Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-04-29 12:20:16

Pierre Derlon: Okultní tradice Cikánů (ukázka z knihy)

Cikáni (stejně jako třeba Židé či Arméni), jsou lid, jenž se v historii se specializoval výhradně na poskytování služeb pro okolní zemědělské společnosti. Zajišťovali usedlíkům řadu jim nedostupných statků činností – magii a léčitelství nevyjímaje. Má to ovšem od počátku jeden háček: bez výjimky to vyvolávalo nepřátelství a zášť vůči nim, byli vydědění a pronásledování. Kniha Pierra Derlona nabízí českému čtenáři zcela ojedinělý vhled do tradic a zvyků kočovných cikánských kmenů, přehled magických a léčitelských praktik, způsobů tajné komunikace prostřednictvím šifrovaných značek, řeči rukou, ale i zvyků uvnitř rodin kočovníků. Autor v tomto prostředí pobýval od roku 1939, knihu vydal v roce 1975. Zaznamenal tak svědectví kultuře ve Francii i západní Evropě již zcela vymizelé, tím spíše v České republice, kde byli kočovní Cikáni násilně nuceni k usedlému způsobu života již koncem devatenáctého století, definitivně pak po komunistickém převratu.   Ukázka z knihy Do magického světa Cikánů jsem padl rovnýma nohama v roce 1939, přesně čtyři dny před vyhlášením války. Od té doby mě nepustil a já se nikdy nemohl zbavit způsobu existence, která mi byla přisouzena onoho dne, kdy jsem shrbený nad řídítky jízdního kola odjížděl z města Patay v kraji Eure-et-Loir za svými rodiči, do pětadvacet kilometrů vzdáleného Janvillu. Mockrát jsem po té cestě jel, důvěrně jsem znal každou zákrutu, každý meandr silnice. Obloha byla tenkrát nízká a začínalo se stmívat; nastal čas, kdy čiperné vodní ptactvo vystrkuje zobák z hnízda.             Kvůli silnému větru jsem musel šlapat se skloněnou hlavou a „ze sedla“. V jednom okamžiku jsem v příkopu zahlédl cosi tmavého. Zabraný do boje s protivětrem jsem si nevšiml podrobností, ale spatřený obrázek mě vyvedl z klidu, nakonec jsem se asi po dvou stech metrech otočil a vrátil zpět. Když jsem slezl z kola, uviděl jsem ve vodním kanálu topícího se muže. Rychle jsem ho vytáhl. Měl na sobě kalhoty a tmavohnědé, manšestrové sako oblečené na nahém trupu. Jakmile se vzpamatoval, mávl rukou směrem k silnici. Nerozuměl jsem! Díval jsem se tím směrem, seč jsem mohl, ale v padajícím soumraku jsem dokázal rozeznat jen panáky obilí vyjímající se na ocelově šedém pozadí.             Bylo mi devatenáct let. Byla to doba strachu a já stál v šeru s mužem, kterého jsem zachránil – jen já a on – a poslouchal slova, jež opakoval, aniž bych jim rozuměl:             „Běž za kolonou! Běž za kolonou!“             Vystoupal na násep, odkud uviděl řídítka mého kola, usmál se, vzal mě za ruku a řekl:             „Cikáni, tam, konvoj…“             Konečně mi to došlo, muže jsem nechal v zářezu zavlažovacího kanálu a naskočil na bicykl. Rval jsem se s větrem, jel jsem a jel, oběma rukama křečovitě svíral řídítka, svaly na stehnech tvrdé jako kámen. Pustá silnice přede mnou mi připadala nekonečná. Konečně jsem zahlédl houpající se svítilnu na zádi maringotky.             Byl jsem u cíle. Předjel jsem pojízdné obydlí a oslovil muže, kráčejícího vedle koně, jemuž na hřbetě seděl klimbající pes. Byla to zvláštní scéna. Přede mnou jelo ještě pět vozů, rychlost udával kůň v samém čele, ohromný peršeron, snad až přehnaně veliký ve srovnání s ostatními pinto koni zapřaženými do dalších maringotek. Řekl jsem:             „Nějaký muž se málem utopil v kanále, prosí vás o pomoc.“             O chvilku později zastavivší karavana sledovala můj odjezd v doprovodu muže, který na mě z neosedlaného koně křičel:             „Tak dělej! Dělej, ty lenochu!“ a zasypával mě takovými nadávkami, že je na tomto místě nemohu reprodukovat. Čas mi přišel dlouhý. Konečně jsme dorazili na místo. Zachráněný kouřil krátkou dýmku a nikdo by si nedokázal představit, že se ještě před půlhodinou, sotva o dva metry dál, topil v zavlažovacím kanálu.             Dodnes si pamatuji na slovo, jež vykřikl muž na koni v okamžiku, kdy poznal svého druha:             „Hartissi!“             Několikrát to jméno zopakoval, zatímco jeho druh těžce vstal a chytil se nás, abychom mu pomohli vylézt do svahu. Oči měl jako zahalené závojem, v pološeru mi v té troše světla ze svítilny mého kola připadaly skoro až neskutečné.             „Jmenuješ se Pierre,“ řekl mi neznámý, „dlouho jsem na tebe čekal, mám tě totiž zapsaného ve svém životě.“             Usmál se a krátkými, trhanými nádechy potáhl z dýmky. Teprve mnohem později, snad po deseti letech, jsem pochopil, jak velké úsilí ho stálo ji zapálit. „Muž, který se poddá bolesti,“ řekl mi tehdy, „který skloní hlavu, svěsí ruce a podlomí se mu kolena, není muž. Zejména když ostatní, kteří si ho zvolili za náčelníka, vidí, že se nedrží zpříma a nedokáže vstát.“             Hartiss, neznámý ze zavlažovacího kanálu, odmítl nasednout na koně svého druha; celou cestu urazil pěšky vedle mě.             „Jestli chceš, Hartissi, nechám ti koně a na gadžově kole pojedu oznámit ostatním, že jsi v pořádku.“             „Jeď, Rolphe, a vyřiď jim, že Pierre s námi stráví dnešní večer.“             Neodvážil jsem se odporovat a nechal Cikána odjet na svém kole. Kůň šel pravidelným krokem podél vodního příkopu. Připadal jsem si jako ve snu. Cikán vedle mě mlčel; zdál se pohlcený v myšlenkách; co chvíli jsem se k němu natočil, v šeru se střetl s jeho pohledem a pocítil jakousi úlevu, dojem klidu.             „O matku si starost nedělej,“ řekl zničehonic a položil mi ruku na rameno. „Její čas zatím nenastal, ještě ji čeká spousta smíchu i slz.“             Mužova mluva mě udivila; měl jsem pocit, že slyším starodávný jazyk, jako by ten, kdo se jím vyjadřuje, žil v minulém století. Pomyslel jsem si, že mnoho přečetl a archaické vyjadřování je výsledkem dlouhých chvil strávených nad knihami.             „Mýlíš se,“ pokračoval, „neumím číst.“             Vzpomínám si, že jsem ohromením zastavil. Muž ušel ještě pár kroků, potom mi položil obě ruce na ramena. V té chvíli tvář neznámého ozářily reflektory automobilu za mnou. V jediném okamžiku se mi do paměti navždy vtiskl intenzivní výraz toho člověka a já věděl, že mě má rád stejně intenzivně, jako jsem začínal mít já rád jeho.             „Nesmíš se na mě, Pierre, zlobit za to, že ti čtu v myšlenkách, mezi námi dvěma nejde o nic závažného ani neobyčejného; neobyčejno tvoří prosté věci, které lidé zahalují do tajemství. Život plyne jako voda z pramene, ale málokdo ví, kde má počátek.“             Nevědomě se mě zmocňoval jakýsi, dosud nepoznaný, půvab. S Cikány jsem se poprvé v životě setkal asi ve čtrnácti letech – o prázdninách u jednoho polesného jsem si hrál s malými Romy, jejichž náčelník se jmenoval Jean-Michel Mathias. Ale mezi náčelníkem kmene, jakým byl Jean-Michel Mathias, a Hartissem byl propastný rozdíl. Najednou mi všechno připadalo mimo čas, mimo veškerá měřítka. A měl jsem zřetelný dojem, že se dostávám mimo vše, co mi život dosud přinášel.             Když jsem mu říkal, jakou radost měli jeho přátelé z toho, že je živ a zdráv, odpověděl:             „Ani jeden z těch, které jsi před chvílí viděl, si nedělá starost o můj život. Jediné, co má pro ně cenu, jsou má slova, to, co chci říci a na co oni čekají. Zbytek jejich života bude záviset na tom, co řeknu. Pro ně…“ na chvilku se odmlčel, pak pokračoval: „pro nás představuji spravedlnost. Před čtrnácti dny jsem byl v Itálii, ani ne před měsícem ve Flandrech.“             Byl jsem jako opařený a mlčel. On dál mluvil:             „Vy máte soudce, advokáty, prokurátory. A tihle soudci nemají nic společného se souzenou osobou. U nás jsou soudci, advokáti nebo prokurátoři přátelé či příbuzní těch, které budou soudit. Když se u nás člověk vykonávající spravedlnost jednou zmýlí, už ji dál vykonávat nemůže.“             Dolehl k nám jakýsi ruch. Směsice štěkotu, ržání a dětského křiku; chvílemi jako činel práskla zvučná nadávka, přehlušená pronikavými ženskými hlasy. „Naši našli místo k táboření,“ řekl Cikán, „večerní odpočinek nám přijde k duhu, bratře.“             Hlasy začaly být rozlišitelné a záhy jsme slyšeli vrzání náprav maringotek.             Když nám k cikánskému konvoji nezbývalo ani dvě stě metrů, můj společník se zastavil a řekl mi:             „Jedna žena z těch, které poznáš, tě zná už dlouho; jmenuje se Sandra a její chování ti bude připadat zvláštní. Nesmíš se ale ničemu divit, přebývá totiž v samém srdci moudrosti a ví toho víc než já.“             Dosud klidný kůň poznal důvěrně známé zvuky, sešel z krajnice a podkovami v trysku rozezněl asfalt silnice. Běžely k nám děti; za nimi psi, průvod uzavírala, s hlavou u země, liška s useknutým ocasem; spolu s ní přicházela žena.             „To je Sandra!“ zvolal Hartiss a zopakoval: „Sandra!“             Sandra na mě v pološeru upřela pohled. Kolik jí mohlo být? Dýchalo z ní mládí; světlé, narezlé vlasy jí spadaly podél obličeje v pravidelných copech až na boky. Dlouhé šaty zvýrazňovaly její drobnou postavu; měla naprosto dokonalý krk a bílou pleť; oči jako by jí vymyla modř pramenů. Ruce s hbitými, avšak překvapivě krátkými prsty kontrastovaly se zbytkem nepopiratelně harmonické osoby. Usmála se a já zahlédl široké a bílé zuby; rty měla masité, stvořené pro rozkoš… a přitom tou dobou bylo Sandře přes padesát.             „No tak je tady,“ řekla, když nás spatřila, „ten tolik očekávaný společník!“             Měla svěží, ale nakřáplý hlas, konce vět, které vyslovila, zůstávaly jakoby zavěšené v prostoru, jako by nikdy nedomluvila, takže nikomu se nechtělo ji přerušovat.             Děti se na nás věšely, brebentily mezi sebou neznámým jazykem, vyskakovaly mému vyčerpanému druhovi na ramena.             Do jejich hlaholu znovu zazněl Sandřin hlas:             „Flixie, běž vyřídit do tábora, ať všichni mluví francouzsky. Že chci, aby dnes večer všichni mluvili francouzsky.“             Muž z příkopu vzal Sandru za paži a řekl:             „Každé tvé slovo, Sandro, je prostoupeno láskou a moudrostí.“             „Ale Hartissi!“ odpověděla hrdelním hlasem, „spíš bychom měli vzdávat pocty těm, kdo dávají či zvěčňují život. Není snad teď tenhle mladík tvým otcem, když ti daroval znovu život?“             Nějaká holčička se mě chytila za paži a pověsila se na ni; sklouzla po manšestru saka, vzala mě za ruku a už ji nepustila.             Vpravo ode mě vyšlehl do výšky plamen a odrážel se v kaluži. Vtom jsem uviděl tábor, maringotky, koně, muže, ženy, mladé i staré, všichni sledovali, jak přicházím.             Ve vzduchu se vznášel silný pach nafty a dřeva. Holčička mě držela za ruku. Muž z příkopu se Sandrou sledovali děti, kolem poskakovali psi.             Od skupiny se odpojil stařec a vyšel mi vstříc. Podal mi ruku, já gesto opětoval.             A tak mi na ramena padl, jako plášť utkaný ze stínu, magický svět Cikánů, a když se naše ruce spojily, stal jsem se člověkem, jímž jsem; cizincem tomu, čím jsem byl.   Stačí vstoupit do samého srdce záhadného a záhadné se změní v normální. Na nástupišti nádraží ve Voves jsem očima ulpíval na obličejích, v nichž se zračila úzkost. Jako by na všechny dolehla zasmušilá malátnost.             „Takže dohodnuto, Pierre, zítra jedeš za rodinou.“             „Sejdeme se za tři dny v Chartres, Sandra ti všecko vysvětlí.“             „Já mu to řeknu, Hartissi, řeknu mu to,“ přisvědčila Sandra, která šla s námi.             S železným lomozem a ohlušujícím syčením páry přijížděl vlak.             Sotva před pár hodinami na tábor dolehla novina. Válka… je válka! Bosý klučina se vrhnul na Hartisse, jenž ho vsedě na schůdcích maringotky sledoval, jak přichází.             „A je to tady, Pierre, je konec,“ řekl mi Hartiss, protože to věděl mnohem dříve, než malý kluk promluvil.             VÁLKA! Novina oběhla tábor a ani ne do minuty všichni stáli kolem Hartisse; znovu se rozezněl jazyk kmene, muži a ženy mluvili a mluvili; jeden mladý chlapec vzal muže, kterého jsem vytrhl z náruče smrti, za ruce. Přestože hovořil mně neznámým jazykem, pochopil jsem přibližný smysl:             „Sandra říkala, že dokud bude s námi, máme mluvit francouzsky.“             Na chvilku se rozhostilo ticho, přešlo jako mlha, a hovory se znovu rozproudily.             „Ano, vím o tom,“ řekl Hartiss mladému muži, jenž se ho na něco ptal, „do dvou týdnů budeš v bezpečí.“             Od skupiny se oddělil mladý Cikán.             „Herberte, za hodinu na cestě, a s ním sraz, víš kde, v Chartres, zítra v ‚noïlle‘.“             Potom vstal, vzal chlapce oběma rukama za ramena a přitiskl ho k sobě.             „Za čtrnáct dnů budeš v bezpečí, Frantzi.“             Frantz na mě vrhl vystrašený pohled. Hartissův hlas, dosud mírný, zahřměl jako hrom.             „Ten člověk je tvůj bratr, Frantzi, nemáš se čeho bát.“             Pochopil jsem. Vzpomněl jsem si na ohavná zranění, která si můj otec přinesl od Verdunu. A teď stojím tváří v tvář Němci, tedy nepříteli, a tento nepřítel se z důvodu, že jsem zachránil život cikánskému „čaroději“, stal mým „bratrem“.             Skupina se znovu dala do šeptání kmenovým jazykem.             „Říkal jsem francouzsky!“ okřikl je Hartiss.             Nad táborem znovu zavládlo tíživé ticho.             „Pomůžu ti sbalit si věci, Frantzi, ničeho se neboj,“ řekl jsem a popošel k němu.             Frantzovi bylo šestnáct, mně devatenáct. Byl první den příšerného masakru. Miliony lidí a tisíce cikánů měly zaplatit životem za šílenství jednoho jediného muže. Toho dne jsem uprostřed plání v Beauce svému cikánskému bratrovi pomáhal uprchnout ze země mých bratrů. Když z Herbertovy maringotky pádící k Chartres zbyla jen maličká tečka na obzoru, pochopil jsem, že už sám sobě nepatřím, že jsem se stal přijímaným člověkem; teď jsem si upřeně prohlížel tábor já.             Stáli přede mnou, jako by pózovali na svatební fotografii. Starci, děti, krásné dívky, jedna z nich s těžkými, havranově modrými copy a třemi klasy pšenice za levým uchem, bědný národ, svobodný, avšak neustále hnaný z jedné obce do druhé, odstavovaný na veřejná smetiště, na prostranství, kde se konaly trhy se zvířaty. Upíralo se na mě dvacet párů očí. Hartiss mě vzal za ruku a zašeptal:             „Nic jim neříkej, oni vědí.“             A nepadlo mezi námi jediné slovo. Skupina se rozešla, ženy odvedly své děti, zůstali jen muži. Byli čtyři: jedenasedmdesátiletý patriarcha Firmin, Arthuro, Solies a Sampion.             Ani ne za hodinu bylo rozhodnuto. Arthuro a Sampion, kterým hrozila mobilizace, se měli po železnici dostat do Aisne, sejít se tam se svými bratry Piercem a Wandolem a sdělit jim místo, cíl dlouhého, „sisteronského“ pochodu. Firmin za úsvitu zamíří spolu se ženami, dospívajícími a dětmi na jih.             A Sandra?             Zrovna přicházela, Sandra, přicházela. Její útlé nohy jako by klouzaly po mazlavé zemi utopené v ranní mlze. Její šedobéžové šaty s švestkově modrým proužkem se komíhaly v rytmu chůze.             „Půjdu s tebou, Firmine,“ sdělila podivně tlumeným hlasem, „s Arrakovci se sejdeme na sedmičce a s avronskými u Pařížské brány.“             Měl jsem pocit, že jsem náměsíčný, natolik mi vše kolem připadalo zvláštní. Obrázek Frantze se mi lepil k srdci jako výčitka, veškerá radost byla pryč. Moje kolo opřené o maringotku vzbuzovalo myšlenky na útěk. Asi dvanáct kilometrů odtud si moji rodiče museli dělat starosti, proč jsem nepřijel. Přišla ke mně Sandra.             „Útěk je útočiště zbabělců,“ řekla, „a lítost nachází místo jen v srdcích slabochů.“ Vzala mě za ruku. Zůstal jsem.             Zúčastnil jsem se všech příprav, a když se potom Hartiss objevil ve dveřích Firminovy maringotky, ulevilo se mi.             Vlak, který odvážel Arthura se Sampionem, mi zmizel z očí, ale v uších mi stále zněla jeho ozvěna. Na nástupišti nádraží ve Voves zůstala jen Sandra, tisknoucí se ke mně, a přednosta stanice, který úkosem sledoval podivný pár, který jsme tvořili.             Dalo se do jemného a nepříjemného deště, hustého a svírajícího jako anglická mlha.             „Pojďme,“ řekla Sandra a vzala mě za paži.             Cesta ubíhala jako důvěrně známá krajina. Za chvilku se v dálce objevil tábor. Osvětlené obdélníčky okének blikotaly jako lucerny na šífech.             Sandra mi paži stiskla ještě silněji. Kráčeli jsme mlčky; naše kroky klouzaly s vlhkým zvukem po mokré trávě.             Liška pod maringotkou se oklepala. Zachrastil řetěz, na němž byla přivázaná. „Klid!“ zašeptala Sandra.             Hbitě překročila kaluž, roztřesené zrcadlo, které deformovalo obdélník nažloutlého světla dopadajícího z Firminovy maringotky.             „Pojď dál,“ řekla mi z výšky tří schůdků své maringotky. Vstoupil jsem do přítmí jejího pojízdného obydlí. V tančících odlescích lampičky pod ikonami jsem si domýšlel vnitřek. Potom škrtla sirka; na okamžik se mi zjevil Sandřin obličej vlhký od deště, jako proměněný. Ale to už mi plamen v petrolejce odhalil tajemství úzkého příbytku.             Jako bych vkročil do místa mimo náš čas; všechno tam bylo zvláštní, strop, stěny pokryté různobarevnými látkami; žádná postel, ale v zadní části ležela spousta polštářů z látky a kůže. Skříň, která vypadala jako zavěšená na stropě. Před takto vzniklou alkovnou stál na měděném podnosu samovar třpytící se kovovým leskem. Vlevo nad ním se na tančící plamínek věčné lampičky z opalinového skla laskavě usmívaly dvě ikony. Z naftových kamínek vedle dveří vyzařovalo mírné, lahodné teplo. Uvnitř nebyl stůl ani židle, žádné kuchyňské nádobí, na háčcích viselo jen šest šálků z krvavě rudého porcelánu, které se zhouply při sebemenším pohybu maringotky. Na poličce stály vyrovnané keramické džbánky opatřené korkovými zátkami.             „A je to!“ řekla Sandra.             Jedním pohybem si svlékla pláštěnku, potom si pohrála s přezkou na opasku a nechala ze sebe sklouznout sukni. Objevila se přede mnou v jakýchsi pouzdrových šatech, jejichž horní díl jí sloužil jako korzet, když na sobě měla nabíranou sukni. Tu pověsila na věšáček skrytý za látkovým závěsem. Můj nepromokavý plášť a sako skončily hned vedle, a jakmile závěs klesl, mohl jsem obdivovat harmonii, která z tohoto podivuhodného místa vyzařovala. Nic nenarušovalo zdejší pořádek.             Pohodlně usazený v polštářích alkovny jsem sledoval Sandru, která přede mnou, vkleče u samovaru, připravovala čaj. Tu a tam vhodila do malého komínku jakási zrnka, podobající se krystalům. Stoupal z nich voňavý dým. Měl jsem pocit, že vdechuji vůni z ohromné kytice květů; neměla naprosto nic společného s tím, co jsem od té doby kdy vdechoval, jako například různé arabské či turecké přípravky; myslím, že musela pocházet z Indie.             Po prvním vypitém šálku čaje zazněl Sandřin přidušený smích. Očima se vpíjela do mého pohledu a já se snažil upínat se ke skutečnosti, natolik jsem si připadal mimo vše, co jsem byl dosud zvyklý vnímat.             „Člověk, který se brání snům, se brání životu,“ řekla, „když budeš chtít, můžeš v jediné hodině zažít to, co ti jinak život přinese za dvacet let. Chceš? Málo lidí tvého rodu poznalo to, co ti teď bude dáno prožít. Pokud souhlasíš, od téhle chvíle už nikdy nebudeš nemilovaný.“ Souhlasil jsem.             V maringotce přestala existovat skutečnost: Sandra začala mládnout. Účinky hypnózy? Očarování? Nedokážu to říci, ale odehrávalo se to přímo přede mnou, dalo se to nahmatat. Z padesátnice byla mladá dívka. Jen její hlas si uchoval charakteristickou intonaci, která ho odlišovala od běžných hlasů. A říkal:             „Už kdesi existuji. Jsem malá holčička, kterou poznáš až v den, kdy mě najdeš. Ta osoba se stane mým druhým já a bude nad tebou mít stejnou moc. Budete nezničitelní, a přece vás budou chtít zničit, budete se milovat, a přitom vás budou nenávidět, budete sami vdechovat vůni květin z vaší zahrady, budete silou, protože láskou, a gadžové, kteří se k vám obrátí, poznají ‚auru‘ lásky nebo nenávisti – podle toho, co sami ponesou v srdci.             A přitom vaše rty budou pro vás dvěma hranicemi.“             Nechápal jsem ta slova. Avšak o šestnáct let později jsem ve své ženě rozeznal onu mladou dívku, která měla tutéž tvář a stejný způsob bytí jako kočovná Cikánka Sandra.             Přikrýval nás jen stín. Občas knot lampičky pod ikonami zaprskal v mandlovém oleji a mne, v Sandřině náruči, pomaličku ovíval závan poznání.             Ráno jsem se probudil do skutečnosti. Se ztěžklými údy a znavenou šíjí jsem si náhle uvědomil, že oné noci došlo k čemusi výjimečnému. Ale k čemu? Sandra mi vařila čaj.             „Nebuď tak netrpělivý, vlčku. Čas přijde na konci času.“             Sen se rozplynul a žena, která se přede mnou věnovala kaž­dodenním činnostem, nabyla svého obvyklého zjevu. Její nahota mě nutila k úctě.             Kolik hodin, kolik dní jsem s ní takto strávil? Nevím; snad tři. Potom jsem se Sandřina těla už nikdy nedotkl. Když jsem však otevřel dvířka její maringotky, aniž jsem se otočil, jak mě o to žádala, plně jsem si uvědomoval, že má cesta je narýsovaná a že se jí mám nejen podřídit, ale přivítat ji jako odvěkého přítele.             Dnes, Sandro, provádíš svých osmdesát jar za hranicemi, jež je mi zakázáno překročit, ale skutečně jsem prožil vše z toho, co jsi jednoho dne předpověděla užaslému chlapci, s klidem, přesně jak jsem ti slíbil.             Vzpomínám si, Sandro, na tvé oči, jež jako dvě uhrančivá zrcadla vtiskávala do mé mysli pohybující se obrazy, abych si slovo od slova zapamatoval tvá proroctví. Řeklas mi: „Tvoji už za tebou nepřijdou, k sobě tě přijít nechají, ale nepřipustí tě na své oslavy, obřady, ani smuteční; jejich přátelé už nebudou tvými přáteli. Nebudou tě chápat, a proto jim tvé jednání přijde zvláštní. Další ti budou závidět a nenávidět tě. Tebe bude naopak na ramenou tížit tolik lásky, kolik jen málo lidí mělo to štěstí v životě snášet. Tvůj život bude naplněný jako vejce, nepoznáš ani lítost, ani výčitky. Ti, které budeš milovat, budou žít vyrovnaně. Přijdou za tebou lidé a poznají tě. Kvůli nim překročíš hranici krve, stanou se tvými bratry a ty díky nim projdeš zastávkami na cestě moudrosti, která vede k Tichu, protože jen v tichu pták pozná zpěv ptáka. Nebudou tě zvát ani na veřejné, ani na rodinné rady, ale lidé si k tobě budou pro radu chodit potají. Pro některé budeš špatný a budeš v nich vzbuzovat obavy; pro jiné budeš člověk, jejž následují krok za krokem a jenž se stává vzorem pro jejich vlastní život. A tak se budeš řídit opatrností, protože srdce lidí je jako ovocný sad a sklizeň velmi často závisí na zahradníkovi. Některé z tvých dětí ponesou znamení noci. Budou vědoucími štěpy stromu, který zasadíš. Všem, kdo ti způsobí zlo, se do sedmi let jejich rána vrátí zpět. Podvedli-li tě, budou podvedeni.             Poruší-li dané slovo, bude porušeno slovo dané jim. Budou tebou posedlí, ale ti, kteří tě budou milovat, budou milováni. Ve stáří, protože zestárneš, budeš mít šťastnou ruku a občas budeš i jasnozřivý. Přinutíš se k jistým ústupkům; radost se ti zabydlí v srdci až do konce tvých dnů a popel, který po sobě zanecháš, bude žhavější než oheň.“             To mi Sandra předpověděla pár dní poté, co jsem zachránil život čaroději Hartissovi. A tím to všechno začalo!   Pierre Derlon (1920 –?) se v devatenácti letech řízením osudu setkal s cikánským čarodějem a stařešinou Pietrem Hartissem. Toto setkání předurčilo jeho další život. Postupně se odcizil své gadžovské rodině i prostředí, které ho považovalo za „odpadlíka“. Žil s kočovnými kmeny, oženil se s Cikánkou, s níž měl dva syny. Živil se jako cirkusák, dvacet let vystupoval v kabaretech a varieté s cvičenými holubicemi. Po letech učení ho Pietro Hartiss zasvětil do mnoha tradic, okultních obřadů a pravidel kočovných kmenů, k nimž neměli přístup ani „obyčejní“ Cikáni, natož gadžové. Pierre Derlon napsal několik knih, z nichž Okultní tradice Cikánů, které se nyní po letech dostávají i k českému čtenáři, tvoří jakýsi vhled do duchovních a okultních praktik kočovných kmenů, jež ještě po druhé světové válce žily po způsobu svých předků. Nejedná se o přísně vědecké pojednání, ale o jakési líčení toho, co viděl a zažil formou osobních vzpomínek a pamětí, přesně v intencích věty, kterou mu jeho duchovní otec Hartiss řekl: „K porozumění života člověka z karavany nestačí karavanu sledovat, k tomu je potřeba žít jejím životem.“   Přeložil Tomáš Havel, nakladatelství Dauphin, 2020, 1. vydání, 256 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-06-22 08:00:00

Cesta do Chorvatska přehledně: autem, vlakem i letecky

Hlavně o letních prázdninách do oblíbeného Chorvatska zamíří statisíce Čechů. Většina vyrazí autem, využívané jsou však i jiné typy dopravy. Podívejte se na mapy tras a další způsoby, jak se k Jadranu dostat.

Čas načtení: 2024-07-02 12:57:00

Skautské tábory na jižní Moravě lákají. Téměř šest tisíc dětí vyrazí do přírody

Na více než sto osmdesát táborů skautů z jižní Moravy zamíří o prázdninách skoro šest tisíc dětí. Postará se o ně více než patnáct set vedoucích, a to zcela bez nároku na odměnu.

Čas načtení: 2024-07-02 12:57:00

Skautské tábory na jižní Moravě lákají. Téměř šest tisíc dětí vyrazí do přírody

Na více než sto osmdesát táborů skautů z jižní Moravy zamíří o prázdninách skoro šest tisíc dětí. Postará se o ně více než patnáct set vedoucích, a to zcela bez nároku na odměnu.

Čas načtení: 2024-07-04 17:45:00

Dopravu na jih od Prahy kosí uzavírkový masakr, oblíbená pláž u Slap navíc omezuje parking

Cesta ke Slapské nádrži bude o prázdninách jen pro otrlé. Alespoň z pohledu rekreantů, kteří do populární letní destinace zamíří z Prahy. Tento týden začala na hlavní výpadovce směrem na Slapy uzavírka v centru Davle. A kdo už se přes řadu nekomfortních objížděk k vodě dostane, musí počítat s tím, že u jedné z nejoblíbenějších slapských pláží už nezaparkuje.

Čas načtení: 2024-07-17 16:14:03

Jihlavská zoo láká na nové přírůstky, těší se z mláďat antilop a jeseterů

Návštěvníci, kteří o letních prázdninách zamíří do jihlavské zoologické zahrady, mohou nyní mezi jejími zvířecími obyvateli nově obdivovat i velké množství mláďat. V květnu tam přišla na svět například samička levharta perského a následně i dvojčata irbisů.

Čas načtení: 2024-07-25 10:54:00

Premiér Fiala bude dovolenou trávit v Itálii a na Vysočině

Praha - Dovolená v Itálii a na Vysočině, kde má jeho rodina chalupu, čeká o vládních prázdninách premiéra Petra Fialu (ODS). Na dovolenou, kterou po letech nebude trávit v Chorvatsku, zamíří poté,...

Čas načtení: 2025-02-01 10:14:00

Skipasy na dálku, svařák jen za hotové. Na horách na kartu nespoléhejte

Přes 400 kilometrů otevřených sjezdovek, řada nových zábavních areálů a vychytávek pro děti nebo nové lanovky. To všechno čeká na lyžaře a snowboardisty, kteří zamíří na domácí svahy o jarních prázdninách, které začínají už tento víkend. Čím dál více skiareálů zřizuje automaty pro samoobslužný nákup skipasů. Přesto se návštěvníci hor bez hotovosti neobejdou.

Čas načtení: 2026-02-16 08:54:12

Proč teď spousta lidí přechází na celoroční pneumatiky? A dává to smysl?

Než auto zamíří na zimní dovolenou nebo na hory o jarních prázdninách, vyplatí se udělat jednu věc, kterou řada řidičů pořád podceňuje: zkontrolovat pneumatiky. Nejde jen o tlak nebo viditelné poškození. Klíčová je hloubka dezénu. Jakmile se začne blížit zákonnému minimu 4 milimetry, případně už pod něj klesla, je jasné, že staré obutí bude potřeba […]

Čas načtení: 2026-02-09 12:05:00

Usnadnit adaptaci dětského zraku pomáhají na školách nové technologie

Praha 9. února 2026 (PROTEXT) - Začátek roku v kombinaci s jarními prázdninami je pro učitele náročným obdobím. Zatímco žáci fyzicky sedí v lavicích, myšlenkami bloudí často ještě na sjezdovkách nebo zůstávají v režimu prázdninového nicnedělání. Jak tedy pomoci dětem rychle obnovit učební režim? Podle odborníků ze společnosti VMS VISION, která se zabývá dodávkami interaktivních tabulí a moderní školní techniky, může být řešením právě chytré využití moderních nástrojů a interaktivních metod výuky.První dny po prázdninách: výzva pro celou třídu"Obecně platí, že žáci jsou po prázdninách fyzicky přítomni, ale psychicky ještě ne," potvrzuje Libor Kožoušek, majitel společnosti VMS VISION. Tento stav je zcela přirozený - děti potřebují čas, než se opět soustředí na učení. Právě proto je důležité první týdny po prázdninách nepodcenit a přizpůsobit výukové metody aktuální situaci. Učitelé se častěji potýkají s tím, že musí zopakovat probranou látku z předprázdninového období, a to způsobem, který žáky skutečně zaujme a vtáhne zpět do školního režimu. Tradičním monologem u tabule to jen těžko půjde.Gamifikace a interaktivita jako cesta zpět k pozornostiModerní interaktivní technologie nabízejí učitelům širokou paletu nástrojů, jak výuku oživit. Podle zkušeností pedagogů patří mezi nejúčinnější metody právě gamifikace - tedy použití herních prvků ve výuce."Učitel může využít hry a kvízy spojené s opakováním, například kvíz ze zeměpisu," vysvětluje Kožoušek. Mezi oblíbené aplikace, které učitelé využívají, patří Kahoot!, Wordwall nebo PixWords - aplikace, které dokážou proměnit nudu z opakování látky v soutěživou a zábavnou aktivitu.Interaktivní tabule umožňují rychle zrekapitulovat učivo pomocí vizuálně atraktivních prezentací, pomocí AI vytvořit výtahy z učebních textů nebo přehrát vzdělávací videa. Díky tomu, že se obsah zobrazuje ve stejné vizuální podobě jako před prázdninami, si žáci lépe vzpomenou na souvislosti.Nebát se využívat technologické možnosti"Všeobecně bychom doporučovali, aby se učitelé nebáli využívat bohaté možnosti, které jim interaktivní technologie nabízejí. Svoji výuku tak mohou obohatit o videa, interaktivní hry a skupinové aktivity," radí Kožoušek.Mezi nejčastěji využívané nástroje patří prezentace, interaktivní cvičení, YouTube videa a aplikace PowerPoint. Klíčem k úspěchu je však individuální přístup každého učitele - zatímco technologie poskytuje hardware, tedy "železo", "ducha" do výuky vnáší každý pedagog sám podle potřeb své třídy.Interaktivní tabule šetří dětský zrakNávrat do školy po prázdninách s sebou přináší i návrat k intenzivní zrakové zátěži. A právě zde mohou moderní interaktivní tabule nabídnout významnou výhodu oproti tradičním metodám."Studie potvrzují, že dlouhodobé koukání na blízko má významný dopad na vývoj zraku u dětí v školním věku. Oči dětí, které tráví hodně času sledováním blízkých předmětů, dostávají signály k růstu, což vede k prodlužování očního bulvu a tím dochází k nárůstu myopie," vysvětluje MUDr. Andrea Janeková z Očního Centra Praha.Zatímco při práci s učebnicemi nebo tablety děti sledují obsah z malé vzdálenosti, interaktivní tabule umožňuje zobrazit výukový materiál ve velké velikosti a ve vzdálenosti několika metrů od očí. „Odbornými studiemi je doloženo, že prostředí a životní styl, jako je pobyt venku a na denním světle, hrají významnou roli v zamezení nárůstu dioptrií u dětí. Nejen pro dětský zrak je důležité zaostřování na různé vzdálenosti, což oči více stimuluje a pomáhá to ke zdravému vývoji zraku," doporučuje doktorka Janeková.Velkoformátové interaktivní displeje tak podporují přirozené střídání zaostřování na blízké i vzdálené objekty během vyučování, což je pro zdravý zrak dětí klíčové. "Interaktivní tabule umožňuje kombinovat různé výukové metody - děti mohou sledovat obsah na tabuli z větší vzdálenosti, pak si něco poznamenat do sešitu, zapojit se do skupinové diskuse. Právě tato variabilita a střídání aktivit přispívá k tomu, že oči nejsou jednostranně zatěžované," uzavírá Kožoušek. Zdroj: PR Moc agency 

Čas načtení: 2026-02-09 12:05:00

Usnadnit adaptaci dětského zraku pomáhají na školách nové technologie

Praha 9. února 2026 (PROTEXT) - Začátek roku v kombinaci s jarními prázdninami je pro učitele náročným obdobím. Zatímco žáci fyzicky sedí v lavicích, myšlenkami bloudí často ještě na sjezdovkách nebo zůstávají v režimu prázdninového nicnedělání. Jak tedy pomoci dětem rychle obnovit učební režim? Podle odborníků ze společnosti VMS VISION, která se zabývá dodávkami interaktivních tabulí a moderní školní techniky, může být řešením právě chytré využití moderních nástrojů a interaktivních metod výuky.První dny po prázdninách: výzva pro celou třídu"Obecně platí, že žáci jsou po prázdninách fyzicky přítomni, ale psychicky ještě ne," potvrzuje Libor Kožoušek, majitel společnosti VMS VISION. Tento stav je zcela přirozený - děti potřebují čas, než se opět soustředí na učení. Právě proto je důležité první týdny po prázdninách nepodcenit a přizpůsobit výukové metody aktuální situaci. Učitelé se častěji potýkají s tím, že musí zopakovat probranou látku z předprázdninového období, a to způsobem, který žáky skutečně zaujme a vtáhne zpět do školního režimu. Tradičním monologem u tabule to jen těžko půjde.Gamifikace a interaktivita jako cesta zpět k pozornostiModerní interaktivní technologie nabízejí učitelům širokou paletu nástrojů, jak výuku oživit. Podle zkušeností pedagogů patří mezi nejúčinnější metody právě gamifikace - tedy použití herních prvků ve výuce."Učitel může využít hry a kvízy spojené s opakováním, například kvíz ze zeměpisu," vysvětluje Kožoušek. Mezi oblíbené aplikace, které učitelé využívají, patří Kahoot!, Wordwall nebo PixWords - aplikace, které dokážou proměnit nudu z opakování látky v soutěživou a zábavnou aktivitu.Interaktivní tabule umožňují rychle zrekapitulovat učivo pomocí vizuálně atraktivních prezentací, pomocí AI vytvořit výtahy z učebních textů nebo přehrát vzdělávací videa. Díky tomu, že se obsah zobrazuje ve stejné vizuální podobě jako před prázdninami, si žáci lépe vzpomenou na souvislosti.Nebát se využívat technologické možnosti"Všeobecně bychom doporučovali, aby se učitelé nebáli využívat bohaté možnosti, které jim interaktivní technologie nabízejí. Svoji výuku tak mohou obohatit o videa, interaktivní hry a skupinové aktivity," radí Kožoušek.Mezi nejčastěji využívané nástroje patří prezentace, interaktivní cvičení, YouTube videa a aplikace PowerPoint. Klíčem k úspěchu je však individuální přístup každého učitele - zatímco technologie poskytuje hardware, tedy "železo", "ducha" do výuky vnáší každý pedagog sám podle potřeb své třídy.Interaktivní tabule šetří dětský zrakNávrat do školy po prázdninách s sebou přináší i návrat k intenzivní zrakové zátěži. A právě zde mohou moderní interaktivní tabule nabídnout významnou výhodu oproti tradičním metodám."Studie potvrzují, že dlouhodobé koukání na blízko má významný dopad na vývoj zraku u dětí v školním věku. Oči dětí, které tráví hodně času sledováním blízkých předmětů, dostávají signály k růstu, což vede k prodlužování očního bulvu a tím dochází k nárůstu myopie," vysvětluje MUDr. Andrea Janeková z Očního Centra Praha.Zatímco při práci s učebnicemi nebo tablety děti sledují obsah z malé vzdálenosti, interaktivní tabule umožňuje zobrazit výukový materiál ve velké velikosti a ve vzdálenosti několika metrů od očí. „Odbornými studiemi je doloženo, že prostředí a životní styl, jako je pobyt venku a na denním světle, hrají významnou roli v zamezení nárůstu dioptrií u dětí. Nejen pro dětský zrak je důležité zaostřování na různé vzdálenosti, což oči více stimuluje a pomáhá to ke zdravému vývoji zraku," doporučuje doktorka Janeková.Velkoformátové interaktivní displeje tak podporují přirozené střídání zaostřování na blízké i vzdálené objekty během vyučování, což je pro zdravý zrak dětí klíčové. "Interaktivní tabule umožňuje kombinovat různé výukové metody - děti mohou sledovat obsah na tabuli z větší vzdálenosti, pak si něco poznamenat do sešitu, zapojit se do skupinové diskuse. Právě tato variabilita a střídání aktivit přispívá k tomu, že oči nejsou jednostranně zatěžované," uzavírá Kožoušek. Zdroj: PR Moc agency 

Čas načtení: 2024-03-23 10:00:01

Nový románek v zákulisí ZOO? Tomešová se rozplývala nad Urbanem, odjeli spolu na Slovensko

Seriál ZOO čeká velká událost! Vrátí se Robert Urban, který si zahrál nevěrného partnera Viky Janečkové. Ten je však také nejen seriálovou hvězdou, ale především tou divadelní. A právě v jednom z představení se potkal s herečkou Michaelou Tomešovou, která si ho nemůže vynachválit. Že by mezi nimi přeskočila jiskra? Vládnou v zákulisí Všechnopárty neshody? Členové štábu odcházeli kvůli Šípovi Číst více Vzájemné sympatie neskrývají „Jseš skvělej!“ vzkázala na svém Instagramu Robertovi herečka Tomešová. Ten její náklonnost rád opětoval. Společně se totiž objevili na divadelních prknech Kalichu a zdá se, že si perfektně sedli. Pokud však fanoušci byli nadšení, že by mezi nimi přece jen něco vznikalo, mají zřejmě smůlu. Zatímco Tomešová navzdory krizím prožívá s manželem momentálně jedno z nejkrásnějších období jejich života, Urban našel novou lásku. S tou se nedávno pochlubil na sociálních sítích a všichni museli uznat, že jde o mimořádně krásnou dámu. Zřejmě ale není z branže. Dříve Urban dlouho žil s tanečnicí Andreou Kheilovou, o jejich rozchodu se začalo spekulovat loni na jaře. Rozpad vztahu potvrdil Urban v létě. Zřejmě tak mezi Tomešovou a Urbanem jen vzniklo nové krásné přátelství! To nic nemění na tom, že by se podle internetových diskuzí k sobě báječně hodili! Hvězda seriálu Ulice v slzách. Linda Rybová může přijít o všechno, už asi stačí jen málo Číst více Potkají se v ZOO? Zatímco Tomešová hraje v seriálu ZOO sekretářku Adélku, která si zanedlouho vezme Romana Zacha, Urban se do známých kulis vrátí po boku mladinké Nelly Řehořové, se kterou se potkává na divadelních prknech. Ta se sice zpočátku bála, že se dočká velké kritiky diváků, nakonec si ale natáčení užívá plnými doušky. Diváci si musí ještě chvíli na nové díly s Urbanem počkat, už teď je však jasné, že je třešničkou na dortu grandiózního finále. Natáčet by se mělo zhruba do června, hned po prázdninách se začne natáčet nový seriál, ve kterém si ale už Burešová podle dostupných zdrojů nezahraje. Vzhledem k tomu, jak tragicky dopadl u diváků seriál Eliška a Damián i Zalez do spacáku je s podivem, že se Prima nedrží seriálu ZOO, který jí perfektně funguje. Pokud se však nová věc začne natáčet až po prázdninách, mohl by být konec ZOO někdy v lednu či v únoru 2025. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Recept na výhru v AZ-kvízu existuje. Přesto někdy moderátor nabádá ke špatné odpovědi.  

Čas načtení: 2024-04-30 06:00:01

Všichni jsou první, jen vy jste poslední! Pamětník vzpomíná na hlášky soudruhů

Jako vysokoškolák musel Pavel Beneš absolvovat tzv. vojenskou přípravu při škole. Tenkrát na to každá vysoká škola měla tzv. Katedru vojenské přípravy. „Ta naše měla sídlo v Konviktské ulici. Od prvního ročníku do čtvrtého včetně jsme měli jednou týdně celý den vojnu. Většinou na učebně, občas na cvičáku v Motole či na Vypichu. Tenkrát tam byly holé pláně. V učebně do nás lili nějaké teorie, občas proložené zkazkami o hrdinnosti sovětské armády,“ vysvětloval pro Čtidoma.cz. Koně je třeba zapřahat hlavou ve směru jízdy Samozřejmě museli biflovat vojenské předměty, což dle slov pana Beneše každého k smrti nudilo. I když některé socialistické vojenské předpisy pobavily. Jako třeba nařízení, že koně je třeba zapřahat hlavou ve směru jízdy. Na to se nedá nic moc namítat. Služba vlasti za komunistů očima pamětníka: Ožralý velitel a buzerace mezi důstojníky Číst více „Na druhou stranu vidina, že po zdárném absolvování školy bude naše prezenční služba místo dvou let pouze půl roku, byl pádný důvod to všechno vydržet. Na cvičáku nás buzerovali tzv. pořadovou přípravou – v řad nastoupit, vpravo bok, vlevo bok, čelem vzad, pochodem v chod, zastavit stát, pozor, pohov, plížením, plazením vpřed, plyn – masky nasadit a podobné blbiny. Kabela s plynovou maskou byla naše samozřejmá výbava. Tu jsme museli nosit i na učebnu, stejně tak jako jakýsi zelený mundúr, který měl suplovat uniformu.“ Po stopách Rommelových vojsk Občas museli na zteč do kopce. O prázdninách mezi prvním a druhým a pak třetím a čtvrtým ročníkem strávili celý měsíc na vojenském cvičení. „To první se odehrálo na Slovensku, na cvičišti u Malacek, kde údajně cvičil Rommel svá tanková vojska v přípravě na Saharu. Ten rok, co jsme tam byli, byl teplotně mimořádný a tu Saharu nám to připomínalo. Ten měsíc měl pro nás být něco jako přijímač normální vojny. Když se tam dostavili a přidělili jim ubikace, první krok, kterým demonstrovali svou nadvládu (nadvládu armády nad civilem, který nechce být vojínem) bylo stříhání vlasů na krátko. „Do jisté míry by se to dalo označit za hanobení vzhledu. Vyhnutí ale nebylo. Měsíc byl vlastně věnován organizované buzeraci až na doraz. Byli jsme neustále v poklusu. Stále nějaké nástupy, v noci cvičné poplachy, plazení se po vyprahlých stráních, noční hlídky, služby v kuchyni (škrábání brambor), noční služby dozorčího útvaru, zrychlený přesun (10 kilometrů) apod. Bylo třeba pokořit a přepnout ty civily do odevzdání se vojenské mašinérii. Něco jako mleté maso, které pak můžete tvarovat, jak se vám zachce.“ Opozdilcem byl stále stejný voják Do dneška si pan Beneš pamatuje jednu hlášku z nočních poplachů. „Pro nástup při poplachu existovala časová norma, která musela být naplněna, aby to splnilo účel. Snad to bylo asi pět minut od probuzení do nástupu ve dvojstupu před budovou. Na schodech to býval pěkný mazec, když jsme ve chvatu skákali jeden přes druhého. Ke zraněním naštěstí nedošlo. Jednou se nám ty poplachy nějak nedařily a museli jsme je několikrát opakovat, tj. vrátit se na ubikaci, převléknout se do nočního úboru, zalehnout a za nějakou dobu znovu poplach. Opozdilcem byl tenkrát stále ten stejný voják. A když už to byl třetí poplach a opět dobíhal jako poslední, tak se na něj důstojník rozeřval: ‚Preboha, ako je to možné, všeci sú prví a vy jste stále poslední!‘ Trochu slovensky, trochu moravsky, kdoví odkud byl.“ Írán se na Ukrajině učí, od Rusů má i zbraně. Generál Šedivý vyřkl nepříjemnou prognózu Číst více Slováci si potřebovali něco kompenzovat Honili je tam svobodníci a desátníci od mazáků a navíc Slováci, kteří měli potřebu si kompenzovat mindrák a ty Čehúny nemilovali. „‚My vám tu vysokou z hlavy vyženem‘ a podobné hlášky byly téměř na denním pořádku. Na druhou stranu nám to vylepšilo fyzičku a otužilo nervy.“ Další cvičení, které se odehrálo o prázdninách za dva roky nato, už byl měsíc skutečné odborné přípravy. Paradoxní bylo, že na strojní fakultě vyčlenili část studentů na odbornost „technik pro rádio“, a to ještě u letců, přesto, že zbytek studentů měl odbornost tankista. „Další paradox byl, že jsme se na fakultě k té elektronice nikdy nedostali ani slovem a začali to do nás lít až ten měsíc soustředění. Celé se to odehrávalo ve vojenském prostoru Luštěnice – mezi Mladou Boleslaví a Nymburkem,“ dodal pro Čtidoma.cz pan Beneš. Máte také vzpomínky na službu v armádě? Napište nám na mail martin.chalupa@ctidoma.cz, váš příběh rádi zveřejníme. Pokud připojíte fotky, taktéž je k článku rádi přidáme. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Objev v mayském chrámu odhalil, jak civilizace skončila. Dnes se blížíme do stejného bodu.

Čas načtení: 2024-06-14 09:00:01

S Obermaierovou to byla bouda. V Ulici bude všechno jinak

„Docela ráda si dám pauzu,“ tvrdila ještě nedávno Jaroslava Obermaierová, když prasklo, že její role v seriálu Ulice bude citelně seškrtána. Jenomže fanoušci drbny Nyklové se rozhodli, že to nenechají jen tak. Sociální sítě se hemžily prosbami i výhrůžkami, aby se herečka okamžitě vrátila v plné parádě. „Bez ní na seriál koukat nebudu. Je tam od začátku a měla by zůstat,“ řekla Čtidoma.cz paní Jarmila Králová z Prahy. A nebyla jediná. Po vydání našeho článku přišla do redakce celá řada mailů, které požadovaly setrvání oblíbené postavičky. Obermaierová na úkor Rusevové? Vypadá to, že na Nově k takové vlně sounáležitosti s Obermaierovou nemohou zůstat lhostejní. Scenáristům hrají do karet letní prázdniny, kdy se tradičně Ulice vysílat nebude. „Pár dílů ‚dojedou‘ tak, jak mají připraveno. Tedy Nyklová se přestěhuje do Čerčan, kde bude žít se svým milým Vildou Burdou v podání Arnošta Goldflama. Po prázdninách se ale vrátí s plnou parádou, k čemuž jí nahraje děj, který běží ve prospěch scenáristů. V klidu ji budou moci implementovat zpět,“ uvažoval Rousek. Návrat Jastrabana do seriálu Ulice? Má jít o peníze a stojí za tím i Krbová Číst více Narážel na to, že postava Venduly, která vede bistro U Babičky, má potíže doma s dcerou Eliškou a oznámila, že se jí bude muset více věnovat. Vypadá to tedy, že herečka Anežka Rusevová bude ta, kdo si vytáhne černého Petra. Nicméně s jejím upozaděním se zdá logické, že rodina Nyklových bude volat o pomoc, protože nebude nikdo, kdo by podnik vedl. A obrátí se na koho? Samozřejmě na Obermaierovou, která se s velkou pompou vrátí jako zachránkyně. Lidé ji mají za svou Dá se říct, že Nově se povedlo udělat Ulici skvělou reklamu jen tím, že se mluvilo o konci Obermaierové. „Kdyby to takto zamýšleli, tak by to byl geniální tah. Podle mého názoru je to ale kouzlo nechtěného. Obermaierová měla opravdu do Ulice dojíždět velmi sporadicky a nakonec se měla její dějová linka vytratit úplně. To teď ale jaksi není možné, diváci by to nepřenesli přes srdce,“ usmíval se Rousek. Jaroslava Obermaierová je oblíbená zejména u starší generace. Mnoho lidí si získala svými prohlášeními o drahotě či o tom, že se musela odstěhovat kvůli drahému nájmu. Také se objevila na protivládní demonstraci atd. „Mnoho lidí se s ní ztotožňuje. Cítí, že mluví za ně, a nahlas Obermaierová říká, co mají na srdci i oni. Je prostě jejich,“ dodal pro Čtidoma.cz Rousek. Superbakterie nás mohou zničit. Antibiotika nepomáhají Číst více Spory se Svobodou Je samozřejmě otázka, na jak dlouho je přítomnost Obermaierové v Ulici zachráněna. Není žádným tajemstvím, že to nedávno v zákulisí Ulice vřelo. „Má dar negativního myšlení. Ať už je u vlády kdokoliv, ať dělá cokoliv, vždycky je všechno na ho*no. Dává zabrat, hrát s ní devatenáct let je nesmysl,“ prohlásil na adresu herečky její seriálový syn Václav Svoboda. Nedá se předpokládat, že by všechno bylo zapomenuto jako mávnutím kouzelného proutku. Problémy asi zase vybublají na povrch a o rozruch nebude nouze. Ale nejdříve po letních prázdninách, do té doby je asi vyhlášen klid zbraní. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Vondráčková a Polívka: Konec kvůli StarDance a Plekancovi?

Čas načtení: 2024-06-28 11:39:00

Řidiči, pozor! Dopravní komplikace v Praze: Co a kde se přes prázdniny bude opravovat?

Dopravu v Praze ovlivní o letních prázdninách asi desítka oprav komunikací, které zahájí s prvním prázdninovým víkendem pražští silničáři. Mezi nimi je třeba oprava Cínovecké, Peroutkovy a Bubenské ulicenebo oprava nájezdové rampy v Bucharově ulici. Dělníci budou pracovat také na Jižní spojce. Práce na některých silnicích budou pokračovat i po prázdninách. Vyplývá to ze seznamu oprav Technické správy komunikací (TSK). Rekonstruována bude Průmyslová ulice, kde začali silničáři s přípravnými pracemi už v tomto týdnu, a stavbaři budou pokračovat v opravě vytíženého Barrandovského mostu.

Čas načtení: 2024-07-21 09:00:27

Děti se o prázdninách koušou nudou? Vezměte je na výlet, který se díky aplikaci promění v dobrodružství

Aplikace, jako jsou Skryté příběhy, promění nudné šlapání na zážitek plný postupného odkrývání zajímavých příběhů z okolí. Článek Děti se o prázdninách koušou nudou? Vezměte je na výlet, který se díky aplikaci promění v dobrodružství se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-08-25 11:12:00

ČEZ: Se začátkem odstávky bloku zaplnili elektrárnu i malí letní táborníci

S aktuálně zahájenou plánovanou odstávkou prvního výrobního bloku, která také znamená potřebu zvýšeného počtu pracovníků, přijely do elektrárny i děti zaměstnanců na příměstský tábor. O letošních prázdninách jde už o třetí turnus, kdy elektrárna pomáhá skloubit pracovní povinnosti a péči o děti zaměstnancům, kteří musí o prázdninách do práce. Během tří týdenních turnusů se příměstského tábora v Jaderné elektrárně Dukovany letos zúčastnilo 65 dětí.

Čas načtení: 2024-09-07 20:11:00

ČEZ: Prázdninová návštěvnost Temelína meziročně vzrostla

Přesně 14 610 návštěvníků zavítalo o prázdninách do Infocentra Jaderné elektrárny Temelín. Je to o tři tisíce návštěvníků více než před rokem. Od začátku roku si Infocentrum elektrárny Temelín prohlédlo 35 457 lidí. Zájem hlásí i druhá česká jaderná elektrárna v Dukovanech. Její infocentrum si o prázdninách prohlédlo téměř deset tisíc návštěvníků.

Čas načtení: 2024-09-10 06:00:01

Osamělý život Putinových synů: Nechodí do školy, bojí se otravy a jejich kamarádi tráví týdny v karanténě

Jak se lze dostat do blízkosti rodiny Vladimira Putina? Tahle příležitost je vlastně jednodušší, než se zdá, jak odhalují poznatky Dossier Center. To odhalilo, že Putinova rodina hledá pro asi devítiletého Ivana a pětiletého Vladimira juniora domácího učitele. Jeho plat je pohádkových 7 700 eur (asi 193 tisíc korun) měsíčně, ale zájemce o práci musí počítat s nemalými omezeními. „Rodina žije v izolaci,“ píše se v inzerátu. „Kandidáti musí souhlasit s dvoutýdenním lékařským vyšetřením. Nesmí opouštět teritorium zaměstnavatele,“ píše se dále v inzerátu na britském webu, kde se hledají učitelé pro ruské děti z bohatých rodin. Putin se bojí spát ve svém luxusním sídle v Soči. Na noc utíká do pevnosti Valdaj Číst více Učitelé s pasem JAR Poměrně zvláštním požadavkem také je, že nový údajný učitel Putinových synů by měl mít pas Jihoafrické republiky. „Pro rodinu pracovalo mnoho vychovatelek a najít nové kandidáty je stále obtížnější, takže učitelé angličtiny se nyní rekrutují z různých anglicky mluvících zemí, včetně Jižní Afriky,“ píše centrum a zmiňuje také geopolitické důvody. K cizincům v Rusku panuje všeobecná nedůvěra a občané JAR jsou jedni z mála, kteří jsou vnímáni jako přátelé Ruska. Milují iPady i disneyovky Jací jsou vlastně synové Putina? Starší Ivan prý miluje filmy od Disneyho k velké nelibosti svého otce i matky, jak odhaluje jeden ze zaměstnanců, který je s rodinou v denním kontaktu. Ivan si nejraději hraje právě na disneyovské postavičky buď úplně sám, nebo se zaměstnanci svých rodičů. Rodiče se vracejí z práce zpravidla pozdě večer a ostatní děti vidí jen o prázdninách. Ve Valdaji, kde se děti nejčastěji zdržují, mají dva poníky, králíky a bernardýna. Z hraček mají oba chlapci nejraději stavebnice Lego, kterých mají obrovskou sbírku, a samozřejmě tablety iPad americké společnosti Apple. Děti si na nich prý nejen hrají, ale často se přes ně i učí. O mladším ze synů, Vladimiru juniorovi, nejsou k dispozici téměř žádné informace. Vlastní kuchař i pojmenované hrníčky Ivan a Vladimir junior také převzali spousty zvyklostí svého otce. Po soukromém areálu ve Valdaji se přesouvají pouze auty, volný pohyb po pozemcích mají dokonce zakázán i někteří zaměstnanci – všechny přesuny probíhají kvůli lepší kontrole pouze auty. Ivan i malý Vladimir mají osobní kuchaře. „Stejně jako Vladimir Putin i jeho synové mají své hrnky a pijí jen z nich. Důstojníci z prezidentovy bezpečnostní služby (SBP), která je součástí hlavní divize federální ochranné služby, jsou dětem vždy nablízku,“ píše Dossier Center. Kamarádi dětí musí do karantény S kamarády to mají Putinovi synové složité. Zdroj zevnitř rodinného sídla sice říká, že se občas v rezidenci objeví další děti, ale ty musí strávit stejně jako ostatní dva týdny v karanténě. Často se prý jedná o děti přátel Kabajevové. Návštěvy dětí probíhají nejčastěji o prázdninách, někteří kamarádi ale prý jezdí i častěji. O sociálně bohatém prostředí, ve kterém mají děti dostatek vazeb na vrstevníky, se ale mluvit rozhodně nedá. Přestože mají rodiče často protichůdné názory na to, co by se jejich děti měly učit, nehodlají domácí vzdělávání opustit.  Putin hraje hokej se synem Jedna z mála aktivit, kterým se starší syn Ivan věnuje téměř výhradně jen se svým otcem a které oba velmi baví, je lední hokej. Pokud se podaří zorganizovat soukromý zápas, Putin je vždy v týmu se svým synem a všichni ostatní hráči jsou členové federální ochranné služby. „Občas se na zápas přijde podívat Kabajevová, ale z kluziště není vidět, vyhýbá se personálu a pozoruje zápas ze samostatné lóže skryté za neprůhledným sklem,“ říká zdroj z Putinova okolí. Tohle není ten samý Putin. Nejnovější fotky rozvířily debatu o dvojnících ruského prezidenta Číst více Bezpečnost především V rezidenci ve Valdaji panují přísná bezpečnostní opatření, která však v nepřítomnosti prezidenta Putina povolují. Když není šéf nablízku, zaměstnanci dokonce mohou mít u sebe mobilní telefony a nejsou kontrolovány jejich osobní věci a doklady na každém kroku. Učitelé a školitelé zřídka komunikují přímo s rodinou, říká zdroj centra. Pokud učitelé něco potřebují, komunikují s asistenty rodiny. Asistenti předávají vzkazy od rodičů. Mohou to být jak poděkování za odvedenou práci, tak návrhy ohledně procesu učení. Ačkoliv má Dossier Center fotografie obou chlapců, nakonec se je kvůli jejich nízkému věku rozhodlo nezveřejnit s tím, že děti nejsou zodpovědné za činy svých rodičů.

Čas načtení: 2025-02-01 08:00:43

Chystáte se o jarních prázdninách na hory do zahraničí? Na tohle si dejte na silnicích pozor

Nejezdíte v zimě na hory vlastním vozem často a máte v určitých otázkách pochybnosti? Věděli jste, že například v Rakousku můžete dostat pokutu až 500 € za neupevněný náklad včetně lyží a můžete být také pokutování za prohřešky, o kterých jste možná ani netušili? Mnoho lidí si také v kritické chvíli neuvědomí, že mohou v […]

Čas načtení: 2025-07-06 20:26:00

Učitelé o prázdninách chodí na brigády. Provádí na hradech i řídí taxi

Možná by se mohlo zdát, že si učitelé mohou o prázdninách užívat zaslouženého volna. Jenže mnozí čeští kantoři si kvůli nízkým platům musí přivydělávat. A to nejen o prázdninách, kdy řada z nich chodí na brigády. Na pedagogy můžete narazit na hradech a zámcích, kde provádějí turisty, na letních táborech, ale i za volanty taxíku nebo v restauracích, kde obsluhují zákazníky.

Čas načtení: 2025-07-07 07:14:09

Divadlo Polárka po prázdninách vykročí do 28. sezóny s řadou premiér

Brno, 7. července 2025 – Po prázdninách Divadlo Polárka čeká 28. divadelní sezóna s názvem Na světlo, v rámci které repertoár obohatí čtyři premiéry věnující se mimo jiné odvaze přestat se skrývat před okolním světem. Pro divačky a diváky Polárka připravuje Nekonečný příběh Michaela Endeho, Stalo se mi tělo Zuzany Scerankové a Viktorie Vášové, Grandhotel pocitů Lidie Branković a Jsem Vincent a můj plán je přežít! Enne Koens. Celý článek...

Čas načtení: 2025-09-08 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: V úterý začne první schůze sněmovny po parlamentních prázdninách (reakce ODS); Ruská agrese vůči Ukrajině (aktuální situace); Výsledky průmyslu, stavebnictví a zahraničního obchodu za červenec (komentář ekonoma); Výhled počasí na týden; Hnutí SPD představí volební program pro sněmovní volby (přímý přenos); V úterý začne první schůze sněmovny po parlamentních prázdninách (reakce ANO); Modernizace trati ve dvou krajích (příspěvek TS Brno) [online-live]

Čas načtení: 2025-10-29 10:56:11

Starý most u Konopiště o prázdninách zmizel, teď se staví nový. Dopravu to příliš nekomplikuje

Rekonstrukce mostu u Konopiště běží, zámek zůstává dostupný. Od Prahy je cesta bez problémů, od Benešova přidá objížďka asi 5 až 10 minut. Dokončení je plánu v květnu 2026.

Čas načtení: 2023-09-22 18:56:15

Pokec o železe #018 - nové Radeony, nové hodinky i telefony Apple a nová aféra okolo Unity

Nových věcí je po prázdninách poměrně dost. AMD zkompletovalo řadu GPU, Tim Cook představil další generace produktů a Unity se povedlo naštvat snad všechny své vývojáře

Čas načtení: 2008-06-10 02:00:00

Turistické trasy

Určitě vás již napadlo, kam se o letošních prázdninách vypravíte. Pokud chcete navštěvovat krásy naší země, a chcete si vše pečlivě dopředu naplánovat můžete využít program Turistické trasy, jehož recenzi právě čtete. Základy trasy Po spuštění programu Turistické teasy vás čeká nejdříve vybrání ur ...

Čas načtení: 2017-08-31 00:00:00

Mint – Pop up Hall 13: alternativní obchoďák s českými značkami

Nikdo nechce v srpnu slyšet, že i léto jednou skončí. Dobrá zpráva ovšem zní: nezoufejte. I po prázdninách budou a jsou projekty, které stojí za to. Patří mezi ně Mint: Pop Up Hall 13 v Pražské tržnici v Holešovicích. Je to alternativní obchodní dům. Je to původně Mint, tedy Weekend Market, ovšem ...

Čas načtení: 2024-02-13 18:12:34

Šílená babička [Martina Boučková / Cosmopolis]

Lucie potřebuje o prázdninách pohlídat děti.

Čas načtení: 2024-02-16 15:00:00

Pražany čeká horké léto. Oblíbenou únikovou cestu na Slapy a chaty odříznou uzavírky

Dostat se o letních prázdninách na chatu nebo si jen vyrazit na výlet bude pro mnoho obyvatel Prahy složitější než kdy jindy. Hlavní silniční trasu směrem ke Slapské přehradě přetne série uzavírek. Poblíž soutoku Vltavy a Sázavy proběhne několik významných rekonstrukcí silnic a mostů.