Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-11-21 07:00:01

Legendární Lada Niva dostala západní vymoženost. Rusové jsou ve varu

Nikdo nechce v autě trpět v tichu, ani Rusové. Rádio v autě není sice životně důležité, zvláště pro Rusy, kteří musí pořád jezdit Nivou zkonstruovanou v sedmdesátých letech, tahle vymoženost vám však na chvilku může dát pocit, že už nežijete v Sovětském svazu. Proto se inženýři v automobilce AvtoVAZ rozhodli, že Rusům dají zkusit, jak se asi cítí západní člověk, jehož auto pochází alespoň z tohoto tisíciletí. Rusové ukázali moderní Ladu: žádné airbagy a rádio si nepustíte, protože v autě není Číst více RUSKÁ LEGENDA Kde nepřežije Lada Niva, tam nepřežije nikdo. I taková pořekadla kolují v Rusku o legendárním produktu ještě sovětské automobilky, která tehdy reagovala na potřebu zkonstruovat lehký a spolehlivý vůz, který by si poradil s těžkým terénem v odlehlých částech země. Málokdo by tehdy tušil, že auto, které poprvé vyjelo v roce 1977, bude Rusko vyrábět ještě v roce 2024. Pro svoji jednoduchou konstrukci a výborné terénní schopnosti se stalo legendou i na Západě. V terénu může malý vůz směle konkurovat i pravověrným offroadům. Dodnes jej ale trápí problémy s korozí a kolísavá kvalita zpracování. Do starého auta nové rádio Do stařičké Lady Nivy tak zabudovali moderní rádio s velkým displejem a vymoženostmi, které známe už ze základních výbav evropských vozů. Je jistě chvályhodné, že i ruská vozidla se snaží jít s dobou, ale jak bývá u podobných akcí v téhle zemi tradicí, ne vždy se podaří vychytat všechny mouchy. Jedničku zařadíte jen těžko A tak i v tomto případě přináší montáž moderního infotainmentu jistou nevýhodu, kterou jeden z Rusů natočil a nahrál na sociální sítě. „Šel jsem do prodejny AvtoVaz. 1 300 000 zas*aných rublů (310 tisíc korun, pozn. red.) za Nivu. Říkají, že to má zatraceně dobrá multimédia. Nová. To je ono,“ říká podrážděný Rus a následně ukazuje, kde je ten hlavní problém. Přes nový displej totiž pořádně nejde zařadit rychlostní stupeň na prehistorické řadicí páce. „Když zařadíte jedničku, dotýká se to. To samé na trojku,“ stěžuje si zákazník na videu. To zveřejnil ukrajinský náměstek ministra vnitra Anton Geraščenko, který se specializuje na ruskou propagandu. Video je skvělou ilustrací toho, jak západní sankce proti zemi fungují a Rusko musí složitě modernizovat desítky let stará auta. Ta pak prodává za přemrštěné ceny.   Nová verze legendární Lady Niva je pro smích i Rusům. Najdi pět rozdílů! Číst více Geniální řešení Řešení je vskutku ruské. „Manažer říká, že to nic není, páku si přece můžete trochu ohnout. Lidi to dělají. Kur*a,“ uleví si nakonec nad geniálním řešením problému. Něco podobného si zřejmě říkali inženýři výrobce, když „novou“ Nivu, respektive nový interiér, projektovali. Zákazník je tam jako vždy až na posledním místě, protože prostě nemá na výběr. Západní vozy už totiž do země nějaký čas neproudí kvůli sankcím, a pokud ano, jejich cena je kvůli maržím překupníků doslova přemrštěná. Rádio je luxus Majitelé staronové Nivy ale ještě mohou jásat, protože si (byť s ohnutou řadicí pákou) alespoň rádio poslechnou. Moderní Lada totiž v základní výbavě, která stojí v přepočtu 350 tisíc korun, nemá ani takovou běžnou věc. Nové Ladě Vesta jsme se věnovali v tomto článku. KAM DÁL: Západní auta a telefony Putinových prominentů: Stejně jste se inspirovali Ruskem

Čas načtení: 2023-11-10 08:00:00

10 mocných vět na posílení vztahu

„Odejdi.“ Rada, kterou můžete slyšet z okolí, když vám vztah nevychází. Když je protějšek přecitlivělý, podrážděný, toxický, zlomený, neúspěšný. Je to tak těžké – právě v té chvíli při něm stát. Když je nešťastný a potřebuje pochopit. Když je plný špatných emocí a potřebuje je uvolnit. Když v sebe nevěří a potřebuje povzbudit. Ano, stalo se … 10 mocných vět na posílení vztahu Pokračovat ve čtení » The post 10 mocných vět na posílení vztahu first appeared on FirstClass.cz.

Čas načtení: 2020-10-23 07:57:10

Na podrážděný žaludek nemusíte hned brát prášky, pomohou i bylinky

Bolavý a podrážděný žaludek má čas od času hodně lidí. Nejčastěji na něj trpíme po konzumaci těžkého a mastného jídla, někdy jej může podráždit i pití - a ne nutně jen alkohol, ale i perlivé nápoje. Jiným se dělá špatně během cestování a u části lidí může být důvodem i střevní chřipka. Dobrou zprávou je, že na zklidnění žaludku zabírá hned několik zázračných bylinek. Ty všechno uvedou zpátky do normálního chodu a navíc je můžete přes léto natrhat na louce nebo kdykoliv sehnat v lékárně.

Čas načtení: 2015-03-23 20:22:13

Avokádo: ovoce na překyselený žaludek

Pokud vás pálí žáha a máte překyselený žaludek, obvykle to poslední, na co máte chuť, je ovoce. Právě jablko nebo pomeranč jsou totiž samy o sobě kyselé. A to na podrážděný žaludek rozhodně není nic dobrého. Existuje ale i ovoce, které naopak dokáže aspoň trochu pomoci. Avokádo je totiž zásadité.

Čas načtení: 2019-12-23 16:30:00

Nejlepší novoroční předsevzetí? Přejte si kvalitnější spánek

Ne nadarmo se říká, že kvalita spánku má významný vliv na celkovou kvalitu života. Ve chvíli, kdy se člověk špatně vyspí, je celý den unavený, podrážděný a má sníženou pozornost. Odborníci se shodují na tom, že má nedostatek spánku na svědomí úzkosti, deprese, bolesti hlavy a také malou aktivitu a n ...

Čas načtení: 2013-10-05 12:00:00

Jak poznat, že je vaše dítě šikanováno?

Dětské chování je mnohdy velmi nevyzpytatelné a nečitelné, neboť právě ratolesti často dovedou své trable šikovně skrývat. Zatímco dospělí jedinec je v případě obtíží protivný, náladový, podrážděný či dokonce agresivní a nebo prostě a jednoduše smutný, díte se ve vašich očích chová naprosto běžně a ...

Čas načtení: 2020-02-07 00:00:00

7 tipů, jak zvládat stres

  Stres přichází v okamžiku, kdy jsme přetížení, nestíháme a jsme pod velkým tlakem. Je to reakce organismu na to, že je čas zpomalit. Někdo pociťuje stres jako nějaké napětí, cítí se vyčerpaný, podrážděný nebo trpí třeba bolestí hlavy a špatně...

Čas načtení: 2021-06-03 16:53:34

Na co mysleli, když diktátorovi každý den připravovali snídani? Witold Szabłowski zpovídal kuchaře hrůzovládců 20. století

Žádný člověk není pro svého kuchaře naprostá zrůda – dokonce ani někdejší prezident Ugandy Idi Amin, přezdívaný řezník z Kampaly, i když ten k tomu měl blízko. To je jeden z poznatků ze sbírky reportáží Jak nakrmit diktátora Witolda Szabłowského. Známý polský novinář se vydal po stopách kuchařů, kteří pekli maso a dorty pro celou galerii tyranů. Přiměl je vyprávět o všem možném, od oblíbené polévky Saddáma Husajna až po to, zda se někdy báli o život. Očima kuchařů nahlížíme na notorické záporáky, kteří si stěžují na přesolené omelety, obávají se o své zdraví, vyhýbají se manželkám a touží po jídle svého dětství. Neméně zajímaví jsou i samotní kuchaři líčící své životní příběhy a často zavírající oči nad rolí, kterou možná sehráli v napomáhání tyranii. Ne všichni kuchaři diktátorů ze Szabłowského knihy si myslí, že vařili pro tyrany. Ve zchátralém domě plném švábů se polský novinář setkává s Floresem, někdejším kuchařem kubánského vůdce Fidela Castra, jenž dožívá své dny v osamění a velké bídě. „Comandanta miluju, jako by to byl můj otec, jako by byl můj bratr, kdyby sem dnes přišel a řekl: ‚Floresi, potřebuju tvoji ruku,‘ usekl bych si ruku a dal mu ji.“ tvrdí Flores. Dalším diktátorem, který vzbuzuje loajalitu, je Pol Pot. Szabłowski se vydává do Anlong Vengu, městečka roztroušeného podél břehů jezera Ta Mok, jež je tak nazvané na počest posledního krvavého vůdce Rudých Khmerů, aby vyzpovídal Yong Moeun, dlouholetou kuchařku jednoho z nejhorších zločinců 20. století. Ta dnes tráví dny sledováním evropského fotbalu v kabelovce. „Z fotbalistů mám ráda jednoho takového, který má podobně mírný úsměv jako Pol Pot,“ říká Moeun, „Jak se jmenuje? To si nepamatuju. Ukaž mi známé fotbalisty, řeknu ti to. To je on! Messi… Sám to asi vidíš, že se usmívá úplně stejně.“ Moeun se rozplývá nad despotou, který má na svědomí smrt více než dvou milionů Kambodžanů, jako zamilovaná školačka: „Když jsem se poprvé setkala s bratrem Pol Potem, nezmohla jsem se na slovo. Seděla jsem v jeho bambusové chýši uprostřed džungle a dívala se na něj. Hlavou se mi honilo: takový pěkný mužský!“ Kuchařka vzpomíná na Pol Potovu přezdívku Pouk, což khmersky znamená matrace: „Byl měkký, v tom spočívala jeho síla. Když se ostatní hádali, on si stoupl doprostřed a pomáhal jim, aby se domluvili. To je pravda. I úsměv měl mírný. Pol Pot, to byla chodící dobrota.“ Je to mrazivé čtení a Szablowského popis Moeunina nakažlivého smíchu jeho tísnivý dojem ještě umocňuje. Ostatní kuchaři v Szabłowského sbírce mají o „svých“ diktátorech jasnější představu. Když Abú Alí dostal nabídku pracovat v Husajnově kuchyni, věděl, že je to ve skutečnosti rozkaz: „Mohl jsem Saddáma odmítnout? Nevím, raději jsem to nezkoušel.“ Jeho popis prchlivého vůdce je nicméně podbarven empatií. Vzpomíná, jak Husajn plakal na pohřbu přítele a dělal hloupé vtipy. Když byl Husajn šťastný, chtěl, aby byli šťastní i ostatní, a rozdával obleky, auta, dináry. Pan K., šéfkuchař albánského siláka Envera Hodži, je hrdý na dezerty bez cukru, které vymýšlel pro svého diabetického šéfa, a popisuje je s něžnými detaily: „Uměl jsem mu zlepšit náladu. Nejednou usedal ke stolu podrážděný, a odcházel v dobré náladě, dokonce vtipkoval. Kdo ví, kolika lidem jsem tím zachránil život?“ Snad nejsmutnější postavou je Otonde Odera, kuchař krvavého diktátora Idiho Amina: „Ptáš se, jak jsem mohl vařit pro takového netvora. No, měl jsem čtyři ženy a pět dětí. Amin mě k sobě připoutal tak, že jsem nemohl odejít. Ani jsem si nevšiml, kdy k tomu došlo. Bez jeho peněz bych to nezvládl. Byl jsem na něm úplně závislý a on to věděl. Podobně postupoval i s ochrankou, ministry a přáteli. Navíc jsem věděl, že lidem, které zabíjí, nemůžu nijak pomoct. Taky jak? Tím, že otrávím Amina? To bych přišel o život taky a není jisté, že by další prezident ve vraždění nepokračoval.“ Když Szablowski připomíná údajný Aminův kanibalismus, Odera říká: „Přísahám ti při Bohu, že já jsem nic takového neviděl. Jistě, slyšel jsem, jak o tom lidi mluví. Mnohokrát se mě ptali, jestli jsem pro něj vařil lidské maso. Ne, to se nikdy nestalo. Nikdy jsem neviděl v lednicích a chladničkách, o které jsem se staral, maso, o kterém bych nevěděl, odkud pochází, které bych sám nekoupil. Vojáci ani jednou nepřinesli maso, o kterém bych nevěděl, odkud je. Nákupy jsem dělal pouze já.“ A Odera se dá do pláče. Szabłowski popisuje: „Dívá se na mě, jako by si chtěl ověřit, jestli mu věřím. Jako by nechápal, proč musí odpovídat na podobné otázky. Jako by si nedokázal představit, že člověk, který mu zvedl plat na trojnásobek, člověk, díky němuž měl čtyři manželky a dva obleky, který mu dával v obálkách peníze na školy a na děti, člověk, kterému každý den vařil výživné pilafy, pekl ryby, vlastníma rukama krájel zeleninu pro jeho stůl, kterého krmil tak, jako matka krmí dítě, a o jehož dobrou náladu a rozpoložení se řadu let staral, že by tento člověk mohl jíst vnitřnosti jiných lidí.“ Okamžiky, jako je tento, odhalují komplikované emoce spojené s vařením pro despotu: Pro některé z kuchařů bylo těžké vidět ve svých zaměstnavatelích něco jiného než obyčejné lidské bytosti, jakkoli chybující, dokud nebylo příliš pozdě. Možná nemůžete vidět zrůdnost v celé její zrůdnosti, když jí každý den připravujete snídani. Sheťerpare   Ukázka z knihy Příběh pana K. – kuchaře Envera Hodži 1. Sebekritika probíhala každý den ráno v místnosti poblíž kuchyně. I když jsem si myslel, že jsem všechno udělal dobře, musel jsem najít nějaký prohřešek.      Člověk nemohl být sám se sebou spokojený, to by vzbudilo podezření. Tak jsem třeba řekl, že jsem jídlo trochu moc okořenil. Nebo že Hodža musel čekat o půl minuty déle na oběd. Hodžův čas byl vzácný, takže taková půlminuta byl vážný přestupek.      Lékaři, číšníci i dívka, která měla na starosti květiny – všichni na sebe něco našli. Naše provinění se zapisovala do zvláštních sešitů a později, jednou za rok, nám je spočítali.      Po roce práce jsem už musel hodně přemýšlet, abych vymyslel něco nového – nemohl jsem přece každý den mluvit o koření nebo zpoždění. K tomu byla sebekritika, aby se člověk měnil, zlepšoval, nestál na místě.      Jestli mi důvěřovali? Ne. Nedůvěřovali nikomu. Sulo Gradeci, šéf ochranky, nechal každého z nás důkladně sledovat dvacet čtyři hodiny denně: mě, ostatní kuchaře, číšníky, řidiče i strážce. Jednou vyhodili řidiče, protože služebním autem svezl někoho z personálu. To bylo zakázané. Jeli někam sami ve dvou? Možná připravují spiknutí.      Když jsem jezdil do svého rodného města navštívit matku, vždycky za mnou jeli dva agenti Sigurimi, tajné služby. Sledovali mě celkem otevřeně, každý den jsem je zdravil a oni mi odpovídali.      Je sledovali zase další dva agenti – o těch jsem taky věděl. Kolik agentů bylo za těmi dvěma? Netuším. Ale určitě za nimi někdo ještě byl.      Když vyplouvali rybáři z Pogradce, kde měl Hodža vilu, aby pro něj nalovili ryby, byli s nimi na palubě dva agenti a doprovázely je další dvě lodě se samými agenty. Celou dobu dalekohledem pozorovali ty rybáře a své kolegy agenty. Na statcích, které pro nás pracovaly, nebylo možné ani podojit krávu bez asistence aspoň dvou lidí ze Sigurimi. Aby nikdo nic nenasypal do mléka nebo sýru, který se dostával na Hodžův stůl.      Ve svém městě jsem se raději nevítal příliš srdečně se starými přáteli, abych na ně neupoutal pozornost. Jednou jsem si čtvrt hodiny povídal s bývalým spolužákem ze školy. Den nato ho pozvali na policii. Zjišťovali, jestli není špion. Naštěstí pocházel z dobré, zasloužilé rodiny a rychle ho propustili.      A přitom jsem byl jen obyčejný kuchař. Jak asi museli kontrolovat ostatní?      Dodnes se začnu potit, když se na mě někdo dívá. Myslím si, že na mě určitě něco ví.   2. Prsty má drobné, krátké a baculaté, ale velmi obratné. Na svých víc než šedesát let je neobvykle pohyblivý. Nedá se pořádně vyfotit, protože je neustále v pohybu, někam běhá, gestikuluje, skáče, něco trhá, krájí, přidává, ochutnává, vkládá, vytahuje.      Koneckonců to není důležité, protože pak mi stejně nařídí, abych všechny fotky smazal. Nařídí mi neuvádět jeho jméno a příjmení a okolnosti našeho setkání změnit tak, aby ho nikdo nepoznal. Dohodu máme takovou: můžu o něm psát, ale tak, aniž by se z toho mohl někdo dozvědět, kde bydlí a jak se ve skutečnosti jmenuje. Jeho jméno a telefonní číslo jsou v telefonním seznamu na internetu a on nechce každý den někomu vysvětlovat, kde pracoval, když lidé v Albánii hladověli.      Říkejme mu tedy pan K. Pan K. má dnes s manželkou restauraci a hotýlek v zanedbané čtvrti jednoho přímořského města a v životě netouží po ničem jiném než po klidu. Chodí se k němu najíst hlavně dělníci z blízké stavby. Stejnými krátkými baculatými prsty, které pracovaly pro Envera Hodžu, připravuje těm dělníkům stejné kotlety jako kdysi pro toho člověka, jenž zakázal lidem věřit v Boha a vládl v Albánii půlstoletí v kuse. A pak – šup! – pánev, trocha oleje a hotovo.      Pana K. jsem našel díky Linditě Çelové, jedné z nejlepších investigativních novinářek na Balkáně. Byl rád, že jsme se u něj spolu objevili, protože je velice společenský a rád poznává nové lidi, ale zároveň se vyděsil, protože se bojí mluvit o Hodžově době. Posadil nás ke stolu ve své restauraci, připravil rybu, olihně, hranolky a pak si s námi sedl a začal vykládat svoji filozofii vaření.      Vařit se podle něj musí v souladu s přírodou.      V přírodě se skrývají odpovědi na všechny otázky, výzvy a nemoci, s kterými se v životě potýkáme. Alergie? Je potřeba vědět, co se nemá míchat dohromady. Trávení? Fenykl dokonale čistí krev a organismus od všech usazenin. Cukrovka? Ó! To je zajímavé téma. Pan K. by mohl dlouze vyprávět, cukrovku si necháme na později.      Vařit se musí s láskou. Když v sobě tu lásku nemáš, když neprochází tvýma rukama, nevyzařuje do masa, zeleniny, vývaru, skopového, které máš oddělit od kosti, telecího, které on keramickou paličkou naklepává na eukalyptovém špalku („protože cokoli, co je přírodní, je vždycky mnohem lepší než plastové prkénko“), do jablka, které zručně krájí na čtvrtky, zbaví ho slupky a několika pohyby z něj vyrobí opravdového ptáka – s peřím, očima, křídly a ocasem, ptáka, který působí dojmem, jako by se na chvíli zastavil, ale hned se vzpamatuje a frnkne oknem –, takže když v sobě tu lásku nemáš, tak se raději do vaření nepouštěj, ale věnuj se něčemu jinému.      Pan K., jestli má být upřímný, v sobě tu lásku hledal dlouho. Chtěl se stát automechanikem, fascinovala ho auta. Ale odehrávalo se to v době, kdy o všem rozhodovala strana. A ta, není jasné proč, rozhodla, že bude výborným kuchařem.      Dlouho se s tím nemohl smířit. Ale se stranou se nediskutovalo. Pokud chtěl odejít z domova, pokud se chtěl vzdělávat – musel na kuchaře.      Teprve po letech ocenil, kolik se toho díky své práci naučil. Každý den chodí na úpatí hory, která je vidět z jeho okna, a sbírá čerstvé bylinky. A na pozemku, na který má výhled z druhého okna, založil zahrádku. Pěstuje tam rajčata a okurky, ale taky bazalku, šalvěj a několik dalších bylin, které neznám.      „Vezmu tě tam,“ říká, když si trochu zvykl na myšlenku, že svolil k rozhovoru. „Kuchyně, to je lékárna. V jídle najdeš odpověď na všechny obtíže. Až odtud odjedeš, budeš mnohem chytřejší,“ ujišťuje mě.      Ale než kamkoli půjdeme, ještě chvilku si popovídáme. Pan K. už je připravený.      Vytáhnu si blok. Začínáme.   3. Jak jsem se k Enverovi dostal? Netuším. Pracoval jsem jako kuchař na stavbě pro inženýry z Itálie a jednoho dne přišli dva vojáci a řekli mi, že se mám sbalit, protože mě odvezou do jiné práce, do města Vlora, na celý měsíc. Ta cesta se mi moc nehodila. Manželka byla těhotná, nechtěl jsem ji nechat samotnou. Ale když strana rozhodla, že jedeš, tak jsi jel. Bez diskuze.      Ve Vloře mě vzali do vily postavené na svahu přímo nad mořem, s krásným výhledem na hory a zátoku. Rostly tam olivovníky a palmy. Hned jsem pochopil, že patří někomu důležitému, ale prvních několik dní jsem nevěděl komu. Tamní kuchařka musela do nemocnice, proto potřebovali někoho na záskok. Ukázala mi, kde má hrnce, kde jsou jaké potraviny, ale neřekla mi, pro koho budu pracovat. Nesměla. A já jsem se neptal.      Teprve po několika dnech přišel vysoký, statný muž a řekl:      „Soudruhu K., čeká vás velmi odpovědný úkol. Jmenuji se Sulo Gradeci a jsem šéfem ochranky soudruha Envera Hodži. Do téhle vily jezdí odpočívat. Budete tu v nejbližších týdnech vařit.“      Podlomily se mi kolena. Enver Hodža. Člověk, který vládl Albánii už pětadvacet let. Déle, než jsem já byl na světě.      Vykoktal jsem ze sebe jen to, že je to pro mě čest.      Proč si mě vybrali? Netuším. Byl jsem mladý, veselý a všichni mě měli rádi. Enver měl kolem sebe rád veselé lidi. Že by šlo o tohle?      Moc si z toho měsíce ve Vloře nepamatuju, na to jsem byl příliš rozrušený. Určitě jsem vařil albánská jídla, protože Hodža jiná nejedl. Ale co konkrétně? Zbožňoval kuchyni Gjirokastry, města, kde se narodil, takže jsem se určitě pokoušel vařit něco odtamtud. Vzpomínám si, že jsem mu každý den griloval na snídani kousek sýra s medem nebo džemem – nejlépe pomerančovým.      Hodžu jsem v té době vídal jenom zdálky. Ale vaření jsem asi zvládl dobře, protože po dvou nebo třech týdnech znovu přišel Sulo Gradeci a řekl, že se chce se mnou někdo seznámit. Zavedl mě do zahrady, kde u stolu seděla Nedžmije, Enverova žena. Znal jsem ji ze školních učebnic. Byla s ním od partyzánských dob. Po válce se stala ředitelkou Institutu marxistických studií.      „K.!“ řekla. „Jsme velmi spokojení s tím, jak nám vaříš.“      Zdvořile jsem se uklonil.      „Bereme tě s sebou do Tirany,“ dodala.      Tím moje audience skončila. Zase se mě nikdo neptal na názor. Tak to tehdy chodilo. Strana ví, co od tebe čeká. Se stranou nediskutuj.      Znovu jsem tedy řekl, že je to pro mě čest, uklonil jsem se a odešel.      Chvíli jsem přemýšlel, jestli přiznat, že mám těhotnou manželku a chtěl bych se s ní spojit. Za ten měsíc ve Vloře jsem jí nemohl ani jednou zatelefonovat. Ale došel jsem k závěru, že lepší bude zeptat se na to Gradeciho.      A dobře jsem udělal. Když jsem začal mluvit o manželce, soudruh Sulo odpověděl:      „Všechno je zařízené. Chlapci z ochranky s tebou zajedou do Fieru. Ale zapamatuj si: nesmíš nikomu říct, pro koho pracuješ. Ani jí ne.“      Řekl jsem tedy ženě, že mě přeložili z Vlory do Tirany, ale nevím, pro koho budu pracovat. Objal jsem ji a odjel.   4. Muž, který střelil Jovanova otce zezadu do hlavy, měl šedý obnošený oblek. Nechtěl pít alkohol, tak mu Jovan koupil kávu. Navrhl mu taky něco k jídlu, ale muž odmítl. Nechtěl se dlouho zdržet.      Usrkávali kávu a bavili se trochu o politice, trochu o sportu a trochu o práci. Muž kritizoval tehdejší rozhodnutí vlády a stěžoval si na zdraví, ačkoli o jaké rozhodnutí se jednalo nebo co konkrétně ho bolelo, to si Jovan nepamatuje. ¨      Zato si pamatuje, že muž, který střelil jeho otce do hlavy, pil černou kávu bez mléka. A že si do ní dal jednu a půl lžičky cukru.      Jovan mi to všechno vypráví v sídlištní hospodě téměř v centru Tirany. Mluví a zároveň listuje v jídelním lístku a vybírá mi mořskou rybu, kterou musím v Albánii určitě ochutnat, když už jsem u Jadranu.      „Když znáš pražmu, tak co zkusit pilobřicha?“ navrhuje.      Mám potíž sledovat tok jeho myšlenek: na jedné straně tragická historie, kterou mi vypráví, a na druhé – ryba.      „Můj otec ryby zbožňoval,“ pokrčí Jovan rameny.      „Od chvíle, kdy jsem se to dozvěděl, je jím několikrát týdně.“      „Děláš všechno, co dělal otec?“      „Snažím se.“ ¨      Nakonec si objednáme Rybářův talíř, kde je od všeho trochu. Po půlhodině sedíme nad mísou ryb z albánského moře a Jovan dál skloňuje slovo „otec“ ve všech pádech. Jmenoval se Koço Plaku. Přišli pro něj, když bylo Jovanovi šest měsíců, na podzim roku 1975. Víckrát ho neviděl, takže si nepamatuje ani jeho hlas, ani obličej, ani jakou měl barvu očí.      Matka, ačkoli dodnes bydlí spolu, o otci nechce mluvit.      „Celý život se všeho bála,“ kroutí Jovan hlavou. „Radši bych umřel než se tak bát.“ Koço Plaku byl geolog, který poblíž města Fier objevil jedno z největších albánských ropných ložisek.      „Stát na jeho objevech hodně vydělal,“ říká Jovan. „Přesto se u soudu dozvěděl, že je špion. Byl jednou z obětí čistek, které tu Hodža pravidelně prováděl.“      Rozsudek zněl: trest smrti zastřelením. „Museli jsme se s matkou vrátit na vesnici,“ pokračuje Jovan ve vyprávění. „Neměli jsme nic k jídlu. Byli jsme rodina nepřítele lidu. Kdyby se nám někdo snažil pomoct, zavřeli by ho. Tak jsem jedl polévku z kůry stromů, na ohni jsem si pekl žáby napichované na prut jako špíz. Učitelka mě tloukla pod jakoukoli záminkou a ječela: Dopadneš jako tvůj otec!“      „Jak jsi to zvládl?“      „Byl jsem tvrdohlavý. Čím víc mi všichni říkali, že mám otce nenávidět, tím víc jsem si sliboval, že ho najdu, až vyrostu. A když jsem se dozvěděl o jeho smrti – že najdu jeho hrob.“   Witold Szabłowski (nar. 1980), spisovatel, režisér a novinář, patří k výrazným představitelům polské školy literární reportáže. Vystudoval žurnalistiku a politologii, pracoval ve zpravodajské televizní stanici TVN24, v letech 2006–2016 působil v deníku Gazeta Wyborcza. Ve svém knižním debutu Vrah z města meruněk: Příběhy z Turecka (2010, česky 2016) se snažil postihnout rozpolcenost Turecka mezi Východem a Západem. Získal za něj Cenu Beaty Pawlak, cenu Melchior a nominace na polskou literární cenu Nike a středoevropskou cenu Angelus. Roku 2014 vydal knihu reportáží Tańczące niedźwiedzie (Tančící medvědi), v níž mu osudy cvičených medvědů slouží jako metafora vývoje zemí bývalého sovětského bloku po pádu tamních komunistických režimů. Její vydání v USA otevřelo autorovi cestu na americký knižní trh. V roce 2016 následovaly reportáže Spravedliví zrádci: Sousedé z Volyně (česky 2018), svědectví o etnických čistkách ve Volyni. Jeho poslední kniha Jak nakrmit diktátora vyšla v roce 2019 s úspěchem zároveň v USA a Polsku a ocitla se ve finále literární soutěže o nejlepší světovou publikaci na kulinární téma za rok 2021 (Gourmand World Cookbook Awards).   Z polského originálu Jak nakarmić dyktatora přeložila Jarmila Horáková, vydala nakladatelství Dokořán a Jaroslava Jiskrová – Máj roku 2021, 280 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-13 06:00:01

Kofein je droga a může způsobit vážné zdravotní problémy. Týká se to hlavně některých skupin lidí

„Kofein stimuluje tvorbu hormonu dopamin. To je chemická látka v lidském mozku, která má na starosti radost, potěšení apod.,“ tvrdí pro Čtidoma.cz doktor Pečenka. Jenomže s tím mohou jít ruku v ruce deprese, úzkosti či panické ataky, jak dokládá analýza z roku 2022. Zvýšený tlak a bušení srdce V běžné kávě bývá asi 40 miligramů kofeinu a tento výzkum prokazuje, že kofein může být problém pro naše srdce. Přibližně 320 miligramů kofeinu (odpovídá čtyřem 250mililitrovým plechovkám Red Bullu nebo osmi šálkům kávy) způsobuje dočasně zvýšený tlak a extrémní rychlost bušení srdce. Toto se stupňuje, pokud jsou energetické nápoje kombinovány s alkoholem. „Když si dáte dva tři Red Bully s vodkou na diskotéce a ‚nejedete‘ takto každý den, tak bych to moc neřešil. Tím spíš že předpokládám, že takový člověk tancuje nebo je prostě ve víru zábavy,“ vysvětluje pro Čtidoma.cz MUDr. Jaroslav Pečenka. Kofein jako stimulant a riziko pro těhotné Mnoho lidí si dává kávu nebo energetický nápoj pro povzbuzení brzy ráno nebo odpoledne. Za prvé jde o to mít víc energie, za druhé si „energeťákem“ můžeme navodit lepší náladu. Rizika však existují. „Nelze to vztahovat na všechny lidi. Šmahem vzít každého, koho vidíte, to nejde. Faktem ale je, že pokud je člověk citlivější na duševní problémy, případně má nějakou neléčenou nemoc, o které ani nemusí vědět, pak kofein opravdu může udělat značnou neplechu.“ Velmi diskutovaný je kofein v rámci těhotenství. Pravdou je, že ho placenta propouští, tedy může skončit v krevním řečišti vyvíjejícího se plodu. Výzkum ukázal, že denní spotřeba více než 300 miligramů kofeinu může být spojena se zvýšeným rizikem nízké porodní hmotnosti, zatímco více než 350 miligramů může souviset s potratem. Například na stránkách Národní zdravotní služby se lze dočíst, že těhotné ženy mohou konzumovat do 200 miligramů kofeinu denně. Nejnovější výzkumy však naznačují, že bezpečné množství konzumace kofeinu během těhotenství v podstatě neexistuje. „Nepodílel jsem se na těchto výzkumech. Za sebe bych to řekl takto – pokud chce mít žena klid, nechť si nic s kofeinem nedává,“ má jasno doktor Pečenka. Jak to tedy s kofeinem je? Většina lékařů se shoduje na tom, že nelze jednoznačně říct, jestli je kofein dobrý, nebo špatný pro lidský organismus. „Vždy záleží na jedinci. Je to stejné, jako nemůžete říct, že konopí je pouze špatné. Někomu prospívá, dokonce mu může pomoci v léčbě. Pokud nemáte problém s metabolizmem, kofein v rozumném měřítku neublíží.“ Česko může zasáhnout hurikán, čekají nás drsné bouřky. Léto bude asi jiné, než jsme znali Číst více Je ale třeba si uvědomit, že kofein je droga a toxicita nebo předávkování jsou sice vzácné, ale rozhodně smrtelné. „Opatrnost je namístě, to bezesporu. Zvlášť pokud konzumujete nějaké doplňky s obsahem kofeinu,“ uvažuje lékař. A jaké jsou tedy příznaky, které mohou napovědět, že v sobě máte kofeinu až příliš? Nespavost Nevolnost / podrážděný žaludek Bolest hlavy Neklid a/nebo úzkost Depresivní stavy Kdo by chtěl kofein omezit, měl by to podle MUDr. Pečenky dělat postupně. „Vedlejší účinky jsou nepříjemné, ale zdaleka nejde o takové věci, jako když se zkoušíte dostat z tvrdých drog. U kofeinu se musí počítat s bolestí hlavy a únavou. Za sebe bych tedy všechnu kávu najednou nevyhazoval,“ doplnil pro Čtidoma.cz MUDr. Pečenka. Zdroje: autorský článek KAM DÁL: Válka je na spadnutí. Měl bych větší šanci přežít než můj syn, říká pamětník socialistické vojny.

Čas načtení: 2024-03-29 08:32:42

Nebudeme na Daviese čekat do Vánoc, říká sportovní ředitel Bayernu

Agent Alphonsa Daviese se vyjádřil vzhledem k ultimátu, které dal jeho klientovi Bayern Mnichov ohledně nové smlouvy, dost nelibě. Reakce ze strany Bayernu na sebe ale nenechala dlouho čekat. Veřejně vystoupil nový sportovní ředitel Max Eberl, viditelně podrážděný, podle něhož Bayern na Daviese nemůže čekat a neudělal nic, co by nebylo fér.

Čas načtení: 2024-03-31 18:00:01

Zajímavosti ze zákulisí Všechnopárty: K názvu inspirovala Šípa technoparty

Prestiž a válcování konkurence – to jsou typické znaky Všechnopárty, která bude příští rok slavit 20 let na televizních obrazovkách. Jak vznikala jedna z nejslavnějších talk show na televizních obrazovkách? A co je pravdy na tom, že Šíp už na takový pořad nestačí a ujíždí mu vlak? Mireček z Básníků: Z boháče až na totální dno. Osud si s ním krutě zahrál Číst více Šíp je oproti Krausovi hodný stařík Navzdory kritice, která se v poslední době šíří na sociálních sítích, herečka Daniela Šinkorová nedávno zavzpomínala, že když natáčela před lety Ordinaci v růžové zahradě, nebylo ještě běžné, aby se herci ukazovali na více televizních kanálech současně. A tak když dostala pozvánku do Všechnopárty, musela ji navzdory svému přesvědčení odmítnout. Dodnes toho lituje, protože už se nikdy neopakovala.  Všechnopárty je na osobě Karla Šípa založena, a kdyby skončil, Česká televize by pravděpodobně v pořadu vůbec nepokračovala. Nedávalo by to smysl. Už on sám kdysi v nějakém rozhovoru řekl, že se pasoval do role „zvídavého staříka“, což je vlastně sympatické a funguje to dokonale. Oproti němu je Jan Kraus, který má svůj pořad „Show Jana Krause“ a začínal v České televizi kdysi s konceptem „Uvolněte se, prosím“, velmi ostrý, hosté si u něj musí dávat pozor na pusu a často si sami naběhnou maličkostí, které se moderátor okamžitě chytí. Sledování Krausových show je někdy nepříjemné samotnému divákovi, u Šípa si hosté odpočinou. Nebo ne? On ten Šíp snad neslyší, zkoumají diváci Šíp své rozhovory vede často způsobem, kdy ze sebe dělá hloupějšího, než je, nechává si věci vysvětlovat, diví se. To vše vytváří diváckou zábavu, která dobře funguje. Co divákům nejvíce vadí? „Přijde mi, že v poslední době špatně slyší, je pro diváka otravné, když se na jednu a tu samou věc ptá pořád dokola,“ shrnula pro Čtidoma.cz divačka Jarka. „Všimla jsem si, že se host často nedostane k tomu, co chtěl vyprávět, protože se ho na to Šíp zeptá pětkrát. Kolikrát už to i přepnu, není to, co to bývalo,“ doplňuje ji Alena. „Je vidět, že se ti hosté cítí špatně, když to tam takhle probíhá, ačkoliv vzhledem k jeho věku se to dá pochopit. Mně ale přijde, že někdy je ten Šíp už z toho takový podrážděný, protivný,“ rozvinula svou myšlenku Jarka. „Všimla jsem si, že občas je úplně mimo. Třeba jmenuje různé lidi z branže, tvrdí, že to jsou spolužáci ze školy, a oni jsou o dvacet let mladší. To vím i já a to ty mladý dnes už nesleduju,“ dodává. Bude to pro Šípa důvod k odchodu? Nebo si počká na sladké kulatiny show, která pro něj znamená velkou součást života? Populární textař se málo chlubí Karel Šíp, rodným jménem Karel Jan Feuerfeil, ani zdaleka není jen moderátor. V roce 1971 založil skupinu Faraon, která byla postavena na Jiřím Schelingerovi a nahrála několik slavných singlů – například dodnes populární Holubí dům. Když ale o dva roky později odešel Schelinger k Františku Ringu Čechovi, Šíp na hudbu zanevřel a odešel do televizní zábavy. Nebýt shody okolností, možná by dnes Česká televize žádnou talk show ani neměla.  Prvně se ale Šíp dostal do povědomí diváků v pořadech Hitšaráda, Galasuperšou, Klip klap, Horoskopičiny i Skopičiny. Málo se o něm však ví, že se k hudbě celý život vracel alespoň prostřednictvím textů. Pro Karla Gotta a Marcelu Holanovou, se kterou má syna Karla, napsal písničku Čau lásko, pro Hanu Zagorovou Lásko vítej nebo pro Schelingera René, já a Rudolf. Stojí také za písní Žízeň lásky, kterou nazpívala Leona Machálková, a mnoha dalšími písněmi. Další zajímavosti o Všechnopárty: Výběr hostů si určuje od začátku Karel Šíp. To není úplně běžné, protože například v pořadu Na Plovárně moderátora Marka Ebena to vždy určovala produkce. Je to také kvůli tomu, co se děje v pozadí – často se zvou lidi, kteří zrovna točí film, vydávají album nebo jsou populární ve společnosti. Název vznikl ze slova technoparty, které se Šípovi kdysi zalíbilo. Potřeboval ale slovo, které bude snadno zapamatovatelné a bude znamenat, že je pořád určen pro všechny věkové kategorie. A tak vznikla Všechnopárty. Režisér Viktor Polesný odcházel po letech spolupráce kvůli nesouladu mezi ním a Šípem. Neuměli se dohodnout, kam populární pořad bude směřovat. Nahradil ho Michael Čech. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Zoufalý krok Agáty? Před Dopitou poklekla sama, svatba stála méně, než dostala od Žilkové.

Čas načtení: 2024-04-07 15:47:00

Voda z brambor nepatří do kanálu. Je plná minerálů a léčí! Jak ji využít?

Je nadupaná draslíkem, uklidňuje žaludek při kocovině a kloktáním i podrážděný krk. Kdy je však lepší vodu z brambor vylít než vypít?

Čas načtení: 2024-04-07 15:47:00

Voda z brambor nepatří do kanálu. Je plná minerálů a léčí! Jak ji využít?

Je nadupaná draslíkem, uklidňuje žaludek při kocovině a kloktáním i podrážděný krk. Kdy je však lepší vodu z brambor vylít než vypít?

Čas načtení: 2024-09-23 00:00:00

Pavel Vrba exkluzivně. O Razgradu a co bylo špatně ve Spartě a Baníku

Není to tak dávno, kdy býval každou chvíli podrážděný a nervózní. Mohl za to fotbal a špatné výsledky. Teď? Pohoda a klid. Zrovna se vrátil z finského Tampere, kde byl na návštěvě u neteře. Plánuje, že se co nejdřív zajde podívat na vnuka, který kope za žáčky Dukly. S manželkou si večer pustí film. „Trochu jsem zpohodlněl a užívám si roli dědy. Když si mám pustit fotbal, vybírám si,“ přizná se bývalý trenér fotbalové reprezentace Pavel Vrba.

Čas načtení: 2024-09-23 00:00:00

Pavel Vrba exkluzivně. O Razgradu a co bylo špatně ve Spartě a Baníku

Není to tak dávno, kdy býval každou chvíli podrážděný a nervózní. Mohl za to fotbal a špatné výsledky. Teď? Pohoda a klid. Zrovna se vrátil z finského Tampere, kde byl na návštěvě u neteře. Plánuje, že se co nejdřív zajde podívat na vnuka, který kope za žáčky Dukly. S manželkou si večer pustí film. „Trochu jsem zpohodlněl a užívám si roli dědy. Když si mám pustit fotbal, vybírám si,“ přizná se bývalý trenér fotbalové reprezentace Pavel Vrba.

Čas načtení: 2024-09-24 17:12:02

Piráti předvedli davovou hysterii, že je ODS vyhodila z vlády

Ráno se Bartoš s Fialou sešli, dle Bartoše se mělo zabrat v digitalizaci a pokračovat. „Na koaliční smlouvě se nic nemění, společné cíle se nemění, prostě makáme dál,“ prohlašoval po ranním setkání. Fiala se nevyjádřil, brzy po poledni však Fiala Bartošovi volal, že ho odvolá, následně to potvrdil na tiskovce a na síti X.  Babišova pretty woman Válková chce do Senátu, a tak straší Ukrajinci. Podívali jsme se na její přešlapy Číst více Překvapivý konec Bartoše Důvod je podle něj jediný: „Po projednání analýzy digitálního stavebního řízení na vládě minulou středu a po dnešním ranním rozhovoru s Ivanem Bartošem jsem bohužel nabyl jistotu, že není schopen tuto digitalizaci manažersky dotáhnout do úspěšného konce. A nedokáže si ani připustit, v jakém reálném stavu proces digitalizace stavebního řízení je,“ napsal si premiér na Twitter. Piráti: ODS nás vyhodila O to nepochopitelnější je jednání Pirátů. Už v avízu tiskové konference, kterou uspořádali pár desítek minut po oznámení premiéra, stálo, že se týká „vyhození Pirátů z vlády“, což ale nikdo neohlásil. Naopak, práci ostatních ministrů Petr Fiala pochválil. „Vážím si práce dvou dalších ministrů za Piráty. Jan Lipavský je výborným ministrem zahraničí a Michal Šalomoun odvádí výbornou práci jako ministr pro legislativu,“ napsal ve výše odkazovaném prohlášení. To ale zřejmě Piráti opominuli nebo ve vzteku nad vyhozením Bartoše nevnímali. Pojem „vyhození z vlády“ totiž padl na tiskovce tolikrát, že Piráti spíše než jako zavedená politická strana, která v uplynulých letech nabrala spoustu zkušeností, působila jako banda zhrzených politických amatérů, kteří se nedovedou přenést přes to, že jejich předseda byl z naprosto jasně deklarovaných důvodů vyhozen. Místo toho jsme se dočkali nepodložených tvrzení o jakési schůzce mezi „Fialou a zlými kmotry“, kteří měli rozhodnout o Bartošově konci. Tohle není malý politický přešlap, ale trapas roku, který Piráty dost možná diskvalifikuje z politiky na mnohem delší dobu, než si dovedou představit, a ukazuje, jak moc si nejsou schopni připustit vlastní průšvihy. Piráti po odchodu Bartoše: Kdo zachrání stranu před rozpadem a povede ji dál? Číst více Musíme si přečíst smlouvu Absolutní korunu tomu zástupci Pirátské strany nasadili v momentě, kdy se novináři ptali, jak prakticky bude odchod z vlády probíhat a zda mají něco takového probírat i se svým koaličním partnerem, Starosty. „Jakým způsobem ukončíme angažmá ve vládě, je jen technikálie,“ odbyl nejdříve novináře podrážděný Jakub Michálek. Později ale z Ivana Bartoše vypadlo, že se doteď nikdo z nich, zřejmě vlivem davové hysterie v širším vedení, nebyl schopen podívat ani do koaliční smlouvy. Svěží vítr, který Piráti do české politiky chtěli vnést (a poměrně dlouho se jim to dařilo), se tak mění ve vánek zapáchající politickým diletantstvím.

Čas načtení: 2024-11-01 10:20:00

Šotnar trpí sérií pardubických proher, ale zůstává profíkem

Jeho basketbalové srdce určitě nesmírně trpí. Ale i když se pardubickému trenéru Janu Šotnarovi s Beksou ani v Písku nepodařilo utnout sérii porážek (tým skolila střela domácích Sršňů na 75:76 v poslední vteřině), stále ochotně dochází na pozápasové rozhovory a není při nich podrážděný a k tazatelům nepříjemný. Vystupuje zkrátka tak, jak by se měl chovat každý „profík“, a hlavně: umí pojmenovat věci správnými jmény.

Čas načtení: 2024-11-21 07:00:01

Legendární Lada Niva dostala západní vymoženost. Rusové jsou ve varu

Nikdo nechce v autě trpět v tichu, ani Rusové. Rádio v autě není sice životně důležité, zvláště pro Rusy, kteří musí pořád jezdit Nivou zkonstruovanou v sedmdesátých letech, tahle vymoženost vám však na chvilku může dát pocit, že už nežijete v Sovětském svazu. Proto se inženýři v automobilce AvtoVAZ rozhodli, že Rusům dají zkusit, jak se asi cítí západní člověk, jehož auto pochází alespoň z tohoto tisíciletí. Rusové ukázali moderní Ladu: žádné airbagy a rádio si nepustíte, protože v autě není Číst více RUSKÁ LEGENDA Kde nepřežije Lada Niva, tam nepřežije nikdo. I taková pořekadla kolují v Rusku o legendárním produktu ještě sovětské automobilky, která tehdy reagovala na potřebu zkonstruovat lehký a spolehlivý vůz, který by si poradil s těžkým terénem v odlehlých částech země. Málokdo by tehdy tušil, že auto, které poprvé vyjelo v roce 1977, bude Rusko vyrábět ještě v roce 2024. Pro svoji jednoduchou konstrukci a výborné terénní schopnosti se stalo legendou i na Západě. V terénu může malý vůz směle konkurovat i pravověrným offroadům. Dodnes jej ale trápí problémy s korozí a kolísavá kvalita zpracování. Do starého auta nové rádio Do stařičké Lady Nivy tak zabudovali moderní rádio s velkým displejem a vymoženostmi, které známe už ze základních výbav evropských vozů. Je jistě chvályhodné, že i ruská vozidla se snaží jít s dobou, ale jak bývá u podobných akcí v téhle zemi tradicí, ne vždy se podaří vychytat všechny mouchy. Jedničku zařadíte jen těžko A tak i v tomto případě přináší montáž moderního infotainmentu jistou nevýhodu, kterou jeden z Rusů natočil a nahrál na sociální sítě. „Šel jsem do prodejny AvtoVaz. 1 300 000 zas*aných rublů (310 tisíc korun, pozn. red.) za Nivu. Říkají, že to má zatraceně dobrá multimédia. Nová. To je ono,“ říká podrážděný Rus a následně ukazuje, kde je ten hlavní problém. Přes nový displej totiž pořádně nejde zařadit rychlostní stupeň na prehistorické řadicí páce. „Když zařadíte jedničku, dotýká se to. To samé na trojku,“ stěžuje si zákazník na videu. To zveřejnil ukrajinský náměstek ministra vnitra Anton Geraščenko, který se specializuje na ruskou propagandu. Video je skvělou ilustrací toho, jak západní sankce proti zemi fungují a Rusko musí složitě modernizovat desítky let stará auta. Ta pak prodává za přemrštěné ceny.   Nová verze legendární Lady Niva je pro smích i Rusům. Najdi pět rozdílů! Číst více Geniální řešení Řešení je vskutku ruské. „Manažer říká, že to nic není, páku si přece můžete trochu ohnout. Lidi to dělají. Kur*a,“ uleví si nakonec nad geniálním řešením problému. Něco podobného si zřejmě říkali inženýři výrobce, když „novou“ Nivu, respektive nový interiér, projektovali. Zákazník je tam jako vždy až na posledním místě, protože prostě nemá na výběr. Západní vozy už totiž do země nějaký čas neproudí kvůli sankcím, a pokud ano, jejich cena je kvůli maržím překupníků doslova přemrštěná. Rádio je luxus Majitelé staronové Nivy ale ještě mohou jásat, protože si (byť s ohnutou řadicí pákou) alespoň rádio poslechnou. Moderní Lada totiž v základní výbavě, která stojí v přepočtu 350 tisíc korun, nemá ani takovou běžnou věc. Nové Ladě Vesta jsme se věnovali v tomto článku. KAM DÁL: Západní auta a telefony Putinových prominentů: Stejně jste se inspirovali Ruskem

Čas načtení: 2025-01-02 02:00:11

Právě vyšlo nové číslo časopisu Můj čas na kafíčko pro ženy

Z aktuálního čísla:3 kroky pro krásné obočíPomoc pro podrážděný žlučníkKaždý krok je velký úspěch

Čas načtení: 2025-01-07 09:00:00

Studie zjistila, že používání olova v Římské říši snížilo IQ v celé Evropě

Masivní rozvoj těžby v době Římské říše způsobil prudký nárůst znečištění ovzduší olovemRozsáhlé používání kovu způsobilo podle odhadů pokles IQ o 2 až 3 body za téměř 180 let Pax RomanaCo pro nás Římané kromě hygieny, léků, vzdělání, vína, veřejného pořádku, zavlažování, silnic, sladkovodního systému a veřejného zdraví kdy udělali, ptá se podrážděný Reg ve filmu Monty Python's Life of Brian.Jednou z odpovědí je podle nové studie rozsáhlý úpadek kognitivních funkcí v celé Evropě,  způsobený obrovským množstvím znečištění olovem, které produkoval vzkvétající kovoprůmysl, jenž formoval toto impérium.Vědci uvedli, že masivní rozvoj těžby a zejména zpracování kovových rud způsobilo v době největšího rozmachu říše prudký nárůst znečištění ovzduší olovem, což vedlo k odhadovanému poklesu IQ v celé zemi o 2 až 3 body.

Čas načtení: 2025-07-05 05:45:00

Začala se šířit nová varianta covidu Stratus. Má jeden specifický příznak

Suchý a podrážděný krk, chrapot a únava. Nová varianta covidu s názvem Stratus se rychle šíří světem a už je dominantní i v některých evropských zemích. Podle odborníků sice nezpůsobuje těžší průběhy než předchozí mutace, má ale schopnost částečně unikat imunitní reakci. Světová zdravotnická organizace (WHO) už variantě věnuje plnou pozornost.