Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-03-14 08:30:50

Nejdražší film v historii. Na Netflixu vychází megafilm, který nemá obdoby

Netflix uvádí svůj nejdražší film v historii. Snímek Pasáž stál 320 milionů dolarů a nabízí hvězdné obsazení i strhující příběh. Jasný plán na víkend?Přečtěte si celý článek: Nejdražší film v historii. Na Netflixu vychází megafilm, který nemá obdoby

Čas načtení: 2024-02-18 11:01:00

RECENZE: Seriálová Griselda jako první dáma kokainu s dvojí tváří

Kolumbijská hvězda Sofía Vergara přivedla na streamovací platformy fiktivní obraz reálné narkobaronky, která si v 80. letech podmanila drogové kartely na jižním pobřeží. Seriál Griselda na Netflixu mocně těží z jejího obsazení, v dílčích momentech se však role obrací proti představitelce samotné. Kmotra kokainu se totiž z postrachu floridského pobřeží pravidelně mění ve vystrašenou ženu, která v sebeobraně bojácně postřílí půlku Miami.

Čas načtení: 2024-03-21 11:30:00

Martha Issová jako lesba v seriálu Vytoč mého agenta

Adaptaci úspěšné francouzské série Netflixu natočila pro české a slovenské diváky skupina Prima ve spolupráci s TV JOJ. Kromě neotřelého prostředí nabízí osmidílný seriál i skvělé herecké obsazení. Jednu z agentek si zahrála nestárnoucí Martha Issová.

Čas načtení: 2025-05-29 18:02:00

RECENZE: Sirény lákají na tajemno. Vítězí svižným tempem a závěrem

Na Netflixu přistál nový limitovaný seriál Sirény. Točí se kolem trojice odlišných žen. Sirény mají styl, silné obsazení i tajemství. Co však zprvu připomíná lehce mysteriózní thriller, ve kterém hledáte vodítka pro hrozbu skrytou na pozadí, brzy zvolní do běžnějšího a místy i humorem proloženého vztahového dramatu. To ale nakonec není vůbec k zahození.

Čas načtení: 2026-01-02 20:00:01

Nejlepší filmy HBO Max 2025: Hity, se kterých si svého favorita určitě vyberete!

HBO narozdíl od Netflixu tolik filmů nechrlí. Spíše se zde vyskytují filmy z kinoprodukce Warner Bros., nebo Max Originals, které už nejsou brandované přímo jako HBO. Pojďme se na některé podívat. 1. Superman (2025) Nový superhrdinský film Superman režírovaný Jamesem Gunnem přináší nový pohled na legendárního Muže z oceli s Davidem Corenswetem v hlavní roli. Díky hvězdnému obsazení a epickému stylu se stal jedním z nejdiskutovanějších titulů roku 2025.

Čas načtení: 2019-10-19 16:57:21

Trápení Aleny Vitáskové kvůli jmenování Renaty Vesecké pokračuje

Zatímco sdělovací prostředky věnovaly 15.října značnou pozornost vyhlášení rozsudku nad lékařem Jaroslavem Bartákem, umocněnou odvysíláním bohatých obrazových záznamů z hlavního líčení, následující den celkem v tichosti skončilo u Okresního soudu v Jihlavě dokazování a odezněly závěrečné řeči v dalším kroku pronásledování bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové. Paní obžalovaná rozhněvala při výkonu své funkce mnoho lidí: neuspokojené zájemce o její funkci a jejich spojence, majitele solárních elektráren, jimž se postarala o odebrání licence, obchodníky s energiemi, jež připravila o peníze zablokováním zvyšování prodejních cen, a podněcovatele dalšího „dotačního tunelu“, jímž mělo být subvencování provozu bioplynových stanic, jež nepovolila. Dali jí pocítit, že se nevyplácí mocným sahat do kapes: od roku 2013 ji orgány činné v trestním řízení vláčí nejdříve po výslechových místnostech policie, pak po soudních síních. Aby si pojistili korunování úsilí o její vytlačení z funkce a o odeslání „do tepláků“, kromě stíhání, souvisejícího s vydáním licencí fotovoltaickým elektrárnám holdingu Z-Group, ji začali pronásledovat kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní Energetického regulačního úřadu. Trestní stíhání jí ztěžovalo život po celou dobu výkonu mandátu předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Vesecká se při své práci nedopustila žádného pochybení Ani jedna z jejích kauz není dosud uzavřená a Alena Vitásková tak nadále žije na skřipci očekávání dalšího vývoje. Ve věci nepřímé účasti na kauze fotovoltaických elektráren ji senát Aleše Novotného Krajského soudu v Brně odsoudil k trestu odnětí svobody na dobu osm a půl roku let, ale Vrchní soud v Olomouci ji zprostil obžaloby. Aspoň v této záležitosti si mohla konečně užívat klidu, ale nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal v její neprospěch dovolání, a tak se v listopadu znova postaví před senát Aleše Novotného. Hlavní líčení v této věci bylo zahájeno 2.června 2014. Trestní stíhání kvůli jmenování Renaty Vesecké vyvolal udavač z prostředí ČEZu, který má důvod považovat ji za škodnou. Vyústilo v obžalobu, podanou okresním státním zástupcem Kamilem Špeldou a následně v soudní řízení u Okresního soudu v Jihlavě, kde se jím zabývá senát Zdeňka Chalupy. Uložil jí podmíněný trest, ale Krajský soud v Brně vyhověl senátem Haliny Černé odvolání státního zástupce a vrátil věc soudu prvního stupně k doplnění dokazování a novému rozhodnutí. Obžaloba Kamila Špeldy stojí na tvrzení, že se Alena Vitásková dopustila trestného činu jmenováním Renaty Vesecké do funkce, pro kterou neměla zákonem předepsanou sedmiletou praxi v energetice. Státní zástupce dokonce usoudil, že vyplácením mzdy Renatě Vesecké způsobila škodu státu, protože pracovní úkony nekvalifikované místopředsedkyně jsou nulitní. Renata Vesecká skutečně praxi neměla. Neměl ji ani jeden z jejích předchůdců Blahoslav Němeček, který přišel do úřadu po roční praxi na ministerstvu obchodu a průmyslu a hned se stal jeho místopředsedou. Jenže za jeho časů tento požadavek ještě nebyl zakotven v zákoně. Nelze ale popřít skutečnost, že Renata Vesecká řádně docházela do zaměstnání a během svého působení se nedopustila žádného pochybení, čili její mzda byla podložena řádně vykonanou prací. Neměla praxi v energetice, ale jako bývalá nejvyšší státní zástupkyně měla nesporně velkou praxi ve vytváření právních norem, kterou by asi na žádné pozici v energetice nezískala. Vytváření norem přitom patřilo k velmi důležité části náplně činnosti Energetického regulačního úřadu. Ukázka právního formalismu Zákonodárce vymezil kvalifikační kritéria nekompromisně, ale asi jej vůbec nenapadlo, že by se o funkci mohl ucházet uchazeč se zcela mimořádnou kvalifikací, získanou ve funkci, která je náročnější a má vyšší prestiž než úřad místopředsedy Energetického regulačního úřadu. Odsouzení Aleny Vitáskové kvůli tomuto „pochybení“ považuji jako laik za příklad přepjatého právního formalismu, za který občas kritizuje obecné soudy Ústavní soud. Například podle ústavního nálezu sp. zn. I.ÚS 563/11 z 13. listopadu 2012: Pokud obecný soud aplikuje na daný případ právní předpisy sice formálně souladně s jejich textem, avšak odhlédne od reálných společenských vztahů, dopustí se přepjatého formalismu. Vrozená zdvořilost mi nedovoluje vyjádřit se jako laik k názoru Kamila Špeldy, že vyplácením mzdy „nekvalifikované“ Renatě Vesecké vznikla státu škoda. Jeho případné označení za projev přepjatého právního formalismu by vystihovalo jeho hrůznost zcela nedostatečně.   Alena Vitásková se hájí, že obsazení funkce místopředsedy pro řízení právního úseku bylo vzhledem k velikosti právního úseku úřadu a náročnosti agendy nezbytné pro zajištění hladkého chodu úřadu. Nedařilo se jí získat právníka s předepsanou kvalifikací, takže musela být ráda, když jí pomoc nabídla Renata Vesecká. V období před jednáním 16. října 2019 získal soud od Energetického regulačního úřadu kopie dopisů, jimiž se Alena Vitásková obrátila na různé složky resortu spravedlnosti s žádostí o pomoc při získávání právníků pro práci v jejím úřadě a s nimi dodejky z datové schránky. Posílily se tím pozice obhajoby, protože paní obžalovaná dopisy předložila již dříve, ale jejich adresáti, vyslechnutí jako svědci v tomto řízení, sice nevylučovali, že je dostali, ale nepamatovali se na ně a v archivech jejich úřadů se nenašly. K tomu dodávali, že by stejně nedokázali pomoci. Důkazy, získané přímo soudem od Energetického regulačního úřadu, jsou nezpochybnitelné. Pořeba právnických úkonů skutečně narostla Dne 16. října dospělo dokazování provedením dvou posledních výslechů ke konci. Svědkyně Daniela Zemanová, prezidentka Soudcovské unie, posílila účinek předložení výše zmíněných dopisů sdělením, že si pamatuje, že se paní obžalovaná obrátila na Soudcovskou unii se žádostí o pomoc při řešení personálních problémů. S paní obžalovanou se tehdy sešla. K jejímu svědectví nebyly žádné otázky. Paní obžalovaná ve vyjádření k němu vysvětlila, že soudci o práci na Energetickém regulačním úřadu neprojevili zájem. Následoval výslech svědka Otto Golda, bývalého místopředsedy Energetického regulačního úřadu. Soud jej již slyšel v první části hlavního líčení, ale podle pokynu odvolacího soudu jej musel předvolat znova. Předseda senátu, senát ani státní zástupce na něj neměli žádné otázky, proto předseda senátu přenechal jeho výslech obhájci Tomáši Gřivnovi. K jeho otázce na personální situaci v Energetickém regulačním úřadu svědek vysvětlil, že nebyla dobrá, nedařilo se získávat právníky k práci v úřadu. Nástup Renaty Vesecké byl dobrodiním. V této souvislosti kritizoval energetický zákon, jehož tvůrce zřejmě nepočítal s příchodem do úřadu pracovníka s výjimečnou kvalifikací a nadhodnotil důležitost praxe, získané přímo v oboru. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Svědek přece jen vyvolal zájem státního zástupce, který ho zpytoval, zda měl právnické vzdělání. Svědek vysvětloval, že je sice neměl, ale nedostatek vyvažoval velkou manažerskou praxí. Státní zástupce se jej dále tázal, zda skutečně narostla potřeba právnických úkonů v Energetickém regulačním úřadu ve srovnání se dřívějším obdobím a dostal kladnou odpověď. Ověřil si, že svědek nastoupil do Energetického regulačního úřadu v roce 2013. Zjišťoval rozsah jeho kompetence a ptal se na názor na potřebnost obsazení funkce místopředsedy, řídícího právní úsek ústředí ERÚ. Svědek potřebnost potvrdil s tím, že až 90 procent úkonů úřadu má povahu právnického jednání. Předseda senátu pak účastníkům nabídl k seznámení některé listinné důkazy. Paní obžalovaná neměla zájem o vyjádření k výpovědi svědka a k předloženým listinám. Protože strany neměly další návrhy na dokazování, předseda senátu je prohlásil za ukončené a vyzval k závěrečným řečem, jako obvykle nejdříve státního zástupce. Podle státního zástupce stát utrpěl škodu Kamil Špelda se ve svém poměrně krátkém vystoupení držel názorové linie, kterou tvrdošíjně zastává od sdělení obvinění. Oporu hledal především ve zrušeném rozsudku zdejšího soudu, ale i v odůvodnění zrušujícího usnesení senátu Haliny Černé. Podle jeho názoru nové dokazování nepřineslo nic nového a bylo zbytečné. Prokázalo se, že Alena Vitásková hledala pro úřad právníky, ale pojem „místopředseda Energetického regulačního úřadu“ při tom nepadl. Všiml si ale, že jednání paní obžalované mělo nejen věcnou, ale i subjektivní stránku. Vysvětlil to ovšem tak, že jednala úmyslně a účinek jejího postupu skutečně nastal. Úvaha o motivaci nemá podle něj oporu v zákoně. K veřejně prospěšnému cíli nelze jít nezákonnými prostředky. Nesouhlasil ale se způsobem, jakým se odvolací soud vypořádal s jeho úvahami o způsobené škodě a trval na tom, že rozhodnutím Aleny Vitáskové stát utrpěl škodu. Navrhl pak, aby soud opakovaně vyhověl obžalobě a uložil paní obžalované nepodmíněný trest v trvání tři a půl roku. Kamil Špelda se nerozhlíží doprava ani doleva a nedbá společenských souvislostí. Jeho ocenění práce paní obžalované je v příkrém rozporu s míněním prezidenta republiky, který jí udělil státní vyznamenání. Obhájce Tomáš Gřivna poukázal především na závaznost právního názoru odvolacího soudu, který se státní zástupce snažil zpochybnit. Sám se ovšem s některými úvahami odvolacího soudu také nemůže ztotožnit, a to s těmi, které jdou v neprospěch paní obžalované. Ze závěrů odvolacího soudu vyzvedl především konstatování, že jednáním Aleny Vitáskové nebyla státu způsobena škoda. Mohla by nanejvýš spočívat v rozdílu mezi platem místopředsedy a vrchního ředitele sekce, ale odvolací soud připouští, že ředitelský plat by mohl být vyšší než místopředsedův. Odvolací soud také uznal, že je třeba přihlížet k povaze pohnutky jednání paní obžalované. Státní zástupce tuto okolnost přehlížel již v přípravném řízení a v tomto směru ve svých úvahách pokračuje. Ostatně i zdejší soud v původním rozsudku konstatoval, že pohnutkou jednání paní obžalované nebyla snaha opatřit prospěch Renatě Vesecké. Funkci bylo třeba obsadit Tomáš Gřivna pak vyhodnotil výsledky výslechů svědků. Z části svědectví vyplývá, že v době, kdy Alena Vitásková řešila obsazení funkce místopředsedy pro řízení právního úseku prudce narůstal objem právní agendy úřadu, přičemž úsek byl nedostatečně obsazen a potřeba jeho odborného řízení rovněž vzrostla. Toto dokazování bylo v stávajícím řízení prohloubeno. Obhájce nesouhlasil s názorem státního zástupce, že snahy Aleny Vitáskové směřovaly pouze k náboru právníků obecně. Z výpovědí svědků vyplývá, že problému obsazení funkce místopředsedy si byli při jednání s ní vědomi. Nebylo možné problém vyřešit výběrem ze stávajícího kádru právníků. Svědci z větší části potvrdili potřebnost obsazení funkce. Potvrdili také efektivnost jednání Renaty Vesecké. Pozitivní hodnocení rozhodnutí Aleny Vitáskové o obsazení funkce místopředsedy Energetického regulačního úřadu vynesli oba poslední svědci: předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová a Otto Gold, bývalý místopředseda úřadu. Svědci Tomáš Lichovník, bývalý prezident Soudcovské unie a Lenka Bradáčová, bývalá předsedkyně Unie státních zástupců, si sice nepamatovali na dopisy Aleny Vitáskové, ale připustili, že nějaká jednání o řešení personálních problémů právního úseku úřadu proběhla. Obhájce se vyslovil i ke svědectvím, která byla pro Alenu Vitáskovou nepříznivá. Jejich nositeli byli bývalí příslušníci vedení Energetického regulačního úřadu, které nezvládlo „licenční boom“ v roce 2010, a po nástupu paní obžalované do funkce úřad opustili. V době, kdy Alena Vitásková rozhodovala o obsazení funkce místopředsedy, již v úřadě nepůsobili, takže jejich znalost poměrů je pochybná. Svědek Antonín Panák byl v minulosti sám místopředsedou úřadu, pověřeným řízením právního úseku, takže jeho popírání potřebnosti obsazení funkce je nevěrohodné. Svědek Blahoslav Němeček byl také místopředsedou úřadu a stal se jím, ačkoli v době nástupu měl za sebou pouze jednoroční praxi ministerského úředníka. Ve funkci setrval, i když později energetickým zákonem byla stanovena podmínka sedmileté praxe v oboru. Ze shrnutí výsledků dokazování podle obhájce vyplývá, že pohnutkou obžalované byl veřejný zájem o zajištění řádného chodu úřadu a jejím jednáním nevznikla škoda, ani nevznikl nikomu neoprávněný prospěch. Navrhl proto její zproštění a postoupení nároku Energetického regulačního úřadu na náhradu škody do občanskoprávního řízení. Pošlou nositelku státního vyznamenání do vězení? Alena Vitásková pak ve své závěrečné řeči uvedla, že si jistá, že se nedopustila trestného činu. Názor rozvedla v podstatě v souladu se závěry obhájce. Poukázala i na to, že na rozdíl od Blahoslava Němečka, který měl oprávnění zastupovat úřad navenek v plném rozsahu, pravomoc Renaty Vesecké směřovala jen dovnitř úřadu. Kritizovala skutečnost, že ještě po dvou letech od jejího odchodu materiální zájmy úřadu stále zajišťuje opatrovnice – jihlavská advokátka, ustanovená státním zástupcem. Své stanovisko pak stručně shrnula v posledním slově, v němž připomněla udělení státního vyznamenání prezidentem republiky. Předseda senátu po krátké poradě senátu vyhlásil odročení jednání za účelem vyhlášení rozsudku na 1. listopadu 2019. Paní obžalovaná po opuštění soudní síně projevila před novináři mírný optimismus. Některé z nich ale více než její osud zajímalo její vysoce estetické obutí. Výraz státního zástupce při opuštění soudní síně byl spíše zachmuřený. Předpověď rozhodnutí zdejšího soudu je obtížná. Myšlení soudců bývá sešněrováno jako do šněrovačky právním formalismem. Pokud převáží v jejich přístupu k výsledkům dokazování tato vlastnost, v zásadě vyhoví návrhu státního zástupce. Rozmnoží tak kuriozní rozsudky o odeslání nositelky státního vyznamenání do vězení. S větší mírou pravděpodobnosti můžeme odhadnout, co se bude dít po vyhlášení rozsudku: jedna strana se určitě odvolá, takže senát Haliny Černé dostane další příležitost.

Čas načtení: 2024-05-09 08:00:39

Netflix mění obsazení Wednesday. O koho přijdeme ve druhé sérii?

Wednesday patří k nejpopulárnějším seriálům za poslední dobu Neflix zahájil natáčení druhé řady Nyní oznámil změny v obsazení Netflix zveřejnil formou videa informaci o obsazení druhé série Wednesday. Kdo nezná, jedná se o velice populární seriál z roku 2022 na téma Addams Family, kdy je ústřední postavou náctiletá Wednesday, která skončí na prestižní, byť poněkud […] Celý článek si můžete přečíst na Netflix mění obsazení Wednesday. O koho přijdeme ve druhé sérii?

Čas načtení: 2020-07-02 22:59:14

Kolektivní vina a kolektivní odpovědnost a norimberské souzení

Druhá světová válka je historií kolektivní odpovědnosti a kolektivní viny. Mezi oběma termíny je třeba rozlišovat. Kolektivní odpovědnost je o míře angažovanosti. Lidé (Němci) jsou odpovědni za určitý trend ve svém konání čili jsou odpovědni za to, že podporovali nacisty (v Československu) a přivedli nacisty k moci (v Německu) parlamentní cestou a nebyli schopni zastavit jeho agresivní uchopení moci. Viník nebyl jen jeden Ale v případě druhé světové války vzniká velký (metodologický) problém. Do kolektivní zodpovědnosti za rozpoutání druhé světové války je třeba zahrnout všechny evropské mocnosti, nejen hitlerovské Německo a falangu italského Mussoliniho. Nacistický režim se stal plně zodpovědný za rozhoření válečného ohně až v druhé polovině roku 1939. Tedy když Německu prošla anexe Rakouska, odtržení tzv. Sudet z Československa a obsazení zbytkového Československa a vytvoření protektorátu. Evropské mocnosti jsou spolupachateli. Svou nečinností kombinovanou se vstřícnými kroky (Mnichov) k tomu dali pachateli prostor. Nacistické rozhodování jako samostatně směřující k válce začalo až při německo-sovětské invazi do Polska. Tehdy byli viníci již jenom dva. V roce 1940, při útoku na západ a sever Evropy, již jenom jeden – Německo. Proto do kolektivní zodpovědnosti je třeba počítat i vítězné mocnosti. Z vnitroněmeckého hlediska za politiku Němců byli spoluodpovědni i tzv. prostí občané bez výkonné moci svým členstvím v nátlakových organizacích podporujících nacismus – čili členové SdP, NSDAP, SA, SS apod. Kolektivní zodpovědnost se nevztahovala na německou brannou moc, tedy na příslušníky pozemního vojska, letectva a námořnictva. Příslušnost k armádě nebyla dobrovolná. Role člověka ve válce je vynucená. Mnohý čin je nevyhnutelný (zastřelení člověka v boji), nutný (vystřelení granátu z děla v rámci obranných bojů nebo ofenzívy) nebo možný (pokud nebudu střílet, mohu být ohrožen na životě střelbou nepřítele). Omezená osobní odpovědnost Otázkou přesahující téma statě je otázka svobodného rozhodování armádních velitelů a státních úředníků. V drtivé většině neměli na výběr. Museli jednat podle oficiálních instrukcí. Zajímavým příkladem ne kolektivní, ale osobní odpovědnosti, je příběh jednoho chlapce z Ústí nad Labem a maršála Pauluse. Předkládám svědectví Ústečana Josefa Heinricha o zodpovědnosti vojáka, pokud má možnost se svobodně rozhodnout. Jako český chlapec žijící v Krásném Březně byl Heinrich šikanován a zastal se ho generál Paulus. Jde o generála, který byl u Stalingradu v obklíčení povýšen na generála – polního maršála. Místo aby se zastřelil, jak Hitler čekal, nechal se zajmout. Nakonec vyučoval na sovětské vojenské akademii a dožil ve východním Německu. Kdo si myslí, že asi měl Paulu přes svou hodnost a vyznamenání Hitlera plné zuby, jako mnoho dalších německých generálů a vysokých důstojníků, není asi daleko od pravdy. Pepi, jak Heinrichovi říkala jeho matka, se o tom přesvědčil. Byl generálovi vděčný. Heinrich uvedl: Vše začalo jeho babičkou. Protože byla zapsána jako žena německé národnosti, její čtyři synové museli jako Němci na frontu. Mezi nimi i otec Pepiho – Josefa Heinricha. Než otec odešel na frontu, z kotce vytáhl králíka. Pepi musel králíka zabít, stáhnout a vyvrhnout. „Ode dneška to budeš dělat ty, protože já musím na frontu,“ řekl mu otec. A tak tomu i bylo. Pepi chodil před válkou do české školy, měl českou výchovu, ale česky smýšlející otec musel přesto k wehrmachtu. Pepi neměl z počátku nic proti Němcům, ale jak šikana ve škole vzrůstala a byl i násilím nucen vstoupit do Hitlerjugend, jeho odpor proti Němcům vzrůstal. „Mě táta vychoval česky a poslal do české školy,“ bránil se Pepi, když byl nucen ke vstupu do Hitlerjugend. Došlo to tak daleko, že byl jednoho dne zavolán do budovy Uhelného syndikátu, kde sídlilo vedení Hitlerjugend. Nebyl sám, chlapců jako on tam bylo pět nebo šest. Zmlátili je a museli v místnosti stát přes noc až do rána. Jeho matka se ani neodvážila se tam dojít zeptat, proč syn nepřišel domů. Jindy byl zmlácený na krásnobřezenské policejní stanici, protože si dovolil chodit za totálně nasazenými cizinci do jejich táborů. Mimo jiné tam nosil potají brambory, pro které jezdil za dědečkem do Lhotky u Lovosic. V dopise zaslaném na frontu si postěžoval otci na šikanování. V té době byl jeho otec se svou divizí na stalingradském směru, ale o něco později jeho jednotku odsunuli do oblasti Kurska. Ale v době, kdy od syna dostal dopis, byla jeho divize v podřízenosti Pauluse. Jednoho dne se otec dostal do blízkosti generála Pauluse, který přijel k jeho jednotce na inspekci. Požádal o přijetí, bylo to nezvyklé až troufalé, ale snad právě proto účinné. Otec se Pauluse zeptal, jak má bojovat za Říši, když v zázemí šikanují jeho syna, generál napsal do Ústí dopis. Pepi sice neví, co v něm bylo, „ale od té doby si mě nikdo nevšiml. Mohli jsme chodit za zajatci, jak jsem chtěl, o Hitlerjugend nepadla ani zmínka, ale nacisti z Krásného Března, když mě potkali, kdyby mohli, propíchli by mě očima,“ vzpomínal Pepi na pomoc generála, pozdějšího polního maršála Pauluse. To byl příklad osobní odpovědnosti jedince v rámci jeho možností. Do podobné kategorie patří i různé, byť i drobné, formy odbojové činnosti Němců. Kolektivní vina Ačkoliv válečné zákony zakazují vojenské akce vůči civilnímu obyvatelstvu, žádná ze stran konfliktu to nerespektovala. Násilí se během druhé světové války stupňovalo. Na konci války obě strany měly za sebou plošná bombardování měst bez ohledu na civilní obyvatelstvo a různé formy krutosti, zvláště na východní frontě. Všechny strany konfliktu přijaly v praxi princip kolektivní viny. Například plošné bombardování německých měst mělo podlomit schopnost Němců v brzké době po válce rekonstruovat svou zemi. V roce 1942 přijal britské válečný kabinet rozhodnutí zničit všechna německá města s počtem obyvatel přesahujícím 100 tisíc (A. C. Grayling, Obklopeni mrtvými městy, nakladatelství Ševčík, Praha-Plzeň 2008, str. 32). Dekrety prezidenta Československé republiky ve vztahu k občanům německé národnosti v této linii kolektivní viny pokračovaly. Vytyčovaly hranice zodpovědnosti nejen na základě příslušnosti k nacistickým organizacím, ale i toho, zda se lidé přihlásili po okupaci Čech a Moravy k české nebo německé národnosti. Kdo zůstal i nadále Čechem, odolal tlaku germanizace, získal poválečnou vstupenkou mezi příslušníky obnoveného československého státu. Hodnocení člověka žijícího na území Československa během druhé světové války na základě kolektivní odpovědnosti není totéž jako uplatnění kolektivní viny při plošném bombardování měst nebo při odsunu Němců ze střední Evropy. Pokud někteří kritici odsunu upozorňují, že řada politiků USA nebyla nadšená z odsunu Němců ze střední a východní Evropy, jsou takové reakce pochopitelné, protože se Severoameričanů německé agenda netýkala. Jejich úhlavním nepřítelem byli Japonci. Vstup do války v Evropě byl jenom „internacionální pomocí“ Velké Británii a Francii. Ale k Japoncům se Severoameričané chovali jako Evropané k Němcům. Po svržení atomovou bomb na Japonsko „…všeobecné postoje Američanů byly nadšené, triumfální. Výzkumy veřejného mínění ukázaly, že 85 % lidí s použitím atomové bomby souhlasí…“ (A. C. Grayling, str. 120). „Generál Haywood Hansell řekl, že mezi americkými letci a vojáky existoval „všeobecný pocit“, že Japonci jsou „podlidé“ (A. C. Grayling, str.130). Takový byl válečný rámec kolektivní viny, která se promítla také do odsunu Němců. Norimberský proces jako karikatura Pokud jsou v posledních několika desetiletích v módě různé mezinárodní soudní kauzy, a jsou vztahovány k norimberskému procesu jako k právní a společenské inspiraci, jde o komedii. Norimberský proces není vzorem. Byl jednostranně účelový, byť postihoval primárního viníka – nacisty. Nezabýval se ale otázkou spolupachatelství západních států a SSSR. Norimberský proces byl pohledem roku 1945, účelovým aktem směřujícím proti nacistickým zločinům. O tomto problému velmi kvalifikovaně pojednává kniha Tokijský proces (B. V. A. Roling a Antonio Cassese, Mladá fronta, Praha 1995), která ukazuje, že vady norimberského procesu se ještě ve větší míře ukázaly u tzv. tokijském procesu. Roling jako soudce tokijského tribunálu vyjádřil nesouhlas s rozsudkem, který byl v řadě faktů vadný. Poznamenává: „Vazba mezi mezinárodním právem a politikou je daleko těsnější než na vnitrostátní úrovni.“ Norimberský proces s nadhledem mnoha desítek let od konce války zůstal jen iluzí řádného procesu, který by zodpověděl základní otázky viny týkající se druhé světové války. Pro pochopení kolektivní viny jako všeobecné normy proti Německu v roce 1945, a tedy i pro realizaci odsunu sudetských (českých) Němců, je důležité vědět, proč Norimberský proces nelze považovat za reálné vyrovnání se s vinou vedoucí k násilí ve druhé světové válce: Válku zahájilo Německo. Pomohlo mu k tomu mezinárodní ignorování již probíhajícího pronásledování Židů v Německu. K válce pomohl i souhlas s okleštěním Československa (Mnichovská dohoda) mezinárodním společenstvím – tehdejšími velmocemi Francií a Velkou Británií. Německo mohlo válku rozvinout s pomoci armády Sovětského svazu při přepadení Polska v roce 1939 a dohodlo se se SSSR na rozdělení sfér vlivu ve střední a východní Evropě. Při Norimberském procesu tedy byla zcela potlačena spoluvina západních států na obsazení Rakouska a Československa tím, že proti agresi nezasáhly hroznou vojenského zásahu, a byla potlačena i vina Sovětského svazu na zahájení války a ignorováno obsazení části Rumunska a pobaltských států sovětskou mocí po dohodě s Německem. Jednostranná orientace na nacistickou mašinérii jako zdroj válečného násilí umožnila v Norimberku pohodlné politické vyřešení právní otázky, proč došlo ke druhé světové válce. Nahrály tomu dobře zdokumentované (či spíše nepřehlédnutelné) hrůzy holokaustu, násilí jednotek SS a nacistické policejní mašinérie v okupovaných zemích. Na diplomatické frontě došlo k odsouhlasení plošného odsunu německého obyvatelstva z ČSR, Maďarska a Polska. Proto pokud Karel Schwarzenberg uvedl, že prezident Edvard Beneš by za svá rozhodnutí týkající se odsunu sudetských Němců dnes stál jako válečný zločinec před mezinárodním trestním tribunálem v Haagu, jde o nejkomediálnější charakteristiku odsunu Němců od listopadu 1989. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-02-27 10:29:00

Společnost Bitget díky umělé inteligenci zvyšuje efektivitu náboru, pracovní pozice obsazeny o 38 % rychleji

Victoria (Seychely) 20. února 2025 (PROTEXT/GlobeNewswire) - Bitget, přední světová kryptoměnová burza a společnost zaměřená na Web3, zveřejnila svoji zprávu o revolučním dopadu umělé inteligence na nábor pracovních sil. Společnost Bitget zjistila, že využitím umělé inteligence se čas potřebný k obsazení pracovního místa zkrátil o 38 %, nábor talentů se zefektivnil a zlepšila se vhodnost kandidátů pro příslušné pozice, čímž výrazně vzrostla efektivita pracovních sil.Hlavní závěry• Používáním umělé inteligence při výběrových řízeních společnost Bitget o 38 % zkrátila průměrnou dobu potřebnou k obsazení volného pracovního místa.• Prohledáváním životopisů pomocí umělé inteligence se ruční zpracovávání snížilo o 76 %, takže se personální oddělení může soustředit na nejlepší uchazeče.• Náklady na nábor klesly o 25 % díky automatizaci postupů při náboru.• Fluktuace pracovníků klesla o 15 %, neboť vyšší shoda mezi uchazeči a přidělenou pozicí vedla k relativně nižší míře odchodů během prvního roku.• Umělá inteligence sestavuje pořadí uchazečů a určuje jejich vhodnost pro příslušnou pozici, čímž se zvyšuje přesnost náboru snížením zaujatosti při výběrových řízeních o 38 %.Tradiční náborové metody často vedou k pomalým náborovým cyklům, vysokým nákladům a nesouladům mezi uchazeči a pracovními rolemi. Společnost Bitget zavedla náborový postup automatizující prohledávání životopisů, plánování pohovorů a hodnocení uchazečů. Využitím strojového učení a prediktivní analýzy společnost Bitget optimalizovala rozhodování o náboru na základě kompatibility dovedností a pracovních pozic, ukazatelů o dřívější výkonnosti a kulturní vhodnosti. Přechodem k náborům řízeným umělou inteligencí se urychlily firemní náborové postupy, ale vysoký standard výběrového řízení zůstal zachován.V době, kdy nábory neřídila umělá inteligence, společnost Bitget využívala manuální screening uchazečů a externí personální agentury, což vedlo k nákladným a zdlouhavým výběrovým řízením. Průměrný náborový cyklus trval 48 dnů, u některých technických pozic až 50 dnů. Velká závislost na externích agenturách byla příčinou téměř 40 % celkových nákladů na nábor, navíc interní personální týmy zpracovávaly až 500 životopisů měsíčně, což vedlo k provozní neefektivitě. Tradiční náborové metody, navzdory prudkému růstu společnosti, omezovaly její schopnost efektivně proniknout na nové trhy a do nových produktových odvětví.Při boji s těmito výzvami společnost Bitget zavedla náborový systém podporovaný umělou inteligencí, s cílem zefektivnit nábor automatizovaným prohledáváním životopisů, optimalizovat shodu mezi uchazeči a volnými místy, ale také zlepšit rozhodování. Model použitý pro strojové učení umělé inteligence využíval data z dřívějších náborů, přičemž hodnotil klíčové ukazatele jako kompatibilita dovedností, dřívější výkonnost a kulturní shoda. Propojením se stávajícími personálními systémy tato technologie rychle sestavila pořadí uchazečů a vybírala je, čímž se snížil vliv lidské zaujatosti.Výsledky byly přesvědčivé. Průměrná doba potřebná k obsazení pracovního místa klesla o 38 %, z 48 na 30 dnů. Prohledávání životopisů zvýšilo efektivitu o 76 %, takže se personalisté mohou soustředit na nejlepší uchazeče, nemusí trávit čas manuální filtrací uchazečů. Náklady klesly o 25 %, hlavně kvůli nižšímu využití externích agentur a díky automatizaci administrativních procesů při náboru. Míra fluktuace pracovníků klesla o 15 %, neboť vyšší shoda mezi uchazeči a přidělenou pozicí vedla k relativně nižší míře odchodů během prvního roku. Hodnocení řízené umělou inteligencí navíc pomohlo minimalizovat neúmyslnou zaujatost při náborových rozhodnutích, což vedlo k 38% zlepšení správnosti při náboru."S umělou inteligencí je náš nábor nejen rychlejší – ale také chytřejší,“ říká Gracy Chen, CEO společnosti Bitget. "Tato technologie nám pomáhá efektivněji přilákat špičkové talenty, zároveň snižuje náklady a prodlužuje dobu, po kterou si pracovníky udržíme.“Transformace náboru podporovaného umělou inteligencí ve společnosti Bitget ukazuje, jak může automatizace zvýšit efektivitu pracovní síly ve vysoce konkurenčních odvětvích. Integrací umělé inteligence do náboru naše společnost stanovila nové měřítko efektivity, přesnosti a nákladové efektivnosti a nabízí model, který by mohl přetvořit strategie získávání talentů napříč kryptoměnovými a technologickými obory.Další podrobnosti o využití umělé inteligence při náborech ve společnosti Bitget uvádí kompletní zpráva zde.O společnosti BitgetSpolečnost Bitget je přední světová kryptoměnová burza a společnost zaměřená na Web3 založená v roce 2018. Společnost Bitget, která obsluhuje více než 100 milionů uživatelů ve více než 150 zemích a regionech, se snaží pomáhat uživatelům obchodovat chytřeji díky své průkopnické funkci kopírování obchodů a dalším obchodovacím řešením a zároveň nabízí v reálném čase přístup k ceně Bitcoinu, Etherea a dalších kryptoměn. Bitget Wallet, dříve známá pod názvem BitKeep, je prvotřídní multichainová kryptopeněženka, která nabízí celou řadu komplexních řešení a funkcí Web3, včetně funkcí peněženky, směny tokenů, NFT Marketplace, prohlížeče DApp a dalších.Společnost Bitget hraje přední roli v rozvoji adopce kryptoměn prostřednictvím strategických partnerství, například jako oficiální krypto partner nejlepší fotbalové ligy světa, LALIGA, na trzích Blízkého východu, Jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky, a také jako globální partner tureckých národních sportovců Buse Tosun Çavuşoğlu (mistryně světa ve wrestlingu), Samet Gümüş (zlatý medailista v boxu) a İlkin Aydın (volejbalová reprezentantka), aby inspirovali světovou komunitu k přijetí budoucnosti kryptoměn.Chcete-li získat více informací, navštivte: web | Twitter | Telegram | LinkedIn | Discord | Bitget WalletUpozornění na riziko: Ceny digitálních aktiv podléhají výkyvům a mohou vykazovat značnou volatilitu. Investorům se doporučuje alokovat pouze prostředky, o které si mohou dovolit přijít. Hodnota každé investice může být ovlivněna a existuje možnost, že nebudou splněny finanční cíle ani získána zpět hlavní investice. Vždy je třeba si vyžádat nezávislé finanční poradenství a pečlivě zvážit osobní finanční zkušenosti a situaci. Výkonnost v minulosti není spolehlivým ukazatelem budoucích výnosů. Platforma Bitget nenese žádnou odpovědnost za případné vzniklé ztráty. Nic z toho, co je zde uvedeno, nelze považovat za finanční poradenství. Další informace naleznete v našich Podmínkách používání.Fotografie k tomuto oznámení je k dispozici na adrese http://www.globenewswire.com/NewsRoom/AttachmentNg/6645e120-7461-4af0-9253-b5353f2d5350  Informace pro média získáte na adrese: media@bitget.com  

Čas načtení: 2025-04-15 07:45:46

Známe obsazení seriálového Harryho Pottera! Představitel Snapea vás překvapí

Televizní společnost HBO oficiálně představila první část obsazení seriálového Harryho Pottera Brumbála ztvární 79letý John Lithgow, roli charismatického Snapea získal britský herec ghanského původu Paapa Essiedu Představitele ústřední trojice – Harryho, Rona a Hermiony – však nadále neznáme Americká televizní společnost HBO oficiálně představila první herce, kteří se objeví v očekávaném seriálovém zpracování knižní ságy o mladém kouzelníkovi Harrym Potterovi. Role Albuse Brumbála se zhostí herec John Lithgow, který má na svém kontě nespočet významných rolí – namátkou zmiňme třeba seriál Koruna či filmy Interstellar či Konkláve. Potvrzují se tak dřívější spekulace, podle nichž měl 79letý Lithgow spojit závěrečnou etapu své herecké kariéry právě s ikonickou rolí ředitele Bradavic. V roli Minervy McGonagallové se objeví Janet McTeer (Jessica Jones, Bílá královna). Přečtěte si celý článek Známe obsazení seriálového Harryho Pottera! Představitel Snapea vás překvapí

Čas načtení: 2025-05-05 10:57:28

Izrael schválil plán na obsazení celého pásma Gazy

Izrael schválil plán na obsazení celého pásma Gazy a setrvání tam po dobu neurčitou, uvedli izraelští představitelé. (Foto: Flickr) Podle agentury Reuters plán zahrnuje... Článek Izrael schválil plán na obsazení celého pásma Gazy se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2026-03-20 09:00:00

Krize na Blízkém východě: Trump údajně zvažuje plány na obsazení nebo blokádu íránského ostrova Kharg

Foto: Íránský ostrov Kharg na snímku ze 7. března Dosud bylo v Íránu podle odhadů zabito více než 3 000 lidí a Pentagon uvádí, že během prvních dvou týdnů bylo v zemi zasaženo více než 15 000 cílů. Dívčí škola v jihovýchodním íránském městě Minab leží v troskách, přičemž při útoku, který podle všeho provedly USA, zahynulo asi 175 dětí a učitelů. Hormuzský průliv, úzký mořský průchod, který se stal klíčovým bodem pro ropu z Perského zálivu a pro celý svět, je v podstatě uzavřen.A podle analytiků z Centra pro strategická a mezinárodní studia se náklady zvyšují zhruba o půl miliardy dolarů každý den. Portál Axios uvádí, že USA zvažují obsazení nebo blokádu ostrova, aby vynutily znovuotevření Hormuzského průlivuÍrán prohlašuje, že nebude projevovat „žádnou zdrženlivost“, pokud se energetická infrastruktura stane opět terčem útoku Trump zvažuje plány na obsazení nebo blokádu íránského ostrova Kharg Podle zprávy agentury Axios zvažuje Trumpova administrativa obsazení nebo blokádu íránského ostrova Kharg, aby vyvinula tlak na Írán a donutila ho znovu otevřít Hormuzský průliv. Zpráva, kterou jsme zatím nebyli schopni nezávisle ověřit, cituje čtyři zdroje, které hovořily pod podmínkou anonymity.„Chce, aby byl Hormuz otevřený. Pokud k tomu bude muset obsadit ostrov Kharg, tak se to stane. Pokud se rozhodne pro invazi z pobřeží, tak se to stane. Ale toto rozhodnutí ještě nebylo učiněno,“ řekl Axiosu vysoký úředník administrativy.

Čas načtení: 2023-03-23 13:21:02

Datum vydání Avatar 3, obsazení, název a vše, co potřebujete vědět

Zdroj fotografií: Avatar.com I když pro Avatar: The Way of Water nebylo tak těžké ovládnout pokladny a stát se třetím nejvýdělečnějším filmem všech dob , Avatar 3 bude skutečným testem dlouhověkosti této franšízy. Režisér James Cameron už dlouho říká, že budoucnost jeho filmů o Avatarech bude do značné míry záviset na tom, kolik peněz vydělají. A když přiznal, že je do značné míry odkázán […] The post Datum vydání Avatar 3, obsazení, název a vše, co potřebujete vědět first appeared on Online Kino Filmy.

Čas načtení: 2022-04-25 08:23:47

Přemítání nad bojištěm II. – na východní frontě teď nebude klid

S tím, jak se těžiště bojů na Ukrajině přesouvá do luhanské a doněcké oblasti, je ten pravý okamžik podívat se na změny, které nyní nastávají a nastanou. Tato válka už je dva měsíce stará. V moderním světě je to menší věčnost a nic za tu dobu nezůstane stejné. Obě válčící strany se v něčem poučily a do jiných změn je zase svou těžkou tlapou „nastrkávají” objektivní okolnosti. První důležitá změna: intenzita bojů a koncentrace sil Počáteční invaze se vyznačovala jedním poněkud podivným prvkem, a to extrémní délkou front. Ruské síly vtrhly do země po tolika osách naráz, že celková délka všech možných linií kontaktů patrně překročila i délku východní fronty za druhé světové války. Vzhledem k tomu, že Rusů bylo jen zhruba dvě stě tisíc, znamenalo to nutně, že mezi jejich pozicemi vznikaly nebezpečné “díry”. Ukrajinci ovšem také neměli k dispozici tolik sil, aby je dokázali všude a vždycky využít. Jinými slovy, v mnoha regionech se válečné úsilí „ředilo” kvůli nedostatku lidí i techniky, a skutečně intenzivní pozemní boje propukly jen v okolí několika kritických bodů, převážně uzlů v dopravní síti (Sumy, Černihiv, Izjum, Irpin, Mykolaiv, Mariupol, Volnovacha). Jinde to bylo spíš takové pomalé krvácení. To, že momentálně Rusové koncentrují svoje síly na Donbasu, znamená, že se tam bude bojovat velmi, velmi intenzivně. Bohužel to také bude znamenat daleko více mrtvých. Nejen vojáků, ale i civilistů, protože oblast je poměrně hustě osídlená. Na druhou stranu to nutně neznamená, že ten boj potrvá dlouho. Opotřebení bojujících armád bude při takové intenzivní aktivitě patrně probíhat daleko rychleji. Další změna: známý terén a kratší zásobovací linie Donbas znají obě válčící strany velmi dobře. Bude tedy těžší tam provádět nějaké nečekané přepady konvojů ze zálohy apod. Rusům se zkrátí zásobovací linie, které byly u Kyjeva neúměrně dlouhé. Ukrajinci se je patrně budou snažit narušit i tak – osvědčilo se to! – ale na území obou separatistických republik nemůžou počítat s loajalitou civilního obyvatelstva, a pokud budou pronikat i do přilehlého ruského pohraničí, tam už vůbec ne. Při akcích typu sabotáže železničních kolejí přitom docela záleží na tom, jestli vás vesničan, který vás náhodně zahlédl v lese, někam nahlásí nebo ne. Na druhou stranu si právě na Donbasu vybudovali Ukrajinci poměrně rozsáhlou obrannou infrastrukturu, která jim při odrážení ruských útoků bude velmi užitečná. „Vypáčit” nepřítele z předem připravených pozic vyžaduje velkou převahu ze strany útočníka, a nejsem si jistý, zda takovou převahu Rusové dokáží vůbec dát dohromady. Tím se nemyslí jen počet lidí v uniformě, ale i složky jako letectvo, kterému se zatím nepodařilo dosáhnout nad Ukrajinou úplné dominance (air supremacy). Ruská letadla létají sice podstatně více než ukrajinská, ale protivzdušná obrana ze země si mezi nimi také neustále vybírá krvavou daň. Třetí změna: nové zbraně na bojišti Toto se týká hlavně Ukrajiny, protože po počátečním váhání začaly západní státy dodávat ukrajinské armádě čím dál více vybavení. Minimálně u dvou položek bychom měli vidět zásadnější posun. Tou první je takzvaná loitering ammunition, což s trochu černého humoru můžeme přeložit jako poflakující se munice. Jde o malá letadélka na jedno použití, která vypustíte do vzduchu a ona se několik desítek minut „poflakují” v okolí. Na rozdíl od vágusa z hlavního nádraží však má jejich “poflakování” zcela konkrétní účel: najít vhodný cíl a zaútočit na něj ve stylu kamikaze. Letadélko je obvykle tiché a nenápadné, takže je problém si jej vůbec všimnout. Většina takových letadélek má živého operátora, který sedí někde o kus dále a ten vhodný cíl hledá za ně. Jedna z věcí, o které se nepřítel může snažit, je zarušení signálu, aby letadélko ztratilo s operátorem spojení; není to ale úplně jednoduché a může to skončit i zničením rušičky. Je však čím dál větší snaha vybavit „poflakující se munici” dostatečnou inteligencí k tomu, aby dokázala vhodné cíle identifikovat sama. Války robotů se zkrátka blíží… Spotřeba takové jednorázové munice je samozřejmě značná, takže výhodu při jejím nasazení má ten, kdo ji dokáže vyrábět ve větším množství. Rusové mají také svoje modely “kamikaze letadélek”; hlavní otázka je, zda jich mají dostatek. Další novinkou na ukrajinském bojišti jsou moderní houfnice poskytnuté několika státy (USA, Kanada, Nizozemsko i Česká republika). Společně s nimi údajně z Kanady přijíždějí i speciální střely Excalibur (za bratru 70 tisíc dolarů jeden!), přebytky z afghánské války. Rusové mají tradičně velmi silné dělostřelectvo, které hrálo v jejich doktríně velkou roli už za cara. Ukrajinci zase ve větší míře používají „chytrou munici”, která je mnohem dražší než běžná střela, ale také výrazně účinnější. Sledujete-li OSINT zdroje, je z nich docela dobře patrné, jak výrazně od února narostl počet videí, na nichž je zachycena v akci ukrajinská artilerie. Moderní houfnice dokáží zasahovat cíle až na vzdálenost 35 až 50 kilometrů, čímž se pojem „zázemí” posunuje dost daleko od samotné linie kontaktu (v dostřelu od hranice by mohl být velice těsně i ruský Belgorod, železniční uzel, ve kterém se koncentruje značná vojenská aktivita). Jejich účinnost se zvyšuje v těsné spolupráci s malými drony, které sledují cílovou oblast a přenášejí obraz zpátky k dělostřelcům. Zajímavá situace vznikne zejména tehdy, pokud se ukáže, že dostřel těchto zbraní je významně (třeba jen o pět kilometrů) delší než těch ruských; v takovém případě by se Rusové ocitli ve velice nepříjemné situaci, kdy by jim z dálky padala na hlavu dělostřelecká palba a oni by na ni nemohli odpovědět stejným způsobem. Nicméně zatím těch houfnic Ukrajinci dostanou jen poměrně málo. Největším bottleneckem není přitom cena, ale výcvik vojáků, kteří je mají obsluhovat. Nemá smysl někam dodávat další a další kusy vybavení, pokud se nedostává lidí, kteří by s nimi uměli zacházet. S postupem času se ale počet vyškolených vojáků bude zvyšovat, a to spíše v týdnech než v měsících. Seznámit se s novými houfnicemi není ani zdaleka tak komplikované jako například pilotní výcvik. Balistika funguje na celém světě stejně a chytré střely se beztak dokáží částečně navádět samy. Poslední poznámka: obsazení pár vesnic nic neznamená Donbas bude těsné a chaotické bojiště, a tím pádem je naprosto možné, že z každodenních změn nebude vyplývat žádný jasný obrázek. Nedejte příliš na lidi, kteří jsou ochotni z drobných posunů na mapě věštit brzké a nevyhnutelné vítězství té či oné strany. Obsazení pár vesnic a dvaceti kilometrů čtverečních území nic moc neznamená; „obsadit” je něco úplně jiného než „udržet”, což se mnohokrát ukázalo jak v této válce, tak i ve válkách předešlých. (Kdo chce historický příklad, může se podívat na neúspěšnou operaci Market Garden roku 1944.) Dokonce ani obklíčení nepřátelských sil neznamená pro obkličujícího nějaké zásadní vítězství, dokud se v okolí nachází nějaká síla, která by obklíčeným mohla přijít zvenčí na pomoc. To byla vždycky slabina obléhání. Ve starých časech, kdy cílem obléhání byly hrady a města, se dokonce dělalo to, že obléhatelé postavili kolem sebe i obléhaného objektu druhou linii opevnění (circumvallation), aby jim nikdo náhle nevpadl do zad. Tak to svého času provedl i Caesar, když obléhal Vercingetorixovu pevnost Alesia. (Něco takového je ve světě moderních, silně pohyblivých armád, víceméně nemožné úspěšně udělat.) Na Donbasu se budou Rusové snažit vytvořit kotel kolem Ukrajinců a Ukrajinci se budou snažit obchvátit ruské jednotky kolem Izjumu; může se to podařit těm i oněm, ale třeba také jenom dočasně. Mám-li doporučit nějaký zdrženlivý zdroj hodnotící situaci z „ptačí perspektivy”, docela se mi osvědčily časté analýzy vydáváné týmem z Institute for the Study of War. Sice jsou to Britové, ale nezdá se mi, že by někomu „fandili”; za uplynulé dva měsíce byly jejich odhady vesměs konzervativně přesné. Tolik zatím úvahy o bojišti a následovat bude článek o Německu; čtenářka Petra H. mě totiž požádala, ať se tam trochu vrátím. Kancléř Scholz není zrovna v záviděníhodné pozici.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2022-03-01 09:08:15

Mír Ukrajině!

Necelý týden po útoku Ruska na Ukrajinu je na věcnou veřejnou diskusi brzy. Ve válce totiž více než múzy mlčí rozum. Přesto můžeme učinit tento drobný krok na cestě nalézt příčiny současné situace. Jejich poznání by časem mohlo pomoci vyhnout se obdobným tragédiím, jako je ta právě probíhající na Ukrajině. Tak tedy – ponechme emoce politikům a davu… Omyly strany míru Špatná prognóza zpravidla vyrůstá z chybné analýzy. V čem byly základní analytické chyby obránců míru? * Ti, kteří věřili, že Rusko na Ukrajinu nezaútočí, do svých analýz vkládali přání. Přesvědčení to bylo chybné, vždy tu byla varianta, že Kreml dá povel k útoku. Válka je sice ultima ratio, až ten poslední z nástrojů, ale poslední neznamená neexistující. * Nedůvěra vůči mainstreamovým sdělovacím prostředkům a informacím zpravodajských služeb byla a je oprávněná. Nelze si však bez analýzy myslet, že opak sdělení České televize je vždy pravdou. * Nelze tvrdit, že jádrem mezinárodních vztahů je poměr sil, a zároveň použití síly nekriticky vylučovat. Politologové, zvláště ti, kteří popisují geopolitiku, nesmí nikdy zapomínat, že čím delší je hluboká krize, tím pravděpodobnější je použití síly. Také v 21. století. * Víra v informace o tom, že se útok nechystá, které šířila Moskva, byla založena na prostoduchém předpokladu, že Kreml nemůže lhát. Pravdou ale je, že slovní kamufláž k válce patří a je naivní kterémukoliv politikovi v krizové situaci bezvýhradně věřit. Je nutné mít na paměti klasickou definici, kterou na počátku 17. století pronesl anglický diplomat Henry Wotton: „Vyslanec je čestný gentleman poslaný do zahraničí, aby lhal pro dobro své země.“ * Argument, že obsazení Ukrajiny by bylo pro Rusko příliš ekonomicky nákladné, byl správný. Byl však nadhodnocen ze dvou důvodů. Předně nad významem ekonomiky zvítězila vize vojenského ohrožení Ruska, které napojením Ukrajiny na infrastrukturu NATO dramaticky naroste. Zároveň svoji roli sehrála ničím nezdůvodnitelná představa, že úspěšní státníci vždy jednají racionálně. * Ani lidé, kteří vědí, že analýzu nelze nahradit analogiemi, nesmějí zapomínat, že historie je učebnicí politiky. V některých dějinných událostech jsou skryty zákonitosti, které politickým rozhodnutím vnucuje prostor či sebeobrana etnika. Sbírání ruských zemí Rusko několikrát ve svých dějinách provádělo to, čemu se říká „sbírání ruských zemí“. Ten nejznámější případ začal poté, kdy se Rurikovci v Moskevském knížectví zbavili tatarského jha. Začali tehdy pod svou vládu připojovat ruská knížectví, v nichž vládli Rurikovci. Pak nastalo „sbírání ruských zemí“, které kdysi byly součástí rurikovské Kyjevské Rusi, ale spadaly dílem pod Polsko-litevskou unii, dílem tou či onou formou pod Osmanskou říši. Až v 60. a 80. letech 18. století vojáci a diplomaté Kateřiny Veliké připojili Kyjev k Ruskému impériu. Přibližně v téže době Rusko získalo vítězstvím nad Osmanskou říší celé severní pobřeží Černého moře včetně Krymu. Ruští panovníci se při „sbírání ruských zemí“ dovolávali rodinného dědictví i pravoslavného charakteru Rusi. Vnímali ale také logiku otevřeného území. I dnešní politici v Moskvě vědí, jak snadno do tohoto prostoru ve 13. století pronikli Švédové, Němci a Estonci – dokud je Alexandr Něvský nezastavil. Na přelomu 16. a 17. století to byli Poláci, kteří se probojovali až do Moskvy. V 16. století Moskvu vypálili krymští Tataři. Švédského krále zastavil Petr Veliký u Poltavy, města ležícího v dnešní Ukrajině. Otevřeným prostorem z dnešní Litvy a Běloruska zamířil začátkem 19. století do Moskvy Napoleon. Ve 40. letech obdobnou cestou k Moskvě vyrazil Hitler. S ohledem na tyto skutečnosti přerostlo „sbírání ruských zemí“ nejen v imperiální ambice, ale i v hledání bezpečné západní hranice Ruska. Jeho součástí se stalo obsazení Pobaltí, ale i čtveré dělení Polska. To poslední v podobě smlouvy Molotov–Ribbentrop pracovalo s hraniční čárou navrženou Brity, která byla potvrzena Jaltskou konferencí; dodnes je západní hranicí Litvy, Běloruska i části Ukrajiny. Ukrajinská sebeidentifikace Ukrajinci jsou etnikum, které se utvářelo ze stejného základu jako Rusové, ovšem po pádu Kyjevské Rusi v jiném politickém, částečně náboženském a kulturním prostředí. Etnogeneze ukrajinského národa je nepopiratelná, byť tomu někteří politici nevěří. Občanství dnešní Ukrajiny má ale jinou povahu. Týká se státu, jehož hranice jsou nepřirozené, stejně jako je umělý fakt, že Ukrajinská sovětská socialistická republika patřila k zakládajícím členům OSN. Patří k povaze současného konfliktu na Ukrajině, že čím větší nenávist k sovětskému dědictví, tím posvátnější vztah k hranicím Ukrajiny, které vznikly až díky Sovětskému svazu. Mnohokrát bylo napsáno, že východní a jižní hranice Ukrajiny nemá historické kořeny, že se nekryje s etnickým rozhraním – nejde po linii, která se alespoň pokouší respektovat, kde je více etnických Ukrajinců a kde je více etnických Rusů. Nemluvě o osudu smíšených rodin. Ukrajinské etnikum bylo politicky rozpolceno vztahem k Západu a Rusku snad od prvního okamžiku své sebeidentifikace. Tradičně, přesněji od druhé poloviny 17. století, bývá ukrajinská politická scéna vnímána jako rozdělená na levobřežní a pravobřežní – na východ od řeky Dněpru je prý promoskevská, na západ probruselská, dříve propolská nebo prošvédská. Toto štěpení mohou symbolizovat dvě historické postavy: * Bohdan Chmelnický (1595–1657). Proces sjednocování jádra dnešní Ukrajiny s Ruskem začal sérií povstání kozáků proti nadvládě Polsko-litevské unie na levobřežní Ukrajině. Vzpoury vyvrcholily zvolením Chmelnického hetmanem a připojením zemí záporožského vojska k Rusku. Záporožské kozáctvo spojoval z jedné strany odpor k jakékoliv nadvládě, z dru­hé pak oddanost pravoslaví. Válečná štěstěna v boji s katolickým Polskem byla vrtkavá, a tak Chmelnický požádal ruského cara o ochranu. Pro­tože Moskevské carství mělo tehdy své starosti, odpověděl car až na třetí žádost. Ne náhodou Arsen Jaceňuk, který po svržení prezidenta Viktora Janukovyče zastával funkci premiéra, spojil asociační dohodu Ukrajiny a Evropské unie s potřebou napravit chybu, kterou prý spáchal ataman Bohdan Chmelnický připojením Ukrajiny k Rusku – a hovořil o sovětské intervenci na Ukrajině a v Německu roku 1945. * Ivan Mazepa (1639–1709). Pocházel z pravoslavné rodiny, studoval ale mimo jiné na jezuitské koleji ve Varšavě, hlásil se k pravoslaví a k Pravoslavné katolické a apoštolské církvi. Určitý čas pracoval na polském královském dvoře. Jako kozácký hetman vládl levobřežní Ukrajině i Kyjevu, během protipolského povstání i pravobřežní Ukrajině. Při útoku Švédů na Rusko se přidal na stranu švédského krále. Bitvu u Poltavy ale Švédové prohráli – a Mazepa uprchl do Moldavského knížectví. Ukrajinský nacionalismus se radikalizoval ve 20. letech minulého století. Události 2. světové války využili banderovci k vlastním brutálním etnickým čistkám, masakrům tisíců Židů, Rusů, Poláků. Ukrajinská jednotka SS se účastnila i potlačení Slovenského národního povstání. Od léta 1945 až do poloviny roku 1948 pronikali banderovci i do Československa, kde docházelo ke krvavým ozbrojeným střetům. V roce 2010 obdržel Stepan Bandera titul Hrdina Ukrajiny; v roce 2011 bylo toto rozhodnutí zrušeno. Rozbitím Sovětského svazu rozpor mezi východní hranicí Ukrajiny a etnickým předělem dostal politické vyjádření. Ukrajinsky mluvící západ země povětšině hlasoval pro kandidáty na prezidenta, kteří byli orientováni na Západ; rusky mluvící voliči z východu a černomořského pobřeží hlasovali pro východní orientaci. Názorně to přibližují informace z posledních prezidentských voleb, které nebyly pod vlivem násilí – voleb prezidenta v roce 2010. Právě druhé kolo svým bipolárním charakterem nejvýrazněji ukazuje rozdílnou orientaci. Nikdo, kdo alespoň trochu zná dějiny Ukrajiny a umí číst volební výsledky, nemohl podléhat iluzi, že jen prozápadní nebo jen provýchodní orientace přinese Ukrajině stabilitu. Po celých třicet let ukrajinské samostatnosti byl pro Ukrajinu nejlepším řešením neutrální status. Ovšem i nestabilní Ukrajina se může někomu jevit jako výhoda. Preventivní válka V době vlády prezidenta Viktora Juščenka došlo v letech 2006 a 2009 k pokusům uspořádat na Krymu společné vojenské cvičení ukrajinských vojáků s vojáky USA. Protesty místních obyvatel zablokovaly auta s americkými vojáky na silnicích a ti se museli vrátit na lodě. Nakonec situace vyústila ve zvolení ne právě schopného prorusky orientovaného prezidenta Viktora Janukovyče – a jeho svržení. Situace se zradikalizovala na domácím i zahraničním poli. Krym byl Ruskem anektován. Na východě Ukrajiny začalo ozbrojené povstání těch, kdo se odmítli podřídit nové vládě v Kyjevě. Mezinárodní postavení Ruska se ještě více zkomplikovalo. * Občanská válka na Donbasu dostala rozměr tzv. proxy war – války mocností v zastoupení, a to především USA a Ruska. Dohoda Minsk II z roku 2015 sice nabídla řešení především v podobě požadavku přímých jednání Kyjeva s povstalci a příslibem autonomie etnicky specifických oblastí, ale nikdy nebyla naplněna. I když nelze upřít Paříži a Berlínu občasnou snahu tlačit na Kyjev, aby dodržel své závazky, vždy se po chvíli vedení Ukrajiny znovu vrátilo k hledání vojenského řešení boje s „teroristy“. Také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, zpočátku na mír orientovaný, podlehl tlaku nacionalistů a zájmům Washingtonu. Osm let zabíjení na východě Ukrajiny nebralo konce… * Roztahování NATO, tedy vojenské infastruktury USA, směrem k ruské hranici pokračovalo. Dokonce i poté, kdy Rusko předložilo USA návrhy na dohodu o bezpečnostních zárukách, propachtovala si armáda USA dvě letiště na Slovensku. V Rusku převládl pocit, že dohoda se Západem není možná – mnohé nasvědčovalo tomu, že i bez přijetí Ukrajiny do NATO bude Kyjev usilovat o vojenské základny USA na svém území. Požadavek neutrální Ukrajiny dostával v Kremlu existencionální rozměr. Situace se dostala na samou dřeň politiky – spor kolem Ukrajiny se týká prostoru a etnika. Když se nadměrně stlačuje ocelová pružina, posléze se vymrští. Když v politice selhávají všechny kulturní prostředky při obraně životních zájmů, může se zdát, že zbývá jen ten atavistický – válka. Etologové studující chování zvířat znají pojem „obranná agrese“: když mávnete třeba i jen na malou kočku, lekne se a sekne po vás drápem. Jenže to je reflexivní akt, ne dílo rozumu. A rozum v politice potřebujete mimo jiné proto, abyste se nenechali vlákat do pasti. Ukrajinská armáda je ve srovnání s ruskou beznadějně slabá. Zdá se ale, že Kreml podcenil výměnu kádrů v ukrajinské armádě i „pedagogické“ úspěchy nacionalistů při práci s veřejností, a to zvláště u mladé generace. Navíc asi nedocenil politické důsledky emigrace po roce 2014 do Ruska (v Rusku žije přibližně 1,9 milionu Ukrajinců; údaje o emigraci po změně režimu se velmi liší). Ta vedla ke snížení vlivu Ruska mezi ukrajinskou veřejností. V této chvíli se nabízejí tři hlavní scénáře koncovky: * Dosazení nové vlády v Kyjevě, která bude mít nesmírné problémy se stabilizací země, a to zvláště na západě. Ukrajina by se stala neutrální, ovšem hrozba, že Rusko uvízne na západní Ukrajině obdobně jako Američané v Afganistánu, je reálná. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. * Rozdělení Ukrajiny na prozápadní západ a proruský jih a východ. Vytvoření Novoruska má tradici, bezpečnostní zisk bude ale minimalizován radikalizací protiruských nálad na Západě, a to včetně vojenských opatření. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. * Rusko se stáhne z Ukrajiny. Nastanou velké problémy se stabilizací Ruska, změna vlády není vyloučena. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. Mnohé nasvědčuje tomu, že na této válce prodělá Rusko i Evropská unie – a zisky opět shrábne Washington. Sankce plné sebepoškozování štěpí globalizaci a vedou ke vzniku paralelních světů. Spravedlivý mír  Čím dříve starost o bezpečnost Ukrajiny od generálů převezmou diplomaté, tím lépe. Ať už válka na Ukrajině dopadne jakkoliv, požadavkem všech humanistů stále zůstává spravedlivý mír. Ten vyžaduje zcela novou bezpečnostní architekturu Evropy, kde zajišťování bezpečí jednoho státu nebude na úkor bezpečí státu jiného. Jenže k tomu jsou zapotřebí kompetentní, emocím nepodléhající politické elity. A racionální chování veřejnosti, která nepodléhá davové psychóze. Jsou-li ale toto předpoklady pro spravedlivý mír, potom budoucnost nevypadá příliš nadějně.   Převzato z webu !Argument. 

Čas načtení: 2021-05-20 14:50:57

Opozice v bublině

Jsem si vědom, že opozice má mimo jiné v „popisu práce“ kritiku činnosti vlády. Její postavení je pohodové: nenese za nic odpovědnost a ve srovnání s vládními politiky pracovní nasazení jejích představitelů je podstatně nižší. Opoziční politici žijí v bublině svých skupinových zájmů, a někdy jim uniká, jak jde život mimo její hranice. V pohodlí poslaneckých lavic mají dost času na to, aby na činnosti vlády našli aspoň vši, pokud se jim právě nepodaří odhalit závažné chyby. Kdyby to nedělali, nemohli by sami věřit ve svou nenahraditelnost. Běžná kritická vystoupení mě nepopouzejí, některá mě pobaví a s některými se ztotožňuji. Pouze se dosti často pozastavuji nad mírou nevkusu útoků na vládu a zejména osobně na Andreje Babiše, který na rozdíl od představitelů opozice nese na svých bedrech odpovědnost za stovky rozhodnutí a denně vydává neuvěřitelné množství energie. (Byl bych vděčný opozičním politikům za vysvětlení, kde bere čas a energii na ovládání Agrofertu, tedy uplatnění střetu zájmů.) Soudím, že slušnost by si vyžádala aspoň trochu ohledů na jeho pracovní nasazení. Ovšem slušnost je v našem současném politickém životě neznámý pojem. Tím netvrdím, že se vláda a jmenovitě Andrej Babiš nedopouštějí chyb a jsem si vědom choulostivosti jeho trojjediného postavení předsedy hnutí ANO, předsedy vlády a obviněného. Opozice by měla být kritičtější sama k sobě. Ráda se staví do postavení jediného spolehlivého ochránce životů covidových pacientů. Avšak zběsilé útoky na vládu a její aparát pouze ztěžují řízení a výkon protipandemických opatření. Pod záminkou, že vláda nezvládla epidemii a je účelné znemožnit jí další škodlivé působení, se vymýšlí různé akce, jejichž prospěšnost nelze předem zaručit, zato zcela jistě spolehlivě naruší řízení proticovidových opatření. Účel je jasný: přitáhnout pozornost voličů k opozičním stranám a znemožnit vládním stranám profitovat bezprostředně před volbami ze slábnutí pandemie. Představa opozice, že její zásahy po svržení Babišovy vlády by odvrátily národní katastrofu, je směšná. Nad umírajícími covidovými pacienty se najednou přestává plakat, protože je důležitější podněcování voličů proti vládě a přitahování jejich pozornosti k opozičním stranám. Proti voličským preferencím jsou počty covidových pacientů zanedbatelné veličiny. Někteří opoziční politici brzdí střečkování svých kolegů upozorněním, že výsledkem opatření proti vládě Andreje Babiše by mohlo být nežádoucí posílení mocenského postavení prezidenta republiky. Ale ve vztahu k postavení nejvyššího státního zástupce tak opatrní nejsou. Dožadují se vehementně, aby vláda přenechala nové vládě právo a povinnost jmenovat nového nejvyššího státního zástupce. Nezastřeně tím projevují chuť dosadit do úřadu někoho, kdo jim bude názorově blízký. Ve věci politické neutrality státního zastupitelství tak kážou vodu, ale pijí víno. Neuvědomují si, že do voleb přece jen zbývá pár měsíců a nová vláda bude mít po nástupu jiné starosti než obsazení uvolněného místa, takže Nejvyšší státní zastupitelství by v případě prosazení jejich přání po dlouhou dobu řídil Zemanův dosavadní první náměstek Igor Stříž. Nevadí jim to, ačkoli se jedná o bývalého člena KSČ a horlivého vojenského prokurátora, který mimo jiné posílal před soud Svědky Jehovovy a vysloužil si přezdívku „Rudá smrt z Olomouce“. Igora Stříže povolal na Nejvyšší státní zastupitelství Pavel Zeman, který současně rehabilitoval několik rudých prokurátorů, sesazených z řídích funkcí Renatou Veseckou. Vysvětlil mi, že se mu s těmito lidmi dobře pracuje. Jsem dlouhodobě kritický vůči Marii Benešové, ale v tomto případě sdílím její názor, že je na místě obsadit funkci nejvyššího státního zástupce co nejdříve, a to nejen kvůli zkrácení doby ovládání Nejvyššího státního zastupitelství Igorem Střížem, ale hlavně proto, že spravování tohoto důležitého úřadu dočasným správcem by mělo špatný vliv na jeho výkonnost. Osobně se nedomnívám, že Marie Benešová bude nemravně vstřícná politickému ovlivňování výběru vhodného kandidáta. Spíše bych se obával vlivu jejího sklonu k animozitám a osobním náklonnostem. Proslýchá se, že Igor Stříž patří k jejím oblíbencům. Bez ohledu na to vše by opozice měla upustit od odporu proti pokud možno rychlému obsazení uvolněného místa, ale současně by měla napřít své úsilí na zajištění průhledného postupu při výběru Zemanova nástupce, a to samozřejmě ve výběrovém řízení. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-09-13 07:12:04

Proti novele zákona o státním zastupitelství se nemá protestovat v ulicích

Nejsem v žádném případě sympatizantem ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Nicméně nemohu nereagovat na některé prvky útoků na ni, a to nikoli kvůli ní osobně, ale kvůli scestnému myšlení kritiků její novely zákona o státním zastupitelství. Novela si zasluhuje věcné zacházení. Nemůže za to, že ji předkládá ministryně, kterou v okamžiku nouze vytáhl z klobouku Andrej Babiš. Zákon o státním zastupitelství vyžaduje zásadní přepracování. Je hříchem minulých politických reprezentací, že nedokončily cestu, nastoupenou Nečasovou vládou a návrhem nového zákona, který předložil ministr Pavel Blažek. Nebyla ale politická vůle a sama Marie Benešová přispěla k nezdaru, když jako ministryně spravedlnosti v Rusnokově vládě předlohu stáhla z poslanecké sněmovny. Později se už nic dokonalejšího do sněmovny nedostalo. Dnes se Marie Benešová snaží pokračovat „salámovou metodou“, tedy postupným řešením nejpalčivějších problémů. Státní zastupitelství je užitečný, ale nebezpečný úřad Po několikaletých debatách z minulých let by mělo být všem jasné, že požadavek na zavedení pevných funkčních období vedoucích státních zástupců odpovídá jak zabezpečení jejich existenční jistoty, tak potřebě efektivního využití lidského potenciálu i protikorupční ochraně. Z toho plyne, že novela v zásadě řeší samozřejmosti a spory se vedou o detaily, jako o délku funkčního období a způsob výběru vedoucích státních zástupců. Míra útoků na Marii Benešovou je za těchto okolností nepřiměřená. Její kritici namítají, že silný vliv ministra spravedlnosti povede ke zpolitizování státního zastupitelství. Netuším, co si pod tím představují. Ministr spravedlnosti je nositelem justiční politiky vlády a státní zastupitelství je jedním z jejích vykonavatelů. Ministrovi spravedlnosti přísluší v zákonem vymezeném rozsahu činnost státního zastupitelství usměrňovat. Porušení této zásady by mohlo vést ke vzniku situace, ve které by se státní zastupitelství začalo chovat v rozporu s vládní justiční politikou a případně by se chtělo nadřadit nad vládu. Představa, že justiční politiku v oblasti trestního řízení určuje legislativa a o její aplikaci může rozhodovat samo státní zastupitelství, podřízené přímo pánubohu, je scestná. Ještě jinak: státní zastupitelství je velmi užitečný úřad, ale je také nesmírně nebezpečný. Dohled ministerstva nad ním je v určitém rozsahu nezbytný. Mimo to jsou možnosti ministra spravedlnosti ovlivňovat chod státního zastupitelství silně omezeny nastavením vnitřních pravidel jeho fungování, které by měly být dostatečnou zárukou zachování jeho nestrannosti za každého počasí. Státní zástupci mají současnou právní úpravou ale i praxí zajištěnu procesní a rozhodovací nezávislost. Ohrozit ji může pouze osobní selhání, proti němuž ale žádná právní úprava nechrání. Pokud si kritici Benešové pod pojmem zpolitizování představují ovlivnění výběru vedoucích státních zástupců a obsazení míst stoupenci ministrovy strany, lehce přehánějí. Obměna vedoucích státních zástupců bude rozložena v čase, takže může probíhat během mandátů více ministrů nebo dokonce vlád i za různého složení parlamentu. Pravidelná obměna vedoucích státních zástupců způsobí, že vliv ministra bude omezen jen na jedno jejich funkční období. Vedoucí státní zástupce jmenované za působení Marie Benešové nahradí za pár let jiní, jmenovaní možná ministrem za stranu, která dnes ještě neexistuje. Pochybuji ostatně, že je dost stoupenců ANO použitelných pro obsazení většiny míst vedoucích státních zástupců. Vláda by mohla Pavla Zemana odvolat bez problémů už nyní Mezi obránci státního zastupitelství proti politizaci jsou výraznými postavami někteří protibabišovští politici. Zcela jistě soudí, že je třeba státní zastupitelství chránit proti „těm druhým“, tedy proti „babišovcům“. Sami sobě by určitě poskytli výjimku, kdyby se dostali k moci. Obecně ale s nimi souhlasím, že politici by neměli do věcí resortu spravedlnosti mluvit, s výjimkou těch, kteří problematice rozumí, a to bez ohledu na stranickou příslušnost. Náš problém ale tkví v tom, že k věcem justice se s chutí a sebejistotou vyjadřují lidé, kteří jí nerozumí. Je například trapné, když se předseda parlamentní strany nechá přistihnout při neznalosti pojmu „pravomocný rozsudek“, ale nebrání mu to ve vyjadřování k novele zákona o státním zastupitelství. Nemístné jsou i výhrady proti začlenění soudců do výběrových komisí. Těžištěm práce státního zastupitelství jsou předsoudní fáze trestního řízení, státní zastupitelství je tedy „dodavatelem“ soudů. Soudy samozřejmě vědí, jaká je kvalita jednotlivých žalobců, jejichž obžalobami se zabývají. Je v jejich zájmu, aby se do vedoucích funkcí dostávali státní zástupci, kteří odvádějí tu nejlepší práci. Proto je na místě dát soudům možnost, aby ovlivnily výběr vedoucích státních zástupců. Velké pobouření se týká údajně neúnosné doby do účinnosti novely, po kterou ještě vláda bude mít právo odvolat nejvyššího státního zástupce a s pomocí nového nejvyššího státního zástupce zbavit se obou vrchních státních zástupců. Podpořil jej sám nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman vyjádřením, že účelem přijetí novely je zbavit se jeho a obou vrchních státních zástupců. Za takový projev neloajality vůči vládě, spojený s nevysloveným nárokem na doživotní setrvání ve funkci, by zasluhoval okamžité odvolání z funkce. Nemyslím ale, že za dané vnitropolitické situace vláda uvažuje o jeho odvolání. Ale kdyby se jej skutečně chtěla zbavit, nemusela by přece roztáčet složitý legislativní proces, jehož výsledkem bude vypršení jeho mandátu až za několik let, v době, když už možná tato vláda nebude existovat. Nic jí přece nebrání využít současného právního uspořádání a odvolat jej kdykoli z funkce bez udání důvodů. Andrej Babiš a Marie Benešová jsou jiní lidé než Petr Nečas a Jiří Pospíšil, kteří se k odvolání Renaty Vesecké nedůstojně prokousávali půl roku. Strašení lidmi v ulicích je politický nátlak I když k Pavlovi Zemanovi chovám jisté sympatie a přeji mu světlé zítřky, dovolím si současně projevit laický názor, že nutná výměna na postu nejvyššího státního zástupce má již několik let zpoždění. Každý vedoucí pracovník se časem opotřebuje, a pak již jen žije z podstaty. Je třeba jej vyměnit, protože již nic nového nepřináší. Když nastoupil Pavel Zeman, provázela jej aureola spasitele a přišel se smělým projektem reformy státního zastupitelství. Když narazil na nevůli politiků, stáhl se, chová se jako sfinga, nic nového již nepřináší a pouze udržuje úřad v chodu. Na druhou stranu by jej ale stát měl po odchodu z této funkce vhodně využít. Obměna vedoucích pracovníků v rozumných intervalech je základní podmínkou moudré personální politiky. Stavět se proti odvolání nejvyššího státního zástupce v naději, že zabrání zastavení trestního stíhání Andreje Babiše, je totéž jako zbavit státní zastupitelství ochrany proti politickým vlivům. Stejně tak strašení lidmi v ulicích, pokud Marie Benešová neustoupí požadavkům odpůrců, je nezastřený politický nátlak na vládu a státní zastupitelství. Vykonávají jej stejní lidé, kteří slovně bojují proti politizaci státního zastupitelství. A neváhají popouzet proti vládě veřejnost, která se samozřejmě v problematice legislativních změn ve státním zastupitelství neorientuje. Odpůrci Marie Benešové mluví o nutnosti posílení nezávislosti státního zastupitelství, nejlépe jeho vyvedení změnou ústavy z područí moci výkonné. Zatím ale nikdy nevysvětlili, v čem se projevuje deficit nezávislosti, který je nutné odstranit. Sám vím pouze o dvou případech, v nichž státní zastupitelství provedlo akci z vůle „vyšší moci“. Prvním bylo zastavení trestního stíhání bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka, vynucené otevřenou hrozbou odchodu lidovců z vlády Mirka Topolánka, druhým zákrok na vládě směřující k sesazení Petra Nečase, v němž úlohu pěchoty sehráli státní zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, zatímco velící generál mlčky přihlížel z Brna. V obou případech nešlo o vlastní iniciativu státních zástupců, nýbrž podlehli tlaku bůhví odkud, bůhví koho. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Potřebujeme "českou cestu" Nikdo také nevysvětlil, v čem by mělo spočívat posílení nezávislosti kromě změny ústavně právního začlenění státního zastupitelství do struktury státu. Nejsou žádné záruky, že zvýšení nezávislosti nepovede k častějšímu výskytu různých výstřelků státních zástupců, jichž je až příliš. Samozřejmě se ani nezmiňuje, čím by změna ústavně právního postavení státního zastupitelství vyvolala zlepšení výkonnosti a kvality práce státního zastupitelství. Nikdo se také ale ani slůvkem nezmínil, v kterém ze „starých států“ Evropské unie jimi navrhovaná opatření k posílení nezávislosti státního zastupitelství fungují, popřípadě proč je jimi projektovaná „česká cesta“ lepší než vyzkoušené postupy standardních demokracií.  Nižší poměrný počet vězněných osob v Rakousku a Spolkové republice Německo proti českým poměrům dokazuje, že jejich systém vymáhání práva není o nic horší než náš. Ale tamní státní zástupci mají postavení státních úředníků, spolková republika nemá speciální zákon o státním zastupitelství, které je podřízenou součástí justice, a k odvolání nejvyššího spolkového státního zástupce bez udání důvodů ministr spravedlnosti nepotřebuje souhlas vlády. Rakousko takovou funkci vůbec nemá, zemští státní zástupci jsou přímo podřízeni spolkovému ministrovi spravedlnosti. Ve Francii a Španělsku se prokuratura emancipovala do postavení ministerstva. Ale ve sporech mezi prokurátory a státem je ministr spravedlnosti v nadřazeném postavení arbitra. Vládní novela zákona o státním zastupitelství dosud nedorazila do poslanecké sněmovny. Není proto důvod řešit ji nátlakovými akcemi včetně pouličních protestů, protože koneckonců jde o vysoce odbornou problematiku, kterou by bez personálních vášní měli věcně projednat poslanci. Doporučuji tlumení vášní, protože v tuto chvíli nikdo nemůže zaručit, že tato vláda a tento parlament dovedou projednávání novely do vítězného konce.

Čas načtení: 2019-09-07 18:07:22

Maiselovu synagogu 12. září rozezní árie z Händelových oratorií

Česká sopranistka Viktorie Dugranpere v doprovodu hráče na barokní housle Jiřího Sychy a cembalisty a varhaníka Ondřeje Bernovského zazpívá 12. září v pražské Maiselově synagoze. Premiéra koncertního programu s názvem G. F. Händel starozákonní (Oratoria s náměty s Hebrejské bible) začne v 19 hodin. V nestandardním komorním obsazení soprán, housle a cembalo zazní árie z vybraných oratorií velikána barokní hudby G. F. Händela, vyprávějící příběhy starozákonních postav, jako je Šalamoun, Atalja, Josef, Samson, Zuzana ad. První repríza následuje 7. listopadu v Mladé Boleslavi. „Händela jsem si zamilovala již v mých hudebních a pěveckých počátcích. Jeho hudba, nesmírně líbezná a vznešená, je zároveň velmi příznivá pro pěveckou techniku a také atraktivní pro publikum. Jsem velmi ráda, že při tomto projektu mohu spolupracovat s tak skvělými muzikanty a sólisty. V tomto komorním obsazení vytvoříme jakési malé drama obsahující skrytou linii velikých příběhů,“ říká Viktorie Kaplanová Dugranpere. Viktorie Dugranpere v roce 2009 založila profesionální vokálně instrumentální soubor Victoria Ensemble, v němž působí coby umělecká vedoucí a vystupuje jako sólistka, ansámblová zpěvačka a dirigentka. Intenzivně se věnuje koncertní činnosti a úspěšně se realizuje také jako sbormistryně a hlasová pedagožka. Soubor Victoria Ensemble poutá pozornost originálními programy, včetně novodobých premiér, a dramaturgií představení z období renesance, baroka a klasicismu. „V průběhu minulých staletí se měnil hudební vkus velice rychle a obrovské množství invenčních autorů a krásné hudby zapadlo v dějinách. Jedním z našich cílů je tyto zajímavosti znovu objevovat, oživovat, připomínat. Zakládáme si na citlivém přístupu k těmto dílům a na poučené interpretaci, zároveň však také na jejich přínosu moderní době,“ podotýká Viktorie Dugranpere. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-18 09:50:12

Do kin brzy půjde film Národní třída podle knihy Jaroslava Rudiše

Před pěti lety získal spisovatel Jaroslav Rudiš za svou novelu Národní třída nominaci na cenu Magnesia Litera, nyní byl dokončen podle této knihy celovečerní film. Národní třída v hlavní roli s Hynkem Čermákem kombinuje dramatický příběh s černým humorem. Scénář k filmu napsal Rudiš společně s režisérem snímku Štěpánem Altrichterem, který před pěti lety debutoval filmem Schmitke, za nějž byl oceněn Cenou české filmové kritiky pro objev roku. Snímek Národní třída, jehož nový trailer byl právě zveřejněn, uvidí diváci v českých kinech od 26. září. „Moje kniha je temná, ale má i hodně černého humoru. A právě to jsme se snažili ve filmu posílit. Jde to spolu ruku v ruce. Když někdo zajde s Vandamem na pivo, poučí se o životě, ale zároveň se taky myslím hodně zasměje,“ říká Jaroslav Rudiš o filmu Národní třída (ukázku z knihy najdete ZDE, rozsáhlý rozhovor s Rudišem mimo jiné i o filmu ZDE). Hlavní hrdina Vandam v podání Hynka Čermáka má nevybíravý slovník, rád se porve a ve filmu se vůbec dějí různé věci na hraně zákona. Filmaři tak pro kina museli vyrobit dvě verze traileru, cenzurovanou verzi budou kina promítat před filmy, které mají omezenou přístupnost věkem. Vandam, chlápek z panelákového sídliště, žije sám v bytě na okraji Prahy a každý den doma cvičí, aby byl v kondici. Večer chodí se svými kumpány na jedno. Vandam se snaží udělat dojem na Lucku, která v sídlištní hospodě točí pivo. Kromě toho, že se rád porve, je znalec dějin a válek. Má pocit, že svět míří k zániku, že se schyluje k velké bitvě. A tak posiluje, aby byl na tu poslední rozhodující bitvu nachystaný. A také k tomu vychovává Psycha, mladého kluka, se kterým natírá střechy panelových domů. Kumpáni z hospody Vandamovi přezdívají „národní hrdina“. Prý dal tehdy v Listopadu 89 na Národní třídě jednou ranou dějiny do pohybu. Obsazení Hynka Čermáka, který byl oceněn i jako nejlepší interpret za namluvení audioknihy Národní třída, napadlo filmové tvůrce hned na začátku. „Hynek Čermák je absolutně výborný herec, chlap sympaťák. Napřed jsem se však jeho obsazení bránil. Vadila mi jeho známost. Zkoušeli jsme tedy asi rok jiné herce. Ale musel jsem uznat, že jsem v Čechách lepšího herce pro roli Vandama nenašel. Nakonec jsme měli co dělat, aby nám ten nevychovaný egoista až moc nepřirostl k srdci. Zahrál to tak bravurně, že vám ani sám neřeknu, jestli je tento jeho Vandam sympaťák nebo nebezpečný rváč – možná je obojí, ale to ať asi divák posoudí sám,“ říká režisér Štěpán Altrichter. {loadmodule mod_tags_similar,Související} „Na začátku filmu nám Vandam řekne: ‚Já vím, co chceš říct, ale neříkej nic. Chvilku drž hubu a poslouchej.' Na Rudišově knize mě zaujal právě dar naslouchat, porozumět myšlení člověka, který je nýmand, proniknout do jeho duše a s humorem jemu vlastním se snažit Vandama pochopit,“ popisuje vztah k hrdinovi svého nového filmu. V po boku Hynka Čermáka se v roli Psycha představí Jan Cina, Lucku ztvárnila Kateřina Janečková. V Národní třídě dále hrají Václav Neužil, Jiří Langmajer, Jiří Šoch, Martin Sobotka, Erika Stárková, Lubor Šplíchal, Andrej Polák nebo Martin Siničák. Snímek se natáčel v české metropoli, především na pražských sídlištích Opatov a Háje, a také v centru Prahy na Národní třídě. Rudišova novela Národní třída byla vydána v mnoha jazycích, loni mělo premiéru její třetí německé divadelní uvedení, hra se stále hraje ve státním divadle v Drážďanech. A právě v Německu Jaroslav Rudiš nedávno zaznamenal úspěch, když se ocitl se svým prvním německy psaným románem Winterbergova poslední cesta mezi pěticí nominovaných na letošní cenu knižního veletrhu v Lipsku v kategorii beletrie.

Čas načtení: 2024-04-04 08:00:01

Další hrozný seriál, nezachrání ho ani Nováková. Čeští filmaři mají v Chorvatsku slevu?

Není to přitom tak dávno, co na televizi Prima běžel seriál Na vlnách Jadranu, který si u diváků získal velký úspěch, konkurenční Nova zase odvysílala Polici Hvar. Vše natáčené v Chorvatsku, kam míří každé léto více než 800 tisíc Čechů. Teď se představuje seriál Lež na pláži. Spoléhá produkce, že známé prostředí diváky k televizním obrazovkám přitáhne raz dva? Rázný verdikt Novákové ze známého seriálu k manželovi: Další dítě nebude a šmytec Číst více Ani slavné obsazení diváky nepřesvědčilo Nový seriál Lež na pláži bude mít celkem osm dílů a přináší příběh z chorvatského pobřeží, kde se pod cizím jménem ukryjí tři mladí ajťáci. Nikoho nepřekvapí, že název je tak trochu dvojsmysl – ačkoliv to mělo být zřejmě skrytým tajemstvím, které bude jako zázrakem odhaleno až na konci pořadu. Tvůrci obsadili především děti slavných – například Rozálii Anežku a Josefínu Veroniku Prachařovy nebo Sofii Fridu Höppnerovou, dceru herečky Ivany Jirešové ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. Dále se předvede Radek Melša, Daniel Kadlec, Martin Trnavský, Radim Novák nebo Miroslav Etzler. Nechybí ani herečka Sandra Nováková, která má opět příležitost předvést své dokonalé tělo, režisérského postu se ujal – překvapivě – její manžel Vojtěch Moravec. Tohle spojení jim funguje opakovaně, společně už stáli například za projektem Na vlnách Jadranu či filmy Matky a Hádkovi. A jak už je zvykem, Moravec ze své ženy opět udělal doslova sexbombu. Moc dobře ví, že tahle kráska má rozhodně co nabídnout! Televize Prima slibuje, že to bude pohodový seriál plný vtipu. Zatím to vypadá, že to bude jen pěkná nuda, protože diváci první díl zepsuli od první minuty. „Opět placená dovolená pro pár vyvolených,“ rozčiluje se divák Petr. „Tohle je fakt průser,“ píše Tobiáš. „Děs běs,“ přidala Šárka. „Spousta peněz za pokus o líbivý seriál,“ píše Luboš. Skeptičtí jsou diváci také k hereckému obsazení. Na Česko-Slovenské filmové databázi si seriál vysloužil pouhých 22 %. „Obě dcery Lindy Rybové a Davida Prachaře jsou moc krásné, i když hereckým uměním mě zatím jinak moc neokouzlily,“ svěřila se divačka Kateřina se svými pocity. Borhyová v slzách, asi se nikdy nevdá. Zloduch nebyl jen Hrdlička, chlapi jí hodně ublížili Číst více Dcera Ivany Jirešové se domů moc nehlásila Za role v seriálu vděčí holky Prachařovy i Höppnerová jejich představení Vina vína, kde si jich všimla produkce. „Produkce nás viděla v představení Vina vína, ve kterém hrajeme s Rózou a Sofií. Dostaly jsme pozvánku na konkurz a za chvíli už byly na cestě do Chorvatska. Sbalila jsem si kufr a vydala se na dvouměsíční natáčení. Měla jsem i tu výhodu, že jsem se vracela do Prahy, takže jsem si dobalila ještě další kufr. Zažila jsem extrémní změnu režimu a taky mi chybělo to, že někam popojedete tramvají, metrem… Natáčení jsem trávila se sestrou, takže ta mě hlídala. Vždycky jsem měla pět zmeškaných hovorů od maminky a ségra to naštěstí zachraňovala a mámě volala,“ zavzpomínala Josefína Anežka.  Josefína a Rozálie jsou dcery herečky Lindy Rybové a herce Davida Prachaře. Mají bratra Františka. Příbuzné jsou také s Jakubem Prachařem a Marianou Prachařovou, které má jejich tatínek se svou bývalou manželkou Danou Batulkovou. „Natáčení v Chorvatsku bylo k tomu všemu bonus. Člověk úplně zapomene na okolí a je úplně v jiném světě, takže jsem se domů moc nehlásila. Hanka tam hodně cvičí a s tím jsem neměla problém, vždy jsme se na všem domluvili. Dělám tam animátorku a klidně bych se vydala takhle trávit dovolenou. Děti miluju a bez váhání bych to zkusila. Jedno z nejhezčích natáčení bylo, když jsme jezdili na vodních skútrech a snímal nás dron. Jsem ráda, že jsem točila s Filipem, když jsem pak nad tím přemýšlela a rozhlédla se, asi bych si ho stejně vybrala. Přišlo mi, že k té mojí postavě nejvíc pasoval,“ dělí se o své pocity z natáčení Sofie Frida Höppnerová. Sofie Frida Höppnerová je dcera Ivany Jirešové a zesnulého novináře Ondřeje Höppnera. V minulosti byl veřejný prostor plný jejich dlouholetého a bolestivého sporu o svěření dcery do péče. Poznali se, když Jirešová pracovala jako redaktorka a on jako šéf bulváru. Další prohra Primy na plné čáře Herec Filip Červenka si Sofii také pochvaloval, a dokonce přiznal, že když z natáčení odjížděl, dojalo ho to. „Jediné, co tam asi bylo minusové, bylo občas počasí. Netočili jsme přímo přes léto, takže jsme asi třikrát měli problém s deštěm. Když tam pršelo, byla potopa. Jinak bez problémů. Hodně jsme si všichni sedli a jsem rád, že hraju se Sofií. Když jsme dělali s kluky barmany, říkali jsme si, že by bylo krásné odjet někam k moři, dělat tam drinky, vypadalo to hezky. Vytvořila se tam skvělá parta. Když jsme se vraceli domů trajektem, poslouchal jsem hudbu, koukal na moře a najednou jsem se rozbrečel. Nemohl jsem přestat, a to nikdy nebrečím. Nějak mě dostalo, že to skončilo,“ říká. Otázkou však je, zda kvůli seriálu teď nebudou plakat především diváci.  Zatím se zdá, že Prima pokračuje v neúspěchu svých velkých nadějí – seriál Eliška a Damián skončil u diváků velmi podobně, stejně tak novinka s Tomášem Klusem s názvem Zalez do spacáku. Vzhledem k tomu je až s podivem, že se chystá konec seriálu ZOO. Důvodem mohou být i odcházející celebrity. Po úprku Lucie Polišenské se přidala ze zdravotních důvodů Pavla Tomicová a nedávno svůj odchod ohlásila také hlavní hvězda Eva Burešová. Co bude náhradou, se musíme nechat ještě překvapit. K potěšení nespokojených diváků má však další chorvatská pohádka Lež na pláži „pouhých“ osm dílů.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Kdo bude soutěžit v letošním ročníku StarDance? Trénovat se začíná už v květnu.

Čas načtení: 2024-05-14 18:00:01

Korfský incident jako varování Mussoliniho agresivní politiky: Z výsledku radost rozhodně neměl

Italský fašista a někdejší socialista Benito Mussolini se ve své rozpínavosti orientoval hlavně na Středomoří, Balkán, ale chtěl mnohem více, než bylo Itálii dáno po první světové válce. Zájem měl nejen o Jižní Tyroly a Terst, ale také přístavní chorvatské město Rijeku, celou Dalmácii, řecké ostrovy a rovněž nemalé podíly v koloniích. Řecký ostrov v hledáčku Územní nároky představovaly jedno z důležitých ideologických východisek italského fašismu, jak se konstituoval v první polovině dvacátých let. Nutno však dodat, že Mussolini přecenil politické a hlavně vojenské možnosti Itálie. To mu na druhou stranu nijak nebránilo v tom, aby rozpoutal italsko-řeckou krizi v takzvaném korfském incidentu, který se odehrál v roce 1923. Jednalo se v podstatě o první pokus o agresivní zahraniční expanzi fašistického státu.  Seriál: Kam na dobré pivo? Co třeba nádražky! Číst více Události předcházel pohraniční konflikt. Z příkazu konference vyslanců pracovala v terénu řecko-albánského pomezí mezinárodní komise, která měla za cíl stanovit pevnou hraniční linii mezi oběma zeměmi. Dne 27. srpna 1923 byli komisaři v blízkosti řecké Janiny napadeni několika útočníky, zřejmě makedonského původu. Nicméně o život přišel také italský generál Enrico Tellini a další jeho lidé. Mussolini zuřil a obvinil z činu Řecko.  Ostré Mussoliniho ultimátum  Do Athén pak adresoval ostře formulované ultimátum. Mezi italskými podmínkami bylo například vyšetření celého incidentu, bezvýhradný souhlas s kontrolní účastí italského vojenského přidělence, trest smrti pro všechny pachatele a náhrada škody ve výši 50 milionů lir. Takové podmínky však byly pro Řecko zcela neakceptovatelné. Situace se tak začala dramaticky přiostřovat. Mussolini dal příkaz k přímé vojenské akci. Italská flotila admirála Solariho ostřelovala ostrov Korfu, který následně obsadila.  Fašismus vznikl přesně ze stejného podhoubí, z jakého těží Babiš. Čeká nás pochod jeho příznivců na Prahu? Číst více Mussolini měl jasný plán – Itálie neopustí ostrov dříve, než Athény splní veškeré jeho ultimativní požadavky. Obsazení ostrova mu navíc strategicky vyhovovalo, protože poloha Korfu měla zajistit kontrolu Jaderského moře. Řecko si ovšem nechtělo nechat tuto svévolnou italskou akci líbit. Ministr zahraničí Nikolaos Politis se obrátil se stížností na Itálii do Ženevy, kdy poukázal na porušení statutu Společnosti národů, předchůdce dnešní OSN. Italský diktátor byl sebevědomý a domníval se, že získá britskou podporu.  Z poraženého vítězem Nicméně v tom se zásadně zmýlil, protože Británie nehodlala akceptovat jakoukoliv změnu v rozložení námořních sil na Jadranu, a tak britský delegát nepodpořil Itálii, ale právě Řecko. K tomu se posléze připojila i Francie. Mussolini se dostával na půdě Společnosti národů do stále větší izolace, když se za Řecko postavily i další státy. Změnil proto taktiku a prohlásil, že obsazení Korfu ve skutečnosti nebylo válečnou akcí, ale pouze vnitřní záležitost Itálie, a proto Společnost národů nemůže věc kompetentně řešit.  Nakonec byl výsledek korfského incidentu kompromisní. Itálie se sice zavázala vyklidit ostrov, poslední voják opustil Korfu 27. září 1923, avšak okupantům byla přiřknuta náhrada ve výši 50 milionů lir. I když Mussolini nedosáhl svého původního cíle, tedy trvalé okupace ostrova, fakticky se ocitl v pozici vítěze, kterému byla zaplacena náhrada škody, naopak Řím nemusel platit nic. Itálie se pak soustředila na další zahraniční expanze, které však měly dalekosáhlejší důsledky a už se časově potkávaly s druhou světovou válkou.  Zdroj: Britannica, history.com, Vladimír Nálevka: Světová politika ve 20. století  KAM DÁL: Diktátor, který se postavil diktátorovi: Řecký generál Metaxas vzdoroval běsnícímu Mussolinimu. 

Čas načtení: 2024-08-23 10:00:00

Pokud bude válka proti Hamásu a Hizballáhu pokračovat, Izrael se do roka zhroutí

 Většina honosných prohlášení ministra obrany Yoava Gallanta v průběhu války v Gaze se ukázala jako nepodložená, píše izraelský generálmajor Jicchak Brik. Po obsazení města Gazy Gallant prohlásil, že Izrael má město a jeho tunely zcela pod kontrolou a během krátké doby se Hamás vzdá. Po obsazení Chán Júnisu tvrdil, že vůdce Hamásu Jahjá Sinvár běhá v tunelech sám a ztratil kontrolu nad svými muži a během několika dní bude dopaden.Těmito výroky Gallant spolu se svými kolegy náčelníkem generálního štábu IDF Herzim Halevim a premiérem Benjaminem Netanjahuem házel izraelské veřejnosti prach do očí.V poslední době se zdá, že Gallant začal střízlivět, když ve výboru Knesetu pro zahraniční věci a obranu prohlásil, že koncept totálního vítězství v Gaze „je nesmysl“.

Čas načtení: 2024-11-22 09:25:44

KEMEL: Obsazení Bílého domu

Obsazení Kapitolu bylo proti obsazení Bílého domu po letošních volbách bezvýznamnou lapálií.

Čas načtení: 2025-01-07 21:32:31

Obsazení Panamského průplavu a ukončení válek. Trump sdělil plány

Nově zvolený americký prezident Donald Trump v úterý odmítl vyloučit použití vojenského nebo ekonomického nátlaku na znovuzískání Panamského průplavu a Grónska. (Foto: Flickr) Oba... Článek Obsazení Panamského průplavu a ukončení válek. Trump sdělil plány se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-02-21 13:36:00

Ozzy Osbourne mohl hrát v Pirátech z Karibiku. Jeho žena to ale zařízla

Filmy ze série Piráti z Karibiku jsou jedněmi z největších kinohitů posledních let. Mají také výraznou hudební stopu v hereckém obsazení. Hlavní role Jacka Sparrowa se v nich ujal Johnny Depp, herec a člen rockové kapely Hollywood Vampires. Jeho otce si zahrál Keith Richards, kytarista skupiny Rolling Stones, strýce pak zpěvák a baskytarista Paul McCartney z Beatles. Hudební obsazení série přitom mohlo být ještě silnější. Přítomnost zpěváka Ozzyho Osbourna ale odmítla jeho žena Sharon.