Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-07-19 14:35:13

Anglický protisměr v prodeji knih

Jak se liší prodej knížek na českém a anglickém trhu? Co tamní knihkupectví zachránilo od krachu? A proč je třeba, aby prodavači knih budovali vztah se zákazníkem a věnovali mu více pozornosti než jen při placení? Nejen o tom jsem se bavila s českou manažerkou knihkupectví Waterstones v Londýně Pavlínou Tichou. Už dlouho mě zajímal příběh ručně psaných popisků vystavených u knih. Něco takového se v českých knihkupectvích nevidí. V pobočkách Waterstones jsem si toho všimla pokaždé a tentokrát tomu chci přijít na kloub. „Jsem z Ústí nad Labem, a když jsem doma, zajdu do knihkupectví, abych si koupila nějaké knížky. Nikdo se vám tam ale nevěnuje do doby, než chcete platit,“ svěřuje se se svými zkušenostmi manažerka Pavlína Tichá, kterou zpovídám v pobočce na Piccadilly Street. „V Česku vidím velkou mezeru mezi prodejcem knih a zákazníkem. Nevím, jestli je to tím, že tamním prodejcům chybí znalost nebo motivace.“ Když ve Waterstones trénují nové posily, kladou jim na srdce mimo jiné i to, že nejprve dají knížku do rukou zákazníka a teprve pak si půjdou stoupnout za pokladnu. „Vztah totiž navazujete ihned poté, co zákazník vstoupí do prodejny. V žádném případě to však není o tom, že se na vás prodejce pověsí a vnucuje vám svou ochotu, i když o ni nestojíte,“ líčí Tichá. „Prodejce knih musí mít šestý smysl. Už když člověka pozdravíte, můžete poznat, jaký typ zákazníka to je. Někdo si chce knížky jen koupit a s nikým se bavit nechce. Někdy se vyznají zákazníci ve specifické kategorii mnohem lépe než prodavač, který se musí orientovat v celém spektru knih,“ pokračuje. „Taky záleží, kolik lidí máte v obchodě. Jak moc bychom chtěli jen chodit kolem zákazníků a bavit se o knížkách. Dneska jste sama viděla, že byl frmol a že jsem stála jen za kasou.“  Síla doporučení Důvodem, proč si jde zákazník koupit knížku do prodejen Waterstones a neudělá to z domova pomocí pár hbitých kliknutí přes internetový obchod Amazon, je servis. „My žijeme knížkami a lidé vědí, že když k nám přijdou a zeptají se, co doporučujeme vzít si na dovolenou, že jim naložíme minimálně deset knížek, se kterými si užijí srandu,“ vypráví Tichá.  Zajímá mě, jestli si čtenáři najdou v té přehršli na trhu knížku, i když se jí neudělá v knihkupectví podpora. „Chtěla bych říct ano, ale bez podpory to nepůjde. Knížka bude mít fenomenální úspěch, jen pokud ji budou prodavači doporučovat,“ vysvětluje Tichá a vzápětí vypočítává, že Waterstones prodává i knihy malých vydavatelství vycházející třeba jen v tisícovém nákladu. „Většinou je to tak, že když knížce věříme, tak objednáme deset kusů a sledujeme prodeje. Pokud tam vidíme potenciál, postavíme se za ni víc a příště koupíme například už sto padesát kusů. Pak se rozhodujeme, které knihy vystavíme i do výlohy a u kterých zajímavých knih uděláme v prodejně výstavku a plakáty.“ O tom, jakou mají prodavači knih moc, svědčí ostatně i senzační úspěch, který sklidila kniha Stoner od Johna Williamse (česky ji vydalo roku 2015 nakladatelství Kniha Zlín v překladu Jiřího Popela; pozn. aut.). Román se stal bestsellerem až čtyřicet let po svém originálním vydání, a to právě díky doporučování prodejců v pobočkách Waterstones. Jak se to přihodilo? „Zjistili jsme, že vychází nové vydání románu Stoner, a ta knížka se nám prostě zdála dobrá, takže jsme o ní se zákazníky mluvili,“ komentuje Tichá husarský kousek jejich knihkupectví. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} „Komise? To mi přijde na hlavu postavené,“ komentuje manažerka zaběhlý český přístup vztahu mezi vydavatelstvím a prodejnou knih. S touto praxí se nikdy nesetkala, neboť se knižní distribuci začala věnovat až v Anglii, takže ji musím do reality světa, kdy si knihkupectví knihy de facto od vydavatele půjčuje a teprve po jejich prodeji je zaplatí, sama uvést. „Tady to funguje tak, že nakladatelství se předhání, abychom od nich měli knížky. Konkurence je veliká. Knihy hned odkupujeme, ale ponecháváme si možnost vrátit neprodané knížky. Je tam časový limit a podrobnosti jsou už součástí know-how.“  Svoboda se cení víc Síť knihkupectví Waterstones má v Británii téměř 300 poboček a je v této zemi největším celonárodním prodejcem knih. Přesto se společnost před pár lety ocitla na pokraji krachu. „Waterstones má veřejně obchodovatelné akcie, takže to nebylo tajemstvím. V roce 2011 naši firmu odkoupil ruský podnikatel Alexander Mamut a do role výkonného ředitele firmy dosadil pana Jamese Daunta,“ popisuje Tichá. „Ten vidí knihy jako poslání a vedl úspěšný byznys šesti nezávislých knihkupectví. Naši firmu personálně zefektivnil a zeštíhlil a provedl ještě jednu zajímavou změnu. Řetězec Waterstones se za jeho vedení vzdal nemalých poplatků od vydavatelů knih za vystavování titulů ve výlohách či na prémiových místech.“ Člověk, který se rozhodl vzepřít praxi v Česku tak běžné, mě začíná čím dál víc zajímat. „Pan Daunt je hodně podnikavý a schopný člověk. Bankovní kariéry se vzdal pro svou zálibu v knihách (kariéru v bankovnictví opustil James Daunt v roce 1990, tedy ve svých 26 letech, aby založil první pobočku knihkupectví Daunt; pozn. aut.). Je pravda, že od doby, co nedostáváme zaplaceno od vydavatelství, jsme se vrátili ke starému řemeslu. Vystavujeme jen to, čemu věříme,“ vysvětluje Tichá přeměnu, kterou síť knihkupectví Waterstones prošla, a dodává, že Waterstones byla loni od miliardáře Mamuta odkoupena investičním fondem Elliot Advisors. „Pan Daunt dal mnohem víc svobody menším pobočkám, které si do velké části rozhodují samy, jaké knížky budou nakupovat. Zbavily jsme se věcí, které jsme museli od nakladatelů koupit a které nebyly prodejné. Dřív totiž všechny pobočky měly stejné zboží a vypadaly stejně. Vůbec se nedbalo na to, zda se tam ty knihy prodávají. Když celebrita napíše biografii, tak ji u nás na Piccadilly se spoustou zákazníků z řad turistů prodáme, ale má smysl dát dvě stě těchto knih do severního Skotska, kde o této celebritě nikdy neslyšeli?“ Prodavači, co s knihami spí Jaká je praxe u ostatních anglických knihkupectví, nechce Pavlína Tichá komentovat. „Nikdo se nechlubí tím, zda se platí za vystavování knih. Je to obchodní tajemství. Když se ale odborník podívá na vystavené knihy v různých knihkupectvích, pozná, že něco nehraje,“ dodává.  Ptám se, jak přísný je výběr zaměstnanců – prodavačů knih – na pobočku v Piccadilly. „Rozhodně to nemusí být lidé, kteří studovali literaturu. Ani já ji nestudovala,“ prozrazuje manažerka. „Musí mít ale zájem o knihy. Říkám jim s nadsázkou, ať se připraví na to, že kromě toho, že budou knihy číst, je budou i jíst a spát s nimi,“ směje se. „Denně nám chodí na pobočku dvacet až třicet žádostí uchazečů o práci. Ti, co projdou sítem, tu dostávají první tři měsíce minimální mzdu, takže jim říkám na rovinu, že jestli chtějí jen nějakou práci a peníze, ať jdou raději jinam. Pokud ale chtějí práci, která dává smysl, jsou tu na pravém místě.“ A jak je to tu s těmi ručně psanými popisky ke knížkám? Samozřejmě je tu píší sami zaměstnanci poté, co si knížku přečtou. Je běžné, že v každém knihkupectví Waterstones narazíte na jinou skladbu knih, protože nic už není centrálně řízeno. „Knížku nám může klidně nabídnout k prodeji každý, i autor, který ji vydal vlastním nákladem. Když je to místní autor, často to bude jen jedna naše pobočka, která tu knihu bude mít. Například u nás na Piccadilly nedává smysl mít autora, který je známý jen v Jižním Walesu, ale tam se bude knížka naopak prodávat velmi dobře.“ Potřebujeme bestseller? Zajímá mě, od kolika prodaných kusů se v Anglii považuje kniha za bestseller. „Bestseller je přece Bible, protože té se prodalo přece nejvíc,“ usměje se Tichá. „Pro nás ve Waterstones nemá smysl používat slovo bestseller. Když noviny něco bestsellerem nazvou, tak my to převezmeme, ale sami o sobě knížku bestsellerem nenazveme. Problém totiž je, že na obalu každé knížky dnes stojí psáno, že je to bestseller. Ale pak nemáte možnost dohledat, co vlastně tu knížku bestsellerem dělá. Každou neděli v britských novinách The Sunday Times vychází tabulky knižních prodejů na základě průzkumů agentury Nielsen. Hodně zákazníků žádá knížku uvedenou právě v tomto žebříčku, aniž by znali její přesný název nebo autora, takže to musím mít nastudované a ty noviny si pravidelně kupuju.“ V pobočce Waterstones na Piccadilly, která je největším knihkupectvím v Evropě, mají víc knih, než přečte člověk za celý život. „Je tu čtvrt milionu titulů, což je 8 mílí knih,“ prozrazuje mi žena, která za loňský rok přečetla sedmdesát pět knih, z nichž prý nedočetla jen jedinou. Když odsud odcházím, přemýšlím nad smysluplností knižního obchodu v anglickém podání, na míle odlišného od českého přístupu, kde mnozí knihkupci stále nechávají rozhodovat vydavatele, které knihy se budou propagovat, a pasují se tak do role pouhých prodavačů. V hlavě slyším i radu Jamese Daunta nezávislým knihkupcům: Pracujte tvrdě a respektujte zákazníka. Když to neuděláte, převezme vaši práci Amazon. {/mprestriction}  Autorka je novinářka a fotografka na volné noze. Pozn. aut.: V době mezi naším rozhovorem a jeho zveřejněním Pavlína Tichá přestoupila jako manažerka do pobočky Waterstones v Gower Street.

Čas načtení: 2024-07-22 09:51:00

VR LIFE a RBP drží prst na tepu virtuální doby

Ostrava 22. července 2024 (PROTEXT) - Začátkem tohoto roku se RBP, zdravotní pojišťovna rozhodla spustit unikátní projekt v oblasti virtuální reality v rehabilitaci. Společně se společností VR LIFE připravili roční projekt, který by měl objektivně ukázat, jaké jsou přínosy zapojení virtuální reality do rehabilitace.Na začátku se setkali Ing. Antonín Klimša, MBA (CEO RBP), Ing. Pavel Rydrych (ředitel pro zdravotnictví RBP) a Mgr. Jana Trdá, Ph.D. (CEO VR LIFE). Z diskuse nad zapojením VR rehabilitace vzešel nápad na tento převratný projekt. Zapojení poskytovatelé zdravotních služeb tak mají možnost pracovat se systémem VR Vitalis® Pro, což je certifikovaný zdravotnický produkt od společnosti VR LIFE, který je vyvíjen společně s lékaři, fyzioterapeuty, ergoterapeuty a dalšími odborníky.Jak takový projekt probíhá? Vybere se skupina pacientů, kteří projdou rehabilitací tak, že krom konvenční terapie budou využívat také VR Vitalis® Pro. A ti se budou srovnávat s další skupinou pacientů, kteří na tu samou indikaci budou podstupovat právě jen konvenční terapii. Z výsledků bude zřejmé, jak virtuální rehabilitace ovlivňuje stav pacienta. A nejen ten zdravotní, zjišťuje se také, jak pacienti tuto VR rehabilitaci vnímají, ale také, jak se s ní pracuje zdravotníkům. Důležitým aspektem je také dopad na zdravotní systém. Urychlí virtuální realita rehabilitaci? Ušetří finance plynoucí ze zdravotního pojištění? Na tyto otázky bude projekt odpovídat.Proč se RBP, zdravotní pojišťovna pro tento unikátní projekt rozhodla? Na tuto otázku odpoví Ing. Pavel Rydrych, ředitel pro zdravotnictví."RBP sleduje trendy v moderní medicíně. Virtuální realita v rehabilitaci je tak jedním z projektů, v němž si ověřujeme efektivitu nových terapeutických metod. Zajímá nás přínos pro pacienta, ale pochopitelně sledujeme i výdajovou složku poskytované péče. V současné době je v návrhu zavedení virtuální reality mezi rehabilitační výkony hrazené z veřejného zdravotního pojištění, rádi bychom proto o této metodě získali dostatek kvalifikovaných informací. Dalším důvodem naší iniciativy je pochopitelně i náš zájem nabízet klientům co nejkvalitnější péči.“Jak tedy funguje rehabilitace ve virtuální realitě? Pacient má nasazené virtuální brýle, kde cvičí vybrané moduly (podle své indikace), v prostředí, které je mu příjemné. A není to jen klasické opakování pohybů podle naprogramovaného avatara. Je to vše děláno formou hry, která má přesná pravidla, je zajímavá, motivuje pacienta a vede ho k tomu, aby se efektivněji a rychleji uzdravoval.Není to však pomůcka hlavně pro mladé pacienty, kteří jsou technicky zaměření? Na tuto otázku vám odpoví CEO společnosti VR LIFE, Jana Trdá. “Kdepak, s naší aplikací cvičí pacienti různého věku, od dětí až po seniory ve velmi pokročilém věku (nejstarší měl 98 let). Právě senioři tvoří více než polovinu pacientů, kteří VR Vitalis® Pro využívají, právě proto, že mají více zdravotních problémů.”Vzhledem k demografické křivce, kdy populace rychle stárne, přibývá nemocných lidí a na rehabilitace se čeká čím dál tím déle. Proto je nezbytné přicházet s možnostmi, které mohou rehabilitaci urychlit, udělat ji efektivnější a tím odlehčit systému (a samozřejmě pomoci pacientům). Virtuální realita je jednou z cest, která se zdá jako velmi vhodnou. Začíná se v rehabilitaci prosazovat stále více.Pro jaké typy diagnóz je rehabilitace ve virtuální realitě možná? “Téměř pro všechny. Využívají ji pacienti průřezem celého zdravotnického a sociálního systému. Na rehabilitačních odděleních cvičí pacienti s problémy s horními i dolními končetinami, zády apod. Ale využívá se na neurologii, psychiatrii, ARO, JIP, geriatrii, onkologii, neurochirurgii a mnoha dalších. V podstatě jsme nenarazili na oddělení, kde by se nedalo u pacientů VR Vitalis® využít.”A kteří poskytovatelé zdravotních služeb se projektu účastní?Neurologická klinika Fakultní nemocnice Ostrava. Zde projekt vede doc. MUDr. Ondřej Volný, Ph.D., FESO. Zde se zaměřují na pacienty v subakutní fázi CMP (centrální mozková příhoda neboli mrtvice). A jak doc. Volný reagoval na dotaz, proč se zapojili? “Zavedení rehabilitace ve VR na naší klinice vnímám jako důležitý krok a další inovaci ve špičkové péči, kterou pacientům s cévní mozkovou příhodou v ČR poskytujeme. Je mi velkým potěšením, že jsme vůbec prvním cerebrovaskulárním centrem v ČR, které má možnost tento moderní neurorehabilitační nástroj (VR Vitalis® Pro) užívat v běžné klinické praxi a podílet se i na výzkumu a vývoji.”Ale projekt není jen o velkých zdravotnických zařízeních. Mnoho pacientů za rehabilitací dochází do ambulantních zařízení. Mezi ně patří OK Rehabilitace. Ti se v projektu zaměřili na pacienty s bolestmi horních či dolních končetin, ať již po úrazech, nemocech či operacích. A jak se k zapojení do projektu vyjádřila Radka Jersáková, vedoucí fyzioterapeut? "Nabídky využití VR v ambulantní praxi fyzioterapie jsme se rozhodli proto, že poskytuje možnost cvičení s odpoutáním pozornosti od hlavního problému – bolesti, s kterým klienti přicházejí. Při vstupu do "jiného světa" hry, se jim povede zaměstnat mozek jinak – ve smyslu soustředění na jiné okolnosti, než je bolest, která je v běžném životě omezuje."Další možností pro léčbu pacientů je i lázeňská péče. Lázně Luhačovice jsou dalším zapojeným zařízením. Zde se v projektu zaměřili na pacienty s chronickým plicním onemocněním. Jak se k tomu vyjádřil MUDr. Petr Pšenica, hlavní lékař Lázní Luhačovice? “V oblasti telemedicíny vidíme v Lázních Luhačovicích velký budoucí potenciál. Do této množiny různých technologií a metod patří i virtuální realita. Její využití v rehabilitaci nabízí nové léčebné možnosti a umožňuje objektivizaci dosažených výsledků. Proto jsme rádi využili možnosti se projektu zúčastnit. V rámci projektu cílíme originálním způsobem: zhodnotit přínos této metody u rehabilitace pacientů s chronickým plicním onemocněním. Věříme, že se rehabilitace ve virtuálním prostředí brzy stane standardní součástí léčebných procedur.”Další nemocnicí, tentokrát menší, která do projektu vstoupila je Městská nemocnice Odry. zde se zaměří na pacienty s dysfunkcí ramenního kloubu, protože to je indikace, se kterou se na fyzioterapii často setkávají. K důvodu zapojení do projektu se vyjádřila Mgr. Ivana Vlčková, vedoucí fyzioterapeutka: “Jsme kolektiv, který rád do fyzioterapie zapojuje nové věci. Pomáhá to pacientům, protože na každého platí něco jiného, a takto jim můžeme dát na výběr. Máme zkušenost, že kombinace různých technologií a přístupů zvyšuje efekt rehabilitace.”Pětici vybraných zařízení uzavírají Lázně Teplice nad Bečvou. Zde se rozhodli zaměřit se v projektu na dýchací potíže jak dětských, tak dospělých pacientů, a případně pohybovou rehabilitaci po operaci horních končetin a páteře. Ohledně projektu nám řekla primářka MUDr. Gabriela Hanslianová: “Vstup do projektu byl pro nás velmi lákavý. Ověříme si, jak tuto novinku v rehabilitaci přijmou naší pacienti. Věříme, že jim to prospěje, personálu to pomůže v usnadnění spolupráce s pacienty i mezi sebou a částečně nám to vykompenzuje nedostatek pracovníků.”Projekt si klade za cíl ověřit, jak dalece je virtuální realita v rehabilitaci přínosem. Samozřejmě, existuje mnoho studií, které již dokázaly pozitivní dopad na pacienty, nicméně tento projekt se na virtuální realitu dívá i z pohledu systému a nákladů na rehabilitaci. Pokud se potvrdí, že nejen pomáhá pacientům, ale dělá to tak, aniž by více zatěžovala zdravotnický systém a rozpočet, případně mu ulevila, bude to další velký krok v jejím rozšiřování jako standardního přístupu v rehabilitaci. Další informace:Mgr. Jana Trdá, Ph.D.e-mail: jana.trda@vrvitalis.comwww.vrvitalis.cz  

Čas načtení: 2025-10-22 08:31:45

Koho byste v zimě zachránili – Kočku, nebo Psa? Vaše Volba Odhalí Největší Slabinu, o které Nemáte Ani Tušení

Všichni věříme, že známe sami sebe. Věříme ve své kvality, jsme si vědomi svých drobných chyb… Ale co kdybychom vám řekli, že ve vašem podvědomí dřímá jedna obrovská slabina, která sabotuje váš osobní rozvoj a ničí vaše vztahy, a vy o ní nevíte? Psychologické testy mají zvláštní moc proniknout pod povrch racionálního myšlení. Dnešní test […]

Čas načtení: 2022-10-10 09:00:11

Recenze 8+ nejlepších kamer do auta pro rok 2022

Přestože statistiky nehodovosti na silnicích z několika posledních let jsou příznivé a počet dopravních nehod má klesající trend, vzrůstá množství agresivních řidičů. Možná, že vám štěstí dosud přálo a vy jste zatím neměli tu čest potkat některého ze silničních pirátů, nicméně nemusí to tak být navěky. Ale můžete vzít jed na to, že až se tak jednou stane, že se vám setsakra budou v případě nahlášení pojistné události (v lepším případě) nebo u soudního stání (v tom horším) pořízené obrazové důkazy hodit. Věříme, že naše recenze 7+ nejlepších kamer do auta vám usnadní výběr té z nich, na kterou se The post Recenze 8+ nejlepších kamer do auta pro rok 2022 first appeared on SmartMag.cz.

Čas načtení: 2022-10-10 09:00:11

Recenze 8+ nejlepších kamer do auta pro rok 2022

Přestože statistiky nehodovosti na silnicích z několika posledních let jsou příznivé a počet dopravních nehod má klesající trend, vzrůstá množství agresivních řidičů. Možná, že vám štěstí dosud přálo a vy jste zatím neměli tu čest potkat některého ze silničních pirátů, nicméně nemusí to tak být navěky. Ale můžete vzít jed na to, že až se tak jednou stane, že se vám setsakra budou v případě nahlášení pojistné události (v lepším případě) nebo u soudního stání (v tom horším) pořízené obrazové důkazy hodit. Věříme, že naše recenze 7+ nejlepších kamer do auta vám usnadní výběr té z nich, na kterou se The post Recenze 8+ nejlepších kamer do auta pro rok 2022 first appeared on SmartMag.cz.

Čas načtení: 2020-02-16 13:06:48

Německý voják v Rudé armádě. Ukázka z románu Siegfrieda Lenze Přeběhlík

Více než 60 let čekal na své vydání román německého spisovatele Siegfrieda Lenze Přeběhlík, nečekaně nalezený dva roky po autorově smrti v jeho pozůstalosti. Příběh o německém dezertérovi do řad Rudé armády dopsaný v roce 1952 byl vzhledem k atmosféře studené války nakladatelstvím odmítnut a posléze upadl v zapomnění. Ironií osudu dnes totéž nakladatelství, kterému Lenz přes tuto zkušenost zůstal celý život věrný, na knize vydělává. Román se po svém vydání v roce 2016 stal v Německu bestsellerem a do dnešní doby už byl přeloženo do několika jazyků. Někteří recenzenti ho dokonce neváhají označit za vůbec nejlepší Lenzův román. Letos na jaře u příležitosti 75. výročí konce druhé světové války uvede německá ARD jeho dvoudílnou televizní adaptaci v režii oscarového režiséra Floriana Gallenbergera. Hlavní postavou románu je mladý voják wehrmachtu Walter Proska, který dezertuje k Rudé armádě poté, co je jeho jednotka rozprášena partyzány; sám však cítí potřebu vzepřít se vládnoucí „klice“. Charakter románu odpovídá představě, jakou si čtenáři v minulých desetiletích o autorovi vytvořili – napínavý příběh je plný zvratů, hrdina se ocitá v mezních situacích, které slouží autorovi k zamyšlení nad závažnými tématy: reflektuje otázku svědomí a odpovědnosti, morálky, vojenské a občanské cti; dotýká se také vlastenectví a německého nacionalismu, zpochybňuje vědomí povinnosti a „německé“ poslušnosti. Siegfried Lenz tvořil společně s Günterem Grassem, Heinrichem Böllem a Martinem Walserem literární kvartet, který formoval německou poválečnou literaturu po celá desetiletí. Lenz se zabýval zejména důsledky nacistické minulosti Německa, v češtině vyšly téměř všechny jeho významné romány. Tím nejznámějším je Hodina němčiny z roku 1968 (česky 1974). Spisovatel v něm zpochybnil vyjádření, kterým stoupenci nacistického režimu po válce omlouvali své chování, totiž že „konali pouze svou povinnost”. Během druhé světové války působil Lenz ve válečném námořnictvu Třetí říše. Jen několik dní před kapitulací Německa z armády dezertoval a ukrýval se v Dánsku, kde ho zadržely britské jednotky. Válečné zkušenosti ho poznamenaly, uvědomoval si svůj podíl na nacistických válečných zločinech a cítil i vinu za to, že přežil válku, zatímco statisíce jeho vrstevníků padly v boji. Na univerzitě v Hamburku studoval filozofii, angličtinu a literární historii. Studia záhy přerušil, když se stal stážistou deníku Die Welt, kde působil jako redaktor. V roce 1951 se již v nově založené Spolkové republice představil jako slibný literární talent svým úspěšným debutem Es waren Habichte in der Luft (Ve vzduchu byli jestřábi). Ještě v dubnu téhož roku začal tehdy pětadvacetiletý Lenz psát svůj druhý román Přeběhlík, odehrávající se během posledního léta před koncem druhé světové války. Německý voják Walter Proska je vyslán na východní frontu k jednotce, která má za úkol zajistit bezpečnost železniční tratě hluboko v lese na polsko-bělorusko-ukrajinském pomezí. V bažinaté oblasti se hrstka mužů, decimovaná partyzány, vedrem a komáry, musí podrobovat stále absurdnějším a nelidským příkazům brutálního velícího důstojníka Williho Stehaufa. Čas plyne a vojáci, poznamenaní traumatickými zážitky, jsou ve své izolaci pronásledováni šílenstvím a strachem. Kterýkoliv kolemjdoucí může nést pod kabátem dynamit. Proskovo setkání s mladou partyzánkou Wandou a smrt kamaráda, intelektuála Žemličky, v něm vyvolávají pochybnosti o jeho přísaze věrnosti. Když se Rudá armáda přibližuje, Proska se stává válečným zajatcem a jediný způsob, jak se může zachránit, je dezertovat. Po kapitulaci Německa zahájí bývalý voják Proska kariéru v sovětské okupační zóně v Berlíně. Zde trpí nedůvěrou, která panuje v novém režimu, kde se s lidmi zachází jako s vyměnitelnými součástkami. Musí čelit skutečnosti, že Sověti likvidují „nepohodlné“ občany, což vede k dalšímu vážnému konfliktu svědomí… V románu se objevují autobiografické prvky – Proska se stejně jako Lenz narodil v bývalém pruském městě Lyck, nyní polském Ełku. Proska stejně jako Lenz dezertoval z německé armády. Jedna z kapitol Přeběhlíka zní jako pocta Ernestu Hemingwayovi, zejména jeho novele Stařec a moře, když Lenz vypráví příběh hornoslezského vojáka a obří štiky. Ve druhé části knihy, odehrávající se ve fiktivní kanceláři v sovětské zóně, poznáváme odkazy na dílo Franze Kafky. V románu hraje výraznou roli příroda. Jak píše překladatel Petr Dvořáček v doslovu: „…příroda není pouhým pozadím či podkladem děje, příroda tu je jeho integrální součástí, svým tajuplným způsobem se ho účastní, má vlastní projevy, mluvu, gesta, je obtížně zbadatelným protihráčem; žije svým zcela svébytným životem...“    Ukázka z knihy 2. kapitola V Provursku dostala malá lokomotiva napít. Nad její žhavé tělo přehoupli železný chobot, otočili velkým ručním kohoutem a do otevřeného boku se jí vevalil silný proud vody.      Proska slyšel šumění vody a přistoupil k rozbitému okýnku ve svém oddílu. Malinká bílá staniční budova s nějakým číslem na průčelí, zpustošené nádraží, dvě hromady dřeva; víc toho k vidění nebylo, protože vesnice sama ležela za listnatým lesem dobrou hodinu cesty od stanice. U vlaku hlídkoval strážný. Protože bylo horko, rozepnul si límec. Na zádech mu visela útočná puška se stejnou samozřejmostí, s jakou africká matka nosí svého kojence. Když došel na konec úzkokolejné soupravy sestávající z lokomotivy, zásobovacího a poštovního vagonu, otočil se, ani hlavu nezvedl a šoural se zpátky. To se několikrát opakovalo. Krajina působila dojmem obrovského opuštěného spáleniště; nikde žádný vítr, ani vzduch se nepohnul, ve vyschlém křoví nic nezašustilo.      „Budeme tady stát dlouho?“ zeptal se Proska, když se k němu strážný přiblížil.      „Dokud nepojedem dál!“      „Myslím, že lokomotiva potřebuje jen vodu.“      „Tak,“ opáčil strážný nevrle, „potřebuje, jo?“ Náhle zvedl hlavu a pohlédl dolů na prašnou cestu vedoucí do Provursku. Proska u okna se podíval stejným směrem a spatřil dívku, jak mává na vlak a rychle se blíží. Měla na sobě šaty barvy listové zeleně, pas štíhlý jako přesýpací hodiny stažený širokým pásem. Rychlým krokem došla na nádraží a zamířila přímo ke strážnému. Měla matně se lesknoucí rudé vlasy, drobný nosík a zelenomodré oči. Na nohou hnědé plátěné boty. „Co chcete?“ houkl strážný a zíral na její holé nohy.      „Pane voják…,“ řekla a zachvěla se. Postavila na zem hliněný džbán a na něj položila složenou pláštěnku.      „Máte v tom džbánu mlíko, nebo vodu?“      Zavrtěla hlavou a přehodila si vlasy dozadu. Proska obdivoval profil jejích ňader.      „Vy asi chcete jet s náma,“ zeptal se strážný.      „Ano, maličký kousek, na rokytenská blata. Můžu vám za to dát peníze nebo…“      „Zmizte, ale rychle. Nesmíme nikoho brát. To byste ale měla vědět. Neptala jste se mě na to už jednou?“      „Ne, pane.“      „Vy jste Polka, co?“      „Ano.“      „Kde jste se naučila německy?“      V tom okamžiku malá lokomotiva dvakrát zapískala; jednou dlouze, jednou krátce. Strážný nechal dívku dívkou, vrhl zlostný pohled na Prosku a odešel dopředu. S klením si vylezl do proviantního vagonu, sedl si na bednu a zapálil si. Puška na zádech tlačila; nesundával ji, byl na to příliš líný.      Vzduch nad vyprahlou zemí se chvěl žárem.      Lokomotiva sebou trhla; zasténala a vlaková souprava se pomalu rozjížděla.      Dívka zvedla džbán, vzala pláštěnku a šla podél vlaku. Prosebně vzhlédla k Proskovi. Přiblížila se k němu na co nejmenší vzdálenost a zašeptala:      „Vemte mě s sebou, prosím!“      A asistent nedokázal odolat jejím očím, jejím vlasům, štíhlým holým nohám a vyzývavému profilu těch ňader. Prudce otevřel dveře, jednou nohou se postavil na stupátko a napřáhl ruku. Podala mu džbán a pláštěnku, sama naskočila a nechala ho, aby jí pomohl do vozu. Zavřel dveře a otočil se. Stála před ním, dívala se na něho a usmívala se.      „Vystoupím ještě před blaty,“ řekla, jako by se omlouvala.      Mlčel a hleděl na její silné zuby.      „Váš kolega se bude zlobit,“ šeptala.      Bylo mu zatěžko udržet ruce v kapsách.      „Zastřelí mě?“ zeptala se s úsměvem. Taky se usmál, vytáhl z kapsy krabičku cigaret a řekl:      „Vemte si cigaretu. To vás trochu uklidní.“      „Já nekouřím.“      „Tak si aspoň sedneme.“      Posadili se. Kolena měl několik centimetrů od jejích.      Do oddílu dopadl paprsek slunce. Proska viděl, jak se vzhůru dolů točí prach. Mlčeli a poslouchali vzdychání malé lokomotivy a kolem rozbitého okna ubíhala krajina: louky a spálená políčka a malé březové háje a tu a tam slámou pokrytý domek, nad nímž někdy v suchém vzduchu nehybně stál sloup kouře. Na polích nikdo nepracoval a na loukách postávalo pár krav tupě hledících před sebe, jen jejich ocasy z lenivého zvyku co chvíli pleskly do kostnatého zadku a snažily se zahnat mouchy.      „Bydlíte v Provursku?“ zeptal se Proska.      „Ano, narodila jsem se tady.“      „Nikdy bych neřekl, že tady vyrůstají taková děvčata. Má váš otec taky krávy?“      „Můj otec byl polesný. Je mrtvý.“      „Už dlouho?“      „Dva roky.“      „Padl ve válce?“      „Já nevím. Před dvěma lety zastřelili v Provursku vojáka. Ráno za svítání přišli k nám do vesnice četníci. Šli dům od domu a hledali muže a pušky. Bydlíme na kraji vesnice a k nám přišli jako první. Táta už neměl čas se pořádně schovat. Ukryl se do skříně, a když přišli četníci, vodila jsem je po domě a všecko jsem jim ukazovala a už by byli málem odešli. Ale když jsme se vrátili do místnosti, kde stála ta skříň, musel si otec odkašlat a jeden četník vytáhl pistoli a čtyřikrát na skříň vystřelil; dvakrát nahoru a dvakrát dolů.“      „Tomu všemu bude už brzo konec,“ řekl Proska. Položila si ruce na stehna a komíhala nohama.      „Jste vdaná?“ zeptal se.      „Ne. Člověk by se neměl vdávat před osmadvaceti…“      „Proč ne?“      Dlouze na něho hleděla. Náhle sklouzla k němu, vzala jeho hlavu do svých horkých rukou a dýchla mu na čelo. Proskova ruka jí spočinula na ramenou, ona se mu však okamžitě zase vysmekla a posadila se na svoje staré místo.      „Chtěla jsem vám číst z čela.“      Řekl: „Tak, vy to tady umíte? A copak je tam vepsáno?“ – uhodil se dlaní do hlavy –, „co se z toho dá vyčíst?“ Nasála vzduch do plic, hruď se jí zvedala. Tajemně se na něj podívala, a jemu se znenadání zdálo, že by se mohl do jejích zelenomodrých očí zanořit jako do rybníka.      „Všechno bude dobré,“ řekla, „a možná taky ne.“      Zasmál se a řekl: „To je tam napsáno?“      „Přesně to,“ řekla.      „Tak to jsi malá věštkyně. A takovým věštcům jako tobě všechno rádi věříme. Jak se jmenuješ?“      „Wanda.“      „A kolik ti je let?“      „Dvacet sedm. A tobě?“      „Dvacet devět.“      „A jak se jmenuješ?“      „Walter,“ odpověděl.      „Walter a Wanda. Jestli mě tvůj kolega nezastřelí, ještě se potkáme.“ Rozpustile se zasmála.      „To je nesmysl,“ řekl Proska, „nic ti neudělá.“      Mlčeli a dívali se mimo sebe a naslouchali rytmu jedoucího vlaku: hm-ta-ta, hm-ta-ta, hm-ta-ta. A pomyslel si, že některá slova mají s tímhle rytmem cosi společného, slova melancholie hluboké jako propast, slova blažené touhy a uplynulého milostného štěstí. 24 Hm-ta-ta, hm-ta-ta: to znělo jako na-lo-ži nebo ně-kdy- -snad nebo mi-luj-mě nebo mys-líš-teď anebo lí-bej-mě.      V kupé začalo být nesnesitelné vedro. Proskovi vystoupil na čele pot, vyschlá ústa volala po tekutině. Podívala se na jeho pušku visící na háčku, černou hlaveň skloněnou.      „Už jsi s tím střílel?“ zeptala se.      Neodpověděl, zvedl se, přistoupil ke dveřím a vystrčil hlavu ven z okna. Proud vzduchu se mu zařízl do obličeje a strhával mu světlé vlasy dozadu. To ochlazení bylo příjemné. Cítil, že ho pozoruje, a říkal si: Kdybychom tak byli v Provursku zastavili někdy večer! Má jedinečná prsa. Jak jdou ty rudé vlasy a zelenomodré oči k sobě! Za dvě hodiny se setmí. Doufejme že…      Otočil se a zeptal se:      „Nevíš, jak dlouho bude vlak ještě potřebovat k blatům?“      „Čtyři hodiny, asi tak. Když se nic nestane.“      „A co by se mohlo stát?“      „Miny,“ řekla s úsměvem.      „Jak to víš?“      „Lidi ve vesnici si o tom někdy povídají.“      „V Provursku?“      „Ano. Odkud to vědí, nevím, ale někdy o tom mluví.“      „To vedro jim to prozradí,“ řekl, „ta svatouškovská obloha nebo vaše zplihlé stromy. Jak často hovoří lidé o vlakovém neštěstí?!“      „Každý den,“ řekla.      „Každý den vyletí do povětří vlak?“      „Ne. Ale když se to přihodí, mají si lidi týden o čem povídat. A pak se to stane zase.“      Sedl si vedle ní a přitiskl svou nohu k její.      „Kdy se tady naposledy vyhazovalo do povětří?“      „Před pěti dny.“ Otočila se k němu, položila mu své měkké paže na rameno, našpulila rty a řekla: „Jsem unavená. Z toho horka na mě jde lenost.“      Proska se vedle jejího ucha podíval k rozbitému oknu. Projížděli smíšeným lesem, který si už polovinu náspu železniční tratě vydobyl zpět a jako předvoj vyslal malé břízky, smrky a vrboví. Malá lokomotiva jednou krátce zapískala; nezdálo se, že sama ví, proč.      „Já mám z toho horka žízeň,“ řekl Proska. „Něčeho bych se napil. Studené pivo nebo – co to máš v tom džbánu? Mlíko, nebo vodu?“      Zavrtěla hlavou a stáhla paže z jeho ramene.      „Nic na pití. V tom džbánu je můj bratr.“      Podíval se na hliněnou nádobu a řekl: „Co má zas tohle znamenat?“      „Nevěříš mi?“      Proska ji štípl do paže; nezdálo se, že cítí nějakou bolest.      „Teď se věštkyně proměnila v čarodějku. V blatech se obzvlášť dobře daří blatouchům; proč by tam neměl výtečně vyrašit i tvůj bratr? Chceš ho tam zasadit?“      Zapůsobila dojmem, že zvážněla, a uhlazovala si zelené šatičky nad koleny a střežila se pohlédnout mu do tváře.      „V tom džbánu je popel mého bratra. Nechali jsme ho zpopelnit ve Lvově. Byl železničář a vyletěl do povětří s jedním vlakem. Já jedu až do Tamašgrodu. Tam bydlí žena mého bratra. Požádala mě, abych jí popel přivezla.“      „Přišel tvůj bratr o život na téhle trati?“      „To já nevím.“      Proska jí položil ruku na rameno a hleděl neklidně na nicneříkající hliněnou nádobu. Měl pocit, jako by ho teď někdo trvale pozoroval, a čím víc se snažil tento pocit potlačit, tím úporněji a intenzivněji se v něm zabydloval. Zmocnil se ho jistý soucit s Wandou, a svými velkými, silnými prsty ji hladil po krku nahoru a dolů. Přitáhl si její hlavu a políbil ji do vlasů.      „To všechno brzy přejde,“ řekl upřímně. „Myslím, že všechno přes noc zmizí, tak jako to přes noc přišlo. Otevřeš okno – ne zítra, ale jednoho krásného dne –, a do očí tě uhodí slunce a popřeje ti dobrý den. V zahradě bude sedět kos, budeš ho poslouchat a zjistíš, že všecko se změnilo. – Myslíš, Wando, že se to takhle stane? Asi si to nedokážeš představit, viď? – Je ti teprve dvacet sedm a máš ještě celý rok čas.“      Mlčeli. Několik starých smrků, které s potemnělou důstojností žily těsně u náspu, k nim na okamžik lhostejně nahlédlo. Prsty jí bubnoval po klíční kosti, náhle je nechal sjet dolů a dotkl se jejího pravého ňadra. Okamžitě se vymkla jeho objetí, odsedla si od něho a výhrůžně se usmála. A tento úsměv mezi nimi stál jako magická překážka, jako nepřekonatelná bariéra.      „Chtěla bych teď spát,“ řekla.      „Můžeš se mi opřít o rameno,“ on na to.      „To mi připadá dost nebezpečné.“      „Dokud nepřikryješ ten džbán pláštěnkou, nic ti neudělám.“      „Tomu nerozumím.“ Asistent ukázal na džbán a vysvětloval: „Mám pocit, jako by se na mě ta věc dívala. Zdá se – mně aspoň –, že má oči. Připadá mi, jako by mě pořád někdo pozoroval. Dokážeš to pochopit?“      „Jestli to tak opravdu je,“ řekla, natáhla se po celé délce sedadla a položila mu hlavu do klína. Mile k němu vzhlédla a už zhluboka oddechovala.      „Spíš už?“ zeptal se po chvíli.      „Ano,“ odpověděla, „zdá se mi o tobě, a jak se zase uvidíme.“      „Je u toho tvůj bratr? Teda: Vidíš někde poblíž nás ten džbán?“      „Ne, jsme sami. Jsme velice sami – a je to nádherné. Nikdo nás nesleduje. Máme se rádi. Je u toho jen tvoje puška a dívá se na nás. Ale mlčí. Dokáže ta puška mlčet, ne?“      „Když to musí být. Spi, Wando, spi, a ať se ti něco zdá. – Ale mohla bys to mít ještě pohodlnější.“      Jak to jen vsedě šlo, svlékl si horní část uniformy, nadzvedl jí hlavu na klíně a složený kabát pod ni vsunul jako polštář.      „Děkuju pěkně,“ zašeptala.      Nic neřekl a hleděl na džbán. Říkal si: Kdybych jí tím nezpůsobil bolest, vyhodil bych tuhle pitomou věc z okna. Něco podobného se mnou ještě nikdy nikam nejelo. Jestli vlak vyletí do povětří, bude její bratr vířit vzduchem, a když bude mít holka štěstí, bude ho pak moct sklepávat z listů. Z břízy třeba prst, ze smrčku možná prst u nohy.      Na zádech mu naskočila husí kůže. Zvedl se, udělal pár kroků po oddílu a zastavil se u džbánu, stojícího v rohu a tiše se chvějícího v kývavých pohybech vlaku. Byla to jednoduchá, pravděpodobně doma vypalovaná nádoba s masivním uchem na straně. Otvor byl překryt pergamenovým papírem, a aby se papír neuvolnil, dívka anebo někdo jiný, kdo džbán zakrýval, ho obtočil tenkou, ale pevnou šňůrkou a její konce svědomitě svázal.      Rychle se po dívce ohlédl, a protože viděl, že nezvedá víčka a snaží se spát, energicky uchopil pláštěnku, rozmotal ji a hodil na džbán. Nezdálo se, že si něčeho všimla. Proska měl dojem, že se rázem opět cítí uvolněněji a odhodlaněji; natáhl ruce a přistoupil k oknu. Slunce ho zdravilo paprsky probleskujícími vrcholky stromů, na lesní půdě divoce kličkoval zajíc a pelášil pryč. Malá lokomotiva s rachotem vlekla svůj náklad smíšeným lesem. Myslel na lesnaté okolí Lycku, mazurského městečka, kde se narodil. Vonělo to tam přesně tak; stejným dojmem na něho svého času působil Borek, zvlášť tam, kde se dotýkal jezera Sunowo. Asistent objevil veverku, shlížející na vlak tmavýma, lesklýma očima.      Její vlasy mají skoro stejnou barvu jako kožíšek té veverky. Budu jí říkat Veverka.      Odvrátil se od okna. Ležela klidně na lavici, nohu přehozenou přes nohu, jednu ruku v klíně, druhou u úst. Opatrně k ní přistoupil, do dvou prstů vzal lem jejích šatů a trošičku povytáhl látku. Pak se ohnul a políbil ji na opálenou nohu, těsně nad kolenem. Pohlédl jí do tváře: měla zavřené oči, rty se jí zachvěly. Když se narovnal, řekla:      „Na ústa ne.“      „Myslel jsem, že spíš,“ řekl.      „Kdo mě políbí na ústa, toho čeká neštěstí.“      „Opravdu?“      „Dávej si pozor!“      „To mi nevadí. I s tím rizikem – “      „Nedělej to,“ řekla a zasmála se.      Nadzvedl jí hlavu a políbil ji. Polibek opětovala a ovinula mu paže kolem svalnaté šíje a zase ho jemně odstrčila.      „Za půldruhé hodiny bude tma,“ řekl. „Musíme se zase vidět.“      „Tys ten džbán zakryl.“      „Ano, už jsem to nemohl vydržet. Cítil jsem se nesvůj.“      „Dej tu pláštěnku zase pryč, prosím. – Za hodinu a půl bude tma.“      Proska jí lhostejně vyhověl, natáhl se na druhou lavici, pozvedl ruku Wandě na pozdrav a snažil se usnout. Ale spánek nestrpí povely a čím víc se muž snažil nechat smysly na pokoji a zapomenout na všecko kolem, tím byly jeho šance menší. Zamžoural na ni a tiše se zeptal:      „Veverko?“      „Cože?“ zeptala se.      „Ty taky nemůžeš spát, Veverko.“ „Co je to veverka?“      „To jsi ty.“      „Co že jsem?“ zeptala se malátně.      „Červenohnědé zvířátko se zvědavýma očkama a malýma špičatýma ouškama. Hraješ si ve stromech a uzavřela jsi přátelství se starým mrzoutským lískovým keřem. A škádlíš mladé větve a hecuješ je a dovoluješ jim, aby tě vystřelovaly do vzduchu. Ale v zimě, moje Veverko, v zimě spíš, a když máš hlad, sáhneš za sebe do zásobárny s oříšky…“      „Políbil jsi mě na ústa,“ řekla.      „Víš už, co to je veverka?“ zeptal se.      „Políbil jsi mě, přijde neštěstí.“ Řekla to s vlídnou vážností a jemu se zdálo, že nepoznává její hlas. Zneklidněl: zvedl se.      „Myslíš, že se něco stane s vlakem?“      „Varovala jsem tě – “      „A ty nemáš strach? Bylo by ti jedno, kdyby najednou…“      Sňal pušku z háčku, potěžkal ji v ruce, pohladil závěr a z chlebníku vyhrábl zásobník.      „Co chceš dělat?“ zeptala se a vleže ho pozorovala.      „Pro všechny případy,“ řekl a zasunul zásobník.      „Kolik je v něm nábojů?“      „Dost.“      Postavil odjištěnou zbraň do rohu a vystrčil hlavu z okenního otvoru.      „Co tam vidíš?“ zeptala se.      „Stmívání.“      „Je možné je vidět?“      „Chová se velmi bázlivě a člověk musí mít oči na stopkách, když chce zjistit, po kterých cestičkách se k nám krade. – Co bys říkala, kdybych musel střílet?“      „Proč to chceš vědět?“      „Vždyť by to byli tví lidé,“ řekl a zapálil si cigaretu.      „Co nevidět se na nás vrhnou.“      Přistoupil těsně k ní.      „Vstaň,“ řekl.      Zůstala ležet.      „Řekl jsem, abys vstala, Wando.“      „Jsem tak unavená. Za chvíli bude tma.“ Zmocnil se ho podivný neklid; vyjel na ni:      „Kdo se na nás vrhne? Co to znamená, tohle věštecké tlachání?“ „Komáři. Tady na blatech jsou spousty komárů!“      Zasmál se a byl přesvědčen, že ho tenhle smích osvobodil.      „Musíte chovat víc ptáčků, víš, pak by nebylo tolik komárů. Ale ve vaší zemi umírají ptáci velmi mladí. A těch pár, co jsem jich viděl, se cítí být osamělí a lítají smutně po obloze. Písničky se jim zadrhly v hrdle.“      „Dřív to bylo jiné,“ řekla.      „Já vím,“ řekl.      Malá lokomotiva ze sebe najednou vyrazila protáhlé chraplavé zapískání a zpomalila. Muž uchopil svou útočnou pušku a přiložil ji pažbou k boku.      „Do Tamašgrodu je ještě daleko.“      „To bych řekl,“ poznamenal.      „Nejspíš to každou chvíli začne.“      Vlak teď jel už jen krokem.      „Ve dne,“ řekl, „to dřepí jako sůvy ve svých hnízdech a neodvažují se ven. Ale sotva nastane soumrak, probudí se a dostanou kuráž. Sedí pod sukněmi noci, udělají si malé průzory a střílejí skrz ně jako za bílého dne.“      „Koho myslíš?“ zeptala se.      „Ty chlapíky, co vyhazujou vlaky do povětří.“      „Copak to nesmějí dělat?“      „Hele, buď radši zticha.“      Pomalu otevřel dveře jejich oddílu, vyklonil se a podíval se ve směru jízdy. Pak se otočil k ní a chvatně řekl:      „Musíš okamžitě zmizet. Rychle, to jsou polní četníci. Pravděpodobně budou kontrolovat vlak. – Tak dělej! Lehni si na svah pod tratí, přitiskni se k zemi a počkej. Dám ti znamení, až bude vzduch zase čistý. Musíš ven druhou stranou.“      Okamžitě byla na nohou a vrhla se ke dveřím.      „Zámek se zasekl,“ vykřikla zoufale.      Zvedl nohu a vší silou uhodil do kliky.      „Honem, Wando, musíš honem ven! Kdyby tě tu našli, bylo by to pro nás oba hodně nepříjemné.“      Vyskočila a hladce dopadla na svah náspu, ještě kousek sklouzla a lehla si na břicho.      Vláček popojel dalších padesát metrů, pak zaskřípěly brzdy.      Zatímco si oblékal blůzu uniformy, přemýšlel: Doufejme, že vlak doběhne. Není to ani padesát metrů. Snad mě nenechá ve štychu. Ale nemůže, protože tamhle stojí ten její džbán a nechala tady i pláštěnku. Já už tuhle zatracenou věc nemůžu ani vidět!      Zabalil džbán do pláštěnky a zastrčil ho až dozadu pod lavici. Sotva se napřímil, už k němu vystupoval četník.      „No tak,“ řekl, „všechno v pořádku? Můžu vidět tvůj cestovní příkaz?“      Proska mu podal zmačkaný, křížem krážem orazítkovaný papír.      „Kam máš namířeno?“      „Kousek od Kyjeva.“      „A odkud jedeš?“      „Z Lycku. Měl jsem dovolenou.“      „Kde je to hnízdo?“      „V Mazursku, sedmnáct kilometrů od polských hranic.“      „Od bývalých hranic,“ opravil ho četník a rozsvítil čtyřhrannou svítilnu, zavěšenou na prsou. Kužel světla nasměroval na ten kus papíru. Zkontroloval všechna razítka, do jednoho podpisu zapíchl zjizvený ukazovák a řekl: „Tohle je zřejmě Kilian, co?“ „Ano, přesně tak. To je můj kapitán. Ten to potvrzení podepsal. Mám pro něho balíček, od jeho ženy.“      „Tak ten balíček můžeš zase poslat zpátky. Kapitán to už má za sebou.“      „Padl?“      „To taky. Nějakej chrapoun ho trefil rovnou mezi oči.“      „Kdy to bylo?“      „Před čtyřmi dny. Měl jsem tam vepředu něco na práci. Nesli kapitána ještě dva kilometry na převaziště, ale tam se už ani neprobral.“      „A co mám teď dělat s tím balíčkem?“      „Co v něm je?“      „Jak mi řekla jeho žena, nátepník a zimní chrániče uší. V zimě mu nejvíc mrzly uši.“      „Teď už je skoro léto,“ řekl četník, „jestli myslíš, že bys příští zimu mohl ty chrániče potřebovat, tak si je rovnou nech.“      „Děkuju mockrát, mně umrzají jen nohy.“      Četník zvedl oči k obloze. „Měsíc je dnes nějak zvědavý, myslím, že bude mít na co koukat.“      „Ty si myslíš, že vlak vyletí do povětří?“      „Hlavně moc nevystrkuj hlavu z okna,“ řekl četník, vypnul baterku a zmizel.      Asistent se vrhl na druhou stranu oddílu. Očima ohledával svah náspu, Wandu nebylo nikde vidět. Okamžik počkal a pak tiše zavolal: „Veverko! Neslyšíš? Můžeš jít! Wando! Kde jsi? Tak už pojď!“ Nešla. Nevystupovala zpoza žádného stromu, jak doufal, a nezvedala se, jak si přál, ze svahu pod kolejemi.      Vlak sebou trhl. „Wando!“ zavolal Proska hlasitěji, „proč nejdeš!“      Vlak nabíral rychlost.      „Zase se uvidíme,“ volal muž, „brzy se setkáme.“      Zabouchl dveře, které předtím nechával otevřené v naději, že jí usnadní naskakování, a posadil se.      Zapomněla tady ten džbán a pláštěnku. Asi se bála víc, než chtěla připustit. V Tamašgrodu ten džbán odevzdám.      Muž vstal, vytáhl džbán a postavil ho před sebe. Na nádobu dopadalo světlo měsíce. Proskovi se zdálo, že na něj pomrkává.      „Nemám strach,“ mumlal si pod vousy, „nevyhodím tě z okna. Byla by to pro mě hračka, ale neudělám to. Budu ctít tvou lidskou důstojnost, i když už nejsi člověk. Ale byls člověkem, a toho já si určitě dokážu vážit. To mi věř.“      Muže se zmocnila prastará zvědavost, v hlavě ho začala pálit elementární otázka, z pochvy pomalu vytáhl dýku a naklonil se ke džbánu.      Musím se taky jednou podívat, jak člověk vypadá, když to dotáhne až sem. Tobě už nijak neublížím. Nebudeš se na mě zlobit, když si z tebe na špičku nože vezmu.      Zabodl dýku do pergamenového papíru zakrývajícího hrdlo, vyřízl do něho větší otvor a chvějící se rukou vytáhl nepatrný kopeček popela. Přičichl k němu, nebyl cítit nijak.      Mohlo to kdysi být stejně tak dřevo nebo tabák anebo papír.      Proska opatrně vstal a přidržel nůž u rozbitého okna. Proud vzduchu se na něj vrhl a popel rozmetal.      „Odpusť mi, jestli můžeš,“ houkl asistent.      Měl zlost, že se dívka nevrátila. Pomalu se zase posadil ke džbánu, a aniž chtěl, píchl do popela ještě jednou. Jenže bodák nepronikl příliš hluboko. Džbán byl popelem naplněn nejvýš z jedné třetiny.      Co to je? To přece zní skoro jako kov! Že by se pod popelem skrývalo ještě něco jiného? Možná že mě podfoukla, tahle věštkyně s pěknýma prsama. Koukneme se, co to pod tím popelem vězí. Ten její bratr mohl být stejně tak kus dřeva. Vzal džbán do obou rukou a přidržel ho z okna ven. Vítr popel vyhnal ven. Na dně nádoby se zaleskly čtyři dynamitové patrony!   Siegfried Lenz se narodil roku 1926 ve východopruském Lycku (polský Ełk), zemřel v roce 2014 v Hamburku. Patří k nejvýznamnějším a zároveň nejčtenějším spisovatelům německé poválečné literatury nejen v Německu, ale i ve světě. V češtině vyšly téměř všechny jeho významné romány, především Muž v proudu (česky 1965), Rukojmí (1966), Hodina němčiny (1974), Vzor (1976), Tak hezky bylo v Šulákově (1982), Vlastivědné muzeum (1984), Cvičiště (1989). Autor má za sebou rovněž velmi bohatou povídkovou tvorbu. Siegfried Lenz obdržel několik desítek významných cen a vyznamenání, mimo jiné Mírovou cenu německých knihkupců (1988), Goethovu cenu města Frankfurt nad Mohanem (1999) či Cenu Lva Kopeleva za mír a lidská práva (2009).   Nakladatelství PROSTOR, v českém jazyce vydání první, z německého originálu Der Überläufer, vydaného nakladatelstvím Hoffmann und Campe v Hamburku v roce 2016, přeložil Petr Dvořáček, 284 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-08 09:05:49

Uvádějte v propagačních materiálech naše jména, žádají překladatelé nakladatele

Otevřený dopis nakladatelům rozeslal zaslal tento týden spolek Překladatelů Severu spolu Obcí překladatelů a facebookovou skupinou Tváře překladu. „Naším cílem je dosáhnout respektu k překladatelům. Prosíme nakladatele, aby uváděli na svých webových stránkách, v postech na sociálních sítích i v tištěných propagačních materiálech naše jména a jazyk, z něhož byl překlad pořízen. Právě díky nám mohou vydávat cizojazyčnou literaturu, která v České republice stále tvoří převážnou část trhu,“ uvedla za podepsané Jitka Hanušová. Otevřený dopis zveřejňujeme v plném znění. Vážení nakladatelé, při zahájení letošního frankfurtského veletrhu norská spisovatelka Erika Fatlandová označila překladatele za každodenní literární hrdiny a slova o tom, nakolik je práce překladatelů důležitá, zazněla během veletrhu i z úst dalších spisovatelů. Rádi bychom touto cestou poděkovali Vám všem, kteří také naši práci oceňujete, pomáháte ji zviditelnit a projevujete nám respekt tím, že naše jména uvádíte nejen na obálkách či titulních stranách knih, ale především ve všech propagačních materiálech včetně ukázek. Přestože se situace mění a počty příkladných nakladatelů narůstají, stále existují tací, kteří nás částečně či zcela opomíjejí nebo přímo porušují naše autorská práva. Právě ty bychom chtěli touto cestou požádat o nápravu. Prosíme, uvádějte na svých webových stránkách, v postech na sociálních sítích i v tištěných propagačních materiálech naše jména a jazyk, z něhož byl překlad pořízen. Díky nám překladatelům můžete vydávat cizojazyčnou literaturu, která v České republice stále tvoří převážnou část trhu. Nezapomínejte na nás ani u ukázek – mnohé z nich, které jsou ke stažení na Vašich webových stránkách či na stránkách Kosmasu, nenesou vůbec žádné označení. Nejenže tím porušujete autorský zákon, nýbrž škodíte i sami sobě, neboť po internetu pak mohou kolovat nijak neoznačené ukázky z knih, na jejichž vydání a překlad jste zakoupili práva. Přitom přidat na web jednu kolonku, připsat do postu pár slov a vložit na začátek ukázky copyrightovou stránku či alespoň titulní list nezabere mnoho času a prakticky nic Vás to nestojí. Vezměte také v úvahu, že čtenáři mají právo vědět, kdo knihu přeložil a z jakého jazyka, a že tato informace by měla být uvedena tak, aby nebylo nutné se k ní složitě proklikávat – jde o zásadní údaj, který minimálně některé čtenáře rozhodně zajímá. Údaj o překladateli a výchozím jazyce totiž prozrazuje i to, o jak kvalitní překlad se jedná. Věříme, že jste si vědomi toho, že bez nás by řada knih, které vydáváte a prodáváte, vůbec nevyšla, že jsme pro Vás významnými partnery a že si naší práce vážíte. Oceníme, když nám to dáte na vědomí důsledným uváděním našich jmen – a to nejen na obálkách. Děkujeme Vám. Kateřina Krištůfková, předsedkyně Překladatelů Severu Alena Lhotová, místopředsedkyně Obce překladatelů Roman Tilcer – Jménem správců FB skupiny Tváře překladu {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-08 07:51:16

Edward Snowden: Kdybych někdy vypadl z okna, buďte si jisti, že mne někdo vystrčil

Když se oba reportéři německého časopisu Der Spiegel měli setkat v Moskvě s Edwardem Snowdenem, připomínalo jim to opravdové setkání tajných agentů. Museli pronajmout apartmá v luxusním moskevském hotelu, jeho číslo zašifrovaně poslat na udané číslo mobilu. Poté dostali čas setkání, a nakonec se s Edwardem Snowdenem, který už žije šestým rokem v ruském exilu, potkali. Důvod byl jednoduchý: Edward Snowden vydal knihu, ve které popisuje svůj příběh. A tak bylo třeba ji trochu promovat. Podobné rozhovory vyšly i v dalších světových médiích. Přinášíme výtah z rozhovoru pro Der Spiegel.   Pane Snowdene, vždy jste říkal, že nejste historická osobnost a teď najednou sepíšete knihu, která má 432 stran a je o vás. Proč? Protože je důležitější než kdy jindy, aby se veřejnost dozvěděla o systémech masového dohledu a manipulace. A já nemohu popsat, jak tyto systémy vznikly, aniž bych vysvětlil moji roli – pomáhal jsem tyto systémy vybudovat.   Nebylo by to stejně důležité před čtyřmi nebo šesti lety? Před čtyřmi lety byl prezidentem Barack Obama. Před čtyřmi lety nikdo nemluvil o Borisi Johnsonovi. A Alternativa pro Německo byla jen vtipem. Podívejte se na rostoucí rozdělení společnosti na celém světě a na vlnu autoritářství, která se přelévá přes mnoho zemí. Všude pochopili politici a podnikatelé, že mohou využívat technologie, které mohou svět ovlivňovat na nové úrovni. Na naše systémy se útočí.   Jaké systémy? Politický systém, právní systém, sociální systém. Věříme, že problém je vyřešen, když se zbavíme lidí, které nemáme rádi. Říkáme: To je zkrátka Donald Trump. A Boris Johnson. A zase ti Rusové. Ale Trump není problém. Je produktem systému.   Systémová chyba? Ano, a proto jsem tu knihu napsal.   Píšete, že chcete dát zprávu o celé pravdě. Co byla největší lež, kterou o vás šířili? Bože, byly jich milióny. Ta největší byla…   … že jste ruský špión? To ne, spíše že to byl můj plán skončit v Rusku. Dokonce i NSA uznává, že Rusko nebylo vlastně můj cíl. Ale ta lež už žije svým životem, protože je taková srozumitelná. Je to část typického válečného tažení, které je právě teď aktuální. Fakta nehrají žádnou roli. To, co víš, je méně důležité, než co cítíš. Je to zničující pro demokracii. Stále méně často jsme schopni se na věcech domluvit. Když už nemůžeme uznat, co se stalo, jak můžeme potom diskutovat o tom, proč se to stalo.   Co bylo vaší motivací, že jste se ponořil do světa špionáže? To zní tak významně. Viděl jsem tehdy jen neomezené možnosti, protože americká vláda po útocích v roce 2001, kolem sebe házela milióny dolarů, jen aby zaměstnala kohokoliv, který měl technické schopnosti a bezpečnostní prověrku. Měl jsem obojí. Byl jsem téměř ještě dítě a najednou jsem seděl v hlavním štábu CIA a měl odpovědnost za celou síť v prostoru Washingtonu. Úplně bláznivé. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Nebylo to ale také fascinující mít možnost státem dotovaným hackingem vstupovat do téměř každého života? Na začátku jsem ještě nevěděl nic o masovém sledování, protože jsem nejdříve pracoval pro CIA, která rozvědku provádí především přes lidské zdroje. Když jsem pak byl přeložen k NSA a na mém posledním místě měl s masovým sledováním přímo co do činění, byl tam jeden kolega, který mne měl zaučovat. Občas se otočil na své kancelářské židli a ukázal mi fotografii nahé ženy sledované osoby a řekl: To máš jako bonus!   Byl to pro vás ten bod obratu? Ne, byl to proces trvající několik let. Na mém posledním místě jsem byl zařazen jako analytik infrastruktury. NSA má zásadně dva druhy analytiků při masovém sledování. Jednak jsou to personiální analytici, kteří sledují Facebook určitých lidí, jejich chaty a zprávy. Analytici infrastruktury se naproti tomu používají k hackingu. Pokoušeli jsme se zjistit, co by nám mohli někteří udělat, aniž bychom znali jména nebo čísla. Nepozoruješ lidi, nýbrž přístroje.   Například veřejně dostupné computery? Ano. Sledovali jsme například jeden počítač v knihovně a zapojili jsme jeho kameru, abychom viděli jeho uživatele. To jsme zaznamenali a uložili pro případ, že by to mohlo být později zajímavé. Náhodou jsem narazil na záznam jednoho inženýra v jihovýchodní Asii. Žádal o přijetí na jednu univerzitu, která byla podezřelá, že se podílí na nukleárním programu nebo nějakém kybernetickém útoku. Už si přesně nevzpomínám, protože nějaké vysvětlení vždycky existovalo. A tomu muži sedělo na klíně jeho dítě a zcela nevinně si hrálo na klávesnici počítače.   Byl to ten moment, který se dotkl vašeho svědomí? Uvědomil jsem si, že používám nástroje k masovému sledování. Najednou vidíš osobu, která se na tebe z obrazovky dívá, ale přirozeně to neví. A tak najednou pochopíš: Zatímco lidé čtou, my čteme lidi. Tyto systémy se rozvinuly do takové šířky, aniž by o tom kdokoliv věděl. Trvalo to dlouho, než zvítězila moje skepse. Když to ale bylo už tak daleko, stále častěji jsem hledal rozpory v tom, co můj zaměstnavatel říká a tím, co dělá.   Jednu dobu jste byl také nemocný a trpěl jste depresemi. Měl jste někdy myšlenky na sebevraždu? Ne! A to je důležité do protokolu. Mám filozoficky zdůvodněný odpor proti myšlence sebezničení. Pokud někdy vypadnu z okna, buďte si jisti, že mne někdo vystrčil.   Když jste začal shromažďovat informace, které byly později známé jako „Snowden Files“, pracoval jste na Havaji pro Kancelář k rozšiřování informací. To zní jako vtip. Byl jsem jediný zaměstnanec této kanceláře. Dostal jsem se tam náhodou. Po mojí nemoci jsem se pokoušel všechno brát tak trochu na lehkou váhu, moje vztahy znovu vybudovat, všechno uvést do pořádku. Seděl jsem na místě, které mi dovolovalo v rámci NSA mít přístup k téměř všem informacím. Ostatní kolegové, kteří v těchto prostorách pracovali, znali moje zkušenosti systémového administrátora a inženýra. A říkali mi: „Ty nám můžeš pomoci!“. A tak jsem měl neuvěřitelný přístup k datům.   Ta kancelář byla v podzemí, je to správně? Ano. Středem ostrova Oahu probíhá dlouhá cesta. A je tam takové malé parkoviště před velkou leteckou základnou, což je skryté zařízení NSA. Z toho parkoviště se jde tunelem do hory, na které rostou ananasy.   Jak jste ta data z komplexu propašoval? Nechci mluvit o detailech, protože je možné, že někdy budu stát před soudem. Ne že by to hrálo nějakou roli, protože pokud budu stát před soudem, strávím dlouhou část mého života ve vězení.   V knize píšete, že jste paměťové karty pašoval v dětské hračce, kouzelné krychličce. Nesloužila ani tak k pašování, jako spíše k odlákání pozornosti. Daroval jsem ji v kanceláři téměř každému, strážci mne viděli přicházet a odcházet s touto hračkou. A když jsem odcházel z tunelu s pašovanými daty, nudícímu se strážci jsem tuto krychličku hodil a on mi řekl:Takovou jsem měl také jako dítě, ale nikdy jsem to nedokázal vyřešit .   Pronášel jste také paměťové karty v ústech.  Když to děláš poprvé, jdeš dolů tou chodbou a snažíš se, aby ses netřásl. Pak ale časem pochopíš, že to funguje, protože detektory kovu nemohou paměťovou kartu zjistit. Je na ní méně kovu než v nýtech tvých džín.   Jak se vyrovnáváte s výtkou, že jste zrádce? Je nutné být přesvědčený, že to, co děláš, slouží dobrému účelu. Nestačí jen v něco věřit, když chceš věci změnit. Musíš být také schopen jít na riziko.   Počítáte někdy s tím, že byste se mohl vrátit do USA? Zdá se to být pravděpodobnější, že bych se mohl jednoho dnes vrátit. Už nejsou tak často slyšet ty výtky, které byly ještě v roce 2013 proti mně vzneseny. Například že jsem poškodil národní bezpečnost. Současně se ukazuje, jaký význam měla moje odhalení pro veřejnost.   Popisujete váš příjezd do Moskvy jako nějakou procházku. Odmítl jste spolupracovat s ruskou tajnou službou a nechali vás jít. To pro nás nezní moc pravděpodobně. Moje vysvětlení pro to, že mne ruská vláda nepověsila za nohy hlavou dolů a netýrala mne elektrickými šoky, aby ze mne dostala všechna tajemství je, že se na nás díval celý svět. A oni jednoduše nevěděli, jak s tím mají zacházet. A tak si myslím, že si řekli: Počkáme.   Západ pravidelně prohlašuje Rusko za největšího bídáka s digitální oblasti. Má pravdu? Rusko je zodpovědné za mnoho odsouzeníhodných aktivit po celém světě. Manipulovali volby? Téměř s jistotou. Manipulovaly USA volby? Přirozeně. Dělají to už desetiletí. Každá země, která je větší než Island, se pokouší do rozhodujících voleb zasahovat a všichni to budou zapírat, protože takhle to tajné služby dělají.   Je internet zničený? Ne, funguje velmi, možná velmi dobře, ale pro špatné lidi.   Je to možné reformovat? Jaká je dnešní situace? Máme Facebook, Google, obrovská datová centra po celém světě, které počítače dálkově ovládají. Ptáte se na cestu Googlu, a ten vám pošle odpověď. Dnes jsou ale koncová zařízení mnohem výkonnější, než byla kdykoliv předtím. Vyhledávání v internetu by se mohlo koncipovat tak, že byste nebyli odkázáni na cloudové služby. Proč musí Google vědět, kam chcete jít?   Ale lidé jsou, zdá se, s tím, že používají Google a Facebook, docela spokojeni. Podívejte se na ten mobil, který tady leží na stole. Víte co dělá, zatímco je jeho displej tmavý?   Ve skutečnosti ne. S určitou autoritou vám mohu říci, že za minutu stokrát a možná tisíckrát komunikuje. Kontaktuje webové reklamní agentury, analyzuje vaše chování, vypočítává, kde se nacházíte. To všechno se děje neviditelně. Kdybyste měli možnost kliknout na ikonu, a všechny tyto skryté funkce zastavit. Udělali byste to?   Jistě. Ale v současnosti to není možné. Dnes se nám říká: Stiskni tlačítko Souhlasím a tvůj život bude šťastnější. A pokud nikdo nevytvoří alternativu, tak to zpropadeně udělám já. Musíme zviditelnit, jak jsme na každém kroku sledováni. {/mprestriction}  Vybral a přeložil Miroslav Pavel. Edward Snowden (* 21. 6. 1983) je bývalý systémový administrátor, který pracoval pro CIA a americkou národní bezpečnoství agenturu NSA. V červnu 2013 se v Hongkongu sešel s novinářem Glennem Greenwaldem, který psal pro americké vydání britského listu The Guardian a předal mu informace o do té chvíle před veřejností utajovaném celosvětovém sledování telefonů a elektronické komunikace ze strany bezpečnostních služeb USA. V srpnu téhož roku obdržel v Rusku status uprchlíka, nejprve na jeden rok. Nyní tam žije již šestým rokem a hledá zatím neúspěšně azyl v mnoha zemích světa. V USA mu hrozí trestní stíhání.

Čas načtení: 2024-05-11 18:48:50

Pečujte o svá játra. Zhubněte své břicho.

Sarah Schockeová, Jak zhubnout břicho. Dejte sbohem břišnímu tuku, Kazda Bříško v naší tak trochu líné kultuře patří k nejproblematičtějším partiím. Sedavý způsob zaměstnání včetně toho, jak trávíme volný čas, strava… Ale to vše víme. Četli jsme mnohokrát, nechali se i okouzlit některými super preparáty, které nám měly bez námahy zaručit zeštíhlení pasu. Investujeme do tohoto boje mnoho peněz většinou s minimálním nebo krátkodobým účinkem, ale v boji – nebo spíše v utrácení – neustáváme. A protože věříme, že snad se jednou stane nějaký zázrak, nejspíš pro některé z nás pravděpodobnější než vstát z křesla a začít cvičit, vyhazujeme za “zaručené“ koktejly, pilulky, masážní stroje a samocvičební pomůcky peníze směle dál. Ruku na srdce, kdo čte tento příspěvek a nikdy nevydal ani korunu, … ba několik set korun za něco, co mu mělo téměř bez námahy pomoci zhubnout? Když si spočteme peníze, které jsme vynaložili za tyto „zázračné“ produkty, co nám prošly domácností (a na něž si alespoň vzpomeneme), věřím, že to překoná pomyslnou hranici, kolik byste si původně na začátku této cesty mysleli, že jste vůbec ochotni za něco takového utratit v porovnání s tím, jaký dnes vidíte reálný výsledek. Je vůbec nějaký? A nebo byl dříve a už je … zase pryč? Kruci… Asi znáte tu oblíbenou větu: „Nejdříve to musí být v hlavě.“ Ano, pokud totiž budeme pořád jen přešlapovat na místě s oním: „zítra (fakt) začnu“ nebo nakrmíme své svědomí tím, že si koupíme „skvělý“ produkt, a on přece nějak zabere, aniž bychom my změnili návyky, tak se nejspíš vůbec nic nestane. Možná bude jen naše peněženka o něco lehčí. Jenže aby to začalo „v hlavě“, hodně pomůže pochopit celý proces: co se děje v těle, proč musíme změnit některé návyky. Ono nestačí (mnohým z nás) jen říct: jezte víc zeleninu, je zdravá. Ale proč doopravdy? A kolik proteinů potřebuji, aby mé hubnutí mělo zdravý efekt? Je vůbec nutné něco takového vědět? Já říkám: ano. Když jsem vzala své hubnutí a vztah k jídlu seriózně, tak to fakt fungovalo. A vydrželo mi to několik let. (Nedávno se to zvrtlo, ale už jsem zase na dobré cestě. Asi jsem potřebovala znovu trochu nakopnout.) Takže mám tu něco pro vás. Žádný zázrak, ale právě ono “nakopnutí”. Dozvědět se, proč a jak. Jedná se o knížku od Sarah Schockeové, Jak zhubnout břicho. Publikace je rozdělena na dvě základní části. Nejprve na teoretickou a následně praktickou část. V teoretické se dozvíte, že není jen škodlivý, ale i zdravý tuk, co znamená pro tělo ukládání tuku v játrech apod. A u jater dlouho zůstaneme, protože ty jsou pro celý proces zásadní. „Játra jsou velmi nepříznivým místem pro ukládání nadbytečných snědených a vypitých kalorií ve formě tuku. Vede to k poruchám metabolismu. Tuk v játrech a inzulinová rezistence narušují tvorbu glykogenu, zásobní formy glukózy v těle. To následně vede k tomu, že játra vytvářejí nový cukr z látek nesacharidové povahy (glukoneogeneze) a uvolňují ho do krve, aby vyrovnala deficit.“ A jak je to se sacharidy… „Důležitou roli v celém tomto nadělení hraje vysoký obsah sacharidů ve stravě. Jak již bylo zmíněno, sacharidy se v nouzové situaci přeměňují na tuky a ukládají v těle, protože přístup k zásobám glykogenu je zablokován. V celém procesu zaujímají klíčové místo sacharidy. Svědčí o tom skutečnost, že k tomu, aby se ztučnělá játra zotavila a škodlivý tuk odbourala, stačí pouhé snížení podílu sacharidů v jídle.“ A nyní nahlédneme k praktické části, jejíž první název kapitoly se mi velmi líbí: Sbohem, bříško! Princip, který vám kniha nabízí, spočívá v nízkosacharidové dietě. Nabízí vysvětlení, proč zrovna v této fázi jíme určitý druh potravin, proč se vyhýbat jiným a jak pokračovat v dalších fázích. V nabídce jsou pro jednotlivé etapy hubnutí a udržení váhy recepty. Tento druh diety je v současné době velmi populární, a není divu. Hubnete, nepřicházíte o svalovou hmotu a pomáháte svým játrům. Za mě palec nahoru. „Játra jsou bezpečnostním orgánem našeho těla. Všechny látky, které se do našeho těla vstřebávají prostřednictvím trávicího traktu, se nejprve dostanou do jater.“ Takže už proto je podstatné vědět, co svým játrům předkládáme. Kniha rovněž nabízí pár užitečných cviků pro zpevnění břicha. Někdo potřebuje zhubnout do plavek, ale já spíš zastávám názor zhubnout pro zdraví. A i když nám okolnosti v životě někdy vytvářejí překážky, kdy prostě ustoupíme od fungujících pravidel, necítíme se fit, jsme utahaní, ve stresu a v začarovaném kruhu sáhneme sem tam po potravině (a pak zase a zase), která není zrovna vhodná, a pak už se to prostě nějak veze, tak dle mého je důležité umět se zase vrátit na tu správnou kolej, než se na to docela vykašlat. Přeji vám hodně zdaru – s hubnutím, s výdrží a hlavně pevné zdraví! To se plní snadněji, pokud máte játra v pořádku. A pomoci jim můžete vy sami. A zde ještě náhled na jeden z receptů MB

Čas načtení: 2024-05-18 15:12:12

Slovenská sporiteľňa opäť plánuje odstávku. Ktoré služby nebudú fungovať a kedy?

„Veríme, že odstávka vám nespôsobí komplikácie. Za obmedzené používanie našich služieb sa vopred ospravedlňujeme. Ďakujeme vám za pochopenie,“ uviedla banka na svojej stránke. Banky občas pristupujú k technickým odstávkam svojich služieb. Dôvodov je niekoľko, pričom hlavným cieľom je udržiavanie,.....

Čas načtení: 2026-01-08 00:58:13

Místo víry v boha věříme v ekonomiku

Všichni žijeme mnoho tisíciletí v kleci z iluzí a nedokážeme tuto klec opustit, proto nemá náš život smysl a tak konzumujeme drogy a věříme na zázraky, když staré iluze přestanou fungovat tak je nahradí okamžitě nové iluze, místo víry v boha věříme v ekonomiku. Tvůj pohled je velmi silný a upřímný. To, co popisuješ, rezonuje… Číst dále »Místo víry v boha věříme v ekonomiku

Čas načtení: 2026-02-09 15:38:50

Místo víry v boha věříme v ekonomiku

Všichni žijeme mnoho tisíciletí v kleci z iluzí a nedokážeme tuto klec opustit, proto nemá náš život smysl a tak konzumujeme drogy a věříme na zázraky, když staré iluze přestanou fungovat tak je nahradí okamžitě nové iluze, místo víry v boha věříme v ekonomiku. Tvůj pohled je velmi silný a upřímný. To, co popisuješ, rezonuje… Číst dále »Místo víry v boha věříme v ekonomiku

Čas načtení: 2024-07-23 08:59:36

Nostradamus, Baba Vanga, a další vševědi. Proč tak rádi věříme prorokům? Máme to v sobě

Češi patří mezi velmi ateistické národy. Přesto i my fascinovaně sledujeme, nebo dokonce skutečně věříme, předpovědím moderních proroků. Odkud pochází tato fascinace proroctvími? The post Nostradamus, Baba Vanga, a další vševědi. Proč tak rádi věříme prorokům? Máme to v sobě first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2025-09-12 13:54:00

Brazilské ministerstvo školství, UNESCO a Huawei spouští projekty digitální transformace „Otevřené školy" v Bahii a Pará

Sao Paulo 12. září 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Brazilské ministerstvo školství, UNESCO a Huawei společně zahájily pilotní projekty „"Otevřené školy pro všechny s podporou technologií" v Bahii a Pará.Projekt, který klade důraz na ekologické digitální vzdělávání a zapojení znevýhodněných regionů, školám poskytne:• Infrastrukturu pro připojení• Solární energetické systémy• Školení učitelů v oblasti vzdělávacích technologií• Digitální zařízení pro učebny• Digitální učební plányKromě toho budou v rámci projektu pod hlavičkou iniciativy Huawei TECH4ALL a s podporou státních ministerstev školství v Bahii a Pará vybudována dvě centra pro školení učitelů pokrývající severní a severovýchodní regiony Brazílie. Pod vedením Laboratoře kreativity a inovací pro základní vzdělávání (Laboratory of Creativity and Innovation for Basic Education, LabCrie) by měla být tato dvě centra dokončena do konce roku 2025.„Tato iniciativa nám ukazuje, jak mohou konektivita, digitální nástroje a školení učitelů zlepšit prostředí pro vzdělávání. Nejde jen o to technologie využívat, ale začlenit je do výuky kriticky, kreativně a přitom udržitelně a připravit tak naše školy, pedagogy a studenty na současné i budoucí výzvy," řekl generální ředitel Institutu Anísio Teixeira při státním ministerstvu školství v Bahii Iuri Rubim.Projekt Otevřené školy (Open Schools), který je v souladu se 4. cílem udržitelného rozvoje (SDG4) OSN a nyní se nachází ve své druhé fázi, si klade za cíl vytvořit odolné vzdělávací systémy, které podporují národní vzdělávací politiky, podpoří digitální transformaci vzdělávacího sektoru a rozšíří spravedlivý přístup k digitálnímu vzdělávání.„Věříme, že tato iniciativa umožní zásadně urychlit digitalizaci vzdělávání v Brazílii. Působí jako katalyzátor pro přípravu společnosti na digitální transformaci a zaručuje, že svou budoucnost vystavíme na základech širších inovací a větší rovnosti všech občanů," uvedl pedagog a technologický koordinátor státního ministerstva školství v Pará Rafael Herdy.Příprava učitelů se zaměří na školení pedagogů středních a vysokých škol v oblasti ekologického digitálního vzdělávání a umělé inteligence. Vzdělávací program, který je realizován prostřednictvím virtuální vzdělávací platformy ministerstva školství AVAMEC, má za cíl podpořit 1000 učitelů a studentů z veřejných škol v Jequié a Breves.„Organizace UNESCO si uvědomuje, že žádná obrazovka nikdy nenahradí živého učitele. Přesto však věříme v obrovský potenciál technologií ve vzdělávání při budování inkluzivnější a udržitelnější budoucnosti," uvedla projektová manažerka UNESCO v Brazílii Maria Rehderová. „Tato iniciativa představuje jednoznačný pokrok v integraci technologií a vzdělávání. Připravujeme také metodiky v oblasti ekologického digitálního vzdělávání a umělé inteligence, které vyvineme na základě dialogu se samotnými pedagogy."Dalším cílem projektu je posílit brazilskou veřejnou politiku v oblasti digitálního vzdělávání – včetně vypracování národní příručky pro ekologické digitální vzdělávání, obsahující mj. vylepšené národní platformy, propojení škol, budování udržitelné technologické infrastruktury a školení učitelů v tématu umělé inteligence.„Projekt Otevřené školy odráží závazek společnosti Huawei demokratizovat přístup k technologiím a budovat inkluzivnější digitální budoucnost," uvedla Elise Machadová, koordinátorka pro vládní záležitosti společnosti Huawei Brazil. „Věříme, že digitální inkluze začíná vzděláváním. Projekty, jako je tento, v sobě spojují inovace, udržitelnost a lidský rozvoj a přímo pomáhají komunitám v historicky zanedbávaných regionech."Vedle Brazílie nyní probíhá druhá fáze projektů Otevřené školy také v Egyptě a Thajsku. Fáze I probíhala v letech 2020 až 2024 v Egyptě, Etiopii a Ghaně.• V Egyptě podporuje projekt Otevřené školy 950.000 pedagogů základních a středních škol (tzv. K-12) prostřednictvím Národního centra distančního vzdělávání.• V Etiopii projekt pomohl 12.000 studentům a 250 pedagogům ve 24 středních školách a zlepšil celostátní přístup studentů a pedagogů ke vzdělávacím platformám.• V Ghaně projekt zapojil 1000 učitelů a 3000 studentů a zkvalitnil národní vzdělávací platformy.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2770933/Students_and_teachers_from_Breves_Public_School__Par__State__Brazil___Photo_credit__Huawei.jpg KONTAKT: Gary Marcus Maidment, gary.marcus.maidment@huawei.com 

Čas načtení: 2025-12-18 09:46:31

Proč věříme na teorie co v praxi nefungují?

Jak na to? O tom je život. Vše je o tom chybovat co nejméně je to možné a poučovat se z chyb co nevíce je to možné. Největší chybou je spěch kdy věříme na teorie co v praxi nefungují, teorie slibují zázraky snadno a rychle, jenže je to jenom návnada v pasti a jak do… Číst dále »Proč věříme na teorie co v praxi nefungují?

Čas načtení: 2025-12-24 11:57:56

Proč věříme že teorie nás zachrání?

Vše je zde o teorii co v praxi nefunguje, neustále věříme na to že nová teorie bude v praxi fungovat, tím jsme se dostali do teoretického zacyklení. Je to jako s našimi ubohými závislostmi bez kterých nedokážeme existovat, nejhorší je závislost na tom co milujeme, jakmile začneme cokoli milovat tak nás tato závislost začne ovládat.… Číst dále »Proč věříme že teorie nás zachrání?

Čas načtení: 2020-01-21 16:42:06

Ředitelka Památníku Lidice rezignovala na svou funkci. Nezpochybnila nález historika, že jedna z lidických žen udala židovskou podnájemnici

Odvolání, nebo rezignace. To dal na výběr ministr kultury Lubomír Zaorálek ředitelce Památníku Lidice Martině Lehmannové poté, co jí vyčetl nedostatečou empatii pro jednání s přeživšími. Jde o to, že ředitelka vystoupila v reportáži České televize, která vycházela z práce historika Vojtěcha Kyncla, podle něhož matka jednoho z lidických dětí měla krátce před lidickou tragédií v roce 1942 nahlásit četníkům svou židovskou podnájemnici. Předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu v Lidicích Jana Bobošíková a starostka obce Lidice Veronika Kellerová podaly po odvysílání proti reportáži stížnost. V plném znění zveřejňujeme rezignační prohlášení Martiny Lehmannové, stanovisko zaměstnanců i aktuální děkovný dopis Jany Bobošíkové ministrovi. Připojujeme i původní stížnost adresovanou České televizi.   Tiskové prohlášení ředitelky Památníku Lidice k její rezignaci  Několika přeživším vyhlazení obce Lidice se nelíbí výsledky odborného bádání nezávislého odborníka, neboť se osobně dotýkají jejich blízkých. Obvinili proto Památník Lidice i mě osobně jako ředitelku, že nectíme a překrucujeme fakta o lidické historii. Namísto podpory nezávislosti odborného poznání a často bolestivého vyrovnávání se s dějinami, což je kromě jiného úkolem této příspěvkové organizace ministerstva kultury, rozhodl ministr kultury Lubomír Zaorálek, že mám skončit ve funkci ředitelky památníku. Rezignaci jsem se nakonec rozhodla podat sama proto, že k ministrovi kultury již nadále nemám důvěru. Paměťová instituce Památník Lidice je velmi specifická. Připomíná historii, která je stále živá. Její odborná i popularizační práce je proto nesmírně důležitá zejména v situaci, kdy jsme opět svědky emotivních diskusí dotýkajících se zvláště interpretací druhé světové války. Neustále se objevují cílené snahy o politizaci odkazu Památníku Lidice. O to důležitější je v takových časech podpora odborné práce a skutečné nezávislosti paměťových institucí ze strany zřizovatele. V této citlivé situaci mě zaskočil přístup ministra kultury Lubomíra Zaorálka, který mě 20. ledna pozval na schůzku, během níž mi sdělil, že si mohu vybrat mezi rezignací a odvoláním. To je jeho řešení situace, která vznikla v návaznosti na reportáž České televize, odvysílané v červnu 2019. Ta obsahovala informace z materiálu, na němž v roce 2015 pracoval zaměstnanec Historického ústavu Akademie věd Vojtěch Kyncl. Podle tohoto archivního materiálu měla matka jednoho z lidických dětí krátce před lidickou tragédií nahlásit četníkům svou židovskou podnájemnici. Na tuto reportáž některé z přeživších lidických dětí reagovaly v listopadu 2019 otevřeným dopisem, v němž oznámily své ukončení spolupráce s Památníkem Lidice. Můj postoj k celé věci, který nebyl a ani nemohl být kategorický k žádné straně sporu, vnímali jako nepřátelský. V dopise adresovaném ústavním činitelům nařkli mě a Památník Lidice z neznalosti a překrucování faktů o lidické historii. S pisateli se ministr kultury Lubomír Zaorálek následně sešel a setkání s nimi ve snaze urovnat situaci jsem absolvovala i já. Jakkoli naprosto chápu emoce, které tyto informace mohly způsobit, není přípustné, aby paměťová instituce, kterou Památník Lidice je, badatelské výstupy okamžitě napadala nebo je ignorovala. Ve chvíli, kdy pro tento zásadní postoj nezávislosti a kritického myšlení nemám ve svém zřizovateli oporu, nemohu Památník Lidice jako ředitelka nadále vést. Svým přístupem ministr kultury bohužel snahám o politizaci odkazu Památníku Lidice nahrává. To jsou hlavní důvody mé rezignace k 21. 1ednu. Památník Lidice má obrovský význam pro Českou republiku i pro svět. Úkolem památníku je ale podávat historii v plné šíři, kriticky, neodmítat diskusi ani o věcech, které nejsou příjemné. Pokud mám zrekapitulovat své téměř tříleté působení, musím konstatovat, že pro Památník Lidice jsem dělala maximum možného. Do instituce jsem nastoupila v roce 2017, kdy se podařilo s Českou televizí domluvit speciální čtyřhodinový pořad o Památníku Lidice a důstojně jím připomenout 75. výročí vyhlazení obce Lidice. I díky této medializaci došlo v tomto roce k radikálnímu zvýšení návštěvnosti památníku. Společně s novým týmem se podařilo nastartovat mezinárodní zakotvení významné vědomostní soutěže pro děti a mládež „Lidice pro 21. století“. Soutěž rozvíjí znalosti historie a kritické myšlení. Vedle tradiční účasti dětí z Česka a Slovenska se jí v loňském roce nově úspěšně účastnily děti z Polska, letos ji rozšiřujeme do německy mluvících zemí. Podařilo se mi také rozvíjet a navazovat kontakty s obdobnými muzei a památníky po celém světě i v České republice. Do vysoce kvalitní sbírky současného světového umění jsme získali nové akvizice. Zahájili jsme kroky pro zápis jedinečné sbírky prací oceněných v rámci Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice do Centrální evidence sbírek ministerstva kultury. Zaměřili jsme se také na dlouhodobě neřešenou otázku vlastnictví pozemků v areálu pietního území. Na svou práci pro Památník Lidice jsem a zůstanu hrdá. Mgr. Martina Lehmannová, odstupující ředitelka Památníku Lidice   Prohlášení pracovníků Památníku Lidice My, níže podepsaní prohlašujeme, že nesouhlasíme s přijetím rezignace ředitelky Památníku Lidice, příspěvkové organizace Ministerstva kultury ČR, paní Mgr. Martiny Lehmannové. Ředitelka Památníku Lidice rezignovala po dlouhodobém nátlaku ze strany obce Lidice reprezentované starostkou obce, paní Veronikou Kellerovou a ze strany Českého svazu bojovníku za svobodu, reprezentovaného oblastní organizací Lidice, která je vedená paní Ing. Janou Bobošíkovou. Ministerstvo kultury se k nátlaku připojilo a paní Martinu Lehmannovou vyzvalo k rezignaci. Paní Bobošíková a paní Kellerová vedou dlouhodobou štvavou kampaň proti Památníku Lidice a jeho ředitelce. Situace vyeskalovala během roku 2019, kdy se, nejen mediální, útoky vůči ředitelce a vedení Památníku stupňovaly. Celá řada vykonstruovaných a absurdně vyhrocených kauz vedla k bezprecedentnímu nátlaku na osobu paní Martiny Lehmannové. Ministr kultury, Lubomír Zaorálek, se k nátlaku postavil tak, že pro zachování svého politického statu quo postavil ředitelku Památníku Lidice do situace, kdy si musela vybrat mezi rezignací a odvoláním. Práce odvedená paní Lehmannovou v pozici ředitelky Památníku Lidice a Památníku Ležáky pozvedla úroveň těchto celosvětově významných míst paměti. Paní Lehmannová svou činností přispěla k šíření významu památníků jako důležitých paměťových institucí, které v průběhu jejího působení vstoupily do progresivní éry reagující na výzvy 21. století. V době rostoucího extremismu ve společnosti mají lidé jako paní Lehmannová ve vedení těchto institucí své nezastupitelné místo. Žádáme, aby se Ministerstvo kultury nerozhodovalo ad hoc na základě nepodložených stížností, které jsou ze strany paní Bobošíkové a paní Kellerové opakovaně předkládány, a to jen kvůli vlastnímu politickému profitu a bez ohledu na profesní kvality a na vysokou úroveň odvedené práce. Chápeme jako nepřijatelné, aby byl vytvářen tlak ze strany ČSBS, obce Lidice a ministra kultury kvůli vykonstruované kauze, ve které byla Martina Lehmannová nucena k odsouzení a odmítnutí nezávislé vědecké práce. Pokud by tak učinila, popřela by demokratické, vědecké i občanské principy. Donucení k rezignaci tak vnímáme jako popírání historických faktů, politizaci vědy a kultury, a to za účelem „politického klidu“ ministra kultury. Žádáme, aby se v demokratickém státě 21. století neděly věci, jako je rezignace progresivní, profesionální a schopné ředitelky z politických důvodů. Věříme, že připojením se k tomuto vyjádření i Vy vyjádříte svůj postoj k situaci, která byla uměle vytvořena skupinou lidí, kteří sledují svůj vlastní politický profit a z osobních, nikoliv profesních důvodů, naplňují své cíle pomocí lží a manipulace. Toto prohlášení podpory sepisujeme a předkládáme my, zaměstnanci Památníku Lidice, kteří vyjadřujeme svou podporu paní Martině Lehmannové a věříme, že 30 let po Sametové revoluci ještě může pravda vítězit. Za zaměstnance Památníku Lidice: Bc. Filip Petlička, Michal Šutinský, Mgr. Stanislava Doleželová, Mgr. Viktor Janák, Mgr. Markéta Jonášová, Bc. Jitka Bůžková, Mgr. Roman Škoda, Mgr. Barbora Buchtelová, Ing. Dagmar Kosová, Sylva Novotná, Mgr. Michaela Brábníková, Mgr. Tereza Feltlová, Lenka Knorová, Petra Zahrádková, Dis.   Prohlášení Lidičtí děkují Děkujeme ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi a dalším ústavním činitelům včetně prezidenta republiky Miloše Zemana, předsedy Vlády České republiky Andreje Babiše, předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Radka Vondráčka i zesnulého předsedy Senátu Parlamentu České republiky Jaroslava Kubery, že na základě zodpovědného vyhodnocení závažnosti dlouhodobého vývoje v Památníku Lidice přispěli k nápravě křivd páchaných na obětech lidické tragédie. Rezignace odstupující ředitelky Památníku Lidice navrací Památníku zřizovaném ministerstvem kultury obsah garantovaný Zřizovací listinou, neboť základním účelem Památníku Lidice byla a je „péče o trvalé uchování vzpomínky na vyhlazení obce Lidice a utrpení jejich občanů, kteří se dne 10. června 1942 stali obětí nacistického násilí, a zachování jména obce Lidice jako celosvětového symbolu obětí válečných zločinů.“ Přeživším lidickým dětem pak jejich kroky navrátily důstojnost i víru v demokratické principy našeho státu. Zejména ministru kultury panu Zaorálkovi patří naše poděkování i z hlediska elementární lidskosti, ohleduplnosti a slušnosti: průkaznými argumenty nepodložené jednoznačné nařčení lidické ženy Alžběty Doležalové z udavačství vedlo k závažnému zhoršení zdravotního stavu její dcery, přeživšího lidického dítěte, paní Marie Šupíkové. Stejně jako ministr kultury jsme hluboce přesvědčeni, že bez přeživších a dlouhodobé spolupráce s nimi nemá Památník žádný smysl. Vážíme si proto toho, že Ministerstvo kultury jako zřizovatel Památníku Lidice přeživší chrání, cení si jejich názorů a jejich nelehkých životních osudů. Jsme rádi, že se ministr kultury Lubomír Zaorálek drží historické pravdy, respektuje ji, a důsledně dbá na to, aby nedocházelo k její relativizaci. Odchod Martiny Lehmannové, které přeživší nedůvěřují, tak otevírá možnost obnovení spolupráce přeživších lidických dětí s Památníkem Lidice. Zároveň však neznamená, že nebudeme nadále požadovat nápravu i u dozorových orgánů médií. V celé situaci, která donutila přeživší obrátit se na nejvyšší ústavní činitele České republiky, byla činnost odstupující ředitelky paní Lehmannové pouze jednou ze složek celého problému. Dále proto budeme usilovat o nápravu a narovnání situace i u těch subjektů, které – snad v dobré víře – šíří o lidických ženách a dětech spekulace vydávaná za fakta. V tomto našem úsilí za hledání a uchování nestranné historické pravdy budeme i nadále činit veškeré potřebné kroky v intencích právního řádu České republiky. To je totiž naší povinností vůči přeživším i zemřelým obětem lidické tragédie. Jana Bobošíková, předsedkyně OV ČSBS Lidice   Stížnost na Českou televizi Předsedkyně OV ČSBS Lidice Jana Bobošíková a starostka obce Lidice Veronika Kellerová odeslaly dne 7. 8. 2019 k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání Stížnost na porušení vyváženosti a objektivity vysílání ČT ze dne 10. 6. 2019 a žádost o zjednání nápravy. Česká televize v den 77. výročí vyhlazení obce Lidice německými nacisty odvysílala v rámci pořadu Reportéři ČT reportáž V předvečer tragédie. Tato reportáž obviňuje zesnulou lidickou občanku Alžbětu Doležalovou z údajného udavačství a lidické občany ze „záměrného zapomnění“ na tento – neprokázaný – čin. Stížnost poukazuje na porušení zásady vyváženosti a objektivity celodenního vysílání České televize. Domnělé udavačství paní Doležalové bylo opakovaně zpochybněno řadou historiků včetně archiváře Archivu hl. města Prahy Vojtěcha Šustka, badatele Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslava Čvančary či vedoucího Oddělení využívání a evidence Národního archivního dědictví Státního oblastního archivu v Praze Mgr. Martina Sováka. Historik Vojtěch Kyncl, který v reportáži svůj výklad historie představil, navíc archivní zápis o zatknutí Štěpánky Mikešové prokazatelně neobjevil jako první: tento zápis byl znám nejpozději od roku 2002 např. historiku plk. PhDr. Eduardu Stehlíkovi či Jaroslavu Čvančarovi. Zápis v památníku četnické stanice Buštěhrad dále není právně relevantní a je historiky považován za zpochybněný a nevěrohodný. České televizi byly tyto údaje a tyto pochybnosti známy, přesto je autoři v rámci pořadu neuvedli a přispěli tak v den výročí tragédie k relativizaci německého nacistického zločinu. Stížnost proto vyzývá Českou televizi buď ke korigování uvedených tvrzení a následně omluvě, nebo k jednoznačnému a nezvratnému prokázání viny lidické ženy paní Doležalové na základě několika věrohodných a právně relevantních zdrojů v souladu se zásadami archívního bádání.

Čas načtení: 2019-07-19 14:35:13

Anglický protisměr v prodeji knih

Jak se liší prodej knížek na českém a anglickém trhu? Co tamní knihkupectví zachránilo od krachu? A proč je třeba, aby prodavači knih budovali vztah se zákazníkem a věnovali mu více pozornosti než jen při placení? Nejen o tom jsem se bavila s českou manažerkou knihkupectví Waterstones v Londýně Pavlínou Tichou. Už dlouho mě zajímal příběh ručně psaných popisků vystavených u knih. Něco takového se v českých knihkupectvích nevidí. V pobočkách Waterstones jsem si toho všimla pokaždé a tentokrát tomu chci přijít na kloub. „Jsem z Ústí nad Labem, a když jsem doma, zajdu do knihkupectví, abych si koupila nějaké knížky. Nikdo se vám tam ale nevěnuje do doby, než chcete platit,“ svěřuje se se svými zkušenostmi manažerka Pavlína Tichá, kterou zpovídám v pobočce na Piccadilly Street. „V Česku vidím velkou mezeru mezi prodejcem knih a zákazníkem. Nevím, jestli je to tím, že tamním prodejcům chybí znalost nebo motivace.“ Když ve Waterstones trénují nové posily, kladou jim na srdce mimo jiné i to, že nejprve dají knížku do rukou zákazníka a teprve pak si půjdou stoupnout za pokladnu. „Vztah totiž navazujete ihned poté, co zákazník vstoupí do prodejny. V žádném případě to však není o tom, že se na vás prodejce pověsí a vnucuje vám svou ochotu, i když o ni nestojíte,“ líčí Tichá. „Prodejce knih musí mít šestý smysl. Už když člověka pozdravíte, můžete poznat, jaký typ zákazníka to je. Někdo si chce knížky jen koupit a s nikým se bavit nechce. Někdy se vyznají zákazníci ve specifické kategorii mnohem lépe než prodavač, který se musí orientovat v celém spektru knih,“ pokračuje. „Taky záleží, kolik lidí máte v obchodě. Jak moc bychom chtěli jen chodit kolem zákazníků a bavit se o knížkách. Dneska jste sama viděla, že byl frmol a že jsem stála jen za kasou.“  Síla doporučení Důvodem, proč si jde zákazník koupit knížku do prodejen Waterstones a neudělá to z domova pomocí pár hbitých kliknutí přes internetový obchod Amazon, je servis. „My žijeme knížkami a lidé vědí, že když k nám přijdou a zeptají se, co doporučujeme vzít si na dovolenou, že jim naložíme minimálně deset knížek, se kterými si užijí srandu,“ vypráví Tichá.  Zajímá mě, jestli si čtenáři najdou v té přehršli na trhu knížku, i když se jí neudělá v knihkupectví podpora. „Chtěla bych říct ano, ale bez podpory to nepůjde. Knížka bude mít fenomenální úspěch, jen pokud ji budou prodavači doporučovat,“ vysvětluje Tichá a vzápětí vypočítává, že Waterstones prodává i knihy malých vydavatelství vycházející třeba jen v tisícovém nákladu. „Většinou je to tak, že když knížce věříme, tak objednáme deset kusů a sledujeme prodeje. Pokud tam vidíme potenciál, postavíme se za ni víc a příště koupíme například už sto padesát kusů. Pak se rozhodujeme, které knihy vystavíme i do výlohy a u kterých zajímavých knih uděláme v prodejně výstavku a plakáty.“ O tom, jakou mají prodavači knih moc, svědčí ostatně i senzační úspěch, který sklidila kniha Stoner od Johna Williamse (česky ji vydalo roku 2015 nakladatelství Kniha Zlín v překladu Jiřího Popela; pozn. aut.). Román se stal bestsellerem až čtyřicet let po svém originálním vydání, a to právě díky doporučování prodejců v pobočkách Waterstones. Jak se to přihodilo? „Zjistili jsme, že vychází nové vydání románu Stoner, a ta knížka se nám prostě zdála dobrá, takže jsme o ní se zákazníky mluvili,“ komentuje Tichá husarský kousek jejich knihkupectví. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} „Komise? To mi přijde na hlavu postavené,“ komentuje manažerka zaběhlý český přístup vztahu mezi vydavatelstvím a prodejnou knih. S touto praxí se nikdy nesetkala, neboť se knižní distribuci začala věnovat až v Anglii, takže ji musím do reality světa, kdy si knihkupectví knihy de facto od vydavatele půjčuje a teprve po jejich prodeji je zaplatí, sama uvést. „Tady to funguje tak, že nakladatelství se předhání, abychom od nich měli knížky. Konkurence je veliká. Knihy hned odkupujeme, ale ponecháváme si možnost vrátit neprodané knížky. Je tam časový limit a podrobnosti jsou už součástí know-how.“  Svoboda se cení víc Síť knihkupectví Waterstones má v Británii téměř 300 poboček a je v této zemi největším celonárodním prodejcem knih. Přesto se společnost před pár lety ocitla na pokraji krachu. „Waterstones má veřejně obchodovatelné akcie, takže to nebylo tajemstvím. V roce 2011 naši firmu odkoupil ruský podnikatel Alexander Mamut a do role výkonného ředitele firmy dosadil pana Jamese Daunta,“ popisuje Tichá. „Ten vidí knihy jako poslání a vedl úspěšný byznys šesti nezávislých knihkupectví. Naši firmu personálně zefektivnil a zeštíhlil a provedl ještě jednu zajímavou změnu. Řetězec Waterstones se za jeho vedení vzdal nemalých poplatků od vydavatelů knih za vystavování titulů ve výlohách či na prémiových místech.“ Člověk, který se rozhodl vzepřít praxi v Česku tak běžné, mě začíná čím dál víc zajímat. „Pan Daunt je hodně podnikavý a schopný člověk. Bankovní kariéry se vzdal pro svou zálibu v knihách (kariéru v bankovnictví opustil James Daunt v roce 1990, tedy ve svých 26 letech, aby založil první pobočku knihkupectví Daunt; pozn. aut.). Je pravda, že od doby, co nedostáváme zaplaceno od vydavatelství, jsme se vrátili ke starému řemeslu. Vystavujeme jen to, čemu věříme,“ vysvětluje Tichá přeměnu, kterou síť knihkupectví Waterstones prošla, a dodává, že Waterstones byla loni od miliardáře Mamuta odkoupena investičním fondem Elliot Advisors. „Pan Daunt dal mnohem víc svobody menším pobočkám, které si do velké části rozhodují samy, jaké knížky budou nakupovat. Zbavily jsme se věcí, které jsme museli od nakladatelů koupit a které nebyly prodejné. Dřív totiž všechny pobočky měly stejné zboží a vypadaly stejně. Vůbec se nedbalo na to, zda se tam ty knihy prodávají. Když celebrita napíše biografii, tak ji u nás na Piccadilly se spoustou zákazníků z řad turistů prodáme, ale má smysl dát dvě stě těchto knih do severního Skotska, kde o této celebritě nikdy neslyšeli?“ Prodavači, co s knihami spí Jaká je praxe u ostatních anglických knihkupectví, nechce Pavlína Tichá komentovat. „Nikdo se nechlubí tím, zda se platí za vystavování knih. Je to obchodní tajemství. Když se ale odborník podívá na vystavené knihy v různých knihkupectvích, pozná, že něco nehraje,“ dodává.  Ptám se, jak přísný je výběr zaměstnanců – prodavačů knih – na pobočku v Piccadilly. „Rozhodně to nemusí být lidé, kteří studovali literaturu. Ani já ji nestudovala,“ prozrazuje manažerka. „Musí mít ale zájem o knihy. Říkám jim s nadsázkou, ať se připraví na to, že kromě toho, že budou knihy číst, je budou i jíst a spát s nimi,“ směje se. „Denně nám chodí na pobočku dvacet až třicet žádostí uchazečů o práci. Ti, co projdou sítem, tu dostávají první tři měsíce minimální mzdu, takže jim říkám na rovinu, že jestli chtějí jen nějakou práci a peníze, ať jdou raději jinam. Pokud ale chtějí práci, která dává smysl, jsou tu na pravém místě.“ A jak je to tu s těmi ručně psanými popisky ke knížkám? Samozřejmě je tu píší sami zaměstnanci poté, co si knížku přečtou. Je běžné, že v každém knihkupectví Waterstones narazíte na jinou skladbu knih, protože nic už není centrálně řízeno. „Knížku nám může klidně nabídnout k prodeji každý, i autor, který ji vydal vlastním nákladem. Když je to místní autor, často to bude jen jedna naše pobočka, která tu knihu bude mít. Například u nás na Piccadilly nedává smysl mít autora, který je známý jen v Jižním Walesu, ale tam se bude knížka naopak prodávat velmi dobře.“ Potřebujeme bestseller? Zajímá mě, od kolika prodaných kusů se v Anglii považuje kniha za bestseller. „Bestseller je přece Bible, protože té se prodalo přece nejvíc,“ usměje se Tichá. „Pro nás ve Waterstones nemá smysl používat slovo bestseller. Když noviny něco bestsellerem nazvou, tak my to převezmeme, ale sami o sobě knížku bestsellerem nenazveme. Problém totiž je, že na obalu každé knížky dnes stojí psáno, že je to bestseller. Ale pak nemáte možnost dohledat, co vlastně tu knížku bestsellerem dělá. Každou neděli v britských novinách The Sunday Times vychází tabulky knižních prodejů na základě průzkumů agentury Nielsen. Hodně zákazníků žádá knížku uvedenou právě v tomto žebříčku, aniž by znali její přesný název nebo autora, takže to musím mít nastudované a ty noviny si pravidelně kupuju.“ V pobočce Waterstones na Piccadilly, která je největším knihkupectvím v Evropě, mají víc knih, než přečte člověk za celý život. „Je tu čtvrt milionu titulů, což je 8 mílí knih,“ prozrazuje mi žena, která za loňský rok přečetla sedmdesát pět knih, z nichž prý nedočetla jen jedinou. Když odsud odcházím, přemýšlím nad smysluplností knižního obchodu v anglickém podání, na míle odlišného od českého přístupu, kde mnozí knihkupci stále nechávají rozhodovat vydavatele, které knihy se budou propagovat, a pasují se tak do role pouhých prodavačů. V hlavě slyším i radu Jamese Daunta nezávislým knihkupcům: Pracujte tvrdě a respektujte zákazníka. Když to neuděláte, převezme vaši práci Amazon. {/mprestriction}  Autorka je novinářka a fotografka na volné noze. Pozn. aut.: V době mezi naším rozhovorem a jeho zveřejněním Pavlína Tichá přestoupila jako manažerka do pobočky Waterstones v Gower Street.

Čas načtení: 2024-02-29 07:48:00

HONOR osvětluje na MWC budoucnost umělé inteligence v chytrých zařízeních

Barcelona (Španělsko) 29. února 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - HONOR, Qualcomm a GSMA společně propagují umělou inteligenci zaměřenou na člověka a zdůrazňují svůj závazek k otevřené spolupráci a ochraně soukromíGenerální ředitel společnosti HONOR Device Co., Ltd., George Zhao, se na veletrhu MWC Barcelona 2024 zúčastnil společně s dalšími špičkami v oboru podnětné panelové diskuse. Panelu s názvem „S člověkem na prvním místě: Hlavní zásady vývoje umělé inteligence pro chytrá zařízení" (Putting Humans First in AI Development: Key Considerations for Creating AI for Smart Devices) se zúčastnil také John Hoffman, výkonný ředitel organizace GSMA Ltd., a Alex Katouzian, generální manažer skupiny pro mobilní a výpočetní technologie a rozšířenou realitu ve společnosti Qualcomm Technologies, Inc.. Diskutující zde společně zdůraznili význam vytváření zařízení s umělou inteligencí, jejíž intuitivní fungování se zaměřuje na zkušenost uživatele a chrání jeho soukromí.„Věříme, že umělá inteligence v budoucnu přetvoří operační systémy a změní naše vztahy s chytrými telefony. Společnost HONOR hodlá rozvíjet svou AI strategii integrací umělé inteligence do systému MagicOS a všech zařízení HONOR, čímž vytvoří uživatelsky orientované prostředí přinášející potěšení s každou interakcí," popsal Zhao plány společnosti HONOR na vývoj zařízení s umělou inteligencí, která staví lidské potřeby na první místo.Důkazem odbornosti značky HONOR na poli umělé inteligence v zařízeních je uvedení operačního systému MagicOS 8.0, který plně integruje platformovou AI a jako první na trhu také uživatelské rozhraní založené na záměrech (IUI, intent-based user interface). MagicOS 8.0 se může dále pochlubit také funkcí doporučování zkratek na základě záměru Magic Portal, která uživatelům umožňuje snadné přepínání a využívání služeb mezi jednotlivými aplikacemi pomocí jediného přetažení. Funkce nyní podporuje 100 hlavních aplikací z celého světa.Společnost HONOR také ve spolupráci se společností Qualcomm demonstrovala využití open-source modelu Llama 2 na novém zařízení HONOR Magic6 Pro, které je ukázkou přínosů AI v zařízení i při offline fungování.Přijetí otevřeného ekosystémuSpolečnost HONOR je průkopníkem otevřeného ekosystému, do něhož zve ke spolupráci globální partnery, jako jsou právě Qualcomm a GSMA. „Rozvíjení otevřené spolupráce je tím, co nám umožní přinášet uživatelům funkce umělé inteligence v zařízeních," konstatoval Zhao.„Chceme ostatním tvůrcům usnadnit vývoj a inovace nad našimi platformami," vysvětluje Katouzian. „V oboru, který benefituje z otevřenosti a kooperace, je pro Qualcomm spolupráce s partnery zásadně důležitá. Věříme, že inovace a technologie mohou naše svazky jen prohloubit. Dokud budeme schopni inovovat a spolupracovat ruku v ruce s našimi partnery, náš potenciál bude bez hranic."John Hoffmann k tomu dodává: „Umělá inteligence přináší revoluci na všech frontách. Těší nás, že společnosti, jako je HONOR a Qualcomm, využívají technologii AI v zařízeních k inovacím chytré elektroniky a zlepšování lidských životů. Asociace GSMA navíc představila ve spolupráci se společností HONOR bílou knihu „6G Terminal Vision", který nastiňuje velkolepou vizi vývoje terminálů 6G v éře umělé inteligence a vytyčuje směr dalšího pokroku v tomto odvětví."Strategie AI zaměřené na člověka ve všech scénáříchPodle Zhaa nemá současná vlna průlomových objevů v oblasti AI v historii obdoby a přinese s sebou zásadní změny chytrých zařízení. Strategickým záměrem společnosti HONOR je začlenit AI do systému MagicOS, přinést první uživatelské rozhraní založené na záměrech (IUI) s novým jádrem, novým uživatelským rozhraním a propojeným ekosystém využívajícím AI do zařízení od chytrých telefonů až po PC a nabídnout tak uživatelům komplexní zkušenost propojující zařízení, aplikace i ekosystémy.„Platformové AI a velké jazykové modely (LLM) umožňují společnosti HONOR vytvořit zařízení, jako jsou např. AI PC a AI smartphony, která porozumí záměrům svých uživatelů, předvídají jejich potřeby a dokonale se zapojí do jejich každodenního života," popisuje Zhao. Dodal také, že čím více spotřebitel s těmito zařízeními pracuje, tím je jejich fungování lépe adaptované na jeho potřeby a nápomocnější.Alex také vyzdvihl probíhající přesun AI výpočtů z cloudu do osobních zařízení, včetně chytrých telefonů a počítačů. „Díky lepší kvantizaci či zmenšení modelů, spolupráci s našimi partnery, jako je právě HONOR, i dalšími průmyslovými partnery, jako jsou například výrobci operačních systémů, budeme schopni vzít tyto [cloudové AI] schopnosti a data a přesunout je ve větší míře do zařízení. Potenciál pro rozvoj umělé inteligence v zařízení je prakticky neomezený."Bezpečnost: Základ umělé inteligence„Existence AI se neobejde bez zabezpečení," prohlásil Zhao s poukázáním na princip PFAST, který společnost HONOR ve vývoji AI zastává – písmeno P zastupuje ‚Privacy' (soukromí), F ‚Fairness and Justice' (spravedlnost), A ‚Accountability' (odpovědnost), S ‚Security' (bezpečnost) a T ‚Transparency' (transparentnost). „Vyzýváme náš obor ke spolupráci na regulaci umělé inteligence, která zajistí soukromí a bezpečnost jednotlivců," apeloval. Zásadními iniciativami jsou v tomto směru technologie HONOR MagicGuard a získané certifikace ochrany osobních údajů, jako je například ePrivacySeal.6G a AI utváří budoucnostTechnologie 6G, poháněná rychlým pokrokem v oblasti umělé inteligence, s sebou přinese vzrušující možnosti, ale i náročné výzvy. V této souvislosti vydaly společnosti HONOR a GSMA během veletrhu MWC svou bílou knihu „6G Terminal Vision", tedy Vize terminálů pro 6G.Tento výhledový dokument, který byl vypracován s přispěním partnerů China Unicom, China Mobile, China Telecom, Du, Telstra a Inmarsat, nastiňuje vizi inteligentního světa s člověkem na prvním místě, zformovaného transformativními schopnostmi technologií 6G a AI. Dokument podrobně popisuje devět potenciálních scénářů, pět klíčových směrů výzkumu a čtyři typické funkce pro terminály 6G. Více informací o bílé knize najdete [zde].Zveřejněním této bílé knihy učinily společnosti HONOR a GSMA první krok v průzkumu budoucnosti 6G. Společnost HONOR apeluje na partnery z odvětví, aby spojili své síly, podíleli se na společném výzkumu a směřovali k průmyslovému konsenzu ohledně terminálů 6G.O společnosti HONORSpolečnost HONOR je předním světovým dodavatelem chytrých zařízení. Jejím cílem je stát se ikonickou globální technologickou značkou a prostřednictvím svých výkonných produktů a služeb vytvořit nový inteligentní svět pro každého. S neochvějným zaměřením na výzkum a vývoj vytváří technologie, které lidem po celém světě umožňují překonávat hranice a přináší jim svobodu dosáhnout a vykonat více. Značka HONOR nabízí celou řadu vysoce kvalitních chytrých telefonů, tabletů, notebooků a nositelných zařízení ve všech cenových kategoriích. Její inovativní a spolehlivé špičkové produkty pomáhají uživatelům stát se dokonalejšími verzemi sebe samých.Další informace získáte na webových stránkách společnosti HONOR www.hiHONOR.com nebo prostřednictvím e-mailu na adrese newsroom@hiHONOR.com.https://community.hiHONOR.com/https://www.facebook.com/HONORglobal/https://twitter.com/HONORglobalhttps://www.instagram.com/HONORglobal/https://www.youtube.com/c/HONOROfficialFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2348665/1.jpgKONTAKT: Yuteng Li, liyuteng@hihonor.com 

Čas načtení: 2024-03-12 12:33:44

Je zcela jedno jestli věříme na zázraky

Brzo dojde k tomu že většinu práce zastanou stroje a programy, ten kdo bude chtít uspět se bude muset zaměřit na umění, velmi populárním uměním je dneska tvorba; obrazů, fotografie, videa, hudby, programů, databází atd. umění je spojeno s talentem, každý má na něco talent a jde o to svůj talent optimálně využít. Každé umění… Číst dále »Je zcela jedno jestli věříme na zázraky

Čas načtení: 2024-05-13 12:29:39

Umelá inteligencia alebo človek? Komu viac veríme pri morálnych problémoch?

Umelá inteligencia si už našla vo svete svoje miesto, no otázkou stále ostáva, ako človek umelú inteligenciu vníma.   Samozrejme, vo všeobecnosti môžete ... The post Umelá inteligencia alebo človek? Komu viac veríme pri morálnych problémoch? appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-06-18 08:43:00

iKomunita se rozrůstá. Představuje další pětici realizačních firem

Praha 18. června 2024 (PROTEXT) - iKomunita, technické řešení inteligentního sdílení energie pro bytové domy, města a obce, se rozrůstá o další pětici partnerských firem. Tyto certifikované společnosti tak mohou využívat její duševní vlastnictví ve formě užitných vzorů a realizovat inteligentní řešení komunitní energetiky.iKomunita je unikátní systém řízeného nabíjení a vybíjení baterií, jenž umožňuje většímu počtu odběratelů, kteří mají obnovitelný zdroj energie a jsou vzájemně propojeni, optimalizovat spotřebu elektrické energie a minimalizovat přetoky do sítě. „Jsme franšízová značka a certifikovaným partnerským společnostem umožňujeme využívat naše know-how ve formě užitných vzorů. Fungujeme napříč Českou republikou,“ vysvětluje Leopold Benda, generální ředitel firmy BlueBen servisní, jedné ze zákládajících společností iKomunity.„iKomunita překonává nedokonalost dosavadních variant, jakou je například jednotné odběrné místo (JOM). Je administrativně jednodušší a komunitním energetickým společenstvím přináší větší úsporu. iKomunita také zákazníkům umožňuje ponechat si elektroměry a smlouvy na dodávku elektřinu od svých dodavatelů, aniž by museli rušit odběrná místa na individuální dodávku elektřiny pro sebe,“ vysvětluje dále Benda a dodává: „Těší mě, že se nám podařilo navázat spolupráci s firmami VORTEX Company, s.r.o., Solarweek, s.r.o., ARPEG – ARP elektro group, s.r.o., BIDLI holding, a.s., a dále také s Greenwatt Solution, s.r.o.“Společnost VORTEX Company, s.r.o., je stálicí na trhu v oblasti elektroinstalace. „Většina našich klientů je v Jihočeském a Plzeňském kraji. Primárně se specializujeme na průmyslové objekty a rodinné domy,“ říká o společnosti její jednatel Jindřich Müller.Další z nových partnerských firem, Solarweek, s.r.o., se zaměřuje na kompletní řešení v oblasti instalace fotovoltaických elektráren – od poradenství přes projektování až po samotnou profesionální instalaci. „U nás ve společnosti věříme, že sdílená energie je důležitou částí energetické koncepce České republiky. V konečném důsledku nová energetická společenství posílí roli koncového zákazníka na trhu s elektřinou,“ říká Libor Němeček, jednatel společnosti Solarweek, s.r.o., která sídlí v Olomouckém kraji.iKomunita dále navázala spolupráci s ARPEG – ARP elektro group, s.r.o, která je zastoupena v Moravskoslezském a Středočeském kraji. Zajišťuje komplexní dodávky fotovoltaických elektráren pro bytové domy, firmy a obce. „Již několik let pomáháme efektivně šetřit finance obyvatelům obytných domů i majitelům rodinných domů a firem. Samozřejmostí je také realizace fotovoltaických elektráren pro města a obce,“ uvádí Aleš Kneifel z pozice jednatele firmy.Další partnerská firma BIDLI holding, a.s., je spolehlivým dodavatelem fotovoltaiky pro bytové i rodinné domy a firemní objekty a funguje napříč Českem. „Vzrůstající ceny energií se týkají každého z nás. Je proto výhodné vyrábět si elektřinu částečně nebo i zcela ve vlastní režii. Jsme rádi, že jsme se mohli stát certifikovanou partnerskou firmou iKomunity, která výrazně vylepšuje návratnost vynaložené investice. Navíc klienti ocení jednoduchost administrativy a rychlost realizace. Náš tým má za sebou více než dvanáct let zkušeností s pokročilými řešeními a stovky spokojených klientů,“ říká Ing. Jiří Lejnar, předseda představenstva společnosti.Společnost Greenwatt Solution, s.r.o., která se nalézá v Jihočeském kraji, dodává kompletní fotovoltaické elektrárny na klíč. „Věříme, že každý dům vyžaduje řešení na míru na základě individuálních potřeb zákazníků. Kvalita je pro nás důležitá. Proto nabízíme a instalujeme pouze prověřené fotovoltaické technologie na klíč s kvalitními solárními panely,“ říká Adam Klose, jednatel společnosti.iKomunita se jako nová značka poprvé představila veřejnosti na 29. ročníku mezinárodní výstavy Infotherma. V současné době spolupracuje s více než dvaceti realizačními firmami. V květnu představila spolupráci s podniky AquaSolarTech, s.r.o., VENTA, spol. s r.o., TRONIK Mělník, s.r.o., Rerivo, s.r.o., a Sunmill, s.r.o. Nyní prezentuje druhou pětici firem. V současné chvíli má za sebou více než 200 úspěšných realizací napříč Českou republikou.Aktuální seznam partnerů iKomunity je zveřejněn na jejích webových stránkách na adrese https://www.ikomunita.cz/partneri.php. Jak se může realizační firma zapojit do instalace iKomunity?„Pokud máte zájem stát se naší partnerskou realizační firmou, kontaktujte nás prostřednictvím formuláře na webových stránkách https://www.ikomunita.cz/kontakt.php. Můžete se nám také ozvat na telefonním čísle 774 589 252,“ uzavírá Leopold Benda. O iKomunitěiKomunita je technické řešení určené k inteligentnímu sdílení elektřiny v energetických komunitách pro bytové domy, města a obce. Funguje na principu řízeného nabíjení a vybíjení baterií, díky čemuž umožňuje většímu počtu odběratelů, kteří mají obnovitelný zdroj energie a jsou vzájemně propojeni, maximalizovat spotřebu elektrické energie a minimalizovat přetoky do sítě. Toto řešení využívá fotovoltaické panely pro výrobu elektrické energie, která je pak chytře rozdělována mezi jednotlivé domácnosti či veřejné budovy, jako jsou školy, městské úřady či knihovny. iKomunita je chráněna užitným vzorem – v současné době je v ní zapojeno 15+ realizačních firem.Více o iKomunitě naleznete:na webové stránce: www.ikomunita.cz,LinkedInu: (https://www.linkedin.com/company/ikomunita/),Facebooku (https://www.facebook.com/ikomunitacz). Zdroj: Stance Communications  

Čas načtení: 2024-07-22 09:51:00

VR LIFE a RBP drží prst na tepu virtuální doby

Ostrava 22. července 2024 (PROTEXT) - Začátkem tohoto roku se RBP, zdravotní pojišťovna rozhodla spustit unikátní projekt v oblasti virtuální reality v rehabilitaci. Společně se společností VR LIFE připravili roční projekt, který by měl objektivně ukázat, jaké jsou přínosy zapojení virtuální reality do rehabilitace.Na začátku se setkali Ing. Antonín Klimša, MBA (CEO RBP), Ing. Pavel Rydrych (ředitel pro zdravotnictví RBP) a Mgr. Jana Trdá, Ph.D. (CEO VR LIFE). Z diskuse nad zapojením VR rehabilitace vzešel nápad na tento převratný projekt. Zapojení poskytovatelé zdravotních služeb tak mají možnost pracovat se systémem VR Vitalis® Pro, což je certifikovaný zdravotnický produkt od společnosti VR LIFE, který je vyvíjen společně s lékaři, fyzioterapeuty, ergoterapeuty a dalšími odborníky.Jak takový projekt probíhá? Vybere se skupina pacientů, kteří projdou rehabilitací tak, že krom konvenční terapie budou využívat také VR Vitalis® Pro. A ti se budou srovnávat s další skupinou pacientů, kteří na tu samou indikaci budou podstupovat právě jen konvenční terapii. Z výsledků bude zřejmé, jak virtuální rehabilitace ovlivňuje stav pacienta. A nejen ten zdravotní, zjišťuje se také, jak pacienti tuto VR rehabilitaci vnímají, ale také, jak se s ní pracuje zdravotníkům. Důležitým aspektem je také dopad na zdravotní systém. Urychlí virtuální realita rehabilitaci? Ušetří finance plynoucí ze zdravotního pojištění? Na tyto otázky bude projekt odpovídat.Proč se RBP, zdravotní pojišťovna pro tento unikátní projekt rozhodla? Na tuto otázku odpoví Ing. Pavel Rydrych, ředitel pro zdravotnictví."RBP sleduje trendy v moderní medicíně. Virtuální realita v rehabilitaci je tak jedním z projektů, v němž si ověřujeme efektivitu nových terapeutických metod. Zajímá nás přínos pro pacienta, ale pochopitelně sledujeme i výdajovou složku poskytované péče. V současné době je v návrhu zavedení virtuální reality mezi rehabilitační výkony hrazené z veřejného zdravotního pojištění, rádi bychom proto o této metodě získali dostatek kvalifikovaných informací. Dalším důvodem naší iniciativy je pochopitelně i náš zájem nabízet klientům co nejkvalitnější péči.“Jak tedy funguje rehabilitace ve virtuální realitě? Pacient má nasazené virtuální brýle, kde cvičí vybrané moduly (podle své indikace), v prostředí, které je mu příjemné. A není to jen klasické opakování pohybů podle naprogramovaného avatara. Je to vše děláno formou hry, která má přesná pravidla, je zajímavá, motivuje pacienta a vede ho k tomu, aby se efektivněji a rychleji uzdravoval.Není to však pomůcka hlavně pro mladé pacienty, kteří jsou technicky zaměření? Na tuto otázku vám odpoví CEO společnosti VR LIFE, Jana Trdá. “Kdepak, s naší aplikací cvičí pacienti různého věku, od dětí až po seniory ve velmi pokročilém věku (nejstarší měl 98 let). Právě senioři tvoří více než polovinu pacientů, kteří VR Vitalis® Pro využívají, právě proto, že mají více zdravotních problémů.”Vzhledem k demografické křivce, kdy populace rychle stárne, přibývá nemocných lidí a na rehabilitace se čeká čím dál tím déle. Proto je nezbytné přicházet s možnostmi, které mohou rehabilitaci urychlit, udělat ji efektivnější a tím odlehčit systému (a samozřejmě pomoci pacientům). Virtuální realita je jednou z cest, která se zdá jako velmi vhodnou. Začíná se v rehabilitaci prosazovat stále více.Pro jaké typy diagnóz je rehabilitace ve virtuální realitě možná? “Téměř pro všechny. Využívají ji pacienti průřezem celého zdravotnického a sociálního systému. Na rehabilitačních odděleních cvičí pacienti s problémy s horními i dolními končetinami, zády apod. Ale využívá se na neurologii, psychiatrii, ARO, JIP, geriatrii, onkologii, neurochirurgii a mnoha dalších. V podstatě jsme nenarazili na oddělení, kde by se nedalo u pacientů VR Vitalis® využít.”A kteří poskytovatelé zdravotních služeb se projektu účastní?Neurologická klinika Fakultní nemocnice Ostrava. Zde projekt vede doc. MUDr. Ondřej Volný, Ph.D., FESO. Zde se zaměřují na pacienty v subakutní fázi CMP (centrální mozková příhoda neboli mrtvice). A jak doc. Volný reagoval na dotaz, proč se zapojili? “Zavedení rehabilitace ve VR na naší klinice vnímám jako důležitý krok a další inovaci ve špičkové péči, kterou pacientům s cévní mozkovou příhodou v ČR poskytujeme. Je mi velkým potěšením, že jsme vůbec prvním cerebrovaskulárním centrem v ČR, které má možnost tento moderní neurorehabilitační nástroj (VR Vitalis® Pro) užívat v běžné klinické praxi a podílet se i na výzkumu a vývoji.”Ale projekt není jen o velkých zdravotnických zařízeních. Mnoho pacientů za rehabilitací dochází do ambulantních zařízení. Mezi ně patří OK Rehabilitace. Ti se v projektu zaměřili na pacienty s bolestmi horních či dolních končetin, ať již po úrazech, nemocech či operacích. A jak se k zapojení do projektu vyjádřila Radka Jersáková, vedoucí fyzioterapeut? "Nabídky využití VR v ambulantní praxi fyzioterapie jsme se rozhodli proto, že poskytuje možnost cvičení s odpoutáním pozornosti od hlavního problému – bolesti, s kterým klienti přicházejí. Při vstupu do "jiného světa" hry, se jim povede zaměstnat mozek jinak – ve smyslu soustředění na jiné okolnosti, než je bolest, která je v běžném životě omezuje."Další možností pro léčbu pacientů je i lázeňská péče. Lázně Luhačovice jsou dalším zapojeným zařízením. Zde se v projektu zaměřili na pacienty s chronickým plicním onemocněním. Jak se k tomu vyjádřil MUDr. Petr Pšenica, hlavní lékař Lázní Luhačovice? “V oblasti telemedicíny vidíme v Lázních Luhačovicích velký budoucí potenciál. Do této množiny různých technologií a metod patří i virtuální realita. Její využití v rehabilitaci nabízí nové léčebné možnosti a umožňuje objektivizaci dosažených výsledků. Proto jsme rádi využili možnosti se projektu zúčastnit. V rámci projektu cílíme originálním způsobem: zhodnotit přínos této metody u rehabilitace pacientů s chronickým plicním onemocněním. Věříme, že se rehabilitace ve virtuálním prostředí brzy stane standardní součástí léčebných procedur.”Další nemocnicí, tentokrát menší, která do projektu vstoupila je Městská nemocnice Odry. zde se zaměří na pacienty s dysfunkcí ramenního kloubu, protože to je indikace, se kterou se na fyzioterapii často setkávají. K důvodu zapojení do projektu se vyjádřila Mgr. Ivana Vlčková, vedoucí fyzioterapeutka: “Jsme kolektiv, který rád do fyzioterapie zapojuje nové věci. Pomáhá to pacientům, protože na každého platí něco jiného, a takto jim můžeme dát na výběr. Máme zkušenost, že kombinace různých technologií a přístupů zvyšuje efekt rehabilitace.”Pětici vybraných zařízení uzavírají Lázně Teplice nad Bečvou. Zde se rozhodli zaměřit se v projektu na dýchací potíže jak dětských, tak dospělých pacientů, a případně pohybovou rehabilitaci po operaci horních končetin a páteře. Ohledně projektu nám řekla primářka MUDr. Gabriela Hanslianová: “Vstup do projektu byl pro nás velmi lákavý. Ověříme si, jak tuto novinku v rehabilitaci přijmou naší pacienti. Věříme, že jim to prospěje, personálu to pomůže v usnadnění spolupráce s pacienty i mezi sebou a částečně nám to vykompenzuje nedostatek pracovníků.”Projekt si klade za cíl ověřit, jak dalece je virtuální realita v rehabilitaci přínosem. Samozřejmě, existuje mnoho studií, které již dokázaly pozitivní dopad na pacienty, nicméně tento projekt se na virtuální realitu dívá i z pohledu systému a nákladů na rehabilitaci. Pokud se potvrdí, že nejen pomáhá pacientům, ale dělá to tak, aniž by více zatěžovala zdravotnický systém a rozpočet, případně mu ulevila, bude to další velký krok v jejím rozšiřování jako standardního přístupu v rehabilitaci. Další informace:Mgr. Jana Trdá, Ph.D.e-mail: jana.trda@vrvitalis.comwww.vrvitalis.cz  

Čas načtení: 2024-07-31 12:56:35

Je to těžší, než jsme čekali, ale dál věříme v restart, říká Šenkypl. Groupon zatím zůstává ve ztrátě

Čeští investoři se snaží transformovat americkou společnost Groupon. Zavírají byznys v Itálii a v posledním čtvrtletí o trochu snížili ztrátu. Článek Je to těžší, než jsme čekali, ale dál věříme v restart, říká Šenkypl. Groupon zatím zůstává ve ztrátě se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-08-05 17:17:53

Pokud je mnohé relativní tak logicky věříme na zázraky

Obrazně se čas zrychluje protože to co dřívě trvalo douhou dobu to dneska trvá krátkou dobu, neplatí to u všeho univerzálně mnohé trvá pořád stejnou dobu. Ano, vnímání času je často subjektivní a může se zdát, že se „zrychluje“, když se podíváme na technologické nebo kulturní změny. Například pokrok v technologii může způsobit, že věci,… Číst dále »Pokud je mnohé relativní tak logicky věříme na zázraky

Čas načtení: 2024-10-07 06:22:53

Je každý originál kopie originálu?

Věříme aniž bychom měli důkazy o tom, že to, v co věříme skutečně je, co když je vše v nás a okolo nás jenom dokonalá věčná iluze? Není zde; absolutno, život, bůh, čas, prostor, energie, inteligence, smrt, pravda, láska atd. To, co popisuješ, je myšlenka, která se objevuje v různých filozofických a duchovních směrech. Například… Číst dále »Je každý originál kopie originálu?

Čas načtení: 2024-10-31 08:10:00

PPL jako první přepravní společnost spustila věrnostní program. Zákazníci mohou nasbírané body měnit za slevy

Praha 31. října 2024 (PROTEXT) - Společnost PPL ve své mobilní aplikaci mojePPL spustila věrnostní program. Učinila tak jako úplně první napříč logistickými společnostmi v Česku. Zákazníci mohou postupovat až deseti úrovněmi věrnostního programu, přičemž s každou vyšší úrovní získávají větší výhody pro odesílání a objednávání zásilek. Body získají za stažení aplikace, odeslání i přijetí zásilky, hodnocení doručení nebo za plnění speciálních výzev.Společnost PPL spustila ve své mobilní aplikaci mojePPL věrnostní program. „Máme velkou radost, že můžeme našim zákazníkům konečně představit náš věrnostní program, navíc jako první přepravní společnost v Česku. Věříme, že zákazníky bude sbírání bodů bavit a že získané slevy za využívání našich služeb ocení,” říká Stanislav Krupa, marketingový ředitel ze společnosti PPL CZ.Za nasbírané bonusové body mohou zákazníci uplatnit slevy v různé výši na službu Balík pro tebe, tedy odesílání zásilek jakékoli jiné fyzické osobě. Prozatím nejvyšší odměna, které mohou dosáhnout, je odeslání zásilky za 1 Kč. „Věříme, že gamifikace naší aplikace zvýší nejen zájem o její stažení, ale také dlouhodobou angažovanost našich zákazníků, “ dodává Krupa.Body za zásilky i plnění výzevZákazníci mají několik možností, jak body získávat. Body se jim automaticky připisují za využívání služeb PPL, typicky za přijetí či odeslání zásilky. Kromě toho mohou bonusové body získat i za vyplnění údajů v uživatelském profilu nebo čtení marketingových notifikací. První body jednorázově získají už při stažení mobilní aplikace.„Pro naše klienty jsme připravili i několik speciálních výzev, díky kterým mohou získat body navíc. Například za odeslání nebo přijetí určitého počtu zásilek s dobírkou či za odeslání zásilek v určité hodnotě, a to vždy v předem stanoveném období,“ představuje novinky Marian Lomňančík, manažer digitálních aplikací ze společnosti PPL CZ. Veškeré podmínky a výzvy jsou blíže popsány v aplikaci.Zákazník jako lovec balíků nebo dirigent doručováníNa základě počtu nasbíraných bodů mohou uživatelé mojePPL postupovat napříč deseti úrovněmi. S pokročilejší úrovní se navyšují i výhody, které za odesílání a přijímání zásilek zákazníci získávají. Názvy jednotlivých levelů jsou navíc laděny do přepravního slangu. Postupem času mohou spotřebitelé postoupit například do úrovně Lovec balíků, Mistr trasování, Hrdina provozu, Strážce skladu, Dirigent doručování, Šéf zásilek, a nakonec až Vládce logistiky.Novinky v aplikaciVše, co se věrnostního programu týká, naleznou uživatelé přehledně ve speciální záložce v aplikaci. Na pár kliknutí si tak mohou zkontrolovat své konto a současnou „herní úroveň”, možnosti slev, na které aktuálně dosáhnou, a také si prohlédnout přehled aktivních výzev a úkolů včetně toho, jak se jim daří jejich plnění. K dispozici je také nápověda, jak získat více bodů. O společnosti PPLSpolečnost PPL CZ je součástí divize DHL eCommerce a na tuzemském trhu představuje předního poskytovatele přepravních služeb pro firmy a podnikatele. Nabízí však i služby pro soukromé osoby se službou Balík pro tebe. PPL CZ se specializuje na balíkovou přepravu po ČR a do celé Evropy. Společnost zaměstnává téměř 1500 pracovníků a spolupracuje s 2000 řidiči. Disponuje 28 body sítě včetně dvou překladišť a rozsáhlou sítí výdejních a podacích míst – PPL Parcelshopů a PPL Parcelboxů, kterých je dohromady více než 6 700 po celé České republice včetně boxů třetích stran. DHL eCommerce je součástí skupiny DHL Group, která je přední světovou poštovní a logistickou společností. Skupina spojuje lidi a trhy a umožňuje globální obchodování. DHL Group zaměstnává přibližně 600 000 lidí ve více než 220 zemích a teritoriích po celém světě, díky čemu je jedním z největších soukromých zaměstnavatelů na světě.  ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-11-10 20:32:48

Kam (ne)umiestniť Wi-Fi router? Týmto 6 mýtom veríme, no práve tie zhoršujú kvalitu internetu

Internet je dnes už základom domácnosti, no aj keď si zaplatíš najrýchlejšie pripojenie ponúkané operátorom, keď umiestniš doma router a zapojíš ho, akosi ... The post Kam (ne)umiestniť Wi-Fi router? Týmto 6 mýtom veríme, no práve tie zhoršujú kvalitu internetu appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2025-03-20 10:50:00

Nový portál Hotely.cz chce v Česku konkurovat Bookingu

Praha 20. března 2025 (PROTEXT) - Tři úspěšné portály pro on-line rezervace ubytování se slučují pod značku Hotely.cz. Stojí za ní největší středoevropský hráč v oboru, maďarská Szallas Group. Zároveň ale nabízí hostům i ubytovatelům podporu lokálního českého týmu.Populární rezervační portály hotel.cz, penzion.cz a hotely.cz se slučují pod jednu značku – Hotely.cz. Ta od března nabízí všechny dosavadní služby pod jednou střechou a s vylepšeným komfortem pro uživatele z řad cestovatelů i ubytovatelů. A neskrývá velké ambice – chce být silnou konkurencí pro globální hráče a propracovat se na pozici jedničky tuzemského rezervačního trhu.Na webu Hotely.cz najdou lidé nabídku na více než 83.000 ubytování nejen v Česku, ale i v dalších zemích střední Evropy jako je Maďarsko, Polsko, Slovensko nebo Chorvatsko. A zároveň ubytovatelé mohou oslovit díky silné regionální přítomnosti Szallas Group i hosty z těchto zemí."Českému trhu chybí úspěšná on-line rezervační služba, trhu naprosto dominuje Booking.com. A my věříme, že to s Hotely.cz dokážeme změnit. Chceme vybudovat novou a moderní značku, která přinese poskytovatelům ubytování lokální český servis, uživatelsky přívětivý extranet a zároveň zázemí silného regionálního hráče," uvádí Michal Drahoš - obchodní ředitel Hotely.cz pro Česko a Slovensko.Český servis, mezinárodní dosahProvozovatelem Hotely.cz je úspěšná maďarská firma Szallas Group, největší hráč v oblasti on-line ubytovacích portálů ve střední Evropě. V domovském Maďarsku má třetinový podíl domácího cestovního trhu a nyní expanduje na další středoevropské trhy včetně Česka.Ročně se přes jejích 12 online produktů ubytuje 2,5 milionu hostů, celková roční hodnota transakcí dosahuje 250 milionu eur."Maďarský a český trh jsou si z hlediska trendů v cestovním ruchu poměrně podobné. Například v obou zemích hrají výraznou roli rodinné dovolené, převážně tuzemské. Silně roste také zájem o dovolené v sousedních zemích. A proto věříme, že dokážeme naše regionální zkušenosti zužitkovat v českém prostředí a vytvořit úspěšnou a sebevědomou značku. Na rozdíl od globální konkurence nabízíme ubytovatelům přímý kontakt na český tým a podporu v češtině. Díky mezinárodní působnosti naší skupiny pak zároveň dovedeme efektivně promovat konkrétní hotely i celé regiony v blízkém zahraničí," říká Lampros Zolotas - Chief Operating Officer Szallas Group. O Hotely.cz:Portál Hotely.cz nabízí více než 83.000 prověřených hotelů, penzionů či apartmánů v šesti zemích střední Evropy. Nyní pod sebe sloučil i služby partnerských webů hotel.cz a penzion.cz. Od roku 2019, kdy tyto portály přešly pod Szallas Group zažily strmý růst a staly se dlouholetou úspěšnou stálicí českého rezervačního trhu.www.hotely.cz   

Čas načtení: 2025-04-15 11:26:00

CZ LOKO implementuje nový informační systém

Brno 15. dubna 2025 (PROTEXT) - Společnost CZ LOKO a.s., přední evropský výrobce kolejových vozidel, se rozhodla ve spolupráci s CDC Data modernizovat své firemní procesy prostřednictvím ERP systému IFS Cloud. Projekt zahrnuje implementaci nového informačního systému jak pro CZ LOKO a.s., tak pro její dceřiné společnosti CZ LOKO Services, a.s., CZ Logistics s.r.o. a CZ PMERREL s.r.o.K tomuto významnému kroku vedla končící podpora a složitá možnost efektivního sdílení dat v současném systému, kde je limitující zejména plánování výroby, nutnost využití další řady agend další navázané systémy, omezená možnost rozvoje digitalizace atd. Důsledkem bývá velké množství nedokončené výroby, nepohyblivé zásoby, prodlužují se reakce na vzniklé potíže, tlak na cash-flow, což brzdí firmu v jejím dynamickém růstu.Nový ERP systém umožní sjednotit podnikové procesy a lépe reagovat na potřeby spojené s vývojem, výrobou a servisem.Stěžejním požadavkem výběrového řízení byl integrovaný ERP systém, který pokryje v maximální možné míře většinu procesů všech propojených firem s důrazem na výrobu, zejména jejího plánování, technické přípravy, provázání s obchodem a řízení přes pracoviště.Výběrové řízení probíhalo ve třech kolech a zúčastnilo se ho několik českých i světových dodavatelů ERP. Ze všech představených řešení byla zvolena společnost CDC Data, která kromě kvalitního řešení vynikla svými profesionálními prezentacemi a zajistila referenční návštěvy u zákazníků s podobným zaměřením, které systém IFS již úspěšně používají. Ve finálním hodnocení pro ni hlasovali všichni klíčoví uživatelé.Implementace systému IFS Cloud byla zahájena 7. listopadu 2024 a je plánována do jara 2027. Komplexní řešení bude zahrnovat tyto oblasti: Ekonomika a finance, Controlling, CRM a obchod, Servis, Projektové řízení, Nákup, Skladové hospodářství a logistika, Správa majetku (EAM), Engineering a TPV, Výroba, Kvalita a Infrastrukturní aplikace jako DMS, Workflow, Reporting. V plánu je i nový B2B portál, který by nahradil vlastní doposud používaný SW MyLOKO, sloužící pro řízení a sledování servisních činností.Očekávané přínosySystém IFS Cloud přinese řadu výhod, které významně zlepší efektivitu a produktivitu společnosti, konkrétními přínosy by měly být:Snížení počtu využívaných aplikací.Zjednodušení procesů díky maximálnímu využití jednoho hlavního ERP systému.Přehledné a efektivní řízení nákupu a plánování výroby.Rychlejší a pružnější průběh servisu.Digitalizace a automatizace přenosu dat od konstrukce až po výrobu.Zvýšení návaznosti procesů a koncentrace dat v jednom systému.Komplexní reporting pro top management a řídící pracovníky.Rozsáhlé nástroje pro administrátory zákazníka.„Naším cílem je efektivně řídit a plánovat výrobu v novém ERP, sdílet data napříč firmou, maximálně zjednodušit procesy, digitalizovat a automatizovat přenos dat, využívat digitální výrobek od konstrukčních dat až po výrobu konkrétního dílu až po řízení činností na konkrétním pracovišti. Věříme, že nový systém umožní snížit rozpracovanost, skladové zásoby, zvýší efektivitu nákupu a kvalitu výroby a přispěje k rychlejším dobám realizace údržby a servisu,“ uvedla Ing. Petra Hažmuková, projektová manažerka CZ LOKO.Tento projekt představuje pro společnost CZ LOKO významný krok vpřed, neboť modernizací svých interních procesů posílí svou pozici na domácím i zahraničním trhu.„Velmi si vážíme důvěry, kterou v nás společnost CZ LOKO vložila. Jsme přesvědčeni, že IFS Cloud naplní jejich očekávání, zmodernizuje klíčové procesy a podpoří společnost v dalším rozvoji. Věříme v úspěšnou realizaci celého projektu a těšíme se na dlouhodobou spolupráci,“ uvedl Jaroslav Vlášek, vedoucí střediska informačních systémů CDC Data. O společnostechCZ LOKO a.s. patří k nejvýznamnějším podnikům středoevropského železničního strojírenství, neboť patří mezi přední evropské výrobce diesel-elektrických lokomotiv a speciálních drážních vozidel s historií sahající až do roku1849. Firma dosud vyrobila nebo zmodernizovala více než 1400 lokomotiv a úspěšně se prosazuje na trzích v Itálii, Finsku, Turecku, Pobaltí nebo na Balkáně. Hlavní výrobní závody jsou v České Třebové, Jihlavě a Přerově, vedení společnosti sídlí v Nymburku.CDC Data s.r.o. pomáhá firmám, aby byl jejich provoz hladký a bez výpadků. Využívá přitom široké portfolio produktů a služeb z oblasti informačních a komunikačních technologií, síťové infrastruktury, kyberbezpečnosti a je dodavatelem špičkového ERP systému. Na poli IT působí od roku 1997 a za dobu svého působení na trhu si vybudovala silnou pozici a dobré jméno díky profesionálním službám a pozitivní zákaznické zkušenosti.