Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-08-17 13:20:15

V roce 1985 fyzik snědl radioaktivní uran, aby dokázal, že je neškodný

V roce 1985 fyzik Galen Wisor snědl radioaktivní uran, aby dokázal, že je neškodný. Jak je to možné? Zemřel o 23 let později přirozenou smrtí.... Článek V roce 1985 fyzik snědl radioaktivní uran, aby dokázal, že je neškodný se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-11-04 14:37:00

Divočáci v Novohradských horách jsou radioaktivní. Mohou za to jaderné testy

Každý druhý divočák odlovený v oblasti Novohradských hor je radioaktivní a jeho maso až šestinásobně překračuje limity stanovené Evropskou unií. Vědci se dlouho domnívali, že vysoká kontaminace radioaktivním cesiem u odlovené divoké zvěře je důsledkem havárie v jaderné elektrárně Černobyl. Nejnovější vědecké studie ale ukazují, že divočáci v této oblasti jsou radioaktivní mnohem déle – už od dob jaderných testů v 60. letech.

Čas načtení: 2024-12-16 15:22:40

V New Jersey bylo potvrzeno, že zmizel radioaktivní materiál

V New Jersey byla potvrzena zpráva o zmizení radioaktivního materiálu, který je zařazen jako „méně než kategorie 3“ (možná chráněný kategorie 4). (Foto: Flickr)... Článek V New Jersey bylo potvrzeno, že zmizel radioaktivní materiál se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-03-04 09:42:02

Radioaktivní odpad jako palivo: Vědci vyvinuli nový druh jaderné baterie

Radioaktivní odpad by mohl najít využití jako zdroj energie pro jaderné baterie. Vědci totiž sestrojili článek, který tento energetický přenos umožňuje. Technologie může mít řadu výhod, stále však naráží na poměrně výrazná omezení. Vědci se dlouhodobě snaží najít praktické využití pro radioaktivní odpad produkovaný ve velkých objemech jadernými elektrárnami. Jednu z možností, jak těmto materiálům vdechnout druhý život, představují jaderné baterie, které mohou být dlouhodobým zdrojem energie v extrémních podmínkách, například ve vesmíru. Snahy o převod jaderné energie na elektrickou mají dlouhou historii Způsobů, jak tyto baterie přeměňují nukleární odpad zpět na energii, je několik. Jednou z možností je využití tzv. Seebeckova nebo

Čas načtení: 2025-04-26 18:15:08

Pokus, který se vymkl kontrole. Sovětské úřady se explozi v Černobylu snažily utajit

Před devětatřiceti lety došlo k největší jaderné havárii v dějinách. V tehdejším Sovětském svazu explodoval čtvrtý blok Černobylské jaderné elektrárny. Po výbuchu se do atmosféry uvolnil radioaktivní mrak. Sovětské úřady se nejprve snažily tragédii utajit. To se ovšem nepodařilo, jelikož radioaktivní kontaminace byla ekvivalentem čtyř set jaderných bomb svržených na Hirošimu. Poškozený reaktor byl pak postupně zakryt ochranným sarkofágem.

Čas načtení: 2025-10-31 08:27:06

Radioaktivní odpad jako zdroj surovin? DIAMO se podílí na pilotním evropském projektu

Evropa hledá cestu k soběstačnosti. V oblasti vzácných zemin – surovin klíčových pro výrobu moderních technologií – má však stále značné mezery. Průlom by mohl přinést evropský pilotní projekt SUPREEMO, do kterého je zapojen i státní podnik DIAMO. The post Radioaktivní odpad jako zdroj surovin? DIAMO se podílí na pilotním evropském projektu appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2026-02-19 15:10:00

Cizinci chtěli koupit jaderný materiál: Stejná látka zamořila Černobyl

Gruzínské bezpečnostní složky zatkly ve městě Kutaisi dva cizince, kteří se pokoušeli v kavkazské zemi nelegálně koupit uran a radioaktivní látku cesium-137 a přepravit je do jiného státu. S odvoláním na gruzínskou tajnou službu o tom dnes informoval gruzínský server Civil a agentura Reuters. Úřady podle nich nezveřejnily národnost cizinců a nesdělily ani to, kam chtěli radioaktivní materiál přepravit.

Čas načtení: 2026-04-25 12:56:00

Šokující nález v pražských Nuslích: V pozůstalosti objevili radioaktivní thorium!

Hasiči spolu s chemiky zasahují v ulici Nad Studánkou v pražských Nuslích. Při vyklízení pozůstalosti tam bylo v sobotu nalezeno několik lahviček s neznámou látkou, záhy se ukázalo, že jde o rtuť a radioaktivní thorium!

Čas načtení: 2026-04-25 18:27:00

Šokující nález v pražských Nuslích: V pozůstalosti objevili radioaktivní thorium i trhavinu!

Hasiči spolu s chemiky zasahovali v ulici Nad Studánkou v pražských Nuslích. Při vyklízení pozůstalosti tam bylo v sobotu nalezeno několik nebezpečných látek - mimo jiné toxický arzenik, což je je oxid arsenu, dále kyanid, rtuť, radioaktivní thorium a kyselina pikrová, která se v minulosti používala jako trhavina. Chemická jednotka odvezla nebezpečné látky k likvidaci, pyrotechnik pak výbušniny k řízenému odpalu. Kolem 15:45 byl zásah ukončen, informoval novináře mluvčí pražských hasičů Vojtěch Rotschedl. Policie případ vyšetřuje.

Čas načtení: 2026-04-27 15:32:38

Mapa ukazuje, které části Česka nejvíce postihla havárie v Černobylu

V neděli to bylo přesně 40 let od havárie v jaderné elektrárně v Černobylu. Při této katastrofě se do atmosféry dostal radioaktivní mrak, který se postupně šířil napříč Evropou a dostal se také na území Česka. Jak se radioaktivní spad šířil a kde ho bylo na našem území nejvíce, ukazují mapy meteorologů a Státního ústavu radiační ochrany.

Čas načtení: 2023-12-11 12:00:00

Z obsahu

Standardní palivo jaderných reaktorů obsahuje nízko (obvykle do 5 %) obohacený uran, který až do zahájení štěpné reakce nevydává žádné nebezpečné radioaktivní záření, takže je možné s ním pracovat prakticky bez speciální ochrany. Radioaktivním se stává až po spuštění štěpné reakce

Čas načtení: 2016-04-05 22:15:00

Jedovatý radon v domech může zabíjet

Kvůli nebezpečnému radonu zemře ročně v České republice až 900 lidí. Lidí v České republice, kteří zemřou kvůli tomuto radioaktivnímu plynu, je nejvíce na světě. Koncentrace zvýšeného množství radonu je problém zejména u starších budov. Co je to radon? Jedná se o radioaktivní plyn, který vzniká po ...

Čas načtení: 2014-03-25 12:43:57

Deep Rising / Chobotnice (1998 )

V naší matičce zemi se sice Deep Rising přeložil jako Chobotnice, ve skutečnosti je ale tahle potvůrka spíš přerostlá oliheň nebo tak něco (zoologové prominou, fakt se to zařazuje těžko). A co je sympatické: nikdo neví odkud se vzala. Takže žádné radioaktivní pokusy nebo návštěvy z vesmíru. Jednou se prostě … ... celý článek The post Deep Rising / Chobotnice (1998 ) first appeared on HORORBLOG.

Čas načtení: 2014-09-29 10:00:00

ADR školení ČESMAD: Nebezpečné věci pod dozorem

Radioaktivní látky, hořlaviny, výbušniny… To vše se čas od času přepravuje a je nasnadě, že vozit tento náklad nebude nic jednoduchého. I proto existují školení ADR, které se týkají přepravy nebezpečných nákladů. Školení jsou povinná Dohoda ADR (Evropská dohoda o silniční přepravě nebezpečných věc ...

Čas načtení: 2020-02-27 09:19:06

Středověk versus koronavirus

Nejlepším spojencem infekce je stupidita. Dva krátké postřehy z asijského bojiště. Jižní Korea má poměrně dost nakažených, aktuální číslo zní 1595. Případy nejsou ovšem rovnoměrně rozloženy v populaci. Největší množství je jich koncentrováno ve městě Daegu, centru oné náboženské sekty, ze které se infekce rozšířila (Shincheonji Church of Jesus). U tisícovky členů, u kterých byly už testy provedeny a výsledky jsou hotové, je jich na virus pozitivních 82 procent. Tvoří tedy více než polovinu všech známých nakažených Jihokorejců. Naštěstí aspoň lídr sekty svolil k tomu, že předá úřadům utajované seznamy všech členů, kterých je podstatně více, než jsme se dříve dočetli – asi dvě stě tisíc. Vláda nyní bude prioritně testovat právě je. Írán hlásí dost divná čísla (celkový nepříliš vysoký počet nakažených, ale hodně úmrtí), která vzbuzují nejen u regionálních sousedů značné pochybnosti. Libanon, Kuvajt, Omán, Bahrajn, Irák, Pákistán, Afghánistán a Gruzie už dohromady zaznamenaly pár desítek případů importovaných právě z Íránu, což by napovídalo tomu, že rozšíření infekce v islámské republice je daleko větší, než její úřady přiznávají. Pracovníci univerzity v kanadském Torontu zpracovali statistický model na základě infekcí v sousedních státech (preprint zde, PDF), ze kterého jim vychází značně široký pravděpodobný rozsah 3770 až 53 470 nakažených Íránců, tedy mnohonásobně více než oficiálně přiznaných 139. Infekce v Íránu propukla ve svatém městě Kúm (Qom), což je jedno ze středisek masivní šíitské náboženské turistiky a bývalé sídlo ajatolláha Chomejního, dokud byl jen prostým vousáčem bez politické moci. Do íránských posvátných měst dorážejí ročně desítky milionů lidí a vláda je zatím odmítá zavřít. (Saúdská Arábie poněkud racionálněji přestala vydávat víza cizozemským poutníkům do Mekky.) Tudíž raději sousední státy zavírají hranice proti Íránu. Poutníci mimo jiné věří v léčivé působení svatých míst a součástí praktik je i hromadné líbání různých povrchů. Aspoň v tom už íránské úřady něco udělaly a na nejexponovanějších místech vztyčily mříže. Jinak má ale režim založený na islámu samozřejmě problém s tím, sdělovat lidem, že posvátné rituály mohou být nebezpečné. (Trochu mi to připomíná prvomájové průvody po explozi v Černobylu. Tehdy mi bylo necelých osm let a šeptanda se šířila, každý už tušil, že něco není v pořádku.) Ale nezoufejte, přátelé! Kúmský ajatolláh Tabrizian pro nás má řešení, se kterým se podělil na síti Telegram se stovkou tisíc svých fanoušků (jeho tipy pro zdraví můžete sledovat i pomocí placené aplikace na Androidu). Co tedy tento ctihodný učenec doporučuje široké veřejnosti? Pro boj s koronavirem je podle svatého muže důležitá cibule, jablka, řádné česání vlasů, a především pak potírat si řitní otvor fialkovým olejem. (Že jde o fialkový olej, upřesňují jiné zdroje.) Co bychom bez téhle moudrosti dělali. Teď se určitě vyprodá vata a fialkový olej. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2020-01-21 14:02:48

Sirotci paní Šojdrové aneb Nevěřte jim, když přicházejí s … dětmi (?)

Málokterá debata na migrační téma byla na českém internetu tak toxická, jako ta, ve které se přetřásala možnost přijmout či nepřijmout nějaké množství dětských běženců z Řecka. Opravdový radioaktivní rybníček ke čvachtání. Dost často lítají urážky z obou stran rovnou měrou, ale tentokrát jsem pozoroval, že hlavním hybatelem tohoto neutěšeného stavu byla hysterická, emocionální linka „Děti! Děti!“, jejíž někteří zastánci zcela na plnou hubu (žádná subtilnost) odsuzovali své oponenty jako zlé, duševně deformované, podlé skřety, kteří si užívají cizí neštěstí, nebo ubohé ustrašence, kteří se bojí i batolat. Bylo to hodně hnusné, podpásové, a bohužel to dost odpovídalo věkovité tradici, podle které zrovna ti, kdo abstraktně milují lidstvo jako celek, nesnášejí konkrétní lidi kolem sebe. Myslím, že když to dělá protistrana, tak se tomu říká nenávist. Divadlo lží Samozřejmě takové útoky v lidech vybudí přirozené obranné mechanismy, některým prasknou nervy, jiní se zatvrdí a uzavřou do sebe. Jediné, k čemu tenhle typ pohrdání a posměchu nemůže vést, je jakýkoliv racionální pokus o řešení situace. Pokud na druhé straně stojí odporné, zapšklé, xenofobní, čecháčkovské prase, proč byste se s ním vůbec snažili nějak domluvit, že? No, to je jedno, takoví diskutéři vždycky budou, a sociální sítě jim dávají masivní viditelnost. Moc jsem se do těchto gejzírů žluči nezapojoval a raději se bavil s lidmi mezi čtyřma očima. Naprostá většina z nich se na projekt paní Šojdrové dívala značně skepticky, ale přitom podle mých zkušeností má karikatura zlého skřeta nebo ubohého ustrašence k realitě velmi daleko. Těžiště jejich nesouhlasu bylo v nedůvěře – nedůvěře v to, že slova jako „děti“ najednou nezačnou mít jiný význam a celá záležitost se nezvrhne v něco totálně jiného než to, co bylo obyvatelstvu pod plačtivým nátlakem na city takříkajíc „prodáno“. Použití slova „děti“ není ještě důvodem zastavit myšlení a nadšeně souhlasit s čímkoliv, co následuje. Pocit nedůvěry mezi lidmi vychází hlavně z toho, že celá migrační krize je jedním velkým divadlem lží. Pašeráci lžou svým klientům, že je v Evropě čeká ráj, což opravdu nečeká. Nějaké peníze asi ano, ale k ráji to tu má zatraceně daleko. Žádné blondýny a Mercedesy k bezplatnému využívání. Migranti lžou úřadům o tom, jak se jmenují, odkud pocházejí a kolik mají let. Je to v jejich zájmu, vždyť sedmnáctiletý Syřan má podstatně lepší vyhlídky na azyl než pětadvacetiletý Pákistánec, a člověka nejasné identity obvykle nelze odsunout zpátky domů. Vlády a úřady, well… rád bych věřil, že třeba zrovna řecká vláda mluví pravdu, celou pravdu a nic než pravdu, ale tak naivní nejsem. A tady ve střední Evropě nevěří řecké vládě nikdo, dokonce ani zde usedlí Řekové (ti snad vůbec nejmíň). No, a média, ta si taky z vrcholu migrační krize odnesla pošramocenou pověst. Dnes už přeci jen pod tlakem reality zavládla určitá střízlivost, ale v tom roce 2015 vycházely občas neskutečné „hlody“, které byly podezřelé i běžnému pivaři v hospodě. V Německu se dodnes sousloví „lékaři a inženýři“ (Ärzte und Ingenieure) používá v debatách jako výsměch. (Mnoho komentátorů si dnes láme hlavu nad tím, proč populace v různých zemích ztrácí důvěru k etablovaným médiím, a přitom by stačilo tak málo: nepsat úplné chujoviny. Ale vysvětlujte to nějakému pětadvacetiletému borci, kterého na fakultě naučili, že základem všech problémů světa je rasisticko-sexistický patriarchát starých bílých mužů. Ten má úplně přepólované vidění světa. Ostatně chujovina je přespříliš falické slovo, že.) Reálné obavy Z obecné nedůvěry plynou konkrétní obavy. Jak vypadají? Asi takto: - Obava, že z Řecka nedorazí děti, ale autobus plný vousatých chlapíků s tím, že je jim určitě všem sedmnáct a půl, aspoň to o sobě upřímně říkají. - Obava z toho, že ti dotyční nevinní chlapci Sýrii nikdy neviděli, zato pocházejí z nějakých divokých paštunských kmenů na pomezí Pákistánu a Afghánistánu. Kterážto oblast patří k těm zaostalým i podle nepříliš náročných civilizačních standardů tamního regionu. A že si tu zaostalou kulturu přinesou s sebou, k našemu velkému potěšení. Nositeli kultury jsou lidé, ne půda. - Obava z toho, že těch plných autobusů bude nakonec podstatně víc, protože když už se jednou takový mechanismus na záchranu dětí rozjede, bude těžké jej jen tak stopnout. „Zdroje“ v tomto případě opravdu jsou, takto volně definovaných dětí je v táboře na Lesbosu určitě dost. - Obava z toho, že i když jim pak lékařskými metodami dokážeme, že jim je jednadvacet a víc, stejně se jich nezbavíme, protože a) Řecko už si je určitě nevezme zpátky, b) nějaký školený psycholog, jehož posudek má stejnou váhu jako objektivní vyšetření, dojde k názoru, že doktoři se mýlili (při téhle zprávě se mi vařila krev v žilách: civilizace, která postaví subjektivní jednomužně dělaný posudek na stejnou úroveň jako tvrdou vědu, má opravdu vážný problém se ztrátou smyslu pro realitu. Zaměňovat skutečnost a názory je recept na průšvih). - Obava z toho, že až budou ve střední Evropě, najednou se ukáže, že nejde o žádné siroty, ale o příslušníky početných rodin, jejichž sloučení v nové vlasti budou požadovat. - Obava z toho, že i kdyby se české úřady postavily tomuto požadavku na odpor, nějaký mezinárodní soud jim stejně přikáže, aby se podvolily. - Zkrátka, sečtu-li to a podtrhnu: obava z toho, že budeme za blbce, a kromě peněz za to zaplatíme i vlastní bezpečností. Tak, a teď mi řekněte, jestli jsou ty obavy liché? Hned ta první a druhá se potvrdily, protože Řekové nám nechtějí poslat žádné děti, ale údajně šestnácti až osmnáctileté mladíky afghánského a pákistánského původu. Dokonce jsou tak hodní, že nám sdělují, že půjde o specifické (čti: problémové) jedince, pro které bude potřeba „zvláštních ubytovacích prostor“. Je Řecko kamarád? Přečtu-li si o nepokojích v utečeneckých táborech na řeckých ostrovech, můžu hádat třikrát, koho se Řecko hlavně chce zbavit. Nebudou to ti „tiší a vděční“, že? Tady zrovna nastupuje racionalita: být v Aténách premiérem, taky bych se snažil přehodit na cizí ramena právě ty nejhorší mladé muže. Bohužel je košile bližší nežli kabát, a žádná velká slova o unii národů na tom nic nezmění. Ač nejsem žádný fanoušek pana Hamáčka, zaslouží si tentokrát pochvalu za to, že řekl jasné ne. A paní Šojdrovou bych poprosil, aby si našla nějaký jiný způsob, jak pomáhat lidem. Proboha, už to téma dál nerozšlapávejte a nechte ho být. Momentálně se vám podařilo jedině to, že jste dále posílila nedůvěru a cynismus tohoto národa vůči čemukoliv, co nese nálepku humanitární pomoci. A vůči aténské vládě, která nám chce poskytnout takové dary, bych byl klidně tvrdý. Bez ohledu na názor ambasády, že máme hrát roli „vstřícného partnera“. K čemu by nám to bylo? Kamarád, který vás chce zatáhnout do vlastních problémů, zase tak velký kamarád není. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2019-07-09 05:33:49

Dvě nové památky UNESCO u nás. Co konkrétně se tedy chrání?

Na seznam památek UNESCO se dostaly další dvě pamětihodnosti z ČR, čímž se jejich počet rozrostl na 13. Naposledy na něj byly v roce 2003 zapsány Třebíč – Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa, nyní přibyly Hornické památky v saském a českém Krušnohoří a Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem. Co ale konkrétně v Krušných horách a proč je nově chráněno? Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem představuje území, které spojuje unikátní národní kulturní památku, jež dokládá staletý chov a výcvik jedinečného plemene – starokladrubského koně a její širší kontext v souvisejících obcích – Kladruby nad Labem, Selmice, Semín. Toto vzácné plemeno barokních galakarosiérů v ní bylo vyšlechtěno a krajina mu byla v minulých staletích „ušita na míru“. Je to jedno z mála míst na světě, kde jsou cíleně nepřerušeně chováni a cvičeni kočároví koně, a to jako součást národního kulturního dědictví.  Krajina byla postupně upravována tak, aby vyjadřovala svůj účel – šlechtění koní. Proto se 3 hlavní osy krajiny kříží nikoliv (jako obvykle) ve vstupu do císařského paláce, ale ve vstupu do monumentálních stájí, kde se také kříží trasy hřebců a klisen v rámci provozu hřebčína. Na tyto osy navazuje rastr pastvin vymezený stromořadími a malebný krajinářský park Mošnice, ozdobený cizokrajnými stromy vysázenými tak, aby vytvářely prostorové iluze. Vlastní císařský zámek je nenápadný, trochu stranou a schovaný za stromořadím. Kompozice krajiny tak záměrně zdůrazňuje svůj primární účel – chov vzácných koní. Důležitou součástí hodnot krajiny je vodní systém, který byl po staletí zlepšován tak, aby krajině zajistil funkční udržitelnost. Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří, jak zní oficiální název společné česko-německé nominace, tvoří 22 součástí, z nichž 17 se nachází na území Saska a pět v českém Krušnohoří. Českou část reprezentují Hornická krajina Jáchymov, Hornická krajina Abertamy – Boží Dar – Horní Blatná, Rudá věž smrti, Hornická krajina Krupka a Hornická krajina Mědník. Společně tyto komponenty dokládají obrovský vliv, který měla těžba a zpracování rud na obou stranách pohoří na rozvoj hornictví a hutnictví po celém světě.  Zdůvodnění výjimečné světové hodnoty Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří je podloženo mimo jiné světově významnými vynálezy a inovacemi v oblasti báňských a hutních technologií, které se zvláště v 16. století, ale i později úspěšně šířily z Krušných hor do celé Evropy i zámoří, a o globální význam Krušných hor pro rozvoj báňské legislativy, administrativy a školství, ale také měnových systémů. To dokládá i příběh jáchymovského tolaru, z nějž se na více než 300 let vyvinulo celoevropské platidlo a který dal název i americkému dolaru. Díky více než 800 letům téměř soustavné těžby a zpracování rud vznikla v Krušných horách jedinečná hornická krajina s unikátními montánními památkami v nadzemí i podzemí a s hustou sítí specifických horních měst, která nemá ve světě obdoby. Tyto památky dokládají způsoby těžby a úpravy různých rud ve všech obdobích od 12. až do 20. století, především pak rud stříbra, cínu, kobaltu, železa a naposledy uranu. Hornická krajina Jáchymov  Je jen málo měst na světě, jež sehrála tak zásadní roli v rozvoji hornictví a hutnictví jako Jáchymov, který se krátce po svém založení v roce 1516 stal na krátkou dobu nejvýznamnější oblastí těžby stříbra v Krušných horách, v Evropě i ve světě. Jáchymov je všeobecně považován za jednu z kolébek vzniku věd o hornictví, metalurgii, mineralogii a ložiskové geologii, jejichž základy položil v 16. století jáchymovský městský lékař Georgius Agricola. Jeho rozsáhlé kompendium „De re metallica libri XII" (Dvanáct knih o hornictví, 1556) lze pokládat za první ucelený vědecký spis o hornictví a hutnictví, který jako základní učebnice montánních věd sloužil v Evropě i ve světě po více než 200 let. Jáchymovské báňské řády z 16. století měly zásadní význam pro podobu báňské legislativy až do 19. století.  Díky obrovské produkci stříbra měl Jáchymov obrovský význam také pro vývoj měnových systémů v Evropě i na celém světě. Jáchymovské stříbrné tolary, ražené ve zdejší mincovně od roku 1520 po vzoru saských guldengroschů, se staly celoevropským synonymem pro velké obchodní stříbrné mince a od poloviny 16. století daly základ tolarovému systému, který se v řadě zemí Evropy uplatňoval až do konce 19. století. Z názvu jáchymovského tolaru je odvozeno i jméno nejrozšířenější světové měny – amerického dolaru. S rozvojem těžby stříbra v Jáchymově v 16. století je spojena řada vynálezů a inovací v oblasti dobývacích metod, čerpání důlních vod, úpravy a hutnění rud, které byly přejímány v jiných krušnohorských i vzdálenějších důlních revírech. Patří k nim zvláště mihadla, čerpací stroj vynalezený v Jáchymově v roce 1551, který nacházel široké uplatnění v řadě evropských hornických regionů až do 19. století. V roce 1716 bylo v Jáchymově založeno první státní hornické učiliště na světě, které se stalo modelem pro vznik obdobných školských zařízení v habsburské monarchii i jinde v Evropě. Těžbu rud stříbra, ale také kobaltu, vizmutu a niklu v okolí Jáchymova od 16. do konce 19. století dokládá nesčetné množství montánních památek, k nimž patří především rozsáhlé haldové a pinkové tahy, vodohospodářské systémy a podzemní dobývky. Bouřlivý vývoj a bohatství města v 16. století se projevily i výstavbou mnoha pozdně gotických a renesančních budov, jako jsou například kostel sv. Jáchyma, kostel Všech svatých, Královská mincovna, radnice a mnohé hodnotné patricijské domy.  Hornická krajina Jáchymov dokládá rovněž význam Krušných hor pro těžbu a využití uranu. Uranová ruda smolinec byla jako tehdy bezcenná známá už horníkům v 16. století, v roce 1727 byl jáchymovský smolinec poprvé vědecky popsán a v roce 1789 z něj byl připraven nový prvek nazvaný uranit. Od 40. let 19. století začalo v Jáchymově poprvé na světě systematické dobývání uranové rudy, jež zde byla poprvé ve větším měřítku využívána nejdříve k výrobě uranových barev. Poté, co Marie Curie-Sklodowská a její manžel Pierre izolovali v roce 1898 z jáchymovské suroviny nové prvky radium a polonium, měl Jáchymov až do první světové války na výrobu radia světový monopol. V roce 1906 zde byly také založeny první radonové lázně na světě, využívající zdejší radioaktivní důlní vodu k léčbě poruch pohybového aparátu. Největší rozmach těžby uranových rud zažil Jáchymov po druhé světové válce, kdy zdejší uran, vyvážený vesměs do Sovětského svazu, posloužil k výrobě první ruské atomové bomby odpálené v roce 1949. Poválečné období je neodmyslitelně spojeno se zřizováním táborů nucených prací ve 40. a 50. letech, které dokumentují smutné období zneužití odpůrců komunistického režimu pro těžbu suroviny určené ke zbrojním účelům. Hornická krajina Abertamy – Boží Dar – Horní Blatná Rozlehlá reliktní hornická krajina v okolí horních měst Abertamy, Horní Blatná a Boží Dar poskytuje vynikající důkazy o metodách rýžování a následně hlubinné těžby různých ložisek cínových rud od 16. do 19. století. Jedinečným prvkem zdejší hornické krajiny jsou sejpy u Božího Daru, jež svědčí o obrovském rozsahu rýžování cínovce v nejvyšších partiích Krušných hor. V důsledku těžby mocných strmých greisenových žil vznikly v 16.–18. století gigantické povrchové dobývky a podzemní komory, které nemají obdobu v rámci nominovaného statku ani jinde ve světě; jejich příkladem jsou Vlčí jámy na Blatenském vrchu, důl Červená jáma na Hřebečné a podzemí dolu Mauritius na Hřebečné. Zcela jiný typ cínového ložiska byl dobýván na Zlatém Kopci u Božího Daru, kde těžbou polymetalických skarnů s obsahem rud cínu, železa, mědi a zinku vznikly v 16. století rovněž unikátní podzemní komory. Dodnes funkční, téměř 13 km dlouhý Blatenský vodní příkop představuje nejvýznamnější báňské vodohospodářské dílo v české části Krušných hor, které bylo vybudováno pro potřeby cínových dolů v okolí Horní Blatné v letech 1540-1544. Horní město Horní Blatná je jedním z nejnázornějších příkladů krušnohorských renesančních horních měst budovaných plánovitě na zelené louce na počátku 16. století, jde o jediné horní město v Krušných horách založené plánovitě kvůli těžbě jiných než stříbrných rud. Hornická krajina Abertamy – Boží Dar – Horní Blatná podává prostřednictvím nadzemních i podzemních montánních památek zejména na Bludné u Horní Blatné a na Zlatém Kopci u Božího Daru výmluvné svědectví také o způsobu těžby železných rud z obou hlavních typů krušnohorských železorudných ložisek – z křemenných žil s krevelem (hematitem) i ze skarnových ložisek, kde byl hlavní dobývanou rudou magnetit, a to od 16. až do 20. století.  Rudá věž smrti Rudá věž smrti u Ostrova je národní kulturní památkou České republiky připomínající dobu masivní těžby uranové rudy na Jáchymovsku. Areál, jemuž dominuje sedmipatrová věž z červených cihel, sloužil v letech 1951–1956 jako ústřední úpravna a třídírna uranové rudy vytěžené nejen na Jáchymovsku, ale i v dalších uranových revírech tehdejšího Československa. Jde o poslední částečně zachované zařízení na úpravu uranové rudy v Krušných horách. Rudá věž smrti zároveň dokládá utrpení politických vězňů, kteří byli v 50. letech 20. století vězněni za nelidských podmínek v jáchymovských táborech nucených prací. Místo bylo součástí pracovního táboru Vykmanov II zřízeného v roce 1951, ve kterém bylo internováno na 300 politicky zvláště nepohodlných vězňů. Rudá věž smrti byla jedním z nejnebezpečnějších pracovišť na Jáchymovsku, neboť všichni, kteří tu pracovali bez jakýchkoli ochranných pomůcek, se dostávali do bezprostředního styku s radioaktivním materiálem. Hornická krajina Krupka Středověké horní město Krupka a okolní reliktní hornická krajina poskytují vynikající důkaz o exploataci různých druhů cínových ložisek od 13. do 20. století. Zdejší hornická krajina je výjimečná mimořádnou hustotou pozdně středověkých až raně novověkých důlních děl, jejichž rozmístění bylo diktováno charakterem ložiska a tehdejšími báňskými zákony. Krupka jako nejstarší cínová hornická oblast v Krušných horách přispěla k rozvoji a transferu technik dobývání cínových rud v Krušných horách a ve střední Evropě. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Obrovské množství pozůstatků pozdně středověké a raně novověké těžby cínových rud se nachází zejména v důlním revíru Steinknochen severně od Krupky, ale také v revírech Knötel, Preisselberg a na Komáří hůrce. Mnohem mladší štola Starý Martin dokládá důlní techniky používané při dobývání cínových a wolframových rud ​​ve druhé polovině 19. a ve 20. století. S hornictvím úzce souvisí vznik historického horního města Krupka, které představuje jeden z nejlépe dochovaných souborů stavebních památek na české straně Krušných hor. Dominantou města je hrad Krupka ze 14. století, vysoký umělecký a památkový význam mají rovněž gotický městský kostel Nanebevzetí Panny Marie s přilehlou hornickou zvonicí, gotický kostel sv. Ducha, renesanční kostel sv. Anny a historické měšťanské domy. Hornická krajina na vrchu Mědník Morfologicky nápadný vrch Mědník s barokní kaplí Neposkvrněného početí Panny Marie z roku 1674 na svém vrcholu je mimořádný výjimečnou koncentrací autentických důlních děl dokládajících různé způsoby těžby železných a měděných rud z tvrdých skarnových hornin po dobu více než čtyř století. Na jediném místě se zde nacházejí pozůstatky kolem 80 větších i menších štol a jam z 15. až 19. století, četné odvaly hlušiny i povrchové dobývky. Část podzemí Mědníku je přístupné prostřednictvím štoly Panny Marie Pomocné s velmi dobře zachovanými doklady ruční ražby a rozšiřování podzemních prostor pomocí metody sázení ohněm.

Čas načtení: 2024-02-23 10:51:00

Indonéští aktivisté žalují Japonsko kvůli vypouštění upravené radioaktivní vody

Skupina indonéských ekologických aktivistů a ochránců lidských práv podala ve čtvrtek žalobu na Japonsko. Požaduje, aby Japonci přestali s vypouštěním upravené a rozředěné radioaktivní vody z poškozené jaderné elektrárny Fukušima do Tichého oceánu. Informovala o tom japonská tisková agentura Kjódó a připomněla, že s vypouštěním se začalo už loni v létě.

Čas načtení: 2024-02-27 13:32:15

Jaderný odpad z desítky let starých amerických pokusů se může dostat do přírody, varuje zpráva

Klimatická změna může uvolnit do životního prostředí radioaktivní zbytky po amerických jaderných testech. Problém se týká zejména Grónska a Španělska, konstatuje nová zpráva amerických úřadů.

Čas načtení: 2024-02-28 14:00:01

Špatně mu diagnostikovali rakovinu. Albert dostal obrovskou dávku radiace, aniž by o tom věděl

Kalifornský malíř domů Albert Stevens se v květnu roku 1945 dozvěděl, že má rakovinu žaludku a do půl roku zemře. Samo o sobě to bylo strašné, to nejhorší ho ale teprve čekalo. Odborníci se totiž v té době hojně zabývali myšlenkou, že by plutonium mohlo pomáhat zdraví člověka. Naneštěstí pro Stevense se lidé z tohoto projektu dozvěděli o něm a jeho (domnělé) rakovině v posledním stádiu. Dostal nejvíc ze všech lidí Nebohý muž se tak stal prvním člověkem, na kterém se dělaly pokusy, a získal označení „pacient CAL-1“. Dostal obrovskou dávku záření, směs plutonia-239 (0,75 mikrogramu) a plutonia-238 (0,2 mikrogramu). Plutonium-238 bylo vybráno proto, že se dalo dobře sledovat a analyzovat. Stevens v sobě měl nejvyšší dávku akumulovaného záření, jaké kdy člověk dostal (mnohem víc, než se tehdy pokládalo za smrtelnou dávku). Zmutovaní vlci v Černobylu mají zvláštní schopnosti, které mohou změnit léčbu rakoviny Číst více Stevens přitom nebyl řádně informován o tom, do jakých pokusů se vrhá. Pokud mu bylo řečeno, že mu má být aplikována radiace, neexistuje žádný důkaz, který by naznačoval, že k tomu dal svůj souhlas. Lékař dostal leukémii z ozáření Nedostatek informací poskytnutých Stevensovi byl samozřejmě etický problém, ale jak se později ukázalo, lékaři měli ještě jeden, a to daleko větší. Když se chtěl Albert odstěhovat, byl samozřejmě radioaktivní. Navíc by zmizel z dohledu. Takže aby mohli vědci pokračovat v monitorování úrovně radiace v jeho těle, rozhodli se, že mu budou platit 50 dolarů měsíčně za to, že zůstane v dosahu a bude nadále poskytovat vzorky své stolice.  Umíráme stále kvůli výbuchu Černobylu? Izotopy plutonia a americia jsou tu i po 35 letech Číst více Je pozoruhodné, že navzdory tomu, že byl Stevens vystaven 446násobku průměrné celoživotní expozice plutoniu, přežil dalších 21 let a zemřel na srdeční chorobu ve věku 79 let. Není bez zajímavosti, že doktor Joseph Hamilton, který pokusy na něm vedl, zemřel v devětačtyřiceti letech na leukémii, kterou pravděpodobně způsobilo ozáření z jeho práce. Zdroje: iflscience.com, 99science.org, ehss.energy.gov KAM DÁL: Odborníci našli neznámý svět kilometry pod řekou Amazonkou. Rozbory je zcela uzemnily.