Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-05-14 08:28:00

AI pohání historicky nejrychlejší růst globálních značek, ukazuje Kantar BrandZ Top 100

Praha/Londýn 14. května 2026 (PROTEXT) - Google je novou světovou jedničkou v žebříčku Top 100. Technologické značky jako Nvidia, Amazon a Tencent dominují první desítce a čínské značky meziročně posílily v průměru o 32 %.Zrychlující se nástup umělé inteligence stojí za jednou z nejzásadnějších změn v hodnotě značek za poslední roky a posunul hranici pro vstup do žebříčku Kantar BrandZ Top 100 Most Valuable Global Brands na historicky nejvyšší úroveň. Vyplývá to z 21. ročníku globální analýzy společnosti Kantar, která kvantifikuje přínos značky k celkové hodnotě firmy.Spotřebitelé dnes zažívají značky prostřednictvím tisíců kontaktů formovaných umělou inteligencí – od personalizovaných obsahových feedů až po velké jazykové modely (LLM), které ovlivňují, co lidé vidí a jak se rozhodují. V situaci, kdy algoritmy stále více určují, jaký obsah se k lidem dostane a jakou váhu mu přisoudí, je pro značky ještě důležitější být smysluplné a jasně odlišitelné. Nejnovější data Kantaru potvrzují, že síla značek přetrvává: kombinovaná hodnota globálního žebříčku BrandZ Top 100 dosáhla rekordních 13,1 bilionu USD, což představuje meziroční růst o 22 %.Historicky poprvé zároveň hranici jednoho bilionu dolarů překonaly hned tři značky – Google (1. místo; 1,5 bilionu USD), Microsoft (3. místo; 1,1 bilionu USD) a Amazon (4. místo; 1,0 bilionu USD). Připojily se tak k Applu (2. místo; 1,4 bilionu USD), který tuto hranici pokořil již dříve.Hodnota značky Google meziročně vzrostla o 57 %, díky čemuž se firma poprvé od roku 2018 vrátila na první příčku a ukončila čtyřleté prvenství Applu. Tento růst byl systematicky budován zejména prostřednictvím integrace modelu Gemini do stávajících produktů, zavádění agentních funkcí ve vyhledávání a pokračujících investic do datových center.Jedním z nejvýraznějších nováčků letošního žebříčku je Claude, který debutoval na 27. místě s hodnotou značky 96,6 miliardy USD. ChatGPT mezitím zaznamenal vůbec nejvyšší meziroční růst hodnoty značky v historii žebříčku – o 285 %. Vyšší nárůst byl zaznamenán pouze jednou, a to u značky BlackBerry, jejíž hodnota v roce 2008 vzrostla o 390 %.Martin Guerrieria, Head of Kantar BrandZ, uvedl:„Umělá inteligence urychluje růst, zároveň ale činí marketing složitějším. Marketéři dnes pracují s větším množstvím signálů než kdy dříve, rozhodnutí je třeba dělat rychleji a stále méně je zřejmé, co skutečně hraje klíčovou roli. Značky, které překonávají trh, využívají AI k tomu, aby do systému vrátily schopnost správného úsudku – tedy rozpoznat, kterým signálům důvěřovat, propojit chování lidí s reálnými obchodními rozhodnutími a jednat rychle a s jistotou. Na takto fragmentovaném trhu přináší dlouhodobý růst jasnost a konzistence.“Čínské značky nadále posilují svůj globální vlivJedním z klíčových témat letošní zprávy Kantar BrandZ je pokračující růst globální relevance asijských, zejména čínských značek. Téměř čtvrtina značek v globálním žebříčku Top 100 (23 značek) dnes pochází z tohoto regionu, což potvrzuje jejich rostoucí význam pro světovou ekonomiku i stále širší mezinárodní dosah.V Číně patří mezi značky s nejvyšším meziročním růstem hodnoty Agricultural Bank of China (+54 %), Alibaba (+51 %), ICBC (+49 %), Xiaomi (+48 %), Tencent (+45 %) a Ping An (+41 %). Tencent se zároveň poprvé od roku 2023 vrátil do globální Top 10, a to na 8. místo s hodnotou značky 251,6 miliardy USD.Martin Guerrieria k tomu dodává:„Nejrychleji rostoucí značky se soustředí na odstraňování bariér, přinášení reálné hodnoty do života lidí a schopnost citlivě reflektovat kulturní kontext. U čínských značek, jako jsou Tencent, Alibaba nebo TikTok, vidíme především rychlost a schopnost realizace – velmi rychle interpretují spotřebitelské signály a disciplinovaně na ně reagují. Jejich růst nestojí na čekání na perfektní informace, ale na schopnosti jednat včas na základě toho, co má pro značku skutečný dopad.“EvropaPrůměrná evropská značka v žebříčku Kantar BrandZ Global Top 100 letos zvýšila svou hodnotu o 14 %. Přestože tempo růstu zůstává nižší než v Severní Americe, evropské portfolio vykázalo menší míru poklesů – meziročně oslabily pouze značky Louis Vuitton a Chanel, a to vlivem náročnějších tržních podmínek.Ačkoliv je Evropa často vnímána jako region zaostávající za americkým technologickým sektorem, růst značek SAP (+6 %), Siemens (+68 %) a Booking.com (+33 %) posouvá Evropu před Asii i Severní Ameriku z hlediska průměrného růstu hodnoty značek v oblasti business a consumer technologií v rámci globální Top 100.Značky, které vynikají v jednotlivých sektorechOblečení:Zara se stala nejhodnotnější módní značkou světa a předstihla dlouholetého lídra Nike. Potvrzuje tak svou schopnost budovat relevanci prostřednictvím personalizovaných nákupních zkušeností podporovaných umělou inteligencí.Luxury:Hermès předstihl Louis Vuitton a stal se nejhodnotnější luxusní značkou na světě. Tento posun odráží dlouhodobý důraz na hluboké porozumění různorodým cílovým skupinám, mimo jiné i prostřednictvím jmenování britské designérky Grace Wales Bonner jako první černošské ženy do čela prestižního krejčovského segmentu značky.Financial Services: Segment finančních služeb zaznamenal výrazný růst, tažený zejména silnou výkonností tradičních bank, jako jsou Chase a HSBC, které posilují vztahy se spotřebiteli na základě důvěry a dlouhodobé stability. Žebříček Kantar BrandZ: 10 nejhodnotnějších globálních značek pro rok 20262026 rankBrandBrand Value (US $m)YoY change (%)1Google1,484,89557%2Apple1,380,2946%3Microsoft1,111,78826%4Amazon [1]1,022,82018%5NVIDIA814,90660%6Facebook366,62422%7Instagram286,15825%8Tencent [2]251,55145%9Oracle235,83810%10McDonald's235,0956%Souhrnná hodnota značek v globálním žebříčku BrandZ Top 100 = $13.1tn; +22% O Kantar BrandZKantar BrandZ představuje globální standard pro hodnocení hodnoty značek a kvantifikuje přínos značky k finanční výkonnosti firem. Každoroční globální i lokální žebříčky hodnoty značek společnosti Kantar kombinují důkladně analyzovaná finanční data s rozsáhlým výzkumem brand equity.Od roku 1998 přináší BrandZ business leaderům hluboké insighty o budování značek, založené na rozhovorech se 4,6 milionu spotřebitelů, napříč více než 22 000 značkami na 54 trzích světa.Více informací o Kantar BrandZ zde.O společnosti KantarKantar je přední světová společnost v oblasti marketingových dat a analytiky. Poskytuje inteligenci potřebnou pro růst značek.Dodává klíčové signály, které firmám umožňují jednat rychle a s jistotou. Pomáhá značkám přijímat efektivní marketingová rozhodnutí založená na prediktivních datech a vytvářet silné růstové strategie vycházející z propojení mezi spotřebiteli, značkami a hodnotou firmy.Tento přístup stojí na jedinečné kombinaci lidských a syntetických dat, hlubokého know-how, AI-native platformy a týmu globálních expertů na značky, kteří tyto prvky propojují do funkčního a prakticky využitelného celku. KontaktyPetra Prusova, Lubos Rezler, Martin Jilek, David Prochazkapetra.prusova@kantar.com; lubos.rezler@kantar.com; Martin.Jilek@kantar.com; David.Prochazka@kantar.com[1] Brand Value of Amazon includes Amazon Music, Amazon Prime Video and Amazon Web Services.[2] Brand Value of Tencent includes QQ, WeChat, Tencent Music, WeSing, WeChat Pay, WeBank, v.qq.com, Tencent Cloud. Zdroj: Kantar CZ 

Čas načtení: 2025-03-26 06:00:00

LibertyCon 2025: Největší evropská konference o svobodě míří do Prahy

V dubnu se v Praze uskuteční LibertyCon Europe 2025, největší evropská konference zaměřená na svobodu a lidská práva, pořádaná organizací Students For Liberty. Třináctý ročník této prestižní akce proběhne ve dnech 25.–27. dubna 2025 a nabídne bohatý program plný přednášek, panelových diskuzí a workshopů. Mezi hlavními řečníky vystoupí například Tom G. Palmer, globální aktivista proti totalitarismu, David D. Friedman, anarchisticko-anachronistický ekonom, a Deirdre McCloskey, významná ekonomka a historička. Tito odborníci se podělí o své zkušenosti a názory na aktuální témata týkající se svobody a lidských práv. Konference se bude konat v prostorách Gabriel Loci na adrese Holečkova 106/10, Praha 5-Smíchov. Tato lokalita je snadno dostupná městskou hromadnou dopravou, například metrem linky B do stanice Anděl, odkud je to jen krátká procházka nebo jízda tramvají. Akce poskytne jedinečnou příležitost navázat nové kontakty a sdílet zkušenosti. LibertyCon Europe 2025 slibuje účast více než 700 nadšenců svobody z celého světa, kteří se setkají, aby diskutovali o důležitých otázkách týkajících se lidských práv, ekonomiky a technologií. Akce poskytne jedinečnou příležitost navázat nové kontakty, sdílet zkušenosti a inspirovat se k dalším aktivitám na podporu svobody a demokracie. Tématem bude také represivní drogová politika. Na konferenci vystoupí Lukáš Hurt z Magazínu Konopí a Irena Fenyklová z Rodin proti prohibici, kteří budou diskutovat o dopadech prohibice na jednotlivce a rodiny. Pro více informací a registraci navštivte oficiální webové stránky akce. Nezapomeňte ... The post LibertyCon 2025: Největší evropská konference o svobodě míří do Prahy appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2026-04-13 17:53:00

Po tomto výkonu už nebudu stejný, říká Procházka. Má rozdrcený zub. O čem jednal s UFC?

Zklamaný i odhodlaný se vrací Jiří Procházka z titulového tažení, které si zmařil vlastní chybou. Když se soupeř Carlos Ulberg zranil při nedělním zápase na turnaji UFC 327 v Miami, vedení boje českého zápasníka se razantně změnilo. Váhání ho záhy stálo inkasované KO. Ještě v kleci mluvil o soucitu, který mu bránil útočit na zraněného soka, na pražském letišti zase o blbosti, za niž zaplatil. „Po této zkušenosti budu silnější než kdy předtím a titul do České republiky dovezu. Bavil jsem se s vedením UFC a oni jsou otevřeni všelijakým alternativám,“ uvedl v rozhovoru pro web Sport.cz.

Čas načtení: 2020-06-17 15:58:38

Patronem Cen Bystrouška o nejlepší dětskou audioknihu je herec Matouš Ruml

Soutěž o nejlepší dětskou audioknihu právě končícího školního roku Ceny Bystrouška 2020 pořádaná Asociací vydavatelů audioknih ve spolupráci se Sdružením pro tvořivou dramatiku, byla právě zahájena. Z celkem 23 dětských titulů, které vydavatelé do soutěže přihlásili, vybere během prázdninových měsíců vítěze odborná dětská porota. Čestným patronem soutěže se stal herec Matouš Ruml. Počet vydaných titulů audioknih pro děti a mládež neustále roste. Zatímco v roce 2018 bylo vydáno 53 novinek, v uplynulém roce jich bylo celkem 71. Porotu soutěže v letošním roce tvoří členové úspěšného dětského Divadla Vydýcháno při ZUŠ Liberec, což je soubor, známý z divadelních přehlídek Dětská scéna, Mladá scéna, Wolkerův Prostějov, Šrámkův Písek nebo Jiráskův Hronov. Letošní prázdniny však budou malí herci trávit se sluchátky na uších, protože budou hodnotit přihlášené audioknihy a vybírat ty nejlepší ve třech kategoriích: O tituly soutěží:   Audiokniha pro děti ve věku 4–6 let 50 nejznámějších bajek. Pavel Zedníček, Simona Postlerová, Arnošt Goldflam, Malvína Pachlová, František Kreuzmann, Supraphon Jana Burešová: Bylinkové pohádky. Jitka Schneiderová, Albatros Media Karel Jaromír Erben: České národní pohádky. Petr Štěpánek, GMP Group – Colibris Luke Pearson & Stephen Davies: Hilda a pidilidi. Martha Issová, OneHotBook Vlastimil Peška: Nové povídání o pejskovi a kočičce. Josef Dvořák, Stanislava Havelková, Pavel Novák, Eva Lesáková, Vilém Čapek, Audiostory Denisa Kirschnerová: Taťuldo, zhasni! Divadlo Spejbla a Hurvínka, Supraphon.   Audiokniha pro děti ve věku 7–11 let Barbora Haplová: 3x Vladana a Prasopes (komplet). Tereza Dočkalová, Radioservis Hans Christian Andersen: Andersenovy pohádky. Hana Maciuchová, Petr Štěpánek, GMP Group – Colibris Adolf Wenig: Baron Prášil. Miroslav Táborský, Supraphon Jeff Kinney: Deník malého poseroutky 7. Václav Kopta, Albatros Media Cressida Cowell: Hrdinův atlas smrtících draků. David Novotný¸ OneHotBook Vladimír Hulpach: Indiánské pohádky. Barbora Hrzánová, Supraphon Richard Bergman: Kryštofova myš. Jiří Lábus, Supraphon Božena Němcová: O statečném kováři. Pavel Kříž, Supraphon Enid Blytonová: Správná pětka opět v akci. Michaela Mauerová, OneHotBook Radůza: Uhlíř, princ a drak. Radůza, Anna Fialová, Lucie Polišenská, Radúz Mácha, Igor Orozovič, Jiří Suchý z Tábora, Supraphon Vítězslav Kocourek: Za pohádkou kolem světa. Lada Bělašková, Karel Růžička, Ova Audio   Audiokniha pro děti ve věku od 12 let Eoin Colfer: Artemis Fowl. David Prachař, Albatros Media Petra Soukupová: Klub divných dětí. Patricie Pagáčová, Kristýna Podzimková, Matyáš Valenta a Robert Hájek, OneHotBook Petra Stehlíková: Naslouchač. Jitka Ježková, Audioteka.CZ Jan Jiráň: Nebojte se klasiky 24 – Porgy a Bess. Jaromír Meduna, Tereza Dočkalová, Bára Hrzánová, Aleš Procházka, Jan Dolanský, Lucie Štěpánková, Miroslav Táborský, Daniel Rous, Ondřej Havelka, Dana Černá a další, Radioservis Richard Bergman: Nový návrat malého prince. Michal Dlouhý, Jan Kanyza, Jiří Lábus, Miroslav Táborský, Matěj Havelka, Supraphon Maja Lunde: Sněhová sestřička. Matyáš Valenta, OneHotBook   Novinkou je jmenování čestného patrona soutěže Ceny Bystrouška. Stal se jím herec Matouš Ruml, který má s interpretací audioknih bohaté zkušenosti, připomeňme dobrodružný příběh Vojtěcha Matochy z tajemných pražských ulic Prašina vyhlášený Audioknihou roku 2018 v kategorii děl pro děti a mládež nebo audioknihu Podivný případ se psem od Marka Haddona, která v témže roce získala jednu z Cen Bystrouška (obě z vydavatelství Tympanum). „V současné době dokončuji dvanáctidílnou fantasy ságu australského autora Johna Flanagana Hraničářův učeň pro vydavatelství Audioteka.cz. Ta práce mě velice baví. Fantasy je totiž můj nejoblíbenější literární žánr, vyrůstal jsem na Zaklínači Andrzeje Sapkowského a samozřejmě taky na Tolkienově Pánu prstenů, takže to považuji spíš za odměnu,“ říká Matouš Ruml. Výsledky Cen Bystrouška budou oficiálně vyhlášeny na konci letošního září  v živém vysílání pořadu Českého rozhlasu Dvojka Tobogan. Více se dozvíte na www.cenybystrouska.cz. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-24 10:41:24

Literární vyhlídky (24. února až 1. března)

Poslední únorový týden přinese množství literárních akcí nejen v Praze, ale také v Olomouci či Ostravě. Vedle autorských čtení, knižních křtů a debat k nim patří také dvoudenní Knižní festival Ostrava. Ochuzeni nebudete ani o tradiční tipy na zajímavé knižní novinky.   POZVÁNKY 24. 2. Praha / 19.00, Knihovna na Vinohradech Během večera nazvaného Mladí básníci v Knihovně na Vinohradech představí svou tvorbu čtveřice básníků a básnířek: František Hruška, Šimon Leitgeb, Tim Postovit a Tereza Šustková. Uvádí Robert Wudy.   25. 2. Praha / 16.30, Činoherní kavárna Křest knihy a audioknihy Karin Lednické Šikmý kostel (nakladatelství Bílá vrána, vydavatelství OneHotBook). Knižní debut ostravské autorky je dějově pevně spjatý s jejím rodným krajem. Podtitul knihy Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921 lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, avšak o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavních budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Knihu a audioknihu pokřtí spisovatelka Alena Mornštajnová a herečka Vilma Cibulková. Praha / 18.00, Městská knihovna v Praze – ústřední pobočka Autorské čtení a beseda s Martinem Ryšavým při příležitosti vydání jeho nové knihy Zlaté vidění (Revolver Revue 2019). Spisovatel, scenárista a režisér Martin Ryšavý vstoupil do literárního povědomí rozsáhlým románem Cesty na Sibiř, za který získal v roce 2009 cenu Magnesia Litera v kategorii próza. Následoval další román z ruského prostředí, kniha Vrač, která je pohlcujícím záznamem vyprávění zkrachovalého divadelního režiséra. Nejnovější autorova kniha je románem v odeslaných dopisech. Jejich pisatelka, po celý život spjatá s drsným a přízračně působícím severočeským regionem, se v nich ze svých životních zkušeností zpovídá muži, jenž v ní údajně vzbudil důvěru po jediném letmém setkání. Praha / 18.00, Café Kampus Debata nazvaná Božena Němcová – trasy rozumění bude pokusem o bilanci způsobů, jimiž byly v průběhu více než sto padesáti let, především pak v několika posledních desetiletích vykládány a evokovány dílo a osobnost Boženy Němcové, o identifikaci a zhodnocení alespoň některých uzlových kanonizujících a/i reintepretujících literárněhistorických i jiných počinů a s nimi spjatých kontextů, vrstev, faset, akcentů i kontroverzí autorčina obrazu. V roce 1992 nabídla – čelíc domnělému faktu, že autorčin „obraz, vytvořený stovkami knih a článků, je v Československu skoro nemožné revidovat nebo změnit“, a ve snaze porozumět tomuto „fenoménu sakralizace nejvýznamnější české básnířky devatenáctého století“ – podobnou bilanci v Kritickém sborníku Susanna Rothová (ve stati Božena Němcová jako mýtus a symbol); následná desetiletí přinesla vedle řady dílčích či celistvěji pojatých (literárně)historiografických prací a jiných evokací a adaptací monument v podobě čtyřsvazkové edice Korespondence, právě autorčině korespondenci jako médiu utváření určitého (sebe)obrazu a současně podnětu nové akcelerace zájmu o autorku (počínaje svazkem Lamentací z roku 1995 /ed. Jaroslava Janáčková/) proto bude v rámci debaty věnována speciální pozornost. Moderuje Veronika Faktorová, debatují Libuše Heczková, Alena Macurová a Josef Vojvodík. Liberec / 19.00, Knihkupectví a antikvariát Fryč Literárního večera, který nabídne poezii, autorské čtení, hudbu i debatu, se zúčastní liberecký básník Jan Vozka, autor sbírek Světlo zpoza dveří a Jedním dechem, básník a výtvarník Matěj Lipavský, autor sbírky Nika a spoluautor obrazové podoby komiksu Chyba, a Josef Straka, spisovatel a organizátor kulturního života, autor několika knih, nejnověji prózy Cizí země. Praha / 19.30, kavárna Fra Literatura.sk aneb Medziriadky ve Fra – Medziriadky jsou platforma, která už jedenáct let podporuje mladou slovenskou literaturu. Na autorských čteních se i v roce 2020 představí vždy nějaký úspěšný Medziriadkar nebo Medziriadkarka spolu s etablovaným autorem či autorkou, tentokrát to budou Kristína Janačková a Katarina Kucbelová. Moderuje Radovan Potočár. Praha / 19.30, Studio Paměť Pod názvem Věznění básníci: Slovo bez křídel nepoletí se uskuteční scénické čtení současné poezie vězněných básníků: Bùi Chát, Mai Khoi, Anh Anh, Lý Đợi. Podle Wikipedie žije v Čechách 60 až 100 tisíc Vietnamců. Večerky, Sapa, Pho… Máme s nimi něco společného? V současném Vietnamu je mnoho aktivistů, novinářů a literátů ve vězení. Mnohá díla je tedy možné publikovat někde skrytě, v díře, podzemí, tajně. Tak možná třeba tohle by mohla být jedna z věcí, kterým jsme rozuměli dobře. Účinkují Ha Thanh Špetlíková, Jan Turner a Patricio Blossom.   26. 2. Praha / 17.00, Palác knih Luxor Beseda a autogramiáda Michaely Duffkové, jejíž Zápisník alkoholičky loni vyhrál cenu Magnesia blog roku a nedávno vyšel knižně. Autorka je mladá matka, která se rozhodla otevřeně promluvit o své závislosti na alkoholu i o složité léčbě. Chcete vědět, proč je tak těžké přiznat si problém s pitím? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Co bylo autorce motivací k léčbě a jak vypadal první rok po ní? Praha / 18.00, Městská knihovna v Praze – ústřední pobočka (oddělení naučné literatury) Setkání a autorské čtení dvou aktuálních rezidentek projektu Praha město literatury, kanadské autorky Danielle Dussault a estonské spisovatelky Katrin Pauts. Autorky přečtou ukázky ve francouzštině a estonštině, zbylý program proběhne v anglickém znění a bude tlumočen do češtiny. Olomouc / 18.00, Druhý domov Na první letošním Bá.snění vystoupí brněnský básník Vojtěch Kučera, autor sbírek Samomluvy, A hudba? a Nehybnost, olomoucký básník František Vrba, autor sbírky Kniha přání a úmrtí, a začínající slamerka Kristýna Sudková alias Sudička. Ostrava / 20.00, Absintový klub Les V literárním pořadu Jakuba Chrobáka Na posedu zazní texty prozaika Antala Staška v podání herců Kristýn Krajíčkové, Františka Strnada a Milana Cimeráka a vystoupí zde básník Radek Fridrich, který bude číst ze sbírky Pobřeží/Bord de mer, vydané loni Revue K v Paříži, i z nové básnické skladby Krevker. Řeč bude také o nejlepších básních, hranicích a jejich přechodech, o zvuku jako základu básně. Na baru opět čepované básně o pivu, které z české a světové poezie vybírá hospodský z Prozatimní galerie Wurst na pruské straně řeky Odry, Ivan Motýl.   27. 2. Ostrava / 18.00, Antikvariát a klub Fiducia Pátý díl literárního pořadu Debuty bude věnován novým knihám Adama Hoška a Magdalény Šipky. Kniha Adama Hoška A na stromech les (Univerzita Palackého 2019) je výsledkem nejenom autorova úspěchu na univerzitní literární soutěži, ale také dlouhodobého autorského záměru o prvotinu, ve které se spojuje poetika každodennosti s mytickou nadčasovostí světa. Debut Magdalény Šipky Město hráze (Malvern 2019) prezentuje její myšlenková východiska pojetí světa a společnosti, kniha je příkladem tvorby, která spojuje nejhlubší intimní prožívání se zájmem o obecný chod světa a zároveň je prosta plakátovosti. Pořadem provázejí literární historici Roman Polách a Iva Málková. Valašské Meziříčí / 19.00, M-klub Valmez Další z literárně-hudebních večerů, na kterém tentokrát jako literární hosté vystoupí Adam Borzič a Tim Postovit a jako host hudební pak harfové duo Lunaria. Adam Borzič je od roku 2013 šéfredaktorem literárního obtýdeníku Tvar, spoluzaložil básnickou skupinu Fantasía a je mj. autorem sbírek Počasí v Evropě, Orfické linie či Západo-východní zrcadla. Letos chystá vydání dvou básnických sbírek, z nichž ta první Dějiny nitě vyjde v česko-německém vydání. Vedle literatury se zabývá psychoterapií a spiritualitou. Tim Postovit píše poezii, překládá z ruštiny a věnuje se performativnímu žánru slam poetry. Loni na jaře mu vyšla sbírka básní Magistrála (Pointa 2019). Praha / 19.45, Kavárna Mezi Řádky Pozvání do pořadu Poezie Mezi Řádky tentokrát přijala básnířka Marie Šťastná, autorka sbírek Krajina s Ofélií (2003), Akty (2006), Interiéry (2010) a Štěstí jistě přijde (2019) a držitelka Ceny Jiřího Ortena a Drážďanské ceny lyriky.   28. 2. Ve dnech 28. až 29. února se uskuteční Knižní festival Ostrava, který se bude konat na Černé louce v pavilonu A a kromě knižních novinek nabídne autorská čtení, besedy, přednášky či workshopy. Na festival zavítají Alena Mornštajnová, Klára Smolíková, Karin Lednická, Alena Vorlíčková, Arnošt Vašíček, Jiří Walker Procházka a další. Více ZDE.   29. 2. Valašské Meziříčí / 16.30, Schlattauerova kavárna Autorský podvečer nabídne setkání s básnířkou Terezou Šustkovu, autorkou sbírky Skrýše, literárním historikem a básníkem Romanem Poláchem, autorem sbírky Náhlý vítr, který je ti svědkem, a bohemistkou a básnířkou Klárou Goldstein, autorkou sbírek Úpatí vichřice, Milíře a Kenotaf. Praha / 19.00, Dobrá Trafika Němcová, autorka z budoucnosti... „Přála bych si narodit se znova as za dvě stě let. Anebo ještě později, neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší.“ – Vytvořme pro Boženu Němcovou takový svět, aby se v něm cítila jako jedna z nás, a zkusme ji uchopit i jinak než jako tragicky nemocnou a zastarale píšící kýčařku. Čím byla feministka a čím dokonce queer? Jaké měla ponětí o komunismu a socialismu? Proč ji štvali jezuiti a vzývala svatou touhu? Dá se číst její Babička i jako anti-Mein Kampf? Jak ovlivnila Franze Kafku, surrealisty nebo naše televizní Vánoce? Pořádají Ondřej Macl a Anna Luňáková.   NOVÉ (AUDIO)KNIHY Anne Delaflotte Mehdevi: Divadlo světla. Román z barokní Prahy (přeložila Danuše Navrátilová, Argo 2020) Barokní Praha, počátek 18. století. Slávek je jediným dítětem stavebního mistra, dílovedoucího, který pracuje pro význačné architekty, již na další staletí výrazně mění tvář města. Slávkova rodina přežije mor a před ním samotným se otevírá nadějná budoucnost, pak ho však málem připraví o život střet s kočárem. Slávek má štěstí v neštěstí: nehodu přežije s ochrnutýma nohama, ale kočár patří vzdělanému, uměnímilovnému a bohatému šlechtici, hraběti Františku Antonínu Šporkovi. Ten se stane Slávkovým ochráncem, pomůže mu získat vzdělání a posléze i práci. Slávek je uchvácen velikou novinkou – do Čech dorazilo barokní divadlo v celé své kráse. Baroko je hra plná světla i stínů, a jelikož je Slávek velmi vnímavý a vynalézavý mladík, najde své uplatnění právě v této hře. Starý muž Slávek v roli vypravěče provází čtenáře celým svým životem i celým stoletím plným nemocí, válek, ale také ohromného kulturního rozmachu. Barvité scény z pražských ulic i zákulisí divadel svědčí o autorčině hluboké znalosti naší historie, divadla i našeho hlavního města. P. S. Rozhovor s autorkou naleznete v březnovém čísle Literárních novin (3/2020), které vychází ve čtvrtek 27. února.   Pavel Juráček – Pavel Hájek (ed.): Případ pro začínajícího kata /podobenství 1966–1968/ (Knihovna Václava Havla 2020) Případem pro začínajícího kata Pavel Juráček přibližuje, zkoumá, zakouší jeden z nejintenzivnějších, nejnaléhavějších pocitů moderní doby – úzkost. Na motivy třetí knihy Gulliverových cest Jonathana Swifta, kanonického románu anglosaské literatury z roku 1726, ukazuje, jak málo stačí (v tomto případě sjet ze silnice uzavřené zákazem vjezdu), aby se člověk na vlastní kůži přesvědčil, že ve vztahu k světu tahá za kratší konec. Že ať se snaží sebevíc, jeho život se odehrává a vždy bude odehrávat pouze v mantinelech vytyčených společností, ke které náleží – bude záviset na jejích psaných i nepsaných zákonech, tajemstvích, poklescích, na jejích mocných. Že jeho hlavním posláním je být částí soukolí, které ho potřebuje a zároveň spotřebovává. A že jediné, o co se může opřít, je jen a jen on sám. – Kniha Případ pro začínajícího kata obsahuje všechny Juráčkovy texty, které s přípravou a realizací stejnojmenného snímku z roku 1969 souvisí: synopse, explikace, filmová povídka, dvě verze literárního scénáře. Pro úplnost je svazek doplněn obsáhlým výborem z deníkových záznamů, dosud nepublikované korespondence a archivních dokumentů.   Christine Leunensová: Nebe v kleci (přeložila Ina Leckie, Jota 2020) Johannes, nadšený a zanícený člen Hitlerovy mládeže, žije ve velkém domě ve Vídni. Jednoho dne zjistí, že jeho rodiče ukrývají za falešnou zdí židovskou dívku jménem Elsa. Johannes je upřímně otřesen. Postupně se ale jeho počáteční hrůza mění v zájem, následně v lásku a nakonec v posedlost. Jeho rodiče ale jednoho dne zmizí a Johannes si uvědomí, že je jediný, kdo o Elsině přítomnosti v domě ví, a je tudíž zodpovědný za její přežití. Mezi mladými lidmi vzniká zvláštní vztah, jsou si navzájem manipulátory i manipulovanými. Johannes se obává konce války, protože s ním by přišel o Elsu i jejich vztah. O vztah, jenž se zmítá mezi vášní a posedlostí, závislostí a lhostejností, láskou a nenávistí. – Kniha se stala předlohou filmu Králíček Jojo.   Gertrude Steinová: Svět je kulatý (přeložil Robin Král, Pikola 2020) Příběh o holčičce Rose, která objevuje svět, vlastní osobnost, lásku a svoje místo mezi ostatními lidmi je nádhernou ódou na život nás všech. Leitmotivem je myšlenka, že svět je kulatý – jisté věci se opakují, vše má svůj začátek, průběh a konec, chod věcí má svoje pravidla a zákonitosti, stejně jako lidský život a i samotný jazyk, kterým se lidé domlouvají. Text americko-francouzské spisovatelky Gertrudy Steinové, představitelky „ztracené generace“, vychází poprvé v češtině, doprovázený magickými ilustracemi Nikoly Logosové. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-29 08:32:57

Literární vyhlídky (29. října až 3. listopadu)

Z četných literárních pozvánek pro tento týden si dovolujeme upozornit na středeční debatu Literárních novin nad Knihou měsíce, která bude věnována novému románu Bianky Bellové Mona. Zajímavou diskusi slibuje také dvoudenní konference Listopadové proměny: Česká a slovenská literatura v kontextu roku 1989, pořádaná v Ústavu pro českou literaturu. Ochuzeni nebudete ani o tipy na zajímavé knižní a audioknižní novinky.   POZVÁNKY 29. 10. Praha / V 17.30 zavítá do pobočky MKP na Proseku dvojice českých literátek – těšit se můžete nejen na Teorii podivnosti spisovatelky, publicistky a rozhlasové redaktorky Pavly Horákové, ale i na flamenkové Tance básnířky, recenzentky a editorky Simony Rackové. Praha / Od 18 hodin se v oddělení naučné literatury Městské knihovny v Praze uskuteční další z cyklu přednášek Světová poezie, pořádaného pod patronací Básnířky města Prahy Sylvy Fischerové a věnovaného zejména epické poezii v různých dobách a kulturách: od indické Mahábháraty přes Homéra a Vergiliovu Aeneidu až po Apollinairovo Pásmo. Tentokrát vystoupí Olga Lomová s přednáškou na téma Tu Fu. Praha / V 19 hodin proběhne v klubu Zázemí křest knihy daruj mi dar plačícího boha (Biblion 2019). K nedožitým 90. narozeninám Dorothee Sölle poprvé v češtině vychází výběr z poezie této pozoruhodné německé teoložky v překladu Magdaleny Šipky. O autorce a jejím díle promluví doc. Ivan Štampach, ukázky básní přečte Magdalena Šipka a Jan Škrob. Praha / Od 19.30 nabídne kavárna Fra autorské čtení laureátů česko-slovenské soutěže Básne / Básně 2019. Moderuje Michal Tallo. Trutnov / Ve 20 hodin zavítají do Kina Vesmír spisovatelé Ondřej Hübl a Petr Stančík, aby zde představili svou nejnovější tvorbu a podebatovali se čtenáři třeba o tom, jaké to je dostat cenu Magnesia Litera nebo zda je lepší mít pseudonym.   30. 10. Praha / Ve dnech 30. a 31. října se v Ústavu pro českou literaturu AV ČR bude konat dvoudenní konference Listopadové proměny: Česká a slovenská literatura v kontextu roku 1989, kterou ÚČL AV ČR pořádá společně s Ústavem slovenskej literatúry SAV. Více informací o konferenci naleznete ZDE. Praha / Ve středu všechny srdečně zveme na další debatu nad Knihou měsíce října podle redakce Literárních novin, věnovanou tentokrát novému románu Bianky Bellové Mona (Host 2019). Diskuse proběhne v prostoru naučné literatury Ústřední knihovny (Městská knihovna v Praze, Mariánské nám. 98/1) a kromě šéfredaktora LtN Petra Bílka coby moderátora se jí zúčastní Klára Fleyberková, slovesná dramaturgyně ČRo 3 – Vltava a redaktorka knihy Mona, a Jan M. Heller, literární kritik, editor, překladatel a ředitel Nakladatelství AMU. Rozhovor s autorkou si můžete přečíst ZDE. Brno / Od 18 hodin pořádá Moravská zemská knihovna Severský literární salón s Auður Avou Ólafsdóttir. Do moravské metropole zavítá jedna z nejznámějších a nejoceňovanějších islandských spisovatelek současnosti, která loni obdržela Cenu Severské rady za literaturu za román Nad propastí byla tma (2018) – více ZDE. Kromě něj se čeští čtenáři měli příležitost seznámit s dalšími dvěma jejími knihami, Výhonkem osmilisté růže (2012) a Listopadovými motýly (2017). Debatě s autorkou bude předcházet představení toho nejlepšího, co nabízí současná islandská literatura v českých překladech. Moderuje Jan Marek Šík, ukázky přečte herečka Kateřina Jebavá. Tlumočeno autorčinou překladatelkou do češtiny Martinou Kašparovou. Praha / V 18 hodin nabídne Akademie výtvarných umění v Praze pořad nazvaný Posledních 30 let emancipace / Literární sekce _ AVU 220. V anotaci akce se píše: „Tělo Akademie a její druhý jazyk. Jazyky poezie, principy slovesné živelnosti, hybná síla řeči namířená k místům, která se objevují jinak než v laboratoři akademické reflexe. Odstředivé zkoumání jazyka: od pevného jádra k tekutému okraji významu. Přehlídka současné poezie z AVU jako performativní slovník živých jazyků.“ Vystoupí Kristina Lániková, Axis (Elena Pecenova, Marie Feryna), Michal Blecha, Ondřej Buddeus, Jakub Štourač, Stanislav Zábrodský, Laura Trenčanská, Tomáš Vaněk, Susanne Kass, Boris Ondreička.   31. 10. Praha / Od 17 hodin proběhne v Americkém centru křest audioknihy Povídky na tělo (Tebenas 2019). Šestnáct příběhů z pera Martiny Formanové načetlo sedmnáct interpretů. Najdete mezi nimi osvědčené profesionály, stejně jako několik jmen nových či překvapivých. Některé z nich budete moci potkat osobně na křtu. Praha / V 17 hodin zavítá do Národní knihovny ČR spisovatelka Věra Nosková, aby zde představila svou novou knihu Život není korektní (Klika 2019), obsahující patnáct delších povídek inspirovaných příběhy, které jsou svědectvím o životě, myšlení, citech a pošetilostech současníků. Praha / Od 19 hodin se ve Vzducholodi Gulliver (DOX) uskuteční diskuse na téma Proč utíkáme pryč z každodenního života? Proč prcháme z civilizace? A jak do toho všeho zapadají módní lifestylové koncepty hygge, lagom či sisu ze Skandinávie? Pozvání přijala islandská spisovatelka Auður Ava Ólafsdóttir, držitelka prestižní Ceny Severské rady za literaturu a autorka románů Výhonek osmilisté růže, Listopadoví motýli a Nad propastí byla tma, a dánská spisovatelka a psycholožka Andrea Hejlskov, autorka knihy Náš velký útěk, knižně vydaných zápisků z jejího blogu o životě ve švédské divočině. Moderuje Helena Stiessová, tlumočeno do češtiny. Praha / V 19 hodin zavítá do Božské Lahvice básník Jan Škrob, který zde přečte ukázky ze své nejnovější básnické sbírky Reál, nominované letos na Cenu Jiřího Ortena. Zazní ale i jeho nové, environmentálně laděné básně. Večer uzavře diskuse s autorem. Moderuje Matěj Senft. Praha / Od 19 hodin proběhne v Goethe-Institutu křest nového překladu Rilkova Korneta (Kētos 2019). Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilkeho, jejíž první verzi napsal Rainer Maria Rilke, když mu bylo 23 let, je v německojazyčném prostředí cosi jako Máchův Máj u nás: Kultovní báseň o mladé lásce a zbytečné smrti, složená s nejvyšší zvukomalebností a „moderní“ obrazotvorností. Česko-rakouský filolog, básník a překladatel Ondřej Cikán, představí svůj nový český překlad Rilkova Korneta a pohovoří se znalkyní Rilkova díla Alenou Bláhovou. Moderuje Tereza Semotamová.   1. 11. Praha / V 18 hodin začne u fontány na Náměstí Kinských komentovaná procházka nazvaná Prahou ve stopách Penttiho Saarikoskiho. Na přelomu let 1966 a 1967 strávil několik týdnů v Praze finský prozaik, básník a překladatel Pentti Saarikoski. Ve Finsku už tehdy patřil k hlavním hlasům nastupující spisovatelské generace, ale většina ho přesto znala spíš jako nevázaného bohéma, zaníceného levicového aktivistu, pověstného sukničkáře a nepolepšitelného alkoholika, kterého tato neřest nejednou přivedla na hranici deliria. Do Prahy Saarikoski vyrazil, aby se zde setkal se svou tehdejší láskou, východoněmeckou básnířkou Sarah Kirsch. Čekání si zkracoval alkoholem, bloumáním po městě, rozhovory s místními i s cizinci, a především psaním nekonvenčních deníkových záznamů, které finsky vyšly poprvé roku 1967 a od té doby si našly desítky tisíc nadšených čtenářů. Česky vyšel Čas v Praze (Aika Prahassa) poprvé roku 2017 v nakladatelství dybbuk. Po stopách Saarikoskiho pražského pobytu a jeho neotřelého textu se vydáte s českou překladatelkou Lenkou Fárovou, cestou vás bude čekat několik zastavení a čtení ze Saarikoskiho knihy Čas v Praze v podání herce Libora Stacha. (Zájemce organizátoři prosí o rezervaci účasti na procházce e-mailem na info@skandinavskydum.cz. Počet účastníků je omezen.) Praha / Od 19 hodin se v Kavárně Liberál uskuteční autorské čtení Jana Štolby z jeho nového románu Nezastavitelný den (Cherm 2019), filozoficko-erotické grotesky z filmově-sportovního prostředí, která vypráví příběh navrátilce z polovičatého exilu, nepříběh z rozhraní dvou epoch a prostorů, domovského zde – a důvěrně blízkého, věčně vysnívaného jinde. {loadmodule mod_tags_similar,Související} NOVÉ (AUDIO)KNIHY První básnická knížka básníka, pedagoga a vynikajícího nakladatelského editora Marka Staška, nesoucí název Texty o domě a událostech (Pavel Mervart 2019) vznikla v první polovině osmdesátých let – a přitom dodnes nebyla řádně vydána. V roce 1991 ji jako dnes již zcela nedostupnou bibliofilii v několika výtiscích vydal Jiří Suchý ve svém nakladatelství Klokočí na volných listech, tu ovšem při nejlepší vůli není možno považovat za vydání. Marek Stašek se ve své prvotině představuje jako velice pečlivý, jemný básník s citem pro všední skutečnost, výrazově přesný, civilní a přitom nezastírající své tíhnutí k epice, k vyprávění příběhu, k zachycení skrytě dramatického děje. Sbírka je na první pohled nenápadná, psaná zdrženlivě, o to více však po letech vynikne v kontextu doby, v níž vznikala. Již samotný fakt, že nemohla být v době svého vzniku vydána tiskem, svědčí o tom, že za Staškovými věcnými pozorováními je skryt mnohem širší obraz doby, než by se na první pohled mohlo zdát. Autor v této knize nalezl svou výrazovou polohu, svůj jazyk a básnickou nenapodobitelnost, které pak dále rozvíjel ve své tvorbě. Svazkem Magorova oáza (Torst 2019) se uzavírá vydávání díla Ivana M. Jirouse v nakladatelství Torst. Svazek obsahuje časopisecky publikovaný cyklus Na Oáze, množství drobných textů z let 1997–2011 a též všechny Jirousovy rozhovory z daného období. Ve své první části je svazek doplněn texty vzniklými před rokem 1997, které nebyly obsaženy ve výboru Magorův zápisník. Vznikla tak obsažná kniha, která umožňuje čtenářům číst spolu s pěti předchozími svazky Jirousovo dílo jako celek, jako jedno ze stěžejních děl poválečné české literatury. Knihu k vydání připravila a ediční poznámku napsala Adéla Petruželková, úplnou bibliografii Jirousova nebeletristického díla sestavil Michael Špirit, jmenný rejstřík sestavila Eva Vrabcová. Ivana Dobrakovová píše s lehkostí o věcech neobyčejně těžkých a komplikovaných, ať už jsou to milenecké vztahy, nebo zvláštní rodinné vztahy a vazby či základní postoje k životu. V Matkách a kamioňácích (Argo 2019), za něž letos získala Cenu Evropské unie za literaturu a které do češtiny přeložila Martina Bekešová, popisuje pět rozdílných životních osudů mladých žen, jejich vztahy k mužům, dětem, vlastní sexualitě, k tělu a ke svému okolí, přičemž jejich hlediska a názory na různé životní zkušenosti se liší a jsou z velké části ovlivněny jejich minulostí. Všechny mají určující a někdy problematický vztah s matkou. Tři novely se odehrávají v Bratislavě, další dvě v italském Turíně, volně na sebe navazují tématem nemoci a traumat. Kniha Zánik pražského ghetta (Pražské příběhy 2019) přináší novelu spisovatele Josefa Veselého, která začíná takřka domáckým líčením poměrů v někdejším židovském městě, nyní páté pražské čtvrti, postupně se však mění ve strhující líčení, jež nabízí skvělé popisy zániku ghetta a jeho leckdy podivných postav. Zánik pražského ghetta vyšel poprvé v roce 1917 a podobnost se slavným románem Gustava Meyrinka Golem nelze přehlédnout. Josef Veselý vykresluje dnes již neexistující domy a ulice. V jeho líčení se střídají obrazy plné vášní, alkoholu a prostituce. Vše vrcholí brutální a bezohlednou asanací starého židovského města vylíčenou očima zdejších obyvatel. Druhý text, Krvavé historky z ghetta aneb Nezapomenutelný večer doktora Preiningera, současného autora Dana Hrubého pak seznamuje čtenáře s poměry, jaké v ghettu panovaly, i debatou, jež se kolem asanace vedla. Kniha laureátky Nobelovy ceny za literaturu Světlany Alexijevičové s názvem Modlitba za Černobyl je sestavena z rozhovorů s lidmi, jejichž život černobylské neštěstí zásadně ovlivnilo, s vdovami po hasičích, kteří byli jako první bez jakékoliv ochrany posláni hasit hořící elektrárnu, s mobilizovanými vojáky nasazenými v obrovském měřítku, často nesmyslně, na likvidaci následků katastrofy, s vysídlenými rolníky, vědci, kteří měli zakázáno informovat obyvatelstvo, stranickými pracovníky, kteří zbytečně a marně čekali na pokyny shora. Můžeme ji číst jako varování před technologickou apokalypsou, ale i jako obžalobu komunistického režimu, jehož vinou byla černobylská elektrárna postavena fušersky a s nedostatečnou precizností a který v okamžiku, kdy bylo potřeba rázně jednat, lhal vlastním lidem, rozsah celého neštěstí zastíral a svou nečinností a nekompetentností zapříčinil smrt tisíců lidí. Audioknižní verzi, kterou nyní v digitální podobě vydala Audiotéka (délka nahrávky 14 hodin 30 minut), načetli Lucie Kožinová, Zdeněk Mahdal, Eliška Beňová a Matěj Macháček. Rozsáhlý román Radky Denemarkové Hodiny z olova, inspirovaný autorčinými pobyty v Číně, který ve své knižní podobě letos získal ocenění Magnesia Litera pro Knihu roku, nyní vydalo nakladatelství Host ve spolupráci s Audiotékou jako audioknihu v digitální podobě (délka nahrávky 29 hodin a 28 minut) a v podání Šárky Vondrové a Luboše Ondráčka. Do osudu několika rodin odlišných generací z evropských zemí i sociálních vrstev zasáhne tatáž rozhodující věta. Český podnikatel, jeho manželka a dospívající dcera, ruský diplomat, francouzský literát, studentka kaligrafie, kuchař a řada dalších hrdinů. A jejich rodinná traumata, krize středního věku, vyhoření nebo puberta. Poutníci a cestovatelé, kteří odjeli do Číny, aby si uklidili ve svém životě, ale jejich svět se dál rozpadá. Něco nenávratně ztrácejí a sami nejsou s to to pochopit. Hledají pevný bod v minulém životě, ale nevědí, na co si vzpomenout. A tak jako v jejich soukromých příbězích dochází k dramatickému zlomu, něco podstatného se láme a mění v osudech nás všech. Starý svět Evropy končí a nikdo netuší, co začíná. A tak jako každá z postav románu zažije mezní situaci jako existenciální a osobní zkušenost, prožíváme „hodinu z olova“ také všichni společně. Lidé se stahují do sebe a začíná éra rezignované apatie, demoralizace, éra šedivé totalitně konzumní každodennosti. Ale stále ještě existuje čin. Jenom je důležité sledovat znamení.

Čas načtení: 2019-10-11 04:32:21

„Šaman slov“ Miloš Hoznauer: Šedesátá léta přinesla velkolepý rozkvět kultury

Legendární češtinář a přispěvatel do Literárních novin v době „zlatých šedesátých“, jehož Ludvík Vaculík nazval šamanem slov, v rozhovoru se svým bývalým studentem bilancuje a prozrazuje čtenářům, jak se stal renegátem a zradil dělnickou třídu. Ale také čemu vděčí za dlouhověkost, či jak se proměnil v morče na vinohradské urologii.   Právě ses dožil devadesáti let. Jistě dostáváš často otázku, čemu vděčíš za dlouhověkost?  V první řadě za to vděčím kvalitě hovězího za první republiky. Nesnášel jsem mateřské mléko, a tak mne kojili hovězím vývarem.   Dnes by ses asi tak vysokého věku nedožil. Kvalita hovězího na našem trhu prý není valná. Kvalitní prý vyvážíme a nekvalitní dovážíme. Ale čemu ještě kromě hovězího vděčíš za svůj požehnaný věk? Svým bývalým studentům, kteří si vybrali dráhu lékaře. Téměř každý orgán mám jištěný dvakrát, neboť někteří studenti jsou již v důchodu a kliniku po ruce nemají. Moji nejstarší studenti již slaví 85 let. Jistě bych měl ještě mluvit o zdravé výživě a sportování.    Ale takový Winston Churchill to viděl se sportem jinak. Když se ho novináři zeptali, čemu vděčí za svůj dlouhý věk, tak řekl známou větu: no sport! Ale obyčejně lidé v tvém věku bilancují svůj život. Takovou inventuru si dělám i já. Stařecká paměť má tu výhodu, že je s pokračujícím věkem stále lepší. Musím však říci, že to není v mnoha ohledech radostné bilancování.   Proč? Napsal jsi spoustu odborných textů. A hlavně jsi přispíval do Literárek! Máš pověst legendárního češtináře a šamana slov, jak se o tobě vyjádřil Ludvík Vaculík. Jako pozitivní bilanci vidím pět dětí, šestnáct vnoučat a šest pravnoučat.   A co vidíš negativního? To je doba, ve které jsem musel žít.   Je vůbec v našich dějinách doba, ve které by se ti chtělo žít? Možná v době obrození nebo za doby Josefa II. Obojí mi připomíná šedesátá léta. Já se bohužel narodil v době hospodářské krize, a to na straně těch, kteří byli nejvíce postiženi. Otec byl nezaměstnaný, žili jsme na venkově v jedné světnici. Šlapací autíčko bylo mým marným snem. Ale stejně marným snem byl i obyčejný párek, který jsem nosil od školníka panu řídícímu. Tyto zkušenosti mi poněkud zkreslily dobu první republiky, o které jsem se později dočetl, že to byla oáza demokracie, oplývající humanitními ideály, s úžasným prezidentem a skvělou ústavou.   Když moje matka byla devadesátiletá, tak řekla o první republice jenom jednu větu: „Lidé byli nezaměstnaní a Masaryk jezdil po Stromovce na koni.“ Já si zase vzpomněl na to množství žebráků, kteří nám klepali na vrátka a dostávali krajíc suchého chleba. Vzpomínám i na flašinetáře, šumaře a ty, kteří nabízeli drátování a letování. Ve škole byly tři kasty spolužáků. Nejvyšší kasta nosila na svačiny křupavé houstičky s voňavou šunkou. Ta druhá měla krajíce chleba se sádlem. A ta třetí si měla ve škole svačinu vyžebrat. Styděl jsem se za svou chudobu. Povolání otce (pomocný dělník, to jest nádeník) jsem tajil a chtěl jsem se stát bohatým, žádné třídní uvědomění jsem nezískal. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Ale zhruba od roku 1935 se ekonomická situace trochu zlepšila. To jsem bohužel na sobě nepocítil.   Pak už přišla druhá republika a okupace. To už jsi začal chodit do gymnázia? Obecnou školu absolvovalo tak 10 dětí z naší vesnice, na gymnázium jsem šel jediný. Chce být pánem, říkali doma rodiče s třídním uvědoměním A jako budoucí pán jsem občas dostal nakládačku, ačkoliv jsem ještě pánem nebyl, a tudíž jsem nemohl nikoho vykořisťovat.   Jaké to na tom gymnáziu bylo? Byl jsem jediný chudý a mohl jsem se jednou týdně nadlábnout u řezníka v okresním městě. Samozřejmě mne to velmi ponižovalo a moje přání stát se bohatým ještě umocnilo. Ale moc jsem pro to neudělal. Žádný předmět mne na gymnáziu nebavil a zacházeli se mnou jako s notorickým čtyřkařem. V oktávě jsem měl těch čtyřek devět. Moc slibná budoucnost mne nečekala. Jenže vítězství pracujícího lidu nad reakcí v roce 1948 mi umožnilo stát se studentem filosofické fakulty i s takovým vysvědčením. Syn pomocného dělníka, za což jsem se vždycky styděl, byl cenným úlovkem pro fakultu, která nutně potřebovala zlepšit kádrový profil studentů. Komunistická strana mi vlastně umožnila, abych se později stal jejím odpůrcem.   Jak se ti po Únoru studovalo? Tato léta bych si nechtěl zopakovat. Nejlepší profesoři museli z fakulty odejít. A také mi chyběl ten správný svazácký elán, takže jedna pohledná svazačka ze studijního kroužku dostala jako svazácký úkol ten elán u mne probudit.   Jak tě znám, tak se ti to její probouzení elánu jistě zamlouvalo. Máš naprostou pravdu, ta pohledná svazačka se stala mou první manželkou. Kvůli ní jsem začal jezdit na různé brigády a byl dokonce dvakrát na stavbě mládeže. Toto údobí jsem později popsal v Literárních novinách v článku Nadšení kontra kritičnost.   O tom článku jsem se dočetl u Milana Jungmanna v knize Literárky – můj osud. „...Hoznauer nesentimentálně přiznává: ... trvalo dost dlouho, než jsme si dokázali přiznat, že naše nadšení sehrálo i negativní roli. Mnozí si to neuvědomili dodnes. Nepochopili, že nadšení samo o sobě není hodnotou...“ Článek měl údajně velký ohlas? To je pravda, dostal jsem mnoho dopisů a také vzbudil nelibost u řady stranických funkcionářů. Diplomovou práci jsem psal na téma Lidovost poezie Jaroslava Seiferta, který ovšem od roku 1950, kdy vydal Píseň o Viktorce, upadl v nemilost. „Seifert závidí ptákům jejich zpěv a křídla, a přitom nevidí křídla, která narůstají pracujícímu lidu na cestě ke skvělé budoucnosti,“ napsal Jan Skála v časopise Tvorba. Setkání s Jaroslavem Seifertem bylo jedinou světlou událostí z doby studia. Šťastné manželství s bývalou svazačkou přerušila dvouletá vojenská služba. Byl jsem tam vystaven nelítostné šikaně – individuální nástupy třeba třikrát za noc s plnou polní. A s tou plnou polní jsem dvě hodiny naskakoval a vyskakoval z korby Tatry 111. V posudku z vojny stálo: „…stal se renegátem, zradil třídu, ze které vzešel a podněcoval ke vzpouře.“ V roce 1953 jsem nastoupil k výkonu učitelského povolání, tím se značně oddálila moje touha stát se bohatým. Můj nástupní plat obnášel 1 041 Kčs. K tomu přistoupila nízká společenská prestiž učitele. Razil jsem tehdy heslo: „jsem učitel a kdo je míň.“   Jak vypadalo s takovými pocity tvoje vyučování? Musím se přiznat, že školské orgány byly s mojí výukou spokojeny. Líčil jsem třeba negativní vlastnosti babičky ze Starého Bělidla, hlavně její poklonkování před rozmařilou šlechtou a shánění protekce.   Že by se v tobě přece jen probudilo třídní uvědomění? Myslím, že jsem to ale zase napravil při jiných příležitostech.   To jest? U Anny proletářky jsem uváděl výrok Olbrachtovy dcery Ivanky. Když její češtinářka prohlásila Annu proletářku za vrcholné dílo socialistického realismu, tak Ivanka řekla: „Tatínek se za tuhle knihu moc styděl.“    Jak dlouho tě nechali takto učit? Musím říci, že by mne tenkrát odchod z tohoto povolání vůbec nemrzel. Ale přišla léta šedesátá. Pro mne jsou opravdu zlatá, nikoliv však všechna. Tak asi od roku 1963. Literárky mohly až v tomto roce otisknout moji celostránkovou úvahu o našem školství. Tehdy o ní mluvila i Svobodná Evropa. V jedné diskuzi o šedesátých letech jsem se setkal s názorem, že tato léta jsou přeceňována, že to byl jen zápas o moc mezi konzervativním a reformistickým křídlem KSČ. Myslím, že tento despekt není namístě. Vždyť komunistická strana se dala rozvrátit jen zevnitř. Kdybych měl psát hodnocení tohoto období do učebnice dějepisu, vyzvedl bych jako příklad tak velkolepý rozkvět kultury. V dnešní době máme velké množství bulvárních časopisů, tehdy bylo množství literárních časopisů, které dnes téměř neexistují. A když ano, tak ve velmi malém nákladu. A to nemluvím o filmech a divadle. Zmíním se ale o knihách, a časopisech, které tehdy vycházely – mám na mysli třeba časopis Světová literatura. Ten přinášel mnoho nádherných textů, ve kterých jsem nacházel podněty pro výuku.  A znovu bych chtěl zopakovat význam Literárních novin, které vycházely jednou týdně v obrovském nákladu. Pamětníci dobře vědí, jak významně zasahovaly do společenského a kulturního dění. Nostalgicky vzpomínám na své návštěvy v redakci, v níž byla řada vynikajících osobností. Samozřejmě Milan Jungmann, Ludvík Vaculík a Ivan Klíma. Rád vzpomínám na Helenku Klímovou, která měla na starosti tzv. vnitřní situaci v republice. Zahraničí patřilo Dušanu Pokornému. Kulturní rubriku řídil Sergej Machonin. Velmi činorodý byl také Ludvík Veselý. A sympatickou se mi stala Mirka Rektorisová. Vynikající úroveň zajišťovala i redakční rada, v níž byli literární vědci, např. Felix Vodička, významní spisovatelé jako Jan Otčenášek, Jan Procházka a Milan Kundera.   Vzpomínáš si na některé autory, kteří tě upoutali svými texty? Byli to samozřejmě členové redakce. Sergej Machonin psal velmi poutavě o divadelních premiérách.Vybavila se mi i jména jako byl Jiří Pištora a Saša Kliment. Někteří autoři, se kterými jsem se setkal na stránkách Literárek, se stali mými přáteli. Například Ludvík Vaculík, Helena Klímová a Ivan Klíma. Když se slavilo 90. výročí založení Literárek, tak jsem zjistil, že už nás moc nezůstalo. Byli tam A. J. Liehm, Pavel Kohout, Vladimír Karfík. Ivan Klíma už musel zůstat doma. Škoda, že se neobjevil bývalý redaktor LtN Petr Chudožilov, který byl oceněn za svou literární činnost v Německu a Itálii.    Avšak zlatá šedesátá léta skončila. Co bys napsal do učebnice dějepisu o normalizaci? Já bych psal o tragickém období v našich dějinách. Celý národ byl ponížen, pomýlení museli odvolávat své názory a vyslovovat svůj souhlas s okupací. Ale našli se i takoví, kteří si své „pomýlení“ ponechali, navzdory sankcím. Nebylo divu, že zklamaní lidé se odvraceli od společenského dění. Stáhli se do soukromí, jezdili na chaty a starali se o hmotné statky. Nad tím vším se ale vznášela atmosféra strachu, zda nebudou z nějakého důvodu vyhozeni ze zaměstnání a zda-li jejich děti se dostanou na studia. Až příliš často byla slyšet věta „Dej si bacha, abys to neměl v posudku“. Ty posudky, které psaly i domovní důvěrnice, aby občané byli ohlídáni i ve svých domovech, jsem přímo nenáviděl. Musel jsem je sám psát na studenty. Jednou jsem to zařídil tak, aby si rodiče napsali posudky sami, protože své děti znají nejlépe. Byl z toho velký poprask, protože mne rodiče těch nejvíce angažovaných udali na příslušných místech. Nesnesli pomyšlení, že děti těch méně angažovaných budou mít třeba stejně dobré posudky.    Ty posudky jsi zlehčil ve své knize Cesta do hlubin kantorovy duše. Zadal jsem ve škole stylistický úkol – soutěž o nejlepší posudek.    Vítězný posudek jsem považoval za geniální a pochyboval jsem, že ho napsal student. Při dotazu ses rád přiznal, že jsi ho napsal sám. To mě samozřejmě mohlo napadnout. Později jsem se dozvěděl, že jej ocenil literární teoretik a básník Miroslav Červenka. Ano, ten posudek považoval za báseň v próze. Dovoluji si zde citovat pár vět z vítězné práce: „Příbuzné v Mongolsku nemá, na poště se chová slušně, moučníkem nepohrdne. … Jedovaté houby nesbírá, ... většinu noci prospí. Barvy rozlišuje, psát se naučil ve škole, ... prvoky nerozlišuje, požáry nezakládá. Naposledy sáňkoval před pěti lety, ... Pro navrhovanou funkci má ty nejlepší předpoklady.“   Měl jsi nějaké další maléry? To si piš: na školský odbor přišlo udání, že hanobím sovětské filmy. Nebo že čtu texty zapovězených autorů. Nebylo to zas tak velké hrdinství, už jsem měl zastánce u některých vlivných rodičů. Například plukovník Hübler, šéf kontrarozvědky, doporučil soudruhu inspektorovi, aby se šel na některé sovětské filmy podívat. V tom se normalizace už dost lišila od 50. let.   Jak budeš oslavovat 30. výročí sametové revoluce? Moc rád si vzpomenu na ty opojné chvíle při znovunabývání svobody. Byl jsem nadšen tou úžasnou aktivitou studentů, kteří si počínali jako zkušení revolucionáři a vůbec nebyli poznamenáni komunistickou výchovou. Stal jsem se předsedou Občanského fóra, přednášel na pedagogické fakultě o zapovězených autorech a psal a psal jsem už ne do šuplíku. Ale nemám rád ten samet. Samet znamenal dohodu s komunisty, hladké předání moci výměnou za právní kontinuitu, a tak mohlo dojít k tomu, že komunistický parlament zvolil jednohlasně Václava Havla prezidentem. A on odpřisáhl věrnost Československé socialistické republice. Nebylo ani dobře vymyšleno heslo „nejsme jako oni.“ Takže vůbec nedošlo k potrestání komunistických pohlavárů, estébáků atd.    Ale kdo by je soudil, když právní systém ovládali lidé z bývalého režimu? Máš pravdu, patrně by byly ustaveny lidové tribunály, a tím by se otevřela cesta k vyřizování osobních účtů. Pamatuji si dobře na počínání revolučních gard v roce 1945. A je docela možné, že kdyby se Listopadové události posuzovaly z hlediska vyššího principu a v kontextu s evropskými dějinami, tak by byly hodnoceny jako vysoce humánní. Velkým paradoxem je, že zločiny komunistů nejvíce potrestala samotná komunistická strana v procesu se Slánským. Hlava spiknutí a další spiklenci např. Šváb, Frank, Reicin a další toho měli mnoho na svědomí.    Jenže byli potrestáni za vykonstruované zločiny. Když na politbyru uvažovali, komu by přiřkli zodpovědnost za inscenovaný proces, vyřídil to prezident Antonín Zápotocký slovy: „To by bylo nad síly jednoho člověka. Zavinili si to sami, roztočili mlýn, který je pak semlel.“   Pokud vím, tak sám Rudolf Slánský prohlásil před popravou: „Mám, co jsem si zasloužil.“ Ale jak se ti žije dnes? Zajímáš se o dění ve společnosti? To víš, že ano. Rád si poslechnu ty rádoby vtipné bonmoty z parlamentu, výroky prezidenta Zemana a čekám, jak dopadnou nejrůznější aféry, kdy půjde do vězení třeba David Rath. Ale hlavně se zajímám o situaci v našem zdravotnictví. V těch devadesáti letech už selhává orgán za orgánem. Teď už vím, kde se nacházejí ledviny a seznamuji se s různými druhy kýl. S politováním jsem zjistil, že jde-li velmi starý pacient na kliniku, kde ho nikdo nezná, tak nemůže počítat s nějakým velkým nasazením lékařů. Podal jsem o tom zprávu s názvem Pištící morčata na vinohradské urologii.   Četl jsem to. Chtěl jsi hlavně říci, že s morčaty se nekomunikuje. A také se morčatům nesděluje výsledek operace.   Ale napsals to velmi jemně ve srovnání s tím, co se o některých případech v našem zdravotnictví dočteme v médiích. Tvá zpráva by stála za publikaci. Ale co tvé bohatství? Splnil se tvůj dětský sen? Sice jsem po osmdesátce napsal tři knihy, které se dobře prodávaly, ale z toho autor nezbohatne. Budu muset napsat nějaký bestseller.   Už víš jaký? Třeba až budu v LDN-ce, ale nechci se rouhat. Mám pět dětí, šestnáct vnoučat, šest pravnoučat, a to je velké bohatství.   Miloši, já i Literární noviny ti blahopřejeme k jubileu a děkujeme za rozhovor! {/mprestriction}  Autor je lékař a publicista.   Miloš Hoznauer, pedagog a spisovatel, se narodil 21. září 1929. Po absolvování gymnázia vystudoval na Filozofické fakultě UK v Praze obor čeština a ruština. Tyto předměty vyučoval po více než čtyři desetiletí na různých typech středních škol. V šedesátých letech se stal veřejně známý i díky svým článkům v Literárních novinách. Podle jeho reportáží byly natočeny některé filmy - např. Zvědavé kamery. Těsně před sovětskou invazí odevzdal do nakladatelství Čs. spisovatel rukopis své první satirické knihy o socialistickém školství. Už nevyšla a autor se stal na dvacet let zapovězeným. Po roce 1989 přednášel na Pedagogické fakultě o exilových a samizdatových autorech. Je autorem knihy o Václavu Havlovi, literárních příruček Dobrodružství s literaturou a Maturita z češtiny, spoluautorem učebnice a čítanky Literatura po roce 1945.

Čas načtení: 2024-03-07 13:00:01

Konec legendy českého filmu? Ivu Janžurovou trápí zdraví, zásadní roli asi hrají její dcery

Nedávno Iva Janžurová prodělala těžký zápal plic. Trápí ji bolesti kolen, „pod kudlu“ ale nechce. V živé paměti má totiž operaci srdeční chlopně z roku 2016, ale i hrozivý pád přímo na jevišti. „Stáli při mně andělé,“ vzpomínala. I to ale podle všeho znamená, že na tom herečka není úplně nejlépe, a stále častěji se povídá, že její dcery Sabina Remundová a Theodora Remundová na maminku tlačí, aby více odpočívala. Zda by to mohlo znamenat definitivní konec kariéry, je zatím ve hvězdách. Podle některých informací je to však velmi blízko. Umění, které se jen tak nevidí Na Ivu Janžurovou se každopádně bude vzpomínat jako na dámu s velkým D českého filmu a divadla. „Její jméno je symbolem talentu, elegance a nezaměnitelného šarmu. Tato výjimečná česká herečka, jejíž kariéra překročila hranice desetiletí, patří bezesporu mezi nejjasnější hvězdy na českém uměleckém nebi. Svého času jsem měl to štěstí vidět ji na jevišti v několika divadelních představeních a samozřejmě také v mnoha filmech a pohádkách, kde svými výkony neustále dokazovala, proč je považována za legendu,“ vysvětlil pro Čtidoma.cz image kouč a znalec českého showbyznysu Pavel Filandr. Tragédie Jana Třísky: Záhadnou smrtí si splnil sen, dodnes se ale spekuluje o sebevraždě Číst více Image kouč - Jeho hlavním zaměřením je konzultovat s klientem oblékání (včetně poradenství o nákupu), osobní styl, řeč těla a etiketu. - Vede klienta procesem zhodnocení jeho životního stylu, pomáhá mu změnit  celkovou image. Noblesa, s jakou Iva Janžurová přistupuje k své práci i veřejnému vystupování, je obdivuhodná. „Její schopnost vtisknout každé roli unikátní charakter, aniž by ztratila vlastní identitu, je příkladem mistrovství, které se jen tak nevidí. Její herecký rozsah je ohromující – od komedie přes drama až po pohádky – v každém žánru dokáže zanechat nezapomenutelný otisk. Její styl a civilní image jsou dokonalé.“ Dva osudoví muži Její život ale nebyl vždy procházka růžovou zahradou. „Jsem připravena být do konce života sama,“ prohlásila před časem. Jednou byla vdaná. Když si ale v roce 1968 brala kameramana Jana Eisnera, vlastně tento svazek musel dopadnout krachem. Znali se jen dva měsíce, takže se rozešli půl roku po veselce. Sama Janžurová to v knize Včera, dnes a zítra novináře Petra Macka popsala jako otřesný zážitek. Naopak život po boku herce a režiséra Stanislava Remundy byl pro ni rájem na zemi. Milovali se, prožili spolu přes čtyřicet úžasných let, měli dvě dcery. S jeho smrtí v roce 2012 se nikdy nevyrovnala, v jejím srdci zůstala obrovská díra, kterou už asi nikdo nezaplní. Herečka, která píše dějiny Charakteristický smích Ivy Janžurové je nezaměnitelný, i proto se tolik vryla do srdcí diváků. „Má nejen nezaměnitelný šmrnc, ale také se umí decentně nalíčit, přičemž její rezavá barva vlasů je pro ni již dlouho ikonická. Tato kombinace elegance, stylu a osobitosti ji činí nejen vizuálně jedinečnou, ale přidává i na její charismatické přítomnosti, ať už na plátně, nebo na jevišti. Kromě jejího nepopiratelného talentu a vizuálního šarmu je také obdivována pro svou pracovní etiku a oddanost umění,“ všiml si Filandr. Vojna za komunistů: Srpen 1968 byl drsný, mířily na nás raketomety i tanky, říká pamětník Číst více V průběhu let se stala inspirací pro mnohé mladé herečky a herce, které vedla svým příkladem nejen v profesním, ale i osobním životě. „Jedním z klíčů k jejímu dlouhodobému úspěchu je schopnost neustále se vyvíjet a přizpůsobovat se různým rolím a výzvám, které kariéra v umění přináší. Iva Janžurová dokázala, že v umění neexistují hranice pro ty, kteří jsou ochotni se učit a růst bez ohledu na věk nebo zkušenosti.“ Za svůj přínos českému filmu a divadlu byla Iva Janžurová právem vyznamenána mnoha cenami. „Každé ocenění je uznáním jejího talentu, tvrdé práce a neochvějného závazku k umění, které miluje. V srdcích diváků i kolegů si vydobyla místo jako nezapomenutelná legenda, jejíž dědictví bude inspirovat budoucí generace umělců. Zanechala nesmazatelnou stopu v historii českého filmu a divadla. Její jméno zůstane navždy zapsáno zlatými písmeny v análech české kultury,“ má jasno Filandr. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Chyby v seriálech Zlatá labuť, Ulice a ZOO. Nasekat tolik nesmyslů, to už je umění.

Čas načtení: 2024-04-16 06:00:01

Služba vlasti za komunistů: Vystřízlivělý zběh podepíral svou ozbrojenou eskortu, vzpomíná pamětník

Vojna za komunistů mohla být docela slušný „teror“, ale také víceméně procházka růžovou zahradou. Záleželo na několika okolnostech. „Na velikosti útvaru, protože platila přímá úměra – čím větší, tím horší. Pak na zbrani, ke které jste byl zařazen, a na tom, zda jste byl bažant v prvním roce, nebo mazák ve druhém. Ale především záleželo, jakou partu si kluci dokázali vytvořit,“ vypočítával Jan Vašta. Jdeme chytat zběha! Pro náš web popsal jediný den své vojenské služby, který podle něj hovoří sám za sebe. Byly Velikonoce před šedesáti lety. „Nejprve, abyste se vžili do situace a prostředí: bylo to na ‚dááálném východě‘, přesněji ve městě Humenném. A teď si představte tu nejnudnější situaci, jaká může na vojně nastat: Velikonoční pondělí, kdy není od božího rána ‚do čeho píchnout‘ – naprostná nečinnost v ohradě kasáren. Vyhlídka až na podvečerní vycházku, kdy už je stejně ‚po všem‘. Jak se říká, chcípl pes.“ Služba vlasti za komunistů: Odmítli jsme přísahat věrnost po boku SSSR a začalo peklo, vzpomíná pamětník Číst více To se ale brzy změnilo. Pan Vašta potkal kamaráda Pepu, který měl zrovna službu. Tvrdil, že potřebuje sehnat pár chlapů na poněkud bláznivou věc. „Říkal, že má vyjet eskorta pro vojáka z cizího útvaru, který „zběhl“ domů ke své rodině do sousední vesnice Hažína. A že je namol opilý. Tak jsme sehnali ještě pár vojáků, nákladní auto a jeli jsme.“ Cestou naložili druhou eskortu, která přijela z útvaru „zběha“ vlakem, a vyrazili. „Když jsme přijeli na ‚místo činu‘, zběh byl zpitý do bezvědomí. Vůbec první, co nastalo, bylo, že jsme byli nečekaně přátelsky a s patrnou úlevou přivítáni a pohoštěni, a to jak je v kraji zvykem: pálenkou, šunkou, cukrovím,“ smál se pan Vašta. Konečně ho přivedli k vědomí Hoši ze „zběhova“ útvaru se ho jali oživovat. „Mezi námi ostatními byli dva kluci ze zdejšího kraje a ti pochopili, co se od nás čeká – hned se chopili (už přistavených) věder, napumpovali do nich vodu a polili jsme všechno, co mělo sukně. A že se jich tam dostavilo! Ony ty dívčiny už taky měly všechno za sebou a už žádné další vzrušení ten den nečekaly. Místní mužská část populace totiž zaslouženě odpočívala po náročné a svědomitě odvedené ‚práci‘, spojené s výkonem velikonoční povinnosti, jak to vyžadují místní zvyklosti.“ Během hodiny se „vlastní“ eskortě podařilo hocha alespoň trochu přivést k vědomí, naložit jej a vrátit se do Humenného. „Tam jsme tu cizí posádku vyložili u nemocnice, kde se podrobila ‚očkování‘ proti následkům ‚akutní opice‘.“ Akce tedy skončila. Takže, co dál? Vrátit se dobrovolně a za plného vědomí do kasárenské nudy? To přece nemohli připustit! Kdosi dostal nápad, aby se šlo do hospody, který byl za všeobecného jásotu přijat. „Zase jsme nasedli na korbu V3S a vyrazili. Jenže hospoda zavřená. Tak jsme se bezradně rozhlíželi po liduprázdném okolí, kde stály chalupy se zahrádkami.“ Dostižena byla na hřbitově A najednou se za každým plotem začaly objevovat hezké, dychtivé tvářičky. „Díky čerstvé zkušenosti z předchozí ‚akce‘ jsme vyrazili. Ani jsme nemuseli vodu pumpovat, protože za každou brankou stálo ‚náhodou‘ vědro s vodou. Děvčata sice s křikem ‚prchala‘, ale dál než do kouta zahrady to nešlo. Akorát na konci jedné zahrady byla vrátka, kterými pronásledovaná dívčina uprchla, a byla dostižena až na hřbitově. A pak opět následovalo tradiční pohoštění: pálenka, šunka, chlebíčky, cukroví. Prostě oboustranná radost, vzrušení a potěšení.“ Jak svést ženu či muže? Podívejte se, jak snadné to je v podání mistrů Číst více Ale i to skončilo. „Vzápětí si Pepa vzpomněl, že ‚Štefan bude u své Marienky‘ a že mu ji taky oblejeme. Jenže Štefan nebyl ochoten Marienku vydat. Ale iniciativní velitel výpravy, Pepa, objevil slabé místo v obraně pevnosti – otevřené okno – a chrstnul tam vodu. Marienka ale zůstala suchá, protože ‚úder‘ hrdinně vykryl vlastní hrudí Štefan. Opět následovalo ‚výpalné‘: pálenka!“ Jediný, kdo z celé akce přímo nic neměl, byl šofér. „Jenže tomu to bylo bohatě vynahrazeno. Co jsme my ostatní projedli a propili na místě, jemu to děvčata a jejich maminky nanosily do kabiny.“ Pachatelku jsem nezaznamenal Zlatý hřeb přišel večer. „Kolem desáté jsme na náměstí potkali eskortu s již vystřízlivělým zběhem, jenže v obrácené pozici. Střízlivý zběh podepíral svůj ozbrojený, leč notně ‚unavený‘ doprovod.“ Druhý den, což bylo úterý, všechny holky „oblievačku“ se sveřepou záludností klukům oplácely až do pozdního večera. „Mezi sebou se chlubily, kolikrát se musely včera ,prezliekať‘. Mně se podařilo všem mokrým nástrahám vyhýbat až do setmění, kdy jsem na korze najednou zničehonic měl plné oči, nos a hubu vody, aniž bych vůbec postřehl ‚pachatelku‘. Jediné, co jsem v té chvíli vnímal, byl strašný chechot.“ Máte také vzpomínky na službu v armádě? Napište nám na mail martin.chalupa@ctidoma.cz, váš příběh rádi zveřejníme. Pokud připojíte fotky, taktéž je k článku rádi přidáme. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Žihadlo, které okupanta pálí. Před systémem Stinger se ruský letoun v nízké výšce neschová.

Čas načtení: 2025-04-17 13:00:00

VIDEO: Denně na D2 i 55. Velká výstraha, říká řidič z Hodonína o tragédiích

Dvě tragické nehody na vytížených silnicích v týdnu otřásly jižní Moravou. Nejprve na silnici I/55 u Hrušek zemřel jeden člověk, další tři pak zahynuli po střetu na dálnici D2 u Hustopečí. Denně obě trasy projíždí řidič Patrik Procházka z Hodonína. Deníku ve videu popsal své zkušenosti i důvody, proč už třeba na pětapadesátce ani nepředjíždí. Rozhovor s ním vedl editor Lukáš Ivánek.

Čas načtení: 2025-06-30 16:57:40

Nejoblíbenější ochranné sklo o 15 % levněji. PanzerGlass vydrží i ty nejsilnější údery

Prémiová ochranná skla PanzerGlass nyní se slevou až 15 % v Mobil Pohotovosti. Včetně zdarma aplikace a nové ochrany fotoaparátů HOOPS.Přečtěte si celý článek: Nejoblíbenější ochranné sklo o 15 % levněji. PanzerGlass vydrží i ty nejsilnější údery

Čas načtení: 2024-06-30 06:53:01

UFC 303 live updates: Results, highlights, odds, how to watch Alex Pereira vs. Jiří Procházka 2 - Yahoo Sports

UFC 303 live updates: Results, highlights, odds, how to watch Alex Pereira vs. Jiří Procházka 2  Yahoo SportsUFC 303: Pereira vs Procházka 2 Main Card Results | Winner Interviews, Highlights And More From Las Vegas  UFCUFC 303 live blog: Alex Pereira vs. Jiri Prochazka 2  MMA FightingAlex Pereira knocks out Jiri Prochazka: UFC 303 results, highlights  USA TODAYUFC 303 odds, picks: Uncanny MMA analyst releases picks for Pereira vs. Prochazka and other matchups for June 29 showcase  SportsLine

Čas načtení: 2025-01-28 17:22:11

Jiří Procházka testuje PanzerGlass. Nové keramické sklo je až pětkrát odolnější

PanzerGlass Ceramic – unikátní keramické sklo pro smartphone. Je inovativní a až pětkrát odolnější než běžná tvrzená skla. O jeho síle, tvrdosti a flexibilitě se rozhodl přesvědčit i přední český MMA bojovník a UFC šampion Jiří Procházka. Společně s PanzerGlass ukazuje, že nové prémiové sklo zvládne i ty nejtvrdší údery. Přečtěte si celý článek Jiří Procházka testuje PanzerGlass. Nové keramické sklo je až pětkrát odolnější

Čas načtení: 2021-09-20 23:11:01

Při příležitosti 90. narozenin Jiřího Suchého vychází na CD devět her z divadla Semafor

Vydavatelství Supraphon nachystalo u příležitosti devadesátin Jiřího Suchého (narozen 1. října 1931) pro jeho příznivce kolekci 15 CD obsahující devět her z divadla Semafor, jejichž autory jsou Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Sbírka, nazvaná Ďáblova dobře placená procházka z Vinohrad, navazuje na předchozí vydání devíti her Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra z let 1959 až 1964 (Zuzana, Jonáš a spol.) a představuje završení společné tvorby obou autorů. Nahrávky pocházejí z let 1965 až 1970, tedy z vrcholného období slávy divadla, které zásadně ovlivnilo kulturní dění v naší zemi ve druhé polovině 20. století. „Na scéně tohoto divadélka se vystřídaly takřka všechny tehdejší významné pěvecké a herecké hvězdy, oba autoři pro ně složili stovky písní a výstupů. Mnohé hry jsou nyní k dispozici v plné délce vůbec poprvé. Těžiště tvoří unikátní záznamy z archivu divadla Semafor, doplněné nahrávkami z archivu Supraphonu,“ uvedla producentka vydavatelství Supraphon Naďa Dvorská. Komplet 15 CD Ďáblova dobře placená procházka z Vinohrad obsahuje tyto hry: Dobře placená procházka, Zavinil to bubínek, Zuzana je všude jako doma, Benefice, Ďábel z Vinohrad, Tak co, pane barone, Poslední štace, Jonáš a dr. Matrace a Revizor v šantánu, s bonusem deseti písní ze hry Sekta. Nahrávky v celkovém čase 15 hodin a 40 minut vybral a do kompletu Ďáblova dobře placená procházka z Vinohrad sestavil Lukáš Berný. Titul vychází 24. září 2021 na CD i digitálně.

Čas načtení: 2024-04-13 17:00:57

Procházka vs. Rakić živě: Kde sledovat další UFC zápas českého samuraje

Procházka vs. Rakić živě chce bez jakékoliv nadsázky sledovat snad každý správný fanoušek sportu v naší zemi. Pohledem českého fandy se totiž dost možná jedná o nejzajímavější MMA zápas letoška. Český samuraj Jiří Procházka totiž před sebou má první krok k návratu na trůn krále  polotěžké váhy nejprestižnější MMA organizace světa UFC. Níže vám proto prozradíme, kde sledovat UFC 300, na kterém bude mít Procházka zápas. Procházka vs. Rakić živě […]

Čas načtení: 2024-04-13 20:30:20

Procházka vs. Rakić živě: Kde sledovat další UFC zápas českého samuraje

Procházka vs. Rakić živě chce bez jakékoliv nadsázky sledovat snad každý správný fanoušek sportu v naší zemi. Pohledem českého fandy se totiž dost možná jedná o nejzajímavější MMA zápas letoška. Český samuraj Jiří Procházka totiž před sebou má první krok k návratu na trůn krále  polotěžké váhy nejprestižnější MMA organizace světa UFC. Procházka vs. Rakić živě Zápas Procházka vs. Rakić živě bude možné sledovat na kanálu Nova […]

Čas načtení: 2024-04-13 21:00:00

Procházka vs. Rakić živě: Kde sledovat další UFC zápas českého samuraje

Procházka vs. Rakić živě chce bez jakékoliv nadsázky sledovat snad každý správný fanoušek sportu v naší zemi. Pohledem českého fandy se totiž dost možná jedná o nejzajímavější MMA zápas letoška. Český samuraj Jiří Procházka totiž před sebou má první krok k návratu na trůn krále  polotěžké váhy nejprestižnější MMA organizace světa UFC. Procházka vs. Rakić živě Zápas Procházka vs. Rakić živě bude možné sledovat na kanálu Nova […]

Čas načtení: 2024-06-30 05:50:17

UFC 303 live results: Alex Pereira vs Jiri Prochazka fight, stream - USA TODAY

UFC 303 live results: Alex Pereira vs Jiri Prochazka fight, stream  USA TODAYLive Now! UFC 303 ‘Pereira vs. Prochazka 2’ Play-by-Play, Results & Round Scoring  Sherdog.comUFC 303 -- How Alex Pereira stepped up once again for the UFC  ESPNUFC 303 odds, picks: Uncanny MMA analyst releases picks for Pereira vs. Prochazka and other matchups for June 29 showcase  SportsLineUFC 303 predictions -- Alex Pereira vs. Jiri Prochazka 2: Fight card, odds, prelims, preview, expert picks  CBS Sports

Čas načtení: 2024-06-30 07:01:00

Alex Pereira retains belt with KO of Jiri Prochazka at UFC 303 - ESPN

Alex Pereira retains belt with KO of Jiri Prochazka at UFC 303  ESPNUFC 303: Pereira vs Procházka 2 Main Card Results | Winner Interviews, Highlights And More From Las Vegas  UFCUFC 303 post-fight press conference video  MMA FightingFanDuel promo code for UFC 303: Bet $5 get $150 on any Pereira vs. Prochazka 2 fight  Rocky Top InsiderUFC 303 ‘Pereira vs. Prochazka 2’ Play-by-Play, Results & Round Scoring  Sherdog.com

Čas načtení: 2024-06-30 07:08:39

Alex Pereira KOs Jiri Prochazka to Defend the Light Heavyweight Belt at UFC 303! 🏆 - UFC

Alex Pereira KOs Jiri Prochazka to Defend the Light Heavyweight Belt at UFC 303! 🏆  UFCUFC 303: Pereira vs Procházka 2 Main Card Results | Winner Interviews, Highlights And More From Las Vegas  UFCUFC 303 takeaways: No theatrics needed, Alex Pereira is MMA's biggest star  ESPNAlex Pereira knocks out Jiri Prochazka: UFC 303 results, highlights  USA TODAYUFC 303 odds, picks: Uncanny MMA analyst releases picks for Pereira vs. Prochazka and other matchups for June 29 showcase  SportsLine

Čas načtení: 2024-06-30 11:11:16

UFC 303 post-fight show: Reaction to Alex Pereira's brutal knockout of Jiri Prochazka, more - MMA Fighting

UFC 303 post-fight show: Reaction to Alex Pereira's brutal knockout of Jiri Prochazka, more  MMA FightingUFC 303: Alex Pereira rocks Jiří Procházka with head-kick KO to defend light heavyweight belt  Yahoo SportsPereira's makes UFC history by knocking out Prochazka  Marca EnglishUFC 303 odds, picks: Uncanny MMA analyst releases picks for Pereira vs. Prochazka and other matchups for June 29 showcase  SportsLineUFC 303: Can Anyone Stop Poatan? Alex Pereira Continues Path of Destruction  Bleacher Report

Čas načtení: 2025-01-24 16:25:27

Odolnost: Klíč k překonávání životních výzev

Čas načtení: 2025-01-28 17:50:17

Jiří Procházka vs. PanzerGlass. Co vydrží nejodolnější tvrzené sklo v rukou MMA bojovníka?

PanzerGlass Ceramic – unikátní keramické sklo pro smartphone. Je inovativní a až pětkrát odolnější než běžná tvrzená skla. O jeho síle, tvrdosti a flexibilitě se rozhodl přesvědčit i přední český MMA bojovník a UFC šampion Jiří Procházka. Společně s PanzerGlass ukazuje, že nové prémiové sklo zvládne i ty nejtvrdší údery.Přečtěte si celý článek: Jiří Procházka vs. PanzerGlass. Co vydrží nejodolnější tvrzené sklo v rukou MMA bojovníka?

Čas načtení: 2025-03-10 11:30:00

Jak umělá inteligence pomáhá tisícům českých obcí

Praha 10. března 2025 (PROTEXT) - Moderní technologie a umělá inteligence se stávají nepostradatelnou součástí efektivní správy měst a obcí. GALILEO CORPORATION, lídr v digitalizaci samospráv, přináší inovativní řešení, která usnadňují práci úředníkům a zlepšují komunikaci s občany. O tom, jak drží krok s technologickými trendy a jaké novinky jejich AI nástroje přinášejí, jsme hovořili s majitelem společnosti Dušanem Procházkou.Samosprávy jsou připraveny na digitalizaci a AIRedaktor: Pane Procházko, GALILEO CORPORATION je jedničkou na trhu v oblasti digitalizace samospráv. Co stojí za vaším úspěchem?Dušan Procházka: Naše společnost je postavená na neustálé inovaci a důkladném porozumění potřebám samospráv. Díky vlastnímu vývoji a výrobě máme plnou kontrolu nad kvalitou našich produktů a umíme je přizpůsobit konkrétním legislativním požadavkům. Proto jsme se minulý rok rozhodli zaměřit na umělou inteligenci a její využití pro samosprávy. Víme, co naši zákazníci potřebují, proto naše produkty vytváříme přímo na míru městům, obcím, školám a příspěvkovým organizacím. Umělá inteligence jako pomocník, ne strašákRedaktor: AI je v digitalizaci samospráv velkým trendem. Jak pomáháte vašim zákazníkům překonat počáteční obavy z těchto technologií?Dušan Procházka: V oblasti veřejné správy jsme první firmou, která implementovala umělou inteligenci do redakčního systému webů. Víme, že nové technologie mohou budit obavy, proto klademe důraz na edukaci a bezpečnost. Pro zákazníky pořádáme bezplatné webináře, poskytujeme důkladné zaškolení a naše řešení splňují nejvyšší bezpečnostní standardy.Méně rutiny, více efektivity: AI Asistent a Chatbot v akci. Redaktor: Můžete blíže představit vaše AI nástroje a jejich přínos pro samosprávy?Dušan Procházka: Tisíce obcí, které již využívají naše AI nástroje, zaznamenaly výrazné zlepšení v efektivitě každodenní správy. AI Asistent a Chatbot z dílny Galileo jsou skvělí pomocníci, kteří posouvají správu webů a komunikaci s občany na vyšší úroveň.Chatbot odpovídá občanům 24/7, občané tak nemusí kvůli svým dotazům nikam chodit ani volat. Úředníci ušetří čas na složitější agendu. Chatbot spolehlivě čerpá informace jen z webu obce a nevymýšlí si.AI Asistent pomáhá správcům webu tvořit kvalitní obsah přímo v administraci webových stránek. Jedním kliknutím shrne klíčové informace, upraví text pro cílovou skupinu, zajistí jazykovou správnost a navrhne vhodný obrázek. Spokojený starosta obce Norberčany: "AI Asistent mi ušetřil hodiny práce"Starosta obce Norberčany, Stanislav Hudáček, se s námi podělil o svou zkušenost s AI Asistentem: "Dříve jsem trávil hodiny času přípravou aktualit a kalendáře akcí, nyní to zvládnu za deset minut. AI Asistent připraví celý návrh zprávy a já ho jen upravím, pokud je to potřeba. Je to ohromný pomocník! Dostáváme pochvaly od občanů, včetně seniorů, kteří oceňují přehlednost a vizuální kvalitu informací.” Cesta k moderní samosprávěRedaktor: Digitalizace veřejné správy je často vnímána jako složitý proces, který může vyvolávat obavy. Jak se s tím vypořádáváte?Dušan Procházka: Digitalizace je klíčová pro modernizaci veřejné správy, ale často vzbuzuje obavy z neznámého a možné složitosti. V Galileu se zaměřujeme na to, aby byl přechod na nové technologie co nejjednodušší. Pomáháme samosprávám s implementací, poskytujeme školení. Zajišťujeme, že každý nástroj je snadno použitelný a přináší skutečné výhody. Zákazníci se navíc mohou kdykoli obrátit na naši technickou podporu, která jim ochotně pomůže a komunikuje s nimi srozumitelným, lidským jazykem. Naším cílem je podporovat plynulý a efektivní rozvoj digitalizace. Obce a města vsázejí na komplexnost a kvalituGALILEO CORPORATION nabízí samosprávám ucelené řešení – od moderních webových stránek a efektivních komunikačních systémů až po digitální informační panely. Kromě technologií se zaměřuje i na legislativní požadavky, včetně elektronické spisové služby a listinného skartačního řízení. Díky tomu mohou obce snadno využít osvědčeného dodavatele, který jim poskytne vše pod jednou střechou. Když se k těmto řešením přidá i efektivní využití umělé inteligence, výsledkem je moderní samospráva a spokojenější občané. Zdroj: Galileo Corporation 

Čas načtení: 2026-04-12 06:35:00

Procházka prohrál brutálním KO! Bylo mi líto, že se zranil, přiznal Procházka po boji

Obrovské zklamání. Jiří Procházka prohrál ve třetím titulovém mači v řadě. Porážka proti Carlosu Ulbergovi je o to více hořká, že český borec zápas vyhrával a byl velice blízko vítězství. Novozélanďan si ještě v první minutě poranil koleno, což mu hodně limitovalo pohyb. Procházka sahal po ukončení, když mu tvrdými kopy trefoval přední nohu. Byl si však vědom, že je soupeř zraněný a proto váhal. „Během zápasu mi ho bylo líto, že se zranil. Je to jedna z mých největších životních lekcí. Ten zápas jsem vyhrával, měl jsem to v rukách a nechal jsem si ho utéct, protože jsem viděl jeho zranění,“ popisoval Procházka.

Čas načtení: 2026-04-12 06:35:00

Procházka o kolapsu: Bylo mi líto, že se soupeř zranil. Jedna z životních lekcí

Obrovské zklamání. Jiří Procházka prohrál ve třetím titulovém mači v řadě. Porážka proti Carlosu Ulbergovi v závěrečném zápase turnaje UFC 327 v Miami je o to více hořká, že český borec zápas vyhrával a byl velice blízko vítězství. Novozélanďan si ještě v první minutě poranil koleno, což mu hodně limitovalo pohyb. Procházka sahal po ukončení, když mu tvrdými kopy trefoval přední nohu. Byl si však vědom, že je soupeř zraněný a proto váhal. „Během zápasu mi ho bylo líto, že se zranil. Je to jedna z mých největších životních lekcí. Ten zápas jsem vyhrával, měl jsem to v rukách a nechal jsem si ho utéct, protože jsem viděl jeho zranění,“ popisoval Procházka.

Čas načtení: 2026-04-12 06:35:00

Procházka o příčinách kolapsu: Bylo mi líto, že se soupeř zranil. Jedna z životních lekcí

Obrovské zklamání. Jiří Procházka prohrál ve třetím titulovém mači v řadě. Porážka proti Carlosu Ulbergovi v závěrečném zápase turnaje UFC 327 v Miami je o to více hořká, že český borec zápas vyhrával a byl velice blízko vítězství. Novozélanďan si ještě v první minutě poranil koleno, což mu hodně limitovalo pohyb. Procházka sahal po ukončení, když mu tvrdými kopy trefoval přední nohu. Byl si však vědom, že je soupeř zraněný a proto váhal. „Během zápasu mi ho bylo líto, že se zranil. Je to jedna z mých největších životních lekcí. Ten zápas jsem vyhrával, měl jsem to v rukách a nechal jsem si ho utéct, protože jsem viděl jeho zranění,“ popisoval Procházka.

Čas načtení: 2026-04-12 06:35:00

Procházka o příčinách kolapsu: Dojel jsem na soucit. Bylo mi líto, že se soupeř zranil

Obrovské zklamání. Jiří Procházka prohrál ve třetím titulovém mači v řadě. Porážka proti Carlosu Ulbergovi v závěrečném zápase turnaje UFC 327 je o to více hořká, že český borec zápas vyhrával a byl velice blízko vítězství. Novozélanďan si ještě v první minutě poranil koleno, což mu hodně limitovalo pohyb. Procházka sahal po ukončení, když mu tvrdými kopy trefoval přední nohu. Byl si však vědom, že je soupeř zraněný a proto váhal. „Během zápasu mi ho bylo líto, že se zranil. Je to jedna z mých největších životních lekcí. Ten zápas jsem vyhrával, měl jsem to v rukách a nechal jsem si ho utéct, protože jsem viděl jeho zranění,“ popisoval Procházka.

Čas načtení: 2026-04-12 06:35:00

Procházka o příčinách kolapsu: Dojel jsem na soucit. Bylo mi ho líto, chci odvetu

Obrovské zklamání. Jiří Procházka prohrál ve třetím titulovém mači v řadě. Porážka proti Carlosu Ulbergovi v závěrečném zápase turnaje UFC 327 je o to více hořká, že český borec zápas vyhrával a byl velice blízko vítězství. Novozélanďan si ještě v první minutě poranil koleno, což mu hodně limitovalo pohyb. Procházka sahal po ukončení, když mu tvrdými kopy trefoval přední nohu. Byl si však vědom, že je soupeř zraněný a proto váhal. „Během zápasu mi ho bylo líto, že se zranil. Je to jedna z mých největších životních lekcí. Ten zápas jsem vyhrával, měl jsem to v rukách a nechal jsem si ho utéct, protože jsem viděl jeho zranění,“ popisoval Procházka.

Čas načtení: 2021-04-08 21:07:29

Josef Bernard Prokop: V literatuře jsem „všežravec“

Psaní, varhany, rozhlas – jsou tři hlavní pilíře práce rozhlasového moderátora, varhaníka a spisovatele Josefa Bernarda Prokopa, autora Lucemburské pentalogie, která vyšla i v audio verzi, série detektivek s paní Grimmovou, který v současné době dodělává knížku z konce husitských bouří.      Narodil jste se v Praze pod Vyšehradem a jste křtěný Vltavou. Jaký jste byl kluk a co vás bavilo?  Byl jsem normální zlobivý kluk, nějaká ta třídní, ředitelská důtka. Bavila mě spousta věcí, to je, myslím, v tom věku běžné, člověk se podvědomě snaží poznat co nejvíc, aby později měl z čeho vybírat. Hodně jsem četl, sportoval, poslouchal hudbu a hrál na klavír. A vymýšlel příběhy. To mě bavilo.   Vystudoval jste hru na varhany, klavír a hudební vědu. Co vás přivedlo ke studiu varhan, na které stále hrajete a pořádáte koncerty nejen u nás, ale i v Evropě? Když mi bylo tak sedm, dostal jsem od Ježíška gramofonovou desku, LP, mám ji dodnes, patřičně ohranou. Byly na ní varhanní skladby Johanna Sebastiana Bacha a já jsem se při poslechu zamiloval do toho neskutečně krásného nástroje, který umí tolik zvuků, barev, odstínů. Dodnes mě to nepustilo… Dozvěděl jsem se, že musím nejdřív umět dobře na klavír. A tak jsem začal cvičit pilněji. Chodil jsem tehdy ministrovat, i když se to v té době nedoporučovalo, a uprosil jsem jednou pana faráře, abych si mohl zahrát, pod dohledem pana kostelníka jsem mohl zkusit na varhanách, co jsem se zatím naučil na klavír. Znělo to docela dobře. Strýc byl amatérský varhaník, takže první poučení co a jak jsem dostal od něj. A pak už jsem začal varhany studovat. Je to nádhera i dřina. V zimě mrznete, v létě bývá často v kostele dost teplo, každé varhany jsou jiné – jiná menzura a ponor kláves, pedálu, jiné rejstříky a jiný zvuk rejstříků. Hrát oběma rukama i oběma nohama je fyzicky náročné a vyžaduje to koncentraci, je to skvělá relaxace. Varhany v Čechách byly po době komunistického vládnutí v hrozném stavu. Kromě několika málo nástrojů, které byly příliš na očích, než aby se nechaly zpustnout. Naštěstí už se velkou část těch zanedbaných podařilo uvést do dobrého stavu. Díky armádě farářů, farníků, varhanářů a mnoha dalších. Měl jsem to štěstí zahrát si víckrát na velké nástroje ve Francii, Španělsku a Německu, Rakousku a dalších zemích. Ale i malé nástroje v zapadlých vsích znějí často překvapivě a krásně. To by bylo na dlouhé povídání.     V roce 1992 jste udělal konkurz na moderátora do Českého rozhlasu a od té doby jste provázel posluchače řadou hudebních přímých přenosů a koncertů. Také jste autorem řady rozhlasových pořadů s hudební a literární tematikou. Od roku 2020 provázíte posluchače na ČRo Dvojka v Nedělním Dobrém ránu. Co vás na práci „rozhlasáka“ baví? O konkurzu mi tehdy řekl naši a dotlačili mě, abych tam šel. Já moc nedoufal, že bych se do rozhlasu mohl dostat. Při takové konkurenci… A kupodivu, z nějakých sto, sto padesáti lidí vybrali deset a mě mezi nimi. Ještě týž den jsem si smlouval první službu se šéf hlasatelkou Hankou Maškovou, skvělým člověkem i rozhlasákem. A najednou jsem mluvil na mikrofon a učil se od těch, které jsem předtím poslouchával na druhé straně vysílacího procesu. Byli skvělí a pomáhali začátečníkovi, jak mohli… tehdy jsme se střídali mezi stanicemi, začínal jsem na Praze, byl párkrát na Radiožurnálu a zůstal na Vltavě. A pak jsem nejen provázel přenosy a koncerty – byl jsem programový hlasatel, moderátor, hudební redaktor – později jsem napsal asi dvě stě padesát pořadů, spolupracoval jsem několik let i s literární redakcí. V minulém roce jsem se vrátil tam, kde jsem začínal – na Dvojku, někdejší Prahu, a stal se součástí týmu Nedělního dobrého rána. Je to krásná práce a je tam velmi dobrá společnost – od skalních rozhlasáků, přes režiséra, publicisty, básníky až po botanika anebo lékaře. Uznejte, že to stojí za to. Každý to děláme jinak, ale věřím, že se to posluchačům líbí.   V roce 2014 jste debutoval jako spisovatel prvním dílem z Lucemburské pentalogie, historickým románem Karel IV – Tajný deník. Proč právě Karel IV a jeho rod? Někde jste řekl, že někteří z vašich předků byli ve službách u dvora Otce vlasti, Karla IV… Já jsem Karla IV. měl vždycky v úctě a oblibě. A protože jsem sedm let chodil do školy na Malé Straně, často jsem procházel pod Mosteckou věží a sledoval jeho sochu. Pokud jsem měl pocit, že se mračí, většinou jsem pak ve škole dostal špatnou známku. Když jsem si o něm později přečetl, nevycházel jsem z údivu, co ten člověk všechno dokázal! Léta jsem psal povídky, skeče a scénky a chtěl jsem se pustit do něčeho většího. Měl jsem víc nápadů a nemohl se rozhodnout, čím začít. A zase mi pomohla procházka po Karlově mostě. Když jsem docházel na malostranský břeh, měl jsem pocit, jako by mě někdo pozoroval. Zvedl jsem hlavu a nad sebou opět zahlédl císařovu tvář. Tentokrát jsem měl dojem, že se usmívá, asi pochybovačně, nebo vyzývavě – dokázal bys o mě napsat? A tak jsem se pustil do psaní knihy. Snad se to povedlo, to ať posoudí čtenáři. A ano, několik mých předků se pohybovalo na Karlově dvoře v jeho blízkosti. Je to rodinná tradice a historické prameny ji potvrzují.   V třídílné sérii Baronka Grimmová jste si vybral detektivní žánr a stvořil zvídavou dámu, baronku Marii Terezii Annu Grimmovou, která žije s přáteli na zámku v Kostelci. Co vás přivedlo k detektivce, a měl jste předobraz pro tohoto „detektiva v sukních“?  Nelly Grimmová je podle skutečné postavy. A kostra se skutečně našla. Město Kostelec existuje, jen se jmenuje maličko jinak. A psaní románů o ní s detektivní zápletkou je pro mě aktivní odpočinek. První jsem napsal po třetím Karlovi, kdy jsem potřeboval trochu změnit literární a dobové klima, ale zase ne moc. Ta starosvětská atmosféra je uklidňující, měl jsem ji moc rád už jako dítě. S mojí babičkou, rovněž dámou ze staré školy, jsme tetu Nelly navštěvovali ještě za minulého režimu. Žije dodnes a má se čile k světu. A já mám díky ní spoustu dalších námětů.   Lucemburská pentalogie vyšla také v audio verzi a skvěle ji načetli Jiří Dvořák a Marek Holý. Knihu Marie Terezie načetli Hana Maciuchová a Otakar Brousek ml. a herec Aleš Procházka je skvělým interpretem knihy Sámo. Jak jste spokojen s interprety? Neuvažoval jste o tom, že byste některou ze svých knížek načetl sám?    Měl jsem velké štěstí, že už moje prvotina Karel IV. – Tajný deník zaujala Martina Pilaře, šéfa vydavatelství One Hot Book a ten mě oslovil, jestli bych souhlasil s audio podobou v podání Jiřího Dvořáka – musel bych být blázen, abych odmítl! Přiznám se, že kdykoliv si představím císaře Karla, mám pocit, že promlouvá tím krásným kultivovaným hlasem z audioknihy. A pak přibyly další knihy a další interpreti – abych to vzal chronologicky – Marek Holý, Aleš Procházka a Hana Maciuchová s Otakarem Brouskem ml. Co si autor může přát víc? Co jméno, to vynikající umělec! Snad je to i trochu uznání pro ty moje knížky, když je dostali tak dobří herci… Ostatně, moc mě potěšil Jiří Dvořák, když v jednom rozhovoru, který se týkal audioknihy Karel IV. řekl, že hlouposti by nečetl. Audio podoba dává knize zase jinou dimenzi. Nemusíte se soustředit na písmo, vnímáte rovnou vyřčené slovo. A ta slova můžete číst mnoha způsoby, ale v ústech zmíněných interpretů dostávají přesné významy, které autor zamýšlel. Já sám už jsem měl to potěšení načíst své detektivní příběhy paní Grimmové pro KTN, kde s velkou radostí už řadu let načítám knihy. Je to smysluplná nádherná práce, kterou dělám moc rád.   V roce 2020 vám vyšla kniha Třicetihlavá saň aneb Ve službách mocných, kterou jste napsal podle dochovaných rukopisných Pamětí barona Filipa. Pracujete na další knížce?  Samozřejmě. O nápady nemám opravdu nouzi. Dodělávám knížku z konce husitských bouří a chystám se pak na dobu o pár století později a potom bych rád do současnosti. A protože docela často dostávám dotazy, jestli bude další paní Grimmová, rád bych se k ní zase vrátil. Když bude mít úspěch baron Filip, tedy Třicetihlavá saň, mám připravené pokračování. A nápady mám na další a další…   Jaký jste čtenář? Máte oblíbené autory nebo knížku? Jsem vášnivý čtenář, ale správně se říká, co člověk nenačte v dětství a rané dospělosti, těžko stíhá později. Je na to málo času. Tedy na oblíbenou četbu. Číst musím literaturu, potřebnou k psaní. Knihy tištěné, i virtuální. Kdybyste viděla můj počítač a pdf a doc soubory, které jsem musel pročíst, anebo alespoň prolistovat, pochopila byste. Pro jednu knihu jsou to stovky souborů, některé mají dvě stě, tři sta stran. A pro jednu malou zmínku o něčem musíte hledat a hledat. V literatuře jsem, jak se říká „všežravec“: Mám rád antické autory, italskou renesanční poezii, samozřejmě Shakespeara, Moliera, jejich hry se dají dobře poslouchat, i číst, ale i sira Artura Conana Doyla a jeho Sherlocka Holmese, Simenona, Gardnera, Chestertona, Galsworthyho, Čapka, Poláčka, Vančuru, Jirotku a další a další. Co mi přijde pod ruku a co mě nějak zaujme.   Umíte odpočívat? Jak rád trávíte chvíle volna? S tím volným časem je to horší, ale jeho zbytky si pečlivě hlídám. Procházky s psíkem, jízda na kole, cestování, když je čas a smí se to, lyžování a aktivní lenošení, relaxace.   Josef Bernard Prokop pochází z Prahy. Vystudoval hru na varhany a klavír a hudební vědu. Od roku 1992 působí v Českém rozhlase. Napsal a realizoval několik set rozhlasových pořadů, je autorem dvanácti knih a tří divadelních her, jako spoluautor napsal s Antonínem Moskalykem několik televizních scénářů. Do jeho Lucemburské pentalogie patří knihy Karel IV – Tajný deník, Karel IV – Císař a císařovna, Karel IV – Císař a synové, Václav IV – Tajná kronika velké doby malého krále a Zikmund Lucemburský – Tajné vzpomínky. V sérii detektivních románů Baronka Grimmová vyšly knihy Paní Grimmová se představuje aneb Případ zapomenuté vraždy, Paní Grimmová a případ mrtvého lichváře aneb Zimní případ, Paní Grimmová a případ továrníka na penzi aneb Jarní případ. Napsal také knihy Marie Terezie: Symfonie života velké císařovny, Sámo – Velký vládce Čechů a tajný vyslanec krále Chlothara a Třicetihlavá saň aneb Ve službách mocných. {loadmodule mod_tags_similar,Související}