Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-03-19 04:55:00

04:55 Peter Mešo

Světově uznávaný klavírista, který se prosadil nejen v projektu Kompletní písně Michaela Jacksona pro koncertní klavír. V jeho žilách koluje krev několika evropských národů (2013)[online]

Čas načtení: 2024-05-23 21:46:00

ONLINE: Česko - USA 1:0. První gól Zachy! Gudas krotí divočáka Tkachuka

Klíčový zápas celého mistrovství. Až podle čtvrtfinále se bude hodnotit, jestli byl domácí hokejový šampionát po sportovní stránce úspěšný, nebo ne. Českému týmu stojí v cestě silný a nepříliš oblíbený výběr USA. Ve druhé třetině se začal zvyšovat tlak a padaly první tresty v utkání. Američanům se ale nepodařilo využít šance v přesilovkách a příležitost dostali Češi. A početní výhodou nepohrdli, po přesné teči se poprvé v reprezentaci prosadil útočník Pavel Zacha. Nicméně americký tlak pokračoval, těsné vedení ovšem dál drží zatím jistý Lukáš Dostál. ONLINE přenos utkání sledujte na iSport.cz. Ve studiu sledují duel hokejový expert Michal Mikeska a bývalý obránce Petr Čáslava.

Čas načtení: 2024-05-23 22:39:00

ONLINE: Česko - USA 1:0. Dostál drží těsný náskok, Kubalík trefil tyč!

Klíčový zápas celého mistrovství. Až podle čtvrtfinále se bude hodnotit, jestli byl domácí hokejový šampionát po sportovní stránce úspěšný, nebo ne. Českému týmu stojí v cestě silný a nepříliš oblíbený výběr USA. Ve druhé třetině se začal zvyšovat tlak a padaly první tresty v utkání. Američanům se ale nepodařilo využít šance v přesilovkách a příležitost dostali Češi. A početní výhodou nepohrdli, po přesné teči se poprvé v reprezentaci prosadil útočník Pavel Zacha. Nicméně americký tlak pokračoval, těsné vedení ovšem dál drží zatím jistý Lukáš Dostál. ONLINE přenos utkání sledujte na iSport.cz. Ve studiu sledují duel hokejový expert Michal Mikeska a bývalý obránce Petr Čáslava.

Čas načtení: 2024-08-30 22:30:00

22:30 Van Damme: rána za ranou

Nevšední portrét Belgičana, který se prosadil v Hollywoodu a stal se světovou hvězdou. Francouzský dokument[online]

Čas načtení: 2024-09-26 19:19:20

FOTBAL ONLINE: Třetí pohroma pro Plzeň, favorit se jí vzdaluje mílovými kroky

Fotbalisté Plzně vstoupili na stadionu Eintrachtu Frankfurt do Evropské ligy. Kvalifikovali se do ní po sedmi letech. Skóre otevřeli domácí v závěru prvního poločasu, když se trefil Hugo Ekitike. Bundesligový tým je favoritem. Navíc tuto soutěž vyhrál před dvěma lety a v německé lize momentálně třikrát po sobě zvítězil. České mužstvo ale okamžitě odpovědělo zásluhou Pavla Šulce. Po změně stran se prosadil střídající Junior Dina Embine a znovu tak strhl vedení na stranu zástupce německého fotbalu. Domácí byli při chuti a třetí branku přidal Rasmus Kristensen. Duel můžete sledovat v online reportáži na webu Sport.cz.

Čas načtení: 2024-10-27 14:55:00

ONLINE: Boleslav - Karviná. Prolomí domácí sérii remíz? Bohemians slaví

Mladá Boleslav chce doma proti Karviné protrhnout sérii čtyř ligových remíz. Nedělní program zahájil duel Teplic s Bohemians, po kterém se z vítězství 2:1 radovali hosté, za které se dvakrát prosadil Jan Matoušek. Následuje malé pražské derby Slavie a Dukly, 13. kolo Chance ligy vyvrcholí večerním šlágrem mezi Plzní a Spartou. ONLINE přenosy z utkání a SESTŘIHY sledujte na iSport.cz.

Čas načtení: 2024-10-27 15:30:00

ONLINE: Boleslav - Karviná 0:0. Prolomí domácí sérii remíz? Bohemians slaví

Mladá Boleslav chce doma proti Karviné protrhnout sérii čtyř ligových remíz. Nedělní program zahájil duel Teplic s Bohemians, po kterém se z vítězství 2:1 radovali hosté, za které se dvakrát prosadil Jan Matoušek. Následuje malé pražské derby Slavie a Dukly, 13. kolo Chance ligy vyvrcholí večerním šlágrem mezi Plzní a Spartou. ONLINE přenosy z utkání a SESTŘIHY sledujte na iSport.cz.

Čas načtení: 2024-10-27 15:45:00

ONLINE: Boleslav - Karviná 0:0. Dvě zranění na startu. Prolomí domácí sérii?

Mladá Boleslav chce doma proti Karviné protrhnout sérii čtyř ligových remíz. Nedělní program zahájil duel Teplic s Bohemians, po kterém se z vítězství 2:1 radovali hosté, za které se dvakrát prosadil Jan Matoušek. Následuje malé pražské derby Slavie a Dukly, 13. kolo Chance ligy vyvrcholí večerním šlágrem mezi Plzní a Spartou. ONLINE přenosy z utkání a SESTŘIHY sledujte na iSport.cz.

Čas načtení: 2024-10-27 16:15:00

ONLINE: Boleslav - Karviná 1:0. Střídající Vojta posílá domácí do vedení

Mladá Boleslav chce doma proti Karviné protrhnout sérii čtyř ligových remíz. Nedělní program zahájil duel Teplic s Bohemians, po kterém se z vítězství 2:1 radovali hosté, za které se dvakrát prosadil Jan Matoušek. Následuje malé pražské derby Slavie a Dukly, 13. kolo Chance ligy vyvrcholí večerním šlágrem mezi Plzní a Spartou. ONLINE přenosy z utkání a SESTŘIHY sledujte na iSport.cz.

Čas načtení: 2024-10-27 16:45:00

ONLINE: Boleslav - Karviná 1:1. Hosté vrací úder, Memič srovnává.

Mladá Boleslav chce doma proti Karviné protrhnout sérii čtyř ligových remíz. Nedělní program zahájil duel Teplic s Bohemians, po kterém se z vítězství 2:1 radovali hosté, za které se dvakrát prosadil Jan Matoušek. Následuje malé pražské derby Slavie a Dukly, 13. kolo Chance ligy vyvrcholí večerním šlágrem mezi Plzní a Spartou. ONLINE přenosy z utkání a SESTŘIHY sledujte na iSport.cz.

Čas načtení: 2024-09-01 16:26:41

Sigma Olomouc - Baník Ostrava: Dvougóloví střelci Kliment a Šín zajistili svým týmům jeden bod

Hanáci přivítali na Střelnici Baník, který se letos prezentuje skvělým fotbalem. Do vedení šli nejprve domácí, když se prosadil Jan Kliment. Baník ještě před pauzou stihl vyrovnat, prosadil se Matěj Šín, který vstřelil po změně stran i druhou branku. Sigma vyrovnala až ke konci zápasu, když se prosadil Jan Kliment z penalty. Oba týmy si zaslouženě rozdělili po jednom bodu.

Čas načtení: 2021-09-03 20:21:59

Dohodl se Brežněv s Husákem ještě před srpnovou okupací?

Pro naši rozklíženou společnost je signifikantní, že postupně mizející ohlasy pražského jara rezonují disharmonicky; vždyť ani po půlstoletí nebyly vyjasněny všechny základní otázky jeho cílů, podstaty a smyslu, nejsou plně identifikovány determinující mezinárodní souvislosti atd. U mladé generace převládají médii povrchně zprostředkované, zkreslené, schematické přístupy (nebo spíše odstupy a nezájem); pamětníci, uznávající tuto dobu za největší prožitek svého života, pomalu odcházejí. Pouze občas někteří politici úspěšně zneužívají deformovaný výklad těchto událostí k obhajobě svých pofiderních programů. Ti, kteří byli tenkrát mladí (dnes 70+), však nezapomínají, a proto nepovažují toto období všeobecné naděje i naivního nadšení za „pouhé soupeření dvou skupin v rámci KSČ“, ale za oprávněný pokus o demokratizaci života naší země v daných, silně limitovaných podmínkách; jednoznačně za jeden z prvních kroků směřujících za široké podpory obyvatelstva k postupnému návratu Československa ke skutečné plnokrevné (pluralitní) demokracii a k normálnímu, léty osvědčenému uspořádání moderní společnosti. Nadšeným snílkům a netrpělivým nedočkavcům se však dostalo dvacet let „normalizace“! Má smysl vracet se s pokorou a empatií do nedávné historie a tázat se, zda mohla existovat jiná, příznivější cesta osudu této „postižené“ generace? Mladá generace pražské jaro radostně prožívala Je zbytečné připomínat, že většina tehdejší mládeže (i občanské společnosti) neměla nic společného s „vědeckým učením M-L“, oficiální politika ji příliš nezajímala, chtěla pouze beat a žít jako jejich vrstevníci za Šumavou! V tehdy výrazně vyjadřované podpoře všeobecně oblíbeného Alexandra Dubčeka (dnes jí neprávem vyčítané) spatřovala jedinou cestu úniku z nenáviděného krunýře svírajícího ji přemírou nepřirozených omezení a nesmyslných a pro současné generace nepochopitelných zákazů. Nečekaná naděje na rychlou změnu, přílišný optimismus a nehrané, nespoutané nadšení náhle probuzených občanů vedlo k překotnému vývoji (opřenému mimo jiné též o ne zcela vykrystalizované názory) plnému upřímné touhy a naivity i neúmyslných chyb a nezvládnutých přešlapů i omylů. Obrodný proces, stěsnaný do pouhých několika nádherných měsíců, nestačil přinést zralé plody. Nemůže být proto až troufalé a pramálo seriózní pokoušet se dnes autoritativně o exaktní měření jejich kvality bez existence jejich vzorků? Nekriticky je odsuzovat bez pochopení nutných souvislostí a hluboké empatie oné doby, například pouze na chatrném základě jejich zbylých pozůstatků? Naše, tehdy mladá generace pražské jaro nejen radostně prožívala, do jeho proudů též aktivně vstupovala. Své radikální představy dychtivě a bez bázně diskutovala ve škole i v hospodě, na čundru, na potlachu i cestou ve vlaku, necítila však zrovna nutkavou potřebu tisku vlastních programů a petic apod. (Historici ale preferují tištěnou podobu dokumentů!) Akční program KSČ byl pro ni překonán dříve, než byl vytištěn. Nikdo netušil, kde a kdy se dravý proud převratných změn, který prudce strhával břehy zatuchlých předsudků a nenáviděných rigorózních pravidel, zastaví. Vynucená demise Antonína Novotného spustila takovou lavinu personálních změn, že nikdo na vrchu si nemohl být svou židlí jistý. Ještě větší zemětřesení spojené se zásadní obměnou křesel se očekávalo po mimořádném sjezdu KSČ v září. Meze svobody se každým dnem nadějně posunovaly, byly to krásné časy naivních ideálů a dívky nosily krátké sukně… Sověti u nás chtěli mít své armádní jednotky „Kdyby nebyl Tonda Novotný tak tvrdohlavě umíněný a až ješitně pyšný a sebevědomě se nedomníval, že v rámci Varšavské smlouvy je Československo schopno ubránit se vlastními silami bez trvalé přítomnosti cizích armád na svém území; mohlo to v 68 všechno dopadnout úplně jinak a národ by nebyl tak tragicky rozdělen!“ litoval v důchodu Miloš Jakeš. O strategické potřebě alokace sovětských jednotek na našem území přesvědčoval Novotného již Nikita Chruščov. Sovětský záměr rozmístit u nás svá vojska trval od války. Na podzim 1945 se totiž prezidentu Benešovi povedl husarský kousek, prosadil současný odchod U.S. Army i Rudé armády a naše území se tak ocitlo bez cizích armád, což v poválečné Evropě představovalo téměř raritu! Při slavnostním loučení Rudé armády s dojatými a vděčnými občany sovětští důstojníci slibovali, že se k nám brzy vrátí. (Vrátili se až za 23 let na další 23 roků, ale to už je nikdo nevítal.) Sovětský nátlak okamžitě zesílil po nástupu Brežněva, který byl maršálům zavázán nejen za podporu při sesazení Chruščova – jemuž mimo jiné vyčítali nedomyšlené stažení vojska z Rumunska v roce 1958. Generál-politruk Leonid Brežněv uniformy miloval, v soukromí nosil oblíbené lampasy alespoň na teplácích. Hned na jaře 1965 si maršál Andrej Grečko vynutil dohodu o výstavbě tří skladů s jadernými hlavicemi v Československu. Novotný sice zvyšoval výdaje na zbrojení – vztažené na jednoho obyvatele patřily ve světě mezi enormní; avšak Sověti přesto v roce1966 nekompromisně vyžadovali v zájmu posílení jihozápadního křídla Varšavské smlouvy přesunout do ČSSR dvě sovětské divize! V podmínkách studené války bylo obtížné trvale se stupňujícímu koncentrovanému nátlaku Sovětů dlouhodobě odolávat, vždyť kromě Rumunska byla sovětská armáda přítomna ve všech zemích sovětského bloku, a navíc ČSSR přímo sousedila s NATO! Získat souhlas Novotného se nedařilo, usilovně se proto hledaly jiné cesty. Nepřišel by možná vhod případný „objev kontrarevoluce“ v ČSSR jako vítaná záminka pro finální prosazení plánu vstupu vojsk a jejich trvalého setrvání v Československu? Při sledování časové osy průběhu klíčových událostí jasně vyniká, že úmysl dostat sovětská vojska do Československa byl výrazně staršího data než náhlé zjištění „objevu kontrarevoluce“ v ČSSR! Obrodný proces, který se nacházel ještě v samotném zárodku, na počátku jara se u nás na teprve rozbíhal, byl Sověty okamžitě označen za nebezpečný ohníček tzv. kontrarevoluce, byť se v té době jen nejistě rozhoříval. Ostražité sovětské velení zpozornělo a dlouhodobý strategický záměr, průběžně zpracovávaný do taktických a operačních plánů, vytáhlo z trezoru. Maršálové potom pouze čekali na vhodnou příležitost, záminku, aby kompletně připravené plány „vtržení“ a okupace Československa mohli spustit. S předstihem je předávali určeným vyšším velitelům a vyčkávali na moment, kdy se politbyro podvolí soustředěnému nátlaku „jestřábů“, generality a vojenskoprůmyslového komplexu. Bylo možné v dané situaci bipolárně rozděleného světa a pevně stanovené role ČSSR v něm, reálně uvažovat o nějakém kompromisním východisku? Bylo snad představitelné nalézt způsob určité kompenzace za eventuální souhlas s alokací nevítaných vojsk na našem území, a tak případně předejít jejich pozdějšímu agresivnímu vstupu? Nabízely se v daných podmínkách jiné reálné alternativy? Nerozhodný a nespolehlivý Saša V lednu 1968 tvrdohlavého a nerudného Novotného nahradil usměvavý Alexander Dubček, ke kterému zpočátku choval Brežněv vřelý až otcovský vztah. Na zasedání politbyra ÚV KSSS 16. ledna 1968 dokonce přiznal „osobní odpovědnost za výběr Dubčeka“! Také náčelníci KGB na Lubljance se radovali, že „v Praze vyhrál náš Saša!“ S postupujícím jarem a obrodným procesem jejich optimismus slábl a přestávali věřit, že Saša splní všechna očekávání, která v něj původně vkládali. Brzy mu vyčítali, že odvolává a jmenuje kádry bez obvyklých konzultací a předchozího souhlasu sovětské strany. Stačil tak vyměnit řadu vedoucích funkcionářů v ústředním výboru KSČ, ve vládě i v krajích a hrubě tím narušil pracně budovanou síť Sovětům oddaných a věrných spolupracovníků v ČSSR. Příliš spokojeni nebyli ani se sesazením prezidenta republiky. Dubčekův nový ministr vnitra Josef Pavel už přímo ohrozil těsné vazby na KGB! Podle stížností Sovětů nedodržoval Dubček zavedený zvyk konzultovat s nimi všechny záležitosti předem. Byli notně zklamáni jeho údajnou nerozhodností, výmluvami a celkovou nespolehlivostí. Moskva proto začala vyhledávat nové kádry. V sovětském vedení koordinoval agendu „československé krize“ předseda KGB Jurij Andropov podřízený pouze Brežněvovi. Disponoval vynikajícími zkušenostmi z úspěšného potlačení „kontrarevoluce“ v Maďarsku, kde v roce 1956 působil jako velvyslanec. Důvodně se obával, aby se také v ČSSR neopakovala krvavá verze občanské války. Věděl, že pokud se mu nepodaří zlomit a donutit stávající vedení KSČ k poslušnosti, bude nutné najít vedení nové. Vycházel ze svých osvědčených zkušeností, kdy v Budapešti 1956 objevil, příslušně vychoval a nakonec (po získání souhlasu Moskvy) prosadil do nejvyšší funkce v Maďarsku Jánose Kádára, do té doby druhořadého funkcionáře. Z bývalé oběti politických represí 50. let vygeneroval nejvěrnějšího sovětského místodržitele ve východním bloku, který 35 let obětavě plnil též úlohu prosovětského agenta a provokatéra. (Například v lednu 1968 vylákal Dubčeka na schůzku, na níž – zaúkolován Andropovem – na něm vyzvídal jeho představy a názory, které obratem hlásil do Moskvy. Obdobně zákeřně postupoval též při dalších důvěrných setkáních s Dubčekem.) Andropov potřeboval získat plastický obraz situace, a proto rozšířil síť zpravodajských kontaktů. Zmobilizoval vybranou skupinu nelegálů a na jaře 1968 je převelel do Československa. Vyhledávali tam vhodné kádry, důkladně prověřovali stávající politiky (například Josefa Smrkovského, Oldřicha Černíka, Vasila Bilaka, Aloise Indru aj.), typovali nové; v soukromých diskusích ověřovali jejich skutečné názory, charakter, vztah k SSSR a jeho předákům apod. Například Dubček byl jimi charakterizován jako velmi váhavý a nerozhodný člověk, nepevný a perspektivně nespolehlivý, jenž pouze slibuje, ale dané sliby neplní, „žvanil jako Kerenský“. Konkrétní případ fungování takového nelegála vylíčil Igor Sinicin v knize Andropov zblízka (Moskva 2004) na podkladě vzpomínek svého otce Jeliseje Sinicyna, který byl na jaře 1968 vyslán na sovětský konzulát do Bratislavy pod krytím pracovníka ÚV KSSS. Osvědčil se jako rozvědčík již za války například ve Skandinávii, kde mimo jiné živě komunikoval s emigrantem Willy Brandtem, pozdějším západoněmeckým kancléřem. Na Slovensku byl nasazen především na Bilaka a Gustáva Husáka. Ve svých zprávách zasílaných přímo na stůl Andopova kritizoval tvrdé, extrémně levicové pozice Bilaka – jeho příliš nekompromisní postoje ho vylučovaly z možnosti zastávat nejvyšší funkci v KSČ, postrádal schopnosti získat oporu obyvatelstva atd. Byť Bilak zorganizoval podpisy tzv. zvacího dopisu a „jestřábi“ v moskevském politbyru jej preferovali, od začátku srpna ho Andropov nepovažoval za vhodného pro nejvyšší funkci v Praze. Na doporučení rozvědčíka se Andropov přiklonil k Husákovi, pokládal jej za velmi zkušeného politika, zdatného rétora a velmi ctižádostivého a obratného organizátora, schopného přesvědčit a strhnout za sebou masy. Cenil si také, že Husák přes prožité útrapy a represálie zůstal přesvědčeným komunistou (jako jeho oblíbený Kádár). Prostřednictvím četných rozhovorů s rozvědčíkem získal Husák důvěru samotného Andropova, ač se spolu nesetkali. Na scénu vstupuje Husák „Jednou v polovině srpna 1968 zazvonila v bratislavské kanceláří ‚představitele ÚV KSSS' přímá linka a ve vysokofrekvenčním telefonu se ozval hlas J. V. Andropova,“ píše se v citované knize, „Jeliseji, domníváš se, že se můžeme skutečně spolehnout na Gustáva Husáka? Bude s námi bojovat proti pravici?“ Plukovník potvrdil předsedovi KGB, že Husák má absolutně jeho důvěru a že věří jeho schopnostem zmobilizovat k vítězství levice v KSČ nejen Slováky, ale i Čechy! Andropov se na chvilku zamyslel a potom požádal: „Můžeš do hodiny přivést k tomuto telefonu soudruha Husáka?“ Přesně za hodinu zazvonil opět Andropov: „Je u tebe soudruh Husák? Předej mu telefon!“ Husák převzal telefon a odpověděl Andropovovi na pozdrav, poté si krátce vyměnili názory na situaci v Československu. Řeč Andropova v telefonu silně zněla, navíc si Husák přiložil sluchátko tak, aby mohl poslouchat i přítomný rezident. Bez předchozího upozornění Andropov náhle řekl: „Soudruhu Husáku, chce s vámi hovořit Leonid Iljič.“ Husák se podivil. V telefonu zaburácel Brežněvův bas: „Soudruhu Husáku!“ obrátil se na něj generální tajemník ÚV KSSS: „Vím, jak obětavě pracujete pro svoji vlast a jak se snažíte odvrátit silné vnitřní a vnější otřesy. Chci vás ubezpečit, že plně chápeme vaše postoje, ale obáváme se zhoršení situace…Chci se vás zeptat, podpoříte nás v případě vzniku mimořádných okolností?“ „Ano, soudruhu Brežněve,“ klidně odpověděl Husák. „Budu stát na straně Sovětského svazu. Domnívám se, že pouze společně můžeme stabilizovat situaci v Československu a předejít velkému krveprolití.“ Tento rozhovor Andropova a Brežněva prokázal, že Moskva se už definitivně rozhodla a orientovala na spolupráci s Husákem. Nyní lze již lépe porozumět nejen nečekanému mezipřistání letadla delegace vedené prezidentem Ludvíkem Svobodou v Bratislavě cestou na jednání do Moskvy 23. srpna 1968, aby přibralo Husáka, do té doby druhořadého politika, který nebyl ani členem ÚV KSČ; ale především překvapivému hodnocení z úst Alexeje Kosygina, který při rozboru dosavadního průběhu Moskevských rozhovorů na zasedání politbyra 25. srpna 1968 jmenovitě vyzvedl Husákův přístup: „Husák si vedl velmi dobře a rozumně.“ Tehdy politbyro ÚV KSSS navrhovalo tři varianty dalšího postupu v československé krizi – v každé revoluční vládě se počítalo s významnou rolí pro Husáka; jak v první vedené Svobodou, tak i ve druhé, kde figuroval dokonce na postu premiéra a KSČ měl vést Černík. Nakonec se prosadila třetí varianta – zachovat dosavadní skladbu vedení s tím, že provede všechna Moskvou nadiktovaná opatření vlastníma rukama a uskuteční nařízenou „normalizaci“. Ovšem s výhradou účasti Františka Kriegela, Čestmíra Císaře a Oty Šika. Spolu s nimi měl odejít také Bilak, který zbaběle zcela zklamal, plány jeho skupiny na mimořádná opatření se zhroutily a jeho vliv se vytratil. Podle Sinicina bylo velkou zásluhou Andropova a Brežněva, respektive Kosygina a Michaila Suslova, že Moskva v roce 1968 neopakovala krvavou maďarskou cestu a neprosadily se drastické názory „jestřábů“ Nikolaje Podgorného, Petra Šelesta, Dmitrije Ustinova a Grečka. Ve své skvělé Husákově biografii uvádí Michal Macháček „svědectví Lubomíra Štrougala, který přisuzuje Sinicynovi klíčovou úlohu v Husákově politické kariéře, a nakonec i v cestě do čela KSČ, jelikož Siniyin dokázal u Brežněva a Andropova vzbudit vůči Husákovi důvěru…Posléze mu (Sinicyn) předal moderní vysílačku americké výroby, přes kterou mohl nový lídr udržovat přímý kontakt s Brežněvovým sekretariátem.“ Podle Macháčka koordinoval Sinicyn přísně utajované setkání Husáka s Brežněvem v noci ze 13. na 14. dubna 1969. Potkali se na letišti v Mukačevu za zády Šelesta i Bilaka. Ambiciózní pragmatik Husák se tam Sovětům zřejmě upsal k submisivní poslušnosti a zavázal k plnění dosud plně neidentifikovaných úkolů, a mohl tak být 17. dubna 1969 zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ! Soupeřící supervelmoci nad Československem společně zlomily hůl Když se na podzim 1969 nedařilo situaci v ČSSR zcela normalizovat, požádal Husák Andropova o vyslání osvědčeného zpravodajce, nyní již generálmajora zahraniční rozvědky PGU KGB Sinicyna, do funkce vedoucího rezidentury KGB v Československu. S Husákem potom těsně spolupracoval až do roku 1981. Pamětníci vzpomínají, že neoficiální vliv tohoto rezidenta na veškeré zdejší dění byl enormní, mimo jiné zprovoznil tajný kanál do Moskvy, kterým Husák (a Bilak) dostával informace, rady a příkazy přímo z Kremlu. Komunikace probíhala bez vědomí sovětské ambasády a našich vrcholných představitelů a stranických orgánů. Autor uvedené knihy, který působil jako pomocník člena politbyra ÚV KSSS a předsedy KGB Andropova, připomíná, jak se jeho šéf velmi pyšnil tím, že osobně stvořil dva genseky – Kádára v Maďarsku a Husáka v Československu, rád se s nimi stýkal. V té době nemohl ještě vědět, že zdárně umetá cestičku dalšímu – Michailovi Gorbačovovi. Tak, jak byl Husák vyzdvižen a dosazen, byl Sověty obdobným způsobem též odejit. Rozhodnutí o jeho odchodu z nejvyšší stranické funkce bylo definitivně stvrzeno v sobotu 10. dubna 1987 při pražské návštěvě Gorbačova s tím, že jej nahradí Jakeš. S oběma Gorbačov na Hradě předtím osobně jednal. Aby mezi lidmi nevznikl dojem, že výměna je přímým následkem návštěvy, bylo stanoveno, že se uskuteční až na podzim. (Odejít z funkcí se zavázal též Bilak.) Ke změně v čele KSČ došlo 17. prosince 1987. Při zpětné deskripci průběhu tzv. československé krize 1968 vyplývá, že se zde osudově protnuly minimálně tři roviny determinujících zájmů. Vedle barvité interní plochy známého domácího kvasu obrodného procesu se ostře a nekompromisně prosazovala rovina zájmů sovětského bloku diktovaných Moskvou. Na globální úrovni hrozivě působily nepřekročitelné geopolitické limity dané dohodami Spojenců z dob druhé světové války, které nadlouho zpečetily neradostný osud Československa. Z klíčového mezinárodního hlediska zůstalo v roce 1968 Československo ve světě osamocené. Svět československé reformní pokusy příliš nevítal, v obavách je spíše zamrazil. Nový československý model socialismu sice vzbudil nadšené sympatie a verbální podporu světové levicové veřejnosti, vyzbrojené však pouze tužkami a psacími stroji; potřebnou pozitivní pozornost mocných tehdejšího světa ale nezískal, jejich oči poutala více válka ve Vietnamu, Střední východ, Čína apod. Podle jejich pohledu mohl československý experiment dokonce ohrozit křehkou rovnováhu bipolárně rozděleného světa přímo na horké hranici obou bloků. Zásadní faktor představoval postoj USA. (Jak by se asi zachovaly USA v čistě hypotetickém případu drtivého vítězství radikální levice v západním Německu, která by mimo jiné jednoznačně směřovala k vystoupení z NATO a EHS a bezprostřednímu vyhlášení neutrality a k nevratnému sjednocení Německa, aniž by brala ohledy na stanoviska USA a svých západních spojenců?) Na schůzi politbyra ÚV KSSS 24. července 1968 diplomatický veterán Ivan Majskij úzkostlivě varoval před vyvoláním možného konfliktu se Západem v důsledku připravované invaze do ČSSR. Andrej Gromyko na místě jeho obavy vyvrátil. Velvyslanec Anatolij Dobrynin se totiž již 22. července 1968 setkal se státním tajemníkem USA Deanem Ruskem a zjistil, že USA se rozhodně nechtějí zaplést do konfliktu kvůli Československu! V tomto směru byla vláda USA od samého počátku zdrženlivá a nechtěla být zatažena do událostí v ČSSR; považovali je za záležitost samotných Čechů a dalších států Varšavské smlouvy. Američané se navíc snažili o bilaterální setkání na nejvyšší úrovni a o jednání o odzbrojení. Politbyru bylo nyní jasné, že případná sovětská aplikace krajních opatření v ČSSR určitě nenarazí na aktivní odpor ze strany USA. V Čierne nad Tisou 29. července 1968 proto Brežněv mohl spokojeně ujistit Bilaka, že USA plně akceptují právo Sovětů řešit si poměry v sovětském východoevropském bloku. USA považovaly vojenskou intervenci za pouhou nehodu na cestě k uvolnění mezinárodního napětí v době studené války! Mimořádná noční návštěva Dobrynina v Bílém domě 21. srpna 1968 proto prezidenta ani příliš nepřekvapila. Husák ji později (1990) výstižně okomentoval: „Prezident Johnson se dohodl s Brežněvem a vzal okupaci ČSSR na vědomí. Formálně protestoval, ale jinak nehnul ani prstem.“ Násilné potlačení Pražského jara přesto sehrálo ve světových dějinách výraznou roli a paradoxně přispělo ke zmírnění mezinárodního napětí. Při řešení československé krize dospěly obě soupeřící supervelmoci k dojemné shodě, když nad vzpurným Československem společně zlomily hůl a daly přednost ochraně svých imperiálních zájmů v adekvátních sférách vlivu. (Přece nelze připustit, aby malé, submisivní státy svévolně překreslovaly hranice bloků, na nichž se dohodly velmoci!) V atmosféře po Glassboro, v době příprav jednání o odzbrojení a chystané cesty Johnsona do Moskvy, USA velkoryse tolerovaly masivní přesuny statisíců po zuby ozbrojených vojáků Varšavské smlouvy riskantním západním směrem i samotnou okupaci Československa za sovětský příslib zastavit pohyb okupačních armád v ČSSR v dostatečné vzdálenosti před hranicemi NATO. Historici dokumentují, jak překvapivý únorový převrat v Praze 1948 „popohnal“ Stalinem vystrašené západoevropské státníky k urychlenému podpisu Bruselského paktu (17. března 1948) a založení NATO. Nečekaný projev mimořádně silné vzájemné důvěry jindy vždy ostražitých úhlavních nepřátel – jaderných supervelmocí, získaný a prověřený během československého srpna 1968, se proto mohl stát jedním z hlavních impulsů, který úspěšně pootevřel dveře na cestě k nastartování Helsinského procesu. Potenciální pozitivní efekt pro světové dějiny byl ale i tentokrát dosažen mimo jiné opět na úkor upozaděných československých občanů!

Čas načtení: 2020-04-03 05:31:00

Český Maduro

Hlavní proud české žurnalistiky oklestil naše právo na svobodný přístup k informacím téměř monotematickým zúžením pozornosti na problematiku koronavirové pandemie, o které podává uniformní informace. Zprávy a názory, jež se odchylují od názorů hlavního proudu, se vyskytují pouze porůznu na různých neoficiálních internetových stránkách. Informování o zahraničních událostech je velmi kusé, téměř žádné, ale opadl zájem i o skandalizaci vládních politiků (čehož v tuto chvíli není třeba litovat).   Ale i informace o Covid-19 jsou hrubě deformované. Média na nás chrlí čísla, jež sama o sobě nepodporují názor o nebezpečnosti onemocnění. Za pozornost stojí pouze údaje o úmrtích, ale ve vztahu k počtu obyvatel se nezdají být hrozivé. Pouze z neoficiálních zdrojů k nám po trochách pronikají zprávy o krutých koncích pacientů, u nichž má onemocnění vážný průběh. Jejich absence v oficiálním zpravodajství je nepochopitelná: ospravedlňují přece jistý útisk obyvatelstva, k němuž se vláda uchýlila. Z neoficiálních zdrojů se na veřejnost dostávají zprávy, zpochybňující závažnost onemocnění koronavirem, srovnávajíce jej s chřipkou. „Jedna paní“ v nich povídá, že chřipka zasahuje daleko větší počty osob a zejména úmrtí jsou častější. Ale oficiální zdroje o stavu chřipkové epidemie mlčí. Nemáme možnost porovnat si chýry se skutečností. Masa novinářů se hromadně zapojila do tohoto způsobu matení hlav veřejnosti a pomohla tak k zglajchšaltování přístupu obyvatelstva k vládním opatřením. Je ale možné, že je informační blokáda rozumná, protože chrání veřejnost před kacířskými nápady. Vyzkoušel jsem si to na sobě, když jsem jedním okem zahlédl na televizní obrazovce venezuelského prezidenta Nicolase Madura. Bleskem jsem si jej spojil s obrazem Jana Hamáčka: oba pánové jsou nesporně fešáci a jsou na sebe navzájem nápadně podobní. Kdyby si Jan Hamáček nechal narůst knír a kdyby Nicolas Maduro vyměnil polovojenské oblečení za pověstný červený svetr, bylo by to ještě nápadnější. Od poznatku o vnějškové podobě se ale okamžitě začaly odvíjet kacířské úvahy o tom, zda se vzájemná podobnost obou pánů nepromítá také do jejich sklonů a způsobů myšlení. Není to zcela neopodstatněné. Zamysleme se například nad osobní zásluhou Jana Hamáčka o zavedení povinného zakrývání úst a nosu. O účelnosti tohoto opatření se přou odborníci po celém světě a nemohou se dohodnout na jednoznačném názoru. Převažují dokonce pochybnosti. Prokazuje to škodlivost nadbytečné vzdělanosti. Laik Jan Hamáček pochybnostmi netrpí a jako první nás začal z televizní obrazovky přesvědčovat, že „je lépe mít něco než nic“, a zabralo to. Sklon k radikálním řešením uplatnil i ve vztahu k pendlerům. Byl to jeho nápad, že jejich opakované cestování přes hranice tam a zpět je třeba zakázat. Prosadil svou a ze dne na den připravil o chléb blíže neurčený počet pendlerů. Zákaz ale neuvalil na pracovníky ve zdravotnictví a sociálních službách, kteří pracují v prostředí, v němž je vyšší pravděpodobnost setkání s infekcí, a jsou tak přirozenými přenašeči nákazy. Nebudou-li nákazu vozit od nás ven, možná ji přivezou při zpáteční cestě. Navíc jde o profese, které bolestně chybí zde. Kdyby jim znemožnil pracovat v zahraničí, ve srovnání s jinými profesemi by jim uškodil podstatně méně, protože by snadno získali náhradní zaměstnání, byť možná s menším příjmem: ale „je přece lepší mít něco než nic“. Ti ostatní jsou poškozeni dvakrát: přišli o zdroj příjmů v zahraničí, ale v situaci, kdy zde začíná propouštění, mají jen malou naději, že najdou aspoň nějakou náhradu. S jídlem roste chuť: nově prosadil Jan Hamáček návrh zákona, který umožní policii pokutovat na místě občany, kteří nepoužívají předepsané ochranné pomůcky. To je nápad, který by se pro svou absurdnost hodil jako námět pro Franze Kafku. Nebylo by možno proti němu mnoho namítat, pokud by stát byl způsobilý občany potřebnými prostředky zdarma vybavit. V situaci, kdy občané mají s jejich obstarání potíže, kdy mnozí je mohou nosit pouze díky slitovnosti žen, má povahu zvůle a je na místě jej odmítnout. Doufejme, že zákon parlamentem neprojde, nebo že jej v krajním případě nepodepíše prezident republiky. Jan Hamáček se bude jistě bránit, že díky přísným opatřením Česká republika vzdoruje pandemii úspěšněji než většina ostatních zemí. Důvody, proč má pandemie v různých státech rozdílný vývoj, nejsou dostatečně prozkoumány a vysvětleny, ale úspěšnost českých opatření je zjevná. Nesnažím se je zpochybnit jako celek, upozorňuji pouze na výstřelky a chuť zneužívat moc. Na okraj poznamenávám, že Hamáčkova ráznost může mít příznivý vliv na jeho osobní oblíbenost až do té míry, že se může přiblížit popularitě Andreje Babiše. Je možné, že se jeho obliba aspoň zčásti přelije do politických bodů pro ČSSD. Možná se v podzimních volbách dočkáme překvapení, kterého by bez koronaviru nebylo. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-02 13:40:47

Jacques Chirac chránil Francii před krajní pravicí

Zesnulý francouzský prezident měl rád staré civilizace i pivo, posvětil konání obří přehlídky české kultury ve Francii, choval obdiv k V. Havlovi, odmítl připojit se k útoku na Irák, podporoval zrušení trestu smrti, legalizaci interrupcí. Stal se idolem Francie. O Jacquesovi Chirakovi by šlo napsat desítky stránek. Byl barvitou, originální postavou, v životech Francouzů byl jakožto politik všudypřítomný čtyřicet let, denně ho slyšeli nebo viděli v televizi. Zastával všechny vyšší politické funkce, dvanáct let byl prezidentem, osmnáct starostou Paříže. S jeho odchodem odchází i část životů a politických bojů několika generací, Francie Evropy rozdělené napůl, Francie, která ještě příliš nevěděla o globalizaci. Za svého života byl jednou nahoře, jednou dole, po odchodu z politiky se stal nejoblíbenějším z bývalých prezidentů. V Čechách bychom k němu těžko hledali obdobu. Sám jsem se s ním několikrát potkal, a ještě častěji s jeho ženou Bernadettou. Haló, tady Chirac Jeho popularita je dána zřejmě tím, že se v něm každý Francouz nějak našel, že v něm viděl ztělesnění jeho země a Francouzů se všemi jejich protiklady a slabostmi. Racionalitou i emocemi, fanfarónstvím i pokorou. Prezident je pro Francouze víc než politikem, čímsi jako inkarnací její historie, ducha a národa. Trochu monarchou. Základem jeho popularity byla určitě jeho vřelost a bezprostřednost. Bylo na něm vidět, že měl rád lidi, rád se míchal do davu a tiskl ruce, s občany mluvil přirozeným jazykem. Byl pověstný tím, že občas zatelefonoval obyčejným lidem. „Haló, tady Jacques Chirac,“ ozvalo se ze sluchátka zkoprnělému občanovi. Samozřejmě že to bylo součástí budování jeho image, ale vycházelo to z jeho osobního založení, z toho, co ho bavilo, nebyl to jednoduchý populismus ani vykalkulovaná taktika poradců. Francouzi měli pocit, že ho důvěrně znají, jeho i jeho rodinu. Brali ho vážně i se mu smáli. Věděli, že jedna jeho dcera byla celý život hospitalizovaná, žádný bulvár toho ale nikdy nezneužil. Jako politik byl tvrdým hráčem, za mocí šel bez skrupulí a dokonale ovládal mechaniku moci. Neváhal slibovat, co pak někdy nedodržel. Zároveň měl ale pevné zásady a ty v rozhodujících chvílích prosadil i proti váhajícímu okolí. Jako premiér podpořil v 70. letech ministryni Simone Veilovou prosadit v parlamentu po desítkách hodin bojů právo na interrupce, byl zásadově a jako jeden z mála poslanců pravice proti trestu smrti. Když ho volby přinutily k soužití se socialistickým premiérem, chovali se oba přísně státnicky a navenek do zahraničí mluvili jedním hlasem. Bylo by nemyslitelné, aby prezident říkal v cizině něco jiného než vláda, na tom stojí francouzský systém. Nesmlouvavý odpor vůči Le Penovi i Le Penové Celý život byl rezolutně proti krajní pravici, potíral ji jak mohl, nikdy jí nedovolil vstoupit do parlamentu. Le Pen a jeho Národní fronta pro něj byli symbolem toho nejtemnějšího, co Francie mohla ve své historii vygenerovat: pozůstatků fašismu, kolaborace s nacisty, nechuti k Židům, rasismu, násilnictví, demagogie a zároveň myšlenkové sterility. Jeho nechuť k extrémní pravici se projevila i dnes v den jeho oficiálního pohřbu. Zúčastnili se ho všichni francouzští politikové, nikoli však Marine Le Penová. Chirakova rodina jí dala najevo, že by její přítomnost nebyla vítaná. Chirac byl v odmítání krajní pravice kategorický a ze svého přesvědčení nikdy neuhnul. Nebyl v tom v táboře klasické pravice samozřejmě jediný, ale nesmýšleli tam tak zdaleka všichni. Tak jako všechny mainstreamové středo-pravice v Evropě, i Chirakovo Sdružení pro republiku RPR (později je reorganizoval na UMP) stále řešilo, jak se stavět k extrémní pravice. Průchodnost mezi oběma silami, středopravicí a Le Penem, nebyla zdaleka jen teoretickou otázkou. Pro některé byla odpověď jasná, vycházela z morálky, extrémní pravice nemá ve slušné společnosti co dělat. Takhle silně to vnímali hlavně ti, pro něž byla francouzská kolaborující krajní pravice za války reálnou vzpomínkou. Některým z pravého křídla RPR nebyly Le Penovy teze ale proti mysli či jim příliš nevadily, a byli nakloněni k volebním ústupkům a výměnám. I generální tajemník strany RPR v roce 1998 prohlásil, že Le Penova Národní fronta „by se měla stát součástí zítřejší pravice.“ Je Chirakovou velkou zásluhou, že v tomto ohledu byl nesmlouvavý. Byl proti taktickému vyjednávání s Národní frontou i kdyby to mělo přinést křeslo starosty nebo zastupitele. A byl také proti ideovému přejímání tezí a formulací Le Penovy strany, i když si někteří politici jeho tábora mysleli, že tím vezmou Le Penovi vítr z plachet. Silně vnímal riziko, že by to znamenalo legitimizovat myšlenky extrému a zároveň se kontaminovat extrémní rétorikou o všudypřítomných nepřátelích a nenávistí. Proto když se Jean-Marie Le Pen v roce 2002 překvapivě dostal do druhého kola proti Chirakovi, ten s ním odmítl debatovat v televizi. „S netolerancí a nenávistí se nediskutuje,“ řekl tenkrát. Podobně se zachoval v mezinárodním měřítku vůči Rakousku. Když tam lidovci přibrali do vlády Haiderovy Svobodné, Chirac byl hlavním architektem sanitárního kordonu, který kolem Rakouska povstal v Evropské unii. Sociálně vnímavá pravicovost Chirac byl politikem pravicové Francie, té, co má peníze a co rozhoduje. Zároveň ale pravice, která je daleko víc pragmatická než ideologická, která vnímá svět, v němž žije a reaguje na něj a koriguje svoje východiska. Pravice dost vnímavé k sociálním situacím. Byl hodně ovlivněn de Gaullem, jeho straně se dlouho říkalo neogaullistická. Nebyl žádným ideologem, postupoval pragmaticky a zároveň měl sociální vnímavost. Jeho strana Sdružení pro republiku si v tom byla podobná s CDU, ovšem bez jakéhokoli katolického nádechu a při přísném oddělení církve od státu. A naopak vzdálená britským konzervativcům nebo ODS. Souviselo to jistě i se Chirakovou povahou. Rád se pohyboval mezi lidmi, rád jim tiskl ruce a mluvil s nimi na ulici a na tržištích, rád si užíval života. A nechal druhé žít, nepoučoval je ideologiemi a nestrašil je domnělými nepřáteli. Na začátku svého politického života byl výrazným ekonomickým liberálem. S výkonem reálné politiky ale tuhle ideologickou jednoznačnost opouštěl. Prezidentské volby vyhrál díky sloganu o „sociální fraktuře“, kterou je třeba ve Francii odstranit. Naslouchal hlasu rozumu a vnímal, jak se svět mění a co potřebuje. Třeba v roce 2005 prosadil, aby státy G8 odpustily dluhy osmnácti nejchudším zemím světa, což představovalo 40 miliard dolarů. A ke konci svého života se hodně angažoval ve věci klimatu a ekologických změn. „Hoří nám dům a my se díváme jinam,“ prohlásil na summitu o Zemi v roce 2002 v Johannesburgu. To neměl tušení, že se objeví Greta Thunbergová. Bez předpojatosti vnímal, co jsou největší problémy jeho země a světa. A přes jeho zdánlivou lidovost ho lákaly jiné civilizace a kultury, byl velkým znalcem starého japonského umění a fanouškem sumo. Jako své dědictví nechal v Paříži vybudovat Muzeum prvotních umění. Nepřipojil se k invazi do Iráku Ve vztazích Francie vůči světu a Evropě byl Chirac typickým gaullistou. To jest architektem francouzské autonomie. Za mlada byl odpůrcem evropské integrace, později na ní výrazně pracoval, ale vždy s důrazem na samostatnost francouzského rozhodování uvnitř Unie, nebyl zastáncem federalizace. Uvědomoval si však nutnost a blahodárnost integrovaného evropského kontinentu vůči ostatním částem světa. Francie je velkou mocností, dodnes pátou ekonomikou světa, stálým členem Rady bezpečnosti, zemí s nejpočetnější diplomacií hned po USA, má vlastní atomové zbraně. Na tomto pozadí byla Chirakova strategie jasná: bezpodmínečná přináležitost k Západu, ale samostatnost v rozhodování. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Výrazným projevem téhle politiky bylo, když se v roce 2003 odmítl připojit k americké invazi do Iráku. Bylo to překvapivé, politické i vojenské špičky Francie tenkrát nechtěly vyvolat dojem, že se distancují od USA, a byly připraveny k zásahu. Tanky francouzských jednotek už byly natřeny pískovou barvou, do OSN se připravoval v tom smyslu projev. Chirac ale došel k přesvědčení (díky zřejmě kvalitním informacím od svých zpravodajských služeb), že Husajn nemá zbraně hromadného ničení a nepředstavuje hlavní hrozbu terorismu, a že se Američané mýlí. Když se mu nepodařilo přesvědčit o tom Bushe, do konfliktu nešel. Obával se zároveň, aby útok na jednu islámskou zemi, byť to byl tenkrát sekulární Irák, nevedl k semknutí všech muslimských zemí proti Západu. Navíc Francie už tenkrát tvrdila, že hlavním nebezpečím atomového vyzbrojování v regionu je Irán. Obojí se později potvrdilo. V USA si tenkrát vysloužil od konzervativců bouři kritiky, ministr Rumsfeld později kontroval tím, že Evropu rozdělil na „starou“ zakládajících členů EU, rozuměj slabou, upadající, a „novou“. Osm zemí tehdy podepsalo výzvu podporující Bushe. Včetně Václava Havla, byť to zřejmě neudělal s lehkým srdcem a jen dva dny před koncem svého mandátu. To zase vedlo u Chiraka k nešťastnému zkratkovitému vyjádření, že některé země „propásly příležitost mlčet“. Obří přehlídka české kultury ve Francii 2002 Jak vnímal Chirac Čechy? Za jeho časů Praha vstupovala do Evropské unie, Paříž v tom měla jedno z rozhodujících slov. Chirac měl velkou úctu k Václavu Havlovi, několikrát se setkali, za jejich prezidentování proběhla v roce 2002 ve Francii obří půlroční přehlídka české kultury, kterou jsem měl tu čest spoluvytvářet, a jaká se už nikdy nikde potom neopakovala: velké výstavy, stovky koncertů, opery, dvoudenní konference o TGM v Paříži, návštěvy politiků. Naopak rétorika Václava Klause, který mu při oficiální návštěvě vysvětloval, jak má vypadat kapitalismus a jak má eliminovat nezaměstnanost, ho zaskočila. Výjimečný vztah měla k Čechům Chirakova žena Bernadette, originální žena, bývalá studentka politologie, sama celoživotní politička na regionální úrovni. Přijela do Prahy těsně po listopadu 89 uvidět zblízka entuziasmus změn a založila tu hned nadaci Nový most, jejímž cílem mělo být propojovat dvě části do té doby rozdělené Evropy. A později po léta udělovala mladým českým lékařům stipendia, jež jim umožnila pracovat s největšími kapacitami francouzských klinik.

Čas načtení: 2024-06-01 16:16:28

Chelsea vypálila rybník Newcastlu. Na Stamford Bridge míří stoper Adarabioyo

Odchovanec akademie Manchesteru City, který se ale prosadil v menších klubech. Prosadil se ale natolik, že o něj nyní po konci smlouvy ve Fulhamu mají zájem opravdu velké kluby. Jednou nohou už byl v Newcastlu, ale přišla Chelsea a Tosin Adarabioyo mění kurz. Brzy by měl na Stamfrod Bridge podepsat.

Čas načtení: 2024-07-08 19:56:24

DTM Classic na Norisringu: „Umírání velkých jmen“ ( i jejich techniky).

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 DTM Classic na Norisringu 2024 Víkend DTM na Norisringu tradičně okořenily dva závody klasiků. V sobotu se jasně prosadil Stefan Mücke na „svém“ relativně moderním Mercedesu, neděle měla pro fandy připraven snad nejdramatičtější podívanou víkendu, ve které se v duelu dvou vozů Audi prosadil Anton Werner.   Třída DTM-Classic nahlásila

Čas načtení: 2024-09-30 09:13:56

Spící král Martinez se konečně prosadil a Inter porazil Udinese

Není u něj zvykem se čekat na první gól tak dlouho. Loňský král ligových střelců Lautaro Martinez se však konečně prosadil v nové sezoně a dvěma brankami pomohl Interu Milán zvítězit na hřišti Udinese

Čas načtení: 2024-11-02 21:20:00

SESTŘIH: Sparta - Baník 1:3. Další rána v boji o titul, dvě penalty a pískot

Fotbalisté Sparty ve 14. kole první ligy neudrželi vedení a s Ostravou doma překvapivě prohráli 1:3. Za Pražany se ve 12. minutě prosadil Asger Sörensen, Baník však ještě do přestávky otočil skóre. Z penalty vyrovnal Ewerton a v nastavení úvodního dějství se prosadil Erik Prekop. Hráče do kabin pak vyprovodil pískot domácích fanoušků.V 86. minutě pak Ewerton opět z pokutového kopu stanovil konečný výsledek.

Čas načtení: 2024-11-21 16:00:01

Charismatický Dežo Ursiny. Měl hlas jako hrom a odmítal zpívat v mateřštině

Dežo Ursiny se prosadil především jako hudební skladatel a filmový dokumentarista. Kromě toho hrál famózně na kytaru a jeho zpěv vždy dosahoval neobyčejné virtuozity. Kdyby se narodil v Paříži nebo New Yorku, stal by se z něho muzikant světového formátu. Kumštýř se vším všudy Za dobu své kariéry vystřídal řadu kapel, až nakonec na delší dobu zakotvil v hudebním seskupení Provisorium. Jeho hudbu lze charakterizovat jako progresivní rock s prvky jazzu. Bohužel mu osud vyměřil pouhých 48 let života, neboť jej skolila zákeřná rakovina. Při prvním vystoupení se skupinou The Beatmen v Praze vyštípali české Olympicy a Petr Janda uznal, že mu ze Slovenska připutovala tvrdá konkurence. „Pražské publikum bolo naozaj veľmi láskavé. Tlieskali sedemnásť minút, aby sme sa vrátili na pódium. To číslo si pamätám, v zákulisí som sa pozeral na hodinky. Na také veci sa nezabúda, ale tiež sa to nedá opakovať,“ vzpomínal Dežo. Petr Novák: Smutný klaun a skvělý zpěvák. Jeho Náhrobní kámen nebo Hvězdičko blýskavá budou hity už napořád Číst více Maturoval na elektrotechnické průmyslovce a ve studiu pokračoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Pokoušel se o interní aspiranturu na Uměnovědném ústavu Slovenské akademie věd, ale neúspěšně. Dlouho pak působil ve filmových ateliérech v Bratislavě-Kolibě jako dramaturg Krátkého filmu. Prosadil se jako jedinečný filmový dokumentarista a věnoval se i režijní práci. Ve svých dokumentech se zabýval úvahami nad rakovinou a zamýšlel se nad hlubším smyslem života. Slovensky, nebo anglicky? Zpočátku zpíval pouze anglicky a odmítal své písně interpretovat ve slovenštině. Důvod byl prostý. Angličtinu totiž považoval za „diplomatický jazyk rock-and-rollu“ a rockové písničky v angličtině se mu zdály přesvědčivější. Zlom nastal při spolupráci se slovenským básníkem Ivanem Štrpkou, kdy vzniklo zázračné spojení dvou osob, které pluly na podobné vlně. Hned při prvním setkání si padli do oka a rozuměli si natolik, že spolu tvořili umění dlouhá léta. Díky Štrpkovi přehodnotil svůj odpor k mateřštině při svém hudebním komponování a začal zpívat i slovensky. Nezapomenutelný Jiří Schelinger: Rocker, který se záhadně utopil Číst více Emigrovat nechtěl To, že si oblíbil angličtinu, však neznamenalo, že by chtěl opustit vlast, ačkoliv se mu několikrát naskytla příležitost. V roce 1966 vycestoval s kapelou Soulmen do kapitalistického Mnichova. Z druhé zahraniční cesty, tentokrát do Vídně, se ovšem z celé kapely vrátil domů pouze Dežo Ursiny. Po návratu do Československa musel do skupiny přibrat zcela nové členy. Změny v obsazení to ale nebyly poslední. Ursiny byl tak výrazná umělecká osobnost, že málokdo se chtěl přizpůsobovat a uchýlit se do jeho stínu. Nakonec se kapela Soulmen rozpadla a vzniklo Provisorium, které vydrželo hrát dlouhé roky. Ve svých albech pak hledal stále nové cesty k progresivní hudbě, kterou slučoval s moderní poezií.  Zdroje: autorský článek spolu s dalšími zdroji (www.dezoursiny.rocks, P. Gratias: Cesty do rockového nebe) KAM DÁL: Dva osudoví muži Hanky ​​Zagorové: jeden tanečník a druhý operní pěvec.

Čas načtení: 2024-12-11 06:14:21

Bitcoin jsem poznal, když stál sto dolarů, říká mladý poslanec. Teď prosadil klíčové krypto změny

Jiří Havránek sedí ve sněmovně poprvé, ministr financí Zbyněk Stanjura jej ale pověřil řešením otázek spojených s kryptoměnami. Článek Bitcoin jsem poznal, když stál sto dolarů, říká mladý poslanec. Teď prosadil klíčové krypto změny se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-02-01 21:22:55

Hradec Kr. - Pardubice 3:0, dva góly z rohů, v závěru výsledek pečetil Griger

Dva góly z rohových kopů nasměrovaly fotbalisty Hradce Králové k výhře 3:0 v derby nad Pardubicemi ve 20. kole Chance Ligy. Nejprve se hlavou prosadil Petrášek, o několik minut později poslal do sítě odražený balon Dancák. Hosté se ve druhé půli zlepšili, ale místo snížení inkasovali v nastavení potřetí. Prosadil se mladík Griger.

Čas načtení: 2025-02-10 23:38:20

Možné to je, ale kdo by to prosadil?

Každý ví to, že únor má nejméně dnů ze všech měsíců v roce většinou je to 28 dní a jednou za 4 rok je to 29 dní, proč by nemohl mít únor 30 dní a jednou za 4 roky 31 dní, stačilo by sebrat 2 měsícům co mají 31 dní jeden den je to něco… Číst dále »Možné to je, ale kdo by to prosadil?

Čas načtení: 2025-02-19 07:00:01

Jako malý si Wat Disney nesměl hrát, jeho otec byl tyran. Dnes jeho jméno a filmy zná každý

Do Hollywoodu putoval s pouhými 40 dolary v kapse. Jeho cestu k úspěchu a slávě lemovala i řada neúspěchů. Disney se ale nevzdal a hnal se za svým snem a stal se jedním z neplodnějších filmařů v historii. Věřil, že nic není nemožné a prosadil mnoho převratných technologických pokroků ve zvuku, barvách a vyprávění příběhů. První krůčky nebyly snadné Na počátku 20. století se tvořily animace zcela jinak než dnes. Jednak na nich pracovaly desítky nebo i stovky lidí. Kromě toho každá fáze pohybu vyžadovala jinou kresbu. Pro jeden gag - třeba spadnutí na zem - bylo potřeba i 120 kresbiček. Dnes mnoho při animaci usnadňuje práci počítač a vše jde daleko rychleji.  V počátcích Disneyovy animované tvorby bylo vlastně šťastnou náhodou, že něco nevyšlo. S kamarádem Ubbem Iwerksem se nejdřív pokusili podnikat „na volné noze“ ale neúspěšně. Jednou ale dostali práci ve firmě Kansas City Slide Company, která se specializovala na výrobu kreslených reklamních filmů do kin. A právě zde si Walt uvědomil, co je to pravé - v jeho případě to byly animované filmy. Spojil tak svoji lásku k divadlu a filmu a nesmírné kreslířské nadání. Jako chlapec miloval němého komika Charlieho Chaplina a jeho grotesky, které se staly věčnou inspirací pro jeho animovanou tvorbu. Tak jako Chaplin si vymyslel omšelého tuláka na okraji společnosti, Disney stvořil nejpve němého a později mluvícího myšáka Mickey Mouse, jak se dočteme v knize „Špatní žáci, rebelové a jiní géniové“ od L.Y. Koláčka.  Zmražený Walt Disney. O zakladateli pohádkového impéria dodnes koluje šílená fáma Číst více Sněhurka - klasika v novém kabátku Snad nejvíce jej proslavila animovaná verze klasické pohádky O Sněhurce. Byl to jeho první celovečerní kreslený film. Vložil do něj hromadu peněz a tuto sázku do loterie vyhrál na plné čáře. Nejenže se mu vložené peníze vrátily a film mu vydělal balík. Získal za něj totiž Oscara za „filmové novátorství“ a snímek se zařadil do historie jako jeden z nejúspěšnějších v dějinách kinematografie. Když dílo tvořil, hodně riskoval, protože kdyby nedošlo k úspěchu a film by v biografech propadl, dostal by se do dluhů, které by těžko splácel. Disney ovšem zvítězil na plné čáře.  Tulák Charlie Chaplin prošel chudobincem a zažil bídu. Byla to pro něj nejlepší škola Číst více Skloubil výtvarný a divadelný talent Již za doby svých gymnaziálních studií s kamarádem Waltem Pfeifferem hráli roli třídních bavičů. Oba se rádi předváděli a vytvořili si číslo, kterým bavili ostatní spolužáky. Jednou od učitelky dostal zadání nakreslit realisticky polní květinu. On rostlinu věrně nakreslil, ale s obličejem a rukama. Kantorka jeho dobrý úmysl nepochopila a vztáhla si to na sebe. Myslela, že se jí posmívá, tak dostal trest. Ale právě jeho schopnopst dát přírodě lidskost ho dovedla k nebeské kariéře.  Dětství a dospívání neměl vůbec snadné. Jeho otec byl tyran a nutil ho již od útlého věku pracovat nejprve na farmě a později jako novinového poslíčka. Měl přísný zákaz si hrát, i když to často přes hrozící trest porušoval. Bonbóny, čokolády a hračky mu byly cizí. Musel vstávat ve tři hodiny ráno a denně pracovat do úmoru. Není se čemu divit, že zanedbával školu. Později si Walt u otce prosadil večerní kurzy kreslení. Jako mladík studoval na McKinleyově umělecké škole a vydával školní kreslený časopis Tiny voice (Hlásek). Tuto školu bohužel nedokončil, protože cítil povinnost vůči své vlasti a narukoval za první světové války do armády. Možná právě těžké dětství ho nasměrovalo do showbusinessu a touze dát dětem radost a vyvolat smích.  A jeho postavičky baví malé i velké dodnes. A Disneylandech po celém světě už dnes možná víc, než na plátně.  Jeho filozofie mluví za vše, když říká: „Všechny naše sny se mohou splnit, pokud máme odvahu jit za nimi.“ Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Asi má patent na krásu. Seržantce Makepeaceové byste hádali stále třicet.  

Čas načtení: 2025-04-09 18:46:09

Majitel Luxentu se prosadil v prodeji výběrových realit. Teď je s novým fondem chce i stavět

Realitní kancelář Luxent má na trhu silné jméno jako prodejce dražších nemovitostí. Teď majitel Emil Kasarda zakládá fond, aby je mohl i stavět. Článek Majitel Luxentu se prosadil v prodeji výběrových realit. Teď je s novým fondem chce i stavět se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-05-23 17:30:57

Monako: Alex Dunne zajel nejrychlejší kvalifikace v F2.

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 Monako 2025 – kvalifikace F2 V monacké kvalifikaci formule 2 se prosadil vítěz z Imoly, Alexander Dunne z Irska. Jediný český jezdec na této vysoké úrovni, Roman Staněk se opět nedokázal prosadit a pro zbytek víkendu si připravil zlý základ.   Trénink a kvalifikace: Ve čtvrtečním volném tréninku se prosadil

Čas načtení: 2025-06-04 12:59:00

Překvapivý návrh lidovce Hellera prošel. Benda jen rozhazoval rukama

Lidovecký poslanec Šimon Heller prosadil navýšení rodičovského příspěvku u vícerčat na dvojnásobek částky 350 tisíc korun, což je výše rodičovského příspěvku, místo dosavadního 1,5násobku. Prosadil to ve Sněmovně jako přílepek k novele zákona o zdravotních službách.

Čas načtení: 2025-06-20 08:11:48

The Capitals | Loni politická ostuda, teď vítězství. Pieper prosadil vyšetřování neziskovek

The Capitals přináší jedinečný přehled událostí z evropských zemí. The post The Capitals | Loni politická ostuda, teď vítězství. Pieper prosadil vyšetřování neziskovek appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2025-10-05 20:58:04

Turecký jezdec Gueven s Porsche vyhrál poslední závod a tím i celkově šampionát DTM 2025.

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 DTM v Hockenhiemu: Ve finale-grande se prosadil Turek Gueven V Hockenheimu shlédl rekordní počet fandů (za víkend jich bylo kolem 80.000) nebývale napínavé finále DTM. V sobotu se prosadil pilot Manthey-Porsche, Thomas Preining a v neděli jeho týmový kolega Ayhancan Gueven. Pro Turka to znamenalo zisk titulu mistra.   Před

Čas načtení: 2026-02-07 19:54:00

Slavia - Boleslav 4:0. Góly Chorého rozhodly, při debutu se trefil Suleiman

Slavia porazila ve 21. kola Chance Ligy Mladou Boleslav 4:0 a udržela si ligovou neporazitelnost. Zápas začal protestem Tribuny Sever, která prvních patnáct minut nefandila. Ještě během ticha kotle domácích se prosadil Tomáš Chorý a do poločasu přidal ještě jeden gól. Ve druhém dějství po samostatném úniku jistil výhru „sešívaných“ Michal Sadílek. Dva mladí slávisté si připsali debut. Nejprve nastoupila posila z Dukly Samuel Isife. Ke konci utkání se k němu přidal Mubarak Suleiman, který se prosadil stejně jako proti Benfice v juniorské Lize mistrů. Slavia navýšila náskok na prvním místě na osm bodů, druhá Sparta má zítřejší zápas k dobru. Mladá Boleslav zůstává čtrnáctá.

Čas načtení: 2026-02-07 21:19:00

SESTŘIH: Slavia - Boleslav 4:0. Góly Chorého rozhodly, při debutu se trefil Suleiman

Slavia porazila ve 21. kola Chance Ligy Mladou Boleslav 4:0 a udržela si ligovou neporazitelnost. Zápas začal protestem Tribuny Sever, která prvních patnáct minut nefandila. Ještě během ticha kotle domácích se prosadil Tomáš Chorý a do poločasu přidal ještě jeden gól. Ve druhém dějství po samostatném úniku jistil výhru „sešívaných“ Michal Sadílek. Dva mladí slávisté si připsali debut. Nejprve nastoupila posila z Dukly Samuel Isife. Ke konci utkání se k němu přidal Mubarak Suleiman, který se prosadil stejně jako proti Benfice v juniorské Lize mistrů. Slavia navýšila náskok na prvním místě na osm bodů, druhá Sparta má zítřejší zápas k dobru. Mladá Boleslav zůstává čtrnáctá.