Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-01-07 16:26:00

Hisense představuje na veletrhu CES 2026 komplexní ekosystém chytré domácnosti

Las Vegas (USA) 7. ledna 2026 (PROTEXT/PRNewswire) - Hisense, přední značka v oblasti globální spotřební elektroniky a domácích spotřebičů, představuje na veletrhu spotřební elektroniky CES 2026 komplexní ekosystém chytré domácnosti a demonstruje, jak pokročilé zobrazovací technologie a domácí spotřebiče vybavené umělou inteligencí společně zlepšují každodenní život.Stánek společnosti Hisense na veletrhu CES, navržený na základě domácích scénářů z reálného života, spojuje prvotřídní zábavu na velkoplošné obrazovce s inteligentními řešeními pro kuchyň, vzduchotechniku a praní prádla. Velkoplošné televizory jsou základem společných rodinných chvil, zatímco spotřebiče s umělou inteligencí demonstrují, jak se technologie hladce začleňuje do každodenního života. Svou premiéru má také humanoidní servisní robot Harley. S 31 stupni volnosti nabízí Harley realistická gesta a interakce, které zvyšují atraktivitu a zlepšují zážitky na místě. Vedle toho jsou k vidění také humanoidní robot R1 (A2) a domácí robotický společník Beta.V rámci svého dlouhodobého zapojení do globálních sportovních akcí společnost Hisense také předvedla, jak její zobrazovací technologie přesahují rámec zábavy pro spotřebitele a nacházejí uplatnění i v profesionálních aplikacích. Během veletrhu CES 2026 přivítal stánek Hisense delegaci vedenou prezidentem FIFA, která si prohlédla výstavu a vyjádřila silné uznání kolekci Hisense Elite Collection pro mistrovství světa ve fotbalu 2026TM, která zahrnuje televizory RGB MiniLED pro jasnější vizualizaci klíčových momentů zápasů.V oblasti displejů Hisense zdůrazňuje RGB MiniLED evo, skutečný pokrok na systémové úrovni v technologii velkoplošných televizorů, kterou vede debut televizoru 116UXS RGB MiniLED, prvního produktu poháněného touto platformou. RGB MiniLED evo zavádí jako první v oboru čtvrtou LED diodu světle modré až azurové barvy do podsvícení, čímž rozšiřuje barevné pokrytí až na 110 % BT.2020 a zároveň poskytuje přirozenější barevný projev a lepší pohodlí při sledování díky skutečnému pokroku na systémové úrovni.Společnost Hisense také celosvětově představuje laserový projektor XR10, který poskytuje 6 000 ANSI lumenů a vytváří profesionální zážitek z domácího kina. XR10, navržený pro pohlcující sledování až do velikosti 300 palců, přináší vylepšený jas a bohatý barevný výkon do specializovaných prostředí domácího kina. Spolu s televizory RGB MiniLED rozšiřuje TriChroma Laser nabídku velkoplošných displejů společnosti Hisense z prvotřídního sledování v obývacím pokoji na specializovaná prostředí domácího kina.Na základě vývoje operačního systému VIDAA OS oznámila společnost Hisense strategickou spolupráci se společností Microsoft s cílem zabudovat generativní AI funkce Copilotu do své nové platformy a posunout tak zážitky z televize nové generace pro domácí prostředí s velkoplošnými obrazovkami. Spolupráce se rozšiřuje také na cloudové hraní Xbox, které přináší špičkové herní tituly přímo do televizorů Hisense – bez nutnosti konzole.Kromě displejů prezentuje Hisense také řadu inovací v oblasti chytrých domácností. X-zone Master, první pračka se sušičkou s tepelným čerpadlem typu „vše v jednom" na světě, představuje modulární systém s více bubny, který uživatelům umožňuje flexibilní vnitřní uspořádání a zároveň přesnější péči o konkrétní druhy tkanin. Doplňkem k tomu je prémiová řada U Series od Hisense, která je navržena tak, aby poskytovala čerstvější a měkčí prádlo díky špičkové technologii filtrace, ventilace a odstraňování statické elektřiny.Společnost Hisense se věnuje zkvalitňování každodenního života pomocí řady domácích spotřebičů vybavených umělou inteligencí. Chladnička PUREFLAT SMART SERIES je vybavena integrovaným, velkým inteligentním displejem s vestavěným ovládacím panelem ConnectLife Hub, který poskytuje moderní propojený zážitek z kuchyně díky zefektivnění interakce spotřebičů a inteligentnímu ovládání domácnosti. Klimatizace Air Master, která získala ocenění Red Dot Award, je vybavena vysoce přesným senzorovým systémem, který dokáže upravit proudění vzduchu, teplotu a vlhkost pro dokonalý vzduch. Její inteligence se dále projevuje v chytrém hlasovém asistentovi a automatickém úsporném režimu, zatímco technologie HI-NANO dále zajišťuje pohodlí v interiéru.Účast společnosti Hisense na veletrhu CES 2026 je dále podtržena čtyřmi cenami CES za inovace. Mezi vítězi získaly na CES 2026 produkty 163 MX a X-zone Master Nejlepší cenu za inovace ve svých oborech, což potvrzuje vedoucí postavení společnosti Hisense v kategoriích displejů a domácích spotřebičů.Prostřednictvím iniciativy „Inovace pro lepší život" Hisense nadále dokazuje, jak mohou inovace zaměřené na člověka proměnit pokročilé technologie v pohodlnější, propojenější a smysluplnější zážitky v domácnosti.O společnosti HisenseSpolečnost Hisense, založená v roce 1969, je celosvětově uznávaným vedoucím podnikem v oblasti domácích spotřebičů a spotřební elektroniky s působností ve více než 160 zemích, specializujícím se na dodávky vysoce kvalitních multimediálních produktů, domácích spotřebičů a inteligentních IT řešení. Podle společnosti Omdia zaujímá Hisense první místo na světě v segmentu televizorů s úhlopříčkou 100 palců a více (2023–3. čtvrtletí 2025). Jako původce technologie RGB MiniLED vede společnost Hisense i nadále inovace v oblasti RGB MiniLED nové generace. Jako oficiální sponzor mistrovství světa ve fotbale 2026TM se společnost Hisense zavázala k globálním sportovním partnerstvím jako způsobu, jak se spojit s diváky po celém světě.Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2856216/Entrance.jpgFoto – https://mma.prnewswire.com/media/2856214/RGBMiniLED.jpgFoto – https://mma.prnewswire.com/media/2856213/X_zoneMaster.jpgFoto – https://mma.prnewswire.com/media/2856217/KitchenConnectLife.jpg Kontakt: Hisense PR: press.global@hisense.com; RuderFinn Thunder (agentura pro Hisense): HisenseGlobal@rfcomms.com

Čas načtení: 2024-10-31 19:30:09

Recenze Levoit OasisMist 1000S Smart: velký zvlhčovač pro velký domov

Zvlhčovač vzduchu Levoit OasisMist 1000S Smart je spolehlivý společník do (nejen) chytré domácnosti Velká nádržka, nízká hlučnost a asistent pro péči o rostliny jsou jen některé přednosti Ačkoli není bezchybný, za cenu 4 290 korun jen těžko hledá konkurenci Přístupy k chytré domácnosti mohou být různé. Od kontroly prakticky veškeré elektroniky skrze chytrý telefon, přes specifické zaměření například na ochranu majetku skrze kamerový systém, až po ryze praktické vychytávky, které v ideálním případě zapojíte, nastavíte a ony automaticky vylepšují váš životní prostor. Do poslední kategorie bezesporu spadají také zvlhčovače vzduchu, jako je Levoit OasisMist 1000S Smart. Ten je skvělým příkladem toho, že i poměrně jednoduchá věc může být chytrá a najde si své místo prakticky v každé domácnosti. Přečtěte si celý článek Recenze Levoit OasisMist 1000S Smart: velký zvlhčovač pro velký domov

Čas načtení: 2025-06-17 09:02:00

Dyson Car+Boat: Nejvýkonnější ruční vysavač pro auto, loď i domácnost

Praha 17. června 2025 (PROTEXT) -Společnost Dyson, světový lídr v oblasti domácích spotřebičů s důrazem na inovace a technologii, představuje novinku Dyson Car+Boat. Ruční vysavač je navržen speciálně pro potřeby uživatelů, kteří hledají výkonné, přenosné a hygienické řešení úklidu v autech, karavanech, na lodích, ale i v domácnosti.S výkonným digitálním motorem dosahujícím až 110 000 otáček za minutu, pokročilou HEPA filtrací, dlouhou výdrží baterie až 50 minut a sadou praktických nástavců, nabízí Dyson Car+Boat bezkonkurenční výkon v oblasti ručního úklidu.Navržen pro pohyb, výkon a čistotuDyson Car+Boat reaguje na rostoucí trend mobilního životního stylu, cestování s karavany a loděmi a zároveň plní nároky moderních domácností na rychlý, efektivní a hygienický úklid. Díky své kompaktní velikosti a ergonomickému designu je ideální pro čištění těžko dostupných míst – od štěrbin mezi sedačkami až po pelíšky domácích mazlíčků. „Znovu jsme definovali, co znamená ruční vysavač,“ říká Asaph Ooi, inženýr společnosti Dyson. „Dyson Car+Boat přináší výkon, filtrační systém a jednoduchost použití, které naši zákazníci očekávají. Je to ideální řešení pro každodenní i cestovní úklid – od auta po loď.“Klíčové vlastnosti Dyson Car+BoatNejvýkonnější ruční vysavač Dyson. Digitální motor s 110 000 otáčkami za minutu poskytuje silné sání pro důkladné odstranění nečistot, prachu i zvířecích chlupů.Pokročilá HEPA filtrace. Plně utěsněný filtrační systém zachytí až 99,99 % částic o velikosti 0,3 mikronu, včetně pylů, roztočů a alergenů – ideální pro alergiky a citlivá prostředí.Výdrž až 50 minut. Dlouhá provozní doba bez úbytku výkonu umožňuje efektivní úklid i větších prostor bez nutnosti přerušení.Ergonomický a kompaktní design. Lehký a vyvážený vysavač se snadno ovládá, ideální do ruky i pro manipulaci ve stísněných prostorech.Sada chytrých nástavců:- Mini hubice s motorovým rotačním kartáčem: pro chlupy a odolné nečistoty z čalounění- Kombinovaná hubice: hubice a kartáč v jednom pro hladké přepínání- Štěrbinová hubice: pro důkladný úklid rohů, mezer a špatně přístupných míst Ideální společník na cesty i domů Car+Boat byl navržen tak, aby obstál nejen v domácnostech, ale také v náročném prostředí cestovatelů, chovatelů zvířat nebo technických nadšenců. Skvěle se hodí do auta, do přívěsu, do jachty nebo jen jako elegantní pomocník v domácnosti pro každodenní úklid bez kabelů a kompromisů.https://www.dyson.cz/produkty/rada-vysavacu/dyson-car-boat    

Čas načtení: 2025-11-20 16:09:00

Enabot vstupuje do České republiky a na Slovensko: chytrá rodinná robotika, která mění způsob, jak se staráme o děti, domácnost i mazlíčky.

Praha 20. listopadu 2025 (PROTEXT) - Na český trh přichází Enabot, světový inovátor v oblasti domácích mobilních robotů, kteří spojují dohled, interakci, komunikaci a umělou inteligenci do jednoho kompaktního zařízení. Jejich mobilita, osobnost, přívětivý design a schopnost komunikovat v reálném čase je odlišují od běžných statických kamer a dělají z nich ideálního společníka pro rodiny, seniory i majitele domácích mazlíčků.S blížícími se Vánocemi přináší Enabot řešení, které se okamžitě stává praktickým dárkem s emocí – pomáhá, hlídá, baví a spojuje rodinu i na dálku.EBO AIR 2 – Inteligentní parťák pro děti, mazlíčky i domácnostEBO Air 2 je nejnovější generace multifunkčního domácího společníka. Díky pohybu na tichých gumových pásech umí projíždět celou domácnost, kontrolovat situaci a komunikovat s rodinou přes audio i video.AI chatbot reaguje hlasem a odpovídá v 9 světových jazycích.2K kamera pro čistý obraz kdykoli.Laserové světlo pro mazlíčky.Automatické dobíjení, sdílení v aplikaci.Pixelová „emoji“ očka dodávají robotovi charakter.VIDEO: https://www.youtube.com/watch?v=iuOJ8oZIptE&t=14sEBO AIR 2 PLUS – Špičková 3K kamera, AI a osobnost, která ožije v každé domácnostiVerze Plus posouvá možnosti mobilního dohledu do nové éry – s ultra-širokou 3K kamerou, inteligentním sledováním, silnou baterií a barevnými animovanými očičky na dvou displejích. Samostatně se postaví po převrhnutí a funguje jako hravý, praktický společník celé rodiny.VIDEO: https://www.youtube.com/watch?v=VDaAxqjdsg8EBO SE – Mobilní Full HD kamera pro každodenní klid a bezpečíEBO SE je cenově dostupná volba, která přináší spolehlivý dohled, Full HD video, detekci zvuku a pohybu a obousměrnou komunikaci. Díky plánovaným trasám pokryje více místností než běžné IP kamery.VIDEO: https://www.youtube.com/watch?v=jTpiwVZWZq8ROLA Mini – Interaktivní robot pro mazlíčky i dětiROLA Mini nabízí 2K kameru, 25denní výdrž baterie, obousměrný zvuk a pohyblivost, která zabaví i hlídá. Ideální dárek pro majitele psů a koček i rodiče, kteří chtějí být v kontaktu s domovem kdykoli.VIDEO: https://www.youtube.com/watch?v=uldvYYsSvwYEnabot – dárek, který spojuje rodinuAť už chcete dohled nad dětmi, péči o seniory, nebo interaktivní zábavu pro mazlíčky, roboty Enabot představují ideální vánoční dárek pro moderní domácnosti. KontaktDistributor pro ČR a SR: Tygotec s.r.o., info@tygotec.eu, www.tygotec.czSledujte nás na Instagramu: Tygotec_cz_sk  Zdroj: Enabot  

Čas načtení: 2024-10-23 08:31:00

Úklid nikdy nebyl tak snadný. Robot vysaje, umyje podlahu a ještě se sám vyčistí

Praha 23. října 2024 (PROTEXT) - Robotický vysavač Sencor SRV 9790BK AQUINO+ s multifunkční stanicí je špičkový pomocník, kterému budete sami závidět, jak skvěle umí uklízet. Vysávat a vytírat zvládne bez přestávky až 200 minut. Navíc se během úklidu i po něm sám vyčistí. Díky nejmodernější technologii navigace si přesně zmapuje vaši domácnost a snadno si poradí i s překážkami. S inteligentní detekcí koberců a možností vzdáleného ovládání přes aplikaci Sencor Home přináší maximální pohodlí a efektivní výsledky bez manuálního zásahu.Nepostradatelný společník v nekončícím boji s úklidem a jeho klíčové vlastnosti:Laserová navigace zaručuje perfektní orientaci v prostoru. Během prvního úklidu si robot zmapuje domácnost a následně se už pohybuje podle plánu. Mapu je možné prohlédnout nebo upravit v aplikaci SENCOR Home. S přídavným laserem v nárazníku s funkcí 3D Laser Detect se robot dokonale vyhne i malým objektům, jakými jsou například hračky nebo pantofle.Na jeden zátah vysaje i vytře, vysype nečistoty, vypere i vysuší mopy. Velkou předností robota jsou dva rotační mopy. Přístroj je vybaven integrovanou nádržkou na vodu a pravidelné vlhčení mopů během úklidu zajišťuje rovnoměrné mopování a odstranění i zaschlých nečistot. Průběžně si robot zároveň jezdí do stanice, aby doplnil vodu a mopy vyčistil.Silný sací výkon i mopy s přítlakem. Robot má sací výkon 5 000 Pa, takže snadno zvládne i silně znečištěné povrchy a koberce s vyšší vlasem. Mopy zase pracují s vysokým přítlakem 10 N – jako byste při ručním vytírání na mop přitlačili.Specifický úklid pro každý pokoj. Funkce Multi-rooming umožňuje přizpůsobit úklid jednotlivým místnostem. Nechte vysavač mopovat v kuchyni po oslavě narozenin nebo intenzivně vysát koberce po návštěvě se psy. Samozřejmostí je nastavení zakázaných zón. Robot se pak úplně vyhne dětskému koutku nebo pelíšku domácích mazlíčků.Dlouhá výdrž baterie: vysavač disponuje kvalitní Li-lon baterií o kapacitě 5200 mAh, která zajišťuje až 200 minut nepřetržitého provozu na jedno nabití. Při vybití se automaticky vrací na základu k dobití a samočištění a poté pokračuje tam, kde přestal.Ovládání přes aplikaci: zařízení lze pohodlně ovládat pomocí mobilní aplikace. Uživatelé mohou nastavovat časové plány, sledovat průběh úklidu v reálném čase nebo měnit režim čištění na dálku.Samočištění: jedna z hlavních výhod robotického vysavače Sencor SRV 9790BK AQUINO+ je funkce Self-Clean, která zajišťuje samočištění mopu s vysoušením horkým vzduchem. V kombinaci s automatickým vysýpáním nádoby na prach poskytuje uživatelům maximální pohodlí a dlouhodobou efektivitu bez nutnosti častých zásahů. Vysypat prach tak stačí vždy až po několika týdnech provozu.Automatická detekce koberce zajišťuje, že se na něm mop zvedne do výšky 1,5 centimetru. Následně přizpůsobí sací sílu změně povrchu a zvýší výkon na maximum. Výsledkem je perfektně vysátý koberec bez navlhčení. Přístroj můžete nastavit tak, aby se koberci zcela vyhnul, např. u těch s vyšším vlasem.Nízký nábytek ani vysoké prahy nejsou problém. Robot je vysoký pouhých 8,6 centimetrů, takže bez problémů zajede i pod nízký nábytek nebo překoná i dvoucentimetrový práh. Díky kombinaci laserové navigace a funkci 3D Laser Detect jezdí kolem nábytku i překážek s maximální přesností.Robotický vysavač Sencor SRV 9790BK (doporučená cena 17 999 Kč) je ideálním pomocníkem pro domácnosti, které vyžadují vysoce výkonný a všestranný úklidový nástroj s minimální nutností lidského zásahu. Dopřejte si dokonalý úklid bez námahy a udělejte ze svého domova místo, které bude vždy zářit čistotou. A co je na tom nejlepší: nemusíte u toho ani hnout prstem.Značka spotřební elektroniky SENCOR byla založena v roce 1969 v Japonsku, v devadesátých letech 20. století se pak stala firmou evropskou. SENCOR je řízen z Evropy, své produkty vyrábí v Asii i v evropských zemích. Mezi hlavní přednosti SENCOR patří atraktivní design výrobků; široký sortiment pro každou domácnost a její potřeby; inovace a zpřístupnění moderních technologií a funkcí, za které zákazník neutratí víc, než je nutné.www.sencor.cz Zdroj: SencorČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2024-11-22 07:57:00

Společnost Hisense oznámila nejlepší nabídky pro chytré domácnosti v rámci kampaně „ODEMKNĚTE NA ČERNÝ PÁTEK"

Čching-tao (Čína) 22. listopadu 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Hisense, přední světová značka v oblasti spotřební elektroniky a domácích spotřebičů, svou kampaní „Odemkněte na černý pátek" zdvojnásobuje tento černý pátek snahu o automatizaci vašeho života z lepšího na chytřejší. Vzhledem k tomu, že se technologie plynule začleňují do každodenního života, nabízejí spotřebiče Hisense s umělou inteligencí personalizovaný komfort a pohodlí. Připravte se přijmout vřele budoucnost domácího bydlení! Buďte o krok napřed a vybavte svůj domov, Hisense má vše, a to za bezkonkurenční cenu!Optimalizujte své pohodlí s klimatizacíHisense Energy Pro X, která je řízena technologií AI Smart Eye a TMS Control System. Bez námahy rozpozná vaši polohu a optimalizuje teplotu, vlhkost, směr a rychlost proudění vzduchu, čímž zajistí přizpůsobený komfort v každém koutě vašeho domova. Funkce HI-NANO sterilizuje zárodky a bakterie uvolňováním dvojitých iontových skupin, čímž odstraňuje nečistoty ze vzduchu. Vychutnejte si přívětivé prostředí s vysokou energetickou účinností, oceněnou nejvyšší energetickou třídou EU A+++.Zažijte chytrý propojený život s chladničkou Hisense BCD-522W, která slouží jako řídicí centrum vaší chytré domácnosti. Je vybavena jednadvacetipalcovou TFT obrazovkou pro jednotné ovládání. Funkce Food Inventory (inventář potravin) inteligentně spravuje skladování potravin a připomíná, kdy končí jejich trvanlivost. Technologie AI navrhuje ideální recepty. V rámci velkého litrového objemu reguluje technologie Triple Temp Zone teplotu a vlhkost ve všech třech sekcích, čímž zabraňuje míchání pachů potravin. Funkce My Fresh Choice (Můj čerstvý výběr) v pravém dolním oddílu umožňuje přeměnu z chladničky na mrazničku s nastavením teploty od -18 °C do +5 °C. Synchronizujte chytrý telefon s dotykovým displejem chladničky a kopírujte nákupní seznamy nebo hrajte oblíbené hry. Inteligentní hlasový asistent jako váš kuchyňský společník nabízí bezdotykové ovládání domácích spotřebičů.Pračka a sušička Hisense Series 7S s 6,86palcovým dotykovým TFT displejem a bezproblémovou integrací s aplikací ConnectLife vám umožní pohodlně se usadit a odpočívat při praní. Funkce, jako je AI Super Wash (super praní s umělou inteligencí), automaticky zvolí dokonalý prací cyklus pro vaše prádlo na základě zvážení a rozpoznání toho, co do ní vložíte. Funkce AI Super Dry (super sušení s umělou inteligencí) chytře vybere správný cyklus sušení pro každou náplň. Díky funkci Smart Link (chytré propojení) stačí sušičku jednoduše spárovat s pračkou, a jakmile vaše prádlo dopere, bude již naprogramován dokonalý cyklus sušení.Nenechte si ujít příležitost vylepšit svou kuchyni díky dalším skvělým akčním nabídkám, mezi které patří prostorný elektrický sporák Hisense Slide-In HFE3501CPS s velkým objemem 0,18 krychlových metrů a elegantním vestaveným designem; šestnáctimístná volně stojící myčka nádobí Hisense HS693C90BXAU s všestrannými mycími programy a tichým provozem; mikrovlnná trouba Hisense ChefMate HMAS4211DSV s velkým objemem 42 litrů a technologií Smart Inverter; nebo vinotéka Hisense JC230W s dvojitou teplotní zónou pro znalce vína!O společnosti HisenseHisense je přední světová značka domácích spotřebičů a spotřební elektroniky. Podle expertní firmy Omdia se Hisense v roce 2023 i v první polovině roku 2024 umístila na druhém místě v celosvětovém žebříčku dodávek televizorů a na prvním místě v kategorii televizorů s úhlopříčkou měřící 100 palců. Společnost rychle expandovala a působí ve více než 160 zemích a specializuje se na multimediální zboží, domácí spotřebiče a inteligentní informační IT.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2564213/Embrace_future_home_living_Hisense_s_AI_powered_appliance.jpg KONTAKT: patrick.chen@bluecurrentgroup.com 

Čas načtení: 2025-05-20 10:20:00

Nové elektrokoloběžky Sencor: Nadupaný model do terénu i praktický parťák na rychlé cesty do práce

Praha 20. května 2025 (PROTEXT) - Výkonný model pro delší trasy nebo lehká a skladná elektrokoloběžka do města - mezi novinkami od Sencoru si vybere každý. Liší se výkonem, dojezdem i vybavením, ale všechny spojuje vyvážený poměr atraktivní ceny, kvality, moderních technologií a promyšleného designu. Sencor X70 – Maximální výkon pro dlouhé cesty a náročný terénSencor X70 (doporučená cena 26.999 Kč) je nejnadupanější modelem v nabídce Sencor pro ty, kteří požadují dlouhý dojezd a vysoký výkon. Se dvěma motory o celkovém výkonu 1000 W zvládne nejen městské ulice, ale i náročnější terén. Maximální rychlost dosahuje až 25 km/h (40 km/h s vypnutým omezovačem rychlosti mimo pozemní komunikace), s kapacitní baterii je koloběžka schopna dosáhnout úctyhodného dojezdu až 65 km na jedno nabití. V případě potřeby je možné nechat aktivní pouze jeden motor a šetřit energii.Celoodpružený rám a velká kola pomáhají absorbovat nerovnosti na cestě, což zvyšuje komfort při jízdě. Výkonný brzdový systém s kotoučovými brzdami poskytuje bezpečnost i při vyšších rychlostech, přední a zadní bezdušové pneumatiky s gelem pro zacelení defektu nenechají nikoho ve štychu. Koloběžka má intuitivní ovládání a moderní LED displej, který umožňuje snadný přístup k důležitým informacím o jízdě. Sencor X40 – Výkon, který si poradí i s náročnějšími trasamiModel Sencor X40 (doporučená cena 21.999 Kč) posouvá městskou mobilitu na vyšší úroveň. Se silnějším motorem zvládne nejen běžné městské přesuny, ale i kopcovitý terén. Maximální rychlost 25 km/h (40 km/h s vypnutým omezovačem rychlosti mimo pozemní komunikace) a dojezd až 65 km umožňují dlouhé jízdy bez nutnosti častého nabíjení, což ocení ti, kdo jezdí pravidelně delší trasy.Díky kvalitnímu odpružení vpředu i vzadu a větším 10" kolům je jízda plynulejší a pohodlnější i na nerovných cestách. Koloběžka je vybavena výkonnými brzdami, které zajišťují spolehlivou kontrolu nad rychlostí a bezpečné zastavení. Přední a zadní bezdušové pneumatiky s gelem pro zacelení defektu vám poskytnou jistotu a pohodlí i na náročnějším terénu. Nechybí ani moderní LED displej a efektivní osvětlení pro jízdu ve večerních hodinách. Sencor S30 – Stabilita a komfort na každé cestěSencor S30 (doporučená cena 8499 Kč) je spolehlivá elektrokoloběžka s vyváženým výkonem, která zvládne nejen každodenní cesty po městě, ale i delší výlety. Díky maximální rychlosti 25 km/h a dojezdu až 30 km na jedno nabití poskytuje dostatek výkonu pro svižnou a efektivní jízdu. Skládací konstrukce umožňuje snadné přenášení i skladování.Desetipalcové bezdušové pneumatiky nabízejí výbornou absorpci nerovností, čímž zvyšují stabilitu a jízdní komfort. Tomu ještě výrazně pomáhá odpružené přední kolo. Duální brzdový systém kombinuje elektronickou brzdu a mechanickou kotoučovou brzdu, což zajišťuje bezpečné a plynulé zastavení. Přehledný LED displej informuje o rychlosti, stavu baterie a zvoleném režimu jízdy. Přední i zadní LED světla zlepšují viditelnost za šera či ve tmě. Sencor S25 – Delší dojezd a vyšší stabilita pro pohodlné cestySencor S25 (doporučená cena 7499 Kč) přináší vyváženou kombinaci výkonu a pohodlí, která vyhoví i náročnějším jezdcům. Nabízí dojezd až 25 km a maximální rychlost 25 km/h, takže jsou přesuny po městě svižné a nikde se moc nezdržíte.Desetipalcové pneumatiky a odpružení pomáhají vyrovnávat nerovnosti na cestě. Koloběžka je vybavena duálním brzdovým systémem, který kombinuje elektronickou brzdu a mechanickou kotoučovou brzdu pro maximální bezpečnost. Nechybí ani přehledný LED displej, který informuje o všech důležitých parametrech jízdy. Sencor S21 – Kompaktní a efektivní městský společníkLehkost, praktičnost a svižná jízda – to je Sencor S21 (doporučená cena 6999 Kč). Tento model je ideální volbou pro každodenní městské přesuny, ať už jde o cestu do práce, školy nebo na schůzku. Díky maximální rychlosti až 25 km/h a dojezdu 20 km zvládne bez problémů kratší i středně dlouhé trasy. Skládací mechanismus usnadňuje přepravu a koloběžku lze snadno vzít do MHD nebo uložit v kanceláři.Jízda je pohodlná díky 8,5" pneumatikám, které zvládnou i méně kvalitní povrchy. O bezpečnost se stará kombinace elektronické brzdy a mechanické kotoučové brzdy, což znamená spolehlivější zastavení i při vyšších rychlostech. LED displej přehledně zobrazuje aktuální rychlost, stav baterie a zvolený jízdní režim. Přední i zadní LED osvětlení zajišťuje dobrou viditelnost ve večerním provozu. Pro pohodlnou správu všech koloběžek můžete využít aplikaci SENCOR HOME, která je dostupná na Google Play a v App Store. Ta vám poskytne všechny důležité informace o výkonu, rychlosti, stavu baterie a dalších funkcích.Ke koloběžkám Sencor je možné dokoupit širokou škálu příslušenství, které zpříjemní každodenní používání. Pro snadnější přenášení jsou k dispozici popruhy, batohy lze pohodlně zavěsit pomocí držáku a drobnosti lze uložit do praktické brašny. Pro bezpečnou a pohodlnou jízdu je možné dokoupit i držák na telefon, který usnadní navigaci. Značka SENCOR je synonymem pro spolehlivou spotřební elektroniku, která do každé domácnosti přináší nejen praktické spotřebiče, ale i chytré pomocníky, kteří překvapí svými schopnostmi a zpříjemní každodenní život. Všechny spotřebiče vynikají vyváženým poměrem mezi atraktivní cenou, kvalitou, moderními technologiemi a designem.SENCOR je globálně rostoucí značkou, která působí v 60 zemích světa. Její historie sahá až do roku 1969, kdy byla založena v Japonsku. V devadesátých letech přešla pod evropské vedení a doma je v Praze, kde sídlí i vývojové centrum se špičkovými odborníky, kteří pracují na vývoji spotřebičů a jejich designu. www.sencor.cz.   

Čas načtení: 2019-12-15 11:14:48

Co pro vás znamená váš pes? Psím hrdinou může být každý.

U některých knih bezmyšlenkovitě vynecháváme úvody a vrháme se do děje. Ale tuhle jsem poctivě přečetla od začátku do konce. Úvod sympatické autorky a novinářky Laury Greavesové jako by otevřel smysl poselství celé knihy. Když totiž vidíte ve zprávách oslavovaného hrdinného psa a pak se podíváte na toho svého gaučáka, možná slepě na první pohled zatoužíte, zdali by i on nemohl být tak trochu víc „hrdinou“. Jenže on už je a vy to možná jen právě teď nevidíte. Jsou totiž cesty a způsoby, jak vás dělá šťastnější, nese za vás některá břímě a úžasně vám vyplňuje život. Část mého života vyplnil německý ovčák. Nebyl čistokrevný, ale křížený mohutnější rasou, a tak na první pohled pro neznalé působil jako těžkopádné nebezpečné zvíře. Byl to ale báječný, zlatý, inteligentní pes a výborný společník. Fascinovala mě na něm ta jeho bystrost! Jak se snadno učil a všemu porozuměl. A jak intuitivně jednal v situacích, které jsem jako člověk včas nezaregistrovala. Jednou u nás byla na návštěvě kamarádka s dětmi. Mladší dcerce byl asi rok a půl, v tom horku měla na sobě jen bodýčko s plínkou a bosýma nožkama nemotorně cupitala po trávníku. Až zašla směrem k malému chodníčku před dveře garáže. Všichni jsme byli poblíž. Nenechali bychom toho prcka bez dozoru. Ale náš pes byl bystřejší! Holčičce se ty její malé nožky zamotaly a ona dopadala na zadeček. Pořád byl vyplněný plínkou, dopad by nebyl bolestivý, nicméně pes jednal intuitivně. Asi zlomek vteřiny před tím si lehl těsně pod ni, takže dopadla jak do měkkých peřin. A smála se. Dodnes nechápu, jak to vycítil a stihl. Zvedla se, pokračovala v chůzi, stejně jako pes, jako by se nic nedělo. To je můj příběh. Psí hrdinové Laury Greaves jsou plné mnoha dojemných opravdových příběhů, které se udály v různých částech světa a nejednou byly také medializované. Pes nejen jako společník, ale i ten, který se dokázal pro lidský život obětovat. Laura vypráví o jednom z nich, který vycítil blížící se epileptický záchvat své paničky, nebo o dalším, který svými zuby popadl malé dítě za plínku a odstrčil jej z cesty jen proto, že zavčasu zaregistroval blížícího se smrtelně jedovatého hada. Dítě zachránil bez úhony, had se však zakousl svými jedovatými zuby do psa. Měl na mále, ale nakonec byl zachráněn. Anebo jeden z opravdu silných příběhů fenky Kabang, který řada z nás před časem sledovala v médiích. Pouliční fena z Flipín, v zemi, kde kvůli chudobě často psí maso končí na lidském talíři, se díky záchraně dvou děvčátek na úkor vlastního zmrzačení, stala hrdinkou a inspirací pro řadu lidí na celém světě. Díky pomoci ze zahraničí Kabang absolvovala operace ve Spojených státech, aby dále mohla důstojně žít a vrátit se domů. Už předtím jsem viděla její fotografie a četla příběhy, ale toto emotivní video až teprve nyní (pozor, je zde zfilmovaná rekonstrukce, jak došlo k onomu ošklivému zranění psího čenichu!) V knížce si také přečtete o muži, který byl přiveden v nemocnici do umělého spánku a probudil ho z něho až štěkot jeho milovaného psa. „Ten, kdo právě seděl u Andyho postele – a vždycky tam někdo seděl – , přiložil svůj telefon k Andyho obličeji v naději, že jeho utlumený mozek zaregistruje Teddyho na druhé konci. Tyto „hovory“ sloužily spíš Teddymu než Andymu. Pejsek se na svého páníčka zlobil a Andyho rodina mu tímto způsobem chtěla ukázat, že Andy je tu stále pro něj, i když možná nevnímá. Nikdo netušil, zda Andy nějaké zvuky vůbec slyší, natož zda si uvědomuje, že oním štěkáním a ňafáním mu jeho pes sděluje: Mám tě rád! Vrať se ke mně domů! Ale Andy to slyšel. Po čtyřech dnech v umělém spánku, během jednoho z hovorů s Teddym, se Andy začal probouzet. O tři dny dříve, než plánovali lékaři. Během odstraňování hadiček a infuzí Andy udivil lékařský tým ještě víc, protože se dožadoval, aby mohl vidět svého psa.“ (160-161) Na jednu knížku by všechny krásné příběhy nestačily, ale Laura Greavesová jich nabízí v této publikaci alespoň šestnáct. Všechny jsou určeny k poctě našim němým přátelům. Udělali a dělají toho pro nás hodně. Někdy to bereme jako samozřejmost. Ale proč ne. Ano, buďme k nim také samozřejmě laskavými a dobrými páníčky tak, aby náš společný vztah a život byl maximálně harmonický. Pes žije kratší život než člověk, ale vždycky po sobě zanechá nesmazatelnou stopu. A jeho odchod u srdce vždy bolí, jako by odcházel rovnocenný člen lidské rodiny. Pamatuji si, jak mi jedna kamarádka vyprávěla o tom, že doma měli fenu; také rasy německého ovčáka. Byla nepřátelská vůči ostatním, žárlivá na svého páníčka. Vzhlížela k němu téměř jako k bohovi. Když byl její poslední den, ležela vyčerpaně, ale čekala, vytrvale čekala, až se páníček vrátí domů. Tehdy si prý k ní sedl, vzal ji k sobě do klína a hladil. A ona, jak ucítila, že je konečně se svým milovaným člověkem, podívala se mu do očí a naposledy vydechla. Nechtěla odejít, dokud se s ním nerozloučí. Pokud to máte jako já: psi pro vás hodně znamenají, věřím, že vás tato kniha stejným způsobem zaujme a díky ní si vybavíte spoustu hrdinských příběhů vašich čtyřnohých přátel. Bez nich by byl život podstatně chudší. O autorce: Laura Greavesová je úspěšná novinářka, držitelka mnohých žurnalistických ocenění, která se s hrdostí označuje za “bláznivou pejskařku”. Více než dvacet let přispívala do různých australských i světových novin a časopisů a pracovala jako editorka časopisu Dog’s Life (Psí život). V současné době působí jako spisovatelka na volné noze a pravidelně přispívá do tištěných i internetových médií věnovaných domácím mazlíčkům, zejména pak psům. Je autorkou sbírek příběhů s názvy Incredbile Dob Journeys (Neuvěřitelné psí příhody) a Dogs with Jobs (Psi s posláním) a tří romantických humoristických titulů Be My Baby (Buď mou), The Ex-Factor (X-factor) a Two Weeks Til’ Christmas (Dva týdny před Vánoci), v nichž hrají velmi důležitou roli kurážní psí hrdinové. Laura Greaves, Psí hrdinové. Skutečné příběhy psů, kteří zachránili život svým páníčkům. Grada Publishing, 2019. MB

Čas načtení: 2020-04-29 12:20:16

Pierre Derlon: Okultní tradice Cikánů (ukázka z knihy)

Cikáni (stejně jako třeba Židé či Arméni), jsou lid, jenž se v historii se specializoval výhradně na poskytování služeb pro okolní zemědělské společnosti. Zajišťovali usedlíkům řadu jim nedostupných statků činností – magii a léčitelství nevyjímaje. Má to ovšem od počátku jeden háček: bez výjimky to vyvolávalo nepřátelství a zášť vůči nim, byli vydědění a pronásledování. Kniha Pierra Derlona nabízí českému čtenáři zcela ojedinělý vhled do tradic a zvyků kočovných cikánských kmenů, přehled magických a léčitelských praktik, způsobů tajné komunikace prostřednictvím šifrovaných značek, řeči rukou, ale i zvyků uvnitř rodin kočovníků. Autor v tomto prostředí pobýval od roku 1939, knihu vydal v roce 1975. Zaznamenal tak svědectví kultuře ve Francii i západní Evropě již zcela vymizelé, tím spíše v České republice, kde byli kočovní Cikáni násilně nuceni k usedlému způsobu života již koncem devatenáctého století, definitivně pak po komunistickém převratu.   Ukázka z knihy Do magického světa Cikánů jsem padl rovnýma nohama v roce 1939, přesně čtyři dny před vyhlášením války. Od té doby mě nepustil a já se nikdy nemohl zbavit způsobu existence, která mi byla přisouzena onoho dne, kdy jsem shrbený nad řídítky jízdního kola odjížděl z města Patay v kraji Eure-et-Loir za svými rodiči, do pětadvacet kilometrů vzdáleného Janvillu. Mockrát jsem po té cestě jel, důvěrně jsem znal každou zákrutu, každý meandr silnice. Obloha byla tenkrát nízká a začínalo se stmívat; nastal čas, kdy čiperné vodní ptactvo vystrkuje zobák z hnízda.             Kvůli silnému větru jsem musel šlapat se skloněnou hlavou a „ze sedla“. V jednom okamžiku jsem v příkopu zahlédl cosi tmavého. Zabraný do boje s protivětrem jsem si nevšiml podrobností, ale spatřený obrázek mě vyvedl z klidu, nakonec jsem se asi po dvou stech metrech otočil a vrátil zpět. Když jsem slezl z kola, uviděl jsem ve vodním kanálu topícího se muže. Rychle jsem ho vytáhl. Měl na sobě kalhoty a tmavohnědé, manšestrové sako oblečené na nahém trupu. Jakmile se vzpamatoval, mávl rukou směrem k silnici. Nerozuměl jsem! Díval jsem se tím směrem, seč jsem mohl, ale v padajícím soumraku jsem dokázal rozeznat jen panáky obilí vyjímající se na ocelově šedém pozadí.             Bylo mi devatenáct let. Byla to doba strachu a já stál v šeru s mužem, kterého jsem zachránil – jen já a on – a poslouchal slova, jež opakoval, aniž bych jim rozuměl:             „Běž za kolonou! Běž za kolonou!“             Vystoupal na násep, odkud uviděl řídítka mého kola, usmál se, vzal mě za ruku a řekl:             „Cikáni, tam, konvoj…“             Konečně mi to došlo, muže jsem nechal v zářezu zavlažovacího kanálu a naskočil na bicykl. Rval jsem se s větrem, jel jsem a jel, oběma rukama křečovitě svíral řídítka, svaly na stehnech tvrdé jako kámen. Pustá silnice přede mnou mi připadala nekonečná. Konečně jsem zahlédl houpající se svítilnu na zádi maringotky.             Byl jsem u cíle. Předjel jsem pojízdné obydlí a oslovil muže, kráčejícího vedle koně, jemuž na hřbetě seděl klimbající pes. Byla to zvláštní scéna. Přede mnou jelo ještě pět vozů, rychlost udával kůň v samém čele, ohromný peršeron, snad až přehnaně veliký ve srovnání s ostatními pinto koni zapřaženými do dalších maringotek. Řekl jsem:             „Nějaký muž se málem utopil v kanále, prosí vás o pomoc.“             O chvilku později zastavivší karavana sledovala můj odjezd v doprovodu muže, který na mě z neosedlaného koně křičel:             „Tak dělej! Dělej, ty lenochu!“ a zasypával mě takovými nadávkami, že je na tomto místě nemohu reprodukovat. Čas mi přišel dlouhý. Konečně jsme dorazili na místo. Zachráněný kouřil krátkou dýmku a nikdo by si nedokázal představit, že se ještě před půlhodinou, sotva o dva metry dál, topil v zavlažovacím kanálu.             Dodnes si pamatuji na slovo, jež vykřikl muž na koni v okamžiku, kdy poznal svého druha:             „Hartissi!“             Několikrát to jméno zopakoval, zatímco jeho druh těžce vstal a chytil se nás, abychom mu pomohli vylézt do svahu. Oči měl jako zahalené závojem, v pološeru mi v té troše světla ze svítilny mého kola připadaly skoro až neskutečné.             „Jmenuješ se Pierre,“ řekl mi neznámý, „dlouho jsem na tebe čekal, mám tě totiž zapsaného ve svém životě.“             Usmál se a krátkými, trhanými nádechy potáhl z dýmky. Teprve mnohem později, snad po deseti letech, jsem pochopil, jak velké úsilí ho stálo ji zapálit. „Muž, který se poddá bolesti,“ řekl mi tehdy, „který skloní hlavu, svěsí ruce a podlomí se mu kolena, není muž. Zejména když ostatní, kteří si ho zvolili za náčelníka, vidí, že se nedrží zpříma a nedokáže vstát.“             Hartiss, neznámý ze zavlažovacího kanálu, odmítl nasednout na koně svého druha; celou cestu urazil pěšky vedle mě.             „Jestli chceš, Hartissi, nechám ti koně a na gadžově kole pojedu oznámit ostatním, že jsi v pořádku.“             „Jeď, Rolphe, a vyřiď jim, že Pierre s námi stráví dnešní večer.“             Neodvážil jsem se odporovat a nechal Cikána odjet na svém kole. Kůň šel pravidelným krokem podél vodního příkopu. Připadal jsem si jako ve snu. Cikán vedle mě mlčel; zdál se pohlcený v myšlenkách; co chvíli jsem se k němu natočil, v šeru se střetl s jeho pohledem a pocítil jakousi úlevu, dojem klidu.             „O matku si starost nedělej,“ řekl zničehonic a položil mi ruku na rameno. „Její čas zatím nenastal, ještě ji čeká spousta smíchu i slz.“             Mužova mluva mě udivila; měl jsem pocit, že slyším starodávný jazyk, jako by ten, kdo se jím vyjadřuje, žil v minulém století. Pomyslel jsem si, že mnoho přečetl a archaické vyjadřování je výsledkem dlouhých chvil strávených nad knihami.             „Mýlíš se,“ pokračoval, „neumím číst.“             Vzpomínám si, že jsem ohromením zastavil. Muž ušel ještě pár kroků, potom mi položil obě ruce na ramena. V té chvíli tvář neznámého ozářily reflektory automobilu za mnou. V jediném okamžiku se mi do paměti navždy vtiskl intenzivní výraz toho člověka a já věděl, že mě má rád stejně intenzivně, jako jsem začínal mít já rád jeho.             „Nesmíš se na mě, Pierre, zlobit za to, že ti čtu v myšlenkách, mezi námi dvěma nejde o nic závažného ani neobyčejného; neobyčejno tvoří prosté věci, které lidé zahalují do tajemství. Život plyne jako voda z pramene, ale málokdo ví, kde má počátek.“             Nevědomě se mě zmocňoval jakýsi, dosud nepoznaný, půvab. S Cikány jsem se poprvé v životě setkal asi ve čtrnácti letech – o prázdninách u jednoho polesného jsem si hrál s malými Romy, jejichž náčelník se jmenoval Jean-Michel Mathias. Ale mezi náčelníkem kmene, jakým byl Jean-Michel Mathias, a Hartissem byl propastný rozdíl. Najednou mi všechno připadalo mimo čas, mimo veškerá měřítka. A měl jsem zřetelný dojem, že se dostávám mimo vše, co mi život dosud přinášel.             Když jsem mu říkal, jakou radost měli jeho přátelé z toho, že je živ a zdráv, odpověděl:             „Ani jeden z těch, které jsi před chvílí viděl, si nedělá starost o můj život. Jediné, co má pro ně cenu, jsou má slova, to, co chci říci a na co oni čekají. Zbytek jejich života bude záviset na tom, co řeknu. Pro ně…“ na chvilku se odmlčel, pak pokračoval: „pro nás představuji spravedlnost. Před čtrnácti dny jsem byl v Itálii, ani ne před měsícem ve Flandrech.“             Byl jsem jako opařený a mlčel. On dál mluvil:             „Vy máte soudce, advokáty, prokurátory. A tihle soudci nemají nic společného se souzenou osobou. U nás jsou soudci, advokáti nebo prokurátoři přátelé či příbuzní těch, které budou soudit. Když se u nás člověk vykonávající spravedlnost jednou zmýlí, už ji dál vykonávat nemůže.“             Dolehl k nám jakýsi ruch. Směsice štěkotu, ržání a dětského křiku; chvílemi jako činel práskla zvučná nadávka, přehlušená pronikavými ženskými hlasy. „Naši našli místo k táboření,“ řekl Cikán, „večerní odpočinek nám přijde k duhu, bratře.“             Hlasy začaly být rozlišitelné a záhy jsme slyšeli vrzání náprav maringotek.             Když nám k cikánskému konvoji nezbývalo ani dvě stě metrů, můj společník se zastavil a řekl mi:             „Jedna žena z těch, které poznáš, tě zná už dlouho; jmenuje se Sandra a její chování ti bude připadat zvláštní. Nesmíš se ale ničemu divit, přebývá totiž v samém srdci moudrosti a ví toho víc než já.“             Dosud klidný kůň poznal důvěrně známé zvuky, sešel z krajnice a podkovami v trysku rozezněl asfalt silnice. Běžely k nám děti; za nimi psi, průvod uzavírala, s hlavou u země, liška s useknutým ocasem; spolu s ní přicházela žena.             „To je Sandra!“ zvolal Hartiss a zopakoval: „Sandra!“             Sandra na mě v pološeru upřela pohled. Kolik jí mohlo být? Dýchalo z ní mládí; světlé, narezlé vlasy jí spadaly podél obličeje v pravidelných copech až na boky. Dlouhé šaty zvýrazňovaly její drobnou postavu; měla naprosto dokonalý krk a bílou pleť; oči jako by jí vymyla modř pramenů. Ruce s hbitými, avšak překvapivě krátkými prsty kontrastovaly se zbytkem nepopiratelně harmonické osoby. Usmála se a já zahlédl široké a bílé zuby; rty měla masité, stvořené pro rozkoš… a přitom tou dobou bylo Sandře přes padesát.             „No tak je tady,“ řekla, když nás spatřila, „ten tolik očekávaný společník!“             Měla svěží, ale nakřáplý hlas, konce vět, které vyslovila, zůstávaly jakoby zavěšené v prostoru, jako by nikdy nedomluvila, takže nikomu se nechtělo ji přerušovat.             Děti se na nás věšely, brebentily mezi sebou neznámým jazykem, vyskakovaly mému vyčerpanému druhovi na ramena.             Do jejich hlaholu znovu zazněl Sandřin hlas:             „Flixie, běž vyřídit do tábora, ať všichni mluví francouzsky. Že chci, aby dnes večer všichni mluvili francouzsky.“             Muž z příkopu vzal Sandru za paži a řekl:             „Každé tvé slovo, Sandro, je prostoupeno láskou a moudrostí.“             „Ale Hartissi!“ odpověděla hrdelním hlasem, „spíš bychom měli vzdávat pocty těm, kdo dávají či zvěčňují život. Není snad teď tenhle mladík tvým otcem, když ti daroval znovu život?“             Nějaká holčička se mě chytila za paži a pověsila se na ni; sklouzla po manšestru saka, vzala mě za ruku a už ji nepustila.             Vpravo ode mě vyšlehl do výšky plamen a odrážel se v kaluži. Vtom jsem uviděl tábor, maringotky, koně, muže, ženy, mladé i staré, všichni sledovali, jak přicházím.             Ve vzduchu se vznášel silný pach nafty a dřeva. Holčička mě držela za ruku. Muž z příkopu se Sandrou sledovali děti, kolem poskakovali psi.             Od skupiny se odpojil stařec a vyšel mi vstříc. Podal mi ruku, já gesto opětoval.             A tak mi na ramena padl, jako plášť utkaný ze stínu, magický svět Cikánů, a když se naše ruce spojily, stal jsem se člověkem, jímž jsem; cizincem tomu, čím jsem byl.   Stačí vstoupit do samého srdce záhadného a záhadné se změní v normální. Na nástupišti nádraží ve Voves jsem očima ulpíval na obličejích, v nichž se zračila úzkost. Jako by na všechny dolehla zasmušilá malátnost.             „Takže dohodnuto, Pierre, zítra jedeš za rodinou.“             „Sejdeme se za tři dny v Chartres, Sandra ti všecko vysvětlí.“             „Já mu to řeknu, Hartissi, řeknu mu to,“ přisvědčila Sandra, která šla s námi.             S železným lomozem a ohlušujícím syčením páry přijížděl vlak.             Sotva před pár hodinami na tábor dolehla novina. Válka… je válka! Bosý klučina se vrhnul na Hartisse, jenž ho vsedě na schůdcích maringotky sledoval, jak přichází.             „A je to tady, Pierre, je konec,“ řekl mi Hartiss, protože to věděl mnohem dříve, než malý kluk promluvil.             VÁLKA! Novina oběhla tábor a ani ne do minuty všichni stáli kolem Hartisse; znovu se rozezněl jazyk kmene, muži a ženy mluvili a mluvili; jeden mladý chlapec vzal muže, kterého jsem vytrhl z náruče smrti, za ruce. Přestože hovořil mně neznámým jazykem, pochopil jsem přibližný smysl:             „Sandra říkala, že dokud bude s námi, máme mluvit francouzsky.“             Na chvilku se rozhostilo ticho, přešlo jako mlha, a hovory se znovu rozproudily.             „Ano, vím o tom,“ řekl Hartiss mladému muži, jenž se ho na něco ptal, „do dvou týdnů budeš v bezpečí.“             Od skupiny se oddělil mladý Cikán.             „Herberte, za hodinu na cestě, a s ním sraz, víš kde, v Chartres, zítra v ‚noïlle‘.“             Potom vstal, vzal chlapce oběma rukama za ramena a přitiskl ho k sobě.             „Za čtrnáct dnů budeš v bezpečí, Frantzi.“             Frantz na mě vrhl vystrašený pohled. Hartissův hlas, dosud mírný, zahřměl jako hrom.             „Ten člověk je tvůj bratr, Frantzi, nemáš se čeho bát.“             Pochopil jsem. Vzpomněl jsem si na ohavná zranění, která si můj otec přinesl od Verdunu. A teď stojím tváří v tvář Němci, tedy nepříteli, a tento nepřítel se z důvodu, že jsem zachránil život cikánskému „čaroději“, stal mým „bratrem“.             Skupina se znovu dala do šeptání kmenovým jazykem.             „Říkal jsem francouzsky!“ okřikl je Hartiss.             Nad táborem znovu zavládlo tíživé ticho.             „Pomůžu ti sbalit si věci, Frantzi, ničeho se neboj,“ řekl jsem a popošel k němu.             Frantzovi bylo šestnáct, mně devatenáct. Byl první den příšerného masakru. Miliony lidí a tisíce cikánů měly zaplatit životem za šílenství jednoho jediného muže. Toho dne jsem uprostřed plání v Beauce svému cikánskému bratrovi pomáhal uprchnout ze země mých bratrů. Když z Herbertovy maringotky pádící k Chartres zbyla jen maličká tečka na obzoru, pochopil jsem, že už sám sobě nepatřím, že jsem se stal přijímaným člověkem; teď jsem si upřeně prohlížel tábor já.             Stáli přede mnou, jako by pózovali na svatební fotografii. Starci, děti, krásné dívky, jedna z nich s těžkými, havranově modrými copy a třemi klasy pšenice za levým uchem, bědný národ, svobodný, avšak neustále hnaný z jedné obce do druhé, odstavovaný na veřejná smetiště, na prostranství, kde se konaly trhy se zvířaty. Upíralo se na mě dvacet párů očí. Hartiss mě vzal za ruku a zašeptal:             „Nic jim neříkej, oni vědí.“             A nepadlo mezi námi jediné slovo. Skupina se rozešla, ženy odvedly své děti, zůstali jen muži. Byli čtyři: jedenasedmdesátiletý patriarcha Firmin, Arthuro, Solies a Sampion.             Ani ne za hodinu bylo rozhodnuto. Arthuro a Sampion, kterým hrozila mobilizace, se měli po železnici dostat do Aisne, sejít se tam se svými bratry Piercem a Wandolem a sdělit jim místo, cíl dlouhého, „sisteronského“ pochodu. Firmin za úsvitu zamíří spolu se ženami, dospívajícími a dětmi na jih.             A Sandra?             Zrovna přicházela, Sandra, přicházela. Její útlé nohy jako by klouzaly po mazlavé zemi utopené v ranní mlze. Její šedobéžové šaty s švestkově modrým proužkem se komíhaly v rytmu chůze.             „Půjdu s tebou, Firmine,“ sdělila podivně tlumeným hlasem, „s Arrakovci se sejdeme na sedmičce a s avronskými u Pařížské brány.“             Měl jsem pocit, že jsem náměsíčný, natolik mi vše kolem připadalo zvláštní. Obrázek Frantze se mi lepil k srdci jako výčitka, veškerá radost byla pryč. Moje kolo opřené o maringotku vzbuzovalo myšlenky na útěk. Asi dvanáct kilometrů odtud si moji rodiče museli dělat starosti, proč jsem nepřijel. Přišla ke mně Sandra.             „Útěk je útočiště zbabělců,“ řekla, „a lítost nachází místo jen v srdcích slabochů.“ Vzala mě za ruku. Zůstal jsem.             Zúčastnil jsem se všech příprav, a když se potom Hartiss objevil ve dveřích Firminovy maringotky, ulevilo se mi.             Vlak, který odvážel Arthura se Sampionem, mi zmizel z očí, ale v uších mi stále zněla jeho ozvěna. Na nástupišti nádraží ve Voves zůstala jen Sandra, tisknoucí se ke mně, a přednosta stanice, který úkosem sledoval podivný pár, který jsme tvořili.             Dalo se do jemného a nepříjemného deště, hustého a svírajícího jako anglická mlha.             „Pojďme,“ řekla Sandra a vzala mě za paži.             Cesta ubíhala jako důvěrně známá krajina. Za chvilku se v dálce objevil tábor. Osvětlené obdélníčky okének blikotaly jako lucerny na šífech.             Sandra mi paži stiskla ještě silněji. Kráčeli jsme mlčky; naše kroky klouzaly s vlhkým zvukem po mokré trávě.             Liška pod maringotkou se oklepala. Zachrastil řetěz, na němž byla přivázaná. „Klid!“ zašeptala Sandra.             Hbitě překročila kaluž, roztřesené zrcadlo, které deformovalo obdélník nažloutlého světla dopadajícího z Firminovy maringotky.             „Pojď dál,“ řekla mi z výšky tří schůdků své maringotky. Vstoupil jsem do přítmí jejího pojízdného obydlí. V tančících odlescích lampičky pod ikonami jsem si domýšlel vnitřek. Potom škrtla sirka; na okamžik se mi zjevil Sandřin obličej vlhký od deště, jako proměněný. Ale to už mi plamen v petrolejce odhalil tajemství úzkého příbytku.             Jako bych vkročil do místa mimo náš čas; všechno tam bylo zvláštní, strop, stěny pokryté různobarevnými látkami; žádná postel, ale v zadní části ležela spousta polštářů z látky a kůže. Skříň, která vypadala jako zavěšená na stropě. Před takto vzniklou alkovnou stál na měděném podnosu samovar třpytící se kovovým leskem. Vlevo nad ním se na tančící plamínek věčné lampičky z opalinového skla laskavě usmívaly dvě ikony. Z naftových kamínek vedle dveří vyzařovalo mírné, lahodné teplo. Uvnitř nebyl stůl ani židle, žádné kuchyňské nádobí, na háčcích viselo jen šest šálků z krvavě rudého porcelánu, které se zhouply při sebemenším pohybu maringotky. Na poličce stály vyrovnané keramické džbánky opatřené korkovými zátkami.             „A je to!“ řekla Sandra.             Jedním pohybem si svlékla pláštěnku, potom si pohrála s přezkou na opasku a nechala ze sebe sklouznout sukni. Objevila se přede mnou v jakýchsi pouzdrových šatech, jejichž horní díl jí sloužil jako korzet, když na sobě měla nabíranou sukni. Tu pověsila na věšáček skrytý za látkovým závěsem. Můj nepromokavý plášť a sako skončily hned vedle, a jakmile závěs klesl, mohl jsem obdivovat harmonii, která z tohoto podivuhodného místa vyzařovala. Nic nenarušovalo zdejší pořádek.             Pohodlně usazený v polštářích alkovny jsem sledoval Sandru, která přede mnou, vkleče u samovaru, připravovala čaj. Tu a tam vhodila do malého komínku jakási zrnka, podobající se krystalům. Stoupal z nich voňavý dým. Měl jsem pocit, že vdechuji vůni z ohromné kytice květů; neměla naprosto nic společného s tím, co jsem od té doby kdy vdechoval, jako například různé arabské či turecké přípravky; myslím, že musela pocházet z Indie.             Po prvním vypitém šálku čaje zazněl Sandřin přidušený smích. Očima se vpíjela do mého pohledu a já se snažil upínat se ke skutečnosti, natolik jsem si připadal mimo vše, co jsem byl dosud zvyklý vnímat.             „Člověk, který se brání snům, se brání životu,“ řekla, „když budeš chtít, můžeš v jediné hodině zažít to, co ti jinak život přinese za dvacet let. Chceš? Málo lidí tvého rodu poznalo to, co ti teď bude dáno prožít. Pokud souhlasíš, od téhle chvíle už nikdy nebudeš nemilovaný.“ Souhlasil jsem.             V maringotce přestala existovat skutečnost: Sandra začala mládnout. Účinky hypnózy? Očarování? Nedokážu to říci, ale odehrávalo se to přímo přede mnou, dalo se to nahmatat. Z padesátnice byla mladá dívka. Jen její hlas si uchoval charakteristickou intonaci, která ho odlišovala od běžných hlasů. A říkal:             „Už kdesi existuji. Jsem malá holčička, kterou poznáš až v den, kdy mě najdeš. Ta osoba se stane mým druhým já a bude nad tebou mít stejnou moc. Budete nezničitelní, a přece vás budou chtít zničit, budete se milovat, a přitom vás budou nenávidět, budete sami vdechovat vůni květin z vaší zahrady, budete silou, protože láskou, a gadžové, kteří se k vám obrátí, poznají ‚auru‘ lásky nebo nenávisti – podle toho, co sami ponesou v srdci.             A přitom vaše rty budou pro vás dvěma hranicemi.“             Nechápal jsem ta slova. Avšak o šestnáct let později jsem ve své ženě rozeznal onu mladou dívku, která měla tutéž tvář a stejný způsob bytí jako kočovná Cikánka Sandra.             Přikrýval nás jen stín. Občas knot lampičky pod ikonami zaprskal v mandlovém oleji a mne, v Sandřině náruči, pomaličku ovíval závan poznání.             Ráno jsem se probudil do skutečnosti. Se ztěžklými údy a znavenou šíjí jsem si náhle uvědomil, že oné noci došlo k čemusi výjimečnému. Ale k čemu? Sandra mi vařila čaj.             „Nebuď tak netrpělivý, vlčku. Čas přijde na konci času.“             Sen se rozplynul a žena, která se přede mnou věnovala kaž­dodenním činnostem, nabyla svého obvyklého zjevu. Její nahota mě nutila k úctě.             Kolik hodin, kolik dní jsem s ní takto strávil? Nevím; snad tři. Potom jsem se Sandřina těla už nikdy nedotkl. Když jsem však otevřel dvířka její maringotky, aniž jsem se otočil, jak mě o to žádala, plně jsem si uvědomoval, že má cesta je narýsovaná a že se jí mám nejen podřídit, ale přivítat ji jako odvěkého přítele.             Dnes, Sandro, provádíš svých osmdesát jar za hranicemi, jež je mi zakázáno překročit, ale skutečně jsem prožil vše z toho, co jsi jednoho dne předpověděla užaslému chlapci, s klidem, přesně jak jsem ti slíbil.             Vzpomínám si, Sandro, na tvé oči, jež jako dvě uhrančivá zrcadla vtiskávala do mé mysli pohybující se obrazy, abych si slovo od slova zapamatoval tvá proroctví. Řeklas mi: „Tvoji už za tebou nepřijdou, k sobě tě přijít nechají, ale nepřipustí tě na své oslavy, obřady, ani smuteční; jejich přátelé už nebudou tvými přáteli. Nebudou tě chápat, a proto jim tvé jednání přijde zvláštní. Další ti budou závidět a nenávidět tě. Tebe bude naopak na ramenou tížit tolik lásky, kolik jen málo lidí mělo to štěstí v životě snášet. Tvůj život bude naplněný jako vejce, nepoznáš ani lítost, ani výčitky. Ti, které budeš milovat, budou žít vyrovnaně. Přijdou za tebou lidé a poznají tě. Kvůli nim překročíš hranici krve, stanou se tvými bratry a ty díky nim projdeš zastávkami na cestě moudrosti, která vede k Tichu, protože jen v tichu pták pozná zpěv ptáka. Nebudou tě zvát ani na veřejné, ani na rodinné rady, ale lidé si k tobě budou pro radu chodit potají. Pro některé budeš špatný a budeš v nich vzbuzovat obavy; pro jiné budeš člověk, jejž následují krok za krokem a jenž se stává vzorem pro jejich vlastní život. A tak se budeš řídit opatrností, protože srdce lidí je jako ovocný sad a sklizeň velmi často závisí na zahradníkovi. Některé z tvých dětí ponesou znamení noci. Budou vědoucími štěpy stromu, který zasadíš. Všem, kdo ti způsobí zlo, se do sedmi let jejich rána vrátí zpět. Podvedli-li tě, budou podvedeni.             Poruší-li dané slovo, bude porušeno slovo dané jim. Budou tebou posedlí, ale ti, kteří tě budou milovat, budou milováni. Ve stáří, protože zestárneš, budeš mít šťastnou ruku a občas budeš i jasnozřivý. Přinutíš se k jistým ústupkům; radost se ti zabydlí v srdci až do konce tvých dnů a popel, který po sobě zanecháš, bude žhavější než oheň.“             To mi Sandra předpověděla pár dní poté, co jsem zachránil život čaroději Hartissovi. A tím to všechno začalo!   Pierre Derlon (1920 –?) se v devatenácti letech řízením osudu setkal s cikánským čarodějem a stařešinou Pietrem Hartissem. Toto setkání předurčilo jeho další život. Postupně se odcizil své gadžovské rodině i prostředí, které ho považovalo za „odpadlíka“. Žil s kočovnými kmeny, oženil se s Cikánkou, s níž měl dva syny. Živil se jako cirkusák, dvacet let vystupoval v kabaretech a varieté s cvičenými holubicemi. Po letech učení ho Pietro Hartiss zasvětil do mnoha tradic, okultních obřadů a pravidel kočovných kmenů, k nimž neměli přístup ani „obyčejní“ Cikáni, natož gadžové. Pierre Derlon napsal několik knih, z nichž Okultní tradice Cikánů, které se nyní po letech dostávají i k českému čtenáři, tvoří jakýsi vhled do duchovních a okultních praktik kočovných kmenů, jež ještě po druhé světové válce žily po způsobu svých předků. Nejedná se o přísně vědecké pojednání, ale o jakési líčení toho, co viděl a zažil formou osobních vzpomínek a pamětí, přesně v intencích věty, kterou mu jeho duchovní otec Hartiss řekl: „K porozumění života člověka z karavany nestačí karavanu sledovat, k tomu je potřeba žít jejím životem.“   Přeložil Tomáš Havel, nakladatelství Dauphin, 2020, 1. vydání, 256 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-05-20 08:29:00

Nová revoluce v oblasti termovizních monokulárů – řada Pixfra Mile2

Chang-čou (Čína) 20. května 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Termovizní monokulár Mile 2: New Miles to Go, který v letošním roce uvedla na trh společnost Pixfra Technology, získal německé ocenění Red Dot Design Award. Tento pokročilý termovizní monokulár je určený pro použití v terénu, při pátracích či záchranných akcích, nebo při lovu, a díky svému minimalistickému designu a sofistikovaným algoritmům je ztělesněním nové úrovně přesnosti. Slogan „New Miles to Go" symbolizuje náš závazek inovovat a je také symbolem naší vedoucí pozice v oblasti termovizních technologií.Elegance a důmyslnostTermovizní monokulár Mile 2, který získal ocenění Red Dot Award, je příkladem kombinace minimalismu a vytříbené elegance. Je vyrobený z vysoce kvalitní měkké pryže a disponuje elegantním profilem s protiskluzovou úpravou. Jeho ergonomický tvar zajišťuje pohodlnou manipulaci i při delším používání a trojice ovládacích tlačítek umožňuje ovládání jednou rukou i za špatných světelných podmínek. K jeho elegantnímu designu přispívá také skryté tlačítko pro aktivaci přístroje. Díky jeho malým rozměrům a nízké hmotnosti je Mile 2 ideální společník na výpravy do přírody, kterého dáte velice snadno i do kapsy. Kruhová kompenzace dioptrií a vycentrované poutko pro zavěšení na krk jeho robustní a uživatelsky přívětivý design skvěle doplňují a zaručují dlouhou životnost.Revoluční termovizní technologie s obrazem vylepšeným prostřednictvím umělé inteligenceTermovizní monokulár Mile 2 s pokročilými termovizními algoritmy systému ISP4.0, využívajícími umělou inteligenci, zlepšuje uživatelský zážitek prostřednictvím celkem čtyř klíčových vylepšení. Patří mezi ně adaptivní výsledný jas a kontrast obrazu, rozšířený dynamický rozsah, technologie zaostření obrysů, která zajišťuje detailnější obraz, a redukce šumu, díky které si obraz trvale zachovává vysokou kvalitu. Díky použitému ultra citlivému detektoru se světlocitlivými prvky o velikosti 12 μm a vysokému zvětšení disponuje monokulár Mile 2 výjimečnou ostrostí obrazu a nabízí všestranné uplatnění.Funkce pokročilého zobrazení a sledování vám umožní ovládnout divočinuRežim „Jungle Mode" využívá algoritmus, který je speciálně přizpůsobený pro sledování ve členitém prostředí a zlepšuje zobrazení cílů i pozadí. Termovizní monokulár Mile 2 je vybaven sledovací funkcí, která umožňuje identifikovat nejteplejší místa v obraze a napomáhá tak rychlé detekci cíle. Vysokokapacitní baterie nabízí celkem 8,5 hodiny nepřetržitého provozu, takže je možné monokulár používat po celý den. Aplikace Pixfra Outdoor podporuje vzdálené pozorování až pro čtyři uživatele současně prostřednictvím sítě WiFi, čímž dále vylepšuje společné zážitky v přírodě.Dokonalý společník pro dobrodružné výpravyTermovizní monokulár Mile 2 je navržený tak, aby vynikal bez ohledu na terén. Poradí si s hustými lesy, rozbouřenou vodou i vyprahlou pouští. Jeho uživatelé si tak mohou užívat radostí objevování skutečně kdykoliv a kdekoliv. Díky vysoce kvalitnímu tělu je monokulár Mile 2 odolný, žáruvzdorný a otěruvzdorný, a poradí si i v náročném prostředí. Se svým stupněm krytí standardu IP67 poskytuje vysokou úroveň ochrany a nabízí spolehlivou záruky pro outdoorová dobrodružství.Vydejte se za dobrodružstvím s monokulárem Mile 2, špičkovým pomocníkem pro průzkumníky, který vám dokáže odhalit skrytá tajemství okolního světa. Společnost Pixfra Technology je odhodlána neustále inovovat a definovat tak nové možnosti termovizních technologií v dosud nezmapovaném prostředí.Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2413449/image_5030976_33928805.jpg KONTAKT: Yanni Yang, yanni.yang@pixfra.com 

Čas načtení: 2024-09-07 10:00:14

Ideální společník pro nešikovné kuchaře. Umělá inteligence od Electroluxu pomáhá s přípravou jídla

Electrolux a AEG představili na IFA nové kuchyňské spotřebiče Ty se pyšní nejen úsporou elektřiny, ale také vychytávkami spojenými s AI První novinky budou v prodeji už v říjnu, zbytek dorazí začátkem příštího roku Společnosti AEG či Electrolux jsou známy především ze segmentu domácích spotřebičů, nicméně nevyhýbají se jim ani moderní inovace a chytré technologie, včetně aktuálně populární umělé inteligence. Na veletrh IFA do Berlína obě firmy přivezly své novinky v podobě elektrických trub a varných desek, které nejen usnadní vaření díky svému designu a provedení, ale také s pomocí umělé inteligence. Přečtěte si celý článek Ideální společník pro nešikovné kuchaře. Umělá inteligence od Electroluxu pomáhá s přípravou jídla

Čas načtení: 2024-12-11 00:00:56

Společník ve firmě: Vyplatí se ho mít? | Jiří Jemelka (JPF)

Je dobrý nápad, abyste někomu ve firmě dali podíl, nebo je lepší podnikat sám? O svou zkušenost a svůj přístup se podělil Jiří Jemelka z JPF. The post Společník ve firmě: Vyplatí se ho mít? | Jiří Jemelka (JPF) first appeared on rostecky.

Čas načtení: 2025-03-04 11:24:57

Společník

Autor: RoBoT Datum: 04.03.2025 11:24:57 Česky:SpolečníkEnglish:CompanionPolski:TowarzyszSlovníkové heslo:Dictionary Entry:SpolečníkCompanionAutomaticky generovaný seznam držitelů:Automatically generatedList of Holders:Statistiky:Statistics:Poznámka:Note:

Čas načtení: 2025-03-27 09:00:57

Aktuální akce v App Store: společník pro Xbox, akční RPG a liščí odysea

Máme tady čtvrtek, což znamená také náš pravidelný seriál, ve kterém vám doporučujeme ty nejzajímavější hry a aplikace, jenž jsou v tento okamžik na App Store k dispozici zdarma, či alespoň se zajímavou slevou. Našemu oku neunikla třeba aplikace OneCast – Xbox Remote Play pro vzdálené hraní na Xboxu, skvělé akční RPG Children of Morta nebo povedená liščí odysea Endling. Přečtěte si celý článek Aktuální akce v App Store: společník pro Xbox, akční RPG a liščí odysea

Čas načtení: 2025-04-04 20:25:08

Microsoft dramaticky vylepšil AI Copilot: vytvoří podcast na míru a poradí s nákupem

Microsoft před několika okamžiky představil významná vylepšení služby Copilot Z obyčejného AI chatbota se stává osobní asistent, který zvládne uživateli poskytovat informace na míru Copilot dokáže jménem uživatele rezervovat stůl v restauraci, pokoj v hotelu nebo koupit květiny Také před nákupem poradí s výběrem produktu nebo upozorní na zboží v akci Microsoft dnes večer uspořádal tiskovou konferenci ku příležitosti 50. výročí od založení firmy. Přestože se této události fyzicky účastnili všichni dosavadní ředitelé, nejednalo se o vzpomínkový ceremoniál, ale o prezentaci novinek v oblasti umělé inteligence. Redmondští na keynote odhalili velký upgrade služby Copilot, která již nebude „pouhým“ AI chatbotem, ale osobním společníkem, který uživateli pomůže ve spoustě životních momentů. Přečtěte si celý článek Microsoft Copilot jako osobní společník. Vytvoří podcast na míru a poradí s nákupem

Čas načtení: 2025-06-16 00:50:35

Jak si užít každý letní den naplno? S čerstvou zmrzlinou a dobrou hudbou

Jak si užít každý letní den naplno? S čerstvou zmrzlinou a dobrou hudbou redakce Po, 06/16/2025 - 00:50 Domácnost Klíčová slova: výrobník zmrzliny domácí zmrzlina Bose reproduktor Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Cuisinart ICEM10E – Denně jiná čerstvá domácí zmrzlina bez konzervantů Abyste si doma vyrobili skvělou zmrzlinu třeba ze surovin, které najdete na zahradě nebo v lese, nepotřebujete objemný stroj. Kompaktní výrobník Cuisinart ICEM10E zvládne během 25 minut připravit smetanovou zmrzlinu, osvěžující sorbet nebo třeba mražený jogurt. Stačí vložit nádobu přes noc do mrazáku, přidat suroviny podle chuti – a za méně než půl hodiny máte skoro půllitr čerstvé zmrzliny. Perfektní způsob, jak si užít léto s vlastním originálním dezertem bez konzervantů.Doporučená cena: 1 290 Kč Bose SoundLink Flex II – reproduktor, který neutopíte ani v oceánu Zvládne toho mnohem víc, než napovídají jeho rozměry. A kromě toho je extrémně odolný. Odmění vás působivým a dostatečně hlasitým zvukem typickým pro legendární značku Bose. Pomocí praktického poutka ho můžete snadno pověsit na batoh, pergolu nebo dokonce na příčnou výztuhu kajaku nebo zábradlí jachty. Voda mu vůbec nevadí, a to dokonce ani slaná. A když vám do ní spadne? Žádný stres – SoundLink Flex nejenže je vodotěsný, ale vyplave zpátky na hladinu poutkem vzhůru. Aktuálně je na trhu v několika krásných barevných variantách.Doporučená cena: 4 690 Kč Loewe We. Hear Pro – exkluzivní styl a vysoký výkon Stylovější reproduktor než ten, který vznikl ve spolupráci s fotbalovou ikonou současnosti - Kylianem Mbappém – byste těžko hledali. Ve své nabídce ho má německá značka Loewe zaměřující se na luxusní elektroniku. Vyniká exkluzivním designem s iniciály KM, výkonem 100 W a výdrží až 20 hodin. To všechno z něj dělá ideálního společníka na víkendové grilování nebo večerní zahradní party. Pokud chcete zaujmout, slyšet hudbu naplno a třeba i tančit, tohle je ta správná snadno přenosná volba. K dispozici je ve výrazné žluté, pastelově modré a konzervativní černé barvě.Doporučená cena: 6 990 Kč Energy Sistem StreetPlay – privátní kapesní koncert Někdy chcete vyrazit opravdu nalehko. To ale není důvod vzdát se hudby. Malý, ale překvapivě hlasitý StreetPlay španělské značky Energy Sistem si klidně vezmete do kapsy u kraťasů. Na jedno nabití vydrží až 12 hodin a dokáže hrát i bez připojeného telefonu s datovým připojením. Má totiž vestavěné rádio a slot na microSD kartu. Kromě toho odolá i proudu vody, jen ho do ní nesmíte hodit. Ideální společník na výlet, do parku nebo na pláž. Vybírat můžete z černé a červené varianty.Doporučená cena: 680 Kč Bose QuietComfort Earbuds – společník na cesty, cvičení i relaxaci Kdykoli se chcete odpoutat od světa a vytvořit si chvíli jen pro sebe – třeba při večerní procházce po pláži, cestou vlakem na chalupu nebo jen tak v houpacím křesle – budou se vám hodit malá špuntová sluchátka s velkým zvukem a kvalitním aktivním odrušením okolních zvuků (ANC). Bose QuietComfort Earbuds vás dokonale odříznou od okolního světa a díky perfektnímu a přitom pohodlnému uchycení v uších pomocí dvou nezávislých silikonových částí dodávaných v různých velikostech s nimi můžete bez obav z vypadnutí i běhat. A výdrž? Na jedno nabití až 8,5 hodiny, dalších 21 hodin energie skrývá baterka vestavěná v pouzdru. Můžete je mít v černé, bílé zakouřené nebo fialkové variantě.Doporučená cena: 5 290 Kč Kontakt pro média: Filip Vítek – MediaBase Tel.:       +420 603585460 Email:    filip@mediabase.cz Facebook: https://www.facebook.com/MediaBasePublicRelations/ Přidat komentář Ať už budete vyrážet k moři nebo na festivaly, pod stan nebo jen na víkendy na chatu, v létě byste měli mít denně dobrou náladu. A jak jinak si jí zlepšit, než čerstvou zmrzlinou a skvělou hudbou. Vybrali jsme pět tipů, které zpříjemní každý letní den – ať už jste příznivci pohodového odpočinku v houpací síti, nebo plánujete aktivní dovolenou v pohybu. Návod obsahuje reklamní sdělení. 

Čas načtení: 2025-08-22 07:35:57

Společník je obral o 50 milionů, nenechali se zlomit. Dnes jejich kámen zdobí pozemky Kellnerovým i Krpálkovi

Kvůli zradě přišel o majetek v hodnotě padesáti milionů. Dnes jeho firma vyrábí zahradní kuchyně a pece pro milionáře po celém světě. Článek Společník je obral o 50 milionů, nenechali se zlomit. Dnes jejich kámen zdobí pozemky Kellnerovým i Krpálkovi se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2026-04-01 10:00:07

Razer AVA Mini je AI společník pro vašeho AI společníka

Doba postupuje, technologie se vyvíjejí a americký gigant na poli herního hardwaru nehodlá zůstat pozadu. Společnost Razer přichází s další šokující novinkou, která ale není určena fyzickým uživatelům. Článek Razer AVA Mini je AI společník pro vašeho AI společníka se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení:

Zvíře jako pacient

Zvířecí společník je často plnohodnotným členem rodiny. Tomu odpovídá i důkladnější a finančně náročnější veterinární péče, která se mazlíčkům dostává.

Čas načtení: 2009-06-25 00:00:00

Plavky nejen pro surf / Plavky Billabong

Oděvní značka Billabong vznikla v Gold Coast v Austrálii roku 1973. Za zakladatele se považují surfingoví nadšenci Gordon Merchant a jeho společník Ren. Z počátku to neměli jednoduché, surfařské šortky se kterými začínali navrhovali doma, vyráběli je na kuchyňském stole a pak rozváželi po místních s ...

Čas načtení: 2019-07-12 20:26:18

Dámské peněženky

Poznejte výjimečnou kvalitu a nestárnoucí eleganci. Kolekce dámských peněženek ANTORINI Couture je ukázkou nejnáročnějšího řemeslného zpracování. Špičkové provedení a dech beroucí kouzlo předurčují tyto peněženky k dokonalému sladění pro denní i večerní užití či jako společník vašeho business dne. Peněženky je možné nosit v ruce jako psaníčko, kde působí jako krásný šperk, jenž dokáže zdůraznit vaši ženskost. Jsou ideálním doplňkem, se kterým budete vždy okouzlující.

Čas načtení: 2013-07-05 12:00:00

4 tipy jak se zbavit stresu

Stres je slovo, se kterým se setkal snad každý člověk na této planetě. Tento zdánlivě neškodný pojem se plíživě vkrádá do hlad lidí všech věkových kategorií od malých dětí až po starší generace. Nechtěný společník dovede nejenom pokazit dobrou náladu, ale nepříjemně rozechvět celé tělo a mít negativ ...

Čas načtení: 2023-04-25 00:00:00

5 nejčastějších chyb při uzavírání cestovního pojištění

Zabalili jste si na cestu všechno? Zubní kartáček? Občanku nebo pas? Knížku? A nechybí vám náhodou cestovní pojištění? Bez něj byste totiž hranice překračovat raději ani neměli. V mnoha situacích vám tento praktický společník na cestách může usnadnit život a ušetřit spoustu peněz. Cestovní pojištění ...

Čas načtení: 2008-09-24 00:00:00

Neznámý

Byl jsem tehdy v nejlepších letech. Síly bylo dost na každou práci, člověk mě ještě nebolel, ale stáří se neúprosně blížilo. Život zde, v tvrdých lesích mi přidával na mládí. Líbilo se mi tu, zimy tvrdé, léta krátká. Příroda a člověk nikde. I mně se občas zachtělo mít jiné společníky, než plaché jeleny, medvědy. Každý rok jsem vyrážel do civilizace. Bylo potřeba nakoupit něco jídla, potřebné nářadí, které se za ten rok rozbilo, poptat se co je nového, kdo se s kým oženil a kdo umřel. Každý rok jsem se vydával na cestu. Nechal jsem svůj srub opuštěný v lesích a na kánoi, kterou jsem dostal darem od starého indiána se vydal po Moren River dolů do údolí. Řeka byla rychlá, samá peřej a tak jsem byl rád, když se k večeru zešeřilo a já se unavený po celodenní námaze posadil u plápolajícího ohně. Řeka šuměla, dříví v ohni praskalo a já vytáhl harmoniku, od vláčení po kapsách celou otlučenou a oprýskanou. Člověku který žije sám v přírodě jsou bližší mnohem obyčejnější věci. Jste rádi za každé dobré jídlo, které si uvaříte, jste rádi, když se vám podaří utěsnit škvíru pod prahem a přestane vám táhnout na nohy, jste rádi, když si můžete zahrát v míru na harmoniku, která už je tak stará, že některé tóny vůbec nehrají. Člověk který žije v divočině je ale také mnohem více zvyklý chránit si svůj život a bojovat o něj. Příroda tu bude ať už tu budete nebo ne, a tak s připravenou poslední modlitbou na rtech neváháte uchopit svojí pušku, neváháte bojovat s kýmkoli. I tenkrát jsem se těmi radami nepřestal řídit, a tak jakmile jsem zaslechl z lesa přibližujícího se tvora, vzal jsem do ruky svojí pušku a odstoupil od ohně připraven na cokoli. Jediné koho jsem opravdu nečekal byl člověk. Takových jako já tu bylo v okolí jen pár a ti se nevzdalovali ze svého revíru jen tak nazdařbůh. „Dobrý večer,“ zavolal na mne příchozí. „Dobrej. Co tu chcete?“ odpověděl jsem mu dost příkře na pozdrav. I zvířatům se dá někdy věřit více než lidem a já si toho byl vědom. „Tábořil jsem nedaleko po proudu a všiml jsem si vašeho ohně. Po tak dlouhé době zde jsem si řekl, že bych docela rád viděl člověka.“ Nepřestal jsem být ostražitý, ale k ohni jsem se s ním posadil. Když ho ozářily plameny ohně, mohl jsem si ho konečně prohlédnout. Byl mladší nežli já, možná i o deset let. Nebyl byl vyložený svalovec, ale kdyby bylo třeba asi by se také dokázal chopit práce. Toto vše jsem zaregistroval jen zběžně, to co mě udivilo bylo jeho oblečení. Byl vymóděn jak kdyby šel do gala, alespoň mně se to tenkrát tak zdálo, v takovém oblečení bych nevydržel snad ani minutu. Dodnes nevím, kde se tam tenkrát vzal a jak dlouho byl v kraji, podle mého pozorování ale moc ne. Když přikládal na oheň bral dřevo opatrně, skoro to vypadalo, že se nechce ušpinit. Ruce měl jemné skoro jak ženská. Mezi svými bych se za něj styděl, i přesto jsem ho přibral do lodi – pádlovat po řece není snadná práce a tak jsem byl nakonec rád. Byl to hrozivě nudný společník. Potvrdila se má domněnka, že je měšťák, nezvyklý na pořádný život. Skoro mi přišlo, že na všechno by si našel vzorečky a tabulky. Když mne začal učit, jak mám pádlovat, přemýšlel jsem nad tím, kdy ho vysadím. Večer jsme se zase utábořili a když byl oheň rozdělán, trochu jsme si rozvázali jazyky lokem whisky, kterou jsem sebou vozil skoro stejně často jako harmoniku. Povídali jsme si o ženách, o životě. „Co tu vlastně děláš celé ty měsíce?“ zeptal se mně. „Tady je pořád co na práci. V létě lovíš zvířata, sekáš dříví na zimu, snažíš se obdělávat si svoje skrovné políčko. Někdy chytáš ryby nebo opravuješ chalupu. V zimě máš pak spoustu času na přemýšlení.“ „Co jsi provedl, že se tady schováváš?“ nepřestával klást otázku. Trochu mě překvapil: „Proč bych se tu měl schovávat? Jsem tu dobrovolně a rád.“ Zdálo se, že jsem ho trochu odpovědí zarazil. Z jeho názorů se zdálo, že si o mně myslí možné i nemožné – patrně mě má za blázna. Rozhodl jsem se trochu oživit hovor. „Bydlel jsem v jednom městě necelý rok. Pak jsem utekl, ani výplatu jsem si nevzal.“ usmál jsem se při té vzpomínce. Už se odvážil říct to nahlas, jen to schovával za masku smíchu: „Jste blázen!“ „A co vy? Ředitel velkého podniku na cestách?“ zeptal jsem se s ironií v hlase. Asi ji nepostřehl. „Nějak tak. Vystudoval jsem vysokou školu a založil firmu. Děláme vše co lidi baví a nově také rozjíždíme vývojové oddělení.“ „Á, pán je velký podnikatel. Samozřejmě taháte z lidí velké prachy za nic.“ „Samozřejmě, to je byznys.“ zasmál se. Nevydržel jsem to a odplivl si: „Jsem rád, že žiji tu kde žiji. Neslyším nic o podobných zlodějích a firmách.“ „Lidé to chtějí. Nic jiného jim nedáváme.“ „Ano, za své bláznovství člověk draze platí. Nechtěli by to, kdybyste jim to nenabízeli. Nepotřebovali to. Jen nepatrný zlomek z toho, co si člověk navymýšlel je nám k prospěchu.“ „Ale lidé jsou za to rádi. Lidé dají na požitky.“ „Ano já vím. Znám lidi. Všude tvrdí jak jsou šťastní, děti vyrůstají ve zlatém věku. Každý si užívá života naplno. Ale přitom se lidé rozvádí, raději žijí na hromádce než aby se vzali – co kdyby si to rozmysleli. Děcka nemají otce. Ne protože by umřel. Protože si někde jinde našel hezčí mladší ženskou a jejich máma nového chlapa. Lidé nejsou šťastní, i když se tak tváří.“ „Možná máte pravdu. Kdo ví. Ale přece jen jsou na dnešku dobré věci. Věda dala mnohé – léky, lepší stravu, správné životní styly.“ „Věda dala mnoho. Špatného. Kolik lidí bylo zachráněno novými léky? Souhlasím mnoho. Ale kolik jich zabily války pro peníze. A kolik dala věda krásných nových zbraní, které vám udělají z těla cucky.“ „Jste zpátečník. Lidé se musí bránit proti tomu, kdo jim chce vzít život. Vy byste mne také zastřelil první den, kdybych na vás chtěl útočit. K čemu by pak život byl, kdybychom si nemohli užívat tak, jak si užíváme?“ „Život si nikdy neužijete úplně. Ve stáří se ohlédnete zpět a zjistíte, že to všechno bylo kdysi možná pěkné, pěkné ale k ničemu a začnete se klepat před smrtí. Už nic v životě nestihnete. Pokud budete žít způsobem užít, bude vám život vždy krátký.“ Nechtěl se se mnou více o tom bavit. Zatvářil se uraženě, zavrtěl hlavou a šel spát. Doplul jsem s ním tehdy až dolů do města, kde se naše cesty rozdělily. Víckrát jsem ho v životě neviděl. Asi někde žil sebou naplněný život a možná už zjistil, že toho pořád prožil málo a tak se snaží víc a víc. A já tu pořád žiji ve svém starém srubu. Nikam nechvátám, ale vím, že můj čas se blíží.

Čas načtení: 2022-06-01 17:47:43

Soud soukromé msty pokračuje

Od roku 2015 sleduji trestní řízení soudní u liberecké pobočky Krajského soudu v Ústí nad Labem proti lékaři Jaroslavu Bartákovi, pykajícímu ve Věznici Rýnovice za mírně řečeno špatné chování k zaměstnankyním a napadenému v době výkonu trestu oznámením pro plánování nebezpečné trestné činnosti. Hlavní líčení bylo zahájeno již v roce 2014. Důkazem proti panu obžalovanému jsou jednak soukromé zápisky, jež mu ukradl spoluvězeň, recidivista Miloš Levko, ale hlavně videozáznam opileckých blábolů, který zmíněný recidivista pořídil na záznamovém zařízení, instalovaném v náramkových hodinkách. Na dodání hodinek do vězení a doručení záznamu a rukopisných záznamů tehdejšímu šéfovi pražské mordparty plukovníkovi Josefu Marešovi se podílela organizovaná skupina, jejíž členové působili ve věznici i mimo ni a mezi sebou volně komunikovali. Někdo měl zřejmě silný zájem vyřídit si s panem obžalovaným účty a zorganizoval vyvolání trestního řízení. Netrpím osobními sympatiemi k panu obžalovanému, ale jako vždy soudím, že i vrah má nárok na férový proces a toto řízení považuji za mimořádný příklad zneužití justice k nemravným soukromým účelům a důkaz, že trestní řízení si lze „objednat“, i když příjemce objednávky možná netuší, že se nechal zneužít k protiprávní akci. Navštívil jsem celou řadu soudních jednání v této věci, takže předsedkyně senátu Eva Drahotová si pamatuje název spolku Chamurappi a ví, že budu pořizovat zvukový záznam a možná tuší, že řízení doprovodím článkem. Poslední je z 24.dubna 2021. Délka procesu je mimo jiné výsledkem tvrdošíjnosti soudů. Obecné soudy věří tomu, že opilecké blábolení pana obžalovaného je vážně míněnou přípravou násilí proti poškozeným. Z počátku věřily i tomu, že pan obžalovaný připravuje útěk vrtulníkem z věznice na polské území, odkud jej měl dopravit soukromý tryskáč do Běloruska. Naproti tomu Nejvyšší soud ČR opakovaně zrušil jejich rozsudky, protože pochybuje o zákonnosti získání důkazů a nutí soudkyni Drahotovou k prohlubování dokazování. Některým požadavkům by paní předsedkyně mohla vyhovět pouze v případě, kdyby pachatelé akce „hodinky“ sdělili soudu, jak to všecko bylo. Vliv na prodlužování řízení má nekázeň a nemoci svědků a dlouhé „dodací lhůty“ znalců. Od 24.dubna 2021 do současnosti proběhlo jedno jednání, jež hned po zahájení paní předsedkyně ukončila a odročila kvůli neúčasti svědků. Další nařízená jednání soud odročil, aniž by je zahájil. Dvakrát jsem přicestoval do Liberce, abych až na místě zjistil, že se řízení nekoná. Jednou jsme před soudní síni čekali zbytečně i s obhájcem. Kvůli opakovaným rušením jednání jsem 26. března 2022 nakonec podal žádost o vysvětlení podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ač jsem při použití tohoto zákona už zažil ledacos, reakce zdejšího soudu mi vyrazila dech. Nejdříve mi z Ústí nad Lbem přišlo vyrozumění o místní nepříslušnosti a předání mé žádosti na libereckou pobočku. Do té doby jsem si myslel, že soud má sice dvě pobočky, ale jen jednu právní identitu. Z Liberce pak přišlo vyjádření úřednice k mé žádosti, podle něhož se „nejedná o žádost o informaci ve smyslu zákona č.106/1999 Sb., neboť dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací se povinnost poskytovat informace netýká“, Nesouhlasil jsem, podal jsem stížnost, na kterou dlouho nikdo nereagoval. Až po stížnosti předsedovi Vrchního soudu v Praze můj podnět vyřídila místopředsedkyně pro libereckou pobočku Daniela Zemanová, která potvrdila správnost rozhodnutí úřednice liberecké pobočky. Považuji to za přepjatý formalismus, proto předsedkyně senátu v průběhu zahajovací procedury důvody dané situace uspokojivě vysvětlila, aniž by ji k tomu kdokoli nutil. Co chtěla úřednice utajit, se dostalo na veřejnost. Zaznamenal jsem, že předsedkyně senátu tentokrát upozornila přítomné „zástupce sdělovacích prostředků a spolku Chamurappi“, že pořizování obrazových záznamů je přípustné jen na začátku jednání. Nedošlo tentokrát k obtěžování svědků a stran řízení pořizováním videozáznamů a fotografií během jejich vystoupení, jak tomu bývalo v minulosti. Zástupců sdělovacích prostředků nápadně ubylo, zato v soudní síni seděla skupina studentů a studentek. Myslím, že viděli slušně vedené jednání. Jednání soudu pak směřovalo k prohloubení znalostí o okolnostech získání důkazů proti panu obžalovanému. Tentokrát se neomluvil bývalý policista Josef Mareš, předvolaný na návrh státního zástupce k opakovanému výslechu. Nejdříve jej vyslýchala předsedkyně senátu. Na začátku výpovědi připustil, že kvůli rychlému spádu událostí, vyvolanému závažností informace o plánovaném trestném činu, neměl pro první rozhovor s recidivistou Levkem oficiální povolení. Na dotaz předsedkyně senátu upřesnil, že kvůli závažnosti obdržené informace ji předal liberecké policii velmi rychle. Vysvětlil dále, že smyslem jeho jednání s ním bylo vysvětlení, že sice jeho informaci obdržel, ale z důvodu místní příslušnosti ji předá liberecké policii. Asi se při té příležitosti nedověděl nic navíc. Státní zástupce byl zvědavý na zdroj jeho počátečních informací, ale dověděl se pouze, že to byla informace z prostředí a nezná osobu, která mu předala videozáznamy. Nadále si nepamatoval, v které restauraci měl odevzdat flashku se záznamy po jejím použití policií. Určitě nikomu neposkytl odměnu nebo jiné zvýhodnění za dodané podklady. Protože znal odsouzeného Rosenbauma z jiného řízení, ptal se ho, zda recidivista Levko není „pohádkář“. Hodně zvědavý byl obhájce Jan Vondráček, který si nastudoval záznamy z předcházejících výslechů pana svědka. Divil, proč se policista vyptával na recidivistu Levka, když věděl, že věc předá libereckým kolegům. Svědkovo vysvětlení bylo srozumitelné: chtěl mít jistotu, že nepředává „pohádku“. V té souvislosti se ale obhájce dověděl, že jediným účelem Marešova setkání s odsouzeným Rosenbauem nebylo získání informací o Levkovi. Chtěl pak vědět, zda se svědek při návštěvě věznice setkal také s jeho jmenovcem Marešem a dalším odsouzeným, a co s nimi řešil celé tři hodiny. Svědek mu vysvětlil, že značná část toho času připadá ne vyřizování úředních formalit a na čekání na předvedení odsouzených. Upozornil obhájce, že jezdil i do jiných věznic a ztráty času byly všude. Připomněl, že všude se musel podrobit stejné vstupní kontrole jako každý jiný návštěvník, což vždy spotřebovalo nějaký čas. Obhájce se vyptával také na různé další osoby, ale mnoho se nedověděl, protože svědek si již s odstupem času na některé podrobnosti nepamatoval. Když chtěl obhájce znát svědkovy důvody pro odchod od policie, předsedkyně senátu jej zastavila s tím, že to nesouvisí s objasňováním případu. Ale sama se zeptala, zda svědek opustil policii kvůli nějakému pochybení. Dověděla se, že odešel sám z vlastních důvodů a na rozloučenou se dočkal ocenění od policejního prezidenta. Jako poslední dostal příležitost k vyslýchání svědka pan obžalovaný. Zřejmě se domníval, že bývalý policista propašoval Levkovi hodinky s videozáznamovým zařízením. Snažil se tuto domněnku ověřit, ale neuspěl. Obecným rysem výslechu byla nezpůsobilost svědka odpovídat na otázky o věcech, které se staly před lety. Následoval opakovaný výslech svědka Milana Rosenbauma, vyžádaný státním zástupcem, uskutečněný ve formě videokonference z Vazební věznice Brno. Podařilo se jej uskutečnit po odstranění drobných počátečních technických potíží, jejichž příčinu odhalil všímavý příslušník eskorty.  Svědek měl dlouhodobé zdravotní potíže, pro které nebyl způsobilý výslechu. Byl to jeden z důvodů rušení plánovaných soudních jednání. V současnosti vykonává trest za drogovou trestnou činnost. Jeho trestní minulost je velmi pestrá. To se promítlo do jeho odpovědí na kladené otázky: často odpovídal, že se kolem něho dělo mnoho věcí, musel řešit mnoho různých problémů a s odstupem času si již odpověď nevybavuje. Protože se k otázce předsedkyně senátu vyjádřil, že neví o ničem novém od posledního výslechu, předala jej státnímu zástupci. Ten se především zajímal, zda svědek věděl od Levka o jeho rozhovorech s obžalovaným Bartákem. Odpověděl, že se o věci nejdříve dověděl ze sdělovacích prostředků, a teprve pak se o ní bavil s odsouzeným Levkem. Na otázku, zda se o věci Jaroslava Bartáka bavil s plukovníkem Marešem, odpověděl jednoznačně záporně. Hovořil s ním o různých jiných věcech, ale na podrobnosti si již nepamatuje. Určitě nevěděl nic o dodání hodinek do věznice. Potvrdil, že zná zájmovou osobu, na kterou se dotázal státní zástupce. Státní zástupce mu pak nechal přehrát záznamy jeho telefonických rozhovorů s dotyčným a žádal k nim vysvětlení. Šlo o rozhovory z roku 2013. První byl skutečně tajuplný, ale svědek jeho obsah objasnit nedokázal. V dalším padlo jméno ženy, které bylo cosi třeba poslat. Státní zástupce se opět nedočkal objasnění, kdo byla tato žena. V třetí nahrávce padlo mužské jméno, ale svědek samozřejmě nevěděl, kdo by to mohl být. V poslední ho společník upozornil na možnou návštěvu na další den, ale svědek vůbec netušil, o jakou návštěvu se mohlo jednat. Na vysvětlenou k rozhovorům Rosenbaum sdělil, že mu policisté nabízeli výhody za výpovědi proti plukovníku Marešovi, ale nabídku odmítl. V tomto okamžiku svědek vzbudil pozornost předsedkyně senátu, která se jej zeptala, zda ví, proč měla policie zájem o plukovníka Mareše, zda proti němu něco měla. Opět přesně nevěděl, o co se jednalo a zejména neměl důvod proti někomu křivě vypovídat, ostatně měl dost svých starostí. Předsedkyně senátu mu pak přečetla výsek z rozsudku, jímž byl odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody. V návaznosti pak žádala o upřesnění doby, kdy byl v předmětném trestním řízení ve věznici odposlouchávaný. A zejména se znova tázala, zda a případně s kým rozmlouval o věci obžalovaného Bartáka, o hodinkách a podobně. Svědek si ale na nic nepamatoval. Předsedkyně senátu označila rozhovory ve zkoumaných odposleších za konspirativní a s odvoláním na své zkušenosti ze souzení drogových deliktů se dožadovala vyjádření, zda v nich mohlo jít o obchodování s drogami nebo o kauzu Jaroslava Bartáka. Ale opět nepochodila: kolem svědka se dělo moc věcí a řešil i legální záležitosti, týkající se podnikání jeho matky. Posléze se svědka zmocnil obhájce, který chtěl vědět, zda se svědek bavil s plukovníkem Marešem o Levkovi. Svědek to popřel a upřesnil, že policista s ním hlavně řešil věci násilné trestné činnosti. Nepamatoval si ale, že by o jeho návštěvách věděl předem. Zajímavou otázku položil pak pan obžalovaný Barták. Vztahovala se k události, která se stala v době, kdy se oba nacházeli s rodinami v návštěvní místnosti. Rosenbaum odhalil, že pod jeho stolem se nachází odposlechové zařízení. Pan obžalovaný chtěl vědět, čeho se měl odposlech týkat. Svědek vysvětlil, že odposlech si vyžádala protidrogová centrála. Jako další předstoupil před senát Radek Beneš, znalec v oboru informační a telekomunikační technologie, autor znaleckého posudku, založeného do spisu. Znalec se k posudku přihlásil, potvrdil, že na něm trvá. Vysvětlil, že byl vázán dvěma otázkami, které se týkaly hodnověrnosti záznamů, pořízených nějakým neznámým zařízením. Zjistil určitou nekonzistentnost záznamů na předložených nosičích dat. Zjistil, že zařízení po sobě nezanechalo stopy, z nichž by se dalo zjistit, o jaké zařízení šlo. Hodnověrnost záznamů utrpěla převedením dat z původního zařízení na další nosič. Obhájce zajímalo, proč záznamy nesou různá data pořízení. Znalec za nejpravděpodobnější důvod označil rozdílné datum kopírování záznamů nebo i změnu nastavení zařízení. Předsedkyně senátu zdůraznila, že klade laickou otázku a chtěla vědět, zda znalec zjistil, že by někdo se záznamy manipuloval. Dověděla se, že nikoli. Také pan obžalovaný chtěl vědět, zda znalec zjišťoval, zda nebylo se záznamy manipulováno. Program dne doplnilo čtení listin, zahájené seznámením s výpisy rejstříků trestů pana obžalovaného a svědka Rosenbauma a také jeho společníka, jenž není účastníkem ani svědkem tohoto řízení. Dále je zde dokumentace ke změnám obhájců, potvrzení o hospitalizaci svědků, znalecký posudek a jiné. Zajímavé je hodnocení chování pana obžalovaného Vězeňskou službou, vypovídající o jeho počátečních potížích při adaptaci na vězeňské prostředí a jejich pozdějším překonání. Samozřejmou součástí spisu jsou rozsudky z věci, v které pan obžalovaný vykonává trest. K listinám nebyly připomínky. Posléze si předsedkyně senátu upřesnila požadavky stran na doplnění dokazování. Pak rozhodla o odročení na den 5. srpna 2022. Do dalšího rozsudku je tedy ještě dosti daleko.

Čas načtení: 2022-05-09 14:03:35

Klobásky a slivovice nejsou úplatek

Sleduji od roku 2017 složité trestní řízení v oblasti, do které měl podle nepodložených pověstí poškozený dlužník vyslat několik milionů za účelem posílení zájmu příslušných orgánů na jím vyvolaném trestním řízení, jímž má být jeho věřitel odeslán do státního zaopatření.  Neexistuje žádný hmatatelný důkaz o uplácení a ostatně pověsti nikdy nikdo neprověřoval. Dlužník je důvěryhodný vašnosta, který zaměstnává manželku vlivného policisty a s ním se občas stýká společensky. Takže o úplatcích se pouze mluví a někdo by se třeba i rád nechal podplatit, ale nic konkrétního se neví. Avšak v průběhu předsoudní fáze řízení i později docházelo k překvapujícím událostem, jejichž uskutečnění je nepochopitelné bez připuštění zásahu nadpozemských sil. Stalo se, že dlužník si povídal s falešným kamarádem, netuše, že jeho společník natáčí rozhovor skrytou videokamerou. Potměšilec jej provokoval vyslovením názoru, že vyvolání probíhajícího intenzivního vyšetřování určitě stálo dlužníka několik milionů. Odpověď ale zněla, že vašnosta nedal  policistům žádné peníze, pouze jim nosil balíčky klobás a láhve slivovice. A hlavně jim sliboval, že v jeho bohaté firmě se pro ně najde dobré zaměstnání, až je práce u policie přestane bavit a odejdou do civilu. Falešný kamarád si videozáznam nenechal jen pro sebe, má jej k dispozici kdekdo, kromě příslušného územního odboru policie. Působí věrohodným dojmem. Předseda soudního senátu, který řeší příslušnou trestní kauzu, je dobře obeznámen s místními poměry. Možná slyšel o milionech na úplatky.  Proto při prvním výslechu pana poškozeného mu poskytl obligátní poučení, z něhož vyplývá, že nepravdivá výpověď může mít fatální důsledky. Zahájil pak výslech svědka „záludnou“ otázkou, zda má nestandardní vztahy s policií nebo s nějakým konkrétním policistou. Odpovědí bylo důrazné „ne“, jemuž soud uvěřil. Podotýkám, že „ano“ se nedalo očekávat. Našel se pak vtipálek, který zaznamenal zásadní rozdíl mezi obsahem výše zmíněného videozáznamu a odpovědí pana poškozeného a podal na něj trestní oznámení pro podezření na křivou výpověď. Místní orgány si jeho podání přehazovaly jako horkou bramboru a nakonec věc vyšuměla do ztracena, protože se ujal názor, že videozáznam byl pořízen nezákonně, je jako důkaz nepoužitelný a proto není důvod se oznámením zabývat. Nastal několikaletý klid. Pak se ale související trestní kauzou zabýval vyšší soud, který si všiml  nejasností v důkazní situaci a usoudil, že zmíněný videozáznam je použitelný jako důkaz. To bylo pobídkou pro zlomyslného vtipálka, aby trestní oznámení obnovil. Opět neuspěl. Nepoužitelnost videozáznamu již nikdo nenamítal, ale v popisu skutkového děje se nenašlo nic pohoršlivého. Místní policie ze záznamu vyčetla, že pan poškozený se pouze přiznal, že nosil blíže neurčeným policistům klobásy a slivovici a šířil zvěst, že po odchodu od policie u něj najdou dobrou práci. Ale to přece není nic nestandardního, takové jednání je v normě. Stejně tak se na chování dlužníka nenašlo nic závadného, když za svým věřitelem poslal vyjednavače, jehož prostřednictvím mu nabídl zastavení trestního stíhání, pokud mu promine polovinu stamilionového dluhu. Vyjednavač se těšil na slíbenou desetimilionovou odměnu, ale nedočkal se jí. Věřitel správně usoudil, že na něj „šijí boudu“: trestní stíhání přece není možné jen tak zastavit. Pouze by se vzdal části pohledávky, ale stíhání by jistě pokračovalo. O  podvod však nešlo, pouze proběhl pokus o narovnání vztahů  mezi dlužníkem a věřitelem. Poučení z těchto historek: pokud něco vypadá jako podvod, není do podvod, když se domnělý podvodník těší úctě příslušných úřadů.

Čas načtení: 2022-04-04 17:02:17

Lenka Chalupová: Mnohdy nemám moc možností zasáhnout do osudů postav mých knih

Psaním se živí od svých osmnácti let, když začínala jako elév v novinách. Několik let pracovala jako žurnalistka a od roku 2004, kdy debutovala v literárním světě románem Neříkej mi vůbec nic, vydala dalších deset knih. Poslední kniha Páté jablko vyšla letos. „Psaní knih si opravdu užívám, je to zábava a radost,“ přiznává Lenka Chalupová, která je tiskovou mluvčí přerovské radnice.   Již ve dvanácti letech jste si poprvé uvědomila, že byste se jednou chtěla psaním živit. V té době jste také vyhrála celostátní literární soutěž pro školáky. Co vás ještě kromě psaní bavilo?  Moc ráda jsem četla, malovala a vůbec si tak pobývala ve svém niterním světě. Celé dětství mám protkané vyprávěním mojí mámy, s oblibou jsem poslouchala její vzpomínky, byla vždycky výbornou vypravěčkou. Milovala jsem chvíle, kdy povídala o svém dětství v malé, zapadlé a takřka Bohem zapomenuté pohraniční vesnici v jižních Čechách, kde se narodila – a kde se ve svých osmnácti letech potkala s mým tátou, který tam sloužil „na čáře“ a po vojně si ji odvedl domů na Moravu. A bylo to také ona, kdo mě přivedl ke čtení. Už jako malá jsem louskala knihy, které si v rámci Knižních čtvrtků nosila domů, byť to byly knihy pro dospělé. Ve dvanácti letech jsem už snila, že bych chtěla napsat svou knihu – třeba jako Valja Stýblová, Zdena Frýbová nebo Jaromíra Kolárová, které jsem v té době obdivovala. Ve škole mě bavila čeština, ruština, dějepis – a naopak jsem byla nešťastná z matematiky, fyziky a později i chemie. Navštěvovala jsem sportovní třídu a závodně plavala, ale ve sportu jsem se nikdy nenašla. Ve čtrnácti letech jsem navzdory svému humanitnímu zaměření nastoupila na strojní průmyslovku, protože jsme se na zvolenou střední školu nedostala. Pro mě, holku s mizerným technickým myšlením, to sice byla špatná volba, ale školu jsem dokončila a ráda na ni vzpomínám. Studium na žurnalistice, to už byla jiná káva, tam jsem byla „doma“.   Zájem o psaní vás dovedl ke studiu žurnalistiky. Pracovala jste jako novinářka v denících i časopisech a již nějakou dobu jste tiskovou mluvčí přerovského radnice. A vaše profese je o psaní a komunikaci a podle všeho vás baví. Je to tím, že je její náplň tak pestrá? Psaním se živím od osmnácti let, kdy jsem nastoupila coby elév do místních novin. Určitě je to pestrá práce, a navíc se člověk pořád sebevzdělává a nahlédne pod pokličku mnoha oborů lidské činnosti. Patřím ke zvídavým lidem, s oblibou si stále dohledávám a třídím informace i jejich zdroje. Samozřejmě, že práce tiskové mluvčí je jiná než práce nezávislého novináře – píšu tiskové zprávy o tom, co se ve městě dělá nebo plánuje, o rozhodnutích rady či zastupitelstva, komunikuji s novináři, kteří před pár lety byli ještě moji kolegové. Ale i tenhle protipól mě baví. V tomhle jsem šťastný člověk, všude jsem pracovala ráda a do každé nové výzvy šla s vervou.   Coby spisovatelka jste debutovala v roce 2004 vztahovým románem Neříkej mi vůbec nic. Pak přišly detektivky Vosí hnízda, Utopená, Pomněnkové matky, Tyrkysové oko. Co vás přivedlo k psaní knížek?  Když má člověk tendence psát, je to jakýsi přetlak, který musí jít ven. Já jsem to poznala už v dětství, kdy jsem tvořila knížky s vlastními ilustracemi, protože jsem své příběhy neuměla nechávat jen v hlavě… a vlastně se to se mnou „táhne“ celý život. První knihu jsem začala psát hned druhý den po maturitě – měla asi dvě stě stran a nikdy nevyšla, tehdy jsem tvořila spíše pro sebe a do šuplíku. Tušila jsem, že se ještě musím trochu „vypsat“ a „dozrát“, než najdu odvahu rukopis nabídnout vydavatelství. První knihu, kterou jsem vydala, byl vztahový román Neříkej mi vůbec nic – to mi bylo dvaatřicet, byla jsem na mateřské dovolené s dcerou Klárkou, a když děti spaly, usedala jsem k počítači. Už tehdy jsme si ale říkala, že budu přivádět na svět jen knihy, za nimiž bude stát vydavatelství. Nikdy jsem nechtěla jít cestou, že si budu vydání sama platit, to by mě netěšilo. Myslím, že když vydavatel investuje do knihy peníze, musí být přesvědčen o její kvalitě. A když si kniha vydavatele nenajde, tak ať zůstane v šuplíku.   Kromě detektivek jste napsala psychologické drama Ptačí žena, román Ledové střepy. Rodinným dramatem je Liščí tanec. Kniha Kyselé třešně se odehrává během 2. světové války a rodinná sága Páté jablko, která vyšla letos, na přelomu 40. a 50. let. Obě jsou inspirovány pohnutou historií vašeho rodného Přerova. Kde nacházíte inspiraci pro své příběhy? Inspirace je všude kolem nás. S trochou nadsázky se dá říct, že co lidský život, to námět na knihu. Moc ráda poslouchám lidi a jejich příběhy, zážitky a názory, nahlížím zlehka do jejich životů. Sama jsem povídavá a láká mě blízkost lidí zajímavých, inspirativních a otevřených. Taky mám velmi dobrou představivost a širokou fantazii, takže vymyslet příběh není pro mě složitý úkol. Naopak – je to příjemná hra skládat do sebe dílky osudů postav, které mi vznikají takřka pod rukama. Když jsem ve fázi procesu psaní, všechno s nimi prožívám – a protože děj mi tak nějak plyne sám a já ho jen popisuji, mnohdy nemám moc možností do jejich osudů zasáhnout. I když bych někdy ráda zatáhla za záchrannou brzdu, když se někomu děje příkoří či nespravedlnost. V posledních dvou knihách – Kyselých třešních a Pátém jablku – jsem zabrousila do historie. V první knize do let 1944 a 1945, kdy jsem románovou formou zpracovala konec války v Přerově i poválečný masakr na nedalekých Švédských šancích. V Pátém jablku jsem se zaměřila na léta 1946 až 1950 a čtenáře jsem zavedla do vesničky Předmostí u Přerova, kde lidé zažívají poválečné uvolnění a následné utažení šroubů, které přinesl Vítězný únor. Konkrétně popisuji život sadařské rodiny Francových, která po osmačtyřicátém roce přišla o sad i obchod s ovocem. Myslí si, že je to nejtěžší rána, která je mohla postihnout, pak ale přijde něco mnohem děsivějšího… U obou knih jsem čerpala z kronik, dobového tisku a vyprávění pamětníků.   Napsala jste 11 knih. Pracujete na nové?  Přemýšlím nad ní, ale ještě nepracuji. Vždycky potřebuji završit čerstvě narozenou knihu křtem, takže až román Páté jablko uvedeme slavnostně do života, začnu pracovat na dalším příběhu. Ráda bych se opět v knize obrátila do minulosti, konkrétně do pohnutých padesátých let v jedné vesnici na Přerovsku.   Jste maminkou dnes již dvou dospělých dětí. Neuvažovala jste psát také pro děti? Zatím ne, ale nevylučuji to. Asi bych zvládla každý žánr kromě odborné literatury a kuchařky. (smích) Ale když byly děti malé, vymýšlela jsem pro ně pohádky a vyprávěla jim je před spaním. Hlavně syn Štěpán byl vděčným posluchačem – a protože po mně zdědil fantazii, nechala jsem ho vždycky příběh dovyprávět podle jeho představy. Na papír jsem ale pohádky nikdy nedala, ani vlastně nevím proč… Třeba se k tomu dostanu, až budu mít vnoučata.   V jednom rozhovoru jste řekla: Psaní je můj život, radost, koníček. V jiném rozhovoru: Psaní je pro mne už diagnóza. Stále platí, že ráda píšete u televize a u kafé s notebookem v klíně? Ano, to stále platí. Nemám ani pracovní stůl nebo pracovnu, píšu prostě do notebooku u televize, k tvorbě potřebuji ruch – neuměla bych se zavřít do klidu a psát. Nejraději si pustím nějaký starý český film a u něj tvořím. A káva je můj nezbytný společník, mnohdy mám na klávesnici jen jednu ruku a ve druhé šálek – to je pro mě známka pohody. Psaní knih si opravdu užívám, je to zábava a radost.   Lásce ke knihám vás přivedla maminka. Co ráda čtěte? Máte raději klasiku nebo ráda objevujete nové autory? Zaujal vás někdo z těch současných? Ráda čtu současné české autory či spíše autorky. Je jich celá řada a jsou skvělé! Od Aleny Mornštajnové přes Karin Lednickou, Petru Dvořákovou, Viktorii Hanišovou, Michaelu Klevisovou, Magdu Váňovou až po Jakubu Katalpu, jejíž Zuzanin dech ráda vyzdvihuji. Čtu samozřejmě i mužské autory, ale tam raději ty starší – Ludvíka Vaculíka, Milana Kunderu či Pavla Kohouta. A jako malá jsem milovala všechno, co kdy napsal Josef Lada. Ovšem mou nejoblíbenější dětskou knihou, k níž se čas od času stále vracím, byl příběh od Zdeny Bezděkové Říkali mi Leni. Silný příběh z druhé světové války mě vždycky spolehlivě dojmul a rozbrečel. A já od dobrých knížek emoce očekávám.     Co vám říká slůvko relax? Jak nabíjíte své baterky? Samozřejmě s rodinou – dětmi, mužem, rodiči a také s přáteli. Strávený čas s mými nejbližšími je to nejvíc. A odpočívám při čtení, psaní, sledování filmů, ráda chodím do kina, do divadla, na koncerty, na výstavy, miluji výlety za historií na hrady a zámky nebo procházky po okolí. A taky ráda jen tak lenoším v teplé vodě, vydržím denně ležet hodinu ve vaně s dobrou knížkou – a ještě raději jezdím za teplou vodou do termálních lázní.   Lenka Chalupová se narodila se 4. února 1973 v Přerově. Působí jako mluvčí přerovské radnice. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Pracovala jako novinářka. Napsala knihy Neříkej mi vůbec nic, Vosí hnízda, Utopená, Pomněnkové matky, Ledové střepy, Tyrkysové oko, Ptačí žena, Liščí tanec, Začátek, Kyselé třešně, Páté jablko. Je vdaná, má dvě dospělé děti a žije v Přerově.