EUR 24,280 || 
JPY 13,151 || 
USD 20,922 || Brno - Primátorka města Brna Markéta Vaňková (ODS) po skončení vystoupení občanů, kteří se na dnešním jednání zastupitelstva o květnovém sjezdu sudetských Němců v Brně déle než hodinu k akci vyjadřovali,...
Čas načtení: 2026-04-14 11:11:00
Vaňková: Meeting Brno i sjezd sudetských Němců mají mou podporu
Brno - Primátorka města Brna Markéta Vaňková (ODS) po skončení vystoupení občanů, kteří se na dnešním jednání zastupitelstva o květnovém sjezdu sudetských Němců v Brně déle než hodinu k akci vyjadřovali,...
\nČas načtení: 2026-04-14 11:11:00
Vaňková: Meeting Brno i sjezd sudetských Němců mají mou podporu
Brno - Primátorka města Brna Markéta Vaňková (ODS) po skončení vystoupení občanů, kteří se na dnešním jednání zastupitelstva o květnovém sjezdu sudetských Němců v Brně déle než hodinu k akci vyjadřovali,...
\nČas načtení: 2026-04-14 11:11:00
Zastupitelé sjezd sudetských Němců v Brně neodmítli, ani nepodpořili
Brno - Brněnská primátorka Markéta Vaňková (ODS) dnes podpořila květnový sjezd sudetských Němců v Brně, proti němuž na jednání městského zastupitelstva protestovaly desítky lidí. Zastupitelé sice neschválili...
\nČas načtení: 2026-04-14 11:11:00
Zastupitelé sjezd sudetských Němců v Brně neodmítli, ani nepodpořili
Brno - Brněnská primátorka Markéta Vaňková (ODS) dnes podpořila květnový sjezd sudetských Němců v Brně, proti němuž na jednání městského zastupitelstva protestovaly desítky lidí. Zastupitelé sice neschválili...
\nČas načtení: 2026-04-30 13:36:12
Na Meeting Brno zavítá Pekarová Adamová, prezident nepřijede
Primátorka Brna Markéta Vaňková (ODS) či bývalá předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) se zúčastní letošního květnového festivalu Meeting Brno, v rámci kterého se poprvé na území České republiky uskuteční sjezd sudetských Němců. Jsou to zatím jediná potvrzená jména z řad současných či bývalých politiků. Organizátoři pozvali i prezidenta Petra Pavla, ten se však nezúčastní.
\nČas načtení: 2025-11-12 07:42:00
Sjezd sudetských Němců v Brně? Skupina odpůrců předala radnici deklaraci
Sudetská otázka dosud vyvolává vášně mezi Čechy a Němci. Tuzemská organizace Meeting Brno na letošním sjezdu sudetských Němců v bavorském Řezně vyzvala, aby se příští setkání konalo v Brně. Sám nejvyšší politický představitel sudetských Němců Bernd Posselt řekl, že se tím bude zabývat a že se jedná o neuvěřitelnou poctu. Ne všude je ale tento akt vnímán pozitivně. „Brněnský magistrát obdržel Deklaraci proti sjezdu sudetských Němců v Brně,“ uvedl v úterý mluvčí radnice Filip Poňuchálek pro…
Čas načtení: 2026-05-23 14:00:08
Slova Edvarda Beneše o sudetských Němcích
Archivní slova Edvarda Beneše o sudetských Němcích, která kontrastují s současnou situací a děním v České republice. (Foto: Facebook / ilustrační) Článek Slova Edvarda Beneše o sudetských Němcích se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2021-12-05 14:45:02
O Československu, menšinách a nerozumném Hitlerovi
Seřadíme-li články, v nichž se během posledních třiceti let připomínal vznik Československa, dostaneme smutný přehled postupného prosakování sudetského pojetí vzniku a zániku tohoto státu. Ptejme se, kdo má zájem zamlčet a popřít skutečnost, že tato republika navzdory poválečné bídě a velké hospodářské krizi představovala v době Hitlerova nástupu poslední prosperující demokratický stát? Kdo k nám zavlekl nacisticko-sudetské tvrzení, že rozpad ČSR způsobila nesprávná koncepce státu, falsche Konstruktion? Kdo svádí výsledek Mnichovské dohody, kdy se za Hitlera postavily západní mocnosti – Francie sladká, hrdý Albion –, a vinu svedly na Čechy? Kdo zazlívá Masarykovi a Benešovi, že republika neměla k vytvoření pokojného soužití několika národností dost času jako Švýcarská republika založená na konci 18. století? Kdo si troufá tvrdit, že v Rakousku-Uhersku se na konci války našly mezi Němci a Maďary, kteří ovládali většinu Slovanů, demokratické síly schopné proměnit monarchii v demokratickou republiku? Naopak, v roce 1918 došlo k pokusu vyrvat z tisíciletého rámce zemí České koruny Deutschböhmen a Deutschmähren a tato území obývaná nemalým počtem Čechů přičlenit k poraženému Německu nebo Rakousku. Komu vyhovuje lež, že Češi jako rakouští občané nepatřili k vítězům války a že prosadili vznik samostatného státu pomocí chytrých diplomatických jednání? Tento lživý výklad šíří například Mary Heimannová v knize Československo, stát, který zklamal, a svou ignoranci dokládá tím, že popírá českým a slovenským válečným dezertérům zásluhu na tom, že přispěli ke zhroucení Rakouska. Bylo jich 100 tisíc, a poskytli Masarykovy silný argument, který sehrál při mírových jednáních důležitou roli. K tomuto počtu přičtěme ještě 900 tisíc padlých Čechů, aby bylo zřejmé, že český národ pod Habsburky, kteří mu způsobili takovou újmu, již nechce žít. Je na čase ohlédnout se po málo známých citátech politiků odpovědných za Mnichovskou tragédii. Nebylo to Československo, které tehdy zklamalo, nýbrž jeho hrobaři – Hitler a Chamberlain s Daladierem. Ocitujme Chamberlainovo mínění o Hitlerovi, jak je sdělil své sestře-důvěrnici v dopise psaném krátce před odjezdem do Mnichova: „Teď se kancléře Hitlera obávám. Je tak nepředvídatelný! Nic mu není dost. Obávám se totiž, že v Mnichově se odehraje totéž, co se stalo už při mé druhé cestě, v Bad Godesbergu. Sudety mu najednou nestačily. Chtěl celé Československo! Z toho pramení ta neudržitelná situace, v níž se od onoho diktátu nacházím. Říkám Ti to tak, jak jsem to řekl jemu: kancléř Hitler není rozumný. Mohl by dostat všechno, po čem touží – což jsem mu ochoten dopřát a Francouzi taky, tím jsem si jist –, kdyby na to šel jinak.“ Dále uvádí, že s Kennedym, americkým diplomatem, otevřeným stoupencem Hitlerova režimu, a s Runcimanem, pověřeným vést rozhovory s československými a sudetskými politiky, se „shodli na Sudetech a na tom, co musíme ze své pýchy demokratů nezbytně obětovat. A to ze dvou důvodů: Protože jde o světový mír. A také – to si nesmíme skrývat – proto, že kancléř Hitler nám může dobře posloužit proti bolševismu – našemu opravdovému nepříteli. S Hitlerem se dá aspoň mluvit – a myslím si, že si na něho nemohou stěžovat ani průmyslníci v Porúří ani důstojníci v Reichswehru. Se Stalinem se mluvit nedá. Je to nenasytný medvěd, který má jedinou touhu: vrhnout se na nás a spolknout i s koloniemi, zničit naši kulturu.“ Tento citát nepotřebuje komentář. Kunderův smích dějin se během krátké doby rozezněl nad iluzí a chytristikou demokratů: místo záchrany míru připravili Hitlerovi rozbušku světové války, a nebyl to nenasytný Stalin, ale nerozumný Hitler, který zasypal anglická města bombami. Nakonec, zahnáni do úzkých, zjistili, že se Stalinem se přece jen mluvit dá. O pár let později si tuto podivnou okliku vynahradili za studené války, kdy konečně zapojili mnoho Hitlerových průmyslníků i důstojníků Wehrmachtu do jejich tažení proti bolševismu. Druhý citát, s nímž se v úvahách o pádu Československa nesetkáte, je převzat z Hitlerova rozhovoru publikovaném v Daily Mail krátce před Mnichovem, 19. září 1938, tedy v době, kdy Chamberlain psal své sestře zmíněný dopis. „Československo musí být odstraněno jednou provždy. Je to rakovinový nádor. Češi nikdy nebyli samostatným národem, až je mírové smlouvy pozvedly k nezaslouženému a umělému panství nad menšinami.“ Ve výčtu menšin nescházejí ani Slováci, a jménem „utlačovaných“ Maďarů a Poláků vystupoval Hitler v přípravných jednáních se západními politiky, o nichž mluvil jako o „červíčcích“: „Dát hrstce duševně méněcenným vládu nad menšinami, které patří k národům jako Němci, Poláci nebo Maďaři, které mají za sebou tisíciletou kulturu, bylo dílem šílenství nebo ignorance.“ Jak to vlastně bylo s menšinami? Lída Rakušanová, dlouholetá komentátora rádia Svobodná Evropa sídlícího v Mnichově jen pár ulic od domu, kde má adresu organizace sudetských Němců (kol močidla chodě, nádchy neujdeš), poučuje dnešní veřejnost o tom, že Češi „převahu si zajistili teprve, když spočítali Čechy a Slováky dohromady a slovenštinu prohlásili za český dialekt.“ (Cituji podle článku Petra Nováčka, Lidové noviny 7. listopadu.) To už není polopravda nebo omyl, nýbrž lež jako věž. Zkušená redaktorka nezná – nebo se jí to nehodí do krámu –, že koncepce československého národa vycházela z existence dvou jazyků, že o nějakém odnárodňováni nebo podceňování slovenštiny nemůže být řeč. Mohu to doložit na sobě – narodil jsem se na Slovensku v roce 1928, můj otec pocházel z Olomouce a matčina rodina z Prostějova. Vychodil jsem obecnou školu na středním a jižním Slovensku, mými učiteli byl pan Valgon, Maďar, a pan Procházka, Čech, který se na konci školního roku 1939 loučil s třídou i se Slovenskem. Oba se naučili slovensky a oba byli oddáni republice. Cítil jsem se Čechoslovákem, a kdybych později používal jako spisovný jazyk slovenštinu, na mém vztahu k českému původu by se nic nezměnilo. Nerozhodovalo, zda občan mluví česky, nebo slovensky, je Čechoslovákem. A dodávám – za těch krátkých dvacet let se i mnozí Němci, Maďaři a Rusíni cítili jako občané republiky, jako Čechoslováci. Život na Slovensku po válce, otřesený vpádem maďarských revolučních vojsk a masovým útěkem dřívějšího panstva, nemohl se bez českých učitelů, profesorů, lékařů, železničářů, četníků, celníků a jiných podobných profesí dostat do mírových kolejí a rychle se rozvíjet. Nejvíc je to patrné na růstu slovenského školství. V Horních Uhrách bylo v roce 1918 jen 158 slovenských obecných škol, 253 dvojjazyčných maďarsko-slovenských a vůbec žádná střední nebo vyšší škola. Naproti tomu v roce 1936 již existovalo 37 tisíc obecných škol, 161 měšťanek, 46 gymnázií a reálek, jedna univerzita. Který národ vystavený takovému odnárodňování jako Slováci se může chlubit raketovým vzestupem školství, vzdělání a kultury? A mohlo by k tomu dojít bez obětavé práce tisíců českých učitelů věrných obrozenským tradicím, kdy myšlenka slovanské vzájemnost byla samozřejmou součástí národního vědomí? O Henleinově hnutí Petr Nováček mluví jako v rukavičkách, neuvědomuje si, že Henlein se stal loutkou řízenou nacisty, růst jeho parlamentní strany nezasazuje do souvislostí, neví nic o tom, že skupina fanatických sudetských Němců navázala s Hitlerovým hnutím kontakt již krátce po válce, že jejich zástupci byli svědky porážky Hitlerova puče v Mnichově roku 1923 a že jejich předák Hans Krebs, který uprchl v roce 1933 před trestem do Německa, byl Hitlerem ihned jmenován poslancem říšského parlamentu. Tvrdit, že Češi bránili domácím Němcům uplatnit svá národnostní práva, vyvrátil sám Hitler, když v citovaném rozhovoru s Chamberlainem dal otevřeně najevo, že mu nejde o Sudety, ale o celé Československo. Když po půl roce porušil Mnichovskou smlouvu, signatáře západních mocností to nepřekvapilo. Čekali to. Neprotestovali. V textu byl původně omylem uveden jiný autor. Mojmíru Gyrygarovi se omlouváme.
Čas načtení: 2020-07-02 22:59:14
Kolektivní vina a kolektivní odpovědnost a norimberské souzení
Druhá světová válka je historií kolektivní odpovědnosti a kolektivní viny. Mezi oběma termíny je třeba rozlišovat. Kolektivní odpovědnost je o míře angažovanosti. Lidé (Němci) jsou odpovědni za určitý trend ve svém konání čili jsou odpovědni za to, že podporovali nacisty (v Československu) a přivedli nacisty k moci (v Německu) parlamentní cestou a nebyli schopni zastavit jeho agresivní uchopení moci. Viník nebyl jen jeden Ale v případě druhé světové války vzniká velký (metodologický) problém. Do kolektivní zodpovědnosti za rozpoutání druhé světové války je třeba zahrnout všechny evropské mocnosti, nejen hitlerovské Německo a falangu italského Mussoliniho. Nacistický režim se stal plně zodpovědný za rozhoření válečného ohně až v druhé polovině roku 1939. Tedy když Německu prošla anexe Rakouska, odtržení tzv. Sudet z Československa a obsazení zbytkového Československa a vytvoření protektorátu. Evropské mocnosti jsou spolupachateli. Svou nečinností kombinovanou se vstřícnými kroky (Mnichov) k tomu dali pachateli prostor. Nacistické rozhodování jako samostatně směřující k válce začalo až při německo-sovětské invazi do Polska. Tehdy byli viníci již jenom dva. V roce 1940, při útoku na západ a sever Evropy, již jenom jeden – Německo. Proto do kolektivní zodpovědnosti je třeba počítat i vítězné mocnosti. Z vnitroněmeckého hlediska za politiku Němců byli spoluodpovědni i tzv. prostí občané bez výkonné moci svým členstvím v nátlakových organizacích podporujících nacismus – čili členové SdP, NSDAP, SA, SS apod. Kolektivní zodpovědnost se nevztahovala na německou brannou moc, tedy na příslušníky pozemního vojska, letectva a námořnictva. Příslušnost k armádě nebyla dobrovolná. Role člověka ve válce je vynucená. Mnohý čin je nevyhnutelný (zastřelení člověka v boji), nutný (vystřelení granátu z děla v rámci obranných bojů nebo ofenzívy) nebo možný (pokud nebudu střílet, mohu být ohrožen na životě střelbou nepřítele). Omezená osobní odpovědnost Otázkou přesahující téma statě je otázka svobodného rozhodování armádních velitelů a státních úředníků. V drtivé většině neměli na výběr. Museli jednat podle oficiálních instrukcí. Zajímavým příkladem ne kolektivní, ale osobní odpovědnosti, je příběh jednoho chlapce z Ústí nad Labem a maršála Pauluse. Předkládám svědectví Ústečana Josefa Heinricha o zodpovědnosti vojáka, pokud má možnost se svobodně rozhodnout. Jako český chlapec žijící v Krásném Březně byl Heinrich šikanován a zastal se ho generál Paulus. Jde o generála, který byl u Stalingradu v obklíčení povýšen na generála – polního maršála. Místo aby se zastřelil, jak Hitler čekal, nechal se zajmout. Nakonec vyučoval na sovětské vojenské akademii a dožil ve východním Německu. Kdo si myslí, že asi měl Paulu přes svou hodnost a vyznamenání Hitlera plné zuby, jako mnoho dalších německých generálů a vysokých důstojníků, není asi daleko od pravdy. Pepi, jak Heinrichovi říkala jeho matka, se o tom přesvědčil. Byl generálovi vděčný. Heinrich uvedl: Vše začalo jeho babičkou. Protože byla zapsána jako žena německé národnosti, její čtyři synové museli jako Němci na frontu. Mezi nimi i otec Pepiho – Josefa Heinricha. Než otec odešel na frontu, z kotce vytáhl králíka. Pepi musel králíka zabít, stáhnout a vyvrhnout. „Ode dneška to budeš dělat ty, protože já musím na frontu,“ řekl mu otec. A tak tomu i bylo. Pepi chodil před válkou do české školy, měl českou výchovu, ale česky smýšlející otec musel přesto k wehrmachtu. Pepi neměl z počátku nic proti Němcům, ale jak šikana ve škole vzrůstala a byl i násilím nucen vstoupit do Hitlerjugend, jeho odpor proti Němcům vzrůstal. „Mě táta vychoval česky a poslal do české školy,“ bránil se Pepi, když byl nucen ke vstupu do Hitlerjugend. Došlo to tak daleko, že byl jednoho dne zavolán do budovy Uhelného syndikátu, kde sídlilo vedení Hitlerjugend. Nebyl sám, chlapců jako on tam bylo pět nebo šest. Zmlátili je a museli v místnosti stát přes noc až do rána. Jeho matka se ani neodvážila se tam dojít zeptat, proč syn nepřišel domů. Jindy byl zmlácený na krásnobřezenské policejní stanici, protože si dovolil chodit za totálně nasazenými cizinci do jejich táborů. Mimo jiné tam nosil potají brambory, pro které jezdil za dědečkem do Lhotky u Lovosic. V dopise zaslaném na frontu si postěžoval otci na šikanování. V té době byl jeho otec se svou divizí na stalingradském směru, ale o něco později jeho jednotku odsunuli do oblasti Kurska. Ale v době, kdy od syna dostal dopis, byla jeho divize v podřízenosti Pauluse. Jednoho dne se otec dostal do blízkosti generála Pauluse, který přijel k jeho jednotce na inspekci. Požádal o přijetí, bylo to nezvyklé až troufalé, ale snad právě proto účinné. Otec se Pauluse zeptal, jak má bojovat za Říši, když v zázemí šikanují jeho syna, generál napsal do Ústí dopis. Pepi sice neví, co v něm bylo, „ale od té doby si mě nikdo nevšiml. Mohli jsme chodit za zajatci, jak jsem chtěl, o Hitlerjugend nepadla ani zmínka, ale nacisti z Krásného Března, když mě potkali, kdyby mohli, propíchli by mě očima,“ vzpomínal Pepi na pomoc generála, pozdějšího polního maršála Pauluse. To byl příklad osobní odpovědnosti jedince v rámci jeho možností. Do podobné kategorie patří i různé, byť i drobné, formy odbojové činnosti Němců. Kolektivní vina Ačkoliv válečné zákony zakazují vojenské akce vůči civilnímu obyvatelstvu, žádná ze stran konfliktu to nerespektovala. Násilí se během druhé světové války stupňovalo. Na konci války obě strany měly za sebou plošná bombardování měst bez ohledu na civilní obyvatelstvo a různé formy krutosti, zvláště na východní frontě. Všechny strany konfliktu přijaly v praxi princip kolektivní viny. Například plošné bombardování německých měst mělo podlomit schopnost Němců v brzké době po válce rekonstruovat svou zemi. V roce 1942 přijal britské válečný kabinet rozhodnutí zničit všechna německá města s počtem obyvatel přesahujícím 100 tisíc (A. C. Grayling, Obklopeni mrtvými městy, nakladatelství Ševčík, Praha-Plzeň 2008, str. 32). Dekrety prezidenta Československé republiky ve vztahu k občanům německé národnosti v této linii kolektivní viny pokračovaly. Vytyčovaly hranice zodpovědnosti nejen na základě příslušnosti k nacistickým organizacím, ale i toho, zda se lidé přihlásili po okupaci Čech a Moravy k české nebo německé národnosti. Kdo zůstal i nadále Čechem, odolal tlaku germanizace, získal poválečnou vstupenkou mezi příslušníky obnoveného československého státu. Hodnocení člověka žijícího na území Československa během druhé světové války na základě kolektivní odpovědnosti není totéž jako uplatnění kolektivní viny při plošném bombardování měst nebo při odsunu Němců ze střední Evropy. Pokud někteří kritici odsunu upozorňují, že řada politiků USA nebyla nadšená z odsunu Němců ze střední a východní Evropy, jsou takové reakce pochopitelné, protože se Severoameričanů německé agenda netýkala. Jejich úhlavním nepřítelem byli Japonci. Vstup do války v Evropě byl jenom „internacionální pomocí“ Velké Británii a Francii. Ale k Japoncům se Severoameričané chovali jako Evropané k Němcům. Po svržení atomovou bomb na Japonsko „…všeobecné postoje Američanů byly nadšené, triumfální. Výzkumy veřejného mínění ukázaly, že 85 % lidí s použitím atomové bomby souhlasí…“ (A. C. Grayling, str. 120). „Generál Haywood Hansell řekl, že mezi americkými letci a vojáky existoval „všeobecný pocit“, že Japonci jsou „podlidé“ (A. C. Grayling, str.130). Takový byl válečný rámec kolektivní viny, která se promítla také do odsunu Němců. Norimberský proces jako karikatura Pokud jsou v posledních několika desetiletích v módě různé mezinárodní soudní kauzy, a jsou vztahovány k norimberskému procesu jako k právní a společenské inspiraci, jde o komedii. Norimberský proces není vzorem. Byl jednostranně účelový, byť postihoval primárního viníka – nacisty. Nezabýval se ale otázkou spolupachatelství západních států a SSSR. Norimberský proces byl pohledem roku 1945, účelovým aktem směřujícím proti nacistickým zločinům. O tomto problému velmi kvalifikovaně pojednává kniha Tokijský proces (B. V. A. Roling a Antonio Cassese, Mladá fronta, Praha 1995), která ukazuje, že vady norimberského procesu se ještě ve větší míře ukázaly u tzv. tokijském procesu. Roling jako soudce tokijského tribunálu vyjádřil nesouhlas s rozsudkem, který byl v řadě faktů vadný. Poznamenává: „Vazba mezi mezinárodním právem a politikou je daleko těsnější než na vnitrostátní úrovni.“ Norimberský proces s nadhledem mnoha desítek let od konce války zůstal jen iluzí řádného procesu, který by zodpověděl základní otázky viny týkající se druhé světové války. Pro pochopení kolektivní viny jako všeobecné normy proti Německu v roce 1945, a tedy i pro realizaci odsunu sudetských (českých) Němců, je důležité vědět, proč Norimberský proces nelze považovat za reálné vyrovnání se s vinou vedoucí k násilí ve druhé světové válce: Válku zahájilo Německo. Pomohlo mu k tomu mezinárodní ignorování již probíhajícího pronásledování Židů v Německu. K válce pomohl i souhlas s okleštěním Československa (Mnichovská dohoda) mezinárodním společenstvím – tehdejšími velmocemi Francií a Velkou Británií. Německo mohlo válku rozvinout s pomoci armády Sovětského svazu při přepadení Polska v roce 1939 a dohodlo se se SSSR na rozdělení sfér vlivu ve střední a východní Evropě. Při Norimberském procesu tedy byla zcela potlačena spoluvina západních států na obsazení Rakouska a Československa tím, že proti agresi nezasáhly hroznou vojenského zásahu, a byla potlačena i vina Sovětského svazu na zahájení války a ignorováno obsazení části Rumunska a pobaltských států sovětskou mocí po dohodě s Německem. Jednostranná orientace na nacistickou mašinérii jako zdroj válečného násilí umožnila v Norimberku pohodlné politické vyřešení právní otázky, proč došlo ke druhé světové válce. Nahrály tomu dobře zdokumentované (či spíše nepřehlédnutelné) hrůzy holokaustu, násilí jednotek SS a nacistické policejní mašinérie v okupovaných zemích. Na diplomatické frontě došlo k odsouhlasení plošného odsunu německého obyvatelstva z ČSR, Maďarska a Polska. Proto pokud Karel Schwarzenberg uvedl, že prezident Edvard Beneš by za svá rozhodnutí týkající se odsunu sudetských Němců dnes stál jako válečný zločinec před mezinárodním trestním tribunálem v Haagu, jde o nejkomediálnější charakteristiku odsunu Němců od listopadu 1989. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-05-03 22:13:00
Lidovecký poslanec navrhl šéfa sudetských Němců Posselta na státní vyznamenání
Poslanec Šimon Heller (KDU-ČSL) navrhl udělit nejvyššímu politickému představiteli sudetských Němců Berndu Posseltovi medaili Za zásluhy ke sblížení Čechů a sudetských Němců. Stejné státní vyznamenání by podle něj měl získat i bývalý lidovecký ministr kultury Daniel Herman. Informoval o tom dnes server Seznam Zprávy. Herman se v roce 2016 jako první člen české vlády zúčastnil sudetoněmeckého sjezdu.
Čas načtení: 2024-05-19 11:50:00
Češi už podle velvyslance Kafky na sudetoněmecké sjezdy nehledí s obavami
Augšpurk (Německo) - Vztahy Čechů a sudetských Němců se za poslední roky značně rozvinuly a doby, kdy Česko hledělo na sjezdy sudetských Němců s obavami, jsou již minulostí. Dnes to v projevu v bavorském...
Čas načtení: 2024-05-19 12:14:36
Velvyslanec vyřídil sudetským Němcům pozdrav od prezidenta Pavla
Vztahy Čechů a sudetských Němců se za poslední roky značně rozvinuly a doby, kdy Česko hledělo na sjezdy sudetských Němců s obavami, jsou již minulostí. V neděli to v projevu v bavorském Augšpurku na takzvaném hlavním sudetoněmeckém shromáždění prohlásil český velvyslanec v Německu Tomáš Kafka, kterého na sjezd jako oficiálního zástupce Česka vyslala vláda. Sudetským Němcům popřál, aby jim sousedství a partnerství s Českem přinášelo radost.
Čas načtení: 2024-05-19 11:50:00
Češi už podle velvyslance Kafky na sudetoněmecké sjezdy nehledí s obavami
Augšpurk (Německo) - Vztahy Čechů a sudetských Němců se za poslední roky značně rozvinuly a doby, kdy Česko hledělo na sjezdy sudetských Němců s obavami, jsou již minulostí. Dnes to v projevu v bavorském...
Čas načtení: 2024-06-22 12:26:00
Vladimír Pelc: Nebezpečí politické revanše
Poslanec Šimon Heller (KDU-ČSL) navrhl udělit nejvyššímu politickému představiteli sudetských Němců Berndu Posseltovi medaili Za zásluhy o sblížení Čechů a sudetských Němců.
Čas načtení: 2024-11-26 18:00:00
Vladimír Mertlík: Poučení pro ruské šváby aneb Jak chcimírové nakonec o mír, iluze i životy přišli
Aktuálně narůstající sebevědomí, shlukování a sílící aktivity kolaborujících ruských švábů a komoušů posledních týdnů přivedly Zpětné zrcátko k ohlédnutí do období konce roku 1938. I tehdy stejné existence – nacisté ve spolupráci s komouši – hrotili pokus o zničení státu. Byl to Václav Kopecký, po únoru 1948 ministr za KSČ, udavač Kominterny a ÚV KSSS, kdo měl v roce 1931 v parlamentu projev ostře kritizující vládu za pošlapání práv sudetských Němců (!), v němž prohlásil, že KSČ bude hájit právo sudetských Němců na sebeurčení až do konce!
Čas načtení: 2025-06-06 13:50:54
Sjezd sudetských Němců by se mohl příští rok konat v Brně
V bavorském Řezně v pátek začíná 75. ročník setkání sudetských Němců a jejich potomků. Nejvyšší představitel sudetských Němců Pernd Posselt řekl, že by se sjezd mohl příští rok konat v Brně.
Čas načtení: 2026-01-27 14:33:00
Sjezd sudetských Němců v Brně: vládní SPD proti akci zahájilo petici
Vládní SPD spustilo petici proti pořádání sjezdu sudetských Němců v Česku. V Brně, kde se má setkání odehrát od 22. do 25. května, uspořádá 28. dubna mítink proti sjezdu, 24. května pak pietní pochod za oběti druhé světové války. Novinářům to v úterý ve Sněmovně řekla poslankyně SPD Lucie Šafránková. Podle SPD sjezd sudetských Němců nepatří do Brna ani nikam jinam do ČR. Odpůrci sjezdu podle Šafránkové také založili iniciativu Obrana národa 2.
Čas načtení: 2026-04-22 13:23:00
Sjezd sudetských Němců v Brně: posílená bezpečnost, protesty ještě před setkáním
Kontroverze a kritiku vyvolává v těchto dnech sjezd sudetských Němců, který se v Brně uskuteční ve druhé polovině května. Sudetoněmecké setkání se v Brně odehraje na pozvání zástupců multižánrového festivalu Meeting Brno, obě akce se uskuteční ve stejném období. Vedení festivalu Meeting Brno se proto připravuje i na protesty obyvatel, kteří s konáním sjezdu sudetských Němců v Brně nesouhlasí.
Čas načtení: 2026-04-28 18:28:00
V Brně se protestovalo proti sjezdu sudetských Němců. Okamura ho ostře kritizuje
V Brně asi 500 lidí protestovalo v úterý odpoledne proti nadcházejícímu sjezdu sudetských Němců. Akci pořádá vládní hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), její šéf a předseda Sněmovny Tomio Okamura řekl, že sjezd je „nebetyčná ostuda“. Počet protestujících odhadl tajemník městské části Brno-střed Petr Štika. Sjezd sudetských Němců se v Brně má uskutečnit od 22. do 25. května.
Čas načtení: 2026-04-28 19:39:06
V Brně na akci SPD se protestovalo proti konání sjezdu sudetských Němců
V Brně se protestovalo proti nadcházejícímu sjezdu sudetských Němců. Akci pořádalo vládní hnutí SPD, jejíž šéf a předseda sněmovny Tomio Okamura řekl, že sjezd je „nebetyčná ostuda“. Sjezd sudetských Němců se v Brně má uskutečnit od 22. do 25. května, v rámci festivalu Meeting Brno. V polovině dubna vzali brněnští zastupitelé na vědomí informaci o květnovém konání sjezdu a usnesli se, že vítají snahy o usmíření.
Čas načtení: 2026-05-09 15:44:54
SPD podala návrh, kterým by se Sněmovna distancovala od sjezdu Sudetských Němců. Viní je ze snahy rušit Benešovy dekrety. Opozice i předák Sudetských Němců je označili za pokrytce, kvůli spolupráci s německou AfD.
Čas načtení: 2026-05-11 10:39:00
Macinka ostře o sudetském sjezdu: Žádné smíření, němečtí politici si ho neužijí
Německý ministr vnitra Alexander Dobrindt a bavorský premiér Markus Söder, kteří se chystají příští týden na sjezd sudetských Němců do Brna, si podle českého ministra zahraničí Petra Macinky akci neužijí. Macinka v rozhovoru s německým deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung zopakoval kritiku na adresu předáka sudetských Němců Bernda Posselta i iniciativy Meeting Brno.
Čas načtení: 2026-05-11 10:44:04
Macinka ostře o sudetském sjezdu: Žádné smíření, němečtí politici si ho neužijí
Německý ministr vnitra Alexander Dobrindt a bavorský premiér Markus Söder, kteří se chystají příští týden na sjezd sudetských Němců do Brna, si podle českého ministra zahraničí Petra Macinky akci neužijí. Macinka v rozhovoru s německým deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung zopakoval kritiku na adresu předáka sudetských Němců Bernda Posselta i iniciativy Meeting Brno.
Čas načtení: 2026-05-11 10:27:00
Macinka o sjezdu sudetských Němců v Brně: Ministr vnitra a bavorský premiér si ho neužijí!
Německý ministr vnitra Alexander Dobrindt a bavorský premiér Markus Söder, kteří se chystají příští týden na sjezd sudetských Němců do Brna, si podle českého ministra zahraničí Petra Macinky akci neužijí. Šéf české diplomacie to řekl ve dnes zveřejněném rozhovoru s německým deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). Zopakoval v něm kritiku na adresu předáka sudetských Němců Bernda Posselta i iniciativy Meeting Brno, která sudetské Němce do moravské metropole pozvala. Reakce německého ministra vnitra a bavorského premiéra ČTK zjišťuje.
Čas načtení: 2026-05-11 10:39:00
Macinka ostře o sudetském sjezdu: Žádné smíření, němečtí politici si ho neužijí
Německý ministr vnitra Alexander Dobrindt a bavorský premiér Markus Söder, kteří se chystají příští týden na sjezd sudetských Němců do Brna, si podle českého ministra zahraničí Petra Macinky akci neužijí. Macinka v rozhovoru s německým deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung zopakoval kritiku na adresu předáka sudetských Němců Bernda Posselta i iniciativy Meeting Brno.