Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-08-10 10:00:00

Krize na Blízkém východě: Po izraelském útoku na školu v Gaze jsou hlášeny desítky mrtvých

Odhady počtu mrtvých se pohybují mezi 60 a 100, Izrael tvrdí (jako obvykle), že zasáhl "velitelské a kontrolní středisko teroristů Hamásu"Izraelský útok na školu v Gaze si vyžádal desítky mrtvýchPo izraelském úderu na školu Tabeen ve městě Gaza byly v noci na sobotu hlášeny desítky mrtvých a zraněných.Vláda řízená Hamásem sděluje, že při úderu bylo zabito více než 100 lidí a mnoho dalších bylo zraněno.    Zdravotníci v Gaze však odhadují počet mrtvých na přibližně 60.    Izraelská armáda ve svém prohlášení uvedla, že její letectvo se zaměřilo na velitelské a kontrolní středisko, kde se ukrývali velitelé a operativci Hamásu.    IDF uvedly, že přijaly opatření ke snížení rizika poškození civilistů, "včetně použití přesné munice, leteckého sledování a zpravodajských informací". K informacím o obětech z Gazy se nevyjádřila.    Tři střely prolétly školou a mešitou uvnitř, kde se  ukrývalo asi 6 000 vysídlených lidí, uvedl Mahmúd Bassal, mluvčí první pomoci civilní obrany, která působí pod vládou řízenou Hamásem.    Bassal dodal, že se očekává, že počet mrtvých se zvýšíEgypt uvedl, že "úmyslné zabíjení" neozbrojených Palestinců ze strany Izraele ukazuje, že mu chybí politická vůle ukončit válku v Gaze.Prohlášení egyptského ministerstva zahraničí, které zprostředkovala tisková agentura Reuters, přichází poté, co bylo při izraelském útoku na školu v Gaze údajně zabito 60 až 100 Palestinců a desítky jich byly zraněny.Podle OSN bylo k 6. červenci ve válce přímo zasaženo nebo poškozeno 477 z 564 škol v Gaze. V červnu izraelský úder na školu ukrývající vysídlené Palestince v centrální části Gazy zabil podle místních zdravotníků nejméně 33 lidí, z toho 12 žen a dětí.Izrael obviňuje z úmrtí civilistů v Gaze Hamás a tvrdí, že tato skupina ohrožuje nebojující osoby tím, že využívá školy a obytné čtvrti jako základny pro operace a útoky.Ve svém dnešním prohlášení izraelská armáda uvedla, že škola se nacházela vedle mešity sloužící jako úkryt pro obyvatele města Gazy.

Čas načtení: 2024-07-08 10:59:07

Rusové zabili při vzdušném útoku několik lidí v Kyjevě i Kryvém Rihu

Rusko dopoledne provedlo rozsáhlý vzdušný útok na Ukrajině, který si v Kyjevě vyžádal pět mrtvých a devět zraněných, uvedly ukrajinské úřady. Útok na město Kryvyj Rih si vyžádal deset mrtvých, uvedly podle Reuters místní úřady s tím, že dalších 31 lidí utrpělo zranění. Podle prezidenta Volodymyra Zelenského byla zasažena také dětská nemocnice. V Kyjevské oblasti pracuje protivzdušná obrana, ukrajinská metropole hlásí dopad trosek do rezidenčních čtvrtí. Letecký poplach byl vyhlášen pro celou zemi.

Čas načtení: 2024-05-26 14:05:00

Zelenskyj po ruském útoku na obchodní dům: Jasný terorismus! Mrtvých jsou desítky

Bilance sobotního ruského vzdušného útoku naváděnými střelami na hypermarket na okraji Charkova vzrostla na 14 mrtvých a 43 raněných. Informovaly o tom dnes místní úřady, které předtím hovořily o 12 mrtvých. Jiný sobotní útok na obytnou budovu v centru druhého největšího ukrajinského města si vyžádal 25 raněných. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj uvedl,  že v hypermarketu se stavebními potřebami mohlo být v době útoku přes 200 lidí. Starosta Charkova Ihor Terechov informoval, že v hobbymarketu bylo v době úderu zhruba 120 lidí a označil útok za "jasný terorismus". Ukrajinský ministr vnitra Ihor Klymenko na platformě Telegram doplnil, že 16 lidí je po útoku nadále nezvěstných.

Čas načtení: 2024-05-27 10:00:00

Gaza: Humanitární organizace jsou zděšeny izraelským útokem na uprchlický tábor v Rafáhu

"Záběry ohořelých těl, které přicházejí od našich partnerů, jsou jizvou na tváři lidstva a světového společenství, které dosud selhalo při ochraně obyvatel Gazy."- Podle palestinských zdravotníků zemřelo nejméně 35 lidí. Izraelská armáda uvedla, že zasáhla areál Hamásu v Rafáhu a zabila vysoké představitele Hamásu a že incident „prověřuje“.- Humanitární organizace poskytující pomoc prohlašují, že jsou „zděšeny“ izraelským úderem na stany, v nichž jsou ubytováni vysídlenci, ve městě Rafáh na jihu země, který si vyžádal nejméně 35 mrtvých. - Organizace ActionAid vydala prohlášení v reakci na útok v západním Rafáhu, který označila za „krutý“.Charitativní organizace uvedla, že v Gaze není zaručena bezpečnost nikoho, a zopakovala své výzvy k okamžitému příměří.V prohlášení organizace ActionAid se uvádí:LJsme rozhořčeni a zdrceni nedávnými útoky v západním Rafáhu, kde izraelské stíhačky vypálily osm raket na provizorní přístřešky pro vnitřně vysídlené osoby vedle skladů Unrwa, kde je uložena životně důležitá pomoc.    Tyto přístřešky měly být bezpečným útočištěm pro nevinné civilisty, přesto se staly terčem brutálního násilí. Děti, ženy a muži jsou pod svými stany a přístřešky upalováni zaživa.    Civilní obrana v Gaze odhaduje, že v cílových oblastech se v současné době nachází přibližně 100 000 vnitřně vysídlených osob. Doposud bylo nalezeno 50 ohořelých těl, která se lidé snaží zpracovat v zuřícím ohni. Předpokládáme, že počet obětí bude stoupat.    Záběry ohořelých těl, které přicházejí od našich partnerů, jsou jizvou na tváři lidstva a světového společenství, které dosud selhalo při ochraně obyvatel Gazy. Jeden z našich kolegů z ActionAid tomuto zvěrstvu unikl jen o vlásek, protože opustil úkryt pouhý den před útokem. V Gaze však není zaručena bezpečnost nikoho."Lékaři bez hranic (MSF) uvedli, že desítky mrtvých a zraněných byly přivezeny na traumatologickou stabilizaci, kterou skupina podporuje.Skupina pro pomoc uvedla v příspěvku Twitteru:    Jsme zděšeni touto smrtící událostí, která opět ukazuje, že nikde není bezpečno.Vládní mediální kancelář v Gaze, kterou řídí Hamás, dříve uvedla, že útok zasáhl středisko provozované agenturou OSN pro palestinské uprchlíky poblíž Rafáhu, a prohlásila, že šlo o „strašlivý masakr“. Šlo o útok na oblast, kterou předtím izraelská armáda dezignovala jako bezpečnou. Záběry z místa ukázaly rozsáhlou zkázu v táboře, jehož okolí zachvátil rozsáhlý požár. Izraelská armáda uvedla, že její letectvo zasáhlo areál Hamásu a že úder byl proveden „přesnou municí a na základě přesných zpravodajských informací“.Izraelská armáda uvedla, že zabila Yassina Rabia a Khaleda Nagara, oba vysoké představitele palestinské militantní skupiny na okupovaném Západním břehu Jordánu, informuje agentura France-Presse.Dodala, že     ... si je vědoma zpráv, které naznačují, že v důsledku úderu a zažehnutého požáru bylo v oblasti zraněno několik civilistů. Incident je v současné době prověřován.Izraelská armáda uvedla, že v neděli bylo z Rafáhu vypáleno nejméně osm raket směrem na centrální oblasti země, přičemž poprvé po několika měsících byly údery zaměřeny na obchodní centrum Tel Aviv.

Čas načtení: 2024-06-27 07:53:32

Nejméně 5 mrtvých civilistů a 41 zraněných po ruském raketovém útoku na Pokrovsk

V Doněcké oblasti na Ukrajině došlo k tragické události. Město Pokrovsk se stalo terčem útoku ruskými balistickými raketami. Podle místních úřadů si útok vyžádal nejméně pět obětí na životech a 41 zraněných, píše deník The Kyiv Independent. The post Nejméně 5 mrtvých civilistů a 41 zraněných po ruském raketovém útoku na Pokrovsk first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-29 22:44:00

ONLINE: Ruský útok na Vilňansk zabil sedm lidí, Zelenskyj žádá urychlit dodávky zbraní

Ruský útok na ukrajinské město Vilňansk nedaleko Záporoží si vyžádal sedm mrtvých včetně dvou dětí, uvedl dnes šéf oblasti Ivan Fedorov. Zásah podle něj utrpěl infrastrukturní objekt, obchod a obytné domy. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v reakci na útok vyzval k urychlení dodávek zbraní. Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že zasáhlo místo vykládky železniční soupravy s vojenskou technikou. "Nepřítel zabil sedm lidí ve Vilňansku v Záporožské oblasti. Dva z mrtvých jsou děti. Počet zraněných se zvýšil na deset osob," uvedl Fedorov. Dramatické dění kolem války na Ukrajině a ruské agrese sledujeme na Blesk.cz v podrobné online reportáži.  

Čas načtení: 2024-06-30 22:45:00

ONLINE: Rusové svrhávají stovky bomb týdně, uvedl Zelenskyj a znovu žádal Západ o zbraně

Rusové svrhávají stovky bomb týdně, uvedl Zelenskyj a znovu žádal Západ o zbraně. Ruský útok na ukrajinské město Vilňansk nedaleko Záporoží si vyžádal sedm mrtvých včetně dvou dětí, uvedl dnes šéf oblasti Ivan Fedorov. Zásah podle něj utrpěl infrastrukturní objekt, obchod a obytné domy. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v reakci na útok vyzval k urychlení dodávek zbraní. Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že zasáhlo místo vykládky železniční soupravy s vojenskou technikou. "Nepřítel zabil sedm lidí ve Vilňansku v Záporožské oblasti. Dva z mrtvých jsou děti. Počet zraněných se zvýšil na deset osob," uvedl Fedorov. Dramatické dění kolem války na Ukrajině a ruské agrese sledujeme na Blesk.cz v podrobné online reportáži.  

Čas načtení: 2024-07-01 08:40:59

Záběry ukazují zkázu po ruském útoku ve Vilniansku na jihu Ukrajiny. Hlášeno je 7 mrtvých a desítky zraněných

Ukrajinské město Vilniansk se stalo terčem ruského raketového útoku, který si vyžádal životy sedmi civilistů včetně dětí a zranil desítky dalších, informuje deník The Hill. The post Záběry ukazují zkázu po ruském útoku ve Vilniansku na jihu Ukrajiny. Hlášeno je 7 mrtvých a desítky zraněných first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-07-08 10:18:00

Rusko zasáhlo v Kyjevě dětskou nemocnici

Kyjev - Dnešní rozsáhlý ruský vzdušný útok si na několika místech Ukrajiny vyžádal nejméně 20 mrtvých a desítky zraněných, uvedlo ukrajinské ministerstvo vnitra. Nejméně devět mrtvých hlásí Kyjev,...

Čas načtení: 2024-07-08 13:51:00

Jeden z nejhorších útoků od začátku války. Rusové zasáhli dětskou nemocnici

Pondělní rozsáhlý ruský vzdušný útok si na několika místech Ukrajiny vyžádal nejméně 20 mrtvých a desítky zraněných, uvedlo ukrajinské ministerstvo vnitra. Nejméně devět mrtvých hlásí Kyjev, podle jehož starosty Vitalije Klička šlo o jeden z...

Čas načtení: 2024-05-27 06:06:11

Tragédie v zábavním parku: Požár v Indii si vyžádal životy nejméně 27 lidí

Tragický požár v zábavním parku ve městě Rajkot v západoindickém státě Gujarat si vyžádal životy nejméně 27 lidí, včetně dětí. K požáru došlo během víkendového odpoledne, kdy park obvykle navštěvují rodiny, které si užívají prázdniny, píší deníky Sky a Indianexpress. The post Tragédie v zábavním parku: Požár v Indii si vyžádal životy nejméně 27 lidí first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-04-06 11:57:54

Noční útok Ruska na Charkov si vyžádal 6 obětí. Cílem byly civilní objekty

Při nočních útocích Ruska na Charkov bylo zabito šest lidí a nejméně deset dalších bylo zraněno, informuje ukrajinská agentura Unian nebo Interfax-Ukraine. The post Noční útok Ruska na Charkov si vyžádal 6 obětí. Cílem byly civilní objekty first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-04-06 11:43:49

Dronový útok na ruskou leteckou základnu si údajně vyžádal ztráty na životech a technice

Pokud se potvrdí, že ukrajinská armáda způsobila Rusům takové škody, tento útok by patřil mezi nejúspěšnější ukrajinské přeshraniční útoky. The post Dronový útok na ruskou leteckou základnu si údajně vyžádal ztráty na životech a technice first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-04-17 10:57:22

Ruské rakety zasáhly Černihiv. Útok si vyžádal oběti i zraněné

Rusové zaútočili ve středu 17. dubna ráno třemi raketami na město Černihiv. Vedoucí vojenské správy Černihivské oblasti, Viačeslav Chaus, to oznámil na telegramu s tím, že: "Nepřítel zaútočil na Černihiv raketami. Jsou tam oběti." Chaus informoval, že ruské rakety zasáhly poblíž centra Černihivu a způsobily mnoho zranění a úmrtí. Na místě zasahují záchranáři a zdravotníci. The post Ruské rakety zasáhly Černihiv. Útok si vyžádal oběti i zraněné first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-13 15:00:01

Britské věžáky se mohou zřítit. Našim panelákům to prý nehrozí. Můžeme tomu věřit?

Britský Guardian uvedl, že vládní bezpečnostní experti v roce 2022 varovali před zřícením mnoha výškových budov postavených z betonových panelů. Ty ani přes důrazné upozornění nebyly opraveny. Uniklé dokumenty odhalují varování odborníků, že „budovy, u nichž měly být v předchozích desetiletích provedeny sanační práce, nebyly sanovány“ a že pro takové budovy existují „následné důsledky pro bezpečnost“. V prosinci 2021 také upozornili na to, že mnoho konstrukčních závad zůstalo skryto před zraky a že trh upřednostňuje zisk před bezpečností. Obrovský požár bytu si vyžádal evakuaci celého paneláku Číst více Stovky rodin evakuovány Varování se objevila v době, kdy byly z patnáctipatrového věžáku Barton House v Bristolu evakuovány stovky rodin kvůli obavám, že by možný výbuch mohl představovat „riziko pro konstrukci“, která je vyrobena z panelových bloků. Více než 250 dospělých a dětí bylo 14. listopadu požádáno, aby opustili Barton House. Večer se změnil v chaos. Asi 17 rodin odmítlo odejít, některé uvedly, že nemají kam dát své domácí mazlíčky nebo prostě nemají kam jít. Rozhodly se zůstat v budově, o které statik prohlásil, že nevydrží žádný velký náraz, požár ani výbuch, jak uvedla BBC.  Věžák v Bristolu byl postaven v roce 1958. Hlavní závada spočívala v tom, že beton nebyl při stavbě řádně připevněn. Starosta Bristolu Marvin Rees uvedl, že „chybí konstrukční vazby mezi podlahami a nosnými vnějšími stěnami“. To také znamená, že budova má „nižší odolnost vůči požárům“. Takže po pěti požárech výškových budov, k nimž došlo v Bristolu předchozího roku, se rada rozhodla, že s evakuací nemůže otálet. Tragédie vedly k přísným bezpečnostním předpisům Tlak na přijetí programu, který by prověřoval bezpečnost sociálního bydlení, postaveného ze stárnoucích betonových bloků, se objevil po požáru čtyřiadvacetipatrové bytové věže, k němuž došlo v londýnském Grenfellu v roce 2017 a jenž si vyžádal 72 obětí. Jak uvedl The Guardian, mluvčí odpovědného ministerstva prohlásil, že po této tragédii vláda zavedla „jedny z nejpřísnějších bezpečnostních předpisů pro budovy na světě“. Již v minulosti byly tyto předpisy zpřísněny poté, co se částečně zhroutila dvaadvacetipatrová výšková budova v londýnském Newhamu, k čemuž došlo již dva měsíce po jejím otevření, tedy v roce 1968. Kolaps způsobil výbuch plynu, který poškodil některé z nosných zátěžových stěn. Tato událost poprvé vážně otřásla důvěrou Britů v bezpečnost výškových obytných budov. Poválečný boom panelových staveb Po válce trápil celou Evropu velký nedostatek bytů. Současně již lidé vyžadovali jistý standard bydlení, chtěli mít tekoucí vodu, vytápění nebo splachovací záchody. V celé Evropě nastoupila prefabrikace jako způsob, jak problém s bydlením vyřešit. Kromě toho umožnila, aby se část náročné činnosti, kterou výstavba vyžaduje, přemístila z místa staveniště do výroby. Život v poválečném Londýně: Špína, bída, prostituce, ale i láska a štěstí Číst více Kdy paneláky doslouží? V nejbližší době krize nehrozí V panelácích bydlí značná část Čechů. Vnucuje se otázka, co nastane, až paneláky doslouží a stanou se neobyvatelnými. Podle původních očekávání měla životnost panelového domu činit asi 30 až 50 let. Tuto hranici již řada sídlišť překročila.  Jiří Witzany, bývalý rektor ČVUT, v rozhovoru pro ČRo Plus tvrdil, že žádná okamžitá krize s konstrukcí panelových domů u nás nehrozí. Jsou-li panelové stavby průběžně opravovány, jejich zbytková životnost, tedy ta, která je před námi, činí minimálně 50 až 75 let nebo i více. Podobně se vyjadřují i jiní odborníci.  Můžeme tedy doufat, že české paneláky jsou bezpečné a vydrží ještě dlouho.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tresty pro neposlušné otrokyně v sultánově harému: Čekal je život, jaký určitě nechtěly.  

Čas načtení: 2024-07-08 10:59:07

Rusové zabili při vzdušném útoku několik lidí v Kyjevě i Kryvém Rihu

Rusko dopoledne provedlo rozsáhlý vzdušný útok na Ukrajině, který si v Kyjevě vyžádal pět mrtvých a devět zraněných, uvedly ukrajinské úřady. Útok na město Kryvyj Rih si vyžádal deset mrtvých, uvedly podle Reuters místní úřady s tím, že dalších 31 lidí utrpělo zranění. Podle prezidenta Volodymyra Zelenského byla zasažena také dětská nemocnice. V Kyjevské oblasti pracuje protivzdušná obrana, ukrajinská metropole hlásí dopad trosek do rezidenčních čtvrtí. Letecký poplach byl vyhlášen pro celou zemi.

Čas načtení: 2024-07-09 10:53:52

Bilance ruského útoku na Kyjev: Čtyři mrtvé děti

Ruský pondělní barbarský útok na Kyjev si vyžádal životy čtyř dětí, při odklízení trosek v Ševčenkivské čtvrti metropole záchranáři našli v noci na úterý další tělo chlapce. Oznámila to ukrajinská Státní služba pro mimořádné události (DSNS) na Telegramu. Obětí útoku na dětskou nemocnici Ochmatdyt je také teprve třicetiletá pediatrička Světlana Lukjančuková. Dohromady si pondělní útok na Ukrajinu vyžádal na 40 obětí, dalších zhruba 170 lidí bylo zraněno.

Čas načtení: 2025-04-06 06:47:00

ONLINE: Noční nálet na Kyjev, kvůli útoku na západě vzlétly polské i spojenecké stíhačky

Ukrajinské hlavní město Kyjev bylo v noci pod palbou ruského nepřítele, který si vyžádal několik zraněných. Kvůli útokům na západě Ukrajiny vzlétly polské a spojenecké stíhačky. Ruský raketový útok na ukrajinské město Kryvyj Rih si v pátek vyžádal nejméně 18 životů, včetně 9 dětských. Přes 50 lidí při zásahu obytné čtvrti utrpělo zranění, informuje agentura Reuters s odvoláním na zdejší činitele. 

Čas načtení: 2025-06-15 06:17:00

Írán zaútočil raketami na Izrael. Nejméně osm mrtvých a na 200 zraněných

Nejméně čtyři mrtvé si vyžádal zásah íránské rakety ve městě Bat Jam v centrální části Izraele, kde se stále pohřešují desítky lidí, kteří mohou být pod sutinami. Předchozí bilance činila tři oběti, pak ale záchranáři v troskách objevili tělo osmileté dívky. Čtyři oběti si vyžádal také íránský útok na město Tamra na severu země, všechny jsou to ženy z jedné rodiny, uvedla dnes izraelská média. Zranění při íránských útocích podle záchranářů utrpěly dvě stovky lidí.

Čas načtení: 2025-09-24 15:53:00

Tajfun Ragasa má už 17 obětí a ochromil Hongkong. „Voda udeřila jako tsunami,“ hlásí svědkové

Už více než dva miliony lidí evakuovala Čína z jižních oblastí země kvůli tajfunu Ragasa, který si na Tchaj-wanu vyžádal 17 obětí a prudkým deštěm se silným větrem ochromil Hongkong. Nejsilnější tajfun letošní sezony dnes zasáhl jihočínské město Jang-ťiang a míří k městu Mao-ming v provincii Kuang-tung, kde jsou jedny z největších ropných rafinérií v Číně, informovala agentura Reuters. Tchaj-wan zasáhl tajfun v úterý; podle aktuálních informací si vyžádal 17 obětí a dalších 17 lidí zůstává pohřešováno. 

Čas načtení: 2021-12-28 14:12:11

Galerie Jaroslava Fragnera zaostří na téma udržitelné architektury a dřevostaveb

Pražská Galerie Jaroslava Fragnera otevře 14. ledna výstavu s názvem A Heart of Wood, na představí tvorbu v mezinárodním měřítku vysoce respektovaného švédského ateliéru White Arkitekter. Ten se systematicky věnuje ekologicky a sociálně udržitelné architektuře s využitím dřeva jako významného obnovitelného materiálu a jako jeden z prvních se přihlásil k výzvě navrhovat a realizovat do konce dekády uhlíkově neutrální stavby. V roce 2016 ateliér vyhrál soutěž na kulturní centrum a postavil dvacetipatrovou budovu, novou dominantu pětatřicetitisícového města Skellefteå v severním Švédsku. Sara Kulturhus je jednou z nejvyšších dřevěných výškových staveb na světě. Výstava v Galerii Jaroslava Fragnera se soustředí zejména na toto nové kulturní centrum, které vzbudilo zájem a uznání již během realizace. Stavba vznikla přímo ve středu města známého zejména těžbou zlata a spojuje v sobě řadu funkcí: divadlo, muzeum, uměleckou galerii, veřejnou knihovnu, konferenční centrum a hotel. Budova je postavena především ze dřeva z regionálních lesů. Solární panely a další účinné energetické systémy rovněž přispívají k minimalizaci uhlíkové stopy. Výstava A Heart of Wood (tj. srdce ze dřeva) nabízí nejen pohled do inovativního stavebního procesu, ale představuje také mnoho podob využití této gigantické dřevostavby včetně společenských a kulturních budov. Snahou municipality těžařského města i architektů bylo navrhnout Sara Kulturhus tak, aby se stal přátelským prostorem pro všechny obyvatele bez ohledu na jejich dosavadní zájem o kulturu. Vítá zájemce o kulturní vyžití na úrovni regionální, národní i mezinárodní, a zároveň je také výjimečnou ukázkou udržitelné architektury. Hlavním cílem architektů bylo poukázat na možnosti použití dřeva jako konstrukčního materiálu pro složité výškové budovy v rámci udržitelné výstavby. Různorodý program si vyžádal řadu inovativních konstrukčních řešení při zapracování nejrůznějších požadavků, od flexibility přes akustiku až po celkovou statiku. Architektonický návrh umožnil, aby nosná konstrukce vznikla bez betonu, což výrazně urychlilo dobu výstavby a zcela zásadně snížilo uhlíkovou stopu. Atelier White Arkitekter, který založil v roce 1951 Sidney White, dnes patří mezi přední skandinávské architektonické kanceláře a zaměstnává téměř 800 lidí v pobočkách ve Švédsku, Norsku, Velké Británii, Německu, Kanadě a východní Africe. Zabývá se zejména udržitelnou architekturou, urbanismem, krajinářskou architekturou a interiérovým designem. Ateliér vnímá své poslání v uskutečnění udržitelného života prostřednictvím architektury. Na výstavu White Arkitekter naváže tématem dřevostaveb a udržitelnosti od května výstava American Framing, která byla s úspěchem prezentována v Benátkách, a v létě také tradiční Landscape festival, jenž se po dvouleté pauze přesune opět do Prahy. Více informací najdete na www.gjf.cz.

Čas načtení: 2021-09-17 19:07:50

Hon na hyeny

V článku Česká justice převzala nepřesnou zprávu ČTK jsem komentoval zprávu ČTK z jednoho dílčího jednání zlínské pobočky Krajského soudu Brno, aniž bych řádně vysvětlil, o co se v procesu jedná. Není to ostatně zřejmé ani ze zmíněné zprávy ČTK. Proto se k příběhu vracím. Vydělávání peněz zneužitím tísně zámožných obviněných považuji za hyenismus. Dostat se do mlýnských kol trestního řízení je neštěstí samo o sobě. Obvinění psychicky strádají, trápí je zhoršení společenského postavení, opouštějí je (špatní) přátelé, někdy se jim rozpadají rodiny a náklady na obhajobu je ruinují. Obohatit se na jejich účet odčerpáním dalších prostředků nabízením předstírané pomoci je skutek, hodný opovržení. Proto tento v podstatě jednoduchý proces stojí za pozornost. Příběh, jímž se zabývá soud ve zmíněném řízení, je vzorovou ukázkou hyenismu zločinců. Jejich obětí měl být zámožný podnikatel J. N., který se dostal před soud kvůli údajnému vydírání svého veledlužníka P. B. Krátce před podáním obžaloby se k němu nechal uvést K. E. a nabídl mu zastavení trestního stíhání za obrovské snížení pohledávky za P. B. Tvrdil, že jej vyslal zmocněnec veledlužníka, který mu ale svůj zájem osobně potvrdil a slíbil provizi za úspěšné vyřízení zadání. K. E. ale neuspěl: obviněný jej odmítl s tím, že si nebude kupovat spravedlnost. Ostatně vyjednavač ani nedokázal vysvětlit mechanismus zastavení trestního stíhání. J. N. si tehdy neuvědomil, že asi čelil pokusu o podvod a nepodal trestní oznámení. Sice o příhodě hovořil při své obhajobě a ostatně K. E. a jeho průvodce P. K. později o té věci vypovídali před soudem, ale státního zástupce ani soudce to nezaujalo. Když konečně padlo trestní oznámení, skončilo založeno v archivu příslušného útvaru NCOZ. V této části děje byl P. K. pouhým zprostředkovatelem setkání, průvodcem a pozorovatelem. Zážitek jej ale inspiroval k vymyšlení dalšího pokusu o podvod. Vůně velkých peněz ho zmámila. Oslovil znova opatrného J. N., tehdy již obžalovaného, a nabídl mu zařízení zprošťujícího rozsudku za 20 milionu korun na úplatky a jeho provizi. Po prvostupňovém rozsudku přišel opět a vysvětlil nepravomocně odsouzenému, že rozsudku mohl uniknout, kdyby zaplatil. Nabízel, že může zařídit vrácení spisu zpět do Zlína rozhodnutím odvolacího soudu. Ale nabízená služba podražila o pět milionu korun. Přicházel pak opakovaně a vůbec ho nenapadlo, že by jejich schůzky mohla sledovat policie. Předstíral, že mluví za skupinu, která má rozvinuté styky zejména mezi státními zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a přes přísedící může ovlivnit soudce. Později se ukázalo, že skutečně nebyl sám. Získal spolupracovníka V. N., jenž se dobře znal s K. J., jedním z přísedících. Jeho přičiněním mohl před J. N. předvádět, že má průběžné informace o dění uvnitř senátu. S účelem získávání informací jej ale neseznámil. Dalším byl právník S.N., vypuzený z advokacie, který poskytoval právnické rady a vyprávěl, že se ze studií zná s některými státními zástupci z Olomouce, s nimiž se může radit, a vykonal i další „záslužné“ skutky. Nebál se zatelefonovat na Vrchní soud v Olomouci, vydávat se za obžalovaného a dožadovat se informací o stavu odvolacího řízení. Domluvil si schůzku s jedním z olomouckých státních zástupců a spiklenci umožnili podváděnému J. N. setkání zpovzdálí pozorovat. Doporučil, aby obhajoba poskytla nějaký nový významný důkaz v neprospěch veledlužníka. Následně se pak našel svědek, který písemně sdělil soudu, že jej P. B uplácel, aby podal svědectví v jeho prospěch. Předseda senátu jej ale ani nevpustil do soudní síně, takže tato iniciativa pachatelů vyzněla naprázdno. P. K. ale neodkryl svým společníkům smysl jejich podnikání: měli podporovat obhajobu J. N. a těšit se na provizi za úspěch. P. K. jim údajně vyprávěl, že odsouzený J. N. jim po zproštění obžaloby svěří vymáhání mnohamilionové pohledávky za bývalým společníkem P. B. Nakonec na P. K. policie nastražila past: umožnila mu odvézt si z vily J. N. Deset milionů korun v bankovkách „ jako zálohu“. Do zatčení stačil z nich utratit necelé dva miliony a zbytek někde dobře uschoval. Pak ale spadla klec. Policie zadržela celou trojici a k ní navíc přísedícího J. K. Ve vazbě ale zůstal jen P. K. Přísedícího policie neobvinila. Ruče rezignoval na funkci, takže nemůže být potrestán aspoň kázeňsky. Dokazování před soudem proběhlo standardním způsobem a po jednání z 15.září je prakticky ukončené. Průběh tohoto jednání měl povahu paběrkování: četly se některé listiny, soud si vyžádal drobná doplňující vysvětlení od obžalovaného P. K. a poškozeného J. N. Požadavku obhájce na přehrání několika zvukových záznamů vyhověl soud jen částečně: něco nechal přehrát, ale část přehrávek nahradil přečtením jejich přepisů. Nejvýznamnější událostí bylo vyhlášení usnesení o ponechání P. K. ve vazbě. Předseda senátu odůvodnil rozhodnutí blízkostí vyhlášení rozsudku, jež povede k nahrazení vazby výkonem trestu. Obvinění P. K. a S. N. doznali vinu a požádali o dohodu o vině a trestu. Tím výrazně zjednodušili práci soudu. Nemusel totiž provádět dokazování za účelem jejich usvědčení. Naproti tomu V. N. brání svou nevinu přímo sveřepě. Policie o něm tvrdí, že se před předváděním olomouckého státního zástupce zúčastnil setkání v lese s J. N. a s P. K. Obžalovaný účast na schůzce tvrdošíjně popírá. Je prokázané, že k ní došlo a mimo P. K. a J. N. se jí zúčastnil další muž, jehož J. N. neznal. Uvedl o něm, že měl kapuci, takže přítomnost S. N. nemůže popřít ani potvrdit. Hlavní obžalovaný samozřejmě zná totožnost „muže s kapucí“, ale nejeví chuť potvrdit kamarádovi V. N. alibi. Pro obžalovaného V. V. je situace vskutku nepříjemná: je možné, že v případě vyvrácení domněnky o jeho účasti na lesní schůzce by měl naději na zproštění obhajoby, protože není prokázáno, že by znal důvody zájmu obžalovaného P. K. o jím získávané informace od přísedícího K. J. Proces již brzy skončí a jeho výsledek potvrdí výjimečnou platnost přísloví „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Je ovšem holou skutečností, že policie obžalovaného P. K. poskytnutím státních peněz (schváleným státním zástupcem) do jámy postrčila, protože poškozený J. N. by v žádném případě požadované výpalné nezaplatil.  

Čas načtení: 2021-01-14 20:30:09

Na Správu pražských hřbitovů míří trestní oznámení za nákup předraženého pohřebního vozu

Kverulant.org v závěru loňského roku odhalil, že se Správa pražských hřbitovů chystá koupit dva roky starý pohřební automobil Mercedes za cenu vyšší, než byla cena vozu nového. Než k nákupu došlo, upozornil na chystaný tunel pražský magistrát. Marně a vůz byl za 3,4 milionů korun zakoupen. Proto Kverulant podal 14. ledna trestní oznámení. Kverulant v závěru roku 2020 odhalil, že Správa pražských hřbitovů, příspěvková organizace hlavního města Prahy, podepsala 19. listopadu kupní smlouvu na téměř dva roky starý pohřební automobil Mercedes-Benz E 200. Kupní cena činila přesně 3 387 879 korun. Vůz prodával živnostník Jan Popelář a má najeto 28 tisíc kilometrů. Přitom podobné vozy se v Německu prodávaly o téměř milion korun levněji. Kverulant si také vyžádal informace od německého úpravce vozidel Mercedes, firmy Kuhlmann-Cars, který se na podobná vozidla specializuje, a zjistil, že již za 3,1 milionu korun by mohla mít Praha zcela nový vůz. Kverulant o problematickém nákupu počátkem prosince informoval vedení pražského magistrátu a chtěl věřit, že nákup bude zastaven. Nestalo se tak. Nákup byl realizován. Kverulant je přesvědčen, že nákup konkrétního předraženého vozu byl předem domluven s dodavatelem. Na nákup vozu sice hřbitovní správa vypsala výběrové řízení, ale jeho podmínky byly předem „ušity“ pro Jana Popeláře. Této hypotéze také nasvědčuje fakt, že se do soutěže přihlásil jako jediný dodavatel. Proto Kverulant podal na vedení hřbitovů trestní oznámení. Předražený nákup pohřebního vozidla není zdaleka první podezřelý nákup organizace zodpovědné za pražské hřbitovy. Audit provedený v roce 2017 společností Ernst & Young jich odhalil hned několik. Audit tehdy ukázal na obdobný případ. Šlo o zakázku na nákup nákladních automobilů skoro za tři miliony korun. Firmy, které se o ni ucházely, pravděpodobně spolupracovaly při přípravě cenových nabídek. To auditoři dokládali i tím, že některé části písemných nabídek byly u obou společností totožné, a obsahovaly dokonce i stejné překlepy. Do této zakázky se navíc přihlásily právě jen tyto dvě firmy. Zatímco ostatní odradil fakt, že požadavky správy hřbitovů žádný automobil v Česku nesplňuje, tyto dvě společnosti prostě napsaly, že takové vozidlo neexistuje, a nabídly jiné. To sice požadavky nesplňovalo, ale správa jejich nabídku nevyřadila. Jedním z nejzásadnějších zjištění auditu pak byla zakázka za 42 milionů korun na likvidaci odpadu. Správa platila podle hmotnosti odvezeného množství. Jenže podle závěrů auditu odvezený odpad nijak nevážila ani neevidovala, takže nemohla mít přehled, za co vlastně více než 800 tisíc měsíčně platila. Kontrola dále ukázala na dvojici zakázek v celkové hodnotě přes tři miliony korun, kdy si nechala správa hřbitovů zhotovit znalecký posudek na stav svého majetku. Jeho výsledkem bylo doporučení majetek zlikvidovat. Následně si správa od stejné firmy, která likvidaci doporučila, koupila nové zboží. Takhle správa vyhodila dva elektromobily a za dvacet dní nato si koupila pět nových za cenu dvou milionů korun. Vedení navíc vůbec nedokázalo doložit, jakým způsobem byly elektromobily zlikvidovány. Podobně postupovala Správa pražských hřbitovů také v případě nákupu zahradní techniky. Stejná firma, od níž si ji organizace kupuje, dělala posudky na křovinořezy. Doporučila je vyměnit. A dodala nové. Správa navíc firmě nechala vyřazený materiál k likvidaci. Obdobný byl také případ dvou propojených firem Lasesmed a Premio Invest, které mezi lety 2013 a 2015 dostaly od Správy pražských hřbitovů řadu menších zakázek na drobné stavební práce, úklidové služby nebo na dodávky a montáž laviček dohromady za 1,3 milionu korun. Firmy, které v rámci jedné zakázky soutěžily proti sobě, patřily dvěma členům ČSSD v Praze 14 a provozovnu mají na stejné adrese.     Autor je ředitel a zakladatel obecně prospěšné společnosti Kverulant.org. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-11-29 17:00:49

Antimonopolní úřad po Kverulantově podání zahájil proti Středočeskému kraji dvě správní řízení kvůli autobusům

Středočeský kraj za dob Davida Ratha zajišťoval autobusovou dopravní obslužnost téměř za miliardu korun ročně nevýhodnými smlouvami uzavřenými bez soutěže. Cílem Kverulanta je již od roku 2010 tuto praxi zrušit a přimět krajský úřad k uspořádání transparentního výběrového řízení. To se mu bohužel stále nepodařilo, dokonce ani poté, co byl Rath v květnu 2012 zatčen s krabicí od vína plnou úplatků. V roce 2019 Středočeský kraj pod vedením hejtmanky Jermanové rozhodl, že bude dál pokračovat v tunelářské praxi a prodloužil smlouvy se stávajícími autobusovými dopravci o pět let až do roku 2024 a s dalšími uzavřel nové rovněž bez soutěže. Kverulant.org opět protestoval a podal podnět k antimonopolnímu úřadu. Ten mu nyní sdělil, že se Středočeským krajem zahájil hned dvě správní řízení. Autobusovou dopravu zajišťuje kraj smlouvou s dopravcem, u něhož si objedná obslužnost pro vybrané lokality a dohodne jízdní řády. Protože by se kraji nemělo primárně jednat o zisk, ale o blaho obyvatel, je logické, že takto poskytovaná doprava nemusí být rentabilní. Proto je tomuto vybranému dopravci hrazena tzv. prokazatelná ztráta, kterou utrpí tím, že jezdí na nevýdělečných linkách. Na první pohled je tento princip v pořádku. Háček tu ale přeci jen je, a to, jak se stanovuje ona prokazatelná ztráta? Jakmile je jednou tato částka stanovena, má dopravce bez sebemenší námahy zajištěnu existenci na mnoho let. Nemusí sledovat konkurenci, snažit se snižovat náklady, lákat cestující na služby. Má svou jistou proplacenou prokazatelnou ztrátu. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007, o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici, vstoupilo v platnost 3. prosince 2009. Pro smlouvu o veřejné službě stanovilo povinnost objednatelů vybírat dopravce ve výběrových řízeních. Předmětné nařízení stanovilo, že se tak má stát principiálně nejpozději do 3. prosince 2019. V létě 2019 se Středočeský kraj rozhodl, že bude dál pokračovat v tunelářské praxi, kterou nastavil David Rath, a to tím způsobem, že s částí dopravců bez soutěže prodlouží stávající smlouvy o pět let až do roku 2024, s dalšími pak uzavře nové rovněž bez soutěže. Kraj se hájil tím, že v nařízení Evropské unie našel skulinu, která mu umožňuje takto postupovat. Pokud necháme uplacené politiky rozhazovat naše peníze, budou tyto náklady zase jen stoupat. S tím se však Kverulant odmítá smířit, a proto se obrátil na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, aby prošetřil, zda prodloužení smluv s dopravci bez soutěže bylo skutečně v souladu se zákonem. V únoru 2020 ho ÚHOS informoval, že si od Středočeského kraje vyžádal stanovisko uvedené v Kverulantově podnětu a příslušnou dokumentaci. V listopadu 2020 mu ÚOHS sdělil, že zahájil přestupkové řízení hned ve dvou případech. A to pro uzavření smlouvy s dopravcem ARRIVA CITY a smlouvy s dopravcem ČSAD Střední Čechy. V obou případech jde největší firmy, které ve středočeském kraji působí. V obou případech antimonopolní úřad klade Středočeskému kraji za vinu, že se dopustil nezákonného jednání dle § 33, odstavec (1), písmeno f) zákona zákon č. 194/2010 Sb. o veřejných službách v přepravě cestujících. Tam se praví, že objednatel se dopustí přestupku tím, že uzavře smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním v rozporu s § 18.  Paragraf § 18 uvádí, že smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících, je sice teoreticky možné uzavřít přímým zadáním, ale jen pokud jsou splněny podmínky přímo použitelného předpisu Evropské unie. A ty v obou případech splněny nebyly. V září 2020 byla zveřejněna analýza nákladů na dopravní obslužnost v jednotlivých krajích. Zpracovala ji znalecká společnost Nexia AP na objednávku firmy Autobusy LK, patřící Libereckému kraji. Nexia AP v analýze porovnávala takzvanou cenu dopravního výkonu (CDV). Jde o základní cenu, od které se ještě odečítají tržby. V porovnání je uvedena jako vážený průměr, který zohledňuje i počet najetých kilometrů. Nejdražší, s částkou 48,73 Kč, je Dopravní společnost Ústeckého kraje, která tím zas a znovu dokazuje, že erár podnikat neumí a snad ani nemá. Na druhém místě je naprosto nepřekvapivě Středočeský kraj s částkou 47,22 Kč. Další informace naleznete v kauze Rathovy předražené autobusy.   Autor je ředitel a zakladatel obecně prospěšné společnosti Kverulant.org {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-11-23 21:03:44

Vídeňské milování: Teror v sedmi obrazech. Obraz první: Trocha střelby moc lidí nezabije

K teroristickému útoku ve Vídni muslimským útočníkem došlo 2. listopadu 2020, v den, kdy si lidé šli užít poslední noc před uzavřením kaváren a hospod – těsně před lockdownem. Spekuluje se, že útok možná měl být spáchán později, kvůli blížícímu se lockdownu ho pachatel uspíšil. Nebo proto, že den po islamistickém atentátu ve Vídni v úterý už delší dobu připravovala rakouská kontrarozvědka rozsáhlou razií proti islamistům. Tlumočník, který pro policii pracoval, akci prozradil. Proto muslimský terorista Kujtim Fejzullai urychlil svou akci, napsal list Heute. Z environmentálního pohledu ekologicky přijatelné, životní prostředí nepoškozující, střílení bezvěrců samopalem, můžeme popsat s využitím textu Češka zažila vídeňský teror na vlastní kůži. Během bestiálního útoku byla v centru města z webu Extra.cz: „Rakousko mělo těsně před lockdownem a lidé ve Vídni si šli užít poslední noc, kdy mohou do restaurací. Obyvatelé města se bavili, podniky praskaly ve švech a nebylo si pomalu kam sednout. Přesně toho využil dvacetiletý terorista Kujtim Fejzullai, který začal zběsile pálit do lidí. Nečekaný útok si vyžádal čtyři oběti a dvě desítky raněných. Ve městě panoval učiněný chaos. Eva V. … se vyrazila bavit s přáteli do jedné z restaurací. Nikdo z nich však netušil, co je ten večer čeká. Zatímco Eva s přáteli večeřela v restauraci Lugeck v ulici Sonnenfelsgasse, vypuklo v centru města hotové peklo. Fajzullai začal zběsile pálit do lidí přibližně 200 metrů vzdušnou čarou od místa, kde se v tu chvíli Češka nacházela. Zaměstnanci restaurace neváhali, zamkli dveře do podniku a nahnali hosty včetně Evy do druhého patra. Tam čekali ukrytí několik hodin, než se situace uklidnila. Všichni byli ve velké nejistotě, viděli jen z okna, jak se davy lidí ženou ulicemi z centra ven. Nikdo moc netušil, co se děje. „Všechny informace se k nám dostaly z Twitteru,“ popsala Eva … Musela se spolehnout na to, co čte na sociálních sítích. Na těch přitom nejprve kolovala informace, že k útokům došlo na vícero místech a teroristů mělo být hned několik… Nikomu z restaurace se naštěstí nic nestalo… Zaměstnanci podniku tak mohli po několika hodinách pustit zákazníky domů, kde se vzpamatovávali ze šíleného zážitku.“ Dezinformace jako samozřejmost Popis nechtěného zážitku je doslova archetypální – takto prožívají nepřímí svědci útoku teroristické akce kdekoliv na světě. Mají strach, odněkud slyší střelbu, kterou zesiluje informační nejistota i na sociálních sítích. Ty jsou od prvního okamžiku mnohdy zdrojem dezinformací, které mohou být cílené i nechtěné. Nikdo během útoku a krátce po něm neumí rozlišit hodnotu informací. Cílené dezinformace posilují paniku, vytvářejí zkreslený nebo daleko hrozivější obraz útoku, upozorňují na neexistující pohyb teroristů v různých lokalitách, o nastražených bombách doprovázených neexistujícími útržkovitými informacemi od policistů, kteří údajně nechtěli být jmenováni atp. Proto v okamžiku útoku skrývajícím se lidem se vyplatí spoléhat především na své smysly – sluch a zrak. Cílené dezinformace mohou být od společníků atentátníka(ů), sympatizantů útoku, ale také od škodolibých pisálků, kteří mají z vyděšení spoluobčanů nefalšovanou radost. Řada dezinformací vznikne i v dobré víře – nechtěně. Například ve Vídni podle sociálních sítí k útokům došlo na vícero místech a teroristů mělo být několik, tuto verzi přejímaly do zpravodajství i média, a s touto variantou pracovala zpočátku i policie. Skutečně se střílelo na více místech, ale později policie zjistila, že šlo o střelbu jednoho mladíka rychle se pohybujícího po městě. Sociální sítě zesilují efekt teroristického útoku. Čtenářům hrozí smrt z vyděšení z toho, co se stalo nebo naopak hrozí infarkt z radosti, že to někdo nevěřícím psům konečně „pořádně nandal“. Sociální sítě vytvářejí doslova lavinovitý efekt nenávisti, strachu a přirozených obav. Nutí politiky co nejdříve reagovat, přičemž reakce jsou na úrovni nic neříkajících žvástů. Policie je nucena co nejrychleji sdělit relevantní informace k uklidnění obyvatelstva. Informace od bezpečnostních složek tlumí paniku většinou pomalu, nejméně v řádu hodin, pokud nedošlo bez pochyb k jednomu bodovému útoku – ať jednomu výbuchu nebo k útoku na lidi na jednom omezeném místě. Všední útok Z nadhledu pozdějších dní šlo ve Vídni o všední teroristický útok. Důsledky jsou též zcela všední: Omezený počet mrtvých a zraněných. Z taktického i strategického hlediska byl útok bezvýznamný. Nevedl proto k žádným mimořádným opatřením, ale pouze k běžnému operetnímu bezpečnostnímu hemžení. Střelba byla provázena sebeobranou civilistů. Během útoku zůstala Eva V. v podniku schovaná několik hodin a ve strachu se alespoň přes internet snažila zjistit, co se děje. Obyvatelé Vídně byli vyzváni, aby nevycházeli do ulic. Výzva byla racionální, protože policie nevěděla, zda se po Vídni nepohybují další teroristé. Druhý den Vídeňané vstávali do běžného dne, ale byli ostražití. Více si všímali chování lidí kolem nich. Pokračoval všední život ve všedním dni, byť pod dojmem nečekaného nočního dramatu. Během něco málo přes 300 dnů roku 2020 došlo v Evropské unii pouze k sedmi mediálně známým islamistickým útokům. Osmý útok byl protiislámským aktem – 19. února třiačtyřicetiletý Němec Tobias Rathjen zastřelil v německém městě Hanau devět lidí s migračními kořeny ve dvou místních barech. Po několika hodinách ho policie našla mrtvého v jeho bytě. Signály nebezpečného jednání islámsky až islamisticky jednajících osob ale nebyly ojedinělé. Například koncem října několik desítek mladíků tureckého původu vtrhlo do kostela sv. Antonína Paduánského ve Vídni, jak psala rakouská média. Útočníci údajně křičeli „Alláhu Akbar“ („Bůh je veliký“) a mlátili do vybavení kostela. Co útoku řekla administrativa čili byrokracie? Dvacetiletý terorista Kujtim Fejzullai, připravil úředníkům v Rakousku horké chvíle. Narušil jejich obraz údajně neutrálního Rakouska, kde všichni žijí v relativní pohodě v relativně multikulturním prostředí. Islamistické výtržnosti byly jaksi přehlížené, a náhle muslimský Albánec ze Severní Makedonie Kujtim Fejzullai začne střílet do lidí. Úředníci přišli s tvrzením, že muslimský Albánec jednal samostatně a neměl komplice. Jednání rakouských úředníků bylo pochopitelné. Chtěli se vyhnout nebezpečí, že bude státní aparát obviněn ze snahy zastírat nebezpečí islamismu v Rakousku. Jde o obecný trend: Úředníci v jakémkoliv státu EU se kromě snahy odmítnout, že šlo o člověka organizovaného v islamistických strukturách, se snaží prokázat, že byl psychicky narušený, takže vlastně nejde o politicky motivovaný teroristický čin, ale jenom o čin psychicky narušeného člověka. Snaha byrokratů prohlásit vídeňského teroristu osamělým útočníkem narušil Islámský stát. Zveřejnil video s přísahou mladého Albánce. Kromě toho samoradikalizací by si vrah neopatří automatickou zbraň – samopal vyrobený v oblasti bývalé Jugoslávie. Že na fotografii pózoval na internetu vídeňský atentátník se samopalem z jugoslávské éry není překvapivé, vždyť pocházel z albánské menšiny v Severní Makedonii, stýkal se s muslimskými Albánci. Samoradikalizace byla jenom výmluvou, protože policie zadržela řadu osob a Státní zastupitelství ve Vídni požádalo o vazbu pro část ze 16 osob zatčených hned po vídeňském atentátu. Podle vládních úředníků také útočník navštěvoval ve Vídni pravidelně dvě místa, jež fungovaly jako mešity. První je ve 12. městské části v ulici Murlingengasse a je registrována pod rakouskou muslimskou obcí IGGÖ. Druhá leží v 16. okrsku a pod IGGÖ nespadá a byla již několikrát zmiňována v souvislosti s radikální islamistickou scénou a nachází se v městské části Ottakring na západě Vídně, kde žije hodně cizinců, zejména z balkánských zemí. Neoficiální „mešita“ je v běžném obytném domě, uvedli redaktoři Heute. Skrytá mešita ve Vídni-Ottakringu není viditelná z ulice. Bude pravděpodobně ústředním bodem nebezpečné islamistické scény. Podivná mešita měla slavné návštěvníky: Lorenz K., známý jako „Bubi-Bomber“ – chtěl provést útoky výbušninou a je ve vazbě v Grazu – a rakouský stoupenec IS Mohammed M. působili v Hasnerstrasse. Útok na americké velvyslanectví v Sarajevu prý plánoval také imám, který tam později působil. Modlitebnu pro 50 mužů vídeňský terorista navštěvoval jako vyvolený, protože vstup je povolen pouze členům. Útočník podle domovní prohlídky se prý připravoval na „džihád“ několik let. Úřední verze „seberadikalizace na internetu“ čili jeho aktivita jako osamělého vlka, je jenom úřední ptákovinou. Clemens Neuhodl, redaktor rakouského týdeníku Profil, uvedl o mešitě ve čtvrti Ottakring, že velmi malá mešita s radikálními kazateli je známá spoustou kontaktů směrem na Balkán. Zpravodajský časopis Profil si popovídal s třiadvacetiletým Čečencem Aslanem, který muslimského vraha narozeného ve Vídni znal. Čečenec díky svým přátelům se oprostil od vlivu džihádistů. Vídeňský terorista byl podle Aslana „někdo, kdo neměl vlastní názor a chtěl jenom vzbudit pozornost.“ Kromě toho, že terorista fetoval nenávist od imánů, také pilně zobal steroidy, aby si nafoukl svaly. Rakouští úředníci neodpověděli na otázku, odkud vzal vrah své zbraně – samopal a pistoli pocházející z území bývalé Jugoslávie. Také úředníci mlčeli o tom, že prakticky rezignovali na důsledný přístup k nelegálním migrantům. Rakousko nejvíce v letech 2015 a 2016 se stalo doslova „průtokovým státem“ na cestě migrantů do Německa. Kromě toho část migrantů zůstala v Rakousku. Kvůli měkkému přístupu Rakousko bylo považováno za výhodný tranzitní bod a místo úkrytu potenciálních teroristů. Kritiku benevolentního přístupu k migrantům byrokraté vyřešili i tím, že vláda v létě zřídila ústav pro dokumentaci muslimských institucí šířících politický islám. Odborník na terorismus Nicolas Stockhammer uvedl: „Byla zde varování od zahraničních tajných služeb. V Rakousku navíc existuje poměrně rozsáhlá džihádistická scéna,“ a připomněl, že za Islámský stát odešlo bojovat do Sýrie a Iráku 320 rakouských džihádistů“.   Pokračování článku vyjde v úterý 24. listopadu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-31 08:55:55

„Velká daňová kauza“ se vrací

Trestní řízení soudní, o které píšu jako o „velké daňové kauze“ nebo „kauza Zadeh“, začalo v roce 2015 a po 27. únoru 2020 jeho běh přerušila koronavirová krize. Pokračuje u Krajského soudu v Brně od 25. května a zřejmě se přelije do druhé poloviny roku. Kdo nesleduje jeho běh soustavně, může se v něm ztrácet a po dlouhé přestávce nechápat souvislosti. Připomínám proto, že jde o významný případ hospodářské kriminality s obrovskou škodou ve výši 2,5 miliardy Kč, způsobenou krácením daně z přidané hodnoty v obchodech s pohonnými hmotami z dovozu. Základem struktury podvodnické sítě měly být rakouská firma P.P.S. GmbH a česká Ecoll Invest, propojené vlastnickými vztahy. Architektem organizace a autorem postupů podvodných obchodů měl být Shahram Zadeh, Íránec s českým státním občanstvím, který prostřednictvím své firmy Strong Strike půjčil majitelům výše zmíněných firem přibližně 50 milionů Kč a jejich významnému manažerovi Petru Pfeiferovi šest milionů korun. Slabinou pohledu žalobce na jeho postavení v síti je skutečnost, že v době, kdy se objevil na scéně, obchody již běžely, financoval je izraelský obchodník Yaish Ronen Nadav, který se ale záhy nechal vyplatit. Jak Nadava, tak Zadeha přivedl právě Petr Pfeifer. Toho policie z počátku vedla jako hlavního podezřelého, ale pak jej novátorsky „překlopila“ do postavení „spolupracujícího svědka“, čili ho ušetřila postavení „spolupracujícího obviněného“, které upravuje trestní řád. Na jeho místo pak do puzzle dosadila Shahrama Zadeha. Činnost firmy P.P.S. GmbH prověřila rakouská policie a finanční správa, které nezjistily žádné nezákonnosti. Jeden z původních patnácti obžalovaných zemřel, část zbývajících včetně Shahrama Zadeha je ve výkonu trestu kvůli jiné trestné činnosti, jeden je ve vazbě. Trvalý zájem o účast při hlavním líčení projevují především obžalovaní Petr Moštěk a Petr Dokládal, ostatní se dostavují pouze v případě, že se jich jednání bezprostředně dotýká, či pokud je předseda senátu přizve z důvodu procesních potřeb. Je pochopitelné, že po dlouhé přestávce musel předseda senátu vyhradit čas na vyřízení své agendy, tedy na připomenutí dosavadního průběhu řízení, na ověření zájmu obžalovaných o účast na hlavním líčení a na zjištění představ obžalovaných a jejich obhájců o potřebě dalšího doplňování dokazování. Patřilo sem i předestření dosud neprovedených listinných důkazů, jež se nakupily až po podání obžaloby. O jejich čtení nebyl zájem. Důležitý je jeho vzkaz obhájcům i obžalovaným, že bude požadovat, aby závěrečné řeči provedli nejen ústně, ale by je také předložili v písemné podobě. Převažující náplní jednání byla ale obhajoba společnosti Ecoll Invest proti tvrzení žalobce, že její manažeři řídili nekalé obchodní operace, na jejichž konci bylo krácení daně z přidané hodnoty. Hlavní jednající osobu byl obžalovaný Petr Moštěk, podporovaný bratrem-obhájcem Marcelem Moštěkem. Jedna část jeho jednání byly výslechy všech dostavivších se sedmi svědků, předvolaných soudem na žádost obhajoby. Svědci byli vesměs manažeři firem, jež pro dovozce pohonných hmot ze zahraničí prováděli přepravu. Žádný z nich neznal obžalované nevyjímaje Shahrama Zadeha, nanejvýš znali jejich jména z medií. Výslech svědků byl právem obhajoby a obhájce přenechal jeho provedení obžalovanému Petru Moštěkovi. Jako celek svědci poskytli obraz o způsobu fungování vztahů mezi přepravci a dovozci. Prokázali, že nemohli vědět o změnách vlastníků během přepravy. Petr Moštěk z jejich informací vyvodil, že po propuštění zboží do volného oběhu po vybrání spotřební daně již společnost Ecoll Invest neměla možnost zjišťovat, jak probíhá další přeprava, a co se děje se zbožím. Kromě toho upozornil, že policie v některých případech pronásleduje kvůli způsobené škodě jiné firmy než ty, po nichž vymáhá nezaplacenou daň z přidané hodnoty finanční správa. Poukázal i na možnost, že některé firmy se mohly dostat do postavení neplatičů daně z přidané hodnoty v důsledku zajištění zboží celní nebo finanční správou, které pak nemohly zpeněžit. Z jeho vývodů vyplývá, že P.P.S. GmbH a Ecoll Invest nedělaly vlastní obchody, při nichž by jim vznikla povinnost odvést daň z přidané hodnoty, a na chování dovozců, kteří u Ecollu zaplatili spotřební daň, neměly žádný vliv. Následovalo provádění odposlechů, týkajících se činnosti spolupracujících obviněných Vojtěcha Kudláče a Jiřího Eliáše. Obžalovaný Petr Moštěk k nim poskytoval vyjádření. Poukazoval v nich na skutečnost, že v případě spolupracujícího obviněného Vojtěcha Kudláče se nejedná o „nevinného pošťáka“, který o postupech, vedoucích ke krácení daně z přidané hodnoty neměl tušení, ale plně informovaného obchodníka. Dále dokazoval, že Vojtěch Kudláč byl majitelem firmy, která byla konkurencí pro P.P.S. GmbH, provádějící samostatně nákupy pohonných hmot v zahraničí a užívající služeb oprávněného příjemce jiné firmy než Ecoll Investu. Jeho firma měla jiné zákazníky než Ecoll Invest a dělala obchody velkého objemu. Moštěkova argumentace jako celek je významným útokem na základní kameny konstrukce obžaloby. Předseda senátu Aleš Novotný se choval jako nestranný soudce, usilující o dosažení znalosti materiální pravdy. Do vedení výslechů obžalovaným Petrem Moštěkem vstupoval jen příležitostně, předvolal svědky a nechal přehrát odposlechy podle požadavků obhajoby. Vyhovoval požadavkům Petra Moštěka, aby vyžádal od svědků zpřístupnění dokumentace o účasti jejich firem na obchodování s pohonnými hmotami. Na zjevnou nezpůsobilost jednoho ze svědků podat informace o účasti jeho firmy na zmíněných obchodech reagoval vyhověním požadavku Petra Moštěka na předvolání dalšího manažera téže firmy. Ovšem až z rozsudku a jeho odůvodnění se dovíme, do jaké míry uvěřil obhajobě firmy Ecoll Invest. Hlavní líčení bude pokračovat 1. až 3. června a další průběh je rozplánován až do poloviny prosince 2020. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-16 15:00:13

Kverulant: předsedkyně Českého telekomunikačního úřadu Hana Továrková by měla být odvolána

V lednu 2020 jmenovaná předsedkyně Českého telekomunikačního úřadu Hana Továrková byla v době jmenování a pak ještě tři měsíce potom v přímo učebnicovém a nezákonném konflikt zájmů, protože podnikala nejméně v devíti firmách. Kverulant.org vyzval vládu k jejímu okamžitému odvolání ze všech veřejných funkcí a dnes podal oznámení o spáchání přestupku porušením zákona o střetu zájmů. Na konci ledna ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že podle jeho předběžného posouzení Továrková porušila zákon o střetu zájmů. Mluvčí resortu Vladimír Řepka dokonce uvedl, že „po předběžném posouzení to bude v případě paní Továrkové na kvalifikaci jako přestupek, tudíž to oznámíme přestupkovému orgánu“. V únoru ministerstvo radikálně otočilo a došlo k závěru, že Továrková není ve střetu zájmů a během třicetidenní zákonné lhůty, tedy již na počátku prosince 2019 opustila všechny firmy, ve kterých působila. To je docela šokující informace, zvlášť uvážíme-li, že vymazání z obchodního rejstříku trvá přibližně pět dnů a ještě 24. února 2020 Továrková figurovala v pěti firmách. Kverulant byl docela zvědavý, jakým kouzlem došli podřízení Marie Benešové k tak očividné lži, a tak si od ministerstva vyžádal kopii onoho právního posouzení. Dozvěděl se, že žádné právní posouzení vlastně neexistuje: „Posouzení mělo podobu okamžité mentální analýzy údajů zjištěných z informačních systémů veřejné správy a dalších veřejně dostupných registrů a evidencí, jakož i dokladů předložených samotnou paní Továrkovou, a jeho vyústění nemělo podobu formalizovaného dokumentu, jehož kopii by Vám bylo možné poskytnout.“ Ministerstvo v dopise Kverulantovi také uvádí, že „paní Továrková v zákonné třicetidenní lhůtě učinila vše, co po ní bylo možné spravedlivě požadovat, aby výkon činností, které nejsou slučitelné s výkonem funkce členky Rady Českého telekomunikačního úřadu, ukončila“. Kverulant se s touto očividnou lží odmítá smířit, a proto 16. března podal oznámení o spáchání přestupku porušením zákona o střetu zájmů. Další podrobnosti naleznete ZDE. Autor je zakladatel a ředitel Kverulant.org. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-18 11:49:17

Antimonopolní úřad prověřuje autobusovou dopravu ve středních Čechách. Smlouvy za stamiliony kraj podepsal bez soutěže

Středočeský kraj za dob Davida Ratha zajišťoval autobusovou dopravní obslužnost téměř za miliardu korun ročně nevýhodnými smlouvami uzavřenými bez soutěže. Cílem obecně prospěšné společnosti Kverulant.org je již od roku 2010 tuto praxi zrušit a přimět krajský úřad k uspořádání transparentního výběrového řízení. To se mu bohužel stále nepodařilo, dokonce ani poté, co byl Rath v květnu 2012 zatčen s krabicí od vína plnou úplatků. Před koncem roku 2019 se Středočeský kraj pod vedením hejtmanky Jermanové rozhodl, že bude dál pokračovat v tunelářské praxi, a prodloužil smlouvy se stávajícími autobusovými dopravci o pět let až do roku 2024, přičemž s dalšími uzavřel nové, ale rovněž bez soutěže. Kverulant.org tehdy podal podnět k antimonopolnímu úřadu. Ten mu nyní napsal, že podnět šetří. Autobusovou dopravu zajišťuje kraj smlouvou s dopravcem, u něhož si objedná obslužnost pro vybrané lokality a dohodne jízdní řády. Protože by se kraji nemělo primárně jednat o zisk, ale o blaho obyvatel, je logické, že takto poskytovaná doprava nemusí být rentabilní. Proto je tomuto vybranému dopravci hrazena tzv. prokazatelná ztráta, kterou utrpí tím, že jezdí na nevýdělečných linkách. Na první pohled je tento princip v pořádku. Háček tu ale přeci jen je, a to, jak se stanovuje ona prokazatelná ztráta? Jakmile je jednou tato částka stanovena, má dopravce bez sebemenší námahy zajištěnu existenci na mnoho let. Nemusí sledovat konkurenci, snažit se snižovat náklady, lákat cestující na služby. Má svou jistou proplacenou prokazatelnou ztrátu. A z eráru krev neteče. Kverulanta již v roce 2010 zajímalo, jak jsou postaveny smlouvy mezi dopravcem a krajem. Kraj přeci musí mít nějakým způsobem zajištěno, že se mu za vynaložené prostředky z veřejného rozpočtu dostává těch nejkvalitnějších služeb, srovnatelných s běžným tržním prostředím. Proto Kverulant na podzim 2010 požádal Středočeský kraj, aby mu tyto smlouvy předložil. Kverulant tehdy zjistil, že všechny smlouvy byly uzavřeny „z ruky“ nezapomenutelného hejtmana Davida Ratha na sklonku roku 2009, těsně před tím, než byla krajům zákonem uložena povinnost vybírat dopravce ve výběrovém řízení. Všechny smlouvy platily 10 let. Rathovi „hoši“ tak tehdy zavázali kraj vyplatit přinejmenším celkem 6,8 miliardy Kč. Kverulant se odmítl s tímto stavem smířit. Od roku 2010 podal mnohé podněty k Úřadu pro hospodářskou soutěž, k ombudsmanovi a na ministerstvo vnitra. Kverulant také odeslal hejtmanovi Rathovi výzvu, aby Středočeský kraj vypsal transparentní výběrové řízení a následně vypověděl všechny nemravné smlouvy. Chvíli se zdálo, že opravdu dojde k nápravě. Středočeský kraj v létě 2011 vypověděl všechny smlouvy a chystal výběrové řízení. To se mělo uskutečnit v létě 2012. V květnu 2012 byl pan Rath vzat do vazby. Kverulant si naivně myslel, že pravděpodobnost, že výběrové řízení na dopravu ve Středočeském kraji bude férové, se tím výrazně zvýšila. To byl ovšem omyl. David Rath se ještě nestačil zabydlet ve vazební věznici, a už jeho dlouholetý souputník a jeho náměstek pro dopravu Robin Povšík znovu obnovil všechny smlouvy a oznámil, že výběrové řízení pořádat nebude. Podle Kverulanta tím porušil zákon. Ročně za autobusy platil Středočeský kraj v roce 2012 skoro 700 milionů korun. To už je hezká suma. Dá se za to pořídit hned 100 krabic s vínem. Velké pokušení pro ty politiky, kteří jsou ještě na svobodě. A tomu Robin Povšík patrně podlehl. Podzimní volby roku 2016 přinesly Středočeskému kraji novou hejtmanku, Jaroslavu Jermanovou z hnutí ANO. Kverulant ji v listopadu 2016 dopisem vyzval, aby se konečně zasadila o vypsání transparentních výběrových řízení na dopravní obslužnost. Přišla odpověď, že něco takového by bylo příliš složité. Výběrové řízení tedy zase nebylo a na jaře 2017 se ukázalo, že dopravní obslužnost bude naopak ještě dražší. V říjnu 2016 prošel vládou návrh, že se mzdy řidičů navýší o 40 procent. Středočeský kraj se s tímto zvýšením mezd vypořádal pouze tím, že dopravcům přisypal 124 milionů korun, které samozřejmě zaplatil daňový poplatník. A bude platit dál. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007, o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici, vstoupilo v platnost 3. prosince 2009. Pro smlouvu o veřejné službě stanovilo povinnost objednatelů vybírat dopravce ve výběrových řízeních. Předmětné nařízení stanovilo, že se tak má stát principiálně nejpozději do 3. prosince 2019. V létě 2019 se Středočeský kraj rozhodl, že bude dál pokračovat v tunelářské praxi, kterou nastavil pravomocně odsouzený David Rath, a to tím způsobem, že s částí dopravců bez soutěže prodlouží stávající smlouvy o pět let až do roku 2024, s dalšími pak uzavře nové, rovněž bez soutěže. Kraj se hájí tím, že v nařízení Evropské unie našel skulinu, která mu umožňuje takto postupovat. Současně prý začne už s přípravou velkého tendru na desetiletý provoz, aby od 1. prosince 2024 vyjely výhradně vysoutěžené spoje. Pokud necháme uplacené politiky rozhazovat naše peníze, budou tyto náklady zase jen stoupat. S tím se však Kverulant odmítá smířit, a proto se v prosinci 2019 obrátil na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, aby prošetřil, zda prodloužení smluv s dopravci bez soutěže bylo skutečně v souladu se zákonem. Nyní ho ÚHOS informoval, že si od Středočeského kraje vyžádal stanovisko uvedené v Kverulantově podnětu a příslušnou dokumentaci. Další podrobnosti naleznete ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2020-02-10 11:24:49

Literární vyhlídky (10. až 16. února)

Nadcházející týden nabídne kromě autorských čtení a knižních křtů i několik zajímavých diskusí (mimo jiné o Rukopisech královédvorském a zelenohorském nebo s autory nakladatelství Argo) a také brněnskou premiéru dramatizace Miltonova Ztraceného ráje. Na závěr jako vždy připojujeme několik tipů na nové knihy a audioknihy.   POZVÁNKY 10. 2. Praha / 17.00, Městská knihovna v Praze (Ústřední pobočka – malý sál) Na letošní rok připadá dvojité výročí: dvě stě let od narození autorky a sto šedesát pět let od prvního vydání Babičky. Přednáška Marty Němcové bude věnována literárním postavám zmíněné knihy. Co vlastně víme o jejich skutečném osudu a době, ve které žili? Jak se zrodil kult tohoto národního eposu? Kolik má doposud vydání v tuzemsku i v zahraničí? Přednáší badatelka a sběratelka Marta Němcová, která vydala k letošnímu dvojímu výročí jubilejní vydání Babičky s vlastním autorským dodatkem (kniha bude na místě k dostání). Praha / 19.00, Display Křest knih Digitální █████ etnografický slovník a Instituce a divák. – Digitální █████ etnografický slovník od Dalibora Knappa je první česká kniha o digitálním kolonialismu. Autor pomocí etnografických metod zkoumá situaci těla v digitálním prostoru, který absorboval staré mocenské struktury a rámce a rozvinul je do nových forem násilí, dominance a vykořisťování. Cílem publikace Instituce a divák od Kariny Kottové je pokusit se alespoň parciálně zmapovat probíhající proměnu institucionálního přístupu k divákům a zaměřit se na postoje současných uměleckých institucí, jako jsou muzea umění, galerie, nebo centra pro současné umění. Ústředním tématem knihy je divácký prožitek umění, jeho podoba a závažnost v kontextu uměleckého provozu. Autorku zajímá, jak se proměny v institucionálním myšlení promítly do skutečného vnímání a postojů diváků, jaké jsou charakteristiky dnešní divačky a diváka, jaká mají očekávání a jak lze se znalostí těchto informací pracovat v konkrétní institucionální praxi.   11. 2. Praha / 17.00, sídlo českého PEN klubu (NK ČR – Klementinum) Literární večer s česko-německou spisovatelkou a publicistkou Alenou Wagnerovou k její sbírce povídek Cestou životem (Prostor 2018). V cyklu povídek, které oživují stíny 20. století, najdeme autobiografické prvky, stejně jako příběhy, jež odkazují k autorčinu zájmu o velkou literaturu a česko-německé vztahy – je tu hned několik textů vyprávějících o příbuzných Franze Kafky, jedna povídka se zas týká šumavského Adalberta Stiftera. Praha / 17.00, Ústav pro českou literaturu AV ČR V horním přednáškovém sále ÚČL se bude konat přednáška Hany Šmahelové na téma „Proměnné a konstanty v paradigmatu dějin literatury 19. století“. Cílem přednášky je připomenout některé výrazné tendence v pojímání dějin novodobé české literatury a otevření otázek, které se sebou nese začleňování literatury do širokého pole kultury a jejích nadnárodních aspektů. Brno / 17.30, Knihovna Jiřího Mahena V rámci projektu Spisovatelé do knihoven zavítá do KJM básník, prozaik a překladatel Pavel Kolmačka. Svým civilně spirituálním básnickým dílem bývá řazen mezi pokračovatele reynkovského proudu české poezie. Vystudoval elektrotechniku na ČVUT a religionistiku na Filozofické fakultě MU Brno. Pracoval v ústavu sociální péče, v domově důchodců, jako redaktor, překladatel, učitel a korektor. Vydal básnické sbírky Vlál za mnou směšný šos (1994), Viděl jsi, že jsi (1998), Moře (2010), Wittgenstein bije žáka (2014), Život lidí, zvířat, rostlin, včel (2018) a román Stopy za obzor (2006). Praha / 19.30, kavárna Fra Básník a překladatel Radek Malý čte Ilanu Shmueli a básně z nové sbírky. Spolu s autorem čte Julia Miesenböck. Ilana Shmueli (1924–2011) prožila válečná léta v černovickém ghettu, po válce emigrovala do Palestiny, kde studovala sociální pedagogiku a hudbu. Byla přítelkyní Rose Ausländerové a v mládí i Paula Celana, se kterým se znovu setkala v Paříži roku 1965. Po letech intenzivní korespondence se stala Celanovou průvodkyní při jeho návštěvě Izraele roku 1969. Po roce 2000 vyšly knižně její memoáry, korespondence s Paulem Celanem a dvě sbírky poezie. Praha / 19.30, sídlo Hudebního informačního střediska a redakce HIS Voice Jan Štolba, Štěpán Pečírka a Josef Straka jsou básnické duše – recitátoři, básníci, literární teoretici i provozovatelé. Pod nenápadnou hlavičkou „Interpretace textů: Štolba, Straka, Pečírka“ provozují pásmo recitace a zpěvu textů vlastních i půjčených v kombinaci s filmy a saxofonem. Je to báječně poetické a v dobrém tak trochu starosvětské.   12. 2. Praha / 17.00, Národní knihovna ČR (Klementinum) Už devadesát pět let chrání dříve Pražský, poté Československý a nyní Český PEN klub svobodu slova a tisku. S tímto úmyslem PEN 15. února roku 1925 Karel Čapek založil a stal se jeho prvním předsedou. Na jeho místě se pak vystřídaly osobnosti jako Anna Marie Tilschová, Vítězslav Nezval, Adolf Hoffmeister, Jiří Mucha, Ivan Klíma nebo Jiří Stránský, čestným předsedou PEN klubu byl také Václav Havel. Výstava „95 let PEN klubu“ je rozšířenou verzí projektu z roku 2015, vznikla díky spolupráci s Literárním archivem Památníku národního písemnictví a představuje dosud nezveřejněnou korespondenci, dokumenty a fotografie z činnosti organizace. Vernisáž výstavy se uskuteční 12. února, výstava potrvá do 28. března. Praha / 17.00, Knihovna Václava Havla Diskuse na téma „Česká mystifikace – Rukopisy královédvorský a zelenohorský v nás“. Čím to, že jedním z klíčových symbolů při utváření moderní české identity se staly mystifikace, a navíc reprezentovaly Čechy i v Evropě 19. století? Měli pravdu ti soudobí publicisté, kteří naopak tvrdili, že celé české obrození stojí na lži? Jak se s mystifikacemi Češi setkávali a potýkali a v čem je zkušenost tohoto střetu užitečná i dnes v 21. století, kdy se nadčasová národní identita opět stává politickým tématem, a objevují se nové techniky, jak ji manipulativně využít? O (nejen) českých historických fikcích a mystifikacích, jejich roli a vyrovnávání se s nimi v umění a veřejném životě diskutují Miroslav Pudlák, autor opery Sasíci v Čechách aneb marnost boje proti RKZ, a Markéta Dlábková (NG ČR), Dalibor Dobiáš (ÚČL AV ČR), Milan Ducháček (ÚSD AV ČR) a Tomáš Masař (FF UK), spoluautoři monografie Rukopisy královédvorský a zelenohorský v kultuře a umění (Academia 2019). Pořadem provází Eliška Černá (Deník N). Praha / 18.00, galerie a knihkupectví Xaoxax Uvedení nového čísla Revue Pandora (37/2019). Číslo s ilustracemi a v grafické úpravě Nikoly Müllerové přináší poezii, prózu, úvahy, výtvarné umění, recenze a detektivku. Texty a obrazy autorů: A. Pleštilová, L. Marvan, D. Bárt, P. Bučková, J. Kučera, P. Novotný, E. Maqe, M. Kaplan, B. Malakutiová, R. Ansáríová, T. Martinec, J. Mach, J. Eipell, P. Kopecký, P. Ctibor, A. Krestovský, P. Horký, J. Štolba, V. Novotný, P. Ligocký, L. Zářecký, P. Kupcová, K. Kalina. Na programu bude představení čísla, malířské tvorby J. Eipella, drobná čtení tří tvůrců, ale také bohatá diskuse.   13. 2. Praha / 17.00, Bar Behind the Curtain Křest audioknihy Adelheid. Po stejnojmenné knize Vladimíra Körnera a její filmové adaptaci Františkem Vláčilem zpracovalo příběh o vzniku a zániku nestandardního vztahu na pozadí poválečného pohraničí vydavatelství Tympanum v interpretaci Igora Bareše. Pozvání přijali Vladimír Körner, Igor Bareš a ilustrátorka obálky Toy_Box. Praha / 18.00, Knihkupectví Ostrov Uvedení nové knihy Viktora Karlíka Literatura / Literature (Revolver Revue 2020). Promluví Jiří Brabec, Michael Špirit a Marek Vajchr. Plastiky a objekty Viktora Karlíka z let 2012–2019, jež tato česko-anglická kniha představuje, jsou výtvarnými prácemi, které souvisejí s literaturou jako součástí kultury a inspirovaly je osobnosti a díla některých básníků, spisovatelů či filozofů pro autora podstatných. Autorem fotografií děl z Karlíkovy Literatury je Ondřej Přibyl, knihu graficky upravila Josefina Karlíková, představené plastiky, objekty a jiné práce doprovázejí texty historiků a teoretiků umění a literatury Petra Jindry, Michaela Špirita a Marka Vajchra. Praha / 18.30, Café Sladkovský Komiksové album Singl (Labyrint 2020) uvede autor Jiří Franta a jeho hosté. Dvousetstránkový komiks nás zavádí do světa pražského třicátníka, který zrovna přišel o dlouhodobou přítelkyni. Co to znamená být singl v době, kdy všichni kolem zakládají rodiny? Je to štěstí, nebo prokletí? Co dělat? Vzpomínat na minulost, hledat sám sebe, snažit se redefinovat svou existenci? Mnoho otázek, málo odpovědí. Singl si svobodu nevybral, ale má jí. A díky ní zažívá příběhy, které by jinak nezažil. Podivuhodný výlet do Říma s kamarádem, který se nevydaří, jak měl. Krátký, zato intenzivní vztah s rasistickou fanynkou Baníku. A mnoho dalších obrazů, které se mu objevují v hlavě jako vzpomínky při očistné plavbě arktickým mořem. Singl je zkrátka jako ledovec, který čeká, až do něj narazí osudový Titanic. Praha / 19.00, Knihovna Václava Havla Večera s názvem „Čerstvý vítr v plachtách Arga“ se zúčastní pětice českých prozaiků publikujících v nakladatelství Argo, kteří představí svá aktuální díla. Spisovatelé budou dále diskutovat o revolučních proměnách způsobu/kvantity/kvality našeho čtení a vlivu nových čtenářských návyků na autorskou tvorbu, o potřebě fantaskna v reálném životě, o nutnosti napadání piedestalu realistického románu a o potenciálu povídky, o motivaci a spisovatelské vášni. Debatu s Kateřinou Blažkovou, Pavel Bušta, Vráťa Kadlec, Igorem Malijevským a Michalem Vrbou bude moderovat redaktorka týdeníku Reflex Kateřina Kadlecová. Praha / 19.00, Goethe-Institut Praha Sem a tam. Další překladatelský čtvrtek v knihovně, tentokrát s překladatelem Radovanem Charvátem, Terezou Semotamovou coby moderátorkou a zvláštním hostem Janem Roskovcem. Hovořit budou o knize Patricka Rotha Východ slunce: Kniha Josefova (Volvox Globator 2018), která vypráví neuvěřitelný příběh Josefa z Nazaretu jako zoufajícího si člověka, líčí jeho hlubokou víru a neposlušnost vůči Bohu. Román zároveň pátrá po možnosti nového počátku. – Radovan Charvát je překladatel z němčiny a angličtiny, více se zaměřuje na literaturu německy mluvících zemí, zejména díla Thomase Bernharda, Roberta Walsera, Roberta Musila nebo W. G. Sebalda. Jan Roskovec učí novozákonní biblistiku na Evangelické teologické fakultě UK a je ředitelem Centra biblických studií UK a AV ČR.   14. 2. Zlín / 18.30, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně Další poetické setkání z cyklu Básníci v Prostoru Zlín, tentokrát s Ivanem Motýlem a pořadem Tluče bubeníček, tluče na tep srdce k výstavě Jiřího Karáska ze Lvovic – Barevné květy uschly v tón jak ze skla. Na večer se vzpomínkami na Jana Balabána přijali pozvání Petr Čichoň, Petr Hruška a Daniel Balabán.   15. 2. Brno / 19.00, Městské divadlo Brno Premiéra inscenace Ztracený ráj (Zpráva o člověku) v režii Dodo Gombára. Dramatizace proslulé epické jevištní básně Johna Miltona ze 17. století o prvotním hříchu člověka, v níž autor položil mnoho otázek, na které i po staletích chceme a potřebujeme znát odpovědi. Příběh odkazující ke starozákonní knize „Genesis“, k vyhnání z Ráje člověka Bohem poté, co byla porušena smlouva, poté, co člověk naváděn pokušením, příslibem rozkoše a poznáním podlehne...   NOVÉ (AUDIO)KNIHY Jan Čep: Meditace (Centrum pro studium demokracie a kultury 2020) Eseje Jana Čepa, které jsou editovány v této knize (ukázku si můžet přečíst ZDE), jsou jedním z badatelských objevů Jana Zatloukala, který se ve francouzských archivech pokoušel dohledat prameny k Čepovu exilovému období. Tento katolický spisovatel patří k nejvýznamnějším českým meziválečným prozaikům, o jeho osudech exulanta však máme zprávy stále ještě neúplné a pramenně nedostatečně podložené. Pramenný konvolut Meditací zahrnuje Čepovy úvahy nad podstatnými otázkami lidské existence, ohrožením moderního člověka dějinným vývojem, ideologiemi a nivelizací hodnot, konzumní společností. Tyto existenciálně pojaté eseje navazují na výbory O lidský svět (1953), Samomluvy a rozhovory (1959), Malé řeči sváteční (1959), jež byly v průběhu padesátých let publikovány samotným autorem převážně v exilovém nakladatelství Křesťanské akademie v Římě. Zároveň předjímají autobiografické eseje, otištěné ve svazku Poutník na zemi (1965). Některé z nich – v zásadě však v nepatrném množství – byly do knihy Poutník na zemi rovněž zakomponovány. Rozsáhlý soubor však ponejvíce obsahuje dosud neznámé a nepublikované eseje. Většina z nich totiž nebyla otištěna časopisecky (v exilových revuích Nový život či Svědectví) a ani se neocitla v knižním vydání Poutníka na zemi; byla pouze jednorázově uveřejněna při rozhlasovém vysílání Radia Svobodná Evropa. Pro současného čtenáře jsou tedy tyto texty naprosto nedostupné; a jedním z cílů této edice je vyplnění vzniklé mezery v Čepově esejistice. Kniha by mohla výrazně proměnit čtenářské i badatelské povědomí o období emigrace v Čepově životě a díle a také významně přispět k poznání životního a pracovního rytmu v Rádiu Svobodná Evropa. Kulturní program „Meditací“, nazývaný v RFE též „Úvahami časovými a nadčasovými“ totiž spolu s tzv. „Knihou týdne“ představoval podstatnou část Čepova pracovního úvazku. Kriticky zpracovaná edice, v níž je provedena kolace s časopiseckými otisky i s možnými textovými ekvivalenty v tištěných „meditacích“ Poutníka na zemi, obsahuje i komentáře ke každé jednotlivé eseji. V nich je poukázáno na tematické návraty a variace, které prostupují celou Čepovou esejistiku a jež budují mezitextové vazby jednak směrem k meziválečné esejistice Rozptýlených paprsků a Umění a milosti, jednak k exilové esejistice Samomluv a rozhovorů a Poutníka na zemi.   Marek Lollok: Kritika v pohybu. Literární kritika a metakritika 90. let 20. století (Masarykova univerzita Brno 2019) Monografie vychází z autorovy stejnojmenné dizertační práce obhájené v roce 2018 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity: zabývá se českou literární kritikou 90. let 20. století, zejména v té podobě, v jaké se projevovala v literárních a kulturních časopisech dané doby. V osmi kapitolách (včetně metodologické úvodní a syntetizující závěrečné) v širokém kontextu představuje nejvýraznější tendence tehdejšího, značně dynamického myšlení o literatuře, včetně jeho soudobé reflexe (metakritiky). Konkrétně se předmětem zkoumání stávají například retrospektivní a anticipační pohledy na českou literaturu, kritika „postmoderní“, kritika katolická, křesťanská, respektive spirituální a tzv. spory o autenticitu; samostatně jsou analyzovány také ohlasy vybraných prozaických knih. Ve svém celku tak publikace předkládá ucelený, plastický obraz literárněkritických a metakritických snah sledované periody, přičemž mnohá z témat identifikovaných v dobové diskuzi, jsou – jak se ukazuje – směrodatná dodnes.   Novinář Karel Havlíček a jeho evropské ohlasy (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 2019) Karel Havlíček (1821–1856), dodnes symbol českého novinářství, prožil stejně jako mnozí jeho vrstevníci zásadní životní zlom v době revoluce roku 1848, ač s jeho žurnalistickým dílem přichází do české společnosti „nový svět“ již v polovině čtyřicátých let 19. století, kdy se ujal redakce Pražských novin. Publicistika získávala v té době ve veřejném prostoru zásadní význam. V rámci projektu zkoumajícího publicistiku a korespondenci Karla Havlíčka se tým řešitelů a přizvaných autorů věnuje v této kolektivní monografii Havlíčkově novinářské tvorbě, jejímu dobovému kontextu a jejímu ohlasu. První část publikace nejprve sleduje Havlíčkovu redakční praxi (úpravy čtenářských dopisů zaslaných k otištění, strategie získávání a udržování autorů), poté se zaměřuje na ztvárnění dobové církevní problematiky na stránkách Národních novin a nakonec představuje publicistickou tvorbu dvou Havlíčkových současníků, J. K. Tyla a I. L. Kobra, a vztah jimi redigovaných periodik k novinám Havlíčkovým. Druhá část se soustřeďuje na konkrétní polemiky s Havlíčkovou publicistikou vedené v dobovém krakovském deníku Jutrzenka. Poté podává komplexní zprávu o reflexi Havlíčkova díla a jeho osobnosti v prostředí tří menších národně se emancipujících společenství: u Slovinců, Lužických Srbů a Finů; ve všech případech přitom pokrývá období od poloviny 19. až po první dekády 20. století. Havlíčkova publicistika, vycházející z představy novin jako svědomí vlasti, představuje stále aktuální reflexi zjitřené doby i nadčasovou výzvu k demokratickým občanským postojům.   Petra Dvořáková: Vrány (čtou Veronika Khek Kubařová a Andrea Černá, OneHotBook 2020) Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?   Datho Turašvili: Džínová generace (čtou Vladimír Hauser a Kateřina Jebavá, Větrné mlýny 2020) Faktograficky laděný román Džínová generace vypráví o tragické události ne tak dávné gruzínské historie. Dne 18. listopadu 1983 se skupina mladých lidí pokusila unést letadlo společnosti Aeroflot mířící z Tbilisi do Leningradu. Jejich cílem bylo vynutit si přistání v Turecku a uniknout tak bezvýchodnému životu v Sovětském svazu. Únos se nezdařil, vyžádal si několik nevinných obětí a jeho organizátoři neušli exemplárním trestům. Názor na jejich čin dodnes rozděluje gruzínskou společnost, podobně jako je tomu u nás v případě útěku bratrů Mašínových. Příběh únosců v džínách v podání Datha Turašviliho se však těší ohromnému čtenářskému zájmu nejen v Gruzii, ale i v řadě západních zemí. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-08 19:04:01

Hemživý chaos od Howarda Phillipse Lovecrafta – i v úpravách textů jiných spisovatelů zanechal svého ducha

Známý odborník na Lovecraftovo (1890–1937) dílo Sunand Tryambak Joshi (*1958) sestavil dvojdílnou antologii próz, na kterých se legendární objekt jeho zájmu podílel jen jako spoluautor; oba svazky vydá letos Argo. Druhý se má jmenovat Smyčka medúzy, ten první je již pod titulem Hemživý chaos a další příběhy v prodeji a sestává ze sedmnácti povídek. Nejznámější z nich je nazvána Pod pyramidami (1924) a nevznikla pod pyramidami, nýbrž na zakázku Harry Houdiniho (1874–1926). Pod jeho jménem také původně byla dvakrát zveřejněna. Je psána v první osobě jako mágovo vyprávění. Před sto lety (a vlastně dodnes) populární kouzelník maďarského původu zveřejnil počínaje rokem 1906 více než deset literárních prací včetně autobiografie a v časopise Weird Tales měl sloupek Ask Houdini. To bylo redakci při jeho slávě málo, vyžadovala i povídky. Došlo na ně, ale psali ghostwriteři. A když si šéfredaktor Henneberger vyžádal příběh „zpod pyramid“, šanci dostal také Howard Phillips Lovecraft (dále HPL). Sporu nejspíše nebude, že Houdini uměl vyprávět, v tomto případě o tom, jak mu v Egyptě nasadili pouta, aby jej svrhli do šachty Pakapovy hrobky, která leží mezi Velkou pyramidou a Sfingou. Už napřed Lovecraft inkasoval zálohu sto dolarů a od šéfredaktora dostal svolení, že smí mágův příběh patřičně opentlit, rozpracovat po svém. Původně mu dokonce slíbili, že bude uveden jako spoluautor, ale to posléze padlo. Lovecraft při tvorbě této povídky nepřiznaně těžil z Gautierovy prózy Kleopatřina noc (1838). Výsledný strojopis sice ztratil na nádraží, ale naštěstí nezahodil (dodnes existující) rukopis. S ním jel z Providence do New Yorku a po svatbě s ukrajinskou židovkou Soniou Greenovou (1883–1972) strávili večer novým přepisem. Aby dílo získalo charakter blízký světu populárního iluzionisty, připojil ovšem HPL do finále obrovské klišé: „Tu se probudil“. Další čtyři povídky napsal ve spolupráci s C. M. Eddym, dvě s Winifred Jacksonovou, dvě s Gustavem Adolphem Danzigerem, dvě se Zealií Bishopovou, po jedné s Annou Helen Croftsovou, Wifredem Blanche Talmanem a Soniou Greenovou. Clifford Martin Eddy   První z těchto spoluautorů Clifford Martin Eddy (1896–1967) byl rodákem z Providence a spolu se svou manželkou Muriel se s HPL seznámil nejpozději v létě 1923. Sama Muriel Eddyová později uváděla, že Lovecrafta znala od roku 1918, kdy se seznámily jejich matky. Její muž psal od roku 1919 do pokleslých časopisů, ale ve Weird Tales narazil. Určitě právem, protože jeho próza Popel (1923) je mizerná. Podobně jako jeho konvenční duchařský příběh Požírač duchů (1923) sice Popel posléze přijat byl, ale teprve po Lovecraftově intervenci a s jeho úpravami. Výsledek se řadí k tomu nejhoršímu z veškerých Lovecraftových revizí a Požírač navíc je přesně ten typ povídky, jaké HPL zásadně nepsal. Naštěstí byly ostatní Eddyho povídky podstatně lepší. Psal úsečněji a méně poeticky než HPL a vytasil se i se zvláštním textem Hluchý, němý a slepý (1924) – o postiženém muži, který vnímá navzdory handicapům v odlehlém domku přítomnost čehosi zlověstného. Lovecraft umělecky povyšoval Eddyho práce, a navíc je možné, že je občas nenápadně obracel do polohy parodií. Z nekrofilní prózy Milovaní mrtví byl tak či onak natolik nadšen, že ji během návštěvy u Eddyových nahlas přečetl. Měl tou dobou zvyk jim předčítat i ze svých povídek, ale pokud se v tomhle případě opravdu jednalo o parodii, čtenáři to tak vesměs nepochopili a někteří zůstali šokováni. Došlo k „pozdvižení“ a v Indianě zmíněnou prózu dokonce zakázali. Od onoho frapantního momentu se prý vydavatel Farnsworth Wright opakovaně zdráhal, ba patologicky děsil přijímat od Lovecrafta jeho „krajně extravagantní“ povídky s explicitně vylíčenými hrůzami. Winifred Virginie Jacksonová Další spoluautorka, o čtrnáct let starší Winifred Virginie Jacksonová (1876–1959), se s Lovecraftem potkala v komunitě amatérských žurnalistů a zamilovala se do něj. Jen v útržcích je zachována jejich korespondence. Winifredina zádumčivě básnivá črta Zelená louka naši knihu otevírá a její povídka Hemživý chaos jí dala titul. Můžeme se nad tím pousmát, ale obě povídky vznikly podle snů, které se jim zdály v letech 1918–1919. Inspirací pro Zelenou louku navíc je reálný, hieroglyfy pokrytý „meteorit“ nalezený předtím v Mexiku. Do Hemživého chaosu napsala Jacksonová patrně jen prostřední část, aby její přítel doplnil začátek a hrůzné finále o zničení světa. Jeden americký politik tenkrát napsal, že by Lovecraft „zasloužil“. Zač? Prý za „pokusy napodobovat Poea“. Adolph Danziger Sta let se doživší Adolph Danziger (1859–1959) je dalším ze zapomenutých spoluautorů. V mládí se osobně poznal a přátelil s Ambrose Biercem a je tedy pomyslným spojovníkem dvou es hororu. Roku 1893 vydal pod Bierceovým vlivem povídku Oběť vědě, a právě tu HPL na jeho žádost přepracoval s titulem Clarendonův poslední test (1927). Téhož roku na podzim poprosil Danziger o revizi své biografie Ambrose Bierce, ale HPL odmítl (velice slabá a místy nechtěně komická kniha Portrét Ambrose Bierce nakonec vyšla v roce 1929). Za pouhých 16 dolarů ovšem upravil už zmíněný, více než třicet let starý Danzigerův text, za jehož zveřejnění mohl pak původní autor inkasovat tehdy nevídaných 175 dolarů. Zatímco původní verze povídky není ani náhodou nadpřirozená, dvakrát tak dlouhé přepracování ano. HPL o originálu napsal: „Z úmorné monotónnosti té pitomosti jsem málem vybuchl.“ Je to možné, ale Joshi konstatuje, že i nová verze je „poněkud“ monotónní. A komická povídka Elektrický popravčí (1929) je Lovecraftovou verzí Danzigerovy fantaskní prózy Automatický popravčí. Ta byla vážná, což si lze ověřit, neboť náš svazek na konci obsahuje původní verze Elektrického popravčího i Oběti vědy. Nezáměrně vtipný byl ovšem Elektrický popravčí už v prvním, toporně bezkrevném podání. Teprve HPL děj rozvinul, dal postavám motivaci, oživil jejich svět a jménům svých pseudomytologických bytostí vtipně dodal úžasné „aztécké“ zabarvení (tak by jim totiž Aztékové říkali, kdyby je vzývali). Zápletky, lokality a charakteristiky postav jsou však zcela proti duchu příběhů, jaké psal Lovecraft pod vlastním jménem. Bez jeho přispění by se ale tyto povídky dávno ponořily do kalu zapomnění jako nezdary. S ním žijí a – bohužel – vyjevují vlastní průměrnost. Zealia Brown-Reedová Bishopová Studentce žurnalistiky na Kolumbijské univerzitě Zealii Brown-Reedové Bishopové (1897–1968) z Kansas City byl zjara 1927 doporučen básníkem, dramatikem a knihkupcem Samuelem Lovemanem (1887–1976), jedním z jeho přátel. Lovecraft nejprve upravil její povídku o srubu postaveném nad hnízdem chřestýšů a nazval výsledek Yigova kletba (1928). HPL si přečetl původní text a zasypal autorku pokyny. Byly však sotva něco platné, výsledný horor označil později za „svůj ze 75 procent“. Dokonce tvrdil, že se spoluautorka zmohla leda na synopsi, zatímco on požehnaně přimísil vše ostatní: prolog, zeměpisný kolorit, motivace postav, kletbu, hadí božstvo, ženu se sekerou, identitu hadovy oběti, epilog z léčebny. V podstatě vymyslel veškerý děj a je fakt, že jde o jednu z jeho nejkompaktnějších a nejpůsobivějších povídek. Od časopisu autorka inkasovala 45 dolarů, o které se jí jednalo především (měla malého syna), a HPL po ní chtěl sedmnáct a půl dolaru. Možná je ani nedostal, ale revidoval taktéž další její prózy. Jednou z nich je Pahorek, která texty v našem svazku právem uzavírá. Je to nejlepší a nejdelší z veškerých Lovecraftových revizí, bohatě strukturovaná a esteticky „výživná“. Sám řekl, že mu spoluautorka poskytla pouze nápad: bezhlavého ducha v blízkosti indiánské mohyly. Zdálo se mu to málo. Přesto pracoval, a to opět anonymně …a Weird Tales výsledek roku 1930 odmítl. Určitě neprávem. Literární agent paní Bischopové, další Lovecraftův přítel Frank Belknap Long (1901–1994), podezíraný zde rovněž ze spoluautorství, o textu oddaně napsal: „Tento zádumčivý, ponurý a grandiózně atmosférický text je lovecraftovský od první až do poslední stránky.“ A byl to právě Long, kdo rukopis přepsal na stroji a kdo 82 jeho stran omezil o třináct, na 69. V časopise je příběh ještě kratší, což je výsledkem zásahu vydavatele Augusta Derletha. V původní podobě byl zveřejněn teprve roku 1989. Jedná se přitom o jeden z příběhů, ve kterých Lovecraft využil motivu mimozemšťanů jako metafory budoucího vývoje západní civilizace. I když budoucí lidé zvítězí nad stárnutím a využívají různé vynálezy, drtí je úpadek. Praktikují také jakési výběrové „šlechtění“, aby zajistili sílu vládnoucímu druhu. Ale i navzdory tomuto (takřka eugenickému) motivu nic nenasvědčuje, že by dílo původně bylo odmítáno pro podezření, že je kladnou asociací na projevy nacismu. Svou roli v textu hraje rukopis v kovovém válci, což je situace inspirovaná knihou Jamese De Milla (1833–1880) A Strange Manuscript Found in a Copper Cylinder (1888), další prvky pocházejí z povídky Abrahama Grace Merritta (1884–1943) Tvář v propasti (1923). Vcelku lze říct, že ze všech Lovecraftových revizí mají právě Yigova kletba a Pahorek strukturou a kvalitou nejblíž jeho vlastním výtvorům. Fakt, že se odehrávají na americkém Jihozápadě, jim navíc vdechuje fascinující neotřelost. Anna Helen Croftsová Další ze spoluautorek, prostá učitelka Anna Helen Croftsová (1889–1975), žila ve státě Massachusetts a většina „její“ povídky Poezie a bohové (1920) zjevně pochází z Lovecraftova pera. Je navíc obtížné si vůbec představit (píše Joshi), čím by tu mohla přispět. Text napodobuje styl „Lorda Dunsanyho“, respektive jeho skici z Francie devastované první světovou válkou, a volným veršem podané sekvence jsou vlastně od básnířky Elizabeth Jane Coatsworthové (1893–1986). Croftsová je prostě opsala z časopisu. Je zábavné, že HPL měl autory volného verše za „nesourodou hordu hysterických a slabomyslných rapsódů, jejichž hlavní zásadou je zaznamenávání vlastních momentálních nálad a psychopatických fenoménů v beztvarých a nesmyslných obrazech, které je napadnou v okamžicích inspirativního nebo epileptického záchvatu“. Ani podobně provokativní výrok ovšem nezmění pranic na tom, že měl poezii za nejvyšší projev imaginace. Wilfred Blanch Talman Básník Wilfred Blanch Talman (1904–1986) se s Lovecraftem setkal v srpnu 1925 a dal mu číst koncept či synopsi své povídky Dvě černé láhve. HPL byl zaujat a počal provádět změny. Dílo bylo dokončeno v říjnu a především díky hovorovému jazyku se daří vyvolat přesvědčivou atmosféru svíravé hrůzy. Přesto Talmanovi připadalo, že mluva vyznívá v Lovecraftových úpravách škrobeně. Je to možné, ale nejde o tragédii: v povídce vnímáme sekvence prozrazující Lovecraftův rukopis. Sonia Greenová, Lovecraftova manželka Výčet můžeme uzavřít povídkou Hrůza na Martinově pláži. Příběh je v podstatě banálním plodem návštěvy Howarda a Soniy v místě zvaném Magnolie v Massachusetts. Absolvovali ji koncem června a začátkem července 1922 a ona později ve svých (místy dost negramotně formulovaných) vzpomínkách Privátní život H. P. Lovecrafta tvrdí, že po jeho výzvě jedné noci sepsala hrubý náčrt, který pak zredigoval. Lovecrafta se ovšem dotklo, když výsledek práce zveřejnil časopis Weird Tales pod ne zrovna nápaditým titulem Neviditelné monstrum. V tom samém čase – dva roky před jejich svatbou – sepsala Sonia ještě banálnější povídku Ve čtyři hodiny, u které HPL navrhl změny, ale není zřejmé, zda byl jeho podíl významný, takže Joshi dílo odmítá přijmout do korpusu. Opět je aspoň zveřejnil na konci knihy. Některá místa disponují lovecraftovským duchem a Joshi má za to, že HPL přispěl víc, než dáma přiznala. Text poprvé vyšel teprve roku 1970, tedy dva roky před její smrtí. Ten, který nezištně pomáhal Sunand Tryambak Joshi konstatuje, jen málo lidí je ochotno věnovat se současně „revizím“ i produkování vlastních děl, ale Lovecraft byl výjimkou, protože se mu jednalo o ekonomické přežití. Ke své pozdější lítosti neměl ani středoškolský diplom či jakoukoli průpravu k práci úředníka, a tak námezdně upravoval díla jiných. Už roku 1920 revidoval učebnice psychologie, ale i „nevýslovně špatné“ verše jejich autora Davida van Bushe. Mohl si vybrat horší zaměstnání, než práci upravovatele cizích výtvorů? Kdo ví. Ale při své povaze stěží. Gentlemansky si totiž účtoval trestuhodně nízké sazby a na revizích pracoval s takovou svědomitostí, že mu nezbyl čas k práci na vlastních textech. V letech 1927–1936 nakonec psal stěží víc než povídku ročně, zatímco se věnoval více než dvaceti revizím a spolupracím nejrůznějšího rázu, ať už s nadějnými nováčky, nebo zavedenými veterány. Ústřední platící klientkou mu byla v poslední dekádě života spisovatelka Hazel Healdová (1896–1961), pro niž vytvořil dokonce pět solidních příběhů. Sám napsal, že se nikomu začínajícímu nedostane jeho podpory po dobu více než roku, ale mimo to pomáhal starým či handicapovaným, kteří potřebovali povzbudit. I navzdory tomu, že někdy odhalil, že nebudou schopni se jako spisovatelé zlepšit. „Ale ti staří dobří braši potřebují, aby jim poslední léta prosvětlilo několik slunečních paprsků,“ napsal Lovecraft. Kdyby prý lidem nepomáhal, považoval by sám sebe za ješitného. Působil až podivuhodně velkoryse, laskavě a ohleduplně. Právě za ty vlastnosti byl chován v úctě. Jeho revize snad vždy nesvědčí o literární velikosti, ale pokaždé o lidskosti.   „Hemživý chaos a další příběhy, revize a spolupráce H. P. Lovecrafta, svazek první.“ Z anglických originálů uspořádal a poznámkami opatřil S. T. Joshi. Do češtiny přeložili Milan Žáček a Stanislava Pošustová-Menšíková. Ilustroval Mikuláš Podprocký. Odpovědná redakce Patrik Linhart a Petr Stejskal. Jako 106. svazek edice Fantastika vydalo Argo. Praha 2020. 464 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}