledujeme, protože nechceme zpomalit hojení. Protože pro začátek jakéhokoli hojení je typický zánět. On totiž zánět je vnímám jako velké zlo, ale bez zánětu byste se nevyléčili z chřipky, neuklidili modřinu, neuklidili poškozená svalová vlákna po zátěži (a tím byste zastavili růst svalové hmoty). Tím, že budete ledovat, tak můžete až o mnoho dnů zpozdit začátek hojení poškozené tkáně a tím neúměrně prodlužujete dobu rekonvalescence, protože to hojení prostě výrazně zpomalíte. Platí to jak po operacích, sportovních a jiných úrazech a po zátěži jakbysmet.Ledování prý zrychluje hojeníNaopak. Po ledování můžete mít i omrzliny, které se opravdu hodně špatně hojí, protože tkáň může vlivem přílišného podchlazení odumřít či poškodit hodně do hloubky.Co tedy teď mám dělat, když nemám ledovat? Po operaci se řiďte doporučeními od lékaře, ale neledujte. Zatěžujte či odlehčujte tak, jak je vám doporučováno. U každé operace je to jiné, takže jestli kamarádovi po podobné operaci říkali to, tak u vás to nemusí platit, protože podmínky či operační technika mohou být jiné.Po zátěži bez úrazu se běžte spíše projít nebo projet na rotopedu s nízkou zátěží. Vyplavíte totiž kyselinu mléčnou, která se snáze uklidí a tak vás nohy (záda, ruce) nebudou další den tolik bolet. Pokud budete ledovat, tak si ji pěkně ve svalech uzamknete a bude vymalováno. Bude vás to bolet o pár dní déle. Po zátěži se protáhněte, zejména zatěžované svalové skupiny.Po úrazu navštivte úrazovku (k vyloučení zlomenin apod.) a pak se řiďte těmito doporučeními, které vyšly v zahraničních odborných časopisech v roce 2019. Doporučení mají zkratku PEACE and LOVE. Jsou to první písmenka doporučení, rozebereme si je níže. PEACE využijte okamžitě po úrazu, LOVE až při následné péči po několika dnech od úrazu. P = PROTECTION = OCHRANA – V prvních dnech po úrazu se vyhýbejte aktivitám a pohybům, které zvyšují bolest. Můžete využít berle či ortézu, pokud je potřeba. E = ELEVACE = ZVEDNUTÍ – Zvedněte postiženou končetinu výše, než máte srdce. Provádějte to tak často, jak jen to jde.A = AVOID ANTI-INFLAMMATORIES = VYHNĚTE SE PROTIZÁNĚTLIVÝM LÉKŮM – Protizánětlivé léky zpomalují hojení tkání – zánětem se nám vše v těle hojí, záněty jsou povětšinou totiž hodné a potřebné. Pokud berete dlouhodobě protizánětlivé léky (obsahují ibuprofen, diklofenak, flurbiprofen, naproxen – viz příbalový leták na začátku), váš úraz pak může chronizovat a tím se komplikovat. Pokud vás to hodně bolí, můžete vzít tlumič bolesti s paracetamolem, ale opatrně. Hojení a proti zánětu tělu prospěje, když mu dodáte i živé kolostrum nakombinoané s Euniké Pink Grape (přírodní antibiotika).C = COMPRESSION = KOMPRESE – Použijte elastické obinadlo (nebo tejp). Tím snížíte otok a zamezíte krvácení a vzniku velké modřiny. To se doporučuje okamžitě po úrazu. Ještě než postižené místo zavážete, já doporučuji namazat živým kolagenem.E = EDUCATION = NASLOUCHEJTE VLASTNÍMU TĚLU – Vaše tělo ví nejlépe, jak si s úrazem poradit. Vyhněte se tedy zbytečným pasivním způsobům léčby a lékům (zablokují bolest a vy si úraz můžete zhoršit) a nechejte své tělo, aby se samo mohlo zahojit. a po několika dnech od úrazuL = LOAD = ZÁTĚŽ – Sledujte svou bolest a podle ní postupně zvyšujte zatížení a vraťte se k normálnímu pohybu. Vaše tělo vám skrze bolest nejlépe řekne, jako zátěž daný úraz snese. Zatnout zuby a vydržet není optimální přístup a naopak se vymlouvat na úraz ještě 6 týdnů po něm a neustále odlehčovat taky není správná cesta. Pokud to bolí i po 6 týdnech, tak mazejte k fyzioterapeutovi či lékaři. O = OPTIMISM = OPTIMISMUS – Sebejistotou, důvěrou ve své tělo a pozitivním myšlením programujete mozek a celé tělo k rychlejšímu uzdravení. V = VASCULARISATION = PROKRVENÍ A NOVOTVORBA CÉV – Vyberte si vhodnou nebolestivou kardiovaskulární aktivitu (zadýcháte se a srdce vám bude rychleji bít než v klidu). Díky tomu zvýšíte průtok krve poraněnými tkáněmi a tím zlepšíte jejich hojení. E = EXERCISE = CVIČENÍ – Abyste se po úrazu úplně zotavili, je nezbytné obnovit mobilitu (protahovat), sílu (posilovat) a propriocepci (= vnímání vlastního těla – to platí zejména u vyvrtnutých či podvrtnutých kloubů – kloub se snažte vnímat a postupně na něm balancovat). Pár rad na závěr Opravdu se vyplatí po větším úrazu navštívit úrazovku. Zlomeniny se po zasádrování hojí lépe a rychleji, podvrtnutí a vyvrtnutí s ortézou také.Lehčí úraz se hojí 3 týdny, větší úraz 6 týdnů. Pokud po 3 týdnech u lehčího úrazu nebo po 6 týdnech u těžšího úrazu stále cítíte bolest, nejste schopní to plně zatížit, navštivte fyzioterapeuta (nebo konečně tu úrazovku). Fyzioterapeut má totiž nepřeberné množství technik, kterými může výrazně zrychlit hojení a předejít komplikacím v místě úrazu či na místech od něj vzdálených. Nedobře zhojené úrazy mohou vést k operacím či snížené pracovní schopnosti. Proto s ošetřením dlouho neotálejte.
\nČas načtení: 2025-03-13 10:33:20
Komise pro drogy ve Vídni: HHC zakázáno!
Komise OSN pro drogy na svém středečním zasedání ve Vídni schválila doporučení zařadit HHC mezi zakázané látky. Rozhodnutí bylo očekáváno, překvapením bylo pouze to, že hlasování se zdržely Spojené státy americké. Na v pořadí již 68. setkání Komise OSN pro drogy (Commission on Narcotic Drugs) byl 12. března schválen ostře sledovaný bod. Jednalo se o zařazení hexahydrokanabinolu mezi zakázané látky. Předmětný návrh spočíval v zařazení HHC (hexahydrokanabinol) do II. kategorie Jednotné úmluvy o psychotropních látkách z roku 1971. Konec HHC v Česku Během jednání bylo zdůrazněno několik technických bodů, včetně toho, že HHC lze konzumovat inhalačně, orálně i sublingválně. Jeho přítomnost byla také analyticky potvrzena u osob ovládajících pod vlivem této látky motorová vozidla. Po prezentaci údajů bylo doporučeno, aby bylo HHC zařazeno na seznam zakázaných látek. Znamená to, že žádné HHC v rámci psychomodulačních látek se v Česku legálně prodávat nebude. Další připomínky ani diskuse ze strany delegátů neproběhly, takže se přistoupilo k hlasování. Podle čl. 17 odst. 2 úmluvy z roku 1971 byla ke schválení doporučení nutná dvoutřetinová většina, tj. nejméně 36 hlasů pro. Pro doporučení hlasovaly tyto země: Alžírsko, Argentina, Arménie, Austrálie, Rakousko, Bangladéš, Belgie, Brazílie, Kanada, Chile, Čína, Kolumbie, Uruguay, Dominikánská republika, Finsko, Francie, Ghana, Guatemala, Maďarsko, Indie, Indonésie, Itálie, Japonsko, Keňa, Litva, Malta, Mexiko, Maroko, Nizozemsko, Nigérie, Polsko, Portugalsko, Katar, Jižní ... The post Komise pro drogy ve Vídni: HHC zakázáno! appeared first on Magazín Konopí.
\nČas načtení: 2020-12-21 11:54:38
Kniha NEVIDITELNÍ ZABIJÁCI popisuje hrozby, které představují infekční choroby v 21. století
Autoři knihy Neviditelní zabijáci. Lze zvítězit nad smrtícími patogeny? se zabývají širokou paletou nakažlivých nemocí, ale soustřeďují se zejména na identifikaci a zkoumání těch, které mají potenciál rozvrátit sociální, politickou, hospodářskou, emoční a existenční stabilitu obyvatel velkých regionů či dokonce celé planety. Současně nabízejí politické a vědecky podložené přístupy k řešení popsaných problémů. Renomovaný epidemiolog Michael T. Osterholm, jenž se při novodobých pandemiích pohyboval v první linii, a spisovatel a dokumentarista Mark Olshaker na základě nejnovějších poznatků lékařské vědy zkoumají prostředky, které musíme vynaložit, a programy, jež musíme rozvinout, pokud se máme před infekčními nemocemi ubránit. V této knize dokazují, že bychom se jednoho dne mohli probudit do světa, v němž mnohá antibiotika už neléčí, biologické války jsou skutečností a hrozba katastrofální chřipkové nebo koronavirové pandemie je neustále přítomná. Jen pokud pochopíme, co je třeba vykonat a změnit, dokážeme zabránit nejhoršímu. Infekční nemoci považujeme za nejzhoubnějšího nepřítele lidstva, protože jsou jediným typem nemocí, jež nás postihují kolektivně a někdy i v masovém měřítku. Pokoušet se zastavit přenos choroby připomínající chřipku, například covidu-19, je jako zastavovat vítr. Jsme po nějakých sto letech vědeckých pokroků lépe připravení na to, abychom se s takovou pohromou vyrovnali? „Bohužel ne tak docela. Všechny epidemie od začátku 21. století přišly jako překvapení, přestože žádným překvapením být neměly,“ píší autoři této knihy. Epidemie covidu-19, eboly, MERS a horečky zika nám ukazují, jak žalostně málo jsme připravení na to, abychom se s těmito ataky dokázali vypořádat. Co tedy můžeme – a musíme – učinit, abychom se ochránili? „S nápadem na tuto knihu jsme přišli během západoafrické epidemie eboly v letech 2014–2016. Dokončili jsme ji během epidemie horečky zika, jež se z pacifických ostrovů rozšířila do Severní i Jižní Ameriky,“ píší autoři v úvodu knihy. V následujících kapitolách věnují pozornost všem velkým epidemiím za poslední tři desetiletí. Současně rozebírají politické aspekty této oblasti včetně bioterorismu, obchodu s vakcínami a ohrožení veřejného zdraví antimikrobiální rezistencí vůči lékům. Například v kapitole Jak chřipku smést ze stolu vysvětlují nezbytnost projektu vývoje univerzální, zlomové vakcíny proti chřipce pro globální trh, která by mohla mít stejný přínos jako vakcína proti neštovicím. V kapitole Matice hrozeb autoři identifikují čtyři typy událostí, jež mají skutečný potenciál negativně ovlivnit celou planetu: totální jaderná válka, srážka s asteroidem, globální změna klimatu a infekční onemocnění. Podle Osterholma mají právě infekční nemoci ve 21. století největší předpoklad k tomu, aby vyvolaly náhlou krizi, která naráz zasáhne celou planetu: celosvětovou epidemii neboli pandemii. V tuto chvíli by naší velkou kolektivní starostí měla být chřipková pandemie. Autoři navrhují čtyři stupně priority, které by měly vést ke „krizové agendě“. Ukázka z knihy: Předmluva k vydání z roku 2020 S nápadem na tuto knihu jsme přišli během západoafrické epidemie eboly v letech 2014–2016. Dokončili jsme ji během epidemie horečky zika, jež se z pacifických ostrovů rozšířila do Severní i Jižní Ameriky. Při psaní jsme měli na paměti koronavirovou epidemii SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome, těžký akutní respirační syndrom) z roku 2002, jež vypukla v jihovýchodní Asii a přenesla se do Kanady; epidemii vyvolanou roku 2009 chřipkovým virem H1N1, jež se přihnala z Mexika; a MERS (Middle East Respiratory Syndrome, blízkovýchodní respirační syndrom), další koronavirus, který se roku 2012 rozšířil na Arabském poloostrově. V době, kdy píšeme tuto novou předmluvu, se svět potýká s pandemií nemoci covid-19, již vyvolal nový koronavirus, který se zničehonic objevil na konci roku 2019 v Číně a bleskovou rychlostí se rozšířil dál. Tato koronavirová pandemie připomíná chřipku způsobem šíření nákazy mezi lidmi: přenáší se tak, že člověk v blízkosti nakažené osoby se vzduchem vdechne kapénky a drobné aerosolové částice plné viru – to podrobně líčíme v kapitole 19, kde se zabýváme chřipkovými pandemiemi a jejich průběhem. Co mají tyto epidemie infekčních nemocí společného? Všechny přišly jako překvapení, přestože žádným překvapením být neměly. Neměla by jím být ani ta příští, a buďme si jisti, že nějaká příští přijde, a po ní další a tak pořád dál. A jak v této knize nastiňujeme, jedna z nich bude ještě větší a o několik řádů vážnější než covid-19. S největší pravděpodobností půjde o nový chřipkový virus se stejným zničujícím Neviditelní zabijáci dopadem jako velká chřipková pandemie z let 1918–1919, jež si vyžádala padesát až sto milionů lidských životů. Nová pandemie se však bude odehrávat ve světě s třikrát tak velkým počtem obyvatel a mezinárodní komerční leteckou dopravou; v tomto světě jsou sudy prachu v podobě megaměst třetího světa, živočišné rezervoáry nemocí v důsledku zásahů do jejich přirozeného prostředí přicházejí až k našim dveřím, lidé a zvířata coby hostitelé choroboplodných zárodků žijí ve stamilionových počtech těsně vedle sebe a všechno od elektroniky a autosoučástek až po životně důležité léky, bez nichž i ty nejvyspělejší nemocnice přestanou fungovat, dodávají celoplanetární zásobovací řetězce na základě modelu just-in-time (přesně na čas). Jsme po nějakých sto letech vědeckých pokroků lépe připravení na to, abychom se s takovým kataklyzmatem vyrovnali? Bohužel ne tak docela, jak píšeme v kapitole 19. Prostým faktem je, že všechny analýzy, priority a doporučení ohledně proaktivních opatření, o kterých jsme se zmiňovali v prvním vydání Neviditelných zabijáků, zůstávají i nadále aktuální a relevantní. Nenacházíme žádné uspokojení v tom, že jsme měli pravdu, nicméně varováni jsme byli včas. Podívejme se na skutečný stav věcí. Pokoušet se zastavit přenos nemoci připomínající chřipku, například covidu-19, je jako zastavovat vítr. Téměř drakonickými omezujícími opatřeními, jakým mohla čínská vláda podrobit stamiliony občanů, a také pokusy zemí jako Jižní Korea a Singapur, kde se snažili identifikovat nakažené lidi i všechny ty, se kterými nakažení mohli být v kontaktu – čehož se ve Spojených státech bolestně nedostávalo –, se šíření viru přinejlepším zpomalilo. Bývalo by se mohlo omezit jen s pomocí účinné vakcíny, která neexistovala. Když se s takovým podnikem začíná úplně od začátku, žádá si to mnoho měsíců nebo i mnoho let práce. Životně důležité při každé pandemii je fungující vedení země. První povinností prezidenta či kterékoli hlavy státu je podávat přesné a aktuální informace pocházející od zdravotnických odborníků, nikoli od operativců, kterým jde o politickou agendu. Je mnohem lepší říct, že něco nevíme, ale že se snažíme na to přijít, než vést nesmyslné řeči, které by se v následujícím zpravodajském pořadu daly vyvrátit. Pokud se hlava státu vzdá důvěryhodnosti, veřejnost nebude vědět, kam se obrátit. Různé studie však opakovaně prokázaly, že pokud se veřejnosti dostává poctivých a otevřených informací, panika téměř nikdy nevznikne a všichni se naučí táhnout za jeden provaz. V prohlášení CIDRAP (Center for Infectious Disease Research and Policy, Centrum pro výzkum infekčních nemocí a politiku při Minnesotské univerzitě) se už 20. ledna 2020 konstatovalo, že vzhledem k jasným charakteristickým znakům přenosu vyvolá virus covid-19 pandemii. Proč Světové zdravotnické organizaci (WHO) trvalo až do 11. března, než oznámila, že jde o globální pandemii? To podle nás vedlo k tomu, že mnozí lídři a organizace se nechali unést pocitem sebeuspokojení, že pořád je velká šance virus potlačit. Krom toho to nešťastně a zbytečně všechny odvádělo od nezbytných plánů, jak nemoc zmírnit a jak s ní žít. Po takovýchto zmatcích a debatách bychom si měli uvědomit, že hrozí-li světu nový zhoubný nepřítel, potřebujeme pro vyhodnocení takového nebezpečí efektivnější metody. První zásadní otázka, kterou si musíme položit, zní: Jak jsme k této krizi dospěli? Tak jako u většiny katastrof jde o souběh několika faktorů. Během necelých dvou desetiletí od epidemie SARS se svět dostal do mnohem kritičtější závislosti na Číně, pokud jde o výrobní zdroje. Na celém světě dnes ve výrobě, v zásobovacích řetězcích i v dodávkách vládne model just-in-time (přesně na čas). Je smutné, pokud si nemůžeme koupit vytoužený nejnovější televizor nebo chytrý telefon, protože továrna v provincii Chu-pej nebo Kuang-tung je kvůli nějaké nákaze zavřená. Mnohem horší situace nastane, pokud neseženeme základní životně důležité léky, které dennodenně pomáhají k lepšímu životu milionům lidí s chronickými nemocemi nebo se zdravotními potížemi, nebo pokud nejsou k dostání nezbytné osobní ochranné prostředky (OOP) pro zdravotníky v přímém kontaktu s pacienty nakaženými covidem-19. Uvažte následující statistiku: Krátce před vypuknutím pandemie H1N1 v roce 2009 jsme v CIDRAP prováděli celonárodní průzkum, při němž jsme zpovídali nemocniční farmaceuty a lékaře z jednotek intenzivní péče a oddělení urgentního příjmu, jak o tom píšeme v kapitole 18. Během aktualizace průzkumu jsme identifikovali víc než 150 životně důležitých léků na všechny typy nemocí, které se v USA běžně používají a bez nichž by mnozí pacienti během několika hodin zemřeli. Všechny jsou generické a mnohé – nebo jejich aktivní farmaceutické složky – se vyrábějí především v Číně nebo v Indii. Na počátku epidemie covidu-19 už třiašedesát z nich bylo v krátké lhůtě nedostupných nebo vedených jako běžně nedostatkové – to je jen jeden příklad toho, jak jsme zranitelní. Pokud nemoc a karanténa zabrání čínským továrnám v práci a naruší či zastaví provoz na námořních cestách, a láhve a ampule v resuscitačním vozíku tak zůstanou prázdné, potom už bude jedno, jak je ta či ona moderní nemocnice v nějakém velkém západním městě dobrá. Naše kolektivní závislost na Číně, pokud jde o levnou a efektivní výrobu, by při pandemii covidu-19 i při budoucích nákazách mohla vést k vedlejšímu důsledku v podobě podstatných ztrát na životech. Ekonomika moderní zdravotní péče navíc svým diktátem vede k tomu, že většina nemocnic má extrémně omezené zásoby osobních ochranných prostředků, včetně obyčejných respirátorů i respirátorů N95. Jak zareagujeme, jestliže nedokážeme chránit zdravotnický personál, nepostradatelný pro péči o nemocné, kteří se do už tak přetížených zdravotnických zařízení bezesporu nahrnou? To, jak se povede zdravotníkům, bude skutečně historickým měřítkem toho, jak jsme na průběh této krize i krizí budoucích reagovali. Pokud neuděláme vše, co je v našich silách, abychom je ochránili, ošetřující personál se rychle promění v pacienty a bude pro už tak přeplněná zdravotnická zařízení znamenat další zátěž. Svět nikdy nepočítal s tím, že Čína by se mohla na celé měsíce prakticky zavřít a nedodávala by mnohé z toho, co naléhavě potřebujeme. To bohužel není v dnešní realitě přijatelnou omluvou. Chceme-li vážně takovéto hrozbě do budoucna zabránit, musejí se vlády na mezinárodní úrovni zavázat k tomu, že rozptýlí a diverzifikují výrobu nezbytných léčiv, lékařského materiálu a zdravotnického vybavení. Představme si to tak, jako kdybychom uzavírali pojistku. Pojišťovny katastrofám nebrání, nýbrž zmírňují jejich dopad. Bude to stát víc? Nepochybně ano, ale je to jediná cesta k jistotě, že dokážeme adekvátně zareagovat, až katastrofální pandemie opravdu udeří. V době, kdy se nejrůznější omezující opatření a karantény stávají běžnou rutinou, musíme mít prostředky k tomu, aby výrobní a distribuční řetězce dál fungovaly, pokud jde o léky a další životně důležitý materiál, jako jsou injekční jehly a stříkačky a také základní prostředky jako infuzní roztoky. Nejenže potřebujeme po celém světě vybudovat víc výrobních kapacit a zajistit dostatek různých zařízení, ale také musíme na úrovni států masivně investovat do nových léků a antibiotik, u nichž z komerčního hlediska neexistuje efektivní obchodní model. Neočekávejme, že komerční farmaceutické společnosti vloží miliardy dolarů do léků, které se budou používat jen za stavů nouze. Po epidemii eboly z let 2014– 2016 začaly některé státy naléhat, aby se rychle vyrobila vakcína. Na základě mezinárodní iniciativy vznikla CEPI (Coalition for Epidemic Preparedness Innovations, Koalice pro inovace a připravenost na epidemie), aby stimulovala a urychlila vývoj vakcín proti nově se objevujícím infekčním nemocem a během epidemií pak umožnila lidem přístup k těmto vakcínám. Zatímco práce na vývoji vakcíny proti ebole pokročily – do značné míry díky jiným projektům –, u jiných vakcín se postoupilo jen velice omezeně. Komerční trh zůstává malý až do chvíle, kdy už je pozdě, kdy se infekce už šíří. Spojte si toto se skutečností, že mnohé z těchto nemocí se objevují v těch světových regionech, kde lidé na vakcíny i další léky mají nejméně peněz. Pak nám dojde, že pro výzkum, vývoj a distribuci určitých kategorií léků potřebujeme jiný model. Jediné řešení představují vládní subvence a záruky ohledně nákupů. To nebude levné, ale dlouhodobý přínos v podobě zachráněných životů bude daleko větší než náklady. Jenže pokud jde o veřejné zdraví, přemýšlíme v dlouhodobém horizontu zřídkakdy. To se musí změnit. Z geopolitického hlediska by krize vyvolaná pandemií mohla dokonce mít i pozitivní dopad. A to pokud nám dojde, že se tento problém týká všech, že rozdíly mezi námi nejsou důležité, a zahájíme mezinárodní spolupráci. Všechna rozhodnutí, jak se s nákazou vyrovnat, by měla vycházet z prokázaných faktů. Když se z covidu-19 stala celosvětová pandemie, pomohlo zastavení letecké dopravy z Evropy do USA zpomalit šíření nemoci nebo omezit výskyt nových případů neboli jinými slovy: došlo ke zploštění křivky nemoci? Například u eboly nebo SARS je virus přenosný až několik dní poté, co se u nakaženého jedince objeví příznaky. Zato chřipka a covid-19 se mohou přenášet ještě před nástupem příznaků nebo i v případě, že přenašeč vůbec neonemocní. Ve světle charakteristických rysů covidu-19 pak karanténa cestujících a posádky na výletní lodi Diamond Princess u japonského přístavu Jokohama vypadá jako krutý experiment na lidech. Zdraví lidé tu ve stísněných prostorech museli dýchat stejný vzduch jako jejich nakažení spolucestující. Tímto opatřením se podařilo dokázat jen to, jak snadno a rychle se virus může šířit. Úřady musejí při rozhodování brát v úvahu především specifika té které nemoci a to, jakou část populace nemoc postihuje. Víme, že v případě chřipky funguje to, když se v první fázi epidemie zavřou školy, a tak v mnohých zemích zavřeli školy i na začátku pandemie covidu-19, aniž měli data, která by tuto teorii podpořila. V této fázi epidemie či pandemie bychom k podobnému kroku měli přistupovat jen tehdy, pokud můžeme prokázat, že mezi dětmi je nakažených víc, když jsou ve škole, než když zůstanou doma. Dva vyspělé městské státy, které nákaza zasáhla, se hned na počátku pokusily zareagovat co nejrychleji a nejúčinněji. V Hongkongu školy zavřeli. V Singapuru je nezavřeli. Pokud jde o šíření nemoci, neprojevil se mezi nimi nakonec skoro žádný rozdíl. U každého politického rozhodnutí musíme také brát v úvahu jeho vedlejší účinky. Pokud se zavřou školy a děti musejí zůstat doma, v mnoha případech se o ně starají prarodiče. Covid-19 však nepoměrně častěji vyvolává vážné onemocnění právě u starších lidí, které se snažíme před nebezpečím co nejvíce chránit tím, že je izolujeme od potenciálních přenašečů. Dalším příkladem budiž to, že v mnoha zdravotnických zařízeních má až 35 procent zdravotních sester děti ve školním věku a až 20 procent z nich by muselo zůstat doma a o děti pečovat, protože žádnou jinou možnost nemají. Zavření škol tak může vést k tomu, že v době zdravotní krize přijdeme o 20 procent nepostradatelných sester ještě předtím, než začneme počítat ty, na něž se nebudeme moct spoléhat, protože samy onemocní. V každém případě je třeba všechny tyto záležitosti zvažovat opatrně a komplexně, což je náročný úkol. Dáváme mnoho miliard dolarů ročně na národní bezpečnost a obranu, a to vždy v rámci několikaletého rozpočtu. Zdá se však, že ze zřetele ztrácíme tu největší bezpečnostní hrozbu: zhoubné mikroby, které způsobují infekční nemoci. Nikdy by nás ani nenapadlo, abychom šli do války a až poté u dodavatelů objednávali letadlové lodě nebo zbraňové systémy, jejichž vývoj a výroba trvají několik let. A nikdy by nás nenapadlo, abychom provozovali velké letiště bez dokonale fungujícího, kdykoli k zásahu připraveného hasičského sboru, přestože ho sotvakdy bude třeba. Jenže ve válce proti našemu nejzhoubnějšímu nepříteli právě tohle děláme zas a znovu. Jakmile hrozba pomine, jako bychom na vše zase zapomněli, než se objeví další. Nebezpečí, že se objeví nějaký jiný mikrob, si vláda, průmysl, média ani veřejnost nikdy nepřipouštějí. Všichni předpokládají, že o tento problém se postará někdo jiný. Výsledkem je, že jsme žalostně nepřipravení, protože chybějí investice, vedení i společná vůle. Za budíček, kterého možná bude, možná nebude dbát, tak svět zaplatí zatraceně přemrštěnou cenu. Co kdybychom na druhou stranu brali SARS jako lekci, ze které je třeba se poučit, a – jak konstatujeme v kapitole 13 – jako předzvěst věcí příštích? Vynaložili bychom opravdové úsilí a vyvinuli proti koronaviru SARS vakcínu, která by možná zabírala i na covid-19. Ale i kdyby nezabírala, pokročili bychom o hodně dál v základním výzkumu, věděli bychom, jak virus funguje, a vyvinuli bychom „platformu“ vakcín proti koronavirům. Ne vždy, když udeří nějaká neznámá nemoc, budeme mít připravenou vakcínu. Nepleťme si však nějakou neznámou nemoc s budoucí chřipkovou pandemií, které se všichni zdravotníci obávají. Tu můžeme očekávat a musíme se na ni připravit. V kapitole 20 nastiňujeme, že potřebujeme zlomovou vakcínu proti chřipce – někteří mluví o univerzální vakcíně –, která by fungovala na všechny kmeny viru či alespoň na většinu z nich. Nebyli bychom pak závislí na každoročních vakcínách kolísavé účinnosti, jejichž složení do značné míry vychází z odhadů, které kmeny pravděpodobně v nadcházející sezoně převládnou. K zajištění tohoto výzkumu a všech doprovodných nákladů zřejmě bude třeba programu srovnatelného s Projektem Manhattan, ale nedokážeme si představit nic jiného, co by potenciálně mohlo zachránit tolik životů a uchránit lidstvo od zdravotní a hospodářské katastrofy, ze které by se zotavovalo desítky nebo i stovky let. Když odezněla krize kolem západoafrické epidemie eboly, vyšlo množství fundovaných a hluboce analytických zpráv, vypracovaných institucemi jako Organizace spojených národů, Světová zdravotnická organizace, Národní lékařská akademie USA a společný projekt Ústavu globálního zdraví při Harvardově univerzitě a Fakulty hygieny a tropického lékařství při Londýnské univerzitě. Ve všech zprávách se podrobně líčí, jak zpočátku chyběla koordinace a jak nikdo nedokázal rozpoznat rozsah problému. Všechny také obsahují podobnou a cennou strategii a procedurální doporučení, jak reagovat příště. Realizovány však byly jen nemnohé z doporučených kroků a v podstatě tyto dokumenty od té doby někde na policích zapadají prachem. Výsledkem je, že dnes nejsme skoro o nic dál, než jsme byli, když epidemie eboly propukla. Potřebujeme tvůrčí představivost ohledně toho, co se může a také bude dít a co budeme potřebovat, abychom se na to připravili. K tomu patří plány pro nepřetržité fungování zdravotní péče, státní správy a obchodu. Potřebujeme mezinárodní strategické zásoby životně důležitých léků a plicních ventilátorů pro pacienty, stejně jako osobních ochranných prostředků pro zdravotníky. Spojené státy by měly mít své vlastní podobné zásoby s realistickým množstvím potřebného materiálu – nikoli hrubě nedostatečné zásoby, jaké v současnosti máme k dispozici pro boj s covidem-19. A potřebujeme životaschopný plán, jak víceméně okamžitě navýšit kapacity v nemocnicích a na klinikách, například stavěním stanů na parkovištích, aby pacienti s podezřením na novou infekci mohli být oddělováni a pokud nutno i izolováni od příjmu běžných pacientů. Přes veškerá onemocnění, úmrtí, rozvrat a hospodářské ztráty, které pandemie covidu-19 způsobila, by největší tragédií bylo, kdybychom tuto krizi „promarnili“, nepoučili se z ní a nepřipravili se na budoucnost. Pokud si z dějin můžeme něco vyvodit, pak to, že téměř jistě budeme překvapení, až na nás ten či onen mikrob nebo kmen příště zaútočí rozsáhlou nakažlivou nemocí. Ale ohrozíme sami sebe, pokud nebudeme připravení se tomu postavit a nebudeme mít všechny plány a zdroje, o kterých už teď víme, že je budeme potřebovat. Nezapomínejme na to, že nebezpečný mikrob, který se dnes skrývá někde ve světě, by už zítra mohl být všude. Právě tomuto tématu se naše kniha věnuje. Úvod V době, kdy jsem pracoval jako hlavní epidemiolog státu Minnesota, neslýchali ode mě státní úředníci a šéfové korporací zpravidla to, co chtěli slyšet. Někteří lidé v médiích mi proto začali říkat „posel špatných zpráv“. Takto nazvanému článku v časopise Mpls. St. Paul Magazine dal jeho autor Kermit Pattison podtitul: „Svéhlavý a přímočarý hlavní epidemiolog tvrdí, že v naší válce proti choroboplodným zárodkům je jen poslem z fronty. Buď jak buď nepřináší dobré zprávy.“ Nemám sice vůbec dojem, že bych byl „svéhlavý“, ale rozhodně se musím přiznat, že „přímočarý“ jsem. Věřím totiž v to, čemu říkám „důsledná epidemiologie“. To znamená, že když se budeme snažit změnit to, co by se mohlo stát, kdybychom nic neudělali, můžeme v pozitivním smyslu změnit chod dějin, a ne jen zpětně zaznamenávat a vysvětlovat, co se dělo. Díky úspěchům, jichž v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století dosáhli – za pomoci doslova tisíců dalších lidí – dva velikáni v oblasti veřejného zdraví, dr. Bill Foege a nedávno zesnulý dr. D. A. Henderson, budou miliony a miliony dětí ušetřeny katastrofy v podobě neštovic. Můžeme vykonat i další dobré skutky, které změní lidem život, avšak pouze pokud takové příležitosti rozpoznáme a budeme mít kolektivní vůli jednat. Tato kniha vzešla z toho, že při nejzávažnějších krizích, které v naší době veřejnému zdraví hrozily, jsem se pohyboval v první linii: podílel jsem se na léčbě, zkoumal jsem okolnosti, za jakých nákaza vypukla, pracoval jsem na různých programech a navrhoval politická řešení. Mezi tyto krize patří syndrom toxického šoku, AIDS, SARS, rezistence mikrobů vůči antibiotikům, nemoci přenášené jídlem, očkovatelné nemoci, bioterorismus, zoonózy (nemoci přenosné mezi zvířaty a člověkem) včetně eboly, a nemoci přenášené vektory (infekce přenášené komáry, klíšťaty a mouchami, například horečka dengue a virus zika). Pod vlivem všech takových zkušeností a střetů na místní, regionální, národní i mezinárodní úrovni se formovaly a utvářely mé myšlenky. Tyto zkušenosti a střety mě zásadním způsobem poučily o tom, jak se s naším nejzhoubnějším nepřítelem můžeme vypořádat, a pomohly mi ujasnit si, jak k němu přistupovat z hlediska veřejného zdraví. Infekční nemoci skutečně jsou nejzhoubnějším nepřítelem, který před lidstvem stojí. Infekce sice zdaleka nejsou jediným typem nemocí, které nás všechny postihují, avšak jsou jediným typem nemocí, které nás postihují kolektivně a někdy i v masovém měřítku. Srdeční onemocnění, rakovina, a dokonce i Alzheimerova choroba mají zničující důsledky pro jednotlivce a výzkum vedoucí k jejich léčbě je chvályhodný. Tyto nemoci však nemají potenciál ovlivnit každodenní chod společnosti, znemožnit cestování a obchod, zastavit průmyslovou výrobu či vyvolat politickou nestabilitu. Profesně jsem se zabýval především tím, že jsem se snažil spojovat různorodé informace a vytvářet z nich souvislé linky ukazující do budoucnosti. Například už v roce 2014 jsem upozorňoval na to, že je jen otázkou času, kdy se virus zika objeví na americkém kontinentě. A roku 2015 jsem před pochybujícím odborným publikem v Národní lékařské akademii (National Academy of Medicine) předpověděl, že MERS se brzy objeví v některém velkém městě mimo Blízký východ. (Pouhých několik měsíců poté se skutečně objevil v jihokorejském Soulu.) Netvrdím, že mám nějaké jedinečné schopnosti. Předvídání problémů a potenciálních hrozeb by v oboru veřejného zdraví mělo být standardní praxí. CIDRAP (Center for Infectious Disease Research and Policy, Centrum pro výzkum infekčních nemocí a politiku) na Minnesotské univerzitě, jež nyní vedu, jsem založil s tím, že bez politiky nemá výzkum kam směřovat. Dá se to říct i tak, že většinou jdeme od jedné krize ke druhé, nikdy je nepředjímáme a nikdy nakonec nedoděláme to, co bychom dodělat měli. Mají-li být věda a politika účinné, musejí se prolínat. Pokud tedy v této knize budeme mluvit o realizovaném či potřebném vědeckém pokroku v prevenci nemocí, budeme zároveň i uvažovat, jak s tímto pokrokem naložit. Chceme nabídnout čtenářům nové paradigma pro přemýšlení o nebezpečí, které bude ve 21. století hrozit, pokud vypukne infekční onemocnění. Budeme se zabývat širokou paletou nakažlivých nemocí, ale soustředíme se na identifikaci a zkoumání těch, které mají potenciál rozvrátit sociální, politický, hospodářský, emoční a existenční blahobyt velkých regionů, nebo dokonce celé planety. Úmrtnosti a smrtnosti jistě patří v našich úvahách první místo, avšak ne místo jediné. V dnešní době by několik potvrzených případů neštovic kdekoli na světě vyvolalo daleko větší paniku, než kolik jí vyvolá mnoho tisíc úmrtí na malárii jen v samotné Africe. ¨ Ne vždy totiž racionálně rozlišujeme mezi tím, co by nás mohlo zabít, a tím, co by nám mohlo ublížit, co by nás mohlo vyděsit či co by nám prostě jen mohlo být nepříjemné. V důsledku toho se ne vždy racionálně rozhodujeme, jak využívat naše zdroje, na co se zaměřit v politice a – upřímně řečeno – čeho se bát. Ve chvíli, kdy píšeme tato slova, má velká část západního světa značné obavy z šíření viru zika, jenž je spojován s mikrocefalií, s dalšími vrozenými vadami a s Guillainovým-Barréovým syndromem. Avšak v posledních několika letech virus horečky dengue, kterou šíří tentýž druh komára, v tomtéž regionu zabil daleko víc lidí, a veřejnost to skoro ani nezaznamenala. Proč? Zřejmě proto, že málokterá situace je tak drastická a strašlivá, jako když se dítě narodí s malou hlavou a má před sebou nejistý život s postižením. To je nejhorší noční můra všech rodičů. V této knize se stále budeme vracet ke dvěma metaforám nemoci. Jednou je zločin a druhou je válka. Obě jsou výstižné, protože v boji proti infekčním onemocněním nám tak či onak na mysl přicházejí obě tyto hrůzy. Při zkoumání a diagnóze vypuknuvších nákaz si počínáme jako detektivové. Reagovat na tyto nákazy musíme jako vojenští stratégové. Tak jako nikdy nedokážeme eliminovat zločin a válku, nedokážeme eliminovat ani nemoci. A stejně jako se angažujeme v trvalé válce proti zločinu, bojujeme neustále proti nemocem. V prvních šesti kapitolách představíme příběhy, případy a pozadí, které nám poskytnou kontext pro zbývající část knihy. Poté budeme hovořit o podle nás nejnaléhavějších hrozbách a úkolech a také o praktických prostředcích, jak se s nimi vypořádat. Americký epidemiolog Michael T. Osterholm, PhD, MPH, (1953) je ředitelem Centra pro výzkum a strategii v oblasti infekčních chorob na Minnesotské univerzitě. Dvacet čtyři let působil v různých funkcích na minnesotském ministerstvu zdravotnictví, posledních patnáct let jako státní epidemiolog, několik let jako zvláštní poradce amerického ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb v otázkách veřejného zdraví a bioterorismu. Vedl četná vyšetřování případů nákazy mezinárodního významu včetně onemocnění vyvolaných potravinami, syndromu toxického šoku, žloutenky typu B a HIV. Byl mezinárodním lídrem v kritice ohledně naší připravenosti na chřipkovou pandemii. Je autorem stovek odborných článků a knižního bestselleru Living Terrors: What America Needs to Know to Survive the Coming Bioterrorist Catastrophe (2001). Za svou práci obdržel řadu vyznamenání i vědeckých ocenění. Nově zvolený prezident USA Joe Biden jmenoval doktora Michaela Osterholma do svého poradního výboru Transition COVID-19. Americký spisovatel, scenárista a producent dokumentárních filmů Mark Olshaker (1951) začal kariéru v prestižních denících The Wall Street Journal, The Washington Times a The New York Times. S bývalým agentem FBI Johnem E. Douglasem spolupracoval při psaní bestsellerů o forenzní psychologii, jejich dílo se stalo předlohou slavného televizního seriálu Mindhunter: Lovci myšlenek (2017–2019). Olshaker byl konzultantem ministerstva spravedlnosti USA pro oběti trestných činů a působil též jako konzultant Národní lékařské knihovny. Vedle své práce v oblasti trestního práva a veřejného zdraví psal a produkoval dokumentární filmy z různorodých oblastí včetně historie, architektury, vědy, medicíny a dramatu. Je držitelem ceny Emmy za dokument Římské město (1994). Z anglického originálu Deadliest Enemy. Our War Against Killer Germs, vydaného nakladatelstvím Little, Brown and Company v New Yorku roku 2020, přeložil Robert Novotný, 384 stran, vydalo nakladatelství PROSTOR roku 2020. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2026-01-02 07:23:00
Běh v zimě – několik rad a doporučení
V sérii aktuálních článků jsme se zabývali běháním na podzim a v zimě, tedy tomu nejdůležitějšímu tématu, který v současné době v běžeckých vodách kulminuje. Je to pochopitelné hlavně kvůli tomu, že mnoho běžců, hlavně začátečníků, svůj začátek s běháním právě v zimě odloží na později, až bude teplo. Hodně běžců se v zimních měsících ubírá k zimnímu tréninkovému spánku. To je však k ničemu, […] The post Běh v zimě – několik rad a doporučení first appeared on Běháme.cz – běhání, hubnutí.
\nČas načtení: 2009-08-19 21:00:00
Autostop - doporučení pro stopaře - 3. díl
7. díl ze série článků „Pár sezónních tipů neuškodí“ V předchozím díle jsme si napsali, koho a proč je důležité informovat, že jste se rozhodli stopovat. Nyní si dovolím napsat několik doporučení, jak se zachovat v případě, že poslechnete svoji intuici, říkejme jí tušení, že se vám „něco“ nezdá a z ...
\nČas načtení: 2024-02-18 11:29:57
Osm zdravých návyků, které mohou zpomalit vaše stárnutí
Nekouření, pravidelné cvičení a udržování cholesterolu v normě mohou přispět k tomu, že váš biologický věk bude mladší než váš současný věk.Dodržování osmi zásad zdravého chování by mohlo snížit váš biologický věk o několik let, což vám může pomoci udržet si dobré zdraví po delší dobu.Kontrolní seznam 8 základních životních návyků vytvořila Americká kardiologická asociace (AHA) s cílem pomoci lidem zlepšit jejich kardiovaskulární zdraví. Jeho doporučení zahrnují alespoň 150 minut středně intenzivní nebo 75 minut intenzivní fyzické aktivity týdně, vyváženou stravu plnou zeleniny, ořechů a libových bílkovin a nekouření.Zbývajícími doporučeními je spát sedm až devět hodin denně, udržovat si zdravou hmotnost a kontrolovat hladinu cholesterolu, cukru v krvi a krevního tlaku.Nour Makaremová z Kolumbijské univerzity v New Yorku a její kolegové nyní ve studii, která bude 12. listopadu prezentována na vědeckém zasedání AHA ve Filadelfii v Pensylvánii, zjistili, že dodržování tohoto seznamu nejenže posiluje zdraví srdce, ale může také zpomalit proces biologického stárnutí.Vědci hodnotili, jak pečlivě se kontrolním seznamem řídilo více než 6500 účastníků Národního průzkumu zdraví a výživy (NHANES). Základem bylo, že sami uváděli, jak dodržují doporučení týkající se stravování, cvičení, kouření a spánku, přičemž jim byla měřena hmotnost, cholesterol, hladina cukru v krvi a krevní tlak.Tým rovněž vypočítal jejich fenotypový věk, což je údaj o biologickém věku, který se určuje na základě měření hladin chemických látek v těle, které se podílejí na metabolismu, zánětech a funkci orgánů, jako je glukóza a kreatinin."[Fenotypový věk] poskytuje komplexnější obraz o tom, jak člověk vnitřně stárne, zatímco chronologický věk je založen pouze na počtu let, kterých se člověk dožil," říká Emma Stanmore z Manchesterské univerzity ve Velké Británii, která se na studii nepodílela.Tým zjistil, že ti, kteří uvedli, že nejlépe dodržují kontrolní seznam, měli biologický věk v průměru o šest let nižší než jejich chronologický věk. Ti, kteří se dotazníku drželi nejhůře, však měli průměrný biologický věk o čtyři roky vyšší než jejich chronologický věk.Dodržování kontrolního seznamu může zpomalit proces stárnutí organismu, což má podle Makarema řadu výhod, včetně prodloužení počtu let bez nemoci a snížení rizika předčasné smrti.Lidé nemohou změnit svůj životní styl ze dne na den, ale pokrok je lepší než dokonalost," říká. "I postupné změny mohou mít významný vliv na zdraví srdce a na zpomalení procesu biologického stárnutí."Díky dalšímu výzkumu by lékaři mohli sledovat dodržování tohoto kontrolního seznamu, aby zjistili rychlost biologického stárnutí a také zdraví srdce, "a tím podnítit včasný zásah a prevenci", říká Stanmore.Dodává však, že soubor dat NHANES zachycuje pouze stručný přehled informací o zdravotním stavu lidí. "Longitudinální data [získaná opakovaným měřením stejných lidí po delší dobu] by poskytla více informací o trendech a změnách v průběhu času," říká. Zdroj: New Scientist
\nČas načtení: 2019-10-05 10:10:29
Bianca Bellová: Už jsem si zvykla, že všechny čtenáře neuspokojím
Málokterá česká kniha získala v posledních letech tolik literárních cen jako román Jezero (2016) Bianky Bellové. Autorka se musela vypořádat s neutuchajícím zájmem médií a velkými očekáváními čtenářů i kritiků. Podařilo se a nový román Mona (Host 2019) je na světě – a rozhodně stojí za pozornost. Ostatně ne náhodou o něm v příloze Biblio píše Petr Bílek jako o Knize měsíce. Po vydání Jezera jste se ocitla ve víru událostí, který se – aspoň mám ten pocit – dosud vlastně nezastavil. Literární ceny, zahraniční cesty, rozhovory, další a další překlady... Kde jste vůbec brala čas na psaní nové knihy? Máte pravdu, celý ten literární provoz je dost náročný na čas i na možnost koncentrace. Snažila jsem se být v přijímání závazků střídmá; není nutné jet na každý festival a dělat stále dokola rozhovory o tomtéž, vždyť to i pro čtenáře musí být otravné. Je nutné najít nějakou zlatou střední cestu – je jasné, že když se nějaký malý nakladatel na velmi konkurenčním trhu rozhodne riskovat a vydat můj text, je přinejmenším slušné ho podpořit osobní přítomností. Některé cesty jsou hodně přínosné z hlediska osobního růstu či inspirace, ale to se samozřejmě nedá naplánovat předem. Neslibuji nic, co nemůžu z časových důvodů splnit, nepíšu nikomu obsah zadarmo (to říkám proto, že neuplyne měsíc – a někdy třeba týden –, aby se na mě nějaké médium neobrátilo s prosbou o příspěvek do ankety či doporučení), pokud se nejedná o dobročinnost. Moje texty nebývají dlouhé, takže čistého času zase tolik nepotřebuji. Ale ztráty koncentrace bývají bolestné až fatální. Monu jsem začala psát ještě dřív, než vyšlo Jezero, a dopsaná byla asi před rokem a půl. Od té doby jsem v podstatě hledala redaktora, který by mi pomohl ji dopilovat a doleštit. Chvíli to trvalo, než jsem našla Kláru Fleyberkovou, která textu dala tu profesionální zkušenost i tvůrčí podněty, jež si žádal. Mezi námi, Klára je opravdu geniální redaktorka a osobnost po všech stránkách. A nesvazovaly vás trochu nadšené ohlasy předchozí prózy? Ta očekávání existovala. Každou chvíli se mě na čtení, nebo třeba i v baru cizí člověk zeptá: „Píšete pro nás zase něco? A kdy to vyjde?“ Můj švýcarský nakladatel mi poslal vánoční přání s kulichem a otázkou: „Tak co, máme se na co těšit? A bude to brzy?“ To si toho kulicha radši mohl nechat. Ten tlak nebyl příjemný. Bylo zjevné, že budu muset být opatrná, abych nevydala za každou cenu něco, s čím nejsem stoprocentně spokojená. A nedokážu dostatečně vypovědět, jak jsem nakladatelství Host a hlavně Mirkovi Balaštíkovi vděčná, že na mě netlačil a dal mi ten čas a prostor, aby Mona organicky dozrála. A samozřejmě, že už teď vím, že každý čtenář, který knihu doposud četl, ji s Jezerem srovnává. Už teď vím, že je pro někoho méně zajímavá než Jezero, třeba proto, že je v ní méně nadpřirozena a magie. Ale na to, že neumím uspokojit všechny čtenáře a že některé z nich neuspokojím nikdy, už jsem si zvykla. Mezi Jezerem a Monou se opravdu nabízejí jisté paralely – absence českých a vůbec jakýchkoliv konkrétnějších reálií, prvky oblíbeného žánru dystopie, spíše civilní styl vyprávění. Není v tom určitá (třeba jen podvědomá) snaha vyjít vstříc zahraničnímu knižnímu trhu a cizím čtenářům? S ohledem na úspěch Jezera by ani nebylo divu... To je hypotéza, která se mi samozřejmě bude špatně vyvracet. Mám podvědomou záklopku, kterou se snažím odstřihnout své texty od kontaminace tím, co se líbí a co má úspěch – recenze téměř nečtu a při hovorech se čtenáři se snažím vyhnout tomu, aby mi dávali svou zpětnou vazbu. Nicméně co si budeme nalhávat: samozřejmě to autenticitu textu nějak ovlivňuje, ať dělám, co dělám. Můžu vám ale říct, že další text, který teď nosím v hlavě, je zcela tradiční a odehrává se v konkrétních lokálních kulisách. Styl vyprávění ale asi jen tak nezměním, protože jinak psát neumím. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} A na jakých místech, ve které denní či noční době, s jakými zvukovými kulisami apod. své prózy nejčastěji píšete? Patřím k lidem, kteří k psaní potřebují klid, nedokážu se soustředit v kavárně nebo na nějakém veřejném místě. Nejlíp se mi píše večer, doma za mým psacím stolem, na PC, se sklenicí bulharského mavrudu. A musí být samozřejmě inspirace, bez ní to nemá smysl. Zrodil se příběh Mony, která v péči o zraněného vojáka Adama spatřuje svou druhou a možná poslední šanci na štěstí, na základě nějakého konkrétního impulsu, podobně jako tomu bylo v případě Jezera? Nemyslím si, spíš to byla souhra impulsů, které se shromažďovaly delší dobu. Pro mě je vždycky docela těžké určit, jak ten nápad vlastně vznikl. Je to jako bříza, jejíž semeno vítr foukne do okapu – najednou vám na střeše roste strom a vy jste ten poslední, kdo by věděl, jak k tomu došlo. Ústřední dějovou linii jste zasadila do působivých kulis zchátralé nemocnice uprostřed džungle, jejíž postupný rozklad koresponduje s všudypřítomnou bolestí a smrtí, umocněnými nedostatkem léků a personálu. Měla tato bezmála postapokalyptická scenérie nějaký reálný předobraz? Leda v mém podvědomí. Většinou je to vyfabulované. Vzpomínám si na sen či vizi temného pokoje, kde pacienti ve vlhku a pronikající vegetaci postupně přicházejí o rozum. Je klidně možné, že je to útržek z nějakého filmu, který jsem viděla jako dítě, a v nestřeženou chvíli ho nespolehlivá paměť vyplivla. „Být trpělivý a vydržet i to nejhorší, vítězství za cenu úporné pasivity,“ charakterizuje filozofii vašich postav Petr Bílek, jehož recenzi přinášíme v příloze Biblio, a závěrem konstatuje, že „mezi řádky Mony vane asijský vzduch“. Textu nadto předchází coby motto báseň čínské provenience. Jak je to tedy s údajným asijským vlivem na obsah Mony? To má pan Bílek asi pravdu. V knize jsou odkazy na asijské reálie, například písmo Nüshu, používané někdy zhruba od 14. století v čínské provincii Chu-nan výhradně ženami (ostatně některé z básní čínských básnířek jsem v textu i použila). V Japonsku zase ženy měly téměř tisíc let písmo kana, ve kterém se mohly svobodně vyjadřovat. To byla jedna z inspirací, proč si Mona jako malá dívka vymyslela tajné písmo, kterým pak v pubertě psala milostnou poezii. Chtěla jsem se v tom trochu povrtat; proč si ženy vymýšlejí vlastní písmo? Je to proto, že jsou tím druhým pohlavím, které se dle Simone de Beauvoir musí vším vymezovat vůči mužům, a existují tedy pouze ve vztahu k nim? Nebo proto, aby si uchovaly svá tajemství? Vysoce postavené japonské dámy písmem kana psaly milostné dopisy a muži, kteří se jim dvořili, jim tímto písmem museli odpovídat. Jiný motiv (zmizení rodičů) zase pochází z jedné jihoamerické země, z doby vojenské junty. Ale ony jsou ty prožitky dost univerzální, zrovna tento týden jsem se v Bělehradě seznámila se ženou, jejíž oba rodiče v 70. letech v Jugoslávii strávili 6 let ve vězení. Vypadá to, že jste ve východní kultuře našla opravdové zalíbení. Do Japonska jste se navíc osobně vypravila při příležitosti vydání japonského překladu Jezera – jaký to byl pro vás zážitek? Stalo se mi přesně to, co většině návštěvníků Japonska – uhranulo mě a teď mě z té dálky stále tiše volá zpět. Je to ta těžko definovatelná kombinace tisícileté tradice a zároveň odvaha pouštět se do nevyzkoušených, moderních věcí – ať už jde o technologie, design či architekturu. To je vlastně dost příznačné i pro čtení – i když mě v Japonsku nikdo nezná, jsou čtenáři ochotní nejen chodit na má čtení (a ještě za to platit), ale kupovat si disciplinovaně mé knihy a pak si vystát frontu na autogram. Měla jsem nesmírné štěstí, že si mou knihu vybral a následně přeložil významný japonský bohemista Kenichi Abe a našel pro ni i renomované nakladatelství. A protože má status autority, nikdo jeho doporučení nezpochybňuje. V žádné jiné zemi nebylo vydání překladu mé knihy tak široce pokryto mainstreamovými deníky jako právě v Japonsku – ať už se jednalo o recenze, nebo o rozhovory. Připadala jsem si trochu jako v Jiříkově vidění. Vyprávění rámuje scéna, kde hrdinka v dětském věku vypráví svému volkovi příběh o převaděčích mrtvých, kteří zemřeli daleko od domova. Nakonec se podobnou převaděčkou stává i ona sama. Jde o čirou fikci, nebo jste na podobnou báji někde opravdu narazila? V tomto případě jsem si inspiraci neomaleně vypůjčila ze skvělé knihy čínského autora Liao I-Wu Hovory se spodinou, která je sbírkou rozhovorů s představiteli těch nejnižších pater čínské společnosti. Takže jestli si to nevymyslel Liao I-Wu, tak má ten zvyk reálný základ. Důležitou postavou se ukazuje být Monin nepřítomný otec, jehož opravdovou tvář se jí daří poodhalit teprve v dospělosti – a vůbec ji nepoznává... Jeho příběh také dobře ilustruje, jak si totalitní režim sám vychovává vlastní oponenty. Ano, baví mě, když padají modly, když se jasná kontura a předmět dlouhodobé adorace začne rozplývat v mlze pochybností. Ostatně nespolehlivost vzpomínek a vypravěčské perspektivy je pro mě téma pořád, částečně asi proto, že si vlastní pamětí nejsem jistá. Mám dlouholetého kamaráda Zbyška, kterému jsem údajně při prvním setkání poradila, ať si nechá amputovat hlavu. Jiný dlouholetý kamarád mi zase tvrdí, že jsem se, když jsme si byli představeni, zeptala: „To je ten postiženej?“ Já se s takovými replikami vůbec neumím ztotožnit, jsem většinou poměrně empatická a nekonfliktní osoba a neumím si představit, že by mi takové inzultace vůbec vyšly z úst. Oni mi ale celé roky opakují, jak je to traumatizuje, takže mám pokušení jim věřit. Ty protikladné výklady reality vytvářejí v příběhu zajímavé napětí. Když už jsme u tématu nespolehlivé paměti – blíží se třicáté výročí Listopadu 1989, na jehož význam a přínos jako by mnozí naši spoluobčané pomalu zapomínali. Jak na období sametové revoluce vzpomínáte vy? Ale jo, asi s nostalgií. Byla jsem přímo u zdroje, na Národní třídě, a poté jsem absolvovala všechny demonstrace v následujících dnech… ostatně kde jinde bych taky ve svých devatenácti letech mohla být? Byly to okamžiky naprosté solidarity, kterou jsem předtím ani potom nezažila. Přispívala jsem nedávno do jednoho sborníku, který vychází právě k výročí sametové revoluce, dává ho dohromady kolektiv studentů. Jedna z nich si se mnou asi hodinu povídala, nahrávala, dělala si poznámky, říkala „hm, to je zajímavý poznatek, to nám ještě žádný respondent neřekl“ – a když jsem pak text dostala asi po čtvrt roce k autorizaci, zbyla z toho všeho jediná věta. Což je myslím pro ten proces uchovávání paměti naprosto typické. Kazuo Ishiguro si s tímhle motivem geniálně pohrál ve svém posledním románu Pohřbený obr, kde se stárnoucí Axl a Beatrice vydávají hledat v poartušovské Anglii syna, na nějž si mlhavě vzpomínají. Jejich paměť – stejně jako paměť všech obyvatel vesnice – je zastřena jakýmsi oparem a oni se nedokážou o žádnou ze svých vzpomínek opřít. Stejně jako hlavní hrdina filmu Memento (Guy Pearce), který pátrá po vrazích své ženy, trpí ztrátou paměti; každých pět minut se probudí s úplně resetovanou pamětí, neví o sobě vůbec nic, kromě několika nezpochybnitelných skutečností, které si vytetoval na kůži, a pár polaroidových snímků. Co když si ale vytetuje falešnou informaci, se kterou bude muset pracovat do konce života? Co když pak potrestá nevinného? Co když si takovou falešnou informaci tetujeme do kolektivní paměti všichni? Společnost, v níž vaše hrdinka žije, v mnoha ohledech připomíná poměry v některých muslimských zemích – ženy tu mají druhořadé postavení, jsou nuceny zahalovat si vlasy... Samotná Mona je ovšem bytost dosti svobodomyslná. Označila byste ji za feministku? Já bych byla opatrná v označování kohokoliv za feministu či feministku bez předchozí definice, co tím myslíme. Je feministkou absolventka genderových studií, jejímž tématem je neuspokojivé zastoupení ženských postav ve filmové produkci či počet jejich replik? Nebo jsou feministky íránské ženy, které se domáhají stejných práv před zákonem jako muži – tj. například moci si oblékat, co samy chtějí, moci řídit motorku nebo chodit fandit na fotbalové zápasy – a každý týden během takzvaných Bílých střed riskují uvěznění? Kdo je takové bezpráví ochotný přehlížet, nemůže si říkat feminista, aniž by u toho použil uvozovky. Mona je žena, která se svým mírným, neradikálním postojem domáhá svých práv. Je možné, že kdyby měla dceru, byla by radikálnější. Ptám se i proto, že vy sama jste se k tématu feminismu vyjádřila na webu iLiteratura.cz v článku nazvaném Proč nejsem feministkou, který vyvolal poměrně bouřlivé reakce. Překvapilo vás to? Nepřekvapilo. Ten článek vyšel koncem března a ta bouře následovala několik následujících týdnů, s dozvuky ještě v létě. Už v lednu jsem pro Český rozhlas napsala povídku Ptačí klec o fiktivním feministickém tribunálu, který soudí ženy přesně za tu ideo- logickou herezi, které jsem se dopustila ve sloupku Proč nejsem feministkou. A přesně ty repliky, které jsem svým postavám napsala v povídce, jsem o dva měsíce později slyšela z úst svých reálných kritiků. Není to žádné jasnovidectví, jen ty debaty kolem různých Svatých grálů feminismu už chvíli se zaujetím sleduji. Je feministkou někdo, kdo jinou ženu označí za vyjádření nesouhlasného názoru sviní, která zrazuje svůj gender? Pokud ano, tak asi feministkou pořád být nechci. Svou roli má v příběhu také poezie. Jste její čtenářkou? A píšete i vlastní básně? Básně nečtu systematicky, jsem takový náhodný čtenář. Pár oblíbenců mám (Charles Bukowski, Egon Bondy či Olina Stehlíková), podle toho to taky vypadá, když si u nás v knihovně syn vybírá básničky na recitační soutěže ve škole a vrací se s poznámkou „Zvolený text nebyl přiměřený věku“. Úplně nejradši mám haiku – na tak malém prostoru se zcela jasně vyjeví, jestli je báseň a její podstata nosná. Těch sedmnáct slabik může mít daleko větší sílu než celí Bratři Karamazovi. Ale já mám pro úsporné formáty obecně slabost. Sama jsem taky pár básniček napsala, ale není to nic, na co bych byla pyšná, ačkoliv je už nějaký nesoudný redaktor taky otiskl. Co vás naopak přitahuje na próze? A které současné autory počítáte mezi své oblíbence? Co lidi přitahuje na vyprávění? Proč se u toho ohně začali scházet a poslouchat historky? A toho nejlepšího řečníka odměňovat potleskem a smíchem? Tak mě asi přitahuje totéž: fascinace, napětí, vyvrcholení, psychohygiena, radost z dobře vystavěného příběhu... S oblíbenými autory by to bylo nadlouho. Mám ráda ostrovní autory – McEwana, Ishigura, Williama Trevora –, kteří to nejpodstatnější dokážou vepsat mezi řádky. Mlží, hrají si se čtenářem a ve chvíli, kdy si myslí, že je doma, tak mu podrazí židli. Ale těch oblíbenců jsou opravdu zástupy. Houellebecq, Erland Loe, Stephen King… Moc se mi líbila Dědina Petry Dvořákové, tak se těším na její novinku, která zrovna vychází. Společné mají ti autoři to, že ctí příběh, že jsou tu pro čtenáře, nikoliv pro autorovo ego. A úplně nejdokonalejší příběh ze všech je stará mezopotámská legenda Smrt v Samaře. {/mprestriction} Bianca Bellová (*1970) vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, pracuje jako překladatelka a tlumočnice z angličtiny. Knižně debutovala v roce 2009 Sentimentálním románem (v revidované verzi vyšel znovu loni), po němž následovaly prózy Mrtvý muž (2011) a Celý den se nic nestane (2013). Román Jezero (2016) jí vynesl řadu ocenění – mj. cenu Magnesia Litera pro Knihu roku či Cenu Evropské unie za literaturu – a dočkal se mnoha překladů. Nyní jí v nakladatelství Host vychází nový román Mona.
\nČas načtení: 2025-06-24 15:17:00
Plymouth Meeting (Pensylvánie) 24. června 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Nový interaktivní nástroj představuje zásadní změnu formátu uznávaných Doporučení NCCN, která jsou v onkologii považována za zlatý standard.Sdružení předních onkologických center National Comprehensive Cancer Network® (NCCN®) představilo nový interaktivní digitální formát Doporučení NCNN pro klinickou praxi v onkologii (NCCN Guidelines®). Tato doporučení jsou považována za zlatý standard při rozhodování o léčbě rakoviny a slouží také jako důležitý podklad pro tvorbu zdravotnické politiky. Jsou nejpodrobnějšími a nejčastěji aktualizovanými klinickými pokyny v celém lékařství. Pomáhají lékařům, sestrám, farmaceutům, zdravotním pojišťovnám, pacientům i jejich blízkým zorientovat se v možnostech léčby i prevence rakoviny. Hlavním cílem je zlepšit péči o pacienty a výsledky jejich léčby.Nová digitální platforma NCCN Guidelines Navigator ™ přináší doporučení založená na důkazech a odborném konsenzu, která jsou obsažena v Doporučeních NCCN, ve virtuálním formátu umožňujícím snadnější vyhledávání a orientaci. Přístup k NCCN Guidelines Navigator™ je zdarma pro všechny, kteří si vytvoří účet u NCCN a využívají službu k nekomerčním účelům. Mezi hlavní funkce této platformy patří:• Snadná orientace v doporučení díky tabulce s obsahem a funkci vyhledávání• Pokročilé možnosti hledání a možnost použití filtrů• Funkce zvýraznění důležitých částí doporučených postupů• Barevně odlišené navigační odkazy• Poznámky snadno dostupné přímo z doporučených postupů• Přímé odkazy na verzi NCCN Guidelines for Patients® určenou pacientům• Přímé odkazy na příslušné šablony chemoterapie NCCN (NCCN Templates®) pro předplatitele• Možnost přiblížení (zoom)• Uživatelské rozhraní přizpůsobené mobilním zařízením• Integrovaný návod a často kladené dotazy• Odkazy na stažení doporučení ve formátu PDF„Tohle představuje budoucnost v poskytování doporučení pro léčbu rakoviny," uvedla doktorka Crystal S. Denlingerová, MD, generální ředitelka NCCN. „Bylo opakovaně prokázáno, že prevence, screening, léčba i podpůrná péče, které se řídí mezinárodně uznávanými doporučeními, vedou u onkologických pacientů ke zlepšení výsledků. Jsem hrdá na to, že se nám podařilo splnit náš ambiciózní cíl: zpřístupnit a usnadnit používání Doporučení NCCN, aniž bychom slevili z jejich kvality."Testování nové platformy NCCN Guidelines Navigator™ začalo nedávno u doporučení pro rakovinu tlustého střeva a prostaty. Následovalo doporučení pro rakovinu konečníku, které bylo zveřejněno 16. června 2025. NCCN bude postupně přidávat další typy nádorů, dokud nebudou všechna doporučení, jichž je celkem 88, dostupná v novém formátu. Původní formát ve formě PDF zůstane nadále k dispozici pro všechna doporučení. Obě verze budou obsahovat nejaktuálnější informace, na které se odborníci spoléhají při každodenní péči o pacienty a při prevenci rakoviny.Uživatelé, kteří si prohlížejí Doporučení NCCN v jakémkoli formátu, včetně platformy NCCN Guidelines Navigator™, mohou nově získat kredity CE/MOC. Tato možnost je součástí nového programu NCCN Guidelines in Practice™, který byl představen začátkem tohoto měsíce.NCCN plánuje tuto novou platformu dále vylepšovat, mimo jiné přidáním funkcí založených na umělé inteligenci (AI), které umožní ještě přirozenější a intuitivnější vyhledávání. Do budoucna se počítá i s lepší provázaností s dalšími nástroji a zdroji, které NCCN nabízí.„Je to už 30 let, co jsme poprvé představili Doporučení NCCN. Od té doby je každý rok využívají miliony lidí po celém světě, včetně více než 90 procent lékařů ve Spojených státech i dalších zemích," uvedla doktorka Denlingerová. „Péče o onkologické pacienty je rok od roku účinnější, ale zároveň i složitější. Nový nástroj NCCN Guidelines Navigator pomáhá tuto stále složitější oblast zjednodušit – přehledně shrnuje nejnovější výzkumy, využívá odborné znalosti k jejich uvedení do kontextu a nabízí vše přímo na místě, kde se rozhoduje o léčbě a vzdělávání. Tento nový nástroj spojuje všechny naše snahy o podporu lidí trpících rakovinou a těch, kdo se o ně starají. Naším cílem je pomoci definovat a prosazovat kvalitní, účinnou, spravedlivou a dostupnou péči a prevenci rakoviny, tak aby každý člověk mohl žít lepší život."Více informací najdete na adrese: NCCN.org/navigator.O síti National ComprehensiveCancer NetworkNational Comprehensive Cancer Network® (NCCN®) si připomíná 30 let své existence jako neziskového sdružení předních onkologických center, které se věnuje péči o pacienty, výzkumu a vzdělávání. Jejím posláním je určovat a rozvíjet kvalitní, účinnou, spravedlivou a dostupnou péči i prevenci v oblasti rakoviny, tak aby každý člověk mohl žít lepší život. Doporučení NCCN pro klinickou praxi v onkologii (NCCN Guidelines®) přinášejí otevřená, na důkazech založená doporučení vytvořená na základě odborného konsenzu pro léčbu, prevenci i podpůrnou péči při rakovině. Tato doporučení představují mezinárodně uznávaný standard pro rozhodování a plánování onkologické péče a zároveň jsou nejpodrobnější a nejčastěji aktualizovaná ze všech klinických pokynů v medicíně. Doporučení pro pacienty NCCN Guidelines for Patients® poskytují odborné informace o léčbě rakoviny, aby tak pacienty a jejich pečovatele za podpory nadace NCCN Foundation ® lépe informovaly a zlepšily jejich situaci během léčby. NCCN se kromě toho věnuje i dalším činnostem, jako je průběžné vzdělávání, globální iniciativy, tvorba zdravotní politiky a výzkum i publikace v oblasti onkologie. Více informací najdete na stránkách NCCN.org.Kontakt pro média:Rachel Darwin267-622-6624darwin@nccn.orgFoto – https://mma.prnewswire.com/media/2712270/National_Comprehensive_Cancer_Network_GL_Navigator.jpg Logo – https://mma.prnewswire.com/media/441768/NCCN_Logo_v2.jpg
Čas načtení: 2024-02-18 11:29:57
Multivitamíny a doplňky stravy - prospěšná prevence nebo potenciálně škodlivé odvedení pozornosti?
Více než polovina dospělých užívá doplňky stravy a předpokládá se, že jejich užívání v USA poroste. V roce 2021 utratili lidé v USA za doplňky stravy odhadem téměř 50 miliard dolarů a průmysl doplňků stravy vynaložil na marketing přibližně 900 milionů dolarů.Přitažlivost doplňků stravy je zřejmá. Teoreticky mají vitaminy a minerály antioxidační a protizánětlivé účinky, které by měly snížit rozvoj kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny. Konzumace ovoce a zeleniny je spojena se snížením rizika kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny. Je rozumné si myslet, že klíčové vitaminy a minerály by se daly extrahovat z ovoce a zeleniny, zabalit do tablet a lidé by se mohli vyhnout obtížím a nákladům spojeným s dodržováním vyvážené stravy. Nejčastějším důvodem, proč lidé uvádějí, že užívají doplňky stravy, je zlepšení nebo udržení celkového zdravotního stavu. Celé ovoce a zelenina však obsahují směs vitaminů, fytochemikálií, vlákniny a dalších živin, které pravděpodobně působí synergicky a přinášejí zdraví prospěšné účinky. Mikroživiny izolovaně mohou v těle působit jinak, než když jsou přirozeně v balení s řadou dalších složek stravy.Za správných okolností mají doplňky stravy zdravotní přínos. Nedostatek vitaminů a minerálních látek způsobuje nesčetné množství onemocnění. U osob, které jsou nebo mohou být brzy těhotné, se doporučuje kyselina listová jako prevence defektů neurální trubice a železo jako prevence předčasného porodu a nízké porodní hmotnosti a také pro zlepšení vývoje mozku plodu.Pro jinak zdravé dospělé osoby, které nejsou těhotné, aktualizovala americká pracovní skupina pro preventivní služby (USPSTF) doporučení ohledně užívání doplňků stravy k prevenci kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny. Toto aktualizované doporučení vychází z nové zprávy o důkazech a systematického přehledu, obojí v tomto vydání časopisu JAMA, 84 studií, včetně 52 nových studií od posledního doporučení USPSTF na toto téma v roce 2014. USPSTF dospěl k závěru, že současné důkazy nejsou dostatečné k posouzení rovnováhy přínosů a škodlivosti užívání multivitaminových doplňků, jednotlivých doplňků nebo většiny párových doplňků pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny (výrok I). USPSTF výslovně nedoporučuje používat doplňky stravy s beta-karotenem pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny (doporučení D) z důvodu možného zvýšeného rizika úmrtí, úmrtí na kardiovaskulární onemocnění a rakovinu plic. USPSTF také výslovně nedoporučuje používat doplňky vitaminu E k prevenci kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny (doporučení D), protože pravděpodobně nemají žádný čistý přínos pro snížení úmrtnosti, kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny.U multivitamínů je prokázání absence přínosu náročné a prohlášení I (tj. "nedostatečné" důkazy) není doporučením pro nebo proti užívání. Současné důkazy však v nejlepším případě naznačují, že případný přínos multivitamínů na snížení úmrtnosti bude pravděpodobně malý. Například u zdravé 65leté ženy, jejíž odhadované riziko úmrtí za 9 let je přibližně 8,0 %, by užívání multivitamínu po dobu 5 až 10 let mohlo snížit odhadované riziko úmrtí na 7,5 % (na základě poměru šancí 0,94). Kromě toho, že tento odhad vykazuje malý potenciální přínos, je založen na nedokonalých důkazech, je nepřesný a velmi citlivý na způsob interpretace a analýzy údajů. Dostupné důkazy jsou omezeny heterogenitou studovaných multivitaminů, krátkou dobou sledování a nerůznorodými vzorky studií.Poradenství v oblasti životního stylu pro prevenci chronických onemocnění u pacientů by se mělo i nadále zaměřovat na přístupy založené na důkazech, včetně vyvážené stravy s vysokým obsahem ovoce a zeleniny a fyzické aktivity. Zdravé stravování však může být problémem, když americký průmyslový potravinový systém nestaví zdraví na první místo a zdravé potraviny bývají dražší, což vede k problémům s přístupem k nim a k potravinové nejistotě. Na úrovni pacientů je pro spravedlivou prevenci chronických onemocnění zásadní screening potravinové nejistoty a propojení postižených domácností s veřejnými a komunitními zdroji. Na místní úrovni musí mít komunitní organizace podporu, aby mohly začlenit podporu zdraví do svých služeb při řešení potřeb nedostatečně zaopatřených skupin obyvatelstva. Na vládní úrovni musí veřejné politiky zajistit, aby zdravé potraviny a prostředí pro fyzickou aktivitu byly dostupné všem obyvatelům USA.Důležité je, že současná doporučení USPSTF se nevztahují na péči před početím nebo v souvislosti s těhotenstvím. Pracovní skupina sice samostatně doporučila, aby každá osoba schopná otěhotnět nebo plánující otěhotnění užívala 0,4 až 0,8 mg kyseliny listové denně, ale chybí spolehlivé údaje týkající se potenciálního přínosu další multivitaminové suplementace v prevenci kardiovaskulárních komplikací těhotenství (např. hypertenzních poruch těhotenství) spojených s dlouhodobým rizikem kardiovaskulárních onemocnění. Zjištění, zda a jak může suplementace dalšími jednotlivými nebo kombinovanými živinami před těhotenstvím a během těhotenství změnit riziko těchto nepříznivých následků těhotenství, by mohlo mít důležitý význam pro úsilí o prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Bez ohledu na užívání multivitaminů by měla být základem prevence kardiovaskulárních onemocnění podpora primordiální a primární prevence, která optimalizuje kardiovaskulární zdraví na počátku života.Značný marketingový rozpočet průmyslu doplňků stravy vyvolává zájem, pozornost a miliardové příjmy. Většina lidí považuje doplňky stravy přinejhorším za neškodné preventivní produkty. V USA jsou však doplňky stravy relativně neregulované a musí uvádět, že zdravotní tvrzení "nebyla vyhodnocena Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv" a že "nejsou určeny k diagnostice, léčbě, vyléčení nebo prevenci jakýchkoli onemocnění". Velmi reálná škodlivost doplňků stravy není zkoumána tak důkladně jako škodlivost léčiv. Mnoho pacientů nehlásí užívání doplňků stravy, což vede k promeškání příležitosti prodiskutovat s pacienty obavy o bezpečnost.Kromě zbytečně utracených peněz lze zaměření na doplňky stravy považovat za potenciálně škodlivé rozptýlení. Než věnovat peníze, čas a pozornost doplňkům stravy, bylo by lepší klást důraz na činnosti s nižším rizikem a vyšším přínosem. Úsilí jednotlivců, veřejného zdravotnictví, veřejné politiky a občanů by se mělo zaměřit na podporu lidí v pravidelné preventivní péči, dodržování zdravé stravy, pohybu, udržování zdravé hmotnosti a vyhýbání se kouření. Zdravotnické systémy a zdravotníci by se měli zaměřit na preventivní služby založené na důkazech, které doporučuje USPSTF, včetně kontroly vysokého krevního tlaku a behaviorálního poradenství na podporu fyzické aktivity a zdravé stravy. Zdroj: JAMA
Čas načtení: 2020-03-09 15:46:21
Italské Bergamo v obležení: svědectví lékaře z centra epidemie koronaviru
Bergamo znají čeští turisté hlavně jako velké letiště nedaleko Milána. Do města samotného zavítá jen málokdo, i když má pěkné středověké centrum. V posledních dnech se ovšem Lombardie dostala na stránky novin kvůli tomu, že zde propukla epidemie koronaviru. Italská vláda čerstvě vyhlásila nad oblastí karanténu. Daniele Macchini je chirurg pracující v nemocnici Humanitas Gavazzeni v Bergamu. Šestého března umístil na svůj Facebook dost syrovou zprávu z aktuálního „bojiště“. Nějakou chvíli jsem – podobně jako Macchini – váhal, zda ji přejít mlčením nebo ne. Nakonec jsem se, z podobných důvodů jako on, rozhodl zveřejnit její český překlad. Do té míry, do jaké se mi to podařilo ověřit, nejde o žádný hoax. Lékař toho jména existuje, pracuje tam, není známo, že by jeho účet na FB někdo hacknul. Jeho text převzala i větší média jako regionální vydání Corriere della Sera a Il Giornale. Proto si myslím, že je na místě zprostředkovat jeho perspektivu i českým čtenářům. Je víceméně konzistentní s tím, co k nám proniklo z Číny, a nemyslím si, že by šlo o šíření paniky. Nakonec jde o zprávu z epicentra epidemie na evropském kontinentě, kde samotná italská vláda omezila veřejný život. Dále hovoří Daniele Macchini, šestého března 2020, Bergamo. Některé pasáže jsem vytučnil já: „V jednom z těch e-mailů, které neustále dostávám od vedení nemocnice, byl odstavec „jak se chovat zodpovědně na sociálních sítích“. Obsahoval nějaká doporučení, na kterých se všichni shodneme. Dlouho jsem uvažoval, co vlastně napsat o tom, co se tu děje, a jestli to vůbec napsat. Nakonec jsem usoudil, že nezodpovědné by bylo mlčet. Pokusím se tedy sdělit laikům, těm, kdo žijí v určitém odstupu od naší reality, co se děje v Bergamu ve dnech epidemie Covid-19. Chápu, že je potřeba zabránit panice, ale pokud nedokážeme rozšířit informaci o tom, co se děje a jak je to nebezpečné – a pořád vidím lidi, kteří ignorují doporučení a lidi, kteří se scházejí a stěžují si na to, že nemůžou do posilovny nebo zahrát si fotbal – běhá mi z toho mráz po zádech. Rozumím tomu, že vzniknou hospodářské škody a také mne to trápí. Po téhle epidemii bude těžké se zase „rozjet“. Ale i tak, kromě toho, že ekonomicky ničíme svůj zdravotnický systém, chci upozornit na škody na veřejném zdraví, které nás pravděpodobně čekají, jsou důležitější, a jsem velmi znepokojen tím, že zatím nebyla ustanovena karanténa v oblastech Alzano, Lombardo a Nembro, i když to region požadoval. (Rád bych zdůraznil, že jde čistě o můj osobní názor.) Minulý týden jsem byl překvapen reorganizacemi, které v celé nemocnici proběhly, zatímco náš současný nepřítel se ještě skrýval ve stínu: jak se oddělení vyprázdnila, odložitelné činnosti byly přerušeny, jednotka intenzivní péče uvolněna a rozšířena o tolik lůžek, kolik jen šlo. Tahle náhlá přeměna vytvořila na chodbách nemocnice atmosféru přízračného ticha a prázdnoty, které jsme nerozuměli; čekání na válku, která ještě nezačala, a u které jsme si mnozí (včetně mě) nebyli jistí, zda přijde a s jakou zuřivostí. (Poznámka: všechny tyhle přípravy se děly bez pozornosti veřejnosti, zatímco v některých novinách se drze psalo, že soukromý sektor nic nedělá.) Pořád si ještě vzpomínám na svoji noční službu před týdnem, kdy jsem si neodpočinul ani na chvíli a čekal jsem na telefonát z našeho oddělení mikrobiologie. Čekal jsem na výsledky testů našeho prvního podezřelého pacienta a přemýšlel jsem o tom, jaké důsledky to bude mít pro nás a pro nemocnici. Když o tom přemýšlím zpětně, moje rozrušení z jednoho možného případu bylo skoro směšné a nepřiměřené. Situace teď je dramatická. Jiné slovo mě nenapadá. Válka vypukla a bitvy zuří nonstop celé dny a noci. Jeden za druhým se nešťastní lidé objevují na pohotovosti. Mají daleko horší příznaky než komplikace chřipky. Neříkejte už prosím, že je to jen těžká chřipka. Za dva roky, které pracuji v Bergamu, jsem zjistil, že lidi nechodí na pohotovost bezdůvodně. Tentokrát taky ne. Dodrželi doporučení: týden nebo deset dní doma s horečkou, nechodit ven, aby se předešlo šíření nákazy, ale už to prostě nezvládají. Nemůžou dýchat, potřebují kyslík. Léků na tenhle virus je málo. Průběh nemoci záleží na našem organismu. Můžeme jej jenom podpořit v situaci, kdy už nedokáže bojovat sám. Přiznejme si to: vesměs doufáme v to, že se naše tělo zbaví viru samo. Antivirové terapie jsou v případě tohoto viru ve stadiu pokusů a poznáváme jeho chování za běhu. Zůstat doma, dokud se symptomy nezhorší, nemá vliv na prognózu. Teď k nám nicméně dorazila dramatická potřeba nemocničních lůžek. Oddělení, která se předtím vyprázdnila, se teď rychle plní. Na cedulích, kde jsou jména pacientů a barevné označení podle toho, na které oddělení patří, je teď jenom červená barva, a místo chirurgického zákroku je tam napsána diagnóza, která je pořád stejná: oboustranný intersticiální zápal plic. A teď mi řekněte, který chřipkový virus způsobuje takovou tragédii. Protože to je ten rozdíl (teď se dostanu k technikáliím): u klasické chřipky, kromě toho, že se nakazí menší množství lidí v průběhu měsíců, je míň komplikovaných případů. Jen tehdy, pokud virus zničí ochranné bariéry v našich dýchacích cestách a umožní baktériím, které normálně žijí v horních dýchacích cestách, aby zaútočily na průdušky a plíce, nastává těžší onemocnění. Covid-19 způsobuje banální chřipkové příznaky u mnoha mladých lidí, ale u mnoha starších (a nejen u nich) se rozvine skutečný SARS, protože virus dokáže vnikat přímo do plicních sklípků a infikuje je, čímž ztrácejí schopnost vykonávat svoji funkci. Výsledkem je plicní nedostatečnost, která je často vážná a po několika dnech hospitalizace nemusí stačit ani obyčejné podávání kyslíku. Je mi líto, ale jako doktora mě neuklidňuje to, že nejtěžší případy jsou starší lidé s jinými nemocemi. U nás je starých lidí nejvíce a je dost těžké najít někoho nad 65 let věku, kdo nebere aspoň prášky na vysoký tlak nebo na cukrovku. Taky vás můžu ujistit, že když vidíte mladé lidi intubované na jednotkách intenzivní péče, nebo ještě hůře v ECMO (přístroj pro ty nejhorší případy, který vysává krev, okysličuje ji a vrací ji do těla, v naději, že se plíce zase uzdraví), veškeré sebevědomí ohledně toho, že jste mladí, vás přejde. A pořád se přitom najdou lidi na sociálních sítích, kteří se chlubí, jak jsou stateční, ignorují doporučení, protestují, že jejich normální životní zvyky dostaly dočasnou stopku – ačkoliv kolem probíhá katastrofální epidemie. Už nejsme chirurgové, urologové, ortopedi, jsme jenom lékaři, součást jednoho velkého týmu, čelícího vlně tsunami, která nás zavalila. Případy se množí, denně máme 15 až 20 nových hospitalizací z toho samého důvodu. Výsledky z laboratoře chodí jeden za druhým: pozitivní, pozitivní. Pohotovost se hroutí. Improvizujeme, všichni pomáhají na pohotovosti. Rychlý brífink ohledně toho, jak se užívá počítačový systém a o pár minut později už jsem zase dole, vedle dalších vojáků na téhle válečné frontě. Na počítačových obrazovkách stojí pořád to samé: horečka, dýchací obtíže, horečka, kašel, nedostatečná funkce plic a tak dále. Vyšetření a radiologie s pořád těmi samými závěry: oboustranný intersticiální zápal plic. Všichni potřebují hospitalizaci, někteří potřebují intubovat a jdou rovnou na jednotku intenzivní péče. Pro některé už je pozdě. Intenzivní péče je plná a vytváříme nové. Každý dýchací přístroj má cenu zlata: používáme přístroje z operačních sálů, kde teď utichla všechna odložitelná aktivita, a z operačních sálů se staly nové jednotky intenzivní péče. Je až neskutečné, nebo aspoň tady, v případě nemocnice Humanitas Gavazzeni (kde pracuji), jak vůbec bylo možné zorganizovat a připravit v tak krátkém čase zdroje pro zvládání katastrofy těchto rozměrů. Každé rozdělení lůžek, místností, personálu, směn a úkolů se každý den znovu přehodnocuje, abychom našli ještě více možností. Dříve prázdná „oddělení duchů“ jsou teď plná a dělají pro své pacienty všechno, co můžou, ale začíná nás schvacovat vyčerpanost. Všichni jsme vyčerpaní, vidím příznaky vyčerpání i na tvářích, na kterých jsem jej dříve neznal. Vidím lidi, kteří zůstávají na místě i když skončí jejich přesčas. Vidím solidaritu od kolegů, kteří zajdou za internisty a ptají se jich, co můžou udělat, nebo se nabídnou převzít čerstvě přijatého pacienta. Doktoři posunují postele a převážejí pacienty, podávají léky místo sester. Plačící sestry, protože nedokázaly zachránit každého, záznamy vitálních funkcí pacientů, ve kterých už je zapsán jejich definitivní osud. Už nemáme žádné směny ani rozvrhy služeb. Náš společenský život přestal existovat. Před několika měsíci jsme se s manželkou rozešli a ujišťuji vás, že jsem se vždycky snažil o to, vidět svého syna, i po noční směně, i kdybych kvůli tomu šel spát později. Ale už skoro dva týdny jsem dobrovolně bez kontaktu se svým synem i dalšími rodinnými příslušníky, protože se bojím, že je nakazím, a že oni pak nakazí moji starou babičku nebo jiné příbuzné, kteří mají zdravotní problémy. Mám pár fotek svého syna, dívám se na ně se slzami v očích, dokázali jsme udělat pár videohovorů. Mějte taky trpělivost. Ano, nemůžete jít do divadla, muzea nebo do posilovny. Buďte milosrdní vůči těm zástupům starých lidí, které byste mohli zabít. Vím, není to vaše vina, ale vina těch, kdo vás přivedli na myšlenku, že se to přehání. A i tohle svědectví se lidem, kteří žijí daleko od epidemie, může zdát jako přehánění. Ale prosím vás, poslechněte nás, opouštějte domov jenom v naprosto nezbytných situacích. Nechoďte davově do supermarketů pro zásoby, to je to nejhorší, když se koncentrujete, pak vzrůstá riziko nákazy od lidí, kteří ani nevědí, že jsou infekční. Můžete tam jít mimo špičku. Máte-li obyčejnou roušku (dokonce i takovou tu pracovní), vezměte si ji. Neshánějte FFP2 a FFP3. Ty jsou určeny nám a začínáme jich mít nedostatek. Už teď jsme museli optimalizovat jejich použití jen pro některé situace, jak doporučuje Světová zdravotnická organizace vzhledem k tomu, že je jich všeobecně málo. Kvůli nedostatku ochranných prostředků jsme já a moji kolegové neustále vystaveni riziku nákazy, i přesto, že se snažíme. Někteří kolegové už nakazili svoje příbuzné a někteří jejich příbuzní už bojují o život. Jsme tam, kam byste se báli vkročit. Snažte se o to, abyste sem vkročit nemuseli. Řekněte svým starým či nemocným příbuzným, ať zůstanou doma. Doneste jim potraviny. My takovou možnost nemáme, je to naše práce. To, co v posledních dnech dělám, není vlastně moje zaměření, ale dělám to i tak a budu to dělat tak dlouho, dokud budou splněny základní principy: pomáhat nemocným, aby se cítili lépe a uzdravovali se, nebo aspoň zmenšit utrpení a bolest těch, kteří se uzdravit nemohou. Moc se nebavím s lidi, kteří nás dnes označují za hrdiny, a ještě včera nám nadávali a podávali na nás stížnosti. Jakmile všechno přejde, zase nám budou nadávat a podávat na nás stížnosti. Lidé zapomínají rychle. A dnes nejsme ani hrdinové, je to naše práce. Už dřív jsme riskovali každý den: když ponoříme ruce do krvavého břicha někoho, o kom ani nevíme, jestli má HIV nebo žloutenku typu C. Děláme to i tehdy, když víme, že HIV nebo hepatitidu C mají. Když operujeme pacienta s HIV a pak měsíc bereme prášky, ze kterých je nám celý den na zvracení. Když se strachem otevíráme výsledky krevního testu potom, co jsme se omylem píchli jehlou, a doufáme, že tam nic nebude. Je to naše práce a naše emoce, dobré či špatné, musíme s nimi žít. Naším konečným cílem je být užitečný každému. Teď ale zkuste něco takového taky: svými činy můžeme ovlivnit životy či smrt několika desítek lidí. Vy, svými činy, ovlivníte daleko více lidí. Prosím, sdílejte tuto zprávu. Musíme rozšířit povědomí o tom, co se tu děje, aby to nezachvátilo celou Itálii.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2020-01-16 09:29:32
Mělo by UNESCO rozhodovat co, kde a jak se bude v Praze stavět?
Politici a úřady v této době zpracovávají oficiální reakci na obsáhlou kritickou zprávu ze strany UNESCO. Ta byla v našich mediích zkratkovitě prezentována tak, že světová organizace hrozí Praze zařazením na seznam ohrožených památek světového dědictví. Naši představitelé by však po vzoru Vídně neměli přijmout pokornou roli provinilého učedníka, ale z pozice rovných partnerů a suverénního státu s UNESCO diskutovat, hájit naše zájmy a důsledně argumentovat mezinárodně uznávanou úrovní památkové péče u nás. Mnoho odborníků s názory a postupem světové organizace nesouhlasí. „Pokud by se UNESCO rozhodlo Prahu kvůli pár projektům mimo centrum města vyloučit nebo dát na seznam ohrožených měst, bude to jeho ostuda, ne naše. Drážďany byly z UNESCO vyloučeny, protože si postavily most, který odsouhlasili lidé v referendu a co se stalo? Nic. Možná mají o pár čínských a ruských turistů méně, a to není něco, kvůli čemu bychom měli brečet,“ říká známý architekt a vysokoškolský profesor Zdeněk Fránek, který je jedním ze zakládajících členů Sdružení pro architekturu a rozvoj (SAR). UNESCO není neomylný učitel a Praha není nezvedený žák „Doporučení ze strany UNESCO by neměla být vnímána jako jednostranné direktivum, jakýsi protektorát. Při čtení některých vyjádření, která by měla mít formu „doporučení“, mne napadala paralela vztahu neomylný učitel versus nezvedený žák. Je skutečně zvláštní, a myslím, že jde o vstup do našich vnitřních záležitostí, pokud je požadováno, abychom posílali projekty nad deset pater k posouzení do Paříže,“ uvedl architekt a pražský radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček v rozhovoru pro časopis Stavba. „UNESCO není nadřízený orgán a má jen koordinační funkci. Závěry zprávy by tak měly být hlavně předmětem debaty. S něčím souhlasit nemusíme, Česko je koneckonců suverénní stát. Média ze zprávy udělala průšvih, kterým ve skutečnosti není. Praha není jenom obrázek. V minulosti se kulturní hodnoty tvořily stavbou nových a nových vrstev města v různých slozích a stylech, což je na Praze úžasné. I naše generace by měla mít možnost něco přidat,“ řekl pro iRozhlas Jan Jehlík, profesor a vedoucí katedry urbanismu na Fakultě architektury ČVUT. UNESCO jako záminka proti rozvoji Zpráva světové organizace se vymezuje proti připravovanému novému stavebnímu zákonu, pražskému Metropolitnímu plánu i proti některým konkrétním již realizovaným nebo připravovaným stavbám v metropoli. Míra podrobností i stylistika některých doporučení je však velmi nestandardní a je znát, že názory UNESCO výrazně formují někteří místní odpůrci nové výstavby a rozvoje, kteří do Paříže průběžně posílají své kritické podněty. Podle ředitele Institutu plánování a rozvoje (IPR) Ondřeje Boháče existují u nás dvě znepřátelené skupiny. Jedna říká: v roce 1992 jsme se zapsali, a tak to vše musí zůstat a musí se to zakonzervovat. A druhá myslí, že všechny ty hodnoty máme zachovat a chránit, ale musíme město také rozvíjet, doplňovat ho o další vrstvy a umožnit v něm nějaký život. „A to je náš základní konflikt, který nikdy nebyl vyřešen, a pokud si ho sami mezi sebou nevyřešíme, tak s UNESCO nebude klid,“ soudí Boháč. „Problém mezi Prahou a UNESCO vyvolávají některé skupiny lidí zde v Praze, které se za postoje světové organizace snaží schovávat, a atakují jakékoliv připravované změny. Ať již dobré nebo špatné,“ souhlasí známý architekt Jakub Cigler. Pohled z rampy Pražského hradu na připravovaný projekt Park Kavčí Hory na Pankráci, který zpráva UNESCO výslovně zmiňuje jako jedno z ohrožení statutu Prahy v rámci UNESCO z důvodů dálkových pohledů od centra města. Přitom projekt leží daleko od hranice Pražské památkové rezervace na místě zanedbaného brownfieldu a je plně v souladu se stávajícím územním plánem. Jeho autorem je uznávaný architekt Josef Pleskot, jehož návrh zvítězil ve velké architektonické soutěži. Tu uspořádal investor Central Group společně s Institutem plánování a rozvoje (IPR) a pod záštitou České komory architektů (ČKA). Podle původních požadavků UNESCO byl projekt už snížen pod hranici 70 metrů stanovenou světovou organizací jako maximum pro novou výstavbu na Pankrácké pláni. A to přesto, že plánované stavby jsou přímo v sousedství již stojících budov přesahujících 100 metrů. Pro projekt je vydáno kladné závazné stanovisko pražských památkářů, které potvrdilo i české ministerstvo kultury. Přesto se vůči tomuto projektu UNESCO ve své aktuální zprávě opět vymezuje. Ale má o těchto záležitostech rozhodovat UNESCO, nebo naše orgány? Centrum degradované v turistickou atrakci Zařazení Prahy na seznam UNESCO určitě podpořilo cestovní ruch a ekonomiku metropole. Na druhou stranu současný masový příval turistů už vymývá identitu města a mnoho Pražanů se již historickému centru zcela vyhýbá, protože jej vnímají jen jako turistickou atrakci. Je překvapivé, že zpráva UNESCO se tomuto velkému problému vůbec nevěnuje. A to přesto, že by podle vyjádření představitelů vedení města byla Praha za rady a doporučení k tomuto problému velmi vděčná. Současná diskuse ohledně UNESCO se paradoxně nevede o samotném nejhodnotnějším centru, tedy o Pražské památkové rezervaci, ale o jejím ochranném pásmu, které je suverénně největší na světě. Zatímco třeba Řím a Paříž žádná ochranná pásma nemají, Vídeň má chráněnou zónu více než desetkrát menší. Jen pro srovnání: Vídeň má chráněné historické centrum a jeho ochranné pásmo o celkové rozloze zhruba 833 hektarů, zatímco v Praze tyto dvě zóny zaujímají neuvěřitelných 9.947 hektarů. Problémem je, že tato území pod památkovou ochranou v Praze zahrnují téměř polovinu rozlohy kompaktního města, kde se ale zároveň odehrává většina ekonomického, kulturního a společenského života. Porovnání ochranného pásma Prahy s dalšími městy Pražské historické jádro je obklopeno největším ochranným pásmem, které je v zastavěném území. Dokonce ostatní evropská města mimořádného významu jako Řím, Paříž a Florencie žádná ochranná pásma nemají. Diskutujme s UNESCO sebevědomě jako Vídeň Praha často vzhlíží k Vídni, která se pravidelně umisťuje na předních místech žebříčku měst, ve kterých se dobře žije. Naši politici se tam jezdí učit. A z Vídně bychom si možná měli vzít příklad i ve vztahu k UNESCO. Je to město známé tím, jak příkladně pečuje o své památky. Přesto ji světová organizace zařadila na seznam ohrožených památek. „UNESCO chce postupovat exemplárně a hrozí Vídni vyškrtnutím za projekt, který současný stav ve skutečnosti zlepšuje. Vídeň se drží své strategie a sebevědomě vyjednává. A v tom ji musíme následovat,“ uvedl před časem architekt a popularizátor architektury Martin Kloda. Je rozdíl mezi historickým centrem a zbytkem Prahy. Zatímco jakákoliv nová výstavba v Pražské památkové rezervaci by měla být určitě velmi striktně regulována, mimo bezprostředního okolí této zóny by nová výstavba měla být podporována. A proč by mimo historické jádro neměly v Praze vznikat i unikátní stavby moderní architektury a dále od centra i výškové stavby? Celosvětovým trendem je přeci podpora vytváření multicentrických měst. „Ochrana historického dědictví Prahy je nutná, o tom nikdo nepochybuje a bezpochyby v Praze funguje v dostatečné míře skrze památkovou péči. Staré Město a Malá Strana jsou zafixované struktury, ale není důvod, proč by se stejným způsobem mělo přistupovat k rozvoji mimo jádro města. Na obzoru v budoucnosti vyrostou určitě i v Praze výškové budovy stejně jako v každé jiné metropoli. Kam by šli lidé bydlet? V roce 2030 bude chybět v Praze už sto tisíc bytů a je přeci lepší stavět do výšky uvnitř města, kde je dostupná dopravní infrastruktura než zastavovat volnou krajinu kolem,“ říká Zdeněk Fránek. Česká republika není nějakou chudou rozvojovou zemí, která by si s ochranou svých památek nevěděla rady. Naopak, v památkové péči patří ke světové špičce. „Ochrana památek by neměla být chápána jako jejich konzervace a znehybnění, ale jako péče o historické dědictví a jeho rozvíjení. Pod péči bychom měli zahrnout nejen starost o památky minulé, ale i vytváření hodnot nových. Nejen minulost, ale i dnes žijící generace má nárok a přirozené právo na to vytvářet hodnoty, které předáme my zase dalším generacím,“ dodává Petr Hlaváček. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-11-27 07:26:00
Ahoj Mourrisone, strašně bych chtěla pracovat u policie. Zajímám se o IZS (zejména policii), čtu o tom a snažím se chodit na různé akce. A hledám různá doporučení. Již několikrát jsem narazila na doporučení, abych se nějak psychicky připravovala, ale ne jak. Popravdě řečeno se psychotestů celkem bojím, tak bych se tě ráda zeptala, jestli nevíš, jak bych se mohla takhle psychicky připravovat k policii? Zároveň pokud bys měl doporučení i na nějaké fyzické přípravy (dělám bojová umění a chodím do mladých hasičů, ale chtěla bych cvičit víc). A celkově nějaké doporučení, abych byla u přijímacího řízení úspěšná. Chodím na víceleté gymnázium, kde ani nemáme nějaké besedy s policisty, abych se o tom něco dozvěděla. Díky, Páťa (15 let)
Čas načtení: 2025-03-11 14:57:32
Je nízkotučný mléčný výrobek vhodným doporučením pro děti?
V mnoha zemích se ve výživových doporučeních doporučuje denní příjem na živiny bohatých mléčných výrobků ve formě mléka, jogurtu nebo sýra, obvykle z kravského mléka (dále jen mléčné výrobky). Ve věku od 2 do 18 let se dětem doporučuje konzumovat 2 až 3 porce mléčných výrobků denně a přejít z konzumace plnotučných mléčných výrobků na nízkotučné, aby se předešlo obezitě a kardiovaskulárním onemocněním (KVO); toto doporučení uvádějí výživové směrnice pro Američany (DGA) a směrnice pro Spojené království, Austrálii a Evropu. Důkazy však naznačují, že při konzumaci v doporučeném množství mohou mít plnotučné mléčné výrobky nulový nebo dokonce ochranný účinek na hmotnost, adipozitu a kardiovaskulární zdraví dětí. Současná důkazní základna zahrnuje převážně observační studie; změna výživových doporučení pouze na tomto základě bude náročná. Vzhledem k tomu, že mléčné výrobky hrají v jídelníčku mnoha dětí hlavní roli, měly by být upřednostněny vysoce kvalitní intervenční studie. Zdravotníci by mezitím měli informovat o existujících důkazech pro mléčné výrobky s vyšším obsahem tuku oproti mléčným výrobkům s nižším obsahem tuku a zdůrazňovat výběr neslazených variant. Výživová doporučení v minulosti podporovala konzumaci nízkotučných mléčných výrobků za účelem kontroly příjmu energie a prevence dětské obezity. Dětské intervenční a kohortové studie však nezjistily žádnou souvislost mezi konzumací plnotučných mléčných výrobků a zvýšenou hmotností nebo adipozitou. Některé studie naopak naznačují, že nízkotučné mléčné výrobky jsou pozitivně spojeny s adipozitou, zatímco plnotučné mléčné výrobky vykazují inverzní souvislost. Jedna metaanalýza zjistila, že děti, které konzumovaly plnotučné mléko, měly o 39 % nižší pravděpodobnost výskytu nadváhy nebo obezity ve srovnání s dětmi, které konzumovaly mléko se sníženým obsahem tuku, i když heterogenita mezi studiemi byla vysoká. Podobně vědecký poradní výbor DGA z roku 2025 dospěl k závěru, že konzumace mléka s vyšším obsahem tuku oproti mléku s nižším obsahem tuku u mladších dětí může být spojena s příznivým růstem a složením těla a nižším rizikem obezity, ačkoli důkazy hodnotí jako omezené. U starších dětí a dospívajících nebyl učiněn žádný závěr. Ve většině studií byl průměrný příjem mléčných výrobků přibližně 2 porce za den, což je v souladu s doporučeními DGA. Sytící účinky mléčných výrobků s vyšším obsahem tuku mohou bránit nahrazování méně zdravých potravin. Interakce mezi tuky a dalšími živinami v mléce mohou stimulovat uvolňování střevních hormonů vyvolávajících pocit sytosti a zpomalovat vyprazdňování žaludku. Malé děti přirozeně regulují svůj energetický příjem nahrazováním energie ušetřené z jedné potraviny alternativními zdroji. Děti uvádějí větší pocit sytosti po konzumaci plnotučného mléka oproti odstředěnému mléku, a když se sníží příjem mléčného tuku, děti to kompenzují zvýšeným příjmem jiných potravin. Nadměrná kompenzace energie nezdravějšími variantami, jako jsou potraviny s vysokým glykemickým indexem (GI) nebo sladké nápoje, by mohla vysvětlit potenciálně ochrannou roli mléčných výrobků. V kohortových studiích byla konzumace potravin nebo nápojů s vysokým glykemickým indexem, ale nikoli plnotučného mléka, spojena s přírůstkem hmotnosti. Spotřebitelům se také doporučuje, aby si vybírali nízkotučné mléčné výrobky, a snížili tak příjem nasycených tuků a riziko KVO. Pediatrických studií o souvislosti mezi mléčným tukem a KVO není dostatek, aby bylo možné učinit definitivní závěr, ale některé studie prokázaly nulovou souvislost. V jedné randomizované klinické studii děti, které pravidelně konzumovaly plnotučné mléčné výrobky, vyměnily jejich příjem za méně tučné varianty po dobu 3 měsíců. Nebyly pozorovány žádné významné rozdíly v adipozitě nebo kardiometabolických rizikových faktorech (tj. krevním tlaku a hladinách sérových lipidů, glukózy, hemoglobinuA1c a C-reaktivního proteinu). K podobným závěrům dospěly i další pediatrické observační studie. Mezi možná vysvětlení těchto zjištění patří teorie, že potravinová matrice doprovázející mléčný tuk může ovlivňovat jeho biologický účinek. Četné bioaktivní sloučeniny v mléčných výrobcích mohou působit synergicky a vyvolávat jiné kardiometabolické účinky, než by se očekávalo při pohledu pouze na obsah nasycených tuků. Dalším vysvětlením je, že zvýšení hladiny lipoproteinů o nízké hustotě (LDL) vyvolané mléčným tukem lze přičíst spíše vyšší hladině velkých částic než aterogenních malých, hustých částic, takže riziko KVO zůstává nezměněno.8 Některé mléčné tuky mohou navíc přinášet kardiometabolické zdravotní výhody. Například kyselina trans-palmitoolejová vykazuje spojení s vyšší hladinou lipoproteinů o vysoké hustotě a nižší hladinou LDL a triglyceridů, stejně jako s inzulinovou rezistencí a adipozitou. Vliv na riziko KVO závisí také na tom, čím je mléčný tuk nahrazen. Nahrazení nasycených tuků potravinami nebo nápoji s vysokým obsahem GI by zvýšilo riziko KVO. V jedné studii u dospělých byly nízkotučné mléčné výrobky nahrazeny plnotučnými variantami v dietě Dietary Approaches to Stop Hypertension, což vedlo ke zvýšení příjmu nasycených tuků a odpovídajícímu snížení příjmu cukru. Dieta s vyšším obsahem tuku byla stejně účinná při snižování krevního tlaku a zlepšila také lipidový profil (snížila hladinu triglyceridů a lipoproteinů o velmi nízké hustotě bez významného zvýšení hladiny LDL cholesterolu). Vědecký poradní výbor DGA 20255 nezjistil žádnou souvislost mezi nahrazením mléčných výrobků s vyšším obsahem tuku mléčnými výrobky s nižším obsahem tuku a nemocností z KVO u dospělých, i když důkazy byly hodnoceny jako omezené. Alternativou by bylo nahrazení nasycených tuků nenasycenými tuky nebo potravinami s nízkým glykemickým indexem, což však není v západních stravovacích zvyklostech obvyklé. U dětí, pokud je omezen příjem mléčných tuků, jakými potravinami nebo nápoji to pravděpodobně nahradí? Potraviny se sníženým obsahem tuku často obsahují více cukru a přídatných látek, aby kompenzovaly horší chuťové vlastnosti. Americká mládež ve věku od 2 do 19 let navíc konzumuje většinu (67 %) svých denních kalorií z ultrazpracovaných potravin, jako jsou průmyslově zpracované obilné potraviny (např. zpracovaný chléb, cereálie, sušenky), sladké pochutiny (např. sušenky, koláče, bonbony, cereální tyčinky) a hotová jídla (např. pizza, sendviče a hamburgery). Tato skutečnost byla konzistentní napříč úrovní vzdělání rodičů a příjmem rodiny, což poukazuje na všudypřítomnost těchto potravin v dětském jídelníčku.9 Ve srovnání s méně zpracovanými potravinami mají ultrazpracované potraviny horší nutriční profil a obsahují vyšší množství sodíku a přidaného cukru.9 Je pravděpodobné, že omezení příjmu energie z mléčných tuků by mohlo vést ke kompenzaci potravinami s horší nutriční kvalitou. Stávající důkazy, i když jsou omezené, naznačují, že konzumace nízkotučných mléčných výrobků nemusí snižovat riziko nadváhy, obezity nebo KVO u dětí. Místo zaměření na obsah tuku by se měl klást větší důraz na výběr neslazených mléčných výrobků, aby byly splněny denní požadavky. Výměna 1 šálku plnotučného obyčejného mléka (12 g cukru) za mléko se sníženým obsahem tuku s čokoládovou příchutí (25 g cukru) by dětem přidala 13 g cukru. Ochucené odstředěné mléko je hlavním zdrojem přidaného cukru ve školním stravování v USA.10 Pro děti hraje domácí a školní prostředí zásadní roli při regulaci výběru mléčných výrobků. O současných důkazech týkajících se mléčných výrobků s vyšším a nižším obsahem tuku by měli být pečovatelé jasně informováni, aby rodiny mohly činit informovaná rozhodnutí na základě potřeb každého dítěte. Školy by měly podporovat konzumaci neslazených mléčných výrobků a usilovat o snížení přidaného cukru konzumovaného z ochucených mlék. Nedávná školní opatření v USA, která omezují množství přidaného cukru v ochucených mlékách, jsou krokem správným směrem. V současné době jsou důkazy o konzumaci mléčných výrobků s vyšším obsahem tuku oproti mléčným výrobkům s nižším obsahem tuku u dětí získávány převážně z pozorovacích studií, kde přetrvávají problémy s obrácenou kauzalitou, zmatením nebo zkreslením. Změna výživových doporučení pouze na tomto základě bude náročná. Vzhledem k tomu, že mléčné výrobky hrají v jídelníčku mnoha dětí zásadní roli, je zapotřebí financovat vysoce kvalitní intervenční studie, které by měly mít prioritu. Zdravotníci by mezitím měli informovat o existujících důkazech týkajících se mléčných výrobků s vyšším obsahem tuku oproti mléčným výrobkům s nižším obsahem tuku a zdůrazňovat výběr neslazených variant. Zdroj: JAMA
Čas načtení: 2025-10-26 13:36:14
Fabric | Cenová struktura Fabricu – Modely, Tiery, Výběr a doporučení
Microsoft Fabric je robustní cloudová datová platforma, která kombinuje nástroje pro uložení dat, jejich správu, analytiku a strojové učení v jednotném prostředí. Platforma a cena Fabric je navržen tak, aby vyhověla širokému spektru organizačních potřeb – od malých týmů až po rozsáhlá enterprise řešení. Tento článek poskytuje přehled cenových modelů, popis jednotlivých tierů a doporučení… Čtěte více » Příspěvek Fabric | Cenová struktura Fabricu – Modely, Tiery, Výběr a doporučení pochází z Jan Zedníček
Čas načtení: 2026-02-12 09:53:00
CDC ukončuje univerzální očkování novorozenců proti hepatitidě B
Historické rozhodnutí po třech dekádách Poradní výbor pro očkování (ACIP) při amerických Centers for Disease Control and Prevention (CDC) 5.12.2025 hlasoval o ukončení více než 30 let staré praxe univerzálního očkování všech novorozenců proti hepatitidě B během prvních 12-24 hodin po narození. Co se mění? Nová doporučení: U dětí narozených matkám s negativním testem na hepatitidu B nyní rozhodnutí o očkování závisí na konzultaci rodičů s lékařem Pokud se dítě neočkuje při narození, první dávka by měla být podána až ve věku minimálně 2 měsíců U matek s pozitivním testem nebo neznámým statusem zůstává doporučení očkování při narození v platnosti Jak výbor hlasoval? Z 11 členů výboru hlasovalo 8 pro změnu doporučení, 3 byli proti (Dr. Raymond Pollack, Dr. Cody Meissner a Dr. Joseph R. Hibbeln). Proč ke změně došlo? Klíčové argumenty: Méně než 0,5 % matek je nositeli hepatitidy B Testy na hepatitidu B mají 100% přesnost Klinické studie sledovaly kojence pouze týden nebo méně po vakcinaci Nedostatek dlouhodobých dat o bezpečnosti, zejména ohledně autoimunitních a neurologických poruch Problém s informovaným souhlasem – matky krátce po porodu nejsou v ideálním stavu pro vyhodnocení rizik Kontroverzní historie Článek New York Times z roku 1991 odhalil, že univerzální očkování nebylo zavedeno primárně kvůli prevenci přenosu z matky na dítě, ale proto, že dospělí se odmítali očkovat. Strategie byla: „Když dospělí nechtějí vakcíny, dejme je dětem." Reakce odborníků „Věda za univerzálním doporučením byla podvodem, založeným na zcela nedostatečných klinických studiích. Stovky dětí kvůli tomu bezesporu zemřely." — Mary Holland, CEO Children's Health Defense „Nikdy neexistoval dobrý vědecký důvod pro univerzální očkování, když 99 % dětí narozených ve Spojených státech není v žádném riziku." — Dr. Monique Yohanan Mediální reakce Mainstreamová média okamžitě napadla rozhodnutí výboru. Kritici včetně Dr. Michaela Osterholma varovali, že federálním zdravotnickým autoritám již nelze věřit. Důležité: Změna doporučení neovlivní úhradu vakcíny pojišťovnami ani programem Medicaid. Toto rozhodnutí představuje významný posun v americké vakcinační politice a vrací rozhodovací pravomoc rodičům a jejich lékařům.
Čas načtení: 2025-11-24 16:06:00
Etanol podle evropské agentury způsobuje rakovinu
Je toxický a zvyšuje riziko rakoviny. Zakázat etanol navrhla v polovině října Evropská agentura pro chemické látky. Návrh ještě posoudí další experti. Pokud by Evropská unie etanol skutečně zakázala, dotklo by se to především výrobců dezinfekčních a čisticích prostředků. Odborníci o návrhu pochybují – zdravější alternativa podle nich není k dispozici. Nemocnice v ohrožení: Hrozí epidemie infekcí? "Dopad na nemocnice by byl obrovský. Infekce spojené se zdravotní péčí zabijí každý rok celosvětově více lidí než malárie, tuberkulóza a AIDS dohromady."— Alexandra Petersová, Ženevská univerzita a síť Clean Hospitals Toto alarmující varování přichází v době, kdy Evropská agentura pro chemické látky navrhuje zákaz nebo omezení etanolu – látky, která je základem dezinfekčních prostředků používaných v nemocnicích po celém světě. Co je vlastně etanol? Etanol je hořlavá kapalina, která se získává kvašením cukrů a má široké využití: Klíčová složka alkoholických nápojů Dezinfekční prostředky – v nemocnicích i domácnostech Rozpouštědlo – v chemickém průmyslu Biopalivo – alternativní zdroj energie Čisticí prostředky – pro průmysl i domácnosti Kontroverzní rozhodnutí: Bezpečné vs. toxické Přestože je užívání etanolu od 90. let minulého století označeno Světovou zdravotnickou organizací jako bezpečné, Evropská agentura pro chemické látky jej nyní označila za toxický. Co říkají experti agentury? Podle jejich zjištění etanol: Zvyšuje riziko rakoviny Způsobuje těhotenské komplikace Je toxický pro lidský organismus Experti agentury proto navrhují náhradu etanolu jinou látkou. Jejich doporučení si převzala pracovní skupina Výboru pro biocidní přípravky. Alternativy? Ještě horší než etanol Deníku The Financial Times Alexandra Petersová řekla, že dostupné alternativy jsou ještě problematičtější: Isopropanol – toxičtější varianta Isopropanol (isopropylalkohol) je nejčastěji zmiňovanou alternativou, ale: Je ještě toxičtější než etanol Má horší účinky na pokožku Není dostatečně účinný proti všem patogenům Mýdlo a voda – časově náročné a méně účinné Petersová zmínila studii s alarmujícími zjištěními: Zdravotní sestry by si musely umývat ruce půl hodiny před každou operací, aby dosáhly stejného dezinfekčního efektu jako při použití etanolového dezinfekčního prostředku. Důsledky pro zdravotnictví: Obrovská ztráta času – zdravotníci by strávili hodiny denně mytím rukou Poškození pokožky – opakované mytí vede k dermatitidám a ekzémům Vyšší riziko infekcí – nedostatečná dezinfekce mezi pacienty Ekonomické ztráty – pokles produktivity ve zdravotnictví Globální dopady: Víc obětí než malárie Infekce spojené se zdravotní péčí (HAI – Healthcare-Associated Infections) jsou vážným celosvětovým problémem: Šokující statistiky: Více úmrtí než malárie, tuberkulóza a AIDS dohromady V Evropě ročně postihnou 4,1 milionu pacientů Každý rok zemře až 37 000 pacientů v EU na nemocniční infekce Ekonomické náklady dosahují miliard eur ročně Etanolové dezinfekce jsou klíčové pro prevenci těchto infekcí. Jejich zákaz by mohl vést k dramatickému nárůstu nemocničních nákaz. Co se děje teď? Časová osa rozhodování Říjen 2024 Evropská agentura pro chemické látky navrhla klasifikovat etanol jako toxický a karcinogenní Listopad 2024 Výbor pro biocidní přípravky se sejde v posledním listopadovém týdnu Posoudí, zda se má etanol považovat za škodlivý Rozhodne o přijetí doporučení agentury Následující měsíce Evropská komise rozhodne na základě stanoviska výboru: Zda etanol zařadí na seznam nebezpečných látek Zda omezí nebo zakáže jeho použití Jaké přechodné období stanoví V jakých přípravcích se etanol používá? Výbor pro biocidní přípravky posoudí etanol v produktech, které ničí: Bakterie – dezinfekce rukou, povrchů Plísně – protiplísňové přípravky Hmyz – insekticidy Viry – antivirové dezinfekce Hlodavce – rodenticidy Nejvíce ohrožené sektory: Zdravotnictví – nemocnice, ordinace, laboratoře Potravinářský průmysl – hygienické standardy Farmaceutický průmysl – sterilní výroba Domácnosti – běžné dezinfekční prostředky Školství – hygiena ve školách a školkách Reakce odborné veřejnosti: Nesmyslné rozhodnutí? Návrh Evropské agentury pro chemické látky vyvolal vlnu kritiky mezi odborníky: Argumenty proti zákazu: Vědecké důkazy Etanol je používán desítky let bez vážných problémů WHO jej označuje za bezpečný od roku 1990 Rizika jsou spojena především s konzumací alkoholu, ne s topickým použitím Zdravotní dopady Není dostupná bezpečnější alternativa Zákaz by ohrozil pacienty více než samotný etanol Nemocniční infekce by se mohly vymknout kontrole Ekonomické důsledky Kolaps odvětví dezinfekčních prostředků Obrovské náklady na přechod k alternativám Ztráta pracovních míst v chemickém průmyslu Globální kontext EU by se izolovala od zbytku světa Konkurenční nevýhoda evropských firem Problémy v mezinárodním obchodě Kontext: Proč agentura etanol přehodnotila? Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) má za úkol chránit lidské zdraví a životní prostředí před nebezpečnými chemikáliemi. Možné důvody přehodnocení: Nové vědecké studie Výzkumy zaměřené na dlouhodobé expozice Studie o kumulativních účincích Analýza profesionální expozice u zdravotníků Zpřísnění bezpečnostních standardů EU má obecně přísnější normy než zbytek světa Princip předběžné opatrnosti – raději zakázat, než riskovat Snaha o maximální ochranu spotřebitelů Politický tlak Lobbistické skupiny prosazující alternativy Ekologické organizace požadující přísnější regulace Snaha o zelený obrat v chemickém průmyslu Co to znamená pro běžné spotřebitele? Pokud by EU etanol skutečně zakázala nebo výrazně omezila, dotklo by se to každého z nás: V domácnostech Dezinfekční gely na ruce by zmizely z obchodů Čisticí prostředky s etanolem by byly zakázány Vyšší ceny alternativních produktů Nižší účinnost náhradních přípravků Ve zdravotnictví Návrat k méně účinným metodám dezinfekce Delší čekací doby na ošetření Vyšší riziko nákazy pro pacienty Stres pro zdravotnický personál V průmyslu Nutnost přestavby výroby Investice do nových technologií Možné propouštění zaměstnanců Zdražení produkt Hlasy z terénu: Co říkají zdravotníci? Praktičtí lékaři a sestry po celé Evropě vyjadřují obavy z možného zákazu:Citace ze zdravotnického prostředí: "Etanolové dezinfekce jsou náš každodenní nástroj. Používáme je desítky let a zachránily nespočet životů. Jejich zákaz by byl katastrofou."— Anonymní zdravotní sestra, Česká republika "Alternativy jako isopropanol jsou dražší, méně dostupné a často i méně účinné. Navíc jsou toxičtější. Kde je v tom logika?"— Epidemiolog z německé nemocnice "Během pandemie COVID-19 jsme viděli, jak kriticky důležité jsou etanolové dezinfekce. Jejich zákaz by nás vrátil o desetiletí zpět."— Infektolog z francouzské univerzitní nemocnice Průmysl reaguje: Varování před kolapsem Výrobci dezinfekčních prostředků varují před devastujícími dopady na odvětví: Hlavní obavy průmyslu: Technické problémy Není dostatečně účinná náhrada za etanol Roky výzkumu by trvalo vyvinout alternativu Certifikace a testování nových produktů je zdlouhavé Ekonomické důsledky Miliardy eur investic by přišly vniveč Desítky tisíc pracovních míst v ohrožení Bankroty malých a středních firem Logistické výzvy Nedostatek alternativních surovin na trhu Nutnost přestavby továren Problémy s dodavatelskými řetězci Srovnání s jinými regulacemi: Poučení z minulosti EU má historii kontroverzních zákazů chemických látek: Úspěšné případy: Azbest – zákaz v roce 2005 Prokázaná karcinogenita Dostupné bezpečné alternativy Všeobecný konsensus odborníků DDT – zákaz v roce 1970 Devastující dopady na životní prostředí Účinné alternativní pesticidy Podpora environmentálních organizací Kontroverzní případy: Neonikotinoidy – částečný zákaz v roce 2018 Ochrana včel vs. potřeby zemědělství Nejednoznačné vědecké důkazy Ekonomické ztráty pro farmáře Glyfosát – prodloužení povolení navzdory kontroverzi Rozdílné názory expertů Politický tlak z obou stran Nejistota pro zemědělce Případ etanolu se podobá spíše těm kontroverzním – chybí jasný konsensus a dostupné alternativy. Co můžete udělat? Pokud vás toto téma znepokojuje, máte několik možností, jak se zapojit: Pro běžné občany: Informujte se Sledujte vývoj situace v médiích Čtěte vědecké studie a odborné názory Nepanikařte, ale buďte informovaní Vyjádřete názor Kontaktujte své europoslance Podepište petice (pokud existují) Diskutujte na sociálních sítích Připravte se na změny Zásobte se dezinfekčními prostředky (ale bez paniky) Zvažte alternativní metody hygieny Sledujte doporučení zdravotnických autorit Pro odborníky: Zapojte se do diskuse Publikujte vědecké studie Účastněte se veřejných konzultací Kontaktujte Evropskou komisi Vzdělávejte veřejnost Pište odborné články Vystupujte v médiích Organizujte přednášky a semináře Závěr: Rozhodnutí s dalekosáhlými důsledky Návrh Evropské agentury pro chemické látky zakázat nebo omezit etanol je jedním z nejkontroverznějších rozhodnutí posledních let v oblasti chemické regulace. Na jedné straně stojí princip předběžné opatrnosti a snaha chránit občany před potenciálně škodlivými látkami. Na druhé straně jsou praktické důsledky – nedostatek účinných alternativ, hrozba nárůstu nemocničních infekcí a ekonomické ztráty. Klíčové otázky, které zůstávají nezodpovězené: Je typické použití etanolu skutečně tak rizikové jako jeho konzumace? Existuje reálná alternativa, která by byla bezpečnější a zároveň účinná? Nepřeváží rizika zákazu nad riziky samotného etanolu? Jak by zákaz ovlivnil globální konkurenceschopnost EU? Rozhodnutí Výboru pro biocidní přípravky v posledním listopadovém týdnu bude klíčové. Pokud doporučení agentury přijme, může to změnit způsob, jakým se v Evropě provádí dezinfekce – k lepšímu nebo k horšímu. Jedno je jisté: Toto rozhodnutí ovlivní životy milionů lidí – od zdravotníků přes pacienty až po běžné spotřebitele. A proto si zaslouží pečlivé zvážení všech dostupných faktů, ne unáhlené kroky založené na principu předběžné opatrnosti. Zdroj: The Financial Times, Evropská agentura pro chemické látky (ECHA), síť Clean Hospitals, Světová zdravotnická organizace (WHO)
Čas načtení: 2024-03-03 16:00:01
Cestující hráli nedobrovolně ruskou ruletu. V Paříži hra skončila smrtí všech
O rok a tři čtvrtě dříve jen veliké štěstí a profesionalita pilotů zachránily cestující letu American Airlines 96 z Los Angeles do New Yorku. Letounu McDonnell Douglas DC-10 se po startu uvolnily dveře zavazadlového prostoru a následná dekomprese způsobila destrukci části letadla, byly zablokovány části řídicích ploch a vysadil jeden motor. Posádce se podařilo i přes tyto obtíže bezpečně přistát a incident se obešel bez obětí na životech. Exkluzivní reportáž: Hangár F je architektonickým unikátem a „suchým dokem“ pro dopravní letadla Číst více Chybná konstrukce zámku byla odhalena hned Na rozdíl od mnoha podobných incidentů bylo vyšetřování této nehody jednoduché, neboť letadlo nebylo poškozeno pádem. Na první pohled tak bylo zřejmé, kde je potřeba hledat viníka. Tedy ve dveřích zavazadlového prostoru. Ty byly opatřeny sice složitým, ale zato nespolehlivým způsobem uzamykání. Na to ostatně upozorňoval již dříve přímo výrobce dveří k tomuto typu letadla. Jasně uvedl, že kombinace určitých konstrukčních opatření a typu zámku mohou vést k nehodě. Vyšetřování tak bylo uzavřeno a byla vydána příslušná doporučení, aby se takováto nehoda již nemohla opakovat. Ale… Švýcarský sýr měl v tomto případě až příliš velké díry Britský psycholog James Reason navrhl model vysvětlení faktorů, které k nehodám přispívají. Tento svůj přístup nazval modelem švýcarského sýra, kdy plátky tohoto sýra ilustrují obranu systému proti selhání, otvory potom představují nedostatky v jednotlivých částech systému. K nehodám dochází, když se díry ve vrstvách vyrovnají, což umožní nebezpečí „projít“ všemi obrannými mechanismy. To Reason popsal jako „trajektorii příležitosti k nehodě“. Model rozlišuje latentní, skryté a aktivní chyby a jejich kombinací potom dokresluje příčiny selhání. Výrobce i letecká společnost šly nehodě vstříc mílovými kroky Ačkoliv byla chyba zavíracího mechanismu dobře popsána a byla vydána příslušná doporučení, v tomto případě se sešlo přesně tolik faktorů, aby se konstrukční nedostatek projevil. Jednoduše řečeno, zavírací mechanismus byl náchylný k tomu, že se západky dveří nedostatečně zajistily, a hrozilo tak, že se dveře rozdílem tlaků v kabině a okolního prostředí ve větších výškách mohly samy otevřít. Doporučení, která tomu měla zabránit, však nebyla ihned implementována do výrobního procesu. Americký dohledový orgán (FAA) sice nejprve připravil směrnici o letové způsobilosti, která vyžadovala, aby všechny DC-10 byly uzemněny, dokud nebudou provedeny požadované úpravy, ale prezidentovi McDonnellu Douglasovi se podařilo přesvědčit šéfa FAA, aby snížil naléhavost, protože se obával, že by to mohlo ovlivnit prodej letadla. Bohužel FAA podlehla. Snížila stupeň naléhavosti a místo toho vydala pouze servisní bulletin. Více než sedm set obyvatel Prahy zemřelo kvůli chybě navigátora. Lidé ignorovali sirény Číst více Turkish Airlines se na úpravy vykašlaly, alžírský pozemní pracovník nebyl proškolen Letecká společnost neviděla naléhavost doporučených úprav, a proto u svých letadel nevydala pokyn k jejich provedení. To by samo o sobě nebylo ještě smrtící, přece jen se některá dílčí opatření realizovala. Chybou však bylo, že byl nedostatečně proškolen pozemní personál, který s dveřmi manipuloval. Alžírský manipulátor věděl, jak dveře zavřít, ale nevěděl, jak používat průhledný průzor, který výrobce přidal pro účely kontroly. Stejně jako mnoho jeho kolegů nevěděl, k čemu kontrolní okénka slouží. Kromě toho nebyl poučen o tom, že příliš snadné uzavření dveří může znamenat, že jsou uzavřeny a uzamčeny nedostatečně. Nerozuměl ani pokynům na výstražném štítku, protože nemluvil anglicky ani turecky. Kdyby ho naučili, jak kontrolovat zajišťovací kolíky nebo správnou sílu potřebnou k zavření dveří (hmatem), mohl vědět, že něco není v pořádku. Posledním dílkem do skládačky bylo, že posádka správné uzavření dveří nezkontrolovala. Šest japonských cestujících bylo katapultováno ještě za letu Po odletu z pařížského letiště stoupal letoun DC-10 do své letové hladiny, když zámky nákladových dveří ve výšce sedmi kilometrů nad zemí selhaly a samotné dveře byly odmrštěny. Další okamžiky popisuje francouzská vyšetřovací zpráva. Část podlahy kabiny nad otevřeným poklopem se oddělila a byla vymrštěna do prostoru spolu se šesti obsazenými sedadly pro cestující připojenými k této podlahové části. Těla šesti japonských pasažérů, která byla katapultována z letadla, byla nalezena v tuřínovém poli asi 15 kilometrů od trosek letadla. Následkem tohoto poškození byly poničeny primární a obě sady záložních ovládacích kabelů, které vedly pod částí podlahy, která opustila letoun. To znemožnilo pilotům ovládat výškovku a směrovku. Zároveň vysadil motor číslo dvě. Na frekvenci raněného stroje byl slyšet přímý přenos smrtelných křečí letadla Jeden z pilotů krátce po nehodě stiskl tlačítko mikrofonu. Každý, kdo v tu chvíli byl na vysílací frekvenci, mohl slyšet poslední agónii tureckého stroje. Po dekompresi stroj okamžitě začal klesat pod úhlem dvaceti stupňů a ozvala se výstraha před dekompresí. Druhý pilot vykřikl, že praskl trup. Letadlo získalo díky zvyšující se rychlosti další vztlak a začalo znovu stoupat. Zároveň klesala rychlost. Piloti nemohli ovládat výškové kormidlo, proto na to kapitán reagoval přidáním plynu na zbylých motorech. Přitom do mikrofonu zoufale volal: „Rychlost!“ To už však letoun spadl do závěrečné spirály a o několik vteřin později se roztříštil v rychlosti 783 km/h o zem v mírném levém náklonu. Nikdo z 335 cestujících a 11 členů posádky nepřežil. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Letadlo se rozpadlo na kusy. Letuška volný pád přežila
Čas načtení: 2024-03-21 15:15:40
Investiční doporučení: Zvyšujeme doporučení pro akcie společnosti Philip Morris ČR na Koupit s upravenou cílovou cenou 17 041 CZK. Předchozí doporučení a cílová cena byly Držet a 18 349 CZK. Tradičním poznávacím znakem PMČR je jednak velmi silná bilanc...
Čas načtení: 2024-03-28 08:00:07
Do Google Maps míří hned tři skvělé novinky, které vám usnadní jejich využívání
Plánování toho, co vidět, kde jíst a co dělat, může být při chystání dovolené náročné. Přesně to si velmi dobře uvědomuje i Google, který proto do svých Google Maps přináší trojici skvělých upgradů, které usnadňují hledání inspirace, sdílení cestovních doporučení a skutečné poznávání míst ještě před návštěvou. Získejte ta nejlepší doporučení díky novým aktualizacím seznamů Abyste si cestu co nejlépe užili, je důležité získat doporučení, kterým můžete důvěřovat. Přesně proto […]
Čas načtení: 2024-08-13 01:56:09
Jak vybrat plechovou střešní krytinu: rady a doporučení
Výběr správné plechové střešní krytiny může být klíčovým faktorem pro dlouhověkost a vzhled vaší střechy. Plechová střešní krytina je stále populárnější díky své odolnosti, životnosti a estetickým vlastnostem. V tomto článku vám přinášíme několik užitečných rad a doporučení, jak si vybrat tu nejlepší plechovou střešní krytinu pro váš domov. Typy a styly plechové střešní krytiny Plechová střešní […] The post Jak vybrat plechovou střešní krytinu: rady a doporučení appeared first on Supr bydlení.
Čas načtení: 2024-10-21 11:40:00
Doporučení Svazu podnikatelů ve stavebnictví v souvislosti se stavem digitalizace stavebního řízení
Praha 21. října 2024 (PROTEXT) - Rádi bychom vás informovali, že Svaz podnikatelů ve stavebnictví vydal doporučení v souvislosti se stavem digitalizace stavebního řízení:Vážení kolegové, stavební podnikatelé,V návaznosti na jednání Ústavně právního výboru PSP ČR dne 10. října 2024 a jednání Vlády ČR dne 16. října 2024, si dovolujeme předat vámDOPORUČENÍ SVAZU PODNIKATELŮ VE STAVEBNICTVÍ V SOUVISLOSTI SE STAVEM DIGITALIZACE STAVEBNÍHO ŘÍZENÍZ obou jednání vyplývá, že stávající systém digitalizace stavebního řízení v současné době nedává právní jistoty ani technické záruky, že budou naplněny požadavky vyplývající z nového stavebního zákona. V souvislosti s dostupnými analýzami stavu digitalizace upozorňujeme stavební podnikatele na následující:1. Stav digitalizace stavebního řízení v současné době brzdí práci stavebních úřadů a může vést k tomu, žea) stavební úřady nemohou vydávat rozhodnutí v zákonných lhůtách anebob) budou rozhodnutí vydávat postupem, který nemá přímou oporu v zákoně.2. Vzhledem k této situaci nedoporučujeme, aby stavební podnikatelé smluvně přebírali rizika povolování, zejména se jedná o finanční a časová rizika získání povolení záměru, kolaudace, změn záměru před dokončením atd.3. Stavební podnikatelé by měli věnovat zvýšenou pozornost ustanovením smluv, kde objednateli odpovídají za získání výše uvedených povolení a v případě zpoždění na straně úřadů nebo jejich nesprávného postupu nemají stavební podnikatelé nárok na prodloužení termínů stavby nebo na dodatečné náklady, které takto vznikají. V této souvislosti si stavební podnikatele dovolujeme požádat, aby nás informovali o případech, kdy po nich bude zejména veřejný sektor přenos těchto rizik v současné situaci vyžadovat.Dále bychom chtěli vyzvat všechny veřejné zadavatele, aby ve svých obchodních podmínkách provedli takové úpravy, aby na stavební podnikatele nepřenášeli rizika související s problémy digitalizace, zejména rizika povolování.Za nepřijatelnou bychom potom považovali situaci, kdy by veřejný sektor, který za digitalizaci, prostřednictvím MMR odpovídá, od stavebních podnikatelů vybíral smluvní pokuty a jiné smluvní sankce za nedodržení termínů, které s ohledem na digitalizaci nebylo možné splnit.Tato doporučení platí minimálně do doby, než budou Parlamentem ČR schválena a nabydou účinnosti opatření, tzv. bypassy, legislativní a technické, které zajistí právní jistoty spojené s vydáváním rozhodnutí podle platné stavební legislativy.Děkujeme za pochopeníZa Svaz podnikatelů ve stavebnictvíJiří NouzaKontakt pro média:Kristýna Dolejšovátisková mluvčí Svazu podnikatelů ve stavebnictvíE-mail: press@sps.cz
Čas načtení: 2024-11-15 10:26:55
ČEZ (Držet, 12m cíl = 923 CZK): Klesající ceny elektřiny (Analýza společnosti)
Investiční doporučení: Pro akcie společnosti ČEZ vydáváme nové doporučení Držet s aktualizovanou cílovou cenu ve výši 923 CZK (předchozí doporučení i cílová cena byly Koupit a 1 034 CZK z 7. 9. 2023).
Čas načtení: 2025-01-16 11:10:51
Investiční doporučení: Aktualizovali jsme náš model pro společnost MONETA Money Bank. Na základě nových projekcí vydáváme aktualizovanou cílovou cenu pro Monetu ve výši 143,3 CZK. Tomu odpovídá doporučení Koupit (doporučení a cílová cena byly od 25. 7....
Čas načtení: 2025-02-04 00:10:59
Experti doporučují NASA dvě heliofyzikální vlajkové lodě
Nový desetiletý přehled doporučení pro sluneční a kosmickou fyziku doporučuje, aby heliofyzikální program NASA realizoval dvě mise za miliardy dolarů, přestože agentura navrhuje zrušit doporučení z předchozího desetiletého přehledu. Národní akademie zveřejnila 5. prosince desetiletý přehled doporučení heliofyzikálního výzkumu pro roky 2024 až 2033. Doporučuje v něm, aby NASA, Národní vědecká nadace a Národní úřad pro oceány a atmosféru pokračovaly v ambiciózním programu pozemních a kosmických zařízení pro studium Slunce a jeho interakce se Zemí.
Čas načtení: 2025-02-13 12:38:00
Ledovat o zranění, po operaci, po zátěži je doporučení, které už neplatí a v rámci rychlé rekonvalescence na to zapomeňte. Proč ale neledovat? Aby se neudělala velká modřina a velký otokZ krátkodobého hlediska to sice zužuje cévy, ale z dlouhodobého hlediska po ledování nastává velké překrvení dané oblasti (ještě větší než před ledováním) a to může obnovit krvácení a dokonce krvácení pak může být větší, než kdybyste neledovali vůbec. Také se tvrdilo, že ledování je dobré, aby se neudělal velký otok. Sice krátkodobě to neoteče tak moc, ale z dlouhodobého hlediska opět výrazně zvýšené prokrvení po ledování vyústí v masivnější propouštění tekutin do ledovaného místa z rozšířených cév a tím je otok ve finále větší. Ledování je prý dobré proti bolestiSnížení teploty ve tkáních vede sice ke snížení rychlosti vedení v nervech, ale i v jiných nervech než jen v těch, které vedou bolest. To po úrazu opravdu nechceme, protože budeme mít např. zhoršenou i koordinaci, která je už zhoršená po úrazu, po operaci či po velmi intenzivní zátěži. A navíc opět platí, že po ledování to vše jaksi přijde k sobě a vlivem velkého překrvení, většího prohřátí tkáně a většího otoku může být následná bolest ještě horší.Ledování prý brání zánětuZáněty dělíme na několik typů. Např. septický (infikovaný např. nějakou bakterií) a aseptický (zánět bez infekce jako reakce na zranění, operaci či zátěž, kterým jakékoli hojení tkáně vždy začíná, tedy zánět léčivý). Septický zánět neledujeme, protože tím omezíme vstup bílých krvinek do postižené oblasti a ty nebudou moci proti bakteriím bojovat. Aseptický (neinfikovaný) zánět neledujeme, protože nechceme zpomalit hojení. Protože pro začátek jakéhokoli hojení je typický zánět. On totiž zánět je vnímám jako velké zlo, ale bez zánětu byste se nevyléčili z chřipky, neuklidili modřinu, neuklidili poškozená svalová vlákna po zátěži (a tím byste zastavili růst svalové hmoty). Tím, že budete ledovat, tak můžete až o mnoho dnů zpozdit začátek hojení poškozené tkáně a tím neúměrně prodlužujete dobu rekonvalescence, protože to hojení prostě výrazně zpomalíte. Platí to jak po operacích, sportovních a jiných úrazech a po zátěži jakbysmet.Ledování prý zrychluje hojeníNaopak. Po ledování můžete mít i omrzliny, které se opravdu hodně špatně hojí, protože tkáň může vlivem přílišného podchlazení odumřít či poškodit hodně do hloubky.Co tedy teď mám dělat, když nemám ledovat? Po operaci se řiďte doporučeními od lékaře, ale neledujte. Zatěžujte či odlehčujte tak, jak je vám doporučováno. U každé operace je to jiné, takže jestli kamarádovi po podobné operaci říkali to, tak u vás to nemusí platit, protože podmínky či operační technika mohou být jiné.Po zátěži bez úrazu se běžte spíše projít nebo projet na rotopedu s nízkou zátěží. Vyplavíte totiž kyselinu mléčnou, která se snáze uklidí a tak vás nohy (záda, ruce) nebudou další den tolik bolet. Pokud budete ledovat, tak si ji pěkně ve svalech uzamknete a bude vymalováno. Bude vás to bolet o pár dní déle. Po zátěži se protáhněte, zejména zatěžované svalové skupiny.Po úrazu navštivte úrazovku (k vyloučení zlomenin apod.) a pak se řiďte těmito doporučeními, které vyšly v zahraničních odborných časopisech v roce 2019. Doporučení mají zkratku PEACE and LOVE. Jsou to první písmenka doporučení, rozebereme si je níže. PEACE využijte okamžitě po úrazu, LOVE až při následné péči po několika dnech od úrazu. P = PROTECTION = OCHRANA – V prvních dnech po úrazu se vyhýbejte aktivitám a pohybům, které zvyšují bolest. Můžete využít berle či ortézu, pokud je potřeba. E = ELEVACE = ZVEDNUTÍ – Zvedněte postiženou končetinu výše, než máte srdce. Provádějte to tak často, jak jen to jde.A = AVOID ANTI-INFLAMMATORIES = VYHNĚTE SE PROTIZÁNĚTLIVÝM LÉKŮM – Protizánětlivé léky zpomalují hojení tkání – zánětem se nám vše v těle hojí, záněty jsou povětšinou totiž hodné a potřebné. Pokud berete dlouhodobě protizánětlivé léky (obsahují ibuprofen, diklofenak, flurbiprofen, naproxen – viz příbalový leták na začátku), váš úraz pak může chronizovat a tím se komplikovat. Pokud vás to hodně bolí, můžete vzít tlumič bolesti s paracetamolem, ale opatrně. Hojení a proti zánětu tělu prospěje, když mu dodáte i živé kolostrum nakombinoané s Euniké Pink Grape (přírodní antibiotika).C = COMPRESSION = KOMPRESE – Použijte elastické obinadlo (nebo tejp). Tím snížíte otok a zamezíte krvácení a vzniku velké modřiny. To se doporučuje okamžitě po úrazu. Ještě než postižené místo zavážete, já doporučuji namazat živým kolagenem.E = EDUCATION = NASLOUCHEJTE VLASTNÍMU TĚLU – Vaše tělo ví nejlépe, jak si s úrazem poradit. Vyhněte se tedy zbytečným pasivním způsobům léčby a lékům (zablokují bolest a vy si úraz můžete zhoršit) a nechejte své tělo, aby se samo mohlo zahojit. a po několika dnech od úrazuL = LOAD = ZÁTĚŽ – Sledujte svou bolest a podle ní postupně zvyšujte zatížení a vraťte se k normálnímu pohybu. Vaše tělo vám skrze bolest nejlépe řekne, jako zátěž daný úraz snese. Zatnout zuby a vydržet není optimální přístup a naopak se vymlouvat na úraz ještě 6 týdnů po něm a neustále odlehčovat taky není správná cesta. Pokud to bolí i po 6 týdnech, tak mazejte k fyzioterapeutovi či lékaři. O = OPTIMISM = OPTIMISMUS – Sebejistotou, důvěrou ve své tělo a pozitivním myšlením programujete mozek a celé tělo k rychlejšímu uzdravení. V = VASCULARISATION = PROKRVENÍ A NOVOTVORBA CÉV – Vyberte si vhodnou nebolestivou kardiovaskulární aktivitu (zadýcháte se a srdce vám bude rychleji bít než v klidu). Díky tomu zvýšíte průtok krve poraněnými tkáněmi a tím zlepšíte jejich hojení. E = EXERCISE = CVIČENÍ – Abyste se po úrazu úplně zotavili, je nezbytné obnovit mobilitu (protahovat), sílu (posilovat) a propriocepci (= vnímání vlastního těla – to platí zejména u vyvrtnutých či podvrtnutých kloubů – kloub se snažte vnímat a postupně na něm balancovat). Pár rad na závěr Opravdu se vyplatí po větším úrazu navštívit úrazovku. Zlomeniny se po zasádrování hojí lépe a rychleji, podvrtnutí a vyvrtnutí s ortézou také.Lehčí úraz se hojí 3 týdny, větší úraz 6 týdnů. Pokud po 3 týdnech u lehčího úrazu nebo po 6 týdnech u těžšího úrazu stále cítíte bolest, nejste schopní to plně zatížit, navštivte fyzioterapeuta (nebo konečně tu úrazovku). Fyzioterapeut má totiž nepřeberné množství technik, kterými může výrazně zrychlit hojení a předejít komplikacím v místě úrazu či na místech od něj vzdálených. Nedobře zhojené úrazy mohou vést k operacím či snížené pracovní schopnosti. Proto s ošetřením dlouho neotálejte.
Čas načtení: 2025-02-18 08:28:00
Cholesterol ve stravě má jen velmi malý vliv na množství cholesterolu v krvi a nemoci srdce a cév. Vysoký krevní cholesterol nejlépe sníží, když přestanete kouřit a budete se hýbat.Namísto hlídání jednotlivých živin se soustřeďte na celé jídlo. Kalorie nejsou stejnéDoporučení počítat kalorie je zavádějící, dlouhodobě neudržitelné a hlavně zbytečné. Všechny kalorie nejsou stejné. Lidé, kteří jedí málo tuku, spalují méně kalorií a mají větší pravděpodobnost, že ztracenou hmotnost znovu naberou. Nová studie z Harvardu ukazuje, že osoby, které dodržují nízkosacharidovou dietu (20 % celkových kalorií), spálí denně o 209 až 278 kalorií více než osoby, které dodržují dietu s vysokým obsahem sacharidů (60 % celkových kalorií). Na druhu přijímaných kalorií tedy skutečně záleží. Pohyb sice prospívá, ale... Pohyb je naprosto skvělý, prospívá našemu tělu i náladě, ale pohybem nevybalancujeme nezdravé jezení. Inzulinovou rezistenci ani narušené střevní prostředí nevyběháme. Junk průmysl, tedy průmysl výrobců nezdravých potravin, rád tvrdí, že stačí jen pohyb a můžete jíst, co chcete. Toto tvrzení je lživé. Jestliže se budete hýbat pouze rekreačně, nic moc nespálíte. Jestliže se budete hýbat excesivně, spálíte sice energii, ale také budete hladoví a proto sníte ještě více jídla. Intenzivní cvičení nepomáhá vyrovnat škodlivé účinky nezdravého výživy na riziko úmrtí. Zdravé stravování a pravidelné cvičení samy o sobě nezabraňují pozdějším zdravotním problémům. Je třeba je provádět společně. Nejsme tlustí z tuků Obezita je porucha hromadění tuků. Ukládání tuků je ale řízeno hormonálně, zejména inzulinem. Uvolňování inzulinu je řízeno zejména sacharidy. Řešením obezity proto není nutit lidi omezovat tuky, více se hýbat a méně jíst, ale jíst lépe. Řešení dnes nejběžnější obezity je omezení příčiny, tedy sacharidů ve stravě. K dalším faktorům, které zásadně hormonálně sabotují bezva postavu, patří i stres a spánková deprivace. Nejvíce obezitogenní je kombinace nadbytku sacharidů s tuky (těžší jídla typu vepřo-knedlo, smažák-hranolky, pizza, uzeniny zapíjené pivem atd.). Inzulin je u těchto jídel vedle zpracování cukrů navíc i potřeba na ukládání přebytečných tuků ze stravy. Na vině epidemie obezity jsou moderní stravovací návyky, které se vyznačují nadměrnou konzumací potravin s vysokou glykemickou náloží: zejména zpracovaných, rychle stravitelných sacharidů. Tyto potraviny způsobují hormonální reakce, které zásadně mění náš metabolismus, což vede k ukládání tuků, přibývání na váze a obezitě.Nová studie zjistila, že lidé, kteří omezili přidaný cukr, rafinované obiloviny a vysoce zpracované potraviny a zároveň se soustředili na konzumaci velkého množství zeleniny a celých potravin – aniž by si dělali starosti s počítáním kalorií nebo omezováním velikosti porcí – během jednoho roku výrazně zhubli. Spánek pomáhá hubnutíU osob, které pravidelně spaly méně než 7 hodin denně, byla vyšší pravděpodobnost, že budou mít vyšší průměrný index tělesné hmotnosti a že se u nich vyvine obezita, než u osob, které spaly více. Studie ukázaly, že experimentální omezení spánku bylo spojeno se zvýšenou hladinou ghrelinu, retencí soli a zánětlivých markerů a také se sníženou hladinou leptinu a citlivostí k inzulinu. Cukry naše tlo nepotřebuje, umí si je vyrobitOrganismus si umí cukr sám vytvořit v procesu glukoneogeneze a energii dovede většina buněk získat i z tuků. Mnohé buňky, například svaly (včetně srdečního), dokonce preferují jako zdroj energie tuky. Zdravé sacharidy (třeba v podobě zeleniny) jsou samozřejmě prospěšné. Co jednoznačně není prospěšné a nikdo nepotřebuje, jsou koncentrované zdroje sacharidů od sladkostí až po výrobky z bílé mouky. Celkové množství sacharidů ve stravě, na kterých se dá prospívat, je vysoce individuální od minima 20 gramů za den až třeba po 300 gramů za den za podmínky, že jsou z výživově hodnotných zdrojů, ne z dortíků. Tvrzení, že sacharidy jsou pro člověka nezbytným a hlavním zdrojem energie, se nezakládá na žádných vědeckých poznatcích. Až na výjimky, jako je například mateřské mléko, není cukr ve stravě nezbytný, protože tělo si jeho potřebné množství vytváří samo. Neexistuje žádný důkaz syndromu nedostatku sacharidů. Ačkoli „neexistuje nic takového jako esenciální sacharid“, většina lidí bude vypadat lépe, cítit se lépe a podávat lepší výkony při umírněné sacharidové stravě, která tvoří 20-30 % kalorického příjmu. Nízkosacharidová dieta může být také jednou z nejúčinnějších strategií léčby cukrovky, zejména pro osoby, které se mohou vyhnout užívání léků. Sacharidy zvyšují hladinu glukózy v krvi více než jiné potraviny. Fruktóza není zdravé sladidloRoky se diabetikům doporučovalo sladit si fruktózou, která ke svému využití nepotřebuje hormon inzulin a navíc je hlavním cukrem ovoce, a proto se nějak automaticky předpokládalo, že je zdravější. Jenže fruktóza nepříznivě zasahuje do signalizace inzulinu a leptinu, které regulují příjem jídla, a sama se v našem těle velmi snadno přeměňuje a ukládá v podobě tuků. Nadbytek fruktózy ve stravě je dnes spojován se zvýšením rizika vzniku obezity, cukrovky 2. typu, vysokého krevního tlaku, nealkoholického ztukovatění jater, nemocí srdce, dny, zánětlivých procesů, některých nádorů a zrychleného stárnutí. Slazení fruktózou se proto vůbec nikomu nedoporučuje a „dia potraviny“ s ní jsou naprostým nesmyslem. Obdobně nezdravé je i slazení agávovým sirupem, který je ještě větším zdrojem koncentrované fruktózy než vysoce fruktózový kukuřičný sirup (HFCS). Diety s nízkým obsahem tuku a cholesterolu nadělaly více škody než užitku Namísto másla jsme do sebe dlouhá léta cpali propagované transtukové margaríny. Namísto normálně tučných jogurtů jsme jedli nízkotučné verze zahušťované cukry a škroby. Namísto omelety jsme se k snídani krmili sladkostmi, jako jsou třeba cereálie. Namísto základních kvalitních potravin, jako jsou právě třeba vejce, máslo anebo slanina, jsme si dopřávali vysoce průmyslově upravované potraviny s trans tuky a hromadami cukrů. Obojí poškozuje nejen cévy, ale zvyšuje riziko většiny dnes běžných civilizačních nemocí. Čím méně takové dietní potraviny budeme konzumovat, tím lépe.Nasycené tuky a cholesterol nejsou základem nemocí srdce a cévŽe hladina cholesterolu v krvi nesouvisí s jeho obsahem ve stravě a není třeba jej hlídat, už uznávají i oficiální výživová doporučení. Konzumace másla, vajec i bůčku v rámci zdravé stravy bez nadbytku cukrů, průmyslově upravovaných olejů a trans tuků se zdá být bez potíží. Samotný celkový cholesterol je špatným prediktorem srdečních onemocnění a srdečního infarktu. Studie ukazují, že hladina celkového cholesterolu u lidí, kteří prodělali infarkt, je téměř stejná jako u lidí, kteří ho neprodělali, a že zhruba polovina infarktů se vyskytuje u lidí bez vysoké hladiny cholesterolu.Škodlivost soli není jednoznačně prokázaná Omezení solení je zcela na místě u jedinců s vysokým krevním tlakem a současně nadměrným příjmem soli. Strava s nízkým obsahem soli může ale i zvyšovat riziko nemocí srdce a cév a úmrtnosti na ně. Káva je zdravá a můžete až 5 šálků denně Zatímco dřívější studie naznačovaly, že káva může mít temné stránky, novější výzkumy naznačují, že může být ve skutečnosti zdraví prospěšná. Když novější studie tyto faktory upravily, zjistily možnou souvislost mezi kávou a sníženou úmrtností. Káva může poskytovat určitou ochranu před Parkinsonovou chorobou, cukrovkou 2. typu, onemocněním jater včetně rakoviny jater, infarktu a mrtvice. Prospěšná je až do pěti šálků denně.Pití není třeba striktně hlídatDostatečný příjem vody je důležitý, ale pocit žízně a s ním potřeba pít jsou u zdravých dětí a dospělých podobně automatické jako potřeba dýchat. Nikdo z nás nepřemýšlí, kdy se má nadechnout anebo kolikrát dýchat, podobně to funguje u potřeby pití. Doporučení, kolik by měli muži a ženy vypít, jsou extrémně zjednodušená, často nadhodnocená a hlavně zbytečná. Výjimkou, kdy je příjem tekutin potřeba hlídat, jsou například onemocnění ledvin a vyšší věk, kdy se přirozený pocit žízně může ztrácet. Pijte dostatečně často během dne, abyste měli čistou a světlou moč. Když máte žízeň, napijte se.Během velkého horka a cvičení a dalších zmíněných indikací se ujistěte, že pijete dostatečně, abyste nahradili ztracené nebo dodatečně potřebné tekutiny.
Čas načtení: 2025-03-13 10:33:20
Komise pro drogy ve Vídni: HHC zakázáno!
Komise OSN pro drogy na svém středečním zasedání ve Vídni schválila doporučení zařadit HHC mezi zakázané látky. Rozhodnutí bylo očekáváno, překvapením bylo pouze to, že hlasování se zdržely Spojené státy americké. Na v pořadí již 68. setkání Komise OSN pro drogy (Commission on Narcotic Drugs) byl 12. března schválen ostře sledovaný bod. Jednalo se o zařazení hexahydrokanabinolu mezi zakázané látky. Předmětný návrh spočíval v zařazení HHC (hexahydrokanabinol) do II. kategorie Jednotné úmluvy o psychotropních látkách z roku 1971. Konec HHC v Česku Během jednání bylo zdůrazněno několik technických bodů, včetně toho, že HHC lze konzumovat inhalačně, orálně i sublingválně. Jeho přítomnost byla také analyticky potvrzena u osob ovládajících pod vlivem této látky motorová vozidla. Po prezentaci údajů bylo doporučeno, aby bylo HHC zařazeno na seznam zakázaných látek. Znamená to, že žádné HHC v rámci psychomodulačních látek se v Česku legálně prodávat nebude. Další připomínky ani diskuse ze strany delegátů neproběhly, takže se přistoupilo k hlasování. Podle čl. 17 odst. 2 úmluvy z roku 1971 byla ke schválení doporučení nutná dvoutřetinová většina, tj. nejméně 36 hlasů pro. Pro doporučení hlasovaly tyto země: Alžírsko, Argentina, Arménie, Austrálie, Rakousko, Bangladéš, Belgie, Brazílie, Kanada, Chile, Čína, Kolumbie, Uruguay, Dominikánská republika, Finsko, Francie, Ghana, Guatemala, Maďarsko, Indie, Indonésie, Itálie, Japonsko, Keňa, Litva, Malta, Mexiko, Maroko, Nizozemsko, Nigérie, Polsko, Portugalsko, Katar, Jižní ... The post Komise pro drogy ve Vídni: HHC zakázáno! appeared first on Magazín Konopí.