Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-07-22 10:36:12

Syndrom Petra Pana. Dospělí nechtějí vyrůst. Jsou neochotní přijmout blížící se dospělost

Na začátku 80. let 20. století použil psycholog tento termín k popisu teenage chlapců. Byli nešťastní a neochotní přijmout blížící se dospělost. The post Syndrom Petra Pana. Dospělí nechtějí vyrůst. Jsou neochotní přijmout blížící se dospělost first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-10-07 18:00:07

Apple Watch detekují blížící se nemoc. Zvládnou to dříve, než pocítíte první příznaky

S příchodem watchOS 11 se na hodinkách Apple Watch objevila také aplikace Životní funkce Ta podle některých uživatelů úspěšně předpověděla blížící se nemoc dříve, než pocítili první symptomy Nejedná se ovšem o diagnostický nástroj, na který byste se měli spoléhat Chytré hodinky jsou v dnešní době doslova prošpikované různými senzory, které měří nejrůznější tělesné hodnoty, jako je kupříkladu srdeční tep, okysličení krve, kvalita spánku, spánková apnoe nebo EKG. Změřit tyto hodnoty je jedna věc, ta druhá, o mnoho důležitější je, jak s těmito hodnotami naložíme, respektive jak dokáží chytré hodinky a jejich algoritmy naměřené hodnoty interpretovat. Sdělit uživateli, že má vysoký srdeční tep, a tudíž je ve stresu či pravděpodobně cvičil, není žádné velké umění. Nicméně určit z naměřených údajů přicházející onemocnění dříve, než se projeví první symptomy, to už je o něco těžší. Přečtěte si celý článek Apple Watch detekují blížící se nemoc. Zvládnou to dříve, než pocítíte první příznaky

Čas načtení: 2020-07-10 13:31:21

Zemřel jeden z nejstarších českých přeživších holokaustu Miloš Povondra-Bondy, autor vzpomínek Co odvál dým

Ve věku 96 let zemřel 27. června ve švýcarském Magdenu pražský rodák Miloš Povondra, původním jménem Bondy, jeden z nejstarších českých přeživších holokaustu a autor osobního svědectví Co odvál dým. Ve čtvrtek o tom informovala nakladatelství Prostor dokumentaristka Olga Sommerová, přítelkyně manželů Povondrových.   Miloš Bondy pocházel z pražské židovské rodiny, společně s rodiči Bohumilem a Kamilou Bondyovými a sestrou Věrou žili na Královských Vinohradech. V Praze studoval gymnázium. Za protektorátu dopadla na jeho rodinu perzekuce židovských obyvatel v rámci norimberských zákonů a posléze „konečného řešení židovské otázky“. V srpnu 1942 byl spolu s rodiči internován v ghettu Terezín, na začátku února 1943 byli transportováni do Osvětimi-Březinky, kde oba jeho rodiče zahynuli. Miloš Bondy věznění v Osvětimi a dalších táborech (Sachsenhausen, Ohrdruf a Buchenwald) přežil, po pochodu smrti se dočkal osvobození v německém Eisenachu. Po válce se vrátil do Prahy, kde dokončil gymnázium a vystudoval medicínu na Karlově univerzitě. Příjmení Bondy si změnil na Povondru. K výběru nového příjmení ho inspiroval Čapkův román Válka s mloky, kde je postava Povondry, vrátného pana Bondyho. Miloš Povondra pracoval jako lékař v různých nemocnicích, a nakonec až do roku 1968 působil na ministerstvu zdravotnictví. Hned po ruské okupaci emigroval s manželkou do Švýcarska, kde pracoval ve farmaceutickém průmyslu. Prahu s manželkou pravidelně každý rok navštěvovali. Před třemi lety vydal Prostor Povondrovy paměti Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust. Kniha vyšla pod původním příjmením autora. Vzpomínky začínají popisem transportu Miloše do Terezína spolu s jeho rodiči. Tehdy mu bylo 16 let. V Terezíně byli internováni několik měsíců, podmínky zdejšího života byly sice velice stísněné a těžké, ale proti jiným táborům méně vražedné. Na počátku února 1943 však byla celá rodina transportována na východ, do vyhlazovacího tábora Osvětimi-Březinky. Zde začíná stěžejní část vzpomínek Miloše Bondyho – od úvodní selekce na rampě, kde byla maminka zařazena mezi ženy jdoucí do plynové komory, přes pobyt s tatínkem v úvodní „karanténě“ po zvykání si na nelidské a vražedné podmínky života v táboře. Po konci „karantény“ a smrti tatínka se Miloš Bondy dostává do hlavního tábora Osvětim I. V knize popisuje otrocké práce, které musel vykonávat, mučení od kápů a jejich úlohu v systému koncentračního tábora, vztahy mezi vězni různých národností (Poláky, Rusy, Ukrajinci, Francouzi, Nizozemci a Židy) a pobyt na „ošetřovně“. Přežil tam s velkým štěstím několik selekcí do plynu a zrůdné lékařské pokusy. Po několika měsících byl s dalšími Židy přeložen zpět do Osvětimi-Březinky. Zde byl zařazen do „úklidového komanda“, které odklízelo a třídilo věci, jež na rampě zůstaly po příjezdu každého nového transportu a kde se věci příchozích a většinou zavražděných dále třídily a skladovaly. Členové komanda zde pracovali po několik měsíců, poté byli obvykle zavražděni v plynových komorách a nahrazeni novými vězni. Díky potravinám ze zavazadel se mu podařilo přežít další měsíce a získat tak fyzickou sílu pro poslední etapu svého věznění. V zimě na přelomu let 1944 a 1945 s blížící se frontou a Rudou armádou začala SS Osvětim postupně vyklízet. Miloš Bondy byl nejprve transportován do Sachsenhausenu, odtud pak do pracovního tábora Ohrdruf, pobočného tábora KT Buchenwald. V Ohrdrufu vězni pracovali v otřesných podmínkách při budování tunelu ve zdejším skalním masivu. Část pobytu naštěstí přežil v táborové kuchyni, nakonec však otrocké práci při budování štol neunikl. Brzy byl na konci sil, nadto se teror SS s blížící se nevyhnutelnou válečnou porážkou zvyšoval. Před postupem Rudé armády se příslušníci SS snažili dostat více na západ, blíže Američanům. Mnoho vysílených vězňů bylo na vyčerpávajícím pochodu bez jídla a odpočinku zastřeleno. Miloš Bondy se octl začátkem dubna 1945 v Buchenwaldu. Těsně před koncem války byl odtud hnán jedním z takzvaných pochodů smrti přes Výmar do Eisenachu, kde se dočkal osvobození Američany, pomoci UNRRA i cesty zpět do své vlasti. Kromě této hlavní dějové linky autor vyprávění prokládá vzpomínkami na členy své širší rodiny a popisuje prostředí, ve kterém vyrůstal – židovskou měšťanskou rodinu z pražských Vinohrad. Vzpomínky Co odvál dým jsou tak nejen vyprávěním o životě člověka, kterého nezlomily ani ty nejkrutější podmínky, ale především osobním svědectvím o tom, čemu byly oběti holokaustu vystaveny. Jejich autor zachytil mnoho konkrétních detailů fungování táborové mašinerie, příběhy některých svých spoluvězňů i táborovou hierarchii. Vše podává velmi živě a místy i s nečekaným humorem. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-02 14:59:44

O pocitech z Procitů bez vágní pocitologie

Skoro 600 stran má svazek Procity „z pera“ Jana Kameníčka a právem ho zvěme bilančním. Sumarizuje celou desítku jeho knih (přesněji řečeno devět) vydaných mezi roky 1988–2014, nicméně texty byly více či méně pozměněny. K jedenkrát napsanému se Kameníček vracel, mnohé opětovně moduloval a dohnětl. Některé dílčí úpravy byly diktovány potřebou včlenit starší do nového, mohutnějšího koryta. Stálo to za to? Ano! A z obdobných důvodů a pro duplicitu motivů byly ze souborů Daidalova zoufalství a Ikarovy monology naopak vypuštěny tři povídky: Příběh u bytné; Kocourku můj, já pro tebe pláču a Generál a komorník. Jan Kameníček (*1955) ve svém žití zprvu jako témata akcentoval hudbu a osudy jejích předních tvůrců, ale dnes je zřejmé, že nezáleží na tom, zda pátral po osudech reálných či fiktivních. Společným jmenovatelem jsou pocity viny, latentní postižení z pomyslných křížů snímaných postav, vzestupy a propady, apatie, deziluje, vzchopení se, boj. Něha, vášeň, pomyslné i totálně hmatatelné křivdy, zoufalství jako kontrapunkt štěstí. Nad tím vším klenoucí se duhy životní konečnosti. (Ukázku z knihy nejdete ZDE.) Jak začít knihu, když je celým životem Za dozajista nejvhodnější úvod do objemného svazku byla posléze vyvolena sbírka teď už jen jedenácti povídek Daidalova zoufalství, a to včetně finálního textu Hrobník, přeloženého zatím do tří evropských jazyků. Dílu, které nedávno získalo působivou audio-podobu, tu předchází próza Kiaraan, jež je variantou na báj o Daidalovi a Ikarovi. A jako by se skrz tento příběh vynořil z pěn i dávný Hemingwayův rybář. Ale až PO ulovení ryby. Žije si na pobřeží – s vnukem – a vnuk loví taky, i když pouze v rámci dětské hry. A během každodenního čekání na Kiaraana. Volá ho na pláž, k čemž užívá lastur i vlastní ruce, ale tu vstupuje na scénu muž jménem Fresco a mikrosvět se v tu ránu stane symbolem makrosvěta, v němž si vůdci (oblečení, jak jinak, v beránčím rouše) osobují právo vycvičit mladé a nevinné chlapce pro nespravedlivý, samoúčelný boj. Každoroční slavnost doprovodí za největších veder kohoutí zápasy a celičké to pouze maskuje blížící se válku. Jak rád by děd vnukovi vnukl iluzi, že před vášní dospělého násilí půjde uletět a že chlapec opravdu může uniknout za Kiaraanem. Ale on uniknout nemůže. A samo dítě pochopí, že jde o hladivou iluzi. Hrobník, nikoli však Sabinův Už zmíněný, takřka dne již klasický Hrobník, je snově působícím příběhem, námětově blízkým povídkám Howarda Phillipse Lovecrafta či Neila Gainmana, ale... Styl je jiný a metaforičnost značná. A poněkud morbidní povídka je navíc v tom nejlepším smyslu fuksovská. Titulnímu hrdinovi hrobničení zůstalo údělem a setkávání s mrtvými samozřejmým. Co pamatuje, dotýkal se těl bez života. Je submisivní, s mrtvolami navazuje až nepřiměřený fyzický kontakt, jak mu to však také vštěpoval otec – už od třetího roku života. A hrobničení je „velkým posláním“, což mu zase vštěpovala matka. Rodina hřbitovní enklávu milovala a kontrastem k pohřbům se posléze stává mladíkova svatba. Skutečně však se v tomto případě jedná o kontrast? Úděl hrobníka je tu rozhodně spíš údělem zahradníka a nelze přece hovořit o nekrofilii, když rod jen vždy opatroval „zahrádku krás“. V neobyčejně hutném textu nechybí ani rituální pohřbení kočky, při kterém se tu jedině lze stát mužem. Alespoň hrdina to tak cítí. Po otcově smrti vnímá pak osvobození, protože hřbitov nově patří jemu. Režíruje své námluvy s půvabnou návštěvnicí a vložením drobné legendy získává děsivý příběh jímavější hloubku. Ale otcův stín syna pronásleduje a hřbitov lze opustit jen s touto novou a otcem zajisté už nevybranou chotí. Jenže... Venku mají moc veselé filmy a nelze tam proto žít. Ostatně skutečné emoce umí hrobník jenom napodobovat. A otec tu je (upozorněme) svébytnou variantou titulního hrdiny Spalovače mrtvol, avšak pointa bude jiná a s vlastní, neúprosnou logikou metafory zla v některých rodinách. Ikarovy monology a Mínotaurův ostrov Za tento soubor povídek je do Procitů vsazena sbírka dnes již pouze tuctu příběhů Ikarovy monology, a to včetně úvodní úpravy Cocteauova textu Lidský hlas a finálního Příběhu lidského hlasu. Příběh s bratrem ta kniha sází na jistou citaci z Bellowova Herzoga a poté v Procitech následuje i (mottem z Franze Kafky uvedená) kniha Mínotaurův ostrov. Její součástí je přepracování textu Příběh u bytné a původně zde šťastně fungoval doslov Františka Kautmana, do kterého filozof napsal: „Je to už řádka let, muselo být těsně po listopadu 89, nebo jaro 1990, kdy jsme seděli my tři, já, doktor Radkin Honzák a Jan Kameníček, a probírali další společenský vývoj. Kameníček se zničehonic zahleděl na krabičku zápalek (byli v té době oba vášniví kuřáci) a zcela nepochopitelně pronesl: Od této chvíle se už nebudeme dívat na tuto krabičku z jednoho úhlu, ale ze všech stran. – Stejný přístup pak volil pro variace pohledů na hrdinu.“ Ani slovo navíc! Rovněž Kameníčkovy knihy jsou jakýmisi krabičkami, i když utvářenými ze slov, přičemž sotva některé bývá navíc. Taktéž Mínotaurův ostrov jako by byl psán jedinou větou. Jde o dřeň nerealizovaného románu, ale méně, tuší čtenář, znamená více. Z psychologického hlediska se autor obírá problematiku dominance a submisivity, zde v konstelaci babička – matka – chůva. Duše trojice se doplňují, vypravěči ony dámy během jeho dospívání vytvářejí nejen „půvabné pondělky“. Ty posléze vyruší tatínek a i na otce Kafkova se odkazuje. Jak totiž Jan Kameníček ví, Kafův táta vlastně nebyl „kruťas“. Ale ani hrdina Ostrova nevnímá hlavu rodiny vysloveně negativně: miluje je, byť si neváží úrovně jeho inteligence. O čem je tedy nakonec tento příběh? Také o blížícím se konci dětství. A v jedné z mála klíčových chvil se tatínek opět projeví jako silná osobnost: to když chůvu vykáže do „méně důvěrných“ kolejí. Co mu však přitom bohužel nedochází? Že tím právě ztratil syna. Příběh o Mínotaurovi je bezpochyby příběh modelový a umně vsazený do historického období po Únoru. Docházelo k nuceným nastěhováváním nájemníků a matka a syn Brůžkovi se tak díky státu vplíží do života zde představené rodiny. Ti dva jsou přitom i pomyslný odraz vypravěčova vztahu k matce. Kameníčkovy precizní texty jsou vesměs metaforami, symboly a zhuštěninami. Přesto či proto krajně věrohodně reflektují lidství. Předkládá-li nám však přitom přetavené sekvence vlastního života, to se neptejme. A byly snad autorovi terapií? Opět nemístný dotaz. A Mínotaurův ostrov dokonce má i svůj happy end, byť ve skutečnosti nešťastný. Predestinace a Praha Roli v Kameníčkových příbězích hrávají více anebo méně odhalené rodové predestinace a je zajímavé, že zároveň často i prostředí Prahy. Konkrétní ulice, náměstí, schodiště, čtvrti, domy... Také novela o „ostrově“ se sune realitou místopisu i dějin, a to zhruba od momentu Gottwaldovy smrti a měnové reformy... Je však zvláštní, nakolik vypravěč pohlíží na děje teprve z pozdějších let života. Své běsy právě díky tomu předvádí s pocitem, že pro něj svět typu „bude, bude“, už skončil. A skrz dům tu zobrazený je kniha provázána s autorovou trilogií Čas rozpustilých písní. Působivost klíčových chvil se navíc umocňuje tím, že se k nim – spolu s hrdinou – vždy dobíráme ještě i podruhé a dokonce potřetí. Opětovná viděná jsou třeba: osvětlí problém definitivně. Je to kvalitní autorský tah a básnivá proklamace. Procity nato obsahují do jedenadvaceti kapitol rozčleněné (a citací ze Seiferta předznamenané) podobenství Rekviem za kantora Bacha. Také o této Kameníčkově prvotině už bylo mnohé napsáno. Přišla ze světa hrdinů, mezi něž patří i Schafferův Salieri, a titulní postava ve střetu s pragmatismem fakticky podléhá. Dále v Procitech najdeme prózu Dům, text Konvikt, rozsáhlou novelu Vacant, formou deníku psaný Vznik románu v sonátové formě (uvedený mottem ze Saula Bellowa) a experiment En ten tý ny, který uvozuje Sókratova úvaha o jeskyni. Celkem obsahují Procity přesně třicet próz o nejrozmanitější délce, přičemž nejkratší je – formou dopisu napsaný – Příběh matky z Ikarových monologů a nejrozsáhlejší zůstává novela v šestatřiceti kapitolách Vacant (2005). Některé tyto texty zcela pohlcují. Tak třeba i strohá, ale mistrná povídka Daidalos, jedna z vůbec prvních, co byly Kameníčkovy zveřejněny časopisecky. Chlapec zde v rodině vnímá nemoc i blížící se smrt a finále se stává jedinečným obrazem. A jsme tak dovedeni k symbolické vizi o svobodné šanci každého. „Jediným skutečným filozofickým problém je sebevražda,“ řekl ostatně klasik, a hle, zde je svoboda nahrazena ujařmením. Skrze zvuk zvonku, světlo, stín, chuť... vplouváme do bytosti školáka a do jednoho rána v činžáku. Jsme svědky konce jistého života a odhalíme tu souvislost s výtvarnými díly. Strýc byl malíř, ale je i Daidalem z jednoho z pláten, zatímco svět se vyjeví coby koncipovaná soutěž, ve které závodí nevinní sami se sebou. Daidalos je text lidského nitra a klaun kresby se stává symbolem zlověstné předtuchy. Chlapci z této povídky posléze mrzne úsměv na rtu a cestička s brašnou a ke škole už nikdy nebude klauniádou. Bude to vzlyk Jinou z prvních Kameníčkem zveřejněných povídek byl Výlet – a Marcelu Proustovi by se možná líbil. I jemu přece stačily vůně, drobnůstky, detail, aby vzpomínky vykročily na pochod. U Kameníčka oproti tomu vše roztáčí rozjitřená mysl chlapce, pro kterého je stěhování velkou událostí. A nábytek světem skrýší. I těch v paměti. Světlo, tma, zima, horko, barvy z vyřezané lví tlapy, pach domova. A fyzická potřeba dojít si na malou, vše otevírá noc, v níž hoch – přece – skončí přimknutý k matce a v její posteli. Jako by sestupoval do lůna, do prenatálního období ulit. „Kamínek, kdesi zasazený a připomínající časy klidu.“ A neskončila ještě noc a už se lze ptát, ze kterého nádraží ráno odjedou. A kam! Děsivou pointu totiž přináší teprve poslední věta. Jiná z povídek, a to Příběh u holiče, je hororem a současně psychologickou „nuancí na břitvu“. Někteří pak pamatujeme z dětství až nevysvětlitelnou nelibost z přílišné blízkosti holiče, která je tady shrnuta v jediné, polo-imaginární gesto. Příběh z prádelny akcentuje zase bič a erotiku, děsuplný zůstává i v celé své kruchtě strohosti. Jen zdánlivá je pak jeho nedořečenost, neboť se zde vypoví víc, než by vypověděly dlouhé a všelijak „barvené“ stránky o pomyslném ptáčeti. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Zhmotněným snem pro vícero interpretací je Příběh o bílém závěsu, dílo věnované smrti a spánku, ale nejen jim. A Příběh matky je jakousi mělčinou s vyobrazením její divné obrany před osočením rodu poté, co syn kamsi odešel. Ona i švagr nepociťují žádnou vinu, ale vina je jimi naopak transponována do života syna. Anebo ani to není celá pravda a skutečně se jí umně zbavoval, když ji vyvolával v druhých? Formu dopisu má Příběh s dopisem a zahrnuje taky tuto klíčovou větu: „Ostatně kdo neumí lhát, ať raději nevypráví, říká se.“ V další povídce Putzi Hanfstaengl hraje hrdina Vůdci oblíbeného Beethovena tak dlouho a tak dobře, až se mu cítí být roven. Je však vykázán. A próza Malý pan Friedmann předvádí jako básníka zaměstnance pohřebního ústavu, který se ani moc nestydí si přisvojit i Holanovy verše. Tím se však již dostáváme k částem Kameníčkovy Biblické trilogie a Ježíšovo ukřižování sledujeme očima lotra jménem Kozel – v příběhu Den poslední, den první. Do tří jazyků přeložený příběh Domu (toho „labyrintu světa“) jako by psal Edgar Poe místo Pádu domu Usherů, pokud by znal Kafkův Proces. Dům je panoptikem, nájemníci často jen loutkami. Mohou za to? Jestliže ne, proč hierarchizují? Proč plni konvencí zabíjejí nudu zásadami, falší. Proč nejsou sami sebou? Zbyly by snad jen dutiny? „Nejsi v davu, nejsi nic,“ říká se i v próze Konvikt, této alegorii na citový život odříznutého vězně, kterému je sugerováno, že je vězněm dobrovolným. A je skutečně tak obtížné se nezařadit do davu v ruce s aktovkou? Ve finále je odkaz i na Příběh ptačího krále z Ikarových monologů. Další rozsáhlá novela Vacant je podobenství uvedené citací z lékařského slovníku, podle kterého se mentální anorexie definuje jako snaha zastavit vlastní vývoj. Jsme ve městě ze snu, hledáme, ale má to smysl? Nerodí se děti, nelze ani psát! Jde o fuksovský text, kde je tématem i zkoušení čehosi, co se může hodit, ale ještě není třeba to praktikovat. Novela ilustruje tyranii, ba ďábelství, ale i hovoří o smysluplnosti umění. A roční doby jdou zde v kontrastu s ustrnutím v čase a lékařská věda plká mimo mísu a své pravé místo a Marek mění hůl v hada a hada zase v hůl. Prchněme z podobného města! Je kam prchnout? Vznik románu v sonátové formě jsou – snad – zápisky šílence, ale hudebnost je tu nesporná. Začíná se 15. březnem. Plyne čas a v říjnu další rok si vypravěč konečně vzpomene na jeden pro něj podstatný Kafkův dopis, ve kterém se tvrdí, že nikdo okolo neviděl překážky tak, jak je vnímal sám Kafka. Opakovanými pokusy o sebeanalýzu vypravěče připomíná text díla Ladislava Klímy. Muž zde hovoří se svým lékařem, ale nepřipadá mu, že lékař chápe jeho stavy. To dílo upomíná i na Klímovo Utrpení knížete Sternenhocha a ptá se: „Skutečně se psaním vymaníme z iluze?“ Tak se ptal již Franz Kafka a poeovská samota tu byla vypravěči vnucena. Anebo ji snad vyhledával? Pokud ano, odkdy? Otázkami roste paranoia a opět narazíme na motiv šachové partie, který vkliňuje Jan Kameníček do řady povídek. Text končí jiným 15. březnem a hrdina mezitím už přijal smrt zaživa, aby spatřil i její důsledky. Dodejme už jen: v chronologickém řazení a podle dat prvních vydání sestává svazek Procity z přepracovaných verzí knih Rekviem za kantora Bacha, Dům, Vznik románu v sonátové formě, En-ten-tý-ny. Konvikt, Daidalova zoufalství, Vacant, Ikarovy monology a Mínotaurův ostrov.   Spisovatel a scenárista Jan Kameníček (*1955), absolvent Střední průmyslové školy stavební, studoval na Pražské konzervatoři obor violoncello, působil v Československém rozhlase a od roku 1980 je ve svobodném povolání. Z matčiny a zrovna tak tatínkovy strany je z rodin kulturně podnětných, společensky významných, tvůrčích. K příbuzným patří publicistka-překladatelka Marie Fantová, slavný architekt Josef Fanta, překladatelka Eva Horlivá, fotografka Dagmar Hochová, filozof Vladimír Hoppe... Také Jan Kameníček, byť je charakteristicky skromným mužem, náleží k téže plejádě. Nezačínal obrovsky, jako spíš odpovědně. Psal prózy, s přítelem z konzervatoře Svatoslavem Gosmanem vybrušovaly hry i televizní scénáře. Některé jeho první rukopisy vyšly samizdatově a následně po různých překvapujících aluzích na klíčové životní momenty některých figur světové hudební scény (Johann Sebastian Bach, Ferenc Liszt) vplynula jeho tvorba jako po nějaké řece mezi břehy existencionality – i literární kritika tak registruje v jeho personě (a duši oné osobnosti) evropského pokračovatele existencialistů. Jeho dílo je, byť nikoli doposud kompletně, přeloženo do angličtiny, němčiny či polštiny.   Knihu Procity uspořádala a ediční poznámku napsala Magdalena Wagnerová. Podstatnou zásluhu na její realizaci má Jan Šavrda. Vydalo nakladatelství Dybbuk. Praha 2019. 560 stran

Čas načtení: 2024-02-26 18:30:41

Blížící se halving může způsobit celosvětovou migraci těžařů

Snížení odměn vyvolává mezi americkými těžaři obavy o ziskovost a potenciálně může spustit jejich migraci. Bylo by to vlastně špatně? Článek Blížící se halving může způsobit celosvětovou migraci těžařů z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-03-27 10:00:01

Nezvyklé ticho v přírodě varuje třeba před zemětřesením. Na co si dávat pozor?

Západní, severovýchodní a jižní část republiky, dalo by se říci, že v podstatě oblasti kolem hranic s Polskem a Německem, se na seismické mapě Česka barví dočervena. Ačkoliv to neznamená, že by se tady země třásla denně, vyšší pravděpodobnost v těchto oblastech zkrátka je. Dejte si pozor hlavně ve chvíli, kdy si uvědomíte absolutní ticho přírody. Právě to totiž může věštit budoucí problémy.  Smrtící požár v bostonském nočním klubu. Zemřelo při něm více lidí, než přežilo Číst více Největší zemětřesení Největší zemětřesení bylo v naší republice právě v oblasti Nového Kostela na Chebsku, kde dosahovalo v epicentru intenzity 7–8 na desetistupňové Richterově škále, jak se píše na webu Masarykovy univerzity. Jedno takové otřáslo krajem v roce 1908, další pak o sedmasedmdesát let později, v roce 1985. Stejné intenzity dosáhla zemětřesení mezi Trutnovem a Hronovem a nedaleko Českého Těšína shodně v aktivním roce 1901.  Nejde jen o minulost Zemětřesení v Česku ale určitě nejsou jen otázkou minulosti. Také v minulém roce se otřásala například oblast kolem západočeských Lubů, šlo ale naštěstí jen o menší záchvěvy, které mnozí obyvatelé tohoto kouta republiky nemuseli ani zaznamenat. O něco silnější zemětřesení pak nejen vědci zaznamenali už i v letošním roce, konkrétně 7. března v okolí Mirotic severozápadně od Písku. Tady se jednalo o silnější záznamy s magnitudem 3,9. To znamená, že si jich všimli nejen v místě epicentra, ale také na rozsáhlém šumavském území, zmiňuje Geofyzikální ústav Akademie věd České republiky.  My máme přístroje, zvířata intuici Zatímco my lidé se musíme při předvídání spoléhat na přístroje, zvířata to mají v mnoha případech jednodušší. Jejich přirozená intuice, spojená s přírodními ději, jim umožňuje vycítit blížící se nebezpečí ve chvílích, kdy člověk na nic podobného ani nepomyslí. Můžeme se tedy naučit vnímat změny v jejich chování a podle toho řídit i svůj život. Určitě se to vyplatí.  Přidejte se ke zvířatům Jak je možné, že se kočky začnou chovat neklidně, psi štěkají a divoká zvířata dokonce v celých skupinách prchají z nebezpečného místa? Podle vědců dokáží zvířata vysledovat změny magnetického pole, které zemětřesení předcházejí. Stejně tak vycítí i ty nejjemnější vibrace, jež lidé nemají možnost vnímat, jak uvádí server geologyscience. Při nich dochází mnohdy k jemným únikům plynů. I ty zvířata zaregistrují. Uvidíte-li tedy prchat velké skupiny zvířat, bude nejlepší se k nim přidat. Apokalyptický konec slavné vzducholodě. Zeppelinův vynález shořel v přímém přenosu Číst více Ani psa by nevyhnal… Čeho si máme u zvířat všímat, pokud je chceme „využít“ k předpovědi blížícího se zemětřesení? Máte-li doma psa, pak se může chovat nervózně, dokonce není vyloučeno, že zaleze pod skříň či do jiného zdánlivě bezpečného úkrytu, který nebude chtít opustit. Určitě se bude bránit jindy tak oblíbené procházce venku. Stejně tak neklidné budou kočky. Ani ty možná nebudou ochotné vyjít z domu a jejich mňoukání bude mnohem naléhavější než jindy.  Příliš velké ticho? Zbystřete! I bez domácích zvířat je možné poznat blížící se přírodní riziko, přičemž nemusí jít jen o zemětřesení. Pokud si v teplém letním dnu uvědomíte, že z ničeho nic neslyšíte ptačí zpěv, pak je načase raději na chvíli schovat hlavu pod střechu. Pravděpodobně se blíží cosi, o čem zatím nemáme ani tušení, i když se tak rádi označujeme za pány tvorstva.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Pluto si v roce 1981 vzalo 65 životů. Důlní neštěstí v Litvínově.

Čas načtení: 2024-04-02 05:06:39

Blížící se volby do parlamentu EU mohou přinést i zrušení normy Euro 7 a tedy i zákazu spalovacích motorů

Volby do Evropského parlamentu 2024 se budou konat od čtvrtka 6. do neděle 9. června 2024. Jste-li občanem EU, máte v těchto volbách právo volit, tak jako dalších přibližně 400 milionů Evropanů. A můžete tak pomoci třeba i ke zrušení zákazu spalovacích motorů. Jak je to možné? Lídři kandidátek koalice Spolu a hnutí ANO pro evropské […]

Čas načtení: 2024-04-07 12:06:08

Ukrajina vstoupí do NATO, oznámil Blinken a naznačil blížící se třetí světovou válku s Ruskem

Ministr zahraničí USA Antony Blinken prohlásil, že Ukrajina skutečně vstoupí do NATO, což je zatím nejjasnější známka toho, že se planeta ocitla na pokraji další světové války. Důvodem, proč je to vážnější než snad cokoli jiného, co se dosud mezi… The post Ukrajina vstoupí do NATO, oznámil Blinken a naznačil blížící se třetí světovou válku s Ruskem first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2024-04-09 07:46:54

Blížící se jaro znamená i ideální dobu na zemní práce. Vypůjčte si tak kvalitní stavební techniku

Právě nyní, když je pomezí zimy a jara, je mimo vegetační období a zároveň je regenerace zeleně na té nejlepší možné úrovni. To může například pro majitele zahrad a větších pozemků kolem domů znamenat i to, že je nejdokonalejší chvíle na rozjetí dlouhodobých projektů. Mezi nimi může být například i samotná zemní práce. Ty samy […] The post Blížící se jaro znamená i ideální dobu na zemní práce. Vypůjčte si tak kvalitní stavební techniku appeared first on Bydlimmoderne.cz.

Čas načtení: 2024-04-16 00:24:36

Jak přežít blížící se halving Bitcoinu a zajistit se proti pádu ceny?

Většina kryptoinvestorů a traderů vyhlíží halving s očekáváním růstu ceny. Pro těžaře ale představuje především výzvu. Článek Jak přežít blížící se halving Bitcoinu a zajistit se proti pádu ceny? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-08-15 05:06:51

Pozor na blížící se bouřky. Poradíme, co dělat, když vám kroupy poničí auto

Silné letní bouřky v Česku každoročně způsobí škody za miliardy korun. Jen před pár dny se takové bouře doprovázené krupobitím prohnaly Německem a podle předpovědi počasí by o víkendu měly udeřit i u nás. Už teď je dobré přemýšlet nad tím, kam případně schovat auto. To je totiž asi jediná účinná obrana proti škodám po […]

Čas načtení: 2024-08-20 15:46:03

Varoval před blížící se mimozemskou invazí a nyní náhle zemřel

Doktor Rašíd Buttar zemřel ve věku 57 let a krátce předtím tvrdil, že byl otráven – v posledním proudu svého života však tvrdil, že... Článek Varoval před blížící se mimozemskou invazí a nyní náhle zemřel se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-09-05 17:35:30

Blížící se rozhodnutí Fedu by mohlo poslat Bitcoin o 20 % dolů

Alespoň to tvrdí analytici přední americké kryptoměnové burzy Bitfinex. Z čeho vycházejí? Článek Blížící se rozhodnutí Fedu by mohlo poslat Bitcoin o 20 % dolů z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-09-19 06:01:01

Česko řeší povodně, Babiš se ve sněmovně rozčiluje, že není čočka na kyselo

Andrej Babiš si nevidí do úst. To není žádná novinka a z některých jeho projevů v Poslanecké sněmovně je to hodně znát. Ve svých projevech také dokáže propojit věci, se kterými by měli problém i ti nejlepší řečníci. Zatímco jeho nohsledi Karel Havlíček a Alena Schillerová vytrvale rýpou do vlády kvůli povodním, stavebnímu řízení nebo zaměření českého eurokomisaře, Andreje Babiše se tyto přízemní problémy příliš nedotkly. Co se ho ale dotklo velmi, je zřejmě to, že ve sněmovní jídelně už neservírují jeho oblíbené jídlo. Jal se tedy vyšetřovat, co za tím stojí. Okamura, Ukrajinci, ryby, důchodci a novodobý Hitler Číst více Babišovi zrušili čočku na kyselo Jen chvilku potom, co sněmovna uctila oběti povodní minutou ticha, začal Babiš mluvit o poměrech ve sněmovní kantýně. „Já dneska chci tady mluvit, paní předsedkyně, a možná budete překvapena, o tom, jak chodím tady do Besedy na čočku na kyselo. Já jsem se na ni těšil a pan kuchař mi řekl, že už nikdy nebude. A víte proč? Nevím, jestli vy víte vůbec, jaká je situace v gastru tady ve sněmovně. A jako bývalý podnikatel a toho času politik, bohužel politik, vím, že to nejcennější, co je, jsou zaměstnanci,“ prohlásil Babiš a začal obšírně řešit platy sněmovních kuchařů a pomocné síly s tím, že jsou ve sněmovně tyto pozice silně podhodnocené. Po Babišově projevu zazněl sálem potlesk. Samozřejmě, že poslanců hnutí ANO. Pekarová: Babiš je odtržený od reality Jakkoliv vám nemusí být ohodnocení sněmovních zaměstnanců lhostejné, není zcela vhodné řešit je veřejně u řečnického pultíku jako Andrej Babiš. A to obzvláště v momentě, kdy v Moravskoslezském kraji ještě neopadla voda a řada lidí ve vaší zemi bojuje se smrtícím živlem už několikátým dnem. Pak můžete totiž riskovat to, že se nad vašimi stížnostmi mohou pozastavovat nejen obyčejní lidé, ale hlavně vaši koaliční partneři. Šéfka TOP-09 Markéta Pekarová Adamová se takové šance hned chytila. „Zatímco Jesenicko a Opavsko řeší nedostatek pitné vody, poslanec Babiš se ve Sněmovně zabývá nemožností dát si ve sněmovní jídelně čočku a kritizuje nízké platy v gastru. Míra jeho odtržení od reality evidentně dosáhla maxima,“ uvedla na síti X. Babišův projev podobně okomentoval i poslanec STAN Petr Letocha zvolený za nejvíce postižený Moravskoslezský kraj. Úderka Havlíček a Schillerová nepolevují Zbytek hnutí ANO však na rozdíl od Babiše nekouká do talíře, ale hledí na blížící se krajské volby a snaží se přesvědčit nerozhodnuté voliče, že Česko povodně nezvládlo tak dobře vlivem neschopných koaličních politiků. Nejvíce na této frontě bojuje zřejmě Karel Havlíček, který tváří v tvář blížící se přírodní katastrofě shazoval jihomoravského hejtmana Jana Grolicha slovy, že u nedávného tornáda působil jako „juniorní pučmidrátek, který se díval zpovzdálí“. S tím, že Grolich má velmi slušnou šanci na znovuzvolení, to zcela určitě souvisí jen pramálo. Dvojí metr Andreje Babiše: Když byl obviněný, držel se zuby nehty, svoje lidi ale v průšvihu potopí hned Číst více Podobnou rétoriku zvolila i první žena hnutí ANO Alena Schillerová. „Je mi líto, že musím konstatovat, že postižení povodněmi mají velkou smůlu, že neštěstí je potkalo za vlády Petra Fialy,“ napsala exministryně financí, která ještě několik dní zpět psala, že „stojíme před výzvou, která nezná barvy politických stran“. Jistě, ale jen do té doby, než zjistíme, že se blíží volby. KAM DÁL: Chtěla si šplhnout, nevyšlo to. Babiš v přímém přenosu u Xavera zpražil svoji poslankyni

Čas načtení: 2024-10-30 20:15:06

Odhalení Nintenda Switch 2 už za pár hodin? Blížící se setkání s investory dává naději

Představení nástupce populární konzole Nintendo Switch netrpělivě očekává celý herní svět Podle posledních spekulací by k tomu mohlo dojít už zítra Přesto bychom si neměli dělat velké naděje Jednou z nejočekávanějších událostí v herním světě je bezesporu příchod nástupce veleúspěšné konzole Switch od japonské společnosti Nintendo. O něm se spekuluje už nějaký ten pátek, přičemž samotný gigant z Kjóta stále mlčí, především ohledně termínu představení. Jedna z posledních spekulací, která okolo chystaného zařízení koluje, se týká právě překvapivého odhalení. K tomu by mělo údajně dojít ještě tento měsíc, tedy nejpozději zítra. Přečtěte si celý článek Odhalení Nintenda Switch 2 už za pár hodin? Blížící se setkání s investory dává naději

Čas načtení: 2024-11-20 14:09:00

Je akciový trh přehřátý? Časem prověřený ukazatel naznačuje blížící se katastrofu!

Americké akciové indexy letos dosahují rekordních hodnot, ale historická data naznačují, že by investoři měli být obezřetní. Shillerův poměr P/E dosahuje úrovní, které v minulosti předcházely poklesům o desítky procent. Článek Je akciový trh přehřátý? Časem prověřený ukazatel naznačuje blížící se katastrofu! z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-11-21 17:29:11

Tyto 3 opomíjené signály naznačují blížící se pád ceny Bitcoinu

Bitcoin roste již třetí týden v řadě. Od zvolení Donalda Trumpa prezidentem se zhodnotil o více než 40 %. Bitcoinová dominance je stále výše a výše. Čeká nás prudká korekce? Článek Tyto 3 opomíjené signály naznačují blížící se pád ceny Bitcoinu z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-12-06 18:00:10

Prsten Oura bude ještě chytřejší, upozorní na blížící se nemoc

Chytré prsteny Oura dostávají novou funkci s názvem Symptom Radar Ta na základně naměřených hodnot indikuje, zda je u uživatele vyšší pravděpodobnost onemocnění K dispozici bude pro prsteny Oura 3 a 4 Obzvláště nyní v zimním období se jen málo komu z nás vyhne nějaká ta nemoc. Ať už jde jen o lehkou chřipku, nebo něco vážnějšího, v každém případě se nejedná o nic příjemného a dokáže to nejednoho člověka v předvánočním shonu zabrzdit. Naštěstí máme po ruce chytré technologie, které o našem zdraví sbírají řadu údajů, které mohou napovědět, že na nás „něco leze“. Zatímco řada nositelné elektroniky komplexní vyhodnocení stále ještě neumí, někteří už pomalu do této sféry nakukují, jako kupříkladu finská Oura. Přečtěte si celý článek Prsten Oura bude ještě chytřejší, upozorní na blížící se nemoc

Čas načtení: 2025-02-27 14:47:14

Windows 10 je i přes blížící se konec stále oblíbeným operačním systémem mezi hráči

Jak už je dlouhou dobu veřejně známo, operační systém Windows 10, který je tu s námi již deset let, se k říjnu letošního roku chystá oficiálně ukončit podporu. Tento krok by tak dle ideálních představ Microsoftu měl uživatele donutit k přechodu na novější Windows 11, což se ale podle nejnovějších statistik děje zatím jen z […] Článek Windows 10 je i přes blížící se konec stále oblíbeným operačním systémem mezi hráči se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2025-03-06 15:30:32

Tvůrce The Last of Us vystrašil fanoušky. Třetí díl možná nikdy nevznikne

Tvůrce The Last of Us se při příležitosti blížící se druhé řady seriálové adaptace rozpovídal o budoucnosti herní série Podle Neila Druckmanna by fanoušci se vznikem třetího dílu rozhodně neměli počítat Vše podle něj záleží na tom, zda se tvůrcům podaří vymyslet dostatečně nosný příběh The Last of Us bezpochyby patří k nejlepším videoherním sériím předcházejících konzolových generací, o čemž ostatně svědčí mimo jiné řada získaných ocenění pro nejlepší hru daných let. Už jen proto fanoušky pochopitelně zajímá, zda se někdy dočkají třetího dílu. Podle tvůrce slavné série a šéfa studia Naughty Dog Neila Druckmanna, kterého při příležitosti blížící se premiéry druhé řady povedené seriálové adaptace vyzpovídal magazín Variety, by hráči vznik případného pokračování neměli brát za hotovou věc. Přečtěte si celý článek Tvůrce The Last of Us vystrašil fanoušky. Třetí díl možná nikdy nevznikne