Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-01-29 11:44:56

Relax, ako ho nepoznáte – skúste napríklad spánok v rakve!

Relaxovať a oddychovať sa dá rôznymi spôsobmi – a niektoré z nich sú poriadne bizarné. Od kúpeľov v kávových zrnkách až po spanie v rakvách, moderný lifestyle hľadá spôsoby, ako… The post Relax, ako ho nepoznáte – skúste napríklad spánok v rakve! appeared first on nudaVpráci.sk.

Čas načtení: 2024-06-23 05:00:00

Naprosto k nepoznání! Jak budou podle umělé inteligence vypadat celebrity za 30 let?

Moderní technologie dnes dokážou naprosté zázraky! Díky nim se můžeme například podívat do budoucnosti a nahlédnou na to, jak budeme vypadat až budeme staří. Umělá inteligence se tentokrát zaměřila na známé tváře a přidala jim rovnou třicet let. Jak moc se změní například Emma Watson, Robert Pattinson nebo Cameron Diaz? Některé celebrity nepoznáte!

Čas načtení: 2016-12-12 00:00:00

Tipy na darčeky pre kolegyne? Tieto sú skvelé!

Na Vianoce by ste si mali spomenúť nielen na svojich najbližších, ale aj na ľudí, s ktorými trávite väčšinu času, bez toho aby ste boli najlepšími priateľmi. Reč je napríklad o kolegyniach, ktoré zapĺňajú prevažnú väčšinu vášho času. Čo ale kolegyni venovať, pokiaľ ju až tak dobre nepoznáte? Príliš ...

Čas načtení: 2022-06-13 07:45:38

Roboti, kam se podíváš

Pravidelného čtenáře zpráv tato informace nezaskočí, protože se s ní už musel setkat: Musk, který byl ještě v dubnu připraven dát (částečně půjčených) 44 miliard dolarů za nákup Twitteru, se nyní takříkajíc staví na zadní. Důvodem, který uvádí, je vysoké procento „botů“, softwarově simulovaných uživatelů, na síti – podstatně vyšší než pět procent uváděných ve zprávách, které Twitter dodával americké Komisi pro cenné papíry. Musk říká, že je jich nejméně 20 procent, což by mělo významný vliv na prodej reklam, který Twitter živí. Roboty totiž žádné reklamy nezajímají. Naproti tomu Twitter, když už se tedy jednou prodal, nechce z tohoto prodeje vycouvat a trvá na tom, že si jej Musk musí koupit, jak se zavázal – i se všemi roboty a další havětí, a navíc za původní cenu. Tak co, kdo má pravdu? Je na Twitteru robotů pět procent nebo nejmíň čtyřikrát více? A záleží na tom vůbec? Jako vždy, situace je příliš složitá na to, než aby se dalo říci jednoznačné „ano“ nebo „ne“. Softwaroví roboti jsou na internetu všudypřítomní Pojďme se nejprve podívat na první otázku: jak moc je Twitter zamořen roboty? Co tam vlastně dělají, proč atd.? Klasická sci-fi nám představila roboty jako bytosti z křemíku a oceli podobné lidem, a dokonce často i s podobnými choutkami jako lidé: moc, sláva, bohatství. Tenhle druh antropomorfních robotů – vynecháme-li tedy ovšem ty choutky – sice dnes existuje, ale je to zdaleka nejvzácnější ze všech druhů, protože pro něj, popravdě, není žádné ekonomické použití. Tak například známá firma Boston Dynamics, která se zabývá vývojem takových robotů, existuje už řadu let, aniž by dosahovala velkých zisků. Videa produkuje impresivní, ale o její jediný komerčně dostupný model, „Spota“ (něco mezi psem a dinosaurem; bratru 75 tisíc dolarů za kus) není moc velký zájem. Můžeme se tedy pokochat choreografií jejích robotů, ovšem s tím, že je na ulici ani v Lidlu v dohledné době nepotkáme; na rutinní činnosti je pořád levnější (nekvalifikovaný) lidský zaměstnanec. Jediná oblast, kde by mohl tento druh robotů být v dohledné době užitečný, jsou nebezpečné práce – ať už jde o válčení, zneškodňování nevybuchlé munice nebo nějakou složitější práci v jedovatém prostředí. Pak jsou roboti průmysloví, se kterými se setkávají pracovníci továren, a ti mají k člověku tak daleko, že je ani nepociťujeme jako nějaké nebezpečí nebo snad dokonce konkurenci – jsou to neautonomní tupé stroje, pohybující se jen v rozsahu nějaké montážní linky, glorifikovaná komputerizovaná verze starého dobrého soustruhu. Ne, že by nebyly důležité a užitečné, ale pro účely tohoto článku jsou irelevantní. No a pak jsou roboti softwaroví, se kterými se setkal už víceméně každý, ať to ví nebo ne; zdaleka nejrozšířenější typ robotů ve světě roku 2022, protože je celkem levné je naprogramovat, snadno z nich uděláte tisíce kopií a ke své existenci nevyžadují téměř žádné fyzické zdroje – jen malinko elektřiny a trochu procesorového výkonu, ale ten je dnes velmi levný. Žádná ocel a chrom, kolečka a šroubky. Jsou to čistě virtuální bytosti. Tento druh robotů je na internetu všudypřítomný. Většina z nich plní nějaké úkoly vysloveně technického rázu (třeba sběr dat pro vyhledávače), ale někteří mají za úkol předstírat, že jsou lidé. Třeba právě na Twitteru. Pomáhá jim v tom skutečnost, že koneckonců i v případě živých lidí, skutečných uživatelů, ten Twitter vlastně nekomunikuje přímo s nimi, ale s jejich počítačem nebo mobilem, což vypadá zhruba takto: Samozřejmě, z takové výměny dat nepoznáte na první pohled, jestli ji inicioval živý člověk kliknutím myši (jinými slovy, že u toho počítače někdo sedí), nebo jestli ji ten počítač na základě nějakého programu provádí sám, bez účasti člověka. Pokud už se rozhodnete, že chcete takové roboty odhalovat a rozeznávat od lidí, musíte sledovat jejich chování. Dělají něco, co by normální člověk neudělal, nebo ne? Robot se může odhalit sám tak, že se chová „divně“, třeba tím, že někam plácá komentáře a příspěvky šedesát hodin v kuse; živý člověk by mezitím dávno potřeboval spát. Tyhle primitivní chyby jsou ale vesměs už dávno vychytány a současní roboti umějí předstírat svoji údajnou lidskou podstatu celkem dobře. Ne dokonale, ale dost na to, aby je nešlo se stoprocentní jistotou identifikovat. A to znamená, že někteří z nich nutně „přežijí“ i rozsáhlé čistky. Provozovatel systému totiž musí brát v potaz ještě jednu věc. Pokud se zmýlí a zlikviduje účet živému člověku proto, že si jej spletl s robotem, vyvolá tím určitou negativní reakci a možná i nelichotivou publicitu. Tím pádem je lepší udržovat i nějaké „šedé pásmo“ tolerance, ve kterém se entity nechávají „žít“, i když je podezření, že by mohlo jít o roboty. A trefit se do tohoto šedého pásma, to je cílem těch, kdo tyto roboty vyrábějí. Ach ano, zatím jsme vůbec neuvažovali nad tím, proč se to dělá, k čemu ten zákeřnější druh robotů slouží. Odpověď: většinou k tomu, aby nějak zmanipulovali lidské uživatele. Třeba je přesvědčili k „výhodnému“ nákupu nějaké kryptoměny, která ve skutečnosti tak výhodná není, nebo „zviditelnili“ svými hlasy nějakého člověka či názor, který chtějí posunout na vrchol stránky. Většinou to má komerční pozadí, někdy i politické – souboj propagandy a ideologií, mobilizace voličů před volbami. Ale převládají ti komerční boti. Takový prodejce předražených kryptoměn se totiž s trochou štěstí zaplatí sám, kdežto robot určený pro šíření propagandy se musí financovat ze státního rozpočtu, ve kterém soutěží se spoustou jiných zájmů a požadavků. Na Twitteru je až 30 procent robotů Kolik je na Twitteru robotů? V odhadu, že 20 a více procent, se kloním spíš k Muskovi, protože tato hodnota ke mně prosákla z několika zdrojů. Naposledy od jednoho Čecha, se kterým jsem se potkal na nedávné konferenci o otevřených operačních systémech, a kterého bohužel nemůžu označit jménem. Ale i on mi říkal, že na velkých sadách dat jim vychází, že zhruba 20 až 30 procent běžných uživatelů Twitteru jsou roboti, a že ta firma zatím asi neměla velkou motivaci je „odstřelovat“ nějak systematicky. Jinými slovy, že uváděných pět procent je buď lež, nebo velmi obratné a zamlžené vyjádření, které s tou lží hraničí. Jiná věc je, jestli je to pro Muska skutečně „nový objev“ (podle mě nikoliv, podezření ze zamoření Twitteru roboty už panuje dlouhá léta), nebo zda je to jen zástupný problém a přemnožení roboti mu mají posloužit jako páka, aby si vynutil buď slevu na celkové ceně, nebo dokonce zdůvodnil odchod od celé transakce. Myslím si, že blíže k realitě je to druhé vysvětlení. Ani ten největší miliardář totiž nedokáže načasovat trh a krátce po Muskově nabídce, kterou Twitter přijal, se stalo to, že ceny mnoha technologických firem na burze propadly. Týká se to i obrů jako Apple, Amazon, Facebook a Google, a také Tesly, firmy, jejíž tržní ohodnocení dodává Muskově portfoliu sílu. Propad už nějakou dobu trvá a působí spíše dojmem dlouhodobější korekce dříve přefouknutých cen než dočasného výkyvu, který se zase rychle „spraví“. V tomto světle se ovšem cena 44 miliard dolarů, kterou chtěl původně Musk zaplatit za Twitter, jeví značně nevýhodná až riskantní – pro něj. A naopak, takto přeceněná firma má veškerý zájem z Muska ty peníze dostat. Co se nyní stane? Coby taktika pro slevu nejsou asi roboti moc nadějní. Rozhodčí řízení smlouvy, kterou Musk a Twitter uzavřeli, by se totiž konalo podle zákonů státu Delaware, a Delaware má poměrně přísné podmínky pro to, co se dá považovat za zkreslování a zatajování stavu firmy. Přemíra robotů je spíš asi nesplňuje. (Jiný stát, Texas, sice v tomto směru zahájil vyšetřování, ale pro budoucí plnění smlouvy je rozhodující právě Delaware). Nedohodnou-li se Twitter a Musk na nějakém smíru, hrozí vesmírnému miliardáři skutečně právě to, že bude muset transakci za původní cenu dokončit. Momentálně připadají – kromě soudních tahanic – v úvahu jen dva vnější vlivy, které by mohly situací „zakvedlat“. Jednou z nich je názor bank poskytujících financování. Většina koupě má totiž být realizována na dluh a banky, které peníze poskytnou, se samozřejmě mohou rozhodnout z celého dealu vycouvat. V takovém případě by sice Musk musel zaplatit miliardu dolarů pokuty, ale nebyl by dále vázán smlouvou. Tou druhou je hlasování akcionářů Twitteru, které má proběhnout v srpnu 2022. Právě akcionáři se mají definitivně vyjádřit k tomu, zda chtějí Twitter Muskovi za dohodnutých podmínek prodat, nebo ne. Při momentální ceně akcií by na tom těžce vydělali, takže se všeobecně očekává, že deal odsouhlasí. Ale srpen je ještě daleko a do té doby se může stát mnohé.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2020-02-23 10:51:19

Jediná kapka whiskey aneb Budu mít na pohřbu plačky? Budou pro mě ronit?

Je mnoho i písemně doložených názorů spisovatelů a myslitelů na knihu Jamese Joyce Plačky nad Finneganem. Například Nabokov ji přirovnává ke chrápání ve vedlejší místnosti, ten obraz se mi líbí, i když Plačky moc ne. Připadají mi nějak křečovité, asi jako ten Kaplan, co má třídu rád. Ale o to tu teď nejde. Žádný z těch názorů se ovšem netýká původní irské balady, která byla pro Joyce předlohou– přitom ta se mi líbí nejvíc. (Balada – komedie?) Ten příběh je o jediné životodárné kapce whiskey. Při pohřební hostině (anglicky wake, což ovšem znamená také „probuzení“, tento význam se ale většinou v překladech nezohledňuje) do úst mrtvého těla ukápla whiskey, načež mrtvý ožil. (Wikipedie) Když jsem si uvědomil, že tedy rakev s mrtvým musela být v místnosti, kde se pláč a hodování odehrávalo, vzpomněl jsem si na jednu svou starou známou a napsal jsem jí, aby mi napsala, jak to vlastně bylo. A za pár dní mi přišel dopis: …včera ten můj trouba přišel na skrýš v kredenci, kam před ním schovávám penízky, naštěstí jen na tu malou skrýš, velkou nenajde. Vázičku vyprázdnil, peníze propil a přitáhli ho na práh kumpáni jistě hodně po půlnoci. Položili ho, opřeli o vrata a zmizli. Otevřela jsem mu, padnul dovnitř. Měla jsem v ruce velkou vařečku na vyváření prádla, že mu jich pár nasolím, ale pak mi ruka klesla. Už takhle má dost a bůhví jak ho ráno budu budit do práce. A tam jít musí. Druhý den odešel v klidu, pak i děti a já myslela na řezníka, že mu dlužím a že dlužím i za látku Madlence na kabátek. A kde to teď vzít? Prala jsem prádlo a zašívala jsem, když přišla Pipsi z hájenky, abych s nima šla brečet na Finnův pohřeb. Ten moula lez lízlej na lešení a spadnul z něho. Jak může bejt dobrej zedník takhle blbej… Kolik nás bude, ptala jsem se jí a potom – a dá mi někdo něco? Odpověď byla dobrá, dluhy z toho, co dostanu za pláč zaplatím, a ještě něco málo zbyde. – Tak chceš? Ptala se Pipsi. Tak ano, řekla jsem, ano, chci. Ano. Nejvíc mě překvapilo co? Že tam s náma bude bulit ta kráva Gerty, to ne, to jsem čekala, ale že vystaví nebožtíka v rakvi přímo na pohřební hostině mě překvapilo. To se běžně nedělalo. Musela jsem se jít podívat a Finn ani moc mrtvě nevypadal, jen se nehejbal. Jenže tuhej byl a už mi nikdy nestrčí ruku zezadu pod sukni, ani mi nebude tajně hladit nohy, nepodívá se, chudáček, těma očima, modrýma jak otevřený nebe …no a to už jsem brečela, ani jsem nepotřebovala tu cibul co jsem mnula rukou v kapse zástěry. Anna na mě překvapeně koukla a začala bulit taky a za chvilku už jsme koncertovaly a slaně kapaly svorně, všechny čtyři. Jestli pak si ten parchant občas šáhnul i na ty druhý, napadlo mě, víš, ty… Ale co, řekla jsem si, teď už je to jedno. Potom chlapi chodili k rakvi a Finnovi připíjeli. Nás si moc nevšímali. Taky na nás toho nebylo moc ke koukání, brečící ženský celý v černým, černej hlouček. Poslední šel k rakvi zrzavej Orm s velkým panákem, pěkně už naťuknutej, svítily mu oči a jak Finnovi připíjel, ušplíchla mu kapka whisky a dopadla mrtvýmu rovnou na pusu. A já jsem ti měla najednou pocit, že chudák Finn není mrtvej, že se začne pomalu hejbat a chlapi mu pomalu pomůžou z truhly ven… A von Finn se pak doopravdy začal pomalu hejbat, nejprve zamrkal jak kulihrášek a já jsem vyjekla a zatahala jsem za rukáv toho svýho, aby se otočil a podíval a všichni čuměli co se děje… Pak k nám přišel strejda z dědiny, té horní, Finnův příbuzný a dal nám peníze, o který už jsem se začala bát. A vlastně nás pak skoro vyhnal pryč… To ostatní už asi znáš, ty muj starej známej a milej… Martine. Píšu ti, jak vidíš, nejen z dálky, až z Irské země, to myslím jako hlínu, teď, ale i proti času. A i když zedník Finn pak po „smrti smrťoucí“ ještě žil a dělal hezkých pár let, tobě dám jednu dobrou radu – když jsi lízlej, nelez na lešení! Tak to vidíte. Dopis sem dávám skoro celý, až na dvě trochu citlivá místa, která se mi nepodařila dobře upravit pro mravopočestnou mládež a proto jsem je vyjmul. Ale odkud, to vy asi ani nepoznáte. A pro ten krásný dopis jsem se rozhodl vzít si Joyce znovu na noční stolek a občas před spaním otevřít, zalistovat. Ale ouvej! Hned první večer jsem vážně uvažoval, jestli bych chtěl mít na pohřbu plačky a v noci se mi zdálo, že o tom jednám s Thomasem Mannem. „Milý hochu“, řekl mi kupodivu, vždyť to, co bude potom, Tam, už vám může být jedno. Ano, tím koncem končí všechny konce. Technická poznámka: Thomas Mann (a jiní němečtí spisovatelé) se stal při svém útěku před nacisty českým občanem. Je to tedy náš, český nositel Nobelovy ceny míru za literaturu, abyste věděli. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-22 07:00:01

Co nastane, až stroje začnou myslet? Bude to náš poslední vynález a lidé se stanou nadbyteční. Má to být kolem roku 2030

Umělá inteligence (AI), kterou zná většina lidí, se v současné době omezuje na úzké využití v různých odvětvích. Jedná se například o počítačové zpracování přirozeného jazyka, které se věnuje analýze či generování textů a vyžaduje, aby stroj do určité míry (nikoliv absolutně) porozuměl přirozenému jazyku. Mnoho analytiků považuje za průlomový mezník ve vývoji AI rok 2015, a to díky úspěšným výsledkům v mnoha různých oblastech. Názory na to, jestli je možné sestavit stroj, který myslí, vnímá a řeší problémy jako lidé, se různí. Zatímco vědecký mainstream to sice připouští, ale zůstává v tomto směru střízlivý, nadšení fandové vědy se nemůžou dočkat, až tento převratný moment v lidských dějinách nastane. Futurista Bernard Marr tvrdí, že existují čtyři různé typy umělé inteligence. Ten poslední a nejvyšší mají představovat stroje, které si uvědomují nejen emoce a duševní stavy druhých, ale i své vlastní. Taková AI bude mít stejné potřeby, touhy a emoce jako lidé. Na takové úrovni dosud nebyla AI úspěšně vyvinuta, protože nemáme hardware ani algoritmy, které by ji podporovaly. Marr zároveň připouští, že tato úroveň nebude ještě znamenat vrchol umělé inteligence a že existuje ještě pátý typ. Umělá inteligence: Je důvod se jí bát? Číst více Když nepoznáte, že komunikujete se strojem Umělou inteligenci, která se chová opravdu inteligentně, poznáte tak, že ji nerozlišíte od člověka. Měla by projít Turingovým testem, který určí, zdali stroj umí prokázat lidskou inteligenci. Probíhá tak, že testující člověk ve své přirozené řeči klade libovolné otázky, na které v oddělené místnosti odpovídají stroj a člověk. Testující si přečte vytištěné odpovědi, a pokud nedokáže rozpoznat, jestli komunikuje s člověkem, nebo se strojem, znamená to, že umělá inteligence testem úspěšně prošla. Roku 2014 se na univerzitě v Readingu konala soutěž, v níž zvítězil chatbot ruského programátora Veselova, kterému se podařilo přesvědčit třetinu rozhodčích, že komunikují s člověkem. Odborníci považují tento úspěch za příliš slabý, a to i proto, že se program vydával za třináctiletého ukrajinského chlapce, pro něhož je angličtina druhým jazykem. Kromě toho se mnoha otázkám vyhýbal. Za opravdový úspěch by se považovalo, kdyby stroj zmátl alespoň 70 % rozhodčích. Umíte-li trochu anglicky, můžete si vyzkoušet komunikaci s chatbotem sami zde. Rychle získáte pocit, že místo člověka komunikujete s píšící encyklopedií. Chatboty „nepřemýšlejí“. Fungují spíše tak, že v obrovském množství dat, která mají načtena, dokážou v komunikaci rozeznat patterny (vzory) a jako reakci na tyto patterny v dotazu automaticky skládají slova odpovědi. Stroje si lidské mozky namažou na chleba Pro odborníky není inteligence žádným záhadným tajemstvím. Považují ji za schopnost, která umožňuje nacházet nové cesty, jež dokáží spojit předchozí zkušenosti. K novým vynálezům dochází tak, že se staré objevy zkombinují novým způsobem. Počítač může dělat totéž – skládá kousky informací novými způsoby, aby se naučil nové věci. Je to, jako když z dílků puzzle vytváříme stále nové obrazce. Roger Whitaker považuje za nejdůležitější vlastnost AI to, že se stává stále chytřejší. Až jednou dosáhne lidské úrovně, nezůstane na ní dlouho. Pár let, ne-li dní, poté se z ní samovolně vyvine umělá „superinteligence“. Nick Bostrom hovoří o „intelektu, který je chytřejší než nejlepší lidské mozky v prakticky každém odvětví, včetně vědecké kreativity, obecné moudrosti a sociálních dovedností“. John J. Xenakis se domnívá, že takzvané singularity – bodu, kdy se AI stane autonomní a sebezdokonalující – bude dosaženo do roku 2030. Do té doby má být vyvinut algoritmus superinteligentního počítače, který lidé použijí k vývinu počítačů inteligentnějších, než jsou oni sami. Poslední vynález lidstva Jeff Zaleski hovoří o AI jako o „našem posledním vynálezu“. Po něm už nebude třeba vymýšlet nic dalšího. AI vynalezne cokoliv mnohem rychleji a efektivněji než my. Objevují se ale i varovné hlasy: Bude-li mít vědomý stroj svobodnou vůli, bude-li moci plánovat své jednání, mít touhy a ambice, všechny tyto věci se mohou obrátit proti nám. A jakmile stroj učiníme vědomým a vzdáme se tím kontroly nad jeho činy, se vší pravděpodobností se zbavíme klíče, kterým bychom ho mohli „vypnout“. Jakmile bude superinteligence vyvinuta, lidé se stanou zastaralí, už nebudou schopni přispívat vlastnímu světu a ztratí důvod své existence. Slavný vědec Stephen Hawking prohlásil: „Vývoj plné umělé inteligence by mohl znamenat konec lidské rasy… Rozjela by se vlastní silou a přetvářela se stále rostoucí rychlostí. Lidé, které omezuje pomalá biologická evoluce, by nemohli konkurovat a byli by poraženi.“ Lidé brzy přijdou o práci, umělá inteligence některé profese zcela nahradí. Má to i pozitiva Číst více Polidštíme robota Hans Peter Willems se domnívá, že naopak potřebujeme, aby AI měla vědomí. Zavedeme-li do stroje umělé vědomí, může se zdát, že se tím nad ním „vzdáváme kontroly“. Ve skutečnosti to ale může být jediný způsob, jak stroj ovládat, nebo alespoň mít nad ním nějakou kontrolu. Nehumánní inteligence by měla být co nejtěsněji přizpůsobena lidskému světu, aby se do naší společnosti mohla nenásilně integrovat. Čím více se bude podobat našemu myšlení, tím lépe se přizpůsobí naší společnosti a bude v ní bezpečně fungovat. Chceme-li, aby AI prospívala jako platný člen lidské společnosti, musíme jí dát vědomí. Moderní věda je natolik složitá a vědci přicházejí s natolik nečekanými teoriemi, že leckdy jenom skutečný odborník dokáže rozlišit legitimní podivnost od naprosté magořiny. Takže se nedivme, až někdo přijde s podobným závěrem, jaký vyjádřil Karel Čapek ve své slavné hře R. U. R.: „Jedinou nadějí pro lidstvo je polidštit roboty láskou.“ Zdroje: Stephen Hawking pro BBC NEW, 2. 12. 2014; CUNNINHGHAM Anne, Artificial Intelligence and the Technological Singularity. Greenhaven Publishing, 2017.

Čas načtení: 2024-04-25 10:03:46

Diaben [recenze]: Je účinný na cukr v krvi?

Víte, jaká je vaše aktuální hladina cukru v krvi? Bohužel v samotných začátcích problémů velmi často na sobě ani nepoznáte, že s cukrem máte nějaký problém. Když pak nemoc propukne, je již bohužel pozdě a vy se tak musíte vypořádat například se začínajícím diabetem neboli cukrovkou. Možná si také kladete otázku, jak vůbec snížit cukr. Kromě pravidelné fyzické […]

Čas načtení: 2024-08-06 09:00:00

Zdravíčko: Živočišná buňka je měkoučká, elektrická a v jádře má knihovnu s kuchařkami, líčí patolog

Lidská buňka se neliší od zvířecí. Patolog Josef Kult, který pitval a zkoumal pod mikroskopem obě tkáně, přísahá, že nepoznáte rozdíl například mezi plicní buňkou člověka a plicní buňkou hada. Stejně jako zvířata mají i lidé pět druhů tkání. Na rozdíl od rostlinných buněk jsou ale ty živočišné méně zřetelně ohraničené, a aby se s nimi mohlo pracovat, musejí se barvit.

Čas načtení: 2026-01-18 13:00:01

Do oběhu se dostaly české mince, které mají hodnotu 100 000 Kč. Stačí vědět, jak je poznat

Mince nemají pouze svou nominální hodnotu. Některé z nich si sběratelé cení mnohem víc. Existuje například desetikoruna, kterou lze prodat za šestimístnou částku. To, proč je tak vzácná, je přitom hodně nenápadné. Rozdíl nepoznáte, dokud se na něj nezaměříte. Víte, jak ji identifikovat?

Čas načtení: 2026-02-04 15:21:34

Pomazánky pro zdravější životní styl: Jak si pochutnat bez zbytečných sacharidů

Pomazánky pro zdravější životní styl: Jak si pochutnat bez zbytečných sacharidů redakce St, 02/04/2026 - 15:21 Pomazánky 1 - 1000 Kč Lehké 10 až 30 minut Klíčová slova: BeKeto zdravé pomazánky avokádová pomazánka vajíčková pomazánka tuňáková pomazánka MCT olej Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Proč omezit sacharidy v pomazánkách? Problém většinou není v pomazánce samotné. Vajíčková pomazánka — vejce, majonéza, hořčice, trocha pažitky — obsahuje překvapivě málo sacharidů. Potíž je v tom, co pod ní leží. Dva plátky běžného pšeničného chleba přidají kolem 40 gramů sacharidů, aniž by člověk vůbec začal řešit, co je navrchu. V posledních letech roste zájem o stravování s omezeným příjmem sacharidů — ať už pod hlavičkou low-carb, keto, nebo prostě „jím míň chleba a cítím se líp." Důvody jsou různé a dávají smysl. Sacharidy — zvláště ty rafinované z bílé mouky a cukru — způsobují rychlý nárůst glykémie, po kterém následuje prudký pokles. Výsledek? Hlad za dvě hodiny, chuť na sladké, odpolední útlum. Kdo tenhle kolotoč zná, ví, jak je únavný. Omezení sacharidů neznamená, že musíte jíst nudně. Znamená to přesunout pozornost na jiné živiny — kvalitní tuky a bílkoviny — které zasytí na delší dobu a nezpůsobí ten hormonální ping-pong. A právě pomazánky jsou ideální terén pro tenhle přístup, protože většina z nich má přirozeně vysoký podíl tuků a bílkovin. Stačí vyřešit otázku toho, co je pod nimi. Avokádová pomazánka s cottage sýrem Tahle kombinace funguje na tolik úrovních, že je skoro podezřelé, jak málo lidí ji dělá. Avokádo dodá krémovost a zdravé tuky, cottage sýr přidá bílkoviny a lehkou kyselost, která celé pomazánce dá charakter. Ingredience: 1 zralé avokádo 100 g cottage sýru šťáva z půlky citrónu 1 malý stroužek česneku, najemno nastrouhaný sůl, pepř, špetka chilli vloček čerstvá pažitka na posypání Postup: Avokádo rozmačkejte vidličkou — ne mixérem, chcete texturu, ne kaši. Vmíchejte cottage sýr, citrónovou šťávu a česnek. Dochuťte solí, pepřem a chilli. Posypte pažitkou. Servírujte na plátcích okurky, listech salátu nebo na kolečkách ředkvičky. Okurka dodá příjemné křupnutí a svěžest, která se s avokádem doplňuje překvapivě dobře. Na jednu porci vychází přibližně 4 g sacharidů — oproti 44 g, které byste měli s dvěma plátky chleba. Tip: Přidejte lžičku konopného semínka pro extra omega-3 a jemně oříškovou chuť. Tuňáková pomazánka s MCT olejem Tuňáková pomazánka patří ke klasikám — tenhle recept ji posouvá o úroveň výš díky jedné neobvyklé přísadě. Ingredience: 1 konzerva tuňáka ve vlastní šťávě (odceděného) 2 lžíce plnotučného tvarohu 1 lžička MCT oleje 1 lžička hořčice půlka malé cibule, najemno nakrájené čerstvý kopr nebo petrželka sůl, pepř, kapka citrónové šťávy Postup: Odceděného tuňáka rozmačkejte vidličkou. Přidejte tvaroh, hořčici a MCT olej — zamíchejte, dokud nevznikne krémová, ale ne příliš hladká směs. Trocha textury je žádoucí. Vmíchejte cibuli a bylinky, dochuťte solí, pepřem a citrónem. Tajemstvím této pomazánky je přidání kvalitního MCT oleje, který dodá krémovou konzistenci a zároveň tělu rychlou energii z kokosových tuků. MCT olej najdete ve specializovaných obchodech se zdravou výživou — například v českém e-shopu BeKeto, který se zaměřuje na produkty pro low-carb a ketogenní stravování. Lžička do pomazánky úplně stačí a na chuti to nepoznáte — MCT olej je prakticky bez vůně a příchutě. Co je MCT olej a proč ho přidat do pomazánky MCT je zkratka pro „medium-chain triglycerides" — středněřetězcové mastné kyseliny získávané z kokosového oleje. Na rozdíl od běžných tuků se MCT vstřebávají rychle a játra je přeměňují přímo na energii, místo aby je ukládala do zásob. V praxi to znamená, že pomazánka s MCT olejem zasytí na delší dobu a dodá stabilní energii bez glykemického výkyvu. Není to žádný zázračný doplněk — je to prostě velmi efektivní zdroj kvalitního tuku. Vaječná pomazánka s avokádem a semínky Vaječná pomazánka je česká klasika, která low-carb úpravě přímo nahrává. Vejce jsou přirozeně bezsakaridová, plná bílkovin a zdravých tuků. Tenhle recept přidává avokádo místo části majonézy a semínka pro extra výživu. Ingredience: 4 vejce natvrdo ½ zralého avokáda 1 lžíce majonézy (plnotučné, bez cukru) 1 lžička dijonské hořčice 1 lžíce směsi semínek (slunečnicová, dýňová, sezamová) šnítka pažitky sůl, pepř Postup: Vejce oloupejte a nakrájejte na drobné kousky — ne moc jemné, pomazánka by měla mít viditelné kousky bílku. Avokádo rozmačkejte a smíchejte s majonézou a hořčicí, aby vznikl krémový základ. Vmíchejte vejce, semínka a pažitku. Dochuťte podle chuti. Semínka tu nejsou jen pro ozdobu. Dýňová semínka dodávají zinek a hořčík, slunečnicová vitamín E, sezamová vápník. Z jedné porce získáte kolem 18 g bílkovin a pouhé 3 g sacharidů. Tip: Podávejte na tenkých plátcích okurky hadovky — každý plátek poslouží jako malý „talířek" na jedno sousto. Ideální na návštěvu nebo jako elegantní jednohubky k vínu. Lososová pomazánka s křenem a koprem Tohle je pomazánka pro chvíle, kdy chcete něco trochu slavnostnějšího. Losos dodá omega-3 mastné kyseliny, křen přidá typicky českou štiplavost a kopr celou pomazánku zabalí do vůně, která okamžitě evokuje sváteční stůl. Ingredience: 150 g uzeného lososa (nebo zbytků pečeného lososa) 100 g plnotučného tvarohu 1 lžička čerstvě strouhaného křenu (nebo z lahve, ale čerstvý je lepší) čerstvý kopr — štědrá hrstka citrónová šťáva z čtvrtky citrónu pepř (sůl obvykle není třeba — uzený losos je dostatečně slaný) Postup: Lososa nakrájejte na malé kousky. Pár kousků odložte stranou na ozdobu. Zbytek smíchejte s tvarohem, křenem a citrónovou šťávou. Kopr nakrájejte najemno a vmíchejte do směsi — nechte si pár snítek na posypání. Ochutnejte a případně přidejte pepř. Tvaroh v téhle pomazánce funguje lépe než smetanový sýr, protože dodá lehkost a neskryje chuť lososa pod vrstvou tuku. Výsledek je svěží, aromatický a neuvěřitelně jednoduchý. Na jednu porci počítejte se zhruba 2 g sacharidů a 22 g bílkovin. Variace: Přidejte lžičku kaparet pro středomořský twist, nebo pár kapek wasabi, pokud máte rádi ostřejší verzi. Na čem podávat pomazánky bez chleba Tady se většina lidí zasekne. Pomazánka bez chleba — to je přece jako zmrzlina bez kornoutu. Ale alternativ je víc, než byste čekali, a některé fungují dokonce líp než klasický krajíc. Plátky okurky jsou nejuniverzálnější volba. Nakrájejte okurku na kolečka silná asi půl centimetru — tenčí se prohnou pod vahou pomazánky, silnější ztrácejí eleganci. Fungují ke všem receptům výše. Listy hlávkového salátu nebo čekanky poslouží jako „kelímky" na větší porce pomazánky. Zvlášť u avokádové verze tvoří příjemný kontrast — křupavý list a krémová náplň. Řapíkatý celer je ideální pro pomazánky s výraznou chutí — tuňáková nebo lososová na celeru funguje výborně. Navíc přidá příjemnou křupavost a vlákninu. Sýrové chipsy zvládnete vyrobit doma za pět minut. Nastrouhaný parmazán nebo ementál rozložte po lžičkách na plech s pečícím papírem a pečte při 180 °C asi sedm minut. Vzniknou křupavé, zlatavé chipsy s nulou sacharidů, které unesou i hutnou pomazánku. Low-carb krekry z lněného semínka jsou další možnost — recept je jednoduchý (lněné semínko, voda, sůl, bylinky, péct při nízké teplotě do křupava) a výsledek vydrží ve vzduchotěsné dóze klidně týden. Další tipy a recepty pro low-carb stravování najdete i na stránkách BeKeto, kde mají vlastní sekci s recepty pro všechny, kteří chtějí vařit s méně sacharidy. Závěr: Zdravější pomazánky nemusí být nudné Pomazánky jsou součást české identity a nikdo po vás nechce, abyste se jich vzdali. Stačí trochu jiný pohled: vyměnit bílý chléb za okurku nebo sýrový chips, přidat kvalitní tuky místo levného margarínu, zvolit suroviny, které zasytí na hodiny místo na minuty. Všechny čtyři recepty v tomhle článku zvládne připravit kdokoli za pět až deset minut. Žádné exotické ingredience, žádné složité postupy — jen chytrá úprava toho, co už znáte. Avokádo s cottage, tuňák s MCT olejem, vajíčka se semínky, losos s křenem. Jednoduché, chutné a bez zbytečných sacharidů. A pokud vás tenhle přístup zaujal a chtěli byste prozkoumat, co dalšího lze v kuchyni změnit, přečtěte si více o low-carb a ketogenním stravování na BeKeto — třeba tam najdete inspiraci na další vaření, které chutná skvěle a tělu prospívá. Přidat komentář zdroj foto https://www.pexels.com/ Pomazánka na čerstvém chlebu — existuje něco víc českého? Možná knedlíky, možná pivo, ale pomazánky jsou v téhle zemi instituce. Na svačinu, k večeři, na návštěvu, na výlet. Šunková, sýrová, vajíčková, česneková — každá rodina má svůj recept a každá babička trvá na tom, že ten její je nejlepší. A většinou má pravdu. Jenže přijde chvíle, kdy člověk začne přemýšlet o tom, co vlastně jí. Třeba proto, že ho doktor upozorní na krevní cukr. Třeba proto, že ho po obědě vždycky přepadne únava. Nebo prostě proto, že chce zhubnout pár kilo a všiml si, že dvě krajíce chleba s tlustou vrstvou pomazánky a sklenice džusu k tomu představují sacharidovou bombu, o které se mu ani nezdálo. Znamená to, že se musí pomazánek vzdát? Vůbec ne. Stačí je trochu přestavět. Text obsahuje reklamní sdělení. 

Čas načtení: 2024-02-21 16:17:58

VR použijete pro HR. Týmového hráče nepoznáte na pohovoru, ale díky aplikaci studentů ČVUT ve vesmíru

Když se někoho zeptáte, jestli je týmový hráč, řekne asi ano. Ale jak to ověřit? Třeba tak, že ho pošlete na Mezinárodní vesmírnou stanici. Článek VR použijete pro HR. Týmového hráče nepoznáte na pohovoru, ale díky aplikaci studentů ČVUT ve vesmíru se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-02-27 16:12:08

Kvalitní sauny jen podle obrázku nepoznáte

V dobách, kdy sauny teprve hledaly svoji současnou podobu, to měli zájemci o saunování jednoduché. Stačilo stlouci jakousi dřevěnou boudu, tu utěsnit mechem a ve střeše nechat díru pro odvod kouře. Doprostřed domku se umístilo ohniště, zatopilo se, kouř se vyhnal otevřenými dveřmi ven a rozpálené kameny okolo ohniště se postaraly o sálavé teplo. Komfort, pohodlí […] The post Kvalitní sauny jen podle obrázku nepoznáte appeared first on Bydlimmoderne.cz.

Čas načtení: 2024-05-02 14:29:38

Vytvořila ji umělá inteligence, ale nepoznáte to. Ukrajinské ministerstvo zahraničí má novou mluvčí

Ukrajinský úřad používá virtuální mluvčí, která bude informovat o dění. Inspirací pro ni byla známá zpěvačka a má šetřit lidské zdroje. Článek Vytvořila ji umělá inteligence, ale nepoznáte to. Ukrajinské ministerstvo zahraničí má novou mluvčí se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-06-08 19:26:01

Váš Facebook profil o vás prezrádza viac, než si myslíte. Toto si ihneď zmeňte, aby ste o sebe neprezrádzali toho veľa ľuďom, ktorých nepoznáte!

Sociálne siete sú fenoménom dnešnej doby. Pristupujeme cez ne k správam a informáciám na internete. Rovnako cez ne komunikujeme s priateľmi či známymi. Nemenej často ale ... The post Váš Facebook profil o vás prezrádza viac, než si myslíte. Toto si ihneď zmeňte, aby ste o sebe neprezrádzali toho veľa ľuďom, ktorých nepoznáte! appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-11-26 07:30:02

Mezi použitým a novým iPhonem nepoznáte rozdíl. Na český trh vstupuje Refurbed

Na český trh vstupuje Refurbed. Jedná se o online tržiště, které nabízí repasovanou elektroniku. Vstupem do ČR rozšíří své portfolio o nové produkty i země, kde bude repasované zboží nabízet. V první fázi půjde o produkty, o něž je největší zájem, především smartphony, tablety a notebooky. Později má přibýt zboží…Přečtěte si celý článek: Mezi použitým a novým iPhonem nepoznáte rozdíl. Na český trh vstupuje Refurbed

Čas načtení: 2025-04-29 17:16:54

Chce Dwayne Johnson Oscara? V novém filmu, kde ztvárnil legendárního zápasníka, ho skoro nepoznáte

Dwayna Johnsona známe hlavně ze zábavných, ale zapomenutelných letních blockbusterů. Teď chce herec točit „filmy, na kterých záleží“. Článek Chce Dwayne Johnson Oscara? V novém filmu, kde ztvárnil legendárního zápasníka, ho skoro nepoznáte se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2026-01-29 11:44:56

Relax, ako ho nepoznáte – skúste napríklad spánok v rakve!

Relaxovať a oddychovať sa dá rôznymi spôsobmi – a niektoré z nich sú poriadne bizarné. Od kúpeľov v kávových zrnkách až po spanie v rakvách, moderný lifestyle hľadá spôsoby, ako… The post Relax, ako ho nepoznáte – skúste napríklad spánok v rakve! appeared first on nudaVpráci.sk.

Čas načtení: 2025-10-25 20:15:51

Celebrity ako ich nepoznáte – naozaj toto robia?

Celebrity žijú pod drobnohľadom médií a fanúšikov, a tak sa na povrch dostanú aj ich najpodivnejšie návyky. To, čo by u bežného človeka vyvolalo úsmev, sa v ich prípade mení… The post Celebrity ako ich nepoznáte – naozaj toto robia? appeared first on nudaVpráci.sk.

Čas načtení: 2026-03-19 06:18:37

S kamarády obnovil pivovar a z klasického piva dělá nealko, co tu ještě nebylo. Rozdíl nepoznáte, říká

S nealkem už ve Vinohradském pivovaru experimentovali i dřív, nikdy ale nebyli spokojeni. A tak vsadili na jinou technologii – jako první v Česku. Článek S kamarády obnovil pivovar a z klasického piva dělá nealko, co tu ještě nebylo. Rozdíl nepoznáte, říká se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2018-07-25 09:23:32

Bez trápení a hladu – jak snížit příjem kalorií?

Výrazné snížení příjmu kalorií často znamená brutální zásah do dosavadního jídelníčku. Mnoho z nás už předem čeká, že budou trpět hlady, přijdou o téměř veškeré jídlo a jejich snová postava tak bude draze zaplacená strádáním a zoufalstvím z hladu. Ale to je mýtus, kalorie můžete omezit velmi snadno a téměř to nepoznáte.

Čas načtení: 2016-12-12 00:00:00

Tipy na darčeky pre kolegyne? Tieto sú skvelé!

Na Vianoce by ste si mali spomenúť nielen na svojich najbližších, ale aj na ľudí, s ktorými trávite väčšinu času, bez toho aby ste boli najlepšími priateľmi. Reč je napríklad o kolegyniach, ktoré zapĺňajú prevažnú väčšinu vášho času. Čo ale kolegyni venovať, pokiaľ ju až tak dobre nepoznáte? Príliš ...

Čas načtení: 2013-06-21 16:00:00

Jedálenský stôl, ako ho možno nepoznáte

Hoci sa do malých bytov nevojde a stále častejšie býva nahradzovaný barovým pultom, má jedálenský stôl svoje kúzlo. Rodina si k nemu denne sadá aspoň na raňajky a večeru, a je tak akýmsi spojivom medzi všetkými členmi domácnosti. Či už máme samostatnú jedáleň, jedálenský kút, či je náš stôl súčasťou ...

Čas načtení: 2013-06-28 05:30:00

Letenky do Hanoi - spoznajte Vietnam tak, ako ho nepoznáte

Vietnam je v Slovenskej republike prakticky odjakživa pokladaný za menejcennú krajinu, nie je sa čomu diviť, pretože na každom rohu vidíme občerstvenie, potraviny či odevy tamojších obyvateľov. Ich hojný počet tu v nás automaticky vyvoláva dojem, že je Vietnam chudobný a teda nestojí za návštevu. Op ...

Čas načtení: 2022-06-13 07:45:38

Roboti, kam se podíváš

Pravidelného čtenáře zpráv tato informace nezaskočí, protože se s ní už musel setkat: Musk, který byl ještě v dubnu připraven dát (částečně půjčených) 44 miliard dolarů za nákup Twitteru, se nyní takříkajíc staví na zadní. Důvodem, který uvádí, je vysoké procento „botů“, softwarově simulovaných uživatelů, na síti – podstatně vyšší než pět procent uváděných ve zprávách, které Twitter dodával americké Komisi pro cenné papíry. Musk říká, že je jich nejméně 20 procent, což by mělo významný vliv na prodej reklam, který Twitter živí. Roboty totiž žádné reklamy nezajímají. Naproti tomu Twitter, když už se tedy jednou prodal, nechce z tohoto prodeje vycouvat a trvá na tom, že si jej Musk musí koupit, jak se zavázal – i se všemi roboty a další havětí, a navíc za původní cenu. Tak co, kdo má pravdu? Je na Twitteru robotů pět procent nebo nejmíň čtyřikrát více? A záleží na tom vůbec? Jako vždy, situace je příliš složitá na to, než aby se dalo říci jednoznačné „ano“ nebo „ne“. Softwaroví roboti jsou na internetu všudypřítomní Pojďme se nejprve podívat na první otázku: jak moc je Twitter zamořen roboty? Co tam vlastně dělají, proč atd.? Klasická sci-fi nám představila roboty jako bytosti z křemíku a oceli podobné lidem, a dokonce často i s podobnými choutkami jako lidé: moc, sláva, bohatství. Tenhle druh antropomorfních robotů – vynecháme-li tedy ovšem ty choutky – sice dnes existuje, ale je to zdaleka nejvzácnější ze všech druhů, protože pro něj, popravdě, není žádné ekonomické použití. Tak například známá firma Boston Dynamics, která se zabývá vývojem takových robotů, existuje už řadu let, aniž by dosahovala velkých zisků. Videa produkuje impresivní, ale o její jediný komerčně dostupný model, „Spota“ (něco mezi psem a dinosaurem; bratru 75 tisíc dolarů za kus) není moc velký zájem. Můžeme se tedy pokochat choreografií jejích robotů, ovšem s tím, že je na ulici ani v Lidlu v dohledné době nepotkáme; na rutinní činnosti je pořád levnější (nekvalifikovaný) lidský zaměstnanec. Jediná oblast, kde by mohl tento druh robotů být v dohledné době užitečný, jsou nebezpečné práce – ať už jde o válčení, zneškodňování nevybuchlé munice nebo nějakou složitější práci v jedovatém prostředí. Pak jsou roboti průmysloví, se kterými se setkávají pracovníci továren, a ti mají k člověku tak daleko, že je ani nepociťujeme jako nějaké nebezpečí nebo snad dokonce konkurenci – jsou to neautonomní tupé stroje, pohybující se jen v rozsahu nějaké montážní linky, glorifikovaná komputerizovaná verze starého dobrého soustruhu. Ne, že by nebyly důležité a užitečné, ale pro účely tohoto článku jsou irelevantní. No a pak jsou roboti softwaroví, se kterými se setkal už víceméně každý, ať to ví nebo ne; zdaleka nejrozšířenější typ robotů ve světě roku 2022, protože je celkem levné je naprogramovat, snadno z nich uděláte tisíce kopií a ke své existenci nevyžadují téměř žádné fyzické zdroje – jen malinko elektřiny a trochu procesorového výkonu, ale ten je dnes velmi levný. Žádná ocel a chrom, kolečka a šroubky. Jsou to čistě virtuální bytosti. Tento druh robotů je na internetu všudypřítomný. Většina z nich plní nějaké úkoly vysloveně technického rázu (třeba sběr dat pro vyhledávače), ale někteří mají za úkol předstírat, že jsou lidé. Třeba právě na Twitteru. Pomáhá jim v tom skutečnost, že koneckonců i v případě živých lidí, skutečných uživatelů, ten Twitter vlastně nekomunikuje přímo s nimi, ale s jejich počítačem nebo mobilem, což vypadá zhruba takto: Samozřejmě, z takové výměny dat nepoznáte na první pohled, jestli ji inicioval živý člověk kliknutím myši (jinými slovy, že u toho počítače někdo sedí), nebo jestli ji ten počítač na základě nějakého programu provádí sám, bez účasti člověka. Pokud už se rozhodnete, že chcete takové roboty odhalovat a rozeznávat od lidí, musíte sledovat jejich chování. Dělají něco, co by normální člověk neudělal, nebo ne? Robot se může odhalit sám tak, že se chová „divně“, třeba tím, že někam plácá komentáře a příspěvky šedesát hodin v kuse; živý člověk by mezitím dávno potřeboval spát. Tyhle primitivní chyby jsou ale vesměs už dávno vychytány a současní roboti umějí předstírat svoji údajnou lidskou podstatu celkem dobře. Ne dokonale, ale dost na to, aby je nešlo se stoprocentní jistotou identifikovat. A to znamená, že někteří z nich nutně „přežijí“ i rozsáhlé čistky. Provozovatel systému totiž musí brát v potaz ještě jednu věc. Pokud se zmýlí a zlikviduje účet živému člověku proto, že si jej spletl s robotem, vyvolá tím určitou negativní reakci a možná i nelichotivou publicitu. Tím pádem je lepší udržovat i nějaké „šedé pásmo“ tolerance, ve kterém se entity nechávají „žít“, i když je podezření, že by mohlo jít o roboty. A trefit se do tohoto šedého pásma, to je cílem těch, kdo tyto roboty vyrábějí. Ach ano, zatím jsme vůbec neuvažovali nad tím, proč se to dělá, k čemu ten zákeřnější druh robotů slouží. Odpověď: většinou k tomu, aby nějak zmanipulovali lidské uživatele. Třeba je přesvědčili k „výhodnému“ nákupu nějaké kryptoměny, která ve skutečnosti tak výhodná není, nebo „zviditelnili“ svými hlasy nějakého člověka či názor, který chtějí posunout na vrchol stránky. Většinou to má komerční pozadí, někdy i politické – souboj propagandy a ideologií, mobilizace voličů před volbami. Ale převládají ti komerční boti. Takový prodejce předražených kryptoměn se totiž s trochou štěstí zaplatí sám, kdežto robot určený pro šíření propagandy se musí financovat ze státního rozpočtu, ve kterém soutěží se spoustou jiných zájmů a požadavků. Na Twitteru je až 30 procent robotů Kolik je na Twitteru robotů? V odhadu, že 20 a více procent, se kloním spíš k Muskovi, protože tato hodnota ke mně prosákla z několika zdrojů. Naposledy od jednoho Čecha, se kterým jsem se potkal na nedávné konferenci o otevřených operačních systémech, a kterého bohužel nemůžu označit jménem. Ale i on mi říkal, že na velkých sadách dat jim vychází, že zhruba 20 až 30 procent běžných uživatelů Twitteru jsou roboti, a že ta firma zatím asi neměla velkou motivaci je „odstřelovat“ nějak systematicky. Jinými slovy, že uváděných pět procent je buď lež, nebo velmi obratné a zamlžené vyjádření, které s tou lží hraničí. Jiná věc je, jestli je to pro Muska skutečně „nový objev“ (podle mě nikoliv, podezření ze zamoření Twitteru roboty už panuje dlouhá léta), nebo zda je to jen zástupný problém a přemnožení roboti mu mají posloužit jako páka, aby si vynutil buď slevu na celkové ceně, nebo dokonce zdůvodnil odchod od celé transakce. Myslím si, že blíže k realitě je to druhé vysvětlení. Ani ten největší miliardář totiž nedokáže načasovat trh a krátce po Muskově nabídce, kterou Twitter přijal, se stalo to, že ceny mnoha technologických firem na burze propadly. Týká se to i obrů jako Apple, Amazon, Facebook a Google, a také Tesly, firmy, jejíž tržní ohodnocení dodává Muskově portfoliu sílu. Propad už nějakou dobu trvá a působí spíše dojmem dlouhodobější korekce dříve přefouknutých cen než dočasného výkyvu, který se zase rychle „spraví“. V tomto světle se ovšem cena 44 miliard dolarů, kterou chtěl původně Musk zaplatit za Twitter, jeví značně nevýhodná až riskantní – pro něj. A naopak, takto přeceněná firma má veškerý zájem z Muska ty peníze dostat. Co se nyní stane? Coby taktika pro slevu nejsou asi roboti moc nadějní. Rozhodčí řízení smlouvy, kterou Musk a Twitter uzavřeli, by se totiž konalo podle zákonů státu Delaware, a Delaware má poměrně přísné podmínky pro to, co se dá považovat za zkreslování a zatajování stavu firmy. Přemíra robotů je spíš asi nesplňuje. (Jiný stát, Texas, sice v tomto směru zahájil vyšetřování, ale pro budoucí plnění smlouvy je rozhodující právě Delaware). Nedohodnou-li se Twitter a Musk na nějakém smíru, hrozí vesmírnému miliardáři skutečně právě to, že bude muset transakci za původní cenu dokončit. Momentálně připadají – kromě soudních tahanic – v úvahu jen dva vnější vlivy, které by mohly situací „zakvedlat“. Jednou z nich je názor bank poskytujících financování. Většina koupě má totiž být realizována na dluh a banky, které peníze poskytnou, se samozřejmě mohou rozhodnout z celého dealu vycouvat. V takovém případě by sice Musk musel zaplatit miliardu dolarů pokuty, ale nebyl by dále vázán smlouvou. Tou druhou je hlasování akcionářů Twitteru, které má proběhnout v srpnu 2022. Právě akcionáři se mají definitivně vyjádřit k tomu, zda chtějí Twitter Muskovi za dohodnutých podmínek prodat, nebo ne. Při momentální ceně akcií by na tom těžce vydělali, takže se všeobecně očekává, že deal odsouhlasí. Ale srpen je ještě daleko a do té doby se může stát mnohé.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2022-03-07 17:58:37

Střípky z bojiště II.

Ruský útok na Ukrajinu pokračuje už druhým týdnem. Zastavíme se tentokrát u několika zajímavých bodů. Jinak 5. března uplynulo právě 69 let od chvíle, kdy tento svět konečně opustil neblahý jedinec zvaný Stalin. Kdo má dvě hodiny času, může se zkusit podívat na černou komedii na toto téma, sežene-li ji ovšem. Bývala svého času na Netflixu, nevím, zda je tam i teď. Každopádně je to povzbuzující připomínka, že všeho jenom do času. TB2 Bayraktar se zatím na bojištích osvědčuje natolik, že až tato hrůza skončí, dá se čekat, že se půlka planety postaví do fronty na nové dodávky. Ukrajinská armáda také natočila videoklip sestříhaný ze záběrů z Bayraktaru a doprovodila jej adekvátně drsnou písničkou. TB2 je příkladem toho, že „větší” neznamená nutně „lepší”. Jeho radarová stopa je natolik malá, že těžká protiletecká technika typu Buků jej vůbec neregistruje; protiletadlové zbraně nemohou střílet po každém drobném stínu na obrazovce, protože v 99 procentech případů by sestřelily leda tak sovu na lovu, což se, přátelé, nevyplácí. Obsluha Bayraktarů nemusí být nijak zvlášť školená, protože stroj se v podstatě pilotuje sám, stačí mu na mapě naklikat nácestné body. Odstartovat umí z každého kusu rovné silnice, takže nepotřebuje letiště. Nevýhody? Jako malý stroj má Bayraktar jen omezený dolet a omezenou kapacitu munice. „Těžká” stíhačka, není-li ovšem sestřelena, má daleko větší akční rádius a mnohem větší schopnost působit nepříteli škody. Ale taky proti ní bude fungovat klasická protivzdušná technika, takže Bayraktar může tam, kam by Suchoj nemohl. Kdyby měli Ukrajinci 200 Bayraktarů, možná už by bylo po válce. Mají jich nějaké desítky, nedávno dostali z Turecka další zásilku, ale určitě jich také pár ztratili. Jak rychle zvládnou Turci vyrábět nové, toť otázka. Turecko to vůbec hraje na obě strany, nepřipojilo se k sankcím, ale zavřelo Bospor pro válečné lodě. Nepochybně na tom vydělají, přesně podle českého pořekadla, že „když se dva perou, třetí se směje”. Logistické problémy Dlouhý konvoj. Typická otázka, která se přetřásá na diskusních fórech, je ta, proč Ukrajinci nezničí ten konvoj dlouhý jak týden před výplatou, který se zarazil někde kus od Kyjeva. Někdo z toho odvozuje, že ukrajinská obrana zas tak silná není. Je pravděpodobné, že tento konvoj má protivzdušné zbraně, ale hlavní faktor leží jinde: několik dní stojící konvoj není problém pro vás, ale pro nepřítele. Moderní armáda je jako žralok: buď plave, nebo se začíná topit. A vojáci sedící v tomto konvoji spotřebovávají denně jídlo a palivo, aby nezmrzli, jenomže nebojují. Zásobovat takový had vozidel zaseklých na silnici obklopené bahnem je samo o sobě logistická noční můra, i bez dronů poletujících kolem a číhajících na náklaďáky bez protivzdušného doprovodu. Bahno bude v nejbližších dnech vůbec hrát velkou roli, a také je asi příčinou, proč ruské operace na severu Ukrajiny jdou podstatně hůře než na jihu. Jih je daleko sušší a po nezpevněném povrchu se tam dá jezdit i v březnu. Pro čtenáře, kteří pochybují o tom, že by pouhá logistika mohla být zásadní problém, který by zastavil velkou ruskou armádu: zkuste si představit, že po desítkách a stovkách kilometrů silnic, kolem kterých se „potulují” jednotky nepřítele a nad kterými občas hlídkují i téměř nezachytitelné drony, musíte provézt celé cisterny plné hořlavého paliva. Teď připočtěte skutečnost, že jedna jediná taková cisterna, pokud ji nepřítel opravdu úspěšně zapálí a zničí, zablokuje tu silnici na několik hodin, ne-li dní. To je pekelně obtížný úkol a pouhá hrubá síla na něj nestačí; na ten musíte mít praktické zkušenosti a výbornou schopnost koordinovat jednotlivé složky svých vojsk. Zanedbaná údržba Když už jsme u otázky logistiky. Dva dlouhé thready na Twitteru (jeden, druhý) se zamýšlejí nad otázkou, v jakém že přesně technickém stavu ta ruská vozidla vlastně jsou. Obě úvahy musíme brát s rezervou, protože jde o spekulace na základě fotek, ale racionální základ podle mě mají. Jejich jádrem je to, že vojenská technika potřebuje určitou pravidelnou údržbu, která je “nevděčná” a přitom skoro neviditelná: vyměňovat pravidelně pneumatiky, zejména parkujete-li na přímém slunci, které je postupně oslabuje, kontrolovat náboje kol, vyměňovat olej atd. Pokud to neděláte, riskujete, že při zvýšené zátěži – třeba při jízdě severoukrajinským bahnem – příslušné vozidlo selže. A teď tedy ta otázka: kolik ruských dopravních prostředků nasazených při invazi bylo opravdu pečlivě udržováno podle požadovaných technických standardů a kolik ne? Tahle otázka je obzvlášť zajímavá pro nás, bývalé obyvatele sovětského bloku, protože s ní máme své zkušenosti. Chronickou chorobou zemí za železnou oponou bývalo právě zanedbávání údržby draze zakoupeného zařízení nebo postavených budov. Dokonce i u nás se toho jen těžko zbavujeme, viz třeba ostudný stav pražského autobusového terminálu Černý Most po pouhých dvaceti letech od jeho dokončení. (A kdybych měl jmenovat příklady ze svého rodného Moravskoslezského kraje, ani bych nevěděl, kde začít.) No, a jaká asi bude situace v Rusku? Toto je totiž jedno z míst, kde se vojenské rozpočty dají tunelovat nejsnáze. Zběžná kontrola, pokud vůbec přijde, takové věci jako staré pneumatiky na automobilech vůbec neodhalí, a dodavatelská firma si přitom může naúčtovat novou sadu každých pár měsíců. Ony se ty jachty pro oligarchy samy nenakoupí, že. Stojí za povšimnutí, že předchůdce současného ministra obrany Šojgua, Anatolij Serďukov, byl před deseti lety vyhozen poté, co začal dělat příliš důkladné inspekce skutečného stavu jednotlivých posádek a odhalil při nich hromadu šlendriánu. Šlápl přitom na mnoho kuřích ok a přišel o místo. Jeho nástupce Šojgu pak většinu Serďukovových reforem odvolal. Piloti XXXL Poslední zajímavá otázka pro dnešek. Jak je na tom kromě údržby techniky i kvalita personálu? Bývalý sovětský blok býval přeborníkem v generování impresivních statistik. I normalizační Československo to umělo; podle chlubných zpráv čs. statistických úřadů byste nepoznali, že jde o zemi, která musela nastavět v centrech měst nekonečná lešení, aby padající kusy zanedbaných omítek nezabíjely náhodné chodce. Dodnes si na ty kilometry pomalu zahnívajícího dřeva pamatuji; jako dítěti mi to přišlo normální. Podobně současná ruská armáda je podle papírů druhá nejsilnější na světě, ale z toho nepoznáte, jaká je její reálná bojeschopnost. Ta se musí ukázat až v praxi. Už od začátku této války si odborníci všeho druhu kladou otázku, jak to, že je ruské letectvo tak málo „přítomno na bojišti”. Nedává to smysl. Moderní válka mezi průmyslovými státy se vede tak, že v prvních hodinách udeříte ze vzduchu na leteckou infrastrukturu nepřítele, zničíte jeho letiště a letadla, a následně si užíváte naprostou vzdušnou převahu. Z nějakého záhadného důvodu se to na Ukrajině dosud nestalo, ačkoliv už se bojuje deset dní. Mezi možná vysvětlení patří to, že přes svoji statisticky impresivní sílu toho ruské letectvo zkrátka není schopno. Malý střípek do mozaiky, který by tomu nahrával… V sobotu 4. března sestřelili Ukrajinci ruský Suchoj nad městem Černihiv. Dva piloti se ze zničeného stroje katapultovali. Jeden z nich, normální mladý chlapík, to bohužel nepřežil. Ten druhý ano a dostal se do ukrajinského zajetí. (Katapultování z poškozeného letadla není nijak banální úkon. Křehký a zranitelný člověk v podstatě chvíli letí na velmi výkonných raketách. Zrychlení, které přitom jeho organismus zažije, je větší, než jaká jsou dnes běžná u kosmických letů. Zranění typu zlomených obratlů jsou běžná a můžou znamenat konec kariéry. V nejhorším se přitom dá i zahynout.) Nu, a ten druhý pilot vypadá takto. Nikoliv Top Gun, ale Top Gut. V roce 2015 téhož chlapíka vyfotili v Sýrii se syrským prezidentem Bašárem Asadem. Už tehdy měl Pravé Pivní Pupendo Pepy Pivrnce, a pořádné! Obě fotky jsem sebral na Redditu a úmyslně jsem začernil tvář dotyčného, protože nejsem právník a nechci se dostat do křížku se ženevskými konvencemi o právech válečných zajatců, jejichž výkladem si nejsem jist. Ale kdo se bude trochu snažit, snadno najde originály, nemluvě o videu, ve kterém Ukrajinci onoho pána vyslýchají. Mám za to, že nejde o žádný elaborátní fake a že je to opravdu ten samý člověk, jen dnes o sedm let starší. (Jestli se ukáže, že to fake byl, budu o tom informovat.) Nu, a teď si položte otázku: jaký druh vzdušných sil nechá osobu v takové kondici vlézt do stíhačky a vzlétnout do oblak? Normální armády mají nějaké standardy na fyzičku vojáků, které nesplníte-li, můžete být maximálně mechanikem v týlu nebo posouvat papíry v kanceláři ze složky do složky. Letectvo bývá obzvlášť vybíravé a u zájemců o kariéru pilota hledá každou hnidu a důvod, proč je odmítnout. Piloti stíhaček bývají při vzdušných manévrech vystaveni velkému přetížení, které může vést i ke ztrátě vědomí. Měli by být fyzicky fit. Jestli je ruská armáda ochotna tolerovat takového člověka v kokpitu, nemůže mít moc dobré kádrové rezervy. I starší stíhačky Suchoj (toto byla nejspíš varianta Su-34) jsou „hračky” za desítky milionů dolarů! Za jejich knipl by měla jít jenom elita. A teď zkuste zavzpomínat, kdy jste naposledy viděli českého, amerického, britského, čínského nebo třeba brazilského vojenského pilota v kombinéze XXXL. Žádná mocnost světa není schopna udržovat celé svoje letectvo ve stoprocentně funkčním stavu. USA i se svým gigantickým vojenským rozpočtem považují za dobrý standard 70procetní nasaditelnost letadel. Němci na tom svého času byli strašně; psal jsem o tom roku 2018 (bohužel se u toho článku při aktualizaci WordPressu rozsypalo formátování odstavců), kdy měli v nasazeníschopném stavu jen 26 z 93 letounů Tornado a problémy stíhaly i čerstvě dodané transportéry A400M. Pak je samozřejmě představitelné i to, že z celé ruské vzdušné síly je reálně nasaditelných třeba jen 15 procent a že část těch nasaditelných letounů musí zůstat hlídat dlouhé hranice státu, takže nemůže být stažena do centra dění. To by současnou nepříliš dominantní roli ruského letectva na ukrajinském nebi docela dobře vysvětlovalo. Nu, brzy uvidíme. Na reálném bojišti se žádnými statistikami excelovat nedá. Tam se všechny skutečné slabiny projeví.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2020-02-23 10:51:19

Jediná kapka whiskey aneb Budu mít na pohřbu plačky? Budou pro mě ronit?

Je mnoho i písemně doložených názorů spisovatelů a myslitelů na knihu Jamese Joyce Plačky nad Finneganem. Například Nabokov ji přirovnává ke chrápání ve vedlejší místnosti, ten obraz se mi líbí, i když Plačky moc ne. Připadají mi nějak křečovité, asi jako ten Kaplan, co má třídu rád. Ale o to tu teď nejde. Žádný z těch názorů se ovšem netýká původní irské balady, která byla pro Joyce předlohou– přitom ta se mi líbí nejvíc. (Balada – komedie?) Ten příběh je o jediné životodárné kapce whiskey. Při pohřební hostině (anglicky wake, což ovšem znamená také „probuzení“, tento význam se ale většinou v překladech nezohledňuje) do úst mrtvého těla ukápla whiskey, načež mrtvý ožil. (Wikipedie) Když jsem si uvědomil, že tedy rakev s mrtvým musela být v místnosti, kde se pláč a hodování odehrávalo, vzpomněl jsem si na jednu svou starou známou a napsal jsem jí, aby mi napsala, jak to vlastně bylo. A za pár dní mi přišel dopis: …včera ten můj trouba přišel na skrýš v kredenci, kam před ním schovávám penízky, naštěstí jen na tu malou skrýš, velkou nenajde. Vázičku vyprázdnil, peníze propil a přitáhli ho na práh kumpáni jistě hodně po půlnoci. Položili ho, opřeli o vrata a zmizli. Otevřela jsem mu, padnul dovnitř. Měla jsem v ruce velkou vařečku na vyváření prádla, že mu jich pár nasolím, ale pak mi ruka klesla. Už takhle má dost a bůhví jak ho ráno budu budit do práce. A tam jít musí. Druhý den odešel v klidu, pak i děti a já myslela na řezníka, že mu dlužím a že dlužím i za látku Madlence na kabátek. A kde to teď vzít? Prala jsem prádlo a zašívala jsem, když přišla Pipsi z hájenky, abych s nima šla brečet na Finnův pohřeb. Ten moula lez lízlej na lešení a spadnul z něho. Jak může bejt dobrej zedník takhle blbej… Kolik nás bude, ptala jsem se jí a potom – a dá mi někdo něco? Odpověď byla dobrá, dluhy z toho, co dostanu za pláč zaplatím, a ještě něco málo zbyde. – Tak chceš? Ptala se Pipsi. Tak ano, řekla jsem, ano, chci. Ano. Nejvíc mě překvapilo co? Že tam s náma bude bulit ta kráva Gerty, to ne, to jsem čekala, ale že vystaví nebožtíka v rakvi přímo na pohřební hostině mě překvapilo. To se běžně nedělalo. Musela jsem se jít podívat a Finn ani moc mrtvě nevypadal, jen se nehejbal. Jenže tuhej byl a už mi nikdy nestrčí ruku zezadu pod sukni, ani mi nebude tajně hladit nohy, nepodívá se, chudáček, těma očima, modrýma jak otevřený nebe …no a to už jsem brečela, ani jsem nepotřebovala tu cibul co jsem mnula rukou v kapse zástěry. Anna na mě překvapeně koukla a začala bulit taky a za chvilku už jsme koncertovaly a slaně kapaly svorně, všechny čtyři. Jestli pak si ten parchant občas šáhnul i na ty druhý, napadlo mě, víš, ty… Ale co, řekla jsem si, teď už je to jedno. Potom chlapi chodili k rakvi a Finnovi připíjeli. Nás si moc nevšímali. Taky na nás toho nebylo moc ke koukání, brečící ženský celý v černým, černej hlouček. Poslední šel k rakvi zrzavej Orm s velkým panákem, pěkně už naťuknutej, svítily mu oči a jak Finnovi připíjel, ušplíchla mu kapka whisky a dopadla mrtvýmu rovnou na pusu. A já jsem ti měla najednou pocit, že chudák Finn není mrtvej, že se začne pomalu hejbat a chlapi mu pomalu pomůžou z truhly ven… A von Finn se pak doopravdy začal pomalu hejbat, nejprve zamrkal jak kulihrášek a já jsem vyjekla a zatahala jsem za rukáv toho svýho, aby se otočil a podíval a všichni čuměli co se děje… Pak k nám přišel strejda z dědiny, té horní, Finnův příbuzný a dal nám peníze, o který už jsem se začala bát. A vlastně nás pak skoro vyhnal pryč… To ostatní už asi znáš, ty muj starej známej a milej… Martine. Píšu ti, jak vidíš, nejen z dálky, až z Irské země, to myslím jako hlínu, teď, ale i proti času. A i když zedník Finn pak po „smrti smrťoucí“ ještě žil a dělal hezkých pár let, tobě dám jednu dobrou radu – když jsi lízlej, nelez na lešení! Tak to vidíte. Dopis sem dávám skoro celý, až na dvě trochu citlivá místa, která se mi nepodařila dobře upravit pro mravopočestnou mládež a proto jsem je vyjmul. Ale odkud, to vy asi ani nepoznáte. A pro ten krásný dopis jsem se rozhodl vzít si Joyce znovu na noční stolek a občas před spaním otevřít, zalistovat. Ale ouvej! Hned první večer jsem vážně uvažoval, jestli bych chtěl mít na pohřbu plačky a v noci se mi zdálo, že o tom jednám s Thomasem Mannem. „Milý hochu“, řekl mi kupodivu, vždyť to, co bude potom, Tam, už vám může být jedno. Ano, tím koncem končí všechny konce. Technická poznámka: Thomas Mann (a jiní němečtí spisovatelé) se stal při svém útěku před nacisty českým občanem. Je to tedy náš, český nositel Nobelovy ceny míru za literaturu, abyste věděli. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-07 11:34:13

Michal Havran: Kotleba a jeho lidi jsou neonacisti, neonacismus není názor, ale zločin

Mezi nepřehlédnutelné postavy současné slovenské mediální i kulturní scény patří – nejen pro svou výšku – publicista a spisovatel Michal Havran. Jeho román Analfabet, jehož děj se odehrává počátkem 90. let v Bratislavě a vypráví dramatický příběh plný sexu, drog a okultismu, se nedávno dočkal českého vydání v nakladatelství Větrné mlýny.   Co vlastně přimělo vystudovaného teologa, veřejně známého intelektuála a vlivného publicistu vrátit se do Bratislavy raných 90. let a napsat mysteriózní román o „ztracených existencích“ a jednom tajemném rukopisu? Bratislava je mým městem v každém smyslu. Její ulice a místa mě uvedly do způsobu, jak se dívat na svět, po dlouhou dobu mi čtvrť za katedrálou evokovala sbírku Aloysia Bertranda Gaspard de la nuit (česky překládáno jako Kašpar noci; pozn. red.), jeho „obrazy na způsob Rembrandta a Callota“. Bratislava má nekonečnou hloubku reliéfu, je to město, kterého se nikdy nedokážete dotknout celou dlaní a nikdy nepoznáte všechny příběhy o tureckých obchodnících, kteří si na Dunaji postavili sklady, kudy proudilo do monarchie opium, a příběhy ze staré židovské čtvrti Vydrica, kde vzniklo bojové umění Krav Maga.    Kromě vcelku očekávatelného vztahu ke spiritualitě se vaše postavy vyznačují i problematičtějšími zájmy, jako jsou drogy, okultismus nebo pornografie. V těchto ohledech zřejmě Analfabet nebude – navzdory postavě Michala a nakladatelské nálepce „generační román“ – dílo výrazněji autobiografické. Jaké tedy byly vaše „devadesátky“?  Bratislava byla v 90. letech významnou křižovatkou afghánské a albánské heroinové cesty, v každém kebabu a pizzerii jste měli u kasy připravené dávky na prodej, byly v každém baru, někteří majitelé na tom slušně vydělali, v zadních částech podniků bratislavského podzemí byly všude sklady drog. Kdo tehdy Bratislavu znal, ví, že dobré podniky neměly okna, protože byly všechny v bývalých katakombách a sklepech. Okna měly pouze cukrárny pro rakouské důchodce, kteří objevili ceny operního představení.    Klíčovou roli v příběhu hraje slovenská metropole, opředená v knize mnoha mýty a legendami. Jaký vztah máte k Bratislavě vy sám a co podle vás tvoří její genius loci?  Jsem dítětem tohoto města, dálniční odbočky mezi Vídní a Budapeští, tajemného, ale vitálního orgánu středoevropského těla, co se roztahuje mezi našimi městy jako stanující křižáci první výpravy na pravém břehu Dunaje, jako židovští rváči z 30. let, kteří mlátili gardisty a potom prchali na parnících po Dunaji do Palestiny, jako ruské tanky v roce 1968 před Univerzitou Komenského. Její kouzlo spočívá v neviditelnosti, Bratislava není filmový festival, ani silvestrovský ohňostroj, je nenápadná jako změny na dunajském břehu a magnetická jako Teslův dětský pokoj.    Vy sám nijak netajíte své antipatie k Marianu Kotlebovi a jeho krajně pravicové straně ĽSNS (Ľudová strana Naše Slovensko), která má přitom podle průzkumů naději na velmi dobrý volební výsledek... Kotleba není ani extremista, ani fašista, Kotleba a jeho lidi jsou neonacisti, a tak je k nim třeba přistupovat, neonacismus není názor, ale zločin. Považuji je za zločineckou, antisemitskou, rasistickou stranu a podle toho se k nim i chovám.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Prostřednictvím románu, který svou zápletkou trochu připomíná některé prózy Miloše Urbana, se dotýkáte i řady filozofických, historických či společenských témat – kupříkladu otázky existence svébytného kulturního prostoru označovaného jako střední Evropa. Je to opravdu jen „literární žánr“ či „východní Evropa se sníženou mírou analfabetismu“, nebo má dotyčný pojem své hlubší opodstatnění?  Jediná věc, která ve střední Evropě kontinuálně neselhává a lze se na ni spolehnout, je literatura. Ona sama dokáže dostatečně přesvědčit o opodstatněnosti středu. Je specifická svými tématy, výrazovými prostředky, směsí iracionálních postupů a holých vět, nebo naopak bohatého jazyka věnovaného prázdnotě. Většinu našich životních pocitů jsme se naučili rozpoznávat díky této tradici, v ní se cítíme dobře.    Jeden z protagonistů v závěru zapochybuje o významu knih a literatury pro většinu populace. Jaké postavení má dnes literatura na Slovensku? A v čem spočívá – nebo by podle vás měla spočívat – její role ve společnosti?  Nevím, jestli má literatura „společenskou úlohu“, protože je příliš hluboko v jemných strukturách života na to, aby je dokázala hodnotit s odstupem sociologů. No snad je důkazem toho, že lidský život je především výsledkem neviditelných psychologických a kognitivních mechanismů, které nám umožňují kromě jiného konfrontovat se se schopností jazyka podávat důvěryhodný obraz veškerých podob života.   Analfabet se vzápětí dočkal nominace na prestižní cenu Anasoft litera. Jaký byl však čtenářský ohlas slovenského vydání? Na to je lepší se zeptat čtenářů.    Čeština je první jazyk, do kterého byl váš román přeložen? Spolupracoval jste nějak s Miroslavem Zelinským na jeho překladu? A jak se vůbec díváte na – podle mého dosti nešťastnou – praxi překládat slovenské knihy do češtiny, když vašim čtenářům nečiní problém číst naši beletrii česky? To je starý problém, který je jedním z důvodů rozpadu společné republiky. Velká část české společnosti si utvořila zkreslenou představu o slovenském umění a jeho protagonistech – výtvarníci a herci to měli trochu lepší –, a tak všeobecně panuje názor, že Češi se o slovenskou literaturu nikdy nezajímali.   Vy jste však knižně debutoval již v roce 2013 prózou Kandidát s podtitulem Denníky z odpočúvania, jejímž spoluautorem byl scenárista a hudebník Maroš Hečko. Jaké byly okolnosti vzniku této knihy, která se posléze dočkala i filmového zpracování?  To je už stará epizoda, kniha je pouze marketingovým produktem filmového scénáře a považuji ji za dodatek k filmu. Chronologicky však nevznikla kniha a následně adaptace, ale kniha zároveň se scénářem. Od začátku jsme pracovali na filmu a myšlenka knihy se objevila později.   K politice jste se coby spisovatel vrátil v roce 2018, kdy vyšel váš nejnovější román Otec bol v strane. Ten pojednává o čem? O rozpadu starého světa komunistického básníka, sběratele umění a utopisty. Odehrává se v posledních týdnech před pádem režimu.    Když jsme u té politiky – s jakými pocity se ohlížíte za uplynulými třiceti lety svobody, které nám přinesla sametová revoluce?  Jsem rád, že se to stalo, ale jsem zoufalý z toho, co všechno se nám nepodařilo. Největším problémem je sociální propad množství lidí, vyloučenost, prekérnost práce a života, a naopak boratovské manýry nové východoevropské buržoazie, která nic nepochopila.    Opomenout nemohu ani váš televizní diskusní pořad Večera s Havranom, který od roku 2014 týden co týden vysílá ve večerních hodinách RTVS (Rozhlas a televízia Slovenska) na kanálu Dvojka. Co vám osobně moderování tohoto pořadu dalo, a o co vás naopak připravilo? Připravilo mě o klid, ale zase mi dává možnost potkávat výjimečné lidi, uchovávat si zvědavost a víru, že ještě stále jsme zeměmi plnými odhodlaných, talentovaných a špičkových lidí.    Setkání s tolika předními osobnostmi slovenského veřejného života – včetně těch kontroverzních – vám jistě poskytuje nemalý přehled o náladách panujících ve společnosti. Jak Slováci hodnotí dosavadní působení prezidentky Zuzany Čaputové? A jak prožívají blížící se parlamentní volby? Zuzana Čaputová je klidná, přemýšlivá a razantní prezidentka, která ví, co dělá a co říká. Jsem rád, že se stala prezidentkou, stojí nad hašteřivými muži užíranými jejich falickými a testosteronovými poruchami a hysteriemi. Volby prožívají všichni jako společenskou hru s nejistým výsledkem.  {/mprestriction}  Michal Havran (*1973) je slovenský publicista a spisovatel, intelektuál s důkladným jazykovým a teologickým vzděláním, které získal na francouzských školách, a neúnavný komentátor společenského dění na Slovensku. Své články publikuje v denících, má vlastní relaci v rozhlase, ve veřejnoprávní televizi moderuje talk show Večera s Havranom. Vedle dvou knižních výborů z publicistických textů (Besnota, 2016; Obesíme ťa, 2017) vydal romány Kandidát (spolu s M. Hečkom, 2012), Analfabet (2016) a Otec bol v straně (2018). Román Analfabet, za který byl nominován na cenu Anasoft litera 2017, vydalo koncem roku 2019 v českém překladu Miroslava Zelinského nakladatelství Větrné mlýny.

Čas načtení: 2022-06-28 09:34:31

10+ nejlepších fotomobilů podle testů a recenzí (velká aktualizace 2022)

Patříte mezi vášnivé fotografy a obtěžuje vás neustálé nošení fotoaparátu? Máme pro vás řešení, vyberte si ten nejlepší fotomobil. Nečekejte naprostou dokonalost, ale při troše šikovnosti na první pohled mezi snímky nepoznáte rozdíl. Mobilní telefon již dávno není pouhým prostředkem ke komunikaci. Pro mnoho z nás se v současné době stává mobilní telefon nerozlučitelným parťákem, kterého sebou bereme všude. Chodí s námi do práce, jezdí na výlety a dovolené. Máme v něm uložena osobní data, sledujeme na něm filmy, čteme knížky a v neposlední řadě s mobilem fotíme vše, co nám z našeho života připadá zajímavé a hodné zapamatování. A The post 10+ nejlepších fotomobilů podle testů a recenzí (velká aktualizace 2022) first appeared on SmartMag.cz.

Čas načtení: 2024-02-26 17:00:26

Jak v Galaxy S24 upravit spornou živost displeje? 

První aktualizace řady Galaxy S24 a její nadstavby One UI 6.1 konečně dorazila i do České republiky. Nainstalovali jsme ji do modelu Galaxy S24 Ultra a vyzkoušeli novou úpravu živosti barev. Na rovinu můžeme říci, že ten rozdíl stejně moc nepoznáte.  Možná se to řešilo až zbytečně moc. Nehledě na intenzitu barev jsou totiž displeje modelů řady Galaxy S24 vůbec ty nejlepší napříč celým mobilní trhem. Protože […]

Čas načtení: 2024-03-07 06:02:00

Automobilová proměna desetiletí. Toyotu Prius nepoznáte, pomůže jí to na výsluní?

Otestovali jsme pátou generaci Toyoty Prius. Ta se poprvé dodává do Evropy jen jako plug-in hybrid a na první pohled ji nepoznáte.