Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-11-04 06:32:26

Michael Kocáb: Komunisté v listopadu 1989 promarnili šanci k vnitrostranickému puči

Michael Kocáb a Oskar Krejčí, dva protagonisté politické aktivity, která v mnohém formovala vývoj v listopadu 1989, se sešli v redakci Literárních novin. Aby vzpomínali, diskutovali, souhlasili spolu i nesouhlasili. A také aby upozornili na knihu, kterou o tomto vzrušeném období sepsal Michael Kocáb. Debatu moderoval vydavatel Literárních novin Miroslav Pavel.    Pavel: Scházíme se poprvé po třiceti letech. Trochu jsme zestárli, ale paměť nám pořád slouží. Jaké máte právě teď pocity?   Kocáb: Potvrzuji, že se opravdu vidíme po třiceti letech. S Oskarem jsem se poprvé sešel letos v únoru, když jsem si potřeboval upřesnit některé události do své nové knihy Vabank. Kniha mění v mnoha ohledech paradigma výkladu toho, co se vlastně dělo před a po 17. listopadu, a mé pocity jsou proto následující – napjaté očekávání, jak to odborná veřejnost přijme. S Oskarem jsem spolupracoval na fakticitě a v mnohém jsme se shodli. Ale pokud by se někomu zdálo, že jsme přijali nějakou společnou interpretaci, tak říkám: Ne. Nic takového neexistuje. Považoval jsem za důležité o tehdejších událostech s ním diskutovat, protože to byl jediný člověk protistrany, který u toho byl bezprostředně se mnou a s Michalem Horáčkem, přičemž my, jako MOST jsme se synchronizovali s Jiřím Křižanem a Václavem Havlem. Pak samozřejmě premiér Adamec, ale toho zapojil naplno do hry Oskar Krejčí. A potom ještě vy a několik lidí z úřadu vlády, naštěstí žijících, kteří mohou potvrdit, že to probíhalo přece jenom trochu jinak, než se traduje. Mám na mysli dobu, než zapnul Hanzel magnetofony, což bylo až při prvním setkání Adamce a Havla v Obecním domě, 26. listopadu. V té době ale bylo už leccos velmi zásadního odehráno.   Pavel: Pochopitelně se všechno v listopadu 89 odehrávalo v nějakých souvislostech – i mezinárodních. Vliv mělo i to, co se dělo v ostatních tzv. socialistických zemích. Ale to vůbec nevylučuje, že významnou roli sehráli lidé v tehdejším Československu.   Krejčí: Diskutovalo se o tom i v uplynulých třiceti letech. Jaká byla vlastně role Kocába a Horáčka? Na první pohled je málo viditelná. Byli to lidé, kteří běželi před frontou. Byli takříkajíc v týlu nepřítele. Výsledek se pak zdál samozřejmý. Ale někdo musel ten most připravit. My, co jsme byli na vládě, jsme byli v nějakých pozicích a měli jsme na výběr, jestli tímto směrem půjdeme, či nikoliv. Ale Kocáb s Horáčkem se museli sami rozhodnout a vyběhnout ty schody během několika dní. Platí jednoznačně, že ta geopolitika změnu předurčila, ale formu, tu tomu dal MOST.   Kocáb: Jakou úlohu v tom hrálo ÚV KSČ, zpravodajské služby, Sovětský svaz – to je něco, co ještě není úplně rozklíčováno. A některé články, které v poslední době vycházejí, to paradoxně spíše ještě zatemňují. Snažil jsem se v knize chod událostí podepřít co nejjednoznačnějšími důkazy. Není tam mnoho interpretací, shromažďoval jsem hlavně dokumenty. Když něco komunisti dělali, říkali, nebo psali, tak jsem to přepsal jedna ku jedné. Aby mi pak někdo neřekl: To si takhle Kocáb myslí. Možná bude něco chybět, protože dokumentů jsou hory. Ale jsou tam například přímé výpovědi tehdejších komunistických vládců, přepsané magnetofonové záznamy z jednání OF a VPN, výpovědi přímých aktérů a také denní situační zprávy, tzv. DSZ, ministerstva vnitra a Státní bezpečnosti. Zajímavé bylo, že například mé vystoupení při zakládání Občanského fóra celkem přesně popsal zástupce náčelníka II. správy SNB Miroslav Chovanec už den poté. Docela by mne zajímalo, koho tehdy Státní bezpečnost v Činoherním klubu měla. Jednu věc jsem při studiu všech těch materiálů pochopil – a to klidně považujte za provokativní větu do začátku téhle besedy: Sametová revoluce se u nás odehrála proti vůli celého establishmentu – ÚV KSČ, Sboru národní bezpečnosti a armády. Některé složky už tehdy mohly mít svoje zájmy a mohly pracovat s náznaky, že socialismus se už dlouho neudrží, ale opakuji, bylo to proti vůli celého vedení státu. Komunisté měli připraveny akce Zásah, Norbert a Vlna a kdykoli je mohli zahájit. Proběhlo to i proti vůli KSSS, zejména jestřábů v ní, ale nakonec i proti vůli Gorbačova. Zachytil jsem, že řada tehdejších vlivných komunistů je přesvědčena, že Gorbačov chtěl všechno rozpustit. Že snad i cíleně pracoval na demontáži socialismu, či přinejmenším sovětského bloku. Nemyslím si to. Podle mého názoru jeho přestavba a glasnosť byl plán, jak právě udržet socialistický blok rozvolněním rigidního uzurpátorského zákonodárství a připuštěním částečné svobody slova i podnikání. Vše ale na bázi socialismu a při zachování vedoucí úlohy strany. Nejspíše usiloval o jakýsi derivát čínského řešení, jak ho dneska vidíme. A důsledným prosazováním svých reforem chtěl ubrat vítr z plachet opozici. Kdyby tehdy Jakeš, Honecker, Živkov – všichni ti mocipáni – na tu hru přistoupili a začali ve svých zemích urychleně realizovat zásady perestrojky a glasnosti, tak by to opozici přinejmenším oslabilo. Když si porovnáte principy perestrojky a například rané požadavky Občanského fóra, tak si je to v lecčems podobné. Mluvím ale jen o prvních požadavcích, pak jsme šli samozřejmě daleko dál. Revize sovětské intervence z roku 1968 se tehdy ještě v Gorbačovových úvahách neobjevila, ale rozvolnění článku o vedoucí úloze komunistické strany připuštěním voleb z více kandidátů, či umožnění soukromého podnikání, tedy alespoň v určitých mezích, už ano. Prosazoval i větší svobodu slova a Sověti propouštěli politické vězně. Kdyby tehdejší mocipáni ve východním bloku jeho taktický plán pochopili, tak si myslím, že se všechno mohlo odehrát i jinak. Jenže oni to nepochopili.   Pavel: Jenom drobnou poznámku. Modifikovat vedoucí úlohu strany v ústavě Československa, to už dostala za úkol komise ÚV KSČ, kterou řídil Marián Čalfa. Dávno před listopadem. Otázky rozvolnění ekonomických svobod, to všechno začala připravovat ještě Štrougalova vláda, který ale pak rezignoval v souboji s dogmatiky.   Kocáb: Ale pozor. Gorbačov už s tím přicházel od roku 1986 a stupňoval to.   Krejčí: V tomhle máš samozřejmě pravdu. Když to ale potom promítneš do těch dní v listopadu 89, tak už vidíš, že nás Gorbačov opravdu házel přes palubu.   Kocáb: To je to, v čem se nedohodneme…   Krejčí: Ale my jsme se přece dohodli na 17. listopadu, tehdy už nás hodil přes palubu.   Kocáb: Po 17. listopadu už to asi pomalu začal vzdávat, protože mu naši disidenti jeho plán zcizili a tehdejší vládnoucí komunisté se propadli do kataleptického stavu. Ale chtěl bych to dokončit. Rigidní vedení státu perestrojku nepřijalo. Gorbačov pravděpodobně zorganizoval, či alespoň podpořil první převrat – i když konkrétní důkazy jsem nenašel – ve východním Německu. Padl tam Honecker a byl nahrazen Egonem Krenzem. To nebyl reformní komunista – to byl jen mladší, padesátiletý, bývalý vůdce komunistické mládeže a od roku 1983 člen politbyra SED, takový Štěpán či Mohorita východního Německa. Čili klasický vnitrostranický převrat, který byl naplánován i v Československu. U nás se ale nepovedl, protože ho jeho osnovatelé zpackali a naši disidenti rychle zareagovali. Zaplať pánbůh. Tím se dostávám k naší sametové revoluci tak, jak jsem ji zažil já. V zorném poli iniciativy MOST, která začala pracovat už od září, se na straně tehdejšího establishmentu objevily tři čtyři postavy, které, dle mého názoru, pochopily, že jejich urputný boj o zachování socialistického zřízení musí mít tentokrát určitou mez: nesmí téct krev. Té už bylo v minulosti dost. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} MOST se netajil tím, že mu jde o demontáž tehdejšího politického zřízení, ale také opakovaně zdůrazňoval, že je nutné se vyhnout násilnému střetu. Na to slyšel v té době Oskar Krejčí a jeho nadřízený Adamec, předpokládám, že i vy. Vy jste byl také v tom klubu těch nejbližších. V tomto ohledu jsme měli společnou prioritu a i při nejzásadnějších politických bitvách jsme ji dokázali mít stále na zřeteli. Později se v tomto smyslu zapojil i Mojmír Zachariáš, velitel Západního vojenského okruhu a náčelník generálního štábu Miroslav Vacek. Při jednání s generálporučíkem Zachariášem – byl jsem za ním v Táboře s Václavem Klausem – jsem argumentoval zhruba v těchto intencích: „Pane generále, naše armáda nesehrála nikdy zásadně pozitivní roli. V roce 1939 to zabalila, v roce 1968 také a vrcholem vaší kariéry přeci nebude rozkaz ke střelbě do vlastních obyvatel, studentů? Tomu nevěřím.“   Pavel: To bylo dost brutální…   Kocáb: Takový výsledek jeho strmé vojenské kariéry v socialistickém systému musel být pro něj nepřijatelný a i jeho výraz tváře tomu napovídal. Nebyl nepřátelský. Generálu Zachariášovi podléhalo 85 procent pozemního vojska ČSLA a podle Varšavské smlouvy v případě konfliktu i střední skupina sovětských vojsk. Té velel sovětský generálporučík Eduard Vorobjov. Zachariáš byl tím, kdo měl spustit vojenskou akci Zásah, která by zbraněmi zastavila rodící se revoluci a vyhlásila stanné právo. Pro tuto akci by bylo vyčleněno v českých zemích a na Slovensku 9 345 vojáků, 575 automobilů, 130 obrněných transportérů, 155 tanků a 81 vozidel speciální techniky. Po zhruba dvouhodinovém jednání Zachariáš prohlásil, že on, pokud zůstane ve funkci, proti demonstrantům nezasáhne. A podepsal v tomto smyslu i komuniké. Následující den jsem již sám dorazil na generální štáb ČSLA a od jeho náčelníka, generálplukovníka Miroslava Vacka, jsem získal podobné ujištění. Vše detailně popisuji v knize Vabank. Byla však připravena ještě další akce – Norbert. Při té mělo být podle jmenného seznamu internováno 9 500 odpůrců režimu. Bylo soustředěno také asi sto odborných vojenských pracovníků pro akci Vlna – obsazení televize a rozhlasu v případě, že by se jejich pracovníci odmítli řídit pokyny státní moci. Mimochodem ten „hodný“ Gorbačov se těsně před svým pádem pokusil takovou akci realizovat tankovým útokem na televizní věž v litevském Vilniusu. Už první den bylo zabito 13 civilistů a cca 600 lidí bylo zraněno. U nás k tomu naštěstí nedošlo, protože sovětská armáda dostala od Gorbačova příkaz nezasahovat, pokud se hněv demonstrantů neobrátí proti ní samotné. To mně a Horáčkovi sdělil rada sovětské ambasády Vasilij Nikitovič Filipov, když jsme ho 28. listopadu navštívili s žádostí OF, kterou jsme s Horáčkem iniciovali, aby Gorbačov podniknul urychlené kroky ke stažení sovětské armády z Československa. Československá armáda však byla pod neustálým tlakem ministra obrany, armádního generála Milana Václavíka, který vykřikoval, že je třeba uvést do bojové pohotovosti armádu, Bezpečnost a milice a také, že „Kontra se nám vloudila už i do ústředního výboru“. A v této situaci stáli premiér Adamec a jeho poradce Krejčí, když po již více než dvouměsíčním jednání s iniciativou MOST koncipovali pro mimořádné zasedání ÚV KSČ dne 24. listopadu projev, ve kterém premiér silové řešení kategoricky odmítnul, a také z hlediska situace nejdůležitější generálové Vacek a Zachariáš, kteří nám nakonec slíbili, že akci Zásah nespustí, jakkoli ji předtím připravovali. Námitka, že ÚV KSČ přece silové řešení na tomto zasedání – 24. listopadu – vyloučil, obstojí jen částečně, protože vyloučil i nevyloučil. V nočním usnesení z téhož dne totiž stojí, že: „Vedení strany a státu nezvládlo tuto situaci“ a v neodkladných opatřeních tohoto usnesení ÚV KSČ „žádá příslušné orgány, aby při řešení současných společenských problémů nebylo použito mocenských prostředků, pokud nedojde k ohrožení života a zdraví lidí, majetku a narušení základu socialismu.“ Ovšem k narušení základu socialismu evidentně došlo a riziko, že mimořádná bezpečnostní opatření [MBO] mohou být realizována, tak přetrvávalo až do 19. prosince, kdy byla Federálním shromážděním potvrzena vláda národního porozumění. Poslední, byť chabý pokus o spuštění akce Zásah se objevil ještě 18. prosince. Projednával jsem to s Miroslavem Vackem, tehdy už s ministrem obrany, a armáda poté vydala uklidňující stanovisko. Pokud někdo nevyjde s nějakými novými informacemi, tak já vidím tyhle čtyři lidi jako hrdiny protistrany. 10. prosince odstoupil prezident Husák i premiér Adamec a na scénu vstoupil Marián Čalfa, který se stal, dle mého názoru, pátým bývalým komunistou, který významně přispěl k sametovému průběhu naší revoluce. Že právě Oskar Krejčí pro něj napsal návrh programového prohlášení vlády národního porozumění, stojí za zamyšlení. Komunistům to asi ještě nedocházelo, protože vše odhlasovali, jak bylo jejich zvykem – jednomyslně. Ale 19. prosinec je dnem, kdy byly ve vládním prohlášení položeny základy příštího, již nesocialistického uspořádání státu a navržen jako příští prezident Václav Havel. Přitom tam seděli všichni – Biľak a další normalizátoři z ÚV KSČ. Tedy já nevím, jestli nešel Biľak při hlasování na záchod, nebo neutekl zadním vchodem, ale poslancem byl. To byla prostě epochální věc. A Gorbačov jenom koukal a zjišťoval, že jeho docela chytrý nápad s přestavbou nevyšel, že nepadnul na úrodnou půdu a nezbylo mu nic jiného než postupně vyklízet pozice. Nakonec všechno prohrál a ještě je podezříván z úmyslného rozvratu sovětského impéria. Když teď udělám střih na konec roku 1990, tak v čele všech zemí socialistického bloku stáli bývalí prorežimní komunisté: Jaruzelski, Krenz, Szűrös, Mladenov a později i Iliescu. Jedinou výjimkou byl antikomunista Havel. Říkají o nás, že jsme byli poslední, ale zato jsme byli nejradikálnější. A pak tu byl ještě generál Vorobjov, který ze všech sil napomáhal rychlému průběhu odsunu sovětské armády. Sametová revoluce nemohla skončit, dokud jsme byli okupovanou zemí. Okupace skončila 30. června 1991 a v srpnu 91 se odehrál protigorbačovský puč. Za pouhých šest týdnů. Byla to dějinná skulina, kterou jsme proklouzli. Obrovskou odhodlaností našich občanů. Kdyby tam nebyly ty statisíce v ulicích, nedokázali bychom to. Dynamikou studentů a herců, kteří jezdili po celé republice, roznášeli informace a podněcovali naše občany k odporu. A řízením Občanského fóra, Veřejnosti proti násilí a také MOSTu a dalších organizací. Takhle to vidím já.   Pavel: Budu na to reagovat ad hoc. Iniciativa MOST je datována do září 89. Chtěl bych říci, že jsme se na vývoj událostí začali s Oskarem postupně připravovat už od května 89. Adamec mne tehdy poslal do Moskvy, abych zjistil, co vlastně ti Rusové chtějí. Po návratu jsem mu sepsal krátkou zprávu, jejíž podstatou bylo, že perestrojka otevírá všechny potlačované problémy v Sovětském svazu a že to nedopadne dobře. A že se musíme začít starat sami o sebe.   Kocáb: S tím plně souhlasím.   Pavel: Proto moje hodnocení Gorbačova není tak pozitivní. Připadá mi jako takový typický ruský intelektuál. Omámený svými vlastními idejemi a představami. Ale mám pocit, že ztratil cit pro politickou realitu, neuvědomoval si všechny politické souvislosti. U něj to všechno bylo o to složitější, že zastupoval jednu ze dvou supervelmocí.   Kocáb: To, co říkáte, mi zapadá do mozaiky, že on byl podobně konsternován jako ÚV KSČ u nás. Přečetl jsem stenografický záznam mimořádného zasedání ústředního výboru 24. listopadu 1989 a pochopil jsem, že vedoucí komunisté byli zcela bezradní. Děsili se nastalé situace a nevěděli, co dělat. Pro Gorbačova pracovala komise, vedená tajemníkem Jakovlevem, která měla připravit scénáře vývoje v tzv. socialistických zemích po pádu Berlínské zdi, možná už předtím. Myslím, že když naplánovali a úspěšně provedli odstavení Honeckera v NDR, tak podobnou akci měli připravenou i pro Československo. Podle některých zdrojů to mělo proběhnout už 21. srpna. Dokonce měl při přeplavání Vltavy umřít student, k čemuž pak ale nedošlo. Dalšími možnými daty byl pak 17. listopad a 10. prosinec. Ale už v září se objevuje od poradce Gorbačova Šachnazarova varovný vzkaz Oskaru Krejčímu a mluvčí Gorbačova Gerasimov zase prozradil německým novinářům, že 17. listopadu bude na Národní třídě mrtvý student. Jsem přesvědčen, že 17. listopadu proběhla poslední velká ingerence ze strany Sovětského svazu do našich záležitostí a znovu opakuji: už v září dostal Oskar ze sovětské strany varování, pokud něco neuděláte, poteče krev. Štěpán později tvrdil, že 16. listopadu měl telefon z Ruska, kde byl víceméně vyzván, aby se připravil na převzetí moci. To ovšem může být fabulace, Štěpánovi se nedá moc věřit. Tím „vyvoleným“ mohl být i Adamec, mohl to být i Hegenbart, Mlynář, či kdokoli další. To už je celkem jedno. Brutální zásah na Národní třídě a „mrtvý“ student měl posloužit k tomu, aby se hned ten večer ozval nějaký z hlediska Moskvy nezatížený komunista a burcoval: Podívejte se na tu Jakešovu nepoučitelnou kamarilu, v Mezinárodní den studentstva nechá zmlátit naše děti na Národní třídě. Ale tuto příležitost k vnitrostranickému puči komunisté promarnili. Místo komunistů rozesílá tuto zprávu do světa Petr Uhl a Honza Urban volá Sacharovovi. Vzniká celosvětový humbuk a hněv občanů se obrací proti celé KSČ. Rusové se okamžitě stahují a odlétají, i když tady přímo 17. listopadu byli vysocí představitelé sovětských tajných služeb v čele se zástupcem předsedy KGB, generálem Viktorem Fjodorovičem Gruškovem. Údajně k podpisu smlouvy o spolupráci StB a KGB. To ovšem mohla být jen krycí legenda, bez které by to stejně nešlo.    Pavel: A přímo ve velíně zásahu na Národní byl přítomen sovětský generál, i když tam vlastně neměl co dělat…   Kocáb: To byl zase stálý představitel sovětské milice v ČSSR generál Teslenko z ministerstva vnitra SSSR. Seděl tam podle záznamů i JUDr. Kružík, zástupce 13. oddělení ÚV KSČ, Hegenbartův člověk, který tam také neměl co dělat. Potom na zasedání předsednictva ÚV KSČ 19. listopadu všichni „oblbují“ Jakeše, že se vlastně nic nestalo – Štěpán i Lorenc.  Toho stejného 19. listopadu dopoledne jsme s Michalem Horáčkem navštívili premiéra Adamce doma a tvrdili mu, že „poslední bitva vzplála“ a že by měl začít ihned jednat z opozicí. Adamec nám tehdy říkal: Hoši, 20–30 tisíc lidí, to nic není, to neznáte naše soudruhy, s tím se vypořádají. To by jich muselo být tolik, co v NDR, dvě stě tisíc, tři sta tisíc. Ale už za dva, za tři dny tam těch tři sta tisíc lidí bylo. Tehdy jsme už dva měsíce jednali s Oskarem Krejčím. Chápali jsme jeho pozici – byl komunistický ideolog a jen tak se bourání socialismu nezúčastní. Stejně tak Adamec, ten se nám vyznal z lásky k socialismu, dokonce i ke Gottwaldovi. To bylo až překvapující. Nepadá v úvahu, že by se komunistická strana vzdala své vedoucí role, říkal. Ale i já si myslím, že by se mělo udělat všechno proto, aby netekla krev, dodával. To byla jediná, ale dostatečně pevná spojnice mezi našimi antagonistickými tábory, či spíše disidenty na jedné straně a dvěma, ale za to mocnými komunisty na straně druhé. A tady začal Oskar cílevědomě působit jako mediátor. Měli jsme denní kontakty.   Krejčí: Je škoda, že knížka Michaela Kocába nevyšla před dvaceti lety. Je zajímavá i literárně. Spojuje několik žánrů, takže tam vzniká podle mne nový literární útvar. U jejího autora cítíš poprvé za těch třicet let snahu porozumět i druhé straně. Ta knížka nesoudí, ta knížka hledá. To je zásadní rozdíl proti produkci akademických pracovišť. Až Kocábova kniha vyjde, doporučuji zamyslet se nejen nad obsahem, ale také nad jejím přístupem. Autor zůstává na svých antikomunistických pozicích, neříká ale hned, že na druhé straně je každý zločinec a vrah. To je přístup, který je zcela neobvyklý v českém politickém prostředí. Pokud jde o roli Michaela Kocába, myslím si, že představuje skrytou tvář sametové revoluce. Byl vždy na čele pelotonu, vedl jej tam, kam měl mířit. Dokázal vytipovat nejcitlivější místa v politickém systému, která by mohla zastavit pohyb sametové revoluce, nebo ho dokonce zvrátit. Přicházejí s Michalem Horáčkem na úřad vlády řadu týdnů předtím, než se tam objevují fotografové a televizní štáby. A začínají vyjednávat. A nejenom to. Když už je na náměstích tři sta tisíc lidí, musela by přijít ke slovu armáda, na to policie už nestačí. A zase: Michael se odtrhne od pelotonu a jde za generály. A v době, kdy Občanské fórum řeší, zda bude prezidentem Dubček nebo Komárek, a tím jsi mne naštval nejvíc…   Kocáb: (smích)    Krejčí: …začne běhat s tím svým „Havel na Hrad“. V době, kdy my jsme si ještě myslili, že by to mohl být Adamec. Ale tím to nekončí. Doporučuji si tu pasáž v knize dobře přečíst. Sotva Michael dostane poslanecký průkaz, vyleze na tribunu parlamentu a navrhne nulitu smlouvy o pobytu sovětských vojsk v Československu.   Kocáb: A parlament to schválil a ještě mi to přiřknul jako iniciativní návrh poslance Kocába. Na to jsem byl fakt hrdý, i když musím dodat, že mne podpořila i řada dalších poslanců. Stále mi ale není zcela jasné, do jaké míry do sametové revoluce zasáhli Sověti, resp. zda to byly pro, či protigorbačovské kruhy. Ve své knize jsem to dal do Epilogu II, protože se jedná o hypotézy, na rozdíl od informací, které jinak kniha vesměs obsahuje.   Pavel: O jedné informaci jsme už mluvili a sice, že v tom štábu 17. listopadu byl představitel KGB.   Krejčí: Musím ovšem zdůraznit, že KGB nebyla monolitně jednotná organizace. Když se podíváte na pokus o převrat v Moskvě, tak v jeho vedení byli představitelé celostátního KGB, ale ruská část se postavila za Jelcina. Když se vrátíme k našemu 17. listopadu, byla tu prokazatelně skupina lidí z KGB, ale vůbec není jasné, k jakému křídlu patřila. Kdyby to byla skupina, která měla dlouhodobě na starosti Československo, tak si myslím, že by dokázala ten následný krok po Národní připravit lépe. Připravili manifestaci, ale chyběl ten druhý krok. To je to, co mne na tom mate. Proto si myslím, že tady chtěli spíš vyvolat chaos než připravit nějaký stranický puč.    Kocáb: A k čemu by jim ten chaos byl?   Krejčí: Podceňuješ hloupost v politice. Ta je hrozně tvořivá. Něco museli udělat a vznikl z toho takový bastard…   Pavel: Vrátil bych se ještě k pondělnímu zasedání federální vlády. Tehdy vznikla diskuse nad prohlášením vlády k demonstracím. Jediným, kdo podpořil vyvážený návrh Adamce, byl Marián Čalfa. Tehdy začala podle mého názoru růst jeho politická hvězda.    Kocáb: Vzpomínám si ještě na situaci po druhé demonstraci na Letné. Na OF zavolali z úřadu vlády, přišel jsem k telefonu a byl jsem požádán, abych tam co nejrychleji přišel. Přivedli mne do kanceláře, o které si myslím, že patřila Adamcovi, ale Adamec tam nebyl. Čekali tam dva Sověti. Jeden z nich se představil jako Šmeral, syn jednoho ze zakladatelů KSČ a jeden jako velitel moskevského okruhu KGB. Chtěli, abych jim zorganizoval kontakt s Václavem Havlem. Musíte mi ale povědět, o co jde, bez toho to neudělám. Řekli mi, že když to bude pokračovat takhle dál, dojde k rozvalu národního hospodářství, k omezení dodávek ropy a plynu ze Sovětského svazu, dojde k výpadkům proudu, problémům v dopravě, hromadění odpadků, k rabování, k lynčování a postupně se vám to úplně vymkne z ruky. Takže výhrůžka, nebo varování, ale co bychom měli dělat, to nesdělovali. Jen že chtějí mluvit přímo s Havlem. Neumožnil jsem jim to.   Krejčí: Neměli plán. Se sametovou revolucí jsou spojeny tři velké otázky. První, proč se režim, který čtyřicet let mohl dělat, co chtěl, během tří týdnů zhroutil. Druhá otázka je, jak se moc předávala, o tom se vlastně teď bavíme. A třetí otázka, nejenomže nezodpovězená, ale ani nepoložená. A v tom se asi budeme s Michaelem rozcházet. Pro něj končí sametová revoluce odchodem sovětských vojsk. Mně končí proměnou politické elity od té „Pravda a láska zvítězí…“ k privatizaci a divokému kapitalismu. Až tehdy se dotvoří nová mocenská elita. Ve všech bývalých socialistických zemích to proběhlo podobně. Romantici, kteří získali moc, ji z nějakého důvodu předávají oligarchům. U nás, myslím, není startem do této etapy ani malá, ani velká privatizace, ale zprivatizování Mladé fronty. To byl akt, který běžel zcela mimo zákon, a je tolerován. Pak následují další noviny. Co se v ten moment stalo? Informační zdroje, které sloužily spíše levicovým čtenářům, se od nich oddělují a stávají se mainstreamem hlásajícím podivný netolerantní liberalismus.   Pavel: To byl ale svým způsobem logický vývoj pod Mezinárodním měnovým fondem a podle washingtonského konsenzu… Musím říci, že mne také irituje ten rychlý rozpad systému. Je to svým způsobem poučení. A teď je jedno, že se to konkrétně vztahuje k rozpadu komunistického systému. Myslím, že se tam dají najít určité obecné rysy.   Kocáb: Dovolím si zformulovat určitou hypotézu. Já jsem pro potřeby své knihy zorganizoval – říkám tomu – tajemnou schůzku ve čtyřech. Byl tam jeden vysoký zástupce bývalé druhé správy Státní bezpečnosti, jeden bývalý tajemník městského výboru KSČ, který posílal lidové milice do Prahy, a pak je zase stahoval na žádost Miroslava Štěpána, zástupce tehdejší vlády a já. Slíbil jsem, že neprozradím jejich jména a za to jsem dostal poněkud otevřenější informace o tom, co tehdy skrytě probíhalo. Chtěl jsem se něco dozvědět o eventuální přípravě vnitrostranického puče a také, proč nedošlo alespoň k pokusu použít silové prostředky proti demonstrantům. Už Lidové milice by hodně zmohly, ale vojenský zásah by nás minimálně v první fázi revoluce pravděpodobně převálcoval. Po těch třiceti letech jsem je tlačil k tomu, aby mi už konečně řekli, jak to bylo. Identifikovali čtyři měkká centra odporu proti Jakešově politice: jedno kolem Hegenbarta, jedno kolem Štěpána, další kolem Adamce a jedno kolem Štrougala. Všichni jmenovaní by byli bývali schopni naplnit sovětskou představu o vnitrostranickém puči, ale byli na to příliš měkcí. A ozbrojený vnitrostranický puč u nás nemá žádnou tradici. Potřebuje to obrovskou dávku odvahy a tu nikdo neměl. Proč zůstala komunistická moc ležet na chodníku? Odpověď je poměrně jednoznačná. Došlo k totální dezorganizaci uvnitř jejich mocenských struktur. Václavík chtěl zásah a z hlediska komunistů měl pravdu. Adamec už byl v té době v podstatě na naší straně a po mimořádném zasedání ÚV KSČ ztratil podporu komunistů. V té knize najdete i zápisy o tom, jak ho nazývali. Možná ji dokonce ztratil dřív, protože Státní bezpečnost věděla o všech jeho krocích, tedy i o jeho vyjednávání s MOSTem. Štěpán nebyl schopen inteligentního postupu. Pravděpodobným okamžikem jeho nástupu k moci měl být den, kdy vystoupil v ČKD. Tam šel s tím, že se stane novou čerstvou silou. Místo toho ho vypískali. Husák i Štrougal už byli mimo a Hegenbart se hodil marod.   Krejčí: Myslím si, že je to ještě hlubší. Náš tehdejší systém měl zakódovanou jednu velkou chybu a sice iluzi o proměně člověka vlivem socialistických výrobních vztahů. Chtěli jsme vše ovládat výchovou a nadšením. Navíc jsme měli zakódovaný neúspěch z roku 1968.   Pavel: Navázal bych na Oskara. Myslím, že jedním z hlavních důvodů krize byla nevyřešená otázka roku 68 v komunistické straně. Jakákoliv reformní činnost narážela na tuto zkušenost. Navíc se komunistická strana prověrkami zbavila velké části kvalitních lidí, kteří mohli něco v politických a ekonomických kruzích přinést. Je to chyba KSČ, ale je to i chyba Sovětského svazu.   Kocáb: Byl jsem příliš daleko od toho, co se dělo v KSČ. Ale když to vezmu z toho praktického hlediska: čtyři nedůsledná centra odporu proti Jakešovi, neschopnost koordinace, ozbrojený puč nepřichází v úvahu. A pak už je tu jen KGB, pro nebo protigorbačovská, která si na sebe navázala několik jedinců. Ze Státní bezpečnosti nejspíše Lorence, Vykypěla a Bytčánka, z politiků možná Hegenbarta a několik dalších. Oni jediní byli schopni tuto akci pod přísným utajením spustit. Když si vzpomenu na to naše tajemné setkání čtyř, pak ten, který zastupoval StB, a ten, který představoval KSČ, současně vyslovili větu, která prý v té době mezi zasvěcenci kolovala: „Dvacet strejců do prdele a jedeme dál.“ A smáli se tomu souzvuku. Jeden z nich mi přímo řekl, že dostal nabídku od Štěpána na vysokou stranickou funkci, až puč bude proveden. Nebyl připravován československou stranou, ale někteří se jej účastnili. Tvrdím, a jsem v tom rozporu s Oskarem, že za tím byl spíše Gorbačov, který si myslel, že vyčistí ten Augiášův chlév na ÚV a pokusí se všechno ještě jednou zachránit přestavbou… V tom okamžiku jsem už musel vypnout magnetofon. Ne že bychom nemohli diskutovat ještě dlouho. A možná ještě budeme, protože to byla část našeho života.  {/mprestriction}  Zaznamenal Miroslav Pavel.

Čas načtení: 2020-03-02 14:06:47

Literární vyhlídky (2. až 8. března)

První březnový týden nabídne především v Praze řadu zajímavých literárních akcí a také premiéru divadelní adaptace románu významného izraelského spisovatele Davida Grossmana Přijde kůň do baru, za který autor v roce 2017 získal The Man Booker International Prize. Na závěr jako obvykle připojujeme několik tipů na nové (audio)knihy.   POZVÁNKY 2. 3. Praha / 17.00, Werichova vila Martin Jan Stránský je lékař, politik, spisovatel a vydavatel obnovené verze časopisu Přítomnost. Nyní pokřtí svůj Deník doktora z Mrnic (Paper Jam 2019) – černým humorem špikovanou sondu do svérázu českého venkova. Její vypravěč, pábitel, hráč na dudy, lékař a filozof, který se vrací z dlouholetého pobytu v Americe, je zasvěcený kritik malosti, kterou sám pomáhá léčit. Nutí nás uvědomit si grotesknost pozemského pinožení a demonstruje, že vlastní osud nelze obelhat nebo ho jakkoli přečůrat, tak jako nelze donekonečna obelhávat bližního svého. Katarze vždy dorazí. Slovy Doktora z Mrnic: Všechno se nám vrátí. Svět je bumerang. Praha / 19.00, Knihovna Václava Havla Sedmdesát let od násilné smrti číhošťského kněze Josefa Toufara (25. února 1950) klade jeho tragický příběh řadu znepokojivých otázek, inspiruje tvůrce, podněcuje k cestám do minulosti i na osudová místa. Uvedení knih Miloše Doležala Když není motorka, lépe chodit pěšky a Velký pátek P. Josefa Toufara s debatou a čtením literárních reflexí číhošťského případu od padesátých let po současnost. Debaty se účastní postulátor Toufarova beatifikačního procesu historik Tomáš Petráček a literární historik a editor Jan Wiendl. Účinkují Jana Franková a David Novotný. Večerem provází Miloš Doležal.    3. 3. Olomouc / 17.00, Coffee Library Uvedení knižní novinky exilových Meditací (ukázka ZDE) spisovatele, pro kterého Francie byla celoživotní vlastí v záloze. Knihu představí editoři P. Komenda, J. Zatloukal a ředitel nakladatelství CDK Z. Granát za přítomnosti speciálního hosta – dcery spisovatele paní Kláry Le Bris-Cep, která zavzpomíná na svého otce a na život slavného spisovatele v těžkých podmínkách exilu. Praha / 17.00, Palác knih Luxor Michael Kocáb ve svých knižních vzpomínkách na události roku 1989 ukazuje, že politika je tvůrčí a často dokonce improvizační činnost a že občas není od věci brát na sebe „drzou“ odpovědnost. Beseda a autogramiáda autora knihy Vabank (Universum 2019) – známého hudebníka, skladatele, občanského aktivisty a politika. Praha / 19.00, Potrvá Uvedení knihy José Donosa Obscénní pták noci (Malvern 2019) s překladatelem Michalem Špínou a redaktorem Vítem Kazmarem a scénické čtení z textu, jehož autor kdysi přiznal, že při jeho psaní trpěl nesnesitelnými bolestmi – a pochopil, že pokud knihu nedokončí, nikdy se jich nezbaví. Výsledný „totální román“ se mezitím stal textem, o kterém se píšou celé disertace. Moc a bezmoc, mužství a ženství, ošklivost a krása, skutečnost a sen, řád a chaos, tvář a maska, bujnost a úpadek, bída a bohatství – každá z těchto opozic by vydala na několik pojednání i za předpokladu, že by do sebe nebyly v knize tak nesmlouvavě zaklesnuté. V sevření těchto rozporů zaznívá slábnoucí hlas Humberta Penalozy, který tráví své dny v polorozpadlém domě mezi dožívajícími stařenami a sám se stává jednou z nich. Na líci světa neuspěl, a tak se usadil na jeho rubu, po boku „lidské suti“, aby sám sebe jednou provždy popřel. Jde ale jen o jednu z mnoha proměn, jimiž postavy Obscénního ptáka noci procházejí. Praha / 19.30, Fra Prozaička, básnířka a reportérka Markéta Pilátová čte z nových textů. Zatím poslední knihou autorky řady románů, povídkových knih, básní a knih pro děti je román S Baťou v džungli z roku 2017.   4. 3. Praha / 18.00, Dům čtení (pobočka MKP) Autorský večer Jana Vozky a Matěje Lipavského. Jan Vozka žije a pracuje v Liberci, studoval filmovou školu ve Zlíně a filmovou vědu na FF UK a je autorem sbírek Světlo zpoza dveří (2018) a Jedním dechem (2019). Matěj Lipavský žije a pracuje v Praze, vystudoval AVU, věnuje se malbě a ilustraci a též překladům ukrajinské poezie, v roce 2016 mu vyšla básnická prvotina Nika. Praha / 19.30, Kampus Hybernská Literární večer s uznávaným skotským básníkem, romanopiscem, překladatelem a kritikem Christopherem Whytem zaměřený na jeho nejnovější sbírku básní ve skotské gaelštině, Ceum air Cheum / Step by Step (2019, užší výběr na cenu Saltire Poetry Book of the Year). Večerem provází Petra Johana Poncarová. Básně zazní v gaelském originále a v anglickém překladu. Sbírku tvoří dvanáct rozsáhlých básní, které spojuje evropský záběr, moderní tón a provokativní tematika.   5. 3. Praha / 18.00, Malá vila PNP Křest 51. čísla sborníku Literární archiv na téma LES. Křtí a moderují editoři sborníku Lukáš Prokop a Tereza Sudzinová, součástí programu bude premiéra lesní dramatické montáže SdCh – Vrba píše borovici (účinkují Ladislav Čumba, Lukáš Aki Houdek, Petra Lustigová, Lukáš Prokop a SdCh) a výstava reprodukcí s tématem LES (Zdeněk Burian, Alois Kalvoda, Jan Konůpek, Jiří Šalamoun, Otakar Štáfl, Josef Váchal a Otakar Vaňáč). Pardubice / 18.00, Krajská knihovna v Pardubicích Setkání s novinářem a válečným reportérem Jakubem Szántó, autorem knihy Za oponou války oceněné v soutěži Magnesia Litera 2019 cenou čtenářů Kosmas, v níž přibližuje své dramatické zážitky z frontových linií, míst teroristických útoků i státních převratů a revolucí, které během své kariéry televizního novináře v uplynulých dvou dekádách natáčel. Barvitým jazykem zprostředkovává pozadí dějinných událostí pohledem očitého svědka. Zároveň poodhaluje a demýtizuje práci žurnalistů uprostřed pohnutých situací a nepředvídatelného vývoje. Vedle strhujícího vyprávění, které jako vystudovaný historik zasazuje do širšího dějinného kontextu, kniha dává nahlédnout i do niterných vztahů autora k rodině, novinářským kolegům i přátelům napříč Orientem. Praha / 19.00, Café Lajka Křest Plavu 1/2020 s tématem „Nový konservatismus“, který se pokouší zachytit obecnější vývoj konzervativní filosofie a jejího ztvárnění v literatuře a prozkoumat některé její základy, od těch umírněnějších až k nebezpečně nacionalistickým trendům. Ukázku z textu Jukia Mišimy o krvi v mořských proudech přečte Michal Špína, překladatel a redaktor spřáteleného kulturního čtrnáctideníku A2.   6. 3. České Budějovice / 18.30, Měsíc ve dne Uvedení nového románu Miroslava Pecha Dítě tmy (Golden Dog 2020). Na programu bude beseda s autorem, autorské čtení a křest knihy, role moderátora se ujme Miroslav Boček. – Měla to být jen opuštěná továrna, která bude chátrat tak dlouho, až se rozpadne. A ten mladík, co se potuloval kolem, se nezdál nebezpečný. Jako kdyby na něm nebylo nic zvláštního, jen člověk beze jména. Ale právě kvůli němu ulicemi města poteče krev. Právě kvůli němu parta dětí brzy pozná peklo na zemi.   7. 3. V divadle Rokoko bude mít v sobotu 7. března premiéru inscenace Přijde kůň do baru, adaptace stejnojmenného románu významného izraelského spisovatele Davida Grossmana (v překladu Silvie Singerové), která vznikla v koprodukci s Divadlem Aréna Bratislava a kterou připravili režisér Martin Čičvák a dramaturgyně Alexandra Sarvašová. V nočním klubu jednoho bezvýznamného města se stárnoucí stand-up komik Dovík Grünstein snaží o nemožné: pobavit publikum i vyrovnat se s vlastním životem... Hrají Juraj Kukura a Tereza Marečková.   NOVÉ (AUDIO)KNIHY Jaroslav Maria – Filip Hynek (ed.): Já. Vlastní životopis (Academia 2020) Kniha přináší historicky cenné příspěvky k poznání umělecké atmosféry pozdního romantismu a české secese na přelomu 19. a 20. století a jejich souvislost s národní kulturou, jak ji vnímal autor pohledem spisovatele-dramatika a advokáta. Maria přibližuje smysl svého mnohaletého putování po Itálii, které mu bylo nejen popudem k sepsání kunsthistorické cestopisné příručky Italie (1925), ale především ke vzniku většiny jeho dramat z volného cyklu takzvané ferrarské trilogie: Parisina (1916), Lucrezia Borgia (1917), Torquato Tasso (1917). Autor kriticky hodnotí vývoj české literatury od 19. století a vysvětluje svůj obrat k románové tvorbě z právnického a profesního prostředí, kterou si kromě čtenářské popularity způsobil i řadu životních těžkostí, když jimi demaskoval společenské poměry první Československé republiky.   Michael Špirit: Textologie dnes /Příručka pro začínající editory/ (Ústav pro českou literaturu AV ČR 2020) Otevřít knížku a začít číst ještě neznamená, že se setkáváme s hodnověrnou podobou textu, jehož název se stkví na obálce a titulním listu dané knihy. Co způsobuje, že často čteme něco odvozeného, nespolehlivého, ba zavádějícího, a nevíme o tom? Michael Špirit ve své práci ukazuje, že v cestě mezi čtenářem a důvěryhodným zněním slovesného díla stojí mnoho nečekaných překážek. Tou hlavní z nich je obecně rozšířený dojem, že literární text jednou vznikl, nějak tu prostě „je“ a stačí ho jen konzumovat. Předkládaná monografie však ukazuje, že příprava textu k takové „spotřebě“ je proces obdobně náročný jako umělecké restaurátorství nebo digitalizace filmových děl. Látkou Špiritova výzkumu jsou vydavatelské projekty posledních tří dekád, jejichž výběr – Karel Poláček, F. X. Šalda, Petr Rezek, Bohumil Hrabal, Vítězslav Nezval, T. G. Masaryk, Jaroslav Seifert, Milan Kundera, Jiří Němec – mapuje vybrané důležité ediční počiny naší přítomnosti. Výklad, jehož páteř tvoří osudy Spisů Josefa Škvoreckého, může současně sloužit i jako příručka provázející jednotlivými etapami ediční přípravy knihy. Špirit se zabývá různými vydavatelskými postupy, jednou klade důraz na popis editorových záměrů, jindy dominuje jejich kritická analýza. Do přehledových partií prolínají problémy teoretické, autor kromě důkladného rozboru předkládá vlastní řešení dílčích problémů, textologická analýza někde plynule přichází v interpretaci daného textu či nějakého jeho aspektu. Čtenář může sledovat, jak si Špirit v těchto těsných vazbách vytváří svůj odborný koncept textologie.   Jonáš Zbořil: Nová divočina (Host 2020) Jonáš Zbořil je básník, hudebník a moderátor Radia Wave, kde spolupřipravuje pořad Liberatura. Po úspěšném básnickém debutu Podolí (2013) přichází s novou sbírkou, inspirovanou obavami o prostor, do kterého se narodila autorova dcerka. Co když je tento svět neodvolatelně blízko svému zániku? Co nastane, až Zemi pomalu pohltí nová divočina, která tiše čeká pod dálničními přivaděči na svůj okamžik? A co se vlastně bude dít, až tu nebudeme? Kniha o věcech, které jsou nám denně na očích, a kterých si přesto nikdo nevšímá. Nejen milované dítě, ale i gravitace a rybenky si zaslouží naši pozornost a něhu. Fascinující pokus vyměnit každodennost (a literaturu) za eony času.   Vladimír Karfík: Co a jak (Pavel Mervart 2020) Vladimír Karfík (*1931), literární historik, kritik, redaktor a editor, působil v šedesátých letech 20. stol. jako redaktor v Literárních novinách, v letech 1990–99 byl jejich šéfredaktorem. Ve svém kritickém díle se věnoval mnoha českým významným autorům, především básníkům (Jiří Kolář, Jaroslav Seifert, Ivan Wernisch, Bohumil Hrabal, Vilém Závada, Karel Šiktanc a další). Díky své mimořádné schopnosti, s níž dovede citlivě pochopit a interpretovat literární dílo, navíc střídmým a jasným stylem, patří mezi nejvýznamnější osobnosti tohoto oboru. Jeho tvorba obohatila naši literaturu posledního půlstoletí i svou zřetelnou zásadovostí a zároveň noblesou.   Thomas Michael Keneally: Schindlerův seznam (čte Vladislav Beneš, Tympanum 2020) Audioknižní zpracování předlohy filmu oceněného sedmi Oscary, inspirovaného osudy Oskara Schindlera – kariéristy, válečného zbohatlíka, milovníka elegance, přepychu, alkoholu a krásných žen, jenž ve stínu osvětimských komínů našel svoji lidskost a riskoval nejen majetek, ale i vlastní život, aby nedopustil vyvraždění tisícovky „svých židů“. Román z roku 1982, který je mistrovským, mnohovrstevnatým vylíčením charakterů a osudů jedinců zapojených do obrovité byrokratické mašinerie zla, získal Man Bookerovu cenu. Audioknihu v podání ostříleného interpreta dokresluje hudební doprovod inspirovaný hudbou ke stejnojmennému filmu Stevena Spielberga.

Čas načtení: 2024-11-21 10:13:00

Huawei Connect 2024: Cesta k ekologičtější a inteligentnější budoucnosti v Evropě

Paříž (Francie) 21. listopadu 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Huawei minulý týden uspořádala svou každoroční akci HUAWEI CONNECT 2024 Paris. Tisíce hostů, včetně vedoucích představitelů průmyslu, technických odborníků a partnerů z celého světa, diskutovaly, jak mohou digitální a chytré technologie urychlit ekologickou a digitální transformaci Evropy."Společnost Huawei spolupracuje se svými evropskými zákazníky a partnery již více než 20 let," řekl Ken Hu, současný předseda představenstva společnosti Huawei, ve svém úvodním projevu. "Uplatňujeme naše silné stránky v oblastech, jako jsou sítě, cloud, úložiště a energetika, a nepřetržitě inovujeme, abychom našim zákazníkům poskytovali nové a vyšší hodnoty. Společnost Huawei je jako vždy v Evropě a pro Evropu. Těšíme se na užší spolupráci s našimi zákazníky a partnery při vytváření ekologičtější a inteligentnější budoucnosti.""Podporujeme dlouhodobou udržitelnost v tomto odvětví prostřednictvím iniciativy digitální inkluze s názvem TECH4ALL. Díky partnerství s univerzitami a nevládními organizacemi po celé Evropě jsme digitální dovednosti naučili již více než 80 000 lidí," dodal Ken Hu.Během slavnostního večera předal Jim Lu, senior viceprezident a prezident evropského zastoupení společnosti Huawei, vůbec první ocenění Industry Pioneer Award zákazníkům a partnerům, kteří se společností Huawei spolupracovali na inovacích. "Vzhledem k rychlému rozvoji umělé inteligence a průmyslové inteligence je ideální doba pro inovace a užší spolupráci. Jsme odhodláni dosáhnout společného úspěchu, do kterého se zapojí více zákazníků a partnerů," uvedl Jim Lu.Pokrok digitální transformace v EvropěMichael Ma, viceprezident a prezident pro řízení portfolia produktů a řešení v oblasti ICT společnosti Huawei, ve své prezentaci během Huawei Connect popsal, jak mohou inovace v oblasti informačních a komunikačních technologií urychlit digitální transformaci Evropy - a jak zejména znalosti pomáhají modernizovat celou řadu průmyslových odvětví. "Ve společnosti Huawei jsme odhodláni investovat do informačních a komunikačních technologií a vyvíjet špičkové produkty a řešení, které mohou pomoci kreativitě firem a podpořit digitální transformaci Evropy," řekl dále Michael Ma.Digitální infrastruktura je základem úspěšné digitální a inteligentní transformace. Michael Ma zdůraznil závazek společnosti Huawei podporovat digitální přechod Evropy prostřednictvím inovací v oblasti produktů a řešení ICT a umožnit místním partnerům vyvíjet konkurenceschopnější řešení pro různorodé oblasti použití.Podrobně se věnoval zejména inovativním produktům a řešením společnosti Huawei v pěti klíčových oblastech, včetně:• špičkové a vysoce kvalitní řešení CloudCampus s rychlostí 10 Gb/s.• řešení DCN s vysokou dostupností pro datová centra pro obnovu po selhání.• řešení "one lake, three pools".• řešení pro ultrarychlé propojení datových center (DCI).• a Multilayer Ransomware Protection (MRP), řešení proti ransomwaru v síti a úložištích.Michael Ma také popsal, jak společnost Huawei ve spolupráci s partnery vyvinula více než 30 řešení založených na scénářích použití a celou řadu produktů eKit pro odvětví, jako je státní správa, vzdělávání, zdravotnictví, hotely, maloobchod, poskytovatelé internetových služeb a výroba."Budeme se i nadále zaměřovat na inovace v oblastech, ve kterých nejlépe vynikáme, abychom pomohli evropským podnikům přejít na digitální technologie," poznamenal Ma. "Budeme i nadále úzce spolupracovat s partnery na vývoji konkurenceschopných řešení založených na scénářích použití a dosažení konkurenční výhody ve čtyřech oblastech: nákladová efektivita, diverzifikace, obslužnost a škálovatelnost. Naši partneři budou mít i nadále naši plnou podporu. Tím dosáhneme společného úspěchu."Na akci se řada hostů podělila o své názory na transformaci Evropy. Mezi řečníky byli Pascal Terrien, člen řídícího výboru pro standardizaci Mezinárodní elektrotechnické komise a ředitel pro standardizaci a normy skupiny EDF, Cillian O'Donoghue, ředitel společnosti Eurelectric pro regulaci, Magdalena Landry, ředitelka Regionálního úřadu UNESCO pro vědu a kulturu v Evropě, Daan Boekestein, technologický ředitel skupiny Azerion, Eric Blazy, senior viceprezident pro komunikační a mobilní služby společnosti Orange Business, a Franck Le Moal, ředitel IT a technologií skupiny LVMH.http://www.linkedin.com/company/Huaweihttp://www.twitter.com/Huaweihttp://www.facebook.com/Huaweihttp://www.youtube.com/HuaweiKontakt: Rafal Kwiatkowski, e-mail: weuenterprise@huawei.com, telefon: +48 531-539-140Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2559208/Huawei_Europe_1.jpgFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2559210/Huawei_Europe_2.jpgFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2559209/Huawei_Europe_3.jpgLogo - https://mma.prnewswire.com/media/2559207/5029962/Huawei_Europe_Logo.jpg      

Čas načtení: 2025-07-03 12:09:00

Česká republika získala v Bruselu uznání za rekordní pokles počtu kuřáků

Brusel (Belgie) 3. července (PROTEXT/ots) - Světová aliance vaperů (WVA) oficiálně uznala Českou republiku jako „šampiona změny“ v oblasti snižování škod způsobených tabákem během slavnostního ceremoniálu před Evropským parlamentem v Bruselu. Akce ocenila vedoucí postavení Česka v oblasti omezování kouření prostřednictvím politiky založené na důkazech, která upřednostňuje přístup k méně škodlivým alternativám pro dospělé kuřáky.V letech 2021 až 2024 dosáhlo Česko největšího poklesu prevalence kouření v celé EU, a to o 23 %. Tento úspěch je výsledkem mnohaletého úsilí jednotlivých států o začlenění problematiky harm reduction do politiky v oblasti závislostí, podpory přístupu k e-cigaretám, zahřívanému tabáku a nikotinovým sáčkům a prosazování přiměřené regulace na národní i unijní úrovni.„Česko udává v Evropě tempo v oblasti snižování škod způsobených tabákem,“ řekl ředitel WVA Michael Landl. "Podporou přístupu k alternativám, jako jsou elektronické cigarety, zahřívaný tabák a nikotinové sáčky, dávají zákonodárci kuřákům skutečnou šanci přestat kouřit. Jak ukazují nejnovější údaje, funguje to."Slavnostní ceremoniál byl součástí kampaně WVA “Šampioni změny”, která upozorňuje na země, jež úspěšně omezily kouření prostřednictvím pragmatických, na důkazech založených přístupů. Vedle Česka bylo oceněno také Švédsko, které se stalo první zemí na světě, kde se nekouří, a Řecko, které díky své národní strategii snižování škod snížilo počet kuřáků o šest procentních bodů za pouhé tři roky.Vzhledem k tomu, že EU pokračuje v revizi směrnice o tabákových výrobcích (TPD) a směrnice o spotřební dani z tabákových výrobků (TED), vyzvala WVA Brusel, aby následoval příkladu zemí, jako je Česko, a přijal opatření, která pomohou kuřákům přestat kouřit prostřednictvím inovací, nikoli zákazů.Petr Horáček, předseda “Generace bez kouře”, dodal: “Úspěchy Česka nejsou náhodné - jsou výsledkem vědecky podložené politiky. Zatímco ostatní váhají, Česko jedná. Přesně takové vedení Evropa potřebuje, pokud to s ukončením kouření myslíme vážně.“ Kontakt:Michael Landlmichael.landl@worldvapersalliance.com 

Čas načtení: 2026-02-23 17:16:20

Rachot na březen – Fred Frith, Carl Ludwig Hübsch, Matthias Schubert & Michael Griener, Sexmob, Kahil El’Zabar’s Ethnic Heritage Ensemble

Fred Frith (UK) 8. 3. 2026, Punctum, 20:00 Ve svých pěti letech se začal učit hrát na housle a následně působil ve školním orchestru. Ve třinácti přešel ke kytaře a nedlouho poté založil svou první skupinu. Později se věnoval studiu literatury, ale souběžně se studiem již od roku 1968 působil v avantgardní skupině Henry Cow; se skupinou hrál až do jejího rozpadu v roce 1978. Po jejím rozpadu založil soubor Art Bears. Když v roce 1979 Art Bears vystoupili na […] Zobrazit celý článek Rachot na březen – Fred Frith, Carl Ludwig Hübsch, Matthias Schubert & Michael Griener, Sexmob, Kahil El’Zabar’s Ethnic Heritage Ensemble

Čas načtení: 2024-07-04 17:38:52

Pollock, Michael Patrick

Autor: FiBe Datum: 04.07.2024 17:38:52 Příjmení:Surname:PollockPollockJméno:Given Name:Michael PatrickMichael PatrickJméno v originále:Original Name:Michael Patrick PollockFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:admirál flotyAdmiral of the FleetAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:??Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:19.10.1916 Altrincham 19.10.1916 Altrincham Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:27.09.2009 Martock 27.09.2009 Martock Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- První námořní lord a náčelník námořního štábu- velitel Štáb obrany- velitel HMS Ark Royal (R 09)- First Sea Lord and Chief of the Naval Staff- Commander: Defence Staff- Commander: HMS Ark Royal (R 09)Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- První a hlavní námořní pobočník- First and Principal Naval Aide-de-CampSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:en.wikipedia.org

Čas načtení: 2021-02-04 00:00:00

Kolekce Puma x Michael Lau: umění procesu tvorby

Světová sportovní značka Puma a hongkongský umělec Michael Lau znovu navázali kreativní spolupráci, v rámci které Michael vytvořil svou vůbec první kompletní kolekci obuvi, oděvů i doplňků s názvem Sample. Inspiraci pro ni našel v samotném tvůrčím procesu. Michael Lau si vydobyl celosvětové uznán ...

Čas načtení: 2024-07-03 15:52:55

Culme-Seymour, Michael [1836-1920]

Autor: FiBe Datum: 03.07.2024 15:52:55 Příjmení:Surname:Culme-SeymourCulme-SeymourJméno:Given Name:MichaelMichaelJméno v originále:Original Name:Michael Culme-SeymourFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:admirálAdmiralAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:??Šlechtický titul:Hereditary Title:baronetBaronetDatum, místo narození:Date and Place of Birth: 13.03.1836 Northchurch / 13.03.1836 Northchurch / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:11.10.1920 Oundle 11.10.1920 Oundle Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- velitel Velitelství Portsmouth- velitel Středomořská flota- velitel Kanálová eskadra- Commander: Portsmouth Command- Commander: Mediterranean Fleet- Commander: Channel SquadronJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- První a hlavní námořní pobočník- First and Principal Naval Aide-de-CampSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:www.dreadnoughtproject.orgen.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-07-16 15:27:49

Le Fanu, Michael

Autor: FiBe Datum: 16.07.2024 15:27:49 Příjmení:Surname:Le FanuLe FanuJméno:Given Name:MichaelMichaelJméno v originále:Original Name:Michael Le FanuFotografie či obrázek:Photograph or Picture: Hodnost:Rank:admirál flotyAdmiral of the FleetAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:??Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:02.08.1913 Lindfield 02.08.1913 Lindfield Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:28.11.1970 Londýn 28.11.1970 London Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- První námořní lord a náčelník námořního štábu- velitel HMS Eagle (R 05)- velitel HMS Relentless (F 185)- First Sea Lord and Chief of the Naval Staff- Commander: HMS Eagle (R 05)- Commander: HMS Relentless (F 185)Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)--Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:https://en.wikipedia.org/wiki/Michael_Le_Fanu

Čas načtení: 2024-09-09 15:27:37

Zambellas, George Michael

Autor: FiBe Datum: 09.09.2024 15:27:37 Příjmení:Surname:ZambellasZambellasJméno:Given Name:George MichaelGeorge MichaelJméno v originále:Original Name:George Michael ZambellasFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:admirálAdmiralAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:Bc.BScŠlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:04.04.1958 Swansea 04.04.1958 Swansea Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- První námořní lord a náčelník námořního štábu- velitel HMS Chatham (F 87)- velitel HMS Argyll (F 231)- First Sea Lord and Chief of the Naval Staff- Commander: HMS Chatham (F 87)- Commander: HMS Argyll (F 231)Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)--Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:https://en.wikipedia.org/wiki/George_Zambellas

Čas načtení: 2025-01-29 10:28:54

Skippy na talíři: Jíst, či nejíst klokaní maso?

Vnímání tohoto vačnatce u obyvatel australského kontinentu prochází bouřlivým vývojem a je plné protikladů. Z přemnoženého škůdce se stal národním symbolem. Z vítaného zdroje bílkovin náplní do psích konzerv. Z jeho masa, považovaného za prolezlého červy, nutričním zázrakem. Dle průzkumu z roku roce 2008 si pouze 14,5 % Australanů dopřálo klokana na talíři alespoň čtyřikrát do roka, na druhou stranu

Čas načtení: 2025-03-12 10:24:53

Umělá inteligence přepisuje pravidla: Nová éra léčby hadího uštknutí?

Hadí uštknutí představuje jednu z největších zdravotních hrozeb, zejména v tropických a subtropických oblastech. Každoročně se více než 2,5 milionu lidí po celém světě stane obětí hadího jedu.   Zatímco někteří přežijí pouze s bolestivým otokem, jiní čelí vážným následkům – těžkým nekrózám tkání, selhání orgánů či amputacím. Každý rok si hadí jed vyžádá až

Čas načtení: 2026-01-28 15:16:02

Porsche se po 20 letech změní. Končí dosavadní šéf designu, jeho nástupce přichází z McLarenu

Porsche od 1. února 2026 mění šéfa designu. Po více než 20 letech končí Michael Mauer, nahrazuje ho Tobias Sühlmann z McLarenu.

Čas načtení: 2024-02-12 12:24:13

Soutěž o 2× 2 vstupenky na JFB – Bill Laurance & Michael League

Už bezmála před dvaceti lety založil multiinstrumentalista a skladatel Michael League skupinu Snarky Puppy, která se postupem času vypracovala bezmála na instituci v oblasti fúze žánrů různé provenience, od jazzu přes rock až po rozličné odstíny world music. Po Leagueově boku téměř od začátku sedí u kláves Bill Laurance. Oba pánové se ve vedlejším projektu takzvaně „udělali pro sebe“ v plně akustickém projektu, jehož album Where You Wish You Were se stalo jednou z velkých událostí roku 2023. Koncert dua […] The post Soutěž o 2× 2 vstupenky na JFB – Bill Laurance & Michael League first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Soutěž o 2× 2 vstupenky na JFB – Bill Laurance & Michael League

Čas načtení: 2024-11-02 09:23:36

Michael Dease se zmocnil hudby solitéra Gregga Hilla s plnou parádou

Americký trombonista a (od loňska) barytonsaxofonista MICHAEL DEASE vydal 20. září u labelu Origin Records nové album „Found In Space: The Music of Gregg Hill“. V jedenáctičlenné sestavě… Michael Dease zvítězil letos, v 69. výroční anketě jazzových kritiků časopisu DownBeat, jako Trombonista roku! Kromě hraní v různých kvintetech a sextetech je ceněn především jako hráč v předních jazzových orchestrech, vedených např. Christianem McBridem, Royem Hargrovem, Nicholasem Paytonem, Charlesem Tolliverem, Rufusem Reidem; spolupracuje také s Lincoln Center Orchestra. Když přišel v roce 2001 […] Zobrazit celý článek Michael Dease se zmocnil hudby solitéra Gregga Hilla s plnou parádou

Čas načtení: 2026-03-28 18:05:01

Michael Krásný otevírá další etapu své tvorby: nový singl, kvartet i turné

Baskytarista a zpěvák Michael Krásný přichází s novým singlem, v němž se vrací k jedné z klasik české populární hudby. Píseň Když jdou na mužskýho léta z repertoáru Waldemara Matušky dostává v jeho podání současnou podobu na pomezí popu, R&B a jazzu. Nová aranž staví na groovu, vzdušnosti a přirozené hudební komunikaci, která dává vyniknout jak melodii, tak osobní interpretaci. Vedle novinky představí Krásný během dubnového turné také autorský projekt Michael Krasny Quartet  a materiál ze svých sólových alb 20:20 […] Zobrazit celý článek Michael Krásný otevírá další etapu své tvorby: nový singl, kvartet i turné

Čas načtení: 2020-10-30 10:16:13

Michael Jackson: 5 nejlepších tanečních videoklipů

Michael Jackson sice před několika lety zemřel, jeho tvorba však hýbe hudebním i tanečním světem dodnes. Jaké jsou jeho nejlepší videoklipy? Jak se král popu zapsal do historie Král popu Michael Jackson sice před několika lety zemřel (konkrétně 25. června 2009), jeho veledílo však hýbe hudebním i tanečním světem dodnes. Na jeho songy jsme narazili…Pokračovat ve čteníMichael Jackson: 5 nejlepších tanečních videoklipů Článek Michael Jackson: 5 nejlepších tanečních videoklipů vyšel na HIPHOPDANCE.CZ | Street Dance Mag

Čas načtení: 2024-02-20 17:36:55

Bill Laurance & Michael League – Kde byste si přáli být

JazzFestBrno, Besední dům Brno, sobota 17.2.2024 Třetí koncert letošního, bohatého programu JazzFestuBrno přivedl do překrásného sálu brněnského Besedního domu nezvyklé akustické duo, amerického baskytaristu Michaela League, zakladatele slavné, hudebně originální kapely Snarky Puppy a britského pianistu Billa Laurance, dlouholetého spoluhráče ve Snarky Puppy. Jejich okouzlení filharmonickým prostředím a vrchovatý sál jazzově vnímavých diváků přispěl k nečekaně silnému hudebnímu zážitku všech přítomných. Pánové zahájili svoje vystoupení dvěma komorními skladbami Invisible Lover a Kin s využitím Michaelových arabských louten, kterými si naladili publikum ke […] The post Bill Laurance & Michael League – Kde byste si přáli být first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Bill Laurance & Michael League – Kde byste si přáli být

Čas načtení: 2024-05-09 12:00:20

Nestihl dotančit k poslednímu vystoupení

Byl ikonou i kontroverzní osobností. Z Michaela Jacksona si lidé už za jeho života dělali legraci, že se „rozpadá“. Přesto byla jeho smrt šokem pro celý svět.   Čtvrtek 25. června 2009, 14.26 hodin v USA. Tehdy se spolu se srdcem popového krále zastavil svět milionům jeho fanoušků po celém světě. I když bylo evidentní,

Čas načtení: 2024-07-08 14:00:43

5 slavných párů s velkým věkovým rozdílem

Láska kvete v každém věku. A celebrity z řad herců a hudebníků určitě výjimkou. Dovedete si ale živě představit, že budete s někým, kdo by mohl být vaším rodičem, anebo dědečkem či naopak vnučkou? Často se ale shodují, že nešlo odolat – stačil prý jediný pohled a srdce mělo jasno. Janda a Jandová – Věkový

Čas načtení: 2025-11-18 21:51:57

Michael Mayo a Makaya McCraven na JazzFestuBrno

Cabaret des Péchés Brno, neděle 19. října a úterý 4. listopadu 2025 Podzimní série koncertů JazzFestuBrno přinesla do útulného prostředí brněnského Cabaretu des Péchés další dva reprezentanty nastupující generace amerického jazzu. Prvním byl mladý zpěvák Michael Mayo s tradičním doprovodem klavírního tria ve složení Andrew Freedman – piano, klávesy, Kyle Miles – bass kytara a Robin Baytas – bicí. Michael, známý pro svou sofistikovanou směs moderního jazzu, gospelu a současného R&B, nás zaujal hned od začátku koncertu nápaditými písněmi ze svého […] Zobrazit celý článek Michael Mayo a Makaya McCraven na JazzFestuBrno

Čas načtení: 2024-05-20 09:06:07

Forrester, Michael

Autor: Jirka Cooper Datum: 20.05.2024 09:06:07 Příjmení:Surname:ForresterForresterJméno:Given Name:MichaelMichaelJméno v originále:Original Name:Michael ForresterFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:generálmajorMajor GeneralAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:31.08.1917 Portsmouth / 31.08.1917 Portsmouth / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:15.10.2006 Alton, Hampshire, Anglie / 15.10.2006 Alton, Hampshire, England / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- velitel 4. pěší divize- velitel 16. paradesantní brigádní skupiny- velitel 2. a 3. praporu Paradesantního pluku- commander of 4th Infantry Division- commander of 16th Parachute Brigade Group- commander of 2nd and 3rd Battalion, Parachute RegimentJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)--Související články:Related Articles:Zdroje:Sources: https://en.wikipedia.org/wiki/Michael_Forrester www.tracesofwar.com www.paradata.org.uk

Čas načtení: 2024-12-28 17:45:11

Rogers, Felix Michael

Autor: Jirka Cooper Datum: 28.12.2024 17:45:11 Příjmení:Surname:RogersRogersJméno:Given Name:Felix MichaelFelix MichaelJméno v originále:Original Name:Felix Michael RogersFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:generálGeneralAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:BSc.BSc.Datum, místo narození:Date and Place of Birth:06.07.1921 Somerville, Okres Middlesex, Massachusetts / 06.07.1921 Somerville, Middlesex County, Massachusetts / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:23.04.2014 Santa Barbara / 23.04.2014 Santa Barbara / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- velitel Velitelství logistiky Vzdušných sil- zástupce velitele Velitelství leteckého výcviku- velitel Letecké univerzity Spojených států- commander of the Air Force Logistics Command- vice commander of Air Training Command- commandant of the United States Air UniversityJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- americké armádní stíhací eso 2. světové války se 7 potvrzenými sestřely, 2 poškozenými a 5 zničenými na zemi- american army fighter ace of WW2 with 7 confirmed claims, 2 damaged and 5 destroyed on the groundSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:https://en.wikipedia.org/wiki/F._Michael_Rogershttp://www.cieldegloire.fr/014_rogers_f_m.phpwww.af.milveterantributes.orgmilitaryhallofhonor.comwww.findagrave.comvalor.militarytimes.com

Čas načtení: 2026-01-27 22:08:56

Mack, Ralph Michael

Autor: wlasto Datum: 27.01.2026 22:08:56 Příjmení:Surname:MackMackJméno:Given Name:Ralph MichaelRalph MichaelJméno v originále:Original Name:Ralph Michael MackFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:komandérporučíkLieutenant CommanderAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth: 11.10.1883 Aylsham / 11.10.1883 Aylsham / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:23.12.1917 HMS Tornado23.12.1917 HMS TornadoNejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- velitel HMS Tornado- velitel HMS Swale- Commander: HMS Tornado- Commander: HMS SwaleJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- KIA- KIASouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:www.dreadnoughtproject.orgwww.ancestry.comwww.findagrave.com

Čas načtení: 2020-03-02 14:06:47

Literární vyhlídky (2. až 8. března)

První březnový týden nabídne především v Praze řadu zajímavých literárních akcí a také premiéru divadelní adaptace románu významného izraelského spisovatele Davida Grossmana Přijde kůň do baru, za který autor v roce 2017 získal The Man Booker International Prize. Na závěr jako obvykle připojujeme několik tipů na nové (audio)knihy.   POZVÁNKY 2. 3. Praha / 17.00, Werichova vila Martin Jan Stránský je lékař, politik, spisovatel a vydavatel obnovené verze časopisu Přítomnost. Nyní pokřtí svůj Deník doktora z Mrnic (Paper Jam 2019) – černým humorem špikovanou sondu do svérázu českého venkova. Její vypravěč, pábitel, hráč na dudy, lékař a filozof, který se vrací z dlouholetého pobytu v Americe, je zasvěcený kritik malosti, kterou sám pomáhá léčit. Nutí nás uvědomit si grotesknost pozemského pinožení a demonstruje, že vlastní osud nelze obelhat nebo ho jakkoli přečůrat, tak jako nelze donekonečna obelhávat bližního svého. Katarze vždy dorazí. Slovy Doktora z Mrnic: Všechno se nám vrátí. Svět je bumerang. Praha / 19.00, Knihovna Václava Havla Sedmdesát let od násilné smrti číhošťského kněze Josefa Toufara (25. února 1950) klade jeho tragický příběh řadu znepokojivých otázek, inspiruje tvůrce, podněcuje k cestám do minulosti i na osudová místa. Uvedení knih Miloše Doležala Když není motorka, lépe chodit pěšky a Velký pátek P. Josefa Toufara s debatou a čtením literárních reflexí číhošťského případu od padesátých let po současnost. Debaty se účastní postulátor Toufarova beatifikačního procesu historik Tomáš Petráček a literární historik a editor Jan Wiendl. Účinkují Jana Franková a David Novotný. Večerem provází Miloš Doležal.    3. 3. Olomouc / 17.00, Coffee Library Uvedení knižní novinky exilových Meditací (ukázka ZDE) spisovatele, pro kterého Francie byla celoživotní vlastí v záloze. Knihu představí editoři P. Komenda, J. Zatloukal a ředitel nakladatelství CDK Z. Granát za přítomnosti speciálního hosta – dcery spisovatele paní Kláry Le Bris-Cep, která zavzpomíná na svého otce a na život slavného spisovatele v těžkých podmínkách exilu. Praha / 17.00, Palác knih Luxor Michael Kocáb ve svých knižních vzpomínkách na události roku 1989 ukazuje, že politika je tvůrčí a často dokonce improvizační činnost a že občas není od věci brát na sebe „drzou“ odpovědnost. Beseda a autogramiáda autora knihy Vabank (Universum 2019) – známého hudebníka, skladatele, občanského aktivisty a politika. Praha / 19.00, Potrvá Uvedení knihy José Donosa Obscénní pták noci (Malvern 2019) s překladatelem Michalem Špínou a redaktorem Vítem Kazmarem a scénické čtení z textu, jehož autor kdysi přiznal, že při jeho psaní trpěl nesnesitelnými bolestmi – a pochopil, že pokud knihu nedokončí, nikdy se jich nezbaví. Výsledný „totální román“ se mezitím stal textem, o kterém se píšou celé disertace. Moc a bezmoc, mužství a ženství, ošklivost a krása, skutečnost a sen, řád a chaos, tvář a maska, bujnost a úpadek, bída a bohatství – každá z těchto opozic by vydala na několik pojednání i za předpokladu, že by do sebe nebyly v knize tak nesmlouvavě zaklesnuté. V sevření těchto rozporů zaznívá slábnoucí hlas Humberta Penalozy, který tráví své dny v polorozpadlém domě mezi dožívajícími stařenami a sám se stává jednou z nich. Na líci světa neuspěl, a tak se usadil na jeho rubu, po boku „lidské suti“, aby sám sebe jednou provždy popřel. Jde ale jen o jednu z mnoha proměn, jimiž postavy Obscénního ptáka noci procházejí. Praha / 19.30, Fra Prozaička, básnířka a reportérka Markéta Pilátová čte z nových textů. Zatím poslední knihou autorky řady románů, povídkových knih, básní a knih pro děti je román S Baťou v džungli z roku 2017.   4. 3. Praha / 18.00, Dům čtení (pobočka MKP) Autorský večer Jana Vozky a Matěje Lipavského. Jan Vozka žije a pracuje v Liberci, studoval filmovou školu ve Zlíně a filmovou vědu na FF UK a je autorem sbírek Světlo zpoza dveří (2018) a Jedním dechem (2019). Matěj Lipavský žije a pracuje v Praze, vystudoval AVU, věnuje se malbě a ilustraci a též překladům ukrajinské poezie, v roce 2016 mu vyšla básnická prvotina Nika. Praha / 19.30, Kampus Hybernská Literární večer s uznávaným skotským básníkem, romanopiscem, překladatelem a kritikem Christopherem Whytem zaměřený na jeho nejnovější sbírku básní ve skotské gaelštině, Ceum air Cheum / Step by Step (2019, užší výběr na cenu Saltire Poetry Book of the Year). Večerem provází Petra Johana Poncarová. Básně zazní v gaelském originále a v anglickém překladu. Sbírku tvoří dvanáct rozsáhlých básní, které spojuje evropský záběr, moderní tón a provokativní tematika.   5. 3. Praha / 18.00, Malá vila PNP Křest 51. čísla sborníku Literární archiv na téma LES. Křtí a moderují editoři sborníku Lukáš Prokop a Tereza Sudzinová, součástí programu bude premiéra lesní dramatické montáže SdCh – Vrba píše borovici (účinkují Ladislav Čumba, Lukáš Aki Houdek, Petra Lustigová, Lukáš Prokop a SdCh) a výstava reprodukcí s tématem LES (Zdeněk Burian, Alois Kalvoda, Jan Konůpek, Jiří Šalamoun, Otakar Štáfl, Josef Váchal a Otakar Vaňáč). Pardubice / 18.00, Krajská knihovna v Pardubicích Setkání s novinářem a válečným reportérem Jakubem Szántó, autorem knihy Za oponou války oceněné v soutěži Magnesia Litera 2019 cenou čtenářů Kosmas, v níž přibližuje své dramatické zážitky z frontových linií, míst teroristických útoků i státních převratů a revolucí, které během své kariéry televizního novináře v uplynulých dvou dekádách natáčel. Barvitým jazykem zprostředkovává pozadí dějinných událostí pohledem očitého svědka. Zároveň poodhaluje a demýtizuje práci žurnalistů uprostřed pohnutých situací a nepředvídatelného vývoje. Vedle strhujícího vyprávění, které jako vystudovaný historik zasazuje do širšího dějinného kontextu, kniha dává nahlédnout i do niterných vztahů autora k rodině, novinářským kolegům i přátelům napříč Orientem. Praha / 19.00, Café Lajka Křest Plavu 1/2020 s tématem „Nový konservatismus“, který se pokouší zachytit obecnější vývoj konzervativní filosofie a jejího ztvárnění v literatuře a prozkoumat některé její základy, od těch umírněnějších až k nebezpečně nacionalistickým trendům. Ukázku z textu Jukia Mišimy o krvi v mořských proudech přečte Michal Špína, překladatel a redaktor spřáteleného kulturního čtrnáctideníku A2.   6. 3. České Budějovice / 18.30, Měsíc ve dne Uvedení nového románu Miroslava Pecha Dítě tmy (Golden Dog 2020). Na programu bude beseda s autorem, autorské čtení a křest knihy, role moderátora se ujme Miroslav Boček. – Měla to být jen opuštěná továrna, která bude chátrat tak dlouho, až se rozpadne. A ten mladík, co se potuloval kolem, se nezdál nebezpečný. Jako kdyby na něm nebylo nic zvláštního, jen člověk beze jména. Ale právě kvůli němu ulicemi města poteče krev. Právě kvůli němu parta dětí brzy pozná peklo na zemi.   7. 3. V divadle Rokoko bude mít v sobotu 7. března premiéru inscenace Přijde kůň do baru, adaptace stejnojmenného románu významného izraelského spisovatele Davida Grossmana (v překladu Silvie Singerové), která vznikla v koprodukci s Divadlem Aréna Bratislava a kterou připravili režisér Martin Čičvák a dramaturgyně Alexandra Sarvašová. V nočním klubu jednoho bezvýznamného města se stárnoucí stand-up komik Dovík Grünstein snaží o nemožné: pobavit publikum i vyrovnat se s vlastním životem... Hrají Juraj Kukura a Tereza Marečková.   NOVÉ (AUDIO)KNIHY Jaroslav Maria – Filip Hynek (ed.): Já. Vlastní životopis (Academia 2020) Kniha přináší historicky cenné příspěvky k poznání umělecké atmosféry pozdního romantismu a české secese na přelomu 19. a 20. století a jejich souvislost s národní kulturou, jak ji vnímal autor pohledem spisovatele-dramatika a advokáta. Maria přibližuje smysl svého mnohaletého putování po Itálii, které mu bylo nejen popudem k sepsání kunsthistorické cestopisné příručky Italie (1925), ale především ke vzniku většiny jeho dramat z volného cyklu takzvané ferrarské trilogie: Parisina (1916), Lucrezia Borgia (1917), Torquato Tasso (1917). Autor kriticky hodnotí vývoj české literatury od 19. století a vysvětluje svůj obrat k románové tvorbě z právnického a profesního prostředí, kterou si kromě čtenářské popularity způsobil i řadu životních těžkostí, když jimi demaskoval společenské poměry první Československé republiky.   Michael Špirit: Textologie dnes /Příručka pro začínající editory/ (Ústav pro českou literaturu AV ČR 2020) Otevřít knížku a začít číst ještě neznamená, že se setkáváme s hodnověrnou podobou textu, jehož název se stkví na obálce a titulním listu dané knihy. Co způsobuje, že často čteme něco odvozeného, nespolehlivého, ba zavádějícího, a nevíme o tom? Michael Špirit ve své práci ukazuje, že v cestě mezi čtenářem a důvěryhodným zněním slovesného díla stojí mnoho nečekaných překážek. Tou hlavní z nich je obecně rozšířený dojem, že literární text jednou vznikl, nějak tu prostě „je“ a stačí ho jen konzumovat. Předkládaná monografie však ukazuje, že příprava textu k takové „spotřebě“ je proces obdobně náročný jako umělecké restaurátorství nebo digitalizace filmových děl. Látkou Špiritova výzkumu jsou vydavatelské projekty posledních tří dekád, jejichž výběr – Karel Poláček, F. X. Šalda, Petr Rezek, Bohumil Hrabal, Vítězslav Nezval, T. G. Masaryk, Jaroslav Seifert, Milan Kundera, Jiří Němec – mapuje vybrané důležité ediční počiny naší přítomnosti. Výklad, jehož páteř tvoří osudy Spisů Josefa Škvoreckého, může současně sloužit i jako příručka provázející jednotlivými etapami ediční přípravy knihy. Špirit se zabývá různými vydavatelskými postupy, jednou klade důraz na popis editorových záměrů, jindy dominuje jejich kritická analýza. Do přehledových partií prolínají problémy teoretické, autor kromě důkladného rozboru předkládá vlastní řešení dílčích problémů, textologická analýza někde plynule přichází v interpretaci daného textu či nějakého jeho aspektu. Čtenář může sledovat, jak si Špirit v těchto těsných vazbách vytváří svůj odborný koncept textologie.   Jonáš Zbořil: Nová divočina (Host 2020) Jonáš Zbořil je básník, hudebník a moderátor Radia Wave, kde spolupřipravuje pořad Liberatura. Po úspěšném básnickém debutu Podolí (2013) přichází s novou sbírkou, inspirovanou obavami o prostor, do kterého se narodila autorova dcerka. Co když je tento svět neodvolatelně blízko svému zániku? Co nastane, až Zemi pomalu pohltí nová divočina, která tiše čeká pod dálničními přivaděči na svůj okamžik? A co se vlastně bude dít, až tu nebudeme? Kniha o věcech, které jsou nám denně na očích, a kterých si přesto nikdo nevšímá. Nejen milované dítě, ale i gravitace a rybenky si zaslouží naši pozornost a něhu. Fascinující pokus vyměnit každodennost (a literaturu) za eony času.   Vladimír Karfík: Co a jak (Pavel Mervart 2020) Vladimír Karfík (*1931), literární historik, kritik, redaktor a editor, působil v šedesátých letech 20. stol. jako redaktor v Literárních novinách, v letech 1990–99 byl jejich šéfredaktorem. Ve svém kritickém díle se věnoval mnoha českým významným autorům, především básníkům (Jiří Kolář, Jaroslav Seifert, Ivan Wernisch, Bohumil Hrabal, Vilém Závada, Karel Šiktanc a další). Díky své mimořádné schopnosti, s níž dovede citlivě pochopit a interpretovat literární dílo, navíc střídmým a jasným stylem, patří mezi nejvýznamnější osobnosti tohoto oboru. Jeho tvorba obohatila naši literaturu posledního půlstoletí i svou zřetelnou zásadovostí a zároveň noblesou.   Thomas Michael Keneally: Schindlerův seznam (čte Vladislav Beneš, Tympanum 2020) Audioknižní zpracování předlohy filmu oceněného sedmi Oscary, inspirovaného osudy Oskara Schindlera – kariéristy, válečného zbohatlíka, milovníka elegance, přepychu, alkoholu a krásných žen, jenž ve stínu osvětimských komínů našel svoji lidskost a riskoval nejen majetek, ale i vlastní život, aby nedopustil vyvraždění tisícovky „svých židů“. Román z roku 1982, který je mistrovským, mnohovrstevnatým vylíčením charakterů a osudů jedinců zapojených do obrovité byrokratické mašinerie zla, získal Man Bookerovu cenu. Audioknihu v podání ostříleného interpreta dokresluje hudební doprovod inspirovaný hudbou ke stejnojmennému filmu Stevena Spielberga.

Čas načtení: 2019-11-04 06:32:26

Michael Kocáb: Komunisté v listopadu 1989 promarnili šanci k vnitrostranickému puči

Michael Kocáb a Oskar Krejčí, dva protagonisté politické aktivity, která v mnohém formovala vývoj v listopadu 1989, se sešli v redakci Literárních novin. Aby vzpomínali, diskutovali, souhlasili spolu i nesouhlasili. A také aby upozornili na knihu, kterou o tomto vzrušeném období sepsal Michael Kocáb. Debatu moderoval vydavatel Literárních novin Miroslav Pavel.    Pavel: Scházíme se poprvé po třiceti letech. Trochu jsme zestárli, ale paměť nám pořád slouží. Jaké máte právě teď pocity?   Kocáb: Potvrzuji, že se opravdu vidíme po třiceti letech. S Oskarem jsem se poprvé sešel letos v únoru, když jsem si potřeboval upřesnit některé události do své nové knihy Vabank. Kniha mění v mnoha ohledech paradigma výkladu toho, co se vlastně dělo před a po 17. listopadu, a mé pocity jsou proto následující – napjaté očekávání, jak to odborná veřejnost přijme. S Oskarem jsem spolupracoval na fakticitě a v mnohém jsme se shodli. Ale pokud by se někomu zdálo, že jsme přijali nějakou společnou interpretaci, tak říkám: Ne. Nic takového neexistuje. Považoval jsem za důležité o tehdejších událostech s ním diskutovat, protože to byl jediný člověk protistrany, který u toho byl bezprostředně se mnou a s Michalem Horáčkem, přičemž my, jako MOST jsme se synchronizovali s Jiřím Křižanem a Václavem Havlem. Pak samozřejmě premiér Adamec, ale toho zapojil naplno do hry Oskar Krejčí. A potom ještě vy a několik lidí z úřadu vlády, naštěstí žijících, kteří mohou potvrdit, že to probíhalo přece jenom trochu jinak, než se traduje. Mám na mysli dobu, než zapnul Hanzel magnetofony, což bylo až při prvním setkání Adamce a Havla v Obecním domě, 26. listopadu. V té době ale bylo už leccos velmi zásadního odehráno.   Pavel: Pochopitelně se všechno v listopadu 89 odehrávalo v nějakých souvislostech – i mezinárodních. Vliv mělo i to, co se dělo v ostatních tzv. socialistických zemích. Ale to vůbec nevylučuje, že významnou roli sehráli lidé v tehdejším Československu.   Krejčí: Diskutovalo se o tom i v uplynulých třiceti letech. Jaká byla vlastně role Kocába a Horáčka? Na první pohled je málo viditelná. Byli to lidé, kteří běželi před frontou. Byli takříkajíc v týlu nepřítele. Výsledek se pak zdál samozřejmý. Ale někdo musel ten most připravit. My, co jsme byli na vládě, jsme byli v nějakých pozicích a měli jsme na výběr, jestli tímto směrem půjdeme, či nikoliv. Ale Kocáb s Horáčkem se museli sami rozhodnout a vyběhnout ty schody během několika dní. Platí jednoznačně, že ta geopolitika změnu předurčila, ale formu, tu tomu dal MOST.   Kocáb: Jakou úlohu v tom hrálo ÚV KSČ, zpravodajské služby, Sovětský svaz – to je něco, co ještě není úplně rozklíčováno. A některé články, které v poslední době vycházejí, to paradoxně spíše ještě zatemňují. Snažil jsem se v knize chod událostí podepřít co nejjednoznačnějšími důkazy. Není tam mnoho interpretací, shromažďoval jsem hlavně dokumenty. Když něco komunisti dělali, říkali, nebo psali, tak jsem to přepsal jedna ku jedné. Aby mi pak někdo neřekl: To si takhle Kocáb myslí. Možná bude něco chybět, protože dokumentů jsou hory. Ale jsou tam například přímé výpovědi tehdejších komunistických vládců, přepsané magnetofonové záznamy z jednání OF a VPN, výpovědi přímých aktérů a také denní situační zprávy, tzv. DSZ, ministerstva vnitra a Státní bezpečnosti. Zajímavé bylo, že například mé vystoupení při zakládání Občanského fóra celkem přesně popsal zástupce náčelníka II. správy SNB Miroslav Chovanec už den poté. Docela by mne zajímalo, koho tehdy Státní bezpečnost v Činoherním klubu měla. Jednu věc jsem při studiu všech těch materiálů pochopil – a to klidně považujte za provokativní větu do začátku téhle besedy: Sametová revoluce se u nás odehrála proti vůli celého establishmentu – ÚV KSČ, Sboru národní bezpečnosti a armády. Některé složky už tehdy mohly mít svoje zájmy a mohly pracovat s náznaky, že socialismus se už dlouho neudrží, ale opakuji, bylo to proti vůli celého vedení státu. Komunisté měli připraveny akce Zásah, Norbert a Vlna a kdykoli je mohli zahájit. Proběhlo to i proti vůli KSSS, zejména jestřábů v ní, ale nakonec i proti vůli Gorbačova. Zachytil jsem, že řada tehdejších vlivných komunistů je přesvědčena, že Gorbačov chtěl všechno rozpustit. Že snad i cíleně pracoval na demontáži socialismu, či přinejmenším sovětského bloku. Nemyslím si to. Podle mého názoru jeho přestavba a glasnosť byl plán, jak právě udržet socialistický blok rozvolněním rigidního uzurpátorského zákonodárství a připuštěním částečné svobody slova i podnikání. Vše ale na bázi socialismu a při zachování vedoucí úlohy strany. Nejspíše usiloval o jakýsi derivát čínského řešení, jak ho dneska vidíme. A důsledným prosazováním svých reforem chtěl ubrat vítr z plachet opozici. Kdyby tehdy Jakeš, Honecker, Živkov – všichni ti mocipáni – na tu hru přistoupili a začali ve svých zemích urychleně realizovat zásady perestrojky a glasnosti, tak by to opozici přinejmenším oslabilo. Když si porovnáte principy perestrojky a například rané požadavky Občanského fóra, tak si je to v lecčems podobné. Mluvím ale jen o prvních požadavcích, pak jsme šli samozřejmě daleko dál. Revize sovětské intervence z roku 1968 se tehdy ještě v Gorbačovových úvahách neobjevila, ale rozvolnění článku o vedoucí úloze komunistické strany připuštěním voleb z více kandidátů, či umožnění soukromého podnikání, tedy alespoň v určitých mezích, už ano. Prosazoval i větší svobodu slova a Sověti propouštěli politické vězně. Kdyby tehdejší mocipáni ve východním bloku jeho taktický plán pochopili, tak si myslím, že se všechno mohlo odehrát i jinak. Jenže oni to nepochopili.   Pavel: Jenom drobnou poznámku. Modifikovat vedoucí úlohu strany v ústavě Československa, to už dostala za úkol komise ÚV KSČ, kterou řídil Marián Čalfa. Dávno před listopadem. Otázky rozvolnění ekonomických svobod, to všechno začala připravovat ještě Štrougalova vláda, který ale pak rezignoval v souboji s dogmatiky.   Kocáb: Ale pozor. Gorbačov už s tím přicházel od roku 1986 a stupňoval to.   Krejčí: V tomhle máš samozřejmě pravdu. Když to ale potom promítneš do těch dní v listopadu 89, tak už vidíš, že nás Gorbačov opravdu házel přes palubu.   Kocáb: To je to, v čem se nedohodneme…   Krejčí: Ale my jsme se přece dohodli na 17. listopadu, tehdy už nás hodil přes palubu.   Kocáb: Po 17. listopadu už to asi pomalu začal vzdávat, protože mu naši disidenti jeho plán zcizili a tehdejší vládnoucí komunisté se propadli do kataleptického stavu. Ale chtěl bych to dokončit. Rigidní vedení státu perestrojku nepřijalo. Gorbačov pravděpodobně zorganizoval, či alespoň podpořil první převrat – i když konkrétní důkazy jsem nenašel – ve východním Německu. Padl tam Honecker a byl nahrazen Egonem Krenzem. To nebyl reformní komunista – to byl jen mladší, padesátiletý, bývalý vůdce komunistické mládeže a od roku 1983 člen politbyra SED, takový Štěpán či Mohorita východního Německa. Čili klasický vnitrostranický převrat, který byl naplánován i v Československu. U nás se ale nepovedl, protože ho jeho osnovatelé zpackali a naši disidenti rychle zareagovali. Zaplať pánbůh. Tím se dostávám k naší sametové revoluci tak, jak jsem ji zažil já. V zorném poli iniciativy MOST, která začala pracovat už od září, se na straně tehdejšího establishmentu objevily tři čtyři postavy, které, dle mého názoru, pochopily, že jejich urputný boj o zachování socialistického zřízení musí mít tentokrát určitou mez: nesmí téct krev. Té už bylo v minulosti dost. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} MOST se netajil tím, že mu jde o demontáž tehdejšího politického zřízení, ale také opakovaně zdůrazňoval, že je nutné se vyhnout násilnému střetu. Na to slyšel v té době Oskar Krejčí a jeho nadřízený Adamec, předpokládám, že i vy. Vy jste byl také v tom klubu těch nejbližších. V tomto ohledu jsme měli společnou prioritu a i při nejzásadnějších politických bitvách jsme ji dokázali mít stále na zřeteli. Později se v tomto smyslu zapojil i Mojmír Zachariáš, velitel Západního vojenského okruhu a náčelník generálního štábu Miroslav Vacek. Při jednání s generálporučíkem Zachariášem – byl jsem za ním v Táboře s Václavem Klausem – jsem argumentoval zhruba v těchto intencích: „Pane generále, naše armáda nesehrála nikdy zásadně pozitivní roli. V roce 1939 to zabalila, v roce 1968 také a vrcholem vaší kariéry přeci nebude rozkaz ke střelbě do vlastních obyvatel, studentů? Tomu nevěřím.“   Pavel: To bylo dost brutální…   Kocáb: Takový výsledek jeho strmé vojenské kariéry v socialistickém systému musel být pro něj nepřijatelný a i jeho výraz tváře tomu napovídal. Nebyl nepřátelský. Generálu Zachariášovi podléhalo 85 procent pozemního vojska ČSLA a podle Varšavské smlouvy v případě konfliktu i střední skupina sovětských vojsk. Té velel sovětský generálporučík Eduard Vorobjov. Zachariáš byl tím, kdo měl spustit vojenskou akci Zásah, která by zbraněmi zastavila rodící se revoluci a vyhlásila stanné právo. Pro tuto akci by bylo vyčleněno v českých zemích a na Slovensku 9 345 vojáků, 575 automobilů, 130 obrněných transportérů, 155 tanků a 81 vozidel speciální techniky. Po zhruba dvouhodinovém jednání Zachariáš prohlásil, že on, pokud zůstane ve funkci, proti demonstrantům nezasáhne. A podepsal v tomto smyslu i komuniké. Následující den jsem již sám dorazil na generální štáb ČSLA a od jeho náčelníka, generálplukovníka Miroslava Vacka, jsem získal podobné ujištění. Vše detailně popisuji v knize Vabank. Byla však připravena ještě další akce – Norbert. Při té mělo být podle jmenného seznamu internováno 9 500 odpůrců režimu. Bylo soustředěno také asi sto odborných vojenských pracovníků pro akci Vlna – obsazení televize a rozhlasu v případě, že by se jejich pracovníci odmítli řídit pokyny státní moci. Mimochodem ten „hodný“ Gorbačov se těsně před svým pádem pokusil takovou akci realizovat tankovým útokem na televizní věž v litevském Vilniusu. Už první den bylo zabito 13 civilistů a cca 600 lidí bylo zraněno. U nás k tomu naštěstí nedošlo, protože sovětská armáda dostala od Gorbačova příkaz nezasahovat, pokud se hněv demonstrantů neobrátí proti ní samotné. To mně a Horáčkovi sdělil rada sovětské ambasády Vasilij Nikitovič Filipov, když jsme ho 28. listopadu navštívili s žádostí OF, kterou jsme s Horáčkem iniciovali, aby Gorbačov podniknul urychlené kroky ke stažení sovětské armády z Československa. Československá armáda však byla pod neustálým tlakem ministra obrany, armádního generála Milana Václavíka, který vykřikoval, že je třeba uvést do bojové pohotovosti armádu, Bezpečnost a milice a také, že „Kontra se nám vloudila už i do ústředního výboru“. A v této situaci stáli premiér Adamec a jeho poradce Krejčí, když po již více než dvouměsíčním jednání s iniciativou MOST koncipovali pro mimořádné zasedání ÚV KSČ dne 24. listopadu projev, ve kterém premiér silové řešení kategoricky odmítnul, a také z hlediska situace nejdůležitější generálové Vacek a Zachariáš, kteří nám nakonec slíbili, že akci Zásah nespustí, jakkoli ji předtím připravovali. Námitka, že ÚV KSČ přece silové řešení na tomto zasedání – 24. listopadu – vyloučil, obstojí jen částečně, protože vyloučil i nevyloučil. V nočním usnesení z téhož dne totiž stojí, že: „Vedení strany a státu nezvládlo tuto situaci“ a v neodkladných opatřeních tohoto usnesení ÚV KSČ „žádá příslušné orgány, aby při řešení současných společenských problémů nebylo použito mocenských prostředků, pokud nedojde k ohrožení života a zdraví lidí, majetku a narušení základu socialismu.“ Ovšem k narušení základu socialismu evidentně došlo a riziko, že mimořádná bezpečnostní opatření [MBO] mohou být realizována, tak přetrvávalo až do 19. prosince, kdy byla Federálním shromážděním potvrzena vláda národního porozumění. Poslední, byť chabý pokus o spuštění akce Zásah se objevil ještě 18. prosince. Projednával jsem to s Miroslavem Vackem, tehdy už s ministrem obrany, a armáda poté vydala uklidňující stanovisko. Pokud někdo nevyjde s nějakými novými informacemi, tak já vidím tyhle čtyři lidi jako hrdiny protistrany. 10. prosince odstoupil prezident Husák i premiér Adamec a na scénu vstoupil Marián Čalfa, který se stal, dle mého názoru, pátým bývalým komunistou, který významně přispěl k sametovému průběhu naší revoluce. Že právě Oskar Krejčí pro něj napsal návrh programového prohlášení vlády národního porozumění, stojí za zamyšlení. Komunistům to asi ještě nedocházelo, protože vše odhlasovali, jak bylo jejich zvykem – jednomyslně. Ale 19. prosinec je dnem, kdy byly ve vládním prohlášení položeny základy příštího, již nesocialistického uspořádání státu a navržen jako příští prezident Václav Havel. Přitom tam seděli všichni – Biľak a další normalizátoři z ÚV KSČ. Tedy já nevím, jestli nešel Biľak při hlasování na záchod, nebo neutekl zadním vchodem, ale poslancem byl. To byla prostě epochální věc. A Gorbačov jenom koukal a zjišťoval, že jeho docela chytrý nápad s přestavbou nevyšel, že nepadnul na úrodnou půdu a nezbylo mu nic jiného než postupně vyklízet pozice. Nakonec všechno prohrál a ještě je podezříván z úmyslného rozvratu sovětského impéria. Když teď udělám střih na konec roku 1990, tak v čele všech zemí socialistického bloku stáli bývalí prorežimní komunisté: Jaruzelski, Krenz, Szűrös, Mladenov a později i Iliescu. Jedinou výjimkou byl antikomunista Havel. Říkají o nás, že jsme byli poslední, ale zato jsme byli nejradikálnější. A pak tu byl ještě generál Vorobjov, který ze všech sil napomáhal rychlému průběhu odsunu sovětské armády. Sametová revoluce nemohla skončit, dokud jsme byli okupovanou zemí. Okupace skončila 30. června 1991 a v srpnu 91 se odehrál protigorbačovský puč. Za pouhých šest týdnů. Byla to dějinná skulina, kterou jsme proklouzli. Obrovskou odhodlaností našich občanů. Kdyby tam nebyly ty statisíce v ulicích, nedokázali bychom to. Dynamikou studentů a herců, kteří jezdili po celé republice, roznášeli informace a podněcovali naše občany k odporu. A řízením Občanského fóra, Veřejnosti proti násilí a také MOSTu a dalších organizací. Takhle to vidím já.   Pavel: Budu na to reagovat ad hoc. Iniciativa MOST je datována do září 89. Chtěl bych říci, že jsme se na vývoj událostí začali s Oskarem postupně připravovat už od května 89. Adamec mne tehdy poslal do Moskvy, abych zjistil, co vlastně ti Rusové chtějí. Po návratu jsem mu sepsal krátkou zprávu, jejíž podstatou bylo, že perestrojka otevírá všechny potlačované problémy v Sovětském svazu a že to nedopadne dobře. A že se musíme začít starat sami o sebe.   Kocáb: S tím plně souhlasím.   Pavel: Proto moje hodnocení Gorbačova není tak pozitivní. Připadá mi jako takový typický ruský intelektuál. Omámený svými vlastními idejemi a představami. Ale mám pocit, že ztratil cit pro politickou realitu, neuvědomoval si všechny politické souvislosti. U něj to všechno bylo o to složitější, že zastupoval jednu ze dvou supervelmocí.   Kocáb: To, co říkáte, mi zapadá do mozaiky, že on byl podobně konsternován jako ÚV KSČ u nás. Přečetl jsem stenografický záznam mimořádného zasedání ústředního výboru 24. listopadu 1989 a pochopil jsem, že vedoucí komunisté byli zcela bezradní. Děsili se nastalé situace a nevěděli, co dělat. Pro Gorbačova pracovala komise, vedená tajemníkem Jakovlevem, která měla připravit scénáře vývoje v tzv. socialistických zemích po pádu Berlínské zdi, možná už předtím. Myslím, že když naplánovali a úspěšně provedli odstavení Honeckera v NDR, tak podobnou akci měli připravenou i pro Československo. Podle některých zdrojů to mělo proběhnout už 21. srpna. Dokonce měl při přeplavání Vltavy umřít student, k čemuž pak ale nedošlo. Dalšími možnými daty byl pak 17. listopad a 10. prosinec. Ale už v září se objevuje od poradce Gorbačova Šachnazarova varovný vzkaz Oskaru Krejčímu a mluvčí Gorbačova Gerasimov zase prozradil německým novinářům, že 17. listopadu bude na Národní třídě mrtvý student. Jsem přesvědčen, že 17. listopadu proběhla poslední velká ingerence ze strany Sovětského svazu do našich záležitostí a znovu opakuji: už v září dostal Oskar ze sovětské strany varování, pokud něco neuděláte, poteče krev. Štěpán později tvrdil, že 16. listopadu měl telefon z Ruska, kde byl víceméně vyzván, aby se připravil na převzetí moci. To ovšem může být fabulace, Štěpánovi se nedá moc věřit. Tím „vyvoleným“ mohl být i Adamec, mohl to být i Hegenbart, Mlynář, či kdokoli další. To už je celkem jedno. Brutální zásah na Národní třídě a „mrtvý“ student měl posloužit k tomu, aby se hned ten večer ozval nějaký z hlediska Moskvy nezatížený komunista a burcoval: Podívejte se na tu Jakešovu nepoučitelnou kamarilu, v Mezinárodní den studentstva nechá zmlátit naše děti na Národní třídě. Ale tuto příležitost k vnitrostranickému puči komunisté promarnili. Místo komunistů rozesílá tuto zprávu do světa Petr Uhl a Honza Urban volá Sacharovovi. Vzniká celosvětový humbuk a hněv občanů se obrací proti celé KSČ. Rusové se okamžitě stahují a odlétají, i když tady přímo 17. listopadu byli vysocí představitelé sovětských tajných služeb v čele se zástupcem předsedy KGB, generálem Viktorem Fjodorovičem Gruškovem. Údajně k podpisu smlouvy o spolupráci StB a KGB. To ovšem mohla být jen krycí legenda, bez které by to stejně nešlo.    Pavel: A přímo ve velíně zásahu na Národní byl přítomen sovětský generál, i když tam vlastně neměl co dělat…   Kocáb: To byl zase stálý představitel sovětské milice v ČSSR generál Teslenko z ministerstva vnitra SSSR. Seděl tam podle záznamů i JUDr. Kružík, zástupce 13. oddělení ÚV KSČ, Hegenbartův člověk, který tam také neměl co dělat. Potom na zasedání předsednictva ÚV KSČ 19. listopadu všichni „oblbují“ Jakeše, že se vlastně nic nestalo – Štěpán i Lorenc.  Toho stejného 19. listopadu dopoledne jsme s Michalem Horáčkem navštívili premiéra Adamce doma a tvrdili mu, že „poslední bitva vzplála“ a že by měl začít ihned jednat z opozicí. Adamec nám tehdy říkal: Hoši, 20–30 tisíc lidí, to nic není, to neznáte naše soudruhy, s tím se vypořádají. To by jich muselo být tolik, co v NDR, dvě stě tisíc, tři sta tisíc. Ale už za dva, za tři dny tam těch tři sta tisíc lidí bylo. Tehdy jsme už dva měsíce jednali s Oskarem Krejčím. Chápali jsme jeho pozici – byl komunistický ideolog a jen tak se bourání socialismu nezúčastní. Stejně tak Adamec, ten se nám vyznal z lásky k socialismu, dokonce i ke Gottwaldovi. To bylo až překvapující. Nepadá v úvahu, že by se komunistická strana vzdala své vedoucí role, říkal. Ale i já si myslím, že by se mělo udělat všechno proto, aby netekla krev, dodával. To byla jediná, ale dostatečně pevná spojnice mezi našimi antagonistickými tábory, či spíše disidenty na jedné straně a dvěma, ale za to mocnými komunisty na straně druhé. A tady začal Oskar cílevědomě působit jako mediátor. Měli jsme denní kontakty.   Krejčí: Je škoda, že knížka Michaela Kocába nevyšla před dvaceti lety. Je zajímavá i literárně. Spojuje několik žánrů, takže tam vzniká podle mne nový literární útvar. U jejího autora cítíš poprvé za těch třicet let snahu porozumět i druhé straně. Ta knížka nesoudí, ta knížka hledá. To je zásadní rozdíl proti produkci akademických pracovišť. Až Kocábova kniha vyjde, doporučuji zamyslet se nejen nad obsahem, ale také nad jejím přístupem. Autor zůstává na svých antikomunistických pozicích, neříká ale hned, že na druhé straně je každý zločinec a vrah. To je přístup, který je zcela neobvyklý v českém politickém prostředí. Pokud jde o roli Michaela Kocába, myslím si, že představuje skrytou tvář sametové revoluce. Byl vždy na čele pelotonu, vedl jej tam, kam měl mířit. Dokázal vytipovat nejcitlivější místa v politickém systému, která by mohla zastavit pohyb sametové revoluce, nebo ho dokonce zvrátit. Přicházejí s Michalem Horáčkem na úřad vlády řadu týdnů předtím, než se tam objevují fotografové a televizní štáby. A začínají vyjednávat. A nejenom to. Když už je na náměstích tři sta tisíc lidí, musela by přijít ke slovu armáda, na to policie už nestačí. A zase: Michael se odtrhne od pelotonu a jde za generály. A v době, kdy Občanské fórum řeší, zda bude prezidentem Dubček nebo Komárek, a tím jsi mne naštval nejvíc…   Kocáb: (smích)    Krejčí: …začne běhat s tím svým „Havel na Hrad“. V době, kdy my jsme si ještě myslili, že by to mohl být Adamec. Ale tím to nekončí. Doporučuji si tu pasáž v knize dobře přečíst. Sotva Michael dostane poslanecký průkaz, vyleze na tribunu parlamentu a navrhne nulitu smlouvy o pobytu sovětských vojsk v Československu.   Kocáb: A parlament to schválil a ještě mi to přiřknul jako iniciativní návrh poslance Kocába. Na to jsem byl fakt hrdý, i když musím dodat, že mne podpořila i řada dalších poslanců. Stále mi ale není zcela jasné, do jaké míry do sametové revoluce zasáhli Sověti, resp. zda to byly pro, či protigorbačovské kruhy. Ve své knize jsem to dal do Epilogu II, protože se jedná o hypotézy, na rozdíl od informací, které jinak kniha vesměs obsahuje.   Pavel: O jedné informaci jsme už mluvili a sice, že v tom štábu 17. listopadu byl představitel KGB.   Krejčí: Musím ovšem zdůraznit, že KGB nebyla monolitně jednotná organizace. Když se podíváte na pokus o převrat v Moskvě, tak v jeho vedení byli představitelé celostátního KGB, ale ruská část se postavila za Jelcina. Když se vrátíme k našemu 17. listopadu, byla tu prokazatelně skupina lidí z KGB, ale vůbec není jasné, k jakému křídlu patřila. Kdyby to byla skupina, která měla dlouhodobě na starosti Československo, tak si myslím, že by dokázala ten následný krok po Národní připravit lépe. Připravili manifestaci, ale chyběl ten druhý krok. To je to, co mne na tom mate. Proto si myslím, že tady chtěli spíš vyvolat chaos než připravit nějaký stranický puč.    Kocáb: A k čemu by jim ten chaos byl?   Krejčí: Podceňuješ hloupost v politice. Ta je hrozně tvořivá. Něco museli udělat a vznikl z toho takový bastard…   Pavel: Vrátil bych se ještě k pondělnímu zasedání federální vlády. Tehdy vznikla diskuse nad prohlášením vlády k demonstracím. Jediným, kdo podpořil vyvážený návrh Adamce, byl Marián Čalfa. Tehdy začala podle mého názoru růst jeho politická hvězda.    Kocáb: Vzpomínám si ještě na situaci po druhé demonstraci na Letné. Na OF zavolali z úřadu vlády, přišel jsem k telefonu a byl jsem požádán, abych tam co nejrychleji přišel. Přivedli mne do kanceláře, o které si myslím, že patřila Adamcovi, ale Adamec tam nebyl. Čekali tam dva Sověti. Jeden z nich se představil jako Šmeral, syn jednoho ze zakladatelů KSČ a jeden jako velitel moskevského okruhu KGB. Chtěli, abych jim zorganizoval kontakt s Václavem Havlem. Musíte mi ale povědět, o co jde, bez toho to neudělám. Řekli mi, že když to bude pokračovat takhle dál, dojde k rozvalu národního hospodářství, k omezení dodávek ropy a plynu ze Sovětského svazu, dojde k výpadkům proudu, problémům v dopravě, hromadění odpadků, k rabování, k lynčování a postupně se vám to úplně vymkne z ruky. Takže výhrůžka, nebo varování, ale co bychom měli dělat, to nesdělovali. Jen že chtějí mluvit přímo s Havlem. Neumožnil jsem jim to.   Krejčí: Neměli plán. Se sametovou revolucí jsou spojeny tři velké otázky. První, proč se režim, který čtyřicet let mohl dělat, co chtěl, během tří týdnů zhroutil. Druhá otázka je, jak se moc předávala, o tom se vlastně teď bavíme. A třetí otázka, nejenomže nezodpovězená, ale ani nepoložená. A v tom se asi budeme s Michaelem rozcházet. Pro něj končí sametová revoluce odchodem sovětských vojsk. Mně končí proměnou politické elity od té „Pravda a láska zvítězí…“ k privatizaci a divokému kapitalismu. Až tehdy se dotvoří nová mocenská elita. Ve všech bývalých socialistických zemích to proběhlo podobně. Romantici, kteří získali moc, ji z nějakého důvodu předávají oligarchům. U nás, myslím, není startem do této etapy ani malá, ani velká privatizace, ale zprivatizování Mladé fronty. To byl akt, který běžel zcela mimo zákon, a je tolerován. Pak následují další noviny. Co se v ten moment stalo? Informační zdroje, které sloužily spíše levicovým čtenářům, se od nich oddělují a stávají se mainstreamem hlásajícím podivný netolerantní liberalismus.   Pavel: To byl ale svým způsobem logický vývoj pod Mezinárodním měnovým fondem a podle washingtonského konsenzu… Musím říci, že mne také irituje ten rychlý rozpad systému. Je to svým způsobem poučení. A teď je jedno, že se to konkrétně vztahuje k rozpadu komunistického systému. Myslím, že se tam dají najít určité obecné rysy.   Kocáb: Dovolím si zformulovat určitou hypotézu. Já jsem pro potřeby své knihy zorganizoval – říkám tomu – tajemnou schůzku ve čtyřech. Byl tam jeden vysoký zástupce bývalé druhé správy Státní bezpečnosti, jeden bývalý tajemník městského výboru KSČ, který posílal lidové milice do Prahy, a pak je zase stahoval na žádost Miroslava Štěpána, zástupce tehdejší vlády a já. Slíbil jsem, že neprozradím jejich jména a za to jsem dostal poněkud otevřenější informace o tom, co tehdy skrytě probíhalo. Chtěl jsem se něco dozvědět o eventuální přípravě vnitrostranického puče a také, proč nedošlo alespoň k pokusu použít silové prostředky proti demonstrantům. Už Lidové milice by hodně zmohly, ale vojenský zásah by nás minimálně v první fázi revoluce pravděpodobně převálcoval. Po těch třiceti letech jsem je tlačil k tomu, aby mi už konečně řekli, jak to bylo. Identifikovali čtyři měkká centra odporu proti Jakešově politice: jedno kolem Hegenbarta, jedno kolem Štěpána, další kolem Adamce a jedno kolem Štrougala. Všichni jmenovaní by byli bývali schopni naplnit sovětskou představu o vnitrostranickém puči, ale byli na to příliš měkcí. A ozbrojený vnitrostranický puč u nás nemá žádnou tradici. Potřebuje to obrovskou dávku odvahy a tu nikdo neměl. Proč zůstala komunistická moc ležet na chodníku? Odpověď je poměrně jednoznačná. Došlo k totální dezorganizaci uvnitř jejich mocenských struktur. Václavík chtěl zásah a z hlediska komunistů měl pravdu. Adamec už byl v té době v podstatě na naší straně a po mimořádném zasedání ÚV KSČ ztratil podporu komunistů. V té knize najdete i zápisy o tom, jak ho nazývali. Možná ji dokonce ztratil dřív, protože Státní bezpečnost věděla o všech jeho krocích, tedy i o jeho vyjednávání s MOSTem. Štěpán nebyl schopen inteligentního postupu. Pravděpodobným okamžikem jeho nástupu k moci měl být den, kdy vystoupil v ČKD. Tam šel s tím, že se stane novou čerstvou silou. Místo toho ho vypískali. Husák i Štrougal už byli mimo a Hegenbart se hodil marod.   Krejčí: Myslím si, že je to ještě hlubší. Náš tehdejší systém měl zakódovanou jednu velkou chybu a sice iluzi o proměně člověka vlivem socialistických výrobních vztahů. Chtěli jsme vše ovládat výchovou a nadšením. Navíc jsme měli zakódovaný neúspěch z roku 1968.   Pavel: Navázal bych na Oskara. Myslím, že jedním z hlavních důvodů krize byla nevyřešená otázka roku 68 v komunistické straně. Jakákoliv reformní činnost narážela na tuto zkušenost. Navíc se komunistická strana prověrkami zbavila velké části kvalitních lidí, kteří mohli něco v politických a ekonomických kruzích přinést. Je to chyba KSČ, ale je to i chyba Sovětského svazu.   Kocáb: Byl jsem příliš daleko od toho, co se dělo v KSČ. Ale když to vezmu z toho praktického hlediska: čtyři nedůsledná centra odporu proti Jakešovi, neschopnost koordinace, ozbrojený puč nepřichází v úvahu. A pak už je tu jen KGB, pro nebo protigorbačovská, která si na sebe navázala několik jedinců. Ze Státní bezpečnosti nejspíše Lorence, Vykypěla a Bytčánka, z politiků možná Hegenbarta a několik dalších. Oni jediní byli schopni tuto akci pod přísným utajením spustit. Když si vzpomenu na to naše tajemné setkání čtyř, pak ten, který zastupoval StB, a ten, který představoval KSČ, současně vyslovili větu, která prý v té době mezi zasvěcenci kolovala: „Dvacet strejců do prdele a jedeme dál.“ A smáli se tomu souzvuku. Jeden z nich mi přímo řekl, že dostal nabídku od Štěpána na vysokou stranickou funkci, až puč bude proveden. Nebyl připravován československou stranou, ale někteří se jej účastnili. Tvrdím, a jsem v tom rozporu s Oskarem, že za tím byl spíše Gorbačov, který si myslel, že vyčistí ten Augiášův chlév na ÚV a pokusí se všechno ještě jednou zachránit přestavbou… V tom okamžiku jsem už musel vypnout magnetofon. Ne že bychom nemohli diskutovat ještě dlouho. A možná ještě budeme, protože to byla část našeho života.  {/mprestriction}  Zaznamenal Miroslav Pavel.

Čas načtení: 2024-03-15 16:06:00

Dillwyn-Venables-Llewelyn, Michael

Autor: wlasto Datum: 15.03.2024 16:06:00 Příjmení:Surname:Dillwyn-Venables-LlewelynDillwyn-Venables-LlewelynJméno:Given Name:MichaelMichaelJméno v originále:Original Name:Sir Charles Michael Dillwyn-Venables-LLewelynFotografie či obrázek:Photograph or Picture:-Hodnost:Rank: brigadýr BrigadierAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:Sir, 3. baronetSir, 3rd BaronetDatum, místo narození:Date and Place of Birth: 23.02.1900 Kensington / 23.02.1900 Kensington / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:15.03.1976 ?15.03.1976 ?Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)velitel: 5. gardové obrněné brigádyCommander: 5th Guards Armoured BrigadeJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)--Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:https://www.thepeerage.com/p5436.htm#i54354ancestors.familysearch.org

Čas načtení: 2024-05-09 12:03:27

Francisco, Michael C.

Autor: Jirka Cooper Datum: 09.05.2024 12:03:27 Příjmení:Surname:FranciscoFranciscoJméno:Given Name:Michael CabellMichael CabellJméno v originále:Original Name:Michael Cabell "Cisco" FranciscoFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:plukovníkColonelAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:29.07.1945 San Antonio / 29.07.1945 San Antonio / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:11.11.2011 Pensacola / 11.11.2011 Pensacola / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- místovelitel 66. křídla elektronického boje- vice Commander of the 66th Electronic Combat WingJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- 28.04.1972 se musel katapultovat, ale byl zachráněn- on April 28, 1972 was forced to eject and but was rescued Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:veterantributes.orghttps://valor.militarytimes.com/hero/3455www.findagrave.com

Čas načtení: 2024-05-16 18:12:00

Trump hush money trial: Defense lawyers question Michael Cohen's credibility - The Associated Press

Trump hush money trial: Defense lawyers question Michael Cohen's credibility  The Associated PressMichael Cohen faces cross examination from Trump lawyers in New York criminal trial  Fox NewsLive updates: Michael Cohen testifies in Donald Trump's hush money trial  CNNLive updates: Michael Cohen testifies about lying in official proceedings during cross-examination at Trump's hush money trial  The Washington PostTrump's lawyers cite Cohen's insults to undercut his credibility  Reuters

Čas načtení: 2024-05-20 11:25:00

Trump hush money trial: Michael Cohen returns for more questioning - The Associated Press

Trump hush money trial: Michael Cohen returns for more questioning  The Associated PressNY v. Trump to resume with continued cross-examination of Michael Cohen as trial nears conclusion  Fox NewsMichael Cohen set to wrap up Trump trial testimony as case shifts to new phase  CBS NewsMeet some of the New Yorkers waiting overnight to get a seat at the Trump trial  ABC NewsOpinion | A Trump Conviction Doesn't Hang on Michael Cohen  The New York Times