EUR 24,170 || 
JPY 13,041 || 
USD 20,888 || Soud uznal vinu čtyř osob a jedné firmy, které se měly dopustit manipulace se zakázkami Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). Obžalovaní údajně ovlivňovali zadávání zakázek tak, aby připadly konkrétním podnikům. Týkat se to mělo například tendru na modernizaci jaderného úložiště v Dukovanech. Tři lidé od soudu odešli s podmíněnými tresty v délce od dvou do tří let a jednomu z nich navíc soud zakázal výkon řídících funkcí ve firmách na dva roky. Všem, včetně firmy, také uložil peněžité tresty v hodnotě celkem přes sedmnáct milionů korun, zjistila ČT24.
Čas načtení: 2025-04-22 16:40:56
V kauze úložišť jaderného odpadu půjdou před soud čtyři lidé a jedna firma
Podezřelé zakázky Správy úložišť radioaktivních odpadů budou mít dohru u soudu. Státní zástupce obžaloval čtyři lidi a jednu firmu v souvislosti s údajným manipulováním veřejných zakázek, zjistila ČT. Obžaloba směřuje k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a týká se trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky. Národní centrála proti organizovanému zločinu v souvislosti s případem zasahovala v sídle Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) v polovině května 2022.
\nČas načtení: 2024-05-09 12:52:00
České SÚRAO bude u zkušebního provozu prvního hlubinného úložiště ve Finsku
Češi se zúčastní zkušebního provozu celosvětově prvního hlubinného úložiště radioaktivních odpadů ve Finsku. Zástupci české Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) budou na místě od podzimu sbírat zkušenosti pro přípravu úložiště v Česku. V tuzemsku správa zatím připravuje geologický průzkum čtyř vyhlédnutých lokalit pro úložiště. Původně měl průzkum začít na začátku letošního roku, SÚRAO však dosud čeká na vyřízení povolení k průzkumu od ministerstva životního prostředí (MŽP). Zpoždění v celé přípravě úložiště, které by mělo být v provozu od roku 2050, ale podle správy zatím nehrozí, sdělili zástupci SÚRAO. Finské úložiště by mělo zahájit ostrý provoz v příštím roce, Češi ho chtějí využít jako vzor.
\nČas načtení: 2024-05-13 01:10:00
V místech možných pro radioaktivní odpad brzy začne hydrogeologický monitoring
Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) zřejmě do konce května zahájí hydrogeologický monitoring čtyř vytipovaných lokalit pro připravované hlubinné úložiště radioaktivních odpadů. Při monitoringu chce správa zjistit především stav vodních a dalších zdrojů na místě. Práce vyjdou přibližně na 139 milionů korun. ČTK to sdělili zástupci SÚRAO. Správa zároveň čeká na povolení rozsáhlejšího geologického průzkumu lokalit.
\nČas načtení: 2024-07-23 01:03:00
Dolní Cerekev podává ústavní stížnost kvůli možné podjatosti MŽP kvůli úložišti
Městys Dolní Cerekev na Jihlavsku podal ústavní stížnost kvůli dosavadnímu řešení námitky obcí o možné podjatosti ministra životního prostředí a jeho ministerstva v procesu přípravy stavby hlubinného úložiště radioaktivních odpadů. Ministerstvo vyřizuje žádosti Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) o stanovení průzkumných území pro úložiště. Mluvčí ministerstva Veronika Krejčí ČTK sdělila, že v současné chvíli situaci nebudou komentovat a počkají na posouzení stížnosti Ústavním soudem.
\nČas načtení: 2024-11-11 16:52:51
Tuzemští odborníci ze Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) jezdí na zkušenou do Finska. Od letošního října se účastní zkušebního provozu zařízení zvaného Onkalo. Jde o první trvalé hlubinné úložiště radioaktivních odpadů na světě. Podobné by u nás mělo fungovat od roku 2050, ministerstvo životního prostředí nedávno povolilo správě průzkumy ve třech možných lokalitách, ve kterých by mohlo vzniknout.
\nČas načtení: 2025-03-31 00:56:00
Ve dvou lokalitách mohou začít průzkumné práce k úložišti, rozklad obcí neuspěl
Obce z lokalit Březový potok na Klatovsku a Janoch u Temelína neuspěly s rozkladem proti stanovení průzkumných území pro plánované hlubinné úložiště radioaktivních odpadů. Zamítlo ho ministerstvo životního prostředí, informovala ČTK mluvčí Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) Martina Bílá. Pravomocné stanovení průzkumných území je podle ní důležitým krokem k výběru finální a záložní lokality pro hlubinné úložiště. Obce se úložišti dlouhodobě brání a nyní zvažují dalši postup.
\nČas načtení: 2025-07-25 10:00:00
Povolení geologických průzkumů čelí žalobám obcí na všech lokalitách
Tisková zpráva Platformy proti hlubinnému úložišti z 25. července 2025 Obce již ze všech čtyř lokalit ohrožených možným umístěním hlubinného úložiště vysoce radioaktivních odpadů žaluji povolení Ministerstva životního prostředí. Nechtějí, aby na jejich území státní Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) prováděla vrty a další geologické práce. Po samosprávách z lokalit Březový potok z Pošumaví a Janoch od Temelína, které dostaly povolení jako první, podaly žaloby i obce z Vysočiny a to z lokalit Hrádek z Jihlavska a naposledy nyní i z Horky z Třebíčska.
\nČas načtení: 2025-07-28 17:50:09
Povolení geologických průzkumů čelí žalobám obcí na všech lokalitách
Obce již ze všech čtyř lokalit ohrožených možným umístěním hlubinného úložiště vysoce radioaktivních odpadů žaluji povolení Ministerstva životního prostředí. Nechtějí, aby na jejich území státní Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) prováděla vrty a další geologické práce. Po samosprávách z lokalit Březový potok z Pošumaví a Janoch od... ...
\nČas načtení: 2026-02-04 18:16:00
Správa úložišť zrušila tendr na vrty k úložišti, dokončila tendr na geofyziku
Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) zrušila výběrové řízení na provedení hlubokých vrtů, které chystá při průzkumech území pro plánované hlubinné úložiště radioaktivních odpadů. Jediná podaná nabídka v tendru byla příliš drahá. Nově se tak správa zřejmě pokusí jednotlivé vrty vysoutěžit po etapách. Dokončeno naopak bylo výběrové řízení na geofyzikální průzkum jednotlivých území, sdělila mluvčí SÚRAO Martina Bílá. Se zdržením harmonogramu kvůli zrušení zakázky zatím správa nepočítá.
\nČas načtení: 2026-02-05 09:00:00
Plány státu na výběr místa pro hlubinné úložiště hatí také nepovedené výběrové řízení na vrty
Tisková zpráva Platformy proti hlubinnému úložišti Vedle dotčených obcí z lokalit Březový potok v Pošumaví, Janoch u Temelína na Českobudějovicku, Hrádek na Jihlavsku a Horka na Třebíčsku, které byly proti své vůli zařazeny do výběru místa pro konečné hlubinné úložiště vysoce radioaktivních odpadů a proto brání své oprávněné zájmy i soudní cestou, hatí plány státu další překážka. Klíčovou součástí geologických prací, bez nichž nelze získat potřebná data, měly být hluboké vrty. Takřka rok trvající výběrové řízení na dodavatele prací ale Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) musela zrušit [1] a začala připravovat nové [2]. Již tak časově napnutý harmonogram pro průzkumy dostal další trhlinu.
\nČas načtení: 2024-05-09 12:52:00
České SÚRAO bude u zkušebního provozu prvního hlubinného úložiště ve Finsku
Češi se zúčastní zkušebního provozu celosvětově prvního hlubinného úložiště radioaktivních odpadů ve Finsku. Zástupci české Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) budou na místě od podzimu sbírat zkušenosti pro přípravu úložiště v Česku. V tuzemsku správa zatím připravuje geologický průzkum čtyř vyhlédnutých lokalit pro úložiště. Původně měl průzkum začít na začátku letošního roku, SÚRAO však dosud čeká na vyřízení povolení k průzkumu od ministerstva životního prostředí (MŽP). Zpoždění v celé přípravě úložiště, které by mělo být v provozu od roku 2050, ale podle správy zatím nehrozí, sdělili zástupci SÚRAO. Finské úložiště by mělo zahájit ostrý provoz v příštím roce, Češi ho chtějí využít jako vzor.
Čas načtení: 2024-05-13 01:10:00
V místech možných pro radioaktivní odpad brzy začne hydrogeologický monitoring
Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) zřejmě do konce května zahájí hydrogeologický monitoring čtyř vytipovaných lokalit pro připravované hlubinné úložiště radioaktivních odpadů. Při monitoringu chce správa zjistit především stav vodních a dalších zdrojů na místě. Práce vyjdou přibližně na 139 milionů korun. ČTK to sdělili zástupci SÚRAO. Správa zároveň čeká na povolení rozsáhlejšího geologického průzkumu lokalit.
Čas načtení: 2024-07-23 01:03:00
Dolní Cerekev podává ústavní stížnost kvůli možné podjatosti MŽP kvůli úložišti
Městys Dolní Cerekev na Jihlavsku podal ústavní stížnost kvůli dosavadnímu řešení námitky obcí o možné podjatosti ministra životního prostředí a jeho ministerstva v procesu přípravy stavby hlubinného úložiště radioaktivních odpadů. Ministerstvo vyřizuje žádosti Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) o stanovení průzkumných území pro úložiště. Mluvčí ministerstva Veronika Krejčí ČTK sdělila, že v současné chvíli situaci nebudou komentovat a počkají na posouzení stížnosti Ústavním soudem.
Čas načtení: 2024-11-11 16:52:51
Tuzemští odborníci ze Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) jezdí na zkušenou do Finska. Od letošního října se účastní zkušebního provozu zařízení zvaného Onkalo. Jde o první trvalé hlubinné úložiště radioaktivních odpadů na světě. Podobné by u nás mělo fungovat od roku 2050, ministerstvo životního prostředí nedávno povolilo správě průzkumy ve třech možných lokalitách, ve kterých by mohlo vzniknout.
Čas načtení: 2025-03-31 00:56:00
Ve dvou lokalitách mohou začít průzkumné práce k úložišti, rozklad obcí neuspěl
Obce z lokalit Březový potok na Klatovsku a Janoch u Temelína neuspěly s rozkladem proti stanovení průzkumných území pro plánované hlubinné úložiště radioaktivních odpadů. Zamítlo ho ministerstvo životního prostředí, informovala ČTK mluvčí Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) Martina Bílá. Pravomocné stanovení průzkumných území je podle ní důležitým krokem k výběru finální a záložní lokality pro hlubinné úložiště. Obce se úložišti dlouhodobě brání a nyní zvažují dalši postup.
Čas načtení: 2025-04-22 16:40:56
V kauze úložišť jaderného odpadu půjdou před soud čtyři lidé a jedna firma
Podezřelé zakázky Správy úložišť radioaktivních odpadů budou mít dohru u soudu. Státní zástupce obžaloval čtyři lidi a jednu firmu v souvislosti s údajným manipulováním veřejných zakázek, zjistila ČT. Obžaloba směřuje k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a týká se trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky. Národní centrála proti organizovanému zločinu v souvislosti s případem zasahovala v sídle Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) v polovině května 2022.
Čas načtení: 2025-07-25 10:00:00
Povolení geologických průzkumů čelí žalobám obcí na všech lokalitách
Tisková zpráva Platformy proti hlubinnému úložišti z 25. července 2025 Obce již ze všech čtyř lokalit ohrožených možným umístěním hlubinného úložiště vysoce radioaktivních odpadů žaluji povolení Ministerstva životního prostředí. Nechtějí, aby na jejich území státní Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) prováděla vrty a další geologické práce. Po samosprávách z lokalit Březový potok z Pošumaví a Janoch od Temelína, které dostaly povolení jako první, podaly žaloby i obce z Vysočiny a to z lokalit Hrádek z Jihlavska a naposledy nyní i z Horky z Třebíčska.
Čas načtení: 2025-07-28 17:50:09
Povolení geologických průzkumů čelí žalobám obcí na všech lokalitách
Obce již ze všech čtyř lokalit ohrožených možným umístěním hlubinného úložiště vysoce radioaktivních odpadů žaluji povolení Ministerstva životního prostředí. Nechtějí, aby na jejich území státní Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) prováděla vrty a další geologické práce. Po samosprávách z lokalit Březový potok z Pošumaví a Janoch od... ...
Čas načtení: 2026-02-04 18:16:00
Správa úložišť zrušila tendr na vrty k úložišti, dokončila tendr na geofyziku
Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) zrušila výběrové řízení na provedení hlubokých vrtů, které chystá při průzkumech území pro plánované hlubinné úložiště radioaktivních odpadů. Jediná podaná nabídka v tendru byla příliš drahá. Nově se tak správa zřejmě pokusí jednotlivé vrty vysoutěžit po etapách. Dokončeno naopak bylo výběrové řízení na geofyzikální průzkum jednotlivých území, sdělila mluvčí SÚRAO Martina Bílá. Se zdržením harmonogramu kvůli zrušení zakázky zatím správa nepočítá.
Čas načtení: 2026-02-05 09:00:00
Plány státu na výběr místa pro hlubinné úložiště hatí také nepovedené výběrové řízení na vrty
Tisková zpráva Platformy proti hlubinnému úložišti Vedle dotčených obcí z lokalit Březový potok v Pošumaví, Janoch u Temelína na Českobudějovicku, Hrádek na Jihlavsku a Horka na Třebíčsku, které byly proti své vůli zařazeny do výběru místa pro konečné hlubinné úložiště vysoce radioaktivních odpadů a proto brání své oprávněné zájmy i soudní cestou, hatí plány státu další překážka. Klíčovou součástí geologických prací, bez nichž nelze získat potřebná data, měly být hluboké vrty. Takřka rok trvající výběrové řízení na dodavatele prací ale Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) musela zrušit [1] a začala připravovat nové [2]. Již tak časově napnutý harmonogram pro průzkumy dostal další trhlinu.
Čas načtení: 2020-03-04 16:32:03
Ve středu 4. března byly představeny nominace na ceny Magnesia Litera za rok 2019. Nominovány jsou mimo jiné prózy Jiřího Kratochvila, Jana Němce a Davida Zábranského, sbírky poezie Jiřího Dynky a Daniela Hradeckého či kniha pro děti Petra Borkovce. Litera za prózu Veronika Bendová: Vytěženej kraj (fra, Praha, 200 s.) Severočeskou road-movie Vytěženej kraj v jistém smyslu navazuje Veronika Bendová na svůj debut Nonstop Eufrat. Podobně jako příběh padlého katolického kněze v její prvotině, se portrét exploatované krajiny a bývalého partnerského páru, který zde má najít filmové lokace, zabývá tématem duchovní, kulturní a historické identity. Zdevastované kostely a fary, lidé dobití komunistickou minulostí a lační profitu, poničené osobní vztahy i společenské vazby. Autorka kontrastuje tenkou vrstvu současnosti zastoupené rychlým a dobře nasvíceným světem filmu, s dějinami a jejich stíny, které jsou v kraji, kde leží Litvínov, Most, Libkovice nebo Hrob stále přítomné a působící. V literatuře i ve filmu často zobrazované téma vytěžených severočeských Sudet představuje autorka neotřelým způsobem jako otázku duchovní opuštěnosti. V knize se proto postindustriální kraj stává víc než dramatickou kulisou pro chystaný film o křesťanské rodině chartistů vypuzené tlakem StB z Prahy za socialismu do severních Čech. Vytěženej kraj je otázkou, jak se v něm ve svobodnější době zachovat stejně nekonformně a lidsky. Jiří Kratochvil: Liška v dámu (Druhé město, Brno, 200 s.) Jiří Kratochvil je představitelem současné prózy, která se programově odklání od realistické literární tradice; je zároveň jedním z nejpřekládanějších českých autorů. Román Liška v dámu se odehrává v padesátých letech dvacátého století a prolínají se v něm dvě dějové linie. Ta realističtější vypráví příběh mladého brněnského dělníka Pavla, který je jako perspektivní a jazykově talentovaný estébák vybrán, aby odešel na západ a provedl diverzní akci ve Svobodné Evropě. Druhou, fantaskní linií je příběh mladé lištičky. Stalin (v románu nazývaný Hospodář) dá vědcům z Pavlovova institutu úkol přetvořit ji v ženu a tu pak pod jménem Sylva vyšle na západ, aby zavraždila Winstona Churchilla. Hrdinové se ale ve svobodném světě setkají a jejich příběhy a osudy se spojí – život se ukáže být mocnější než záměry mocných. Román Liška v dámu je poctou imaginaci, literatuře jako hře slov a obrazů, ale zároveň nabízí i silný příběh o propojování a zároveň neslučitelnosti různých světů a také oslavu lidské a liščí svobody. Štěpán Kučera: Projekt Gilgameš (Druhé město, Brno, 168 s.) Projekt Gilgameš je románovým debutem Štěpána Kučery, spisovatele a novináře, který se dlouhodobě zajímá o střet kulturní a biologické podmíněnosti lidského chování. O něj jde i v příběhu převozníka Uršanábiho, kterého si Kučera vypůjčil ze starověkého Eposu o Gilgamešovi. Uršanábi se díky prášku z černé květiny stává nesmrtelným a v textu putuje napříč kontinenty a staletími až do naší blízké budoucnosti. Celý jeho osud zároveň vypráví mladému vědci pokročilá umělá inteligence, aby ho přesvědčila, že budoucnost by měla mít v rukou ona, a ne člověk. Zdůrazňuje, že lidská potřeba nepřítele je příliš silná a že lidé nejsou vývojově připravení na život v tak obrovských tlupách, jaké si díky vyprávění příběhů dokázali vybudovat. Kučera tu pracuje velmi poučeně jak s nejstarší literaturou, tak s prvky nejmodernější vědy; vytvořil svého druhu mytické vyprávění, v němž se nepátrá po ničem menším než po smyslu lidského života, a přitom je to celé zabalené do postmoderního jazyka i vtipu. Jan Němec: Možnosti milostného románu (Host, Brno, 480 s.) Rozsáhlý románový projekt Jana Němce klade naléhavé otázky jak ohledně tématu milostného vztahu a soužití s jiným člověkem, tak i ohledně možností a dopadů románového příběhu v dnešním světě. Autor si pohrává s románovou formou, ale zároveň své psaní silně zakotvuje v tradici moderního románu. Provokuje čtenáře tím, jak vyprávění od linie milostného vztahu neustále odbíhá k jiným souvislostem, ale zároveň sžíravě analyzuje i sebe sama jako románovou postavu. Nabízí na jedné straně úzce privátní příběh několikaletého vztahu dvou mladých lidí, na straně druhé ale načrtává i široce panoramatický obraz soudobé společnosti a životních hodnot v časech rozkolísané doby. Jan Němec svým dílem ukazuje, že i dnes může mít román schopnost vyjadřovat společensky relevantní témata způsobem, který je jedinečný a nenahraditelný. A klást otázky, které nelze zodpovědět jednoduše a bez reflexe všech souvislostí. Michal Vrba: Kolem Jakuba (Argo, Praha, 178 s.) Pět povídek Michala Vrby, českého prozaika mladší generace, se odehrává ve velikém časovém rozpětí od třicetileté války do devadesátých let 20. století. Jednotlivé příběhy jsou spojeny jedním místem, rybníkem Jakub ve východních Čechách. Hrdiny povídek jsou tzv. malí, obyčejní lidé, kteří se proti své vůli octnou v soukolí velké historie - a nejen ve vypjatých okamžicích, ale i v běhu každodenního života se musejí rozhodnout mezi dobrem a zlem. Jednotlivé povídky jsou spolu propojeny často velmi překvapivým způsobem a kniha tak poskytuje poutavý obraz zápasu člověka s dějinami v různých historických obdobích. Povídky Michala Vrby jsou skvělým příkladem čtivé realistické prózy, která navazuje na nejlepší vypravěčské tradice a je čtenářsky vstřícná, ale zároveň se formálně velmi propracovaným způsobem zamýšlí nad základními otázkami lidské existence. David Zábranský: Logoz aneb Robert Holm, marketér dánský (Větrné mlýny, Brno, 404 s.) Román Logoz Davida Zábranského je pamfletickým portrétem liberálního systému vedeného byrokraty a marketéry. Autor torpéduje svět, v němž si marketing ochočil ideu svobody a autenticity. Následně je prodává jako produkt, který u zákazníků budí pocit nadřazenosti nad těmi, kdo se ke svobodě, autenticitě nebo spravedlnosti vztahují jinak než dohodnutými pojmy. Z politického přesvědčení budoucnosti je v Zábranského próze pouze módní brand, značka odpoutaná od vnitřních obsahů. Jazyk politicky korektního marketingu zde hraje roli spíše zastírací, než aby věci skutečně vysvětloval. Zábranský je břitký ironik společenské třídy „kreativních profesí“, slepé ke svým privilegiím a k vlastní aroganci. V domýšlení trajektorií vývoje světa řízeného marketingem morální nadřazenosti přichází Zábranského kniha s vtipně vystavěným příběhem, který je politickou karikaturou současnosti. Moleskine Litera za poezii Jiří Dynka: Pomor (Druhé město, Brno, 60 s.) Ve sbírce s mnohoznačným názvem Pomor se Jiří Dynka vydal nazpět časem. Z útržkovitých pasáží a fragmentů paměti jeho alter-ego znovusestavuje vlastní obraz a přesvědčuje tím samo sebe, že v tomto přeludném a zřejmě nikdy neexistujícím světě skutečně žilo. Právě takové zjištění je spojené s autorovým přesvědčením, že báseň je pravděpodobně jediný a jedinečný poznávací prostředek nejen sebe sama, ale i světa jako celku. Daniel Hradecký: Přibližování dřeva (Perplex, Opava, 64 s.) Sbírka Přibližování dřeva obsahuje tři oddíly, v nichž Daniel Hradecký dávkuje existenciální tázání, ironii, záznam paměti, hledání kořenů i pointované aforistické odpovědi. Autorovy verše leckdy vznikají jako fragmenty situací, které mají univerzální platnost. Jeden z nejprokletějších českých básníků nám i sobě spílá, bouří se proti světu, aby vždycky našel partnera k rozhovoru a zachytil svůdné volání nejen slov, ale i situací a dokázal tím plasticky evokovat místa severočeského regionu. Ewald Murrer: Noční četba (Aula, Praha, 326 s.) V monumentálním souboru stovky epických textů vrací Ewald Murrer do hry dnes skoro zapomenutý žánr básnické fantastické povídky, jak ji známe třeba ze sbírky Kašpar noci francouzského romantika Aloysia Bertranda. Ostatně už název knihy ukazuje na tuto příbuznost. Básník okouzluje svým suverénním vypravěčským talentem. V Noční četbě se potkává imaginace a zájem o tajemno s groteskní, místy až naturalistickou hyperbolou. Autor pokračuje v poetice jistého melancholického a bizarního snění, kterým zaujal čtenáře už na počátku devadesátých let v knize Zápisník pana Pinkeho. Litera za knihu pro děti a mládež David Böhm: A jako Antarktida – Pohled z druhé strany (Raketa/Labyrint, Praha, 80 s.) Autorská encyklopedie konceptuálního výtvarníka přináší portrét světadílu, který byl zkoumán až jako poslední. Tichá krása pustiny bez jediného stromu, bez plazů a obojživelníků, půl roku bez slunce a právně vzato i bez hranic a stálých sídel se pro autora stala divotvorným jevištěm nově definujícím meze sebereflexe i statečnosti těch, kdo se rozhodli v antarktickém majestátu bádat a přežít. Pocítil to jak Roald Amundsen, následovaný nebohou družinou kapitána Roberta F. Scotta a neúspěšnou Shackletonovou transkontinentální expedicí, tak každý další odvážlivec stojící byť jen na jejím pobřeží. Na vlastní kůži to zažil i sám autor, který sem se synem putoval v doprovodu polárníka Jaroslava Pavlíčka, aby dostál podtitulu knihy, podpořil lehce podvratnou perspektivu prolamující stereotypy povšechných znalostí a kladl si otázky po smyslu bělostného prostoru rozlehlejšího než Evropa. V návaznosti na půlstoleté postupy české uměleckonaučné školy Böhmovo sdělení hravou formou dotvářejí fotografie i kartografické projekce, rozkládací alba s pointami, dobrodružný komiks, deník, novinové sloupce, dokonce plyšové 3D modely zástupců místní zvířeny, takže i po stránce ilustrační vznikla lákavá publikace pro četbu v kruhu rodinném. Výsledkem je dovedné, sdílné, ba pronikavé dílo zdůrazňující provázanost Antarktidy s globálním ekosystémem, neboť území v demilitarizované kolektivní správě plní daleko mimo středoevropské zorné pole klíčovou roli, srovnatelnou s významem prvního písmene abecedy. Udržení zdejších ledovců, nutných pro rovnováhu planety, je testem naší snášenlivosti, kooperace – a hlavně pudu sebezáchovy. Petr Borkovec: Každá věc má něco společného se štěstím (Ilustroval Martin Krkošek, František Havlůj – Běžíliška, Praha. 44 s.) V básnické sbírce rozžívá Petr Borkovec vzpomínky z dětství na živé tvory a neživé předměty, jež jsou zde přítomny svými otisky, barvami, vůněmi. Kniha je svébytným pokračováním leporela Věci našeho života (2017), které obsahovalo také básnické miniatury dotýkající se naší každodennosti. Tentokrát se však Petr Borkovec obrací na starší dětské čtenáře, než je u knížek veršů pro děti obvyklé. Vyvstávají před námi třeba subtilní scenerie půdních vetchých věcí, chvíle u večerního jídla, doprovázené chlapeckými sny, nebo uspávanky v rozličných veršovaných útvarech, v nichž se objevují folklorní motivy, fragmenty rozhovorů, ale i jazykové hříčky. Najdeme tu i morgensternovskou báseň Rybník („Lín dne je stínán / slinami žab. // Olůvky vody, trň och! / Svléchající hlubí...“), půvabnou vzpomínku Na babiččině skříni anebo lyrickou prozaickou miniaturu Úvoz. Neobvyklou mozaiku obrazů a přemítání doprovázejí hravé i jemně nostalgické ilustrace Martina Krkoška, které zachycují také panorama básníkova rodiště (i jeho portrét), ale také vtipně glosují hravá říkadla. Petr Koťátko: Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové (Ilustrovala Eva Koťátková, Meander, Praha. 162 s.) Podlouhlá, ve žlutém plátně vypravená kniha s neokázalými ilustracemi působí už na první pohled sympaticky starosvětsky. A tento první dojem čtenáře neopustí ani po začtení se do rafinované prózy plné nápadů, která zručně propojuje fantastické postavy a motivy s reálnými událostmi, které se odehrály nebo mohly odehrát v tajemném domě v Černošicích, kde býval v letech 1913–1920 sirotčinec. Kniha se nemůže (a nejspíše ani nechce) vyhnout srovnání s Alenkou v kraji divů a za zrcadlem Lewise Carrolla a Medvídkem Pú A. A. Milneho, na které upomene svou nonsensovou poetičností, ale i napínavým dějem. A stejně jako Carrollova Alenka a Medvídek Pú, ani Koťátkův dobrodružný příběh není jen pro děti, nemá jasně určitelného adresáta. I v těch nejnapínavějších momentech, dýchajících tu a tam až hororovou atmosférou, zůstává Petr Koťátko laskavým vypravěčem, který upoutá především tím, jak ve svém vyprávění proplétá dějové linky a časové vrstvy a buduje tajemství, aniž se uchyluje k laciným dílčím efektům. Ilustrace Evy Koťátkové zmíněné charakteristiky tohoto textu podepírají a zesilují je. Je to kniha, která nepochybně není pro každého, ale čtenáře, kterého si najde, bohatě odmění. Litera za naučnou literaturu Petr Čornej: Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka (Paseka, Praha, 844 s.) V rozsáhlé monografii zúročuje Petr Čornej své celoživotní bádání v oblasti dějin českého středověku. Přestože v celku jeho dosavadních knih jde o vůbec první životopis, z jeho starších prací víme, že jej povaha historických osobností, jejich charakter, motivace jednání a dobová mentalita přitahovaly vždy. Ve své nejnovější práci Čornej čtenářům názorně a přitom čtivě ukazuje obtížnost práce historika, který se často musí vyrovnat s nedostatkem písemných pramenů. Otevřeně přiznává, že na některé otázky historik nemůže nabídnout jednoznačné odpovědi, a proto předkládá hned několik možných cest, jimiž se osudy husitského válečníka mohly ubírat. Zvláště poutavá jsou jeho líčení v pasážích, kde se může opřít o své předchozí výzkumy, jako je tomu v případě jeho důvěrné znalosti husitské Prahy. Jedinečný je rovněž autorův vhled do středověkého myšlení, jakož i analýza proměny struktury pozdně středověké společnosti či detailní průzkum mocenských vztahů. Čornejův Žižka navíc není jen historickou osobností, jejíž životní cesta se uzavřela u Přibyslavi roku 1424. Ve své práci sleduje i proměny jeho obrazu v historické paměti a to, jak byla osobnost husitského vojevůdce využívána v pozdějších politických a kulturních sporech. Kniha Jan Žižka zaujme i svou výtvarnou podobou a obrazovou složkou, jež podtrhuje autorovu snahu (a schopnost) vykročit mimo úzký okruh znalců a oslovit širší čtenářské publikum. Michal Kopeček a kol.: Architekti dlouhé změny. Expertní kořeny postsocialismu v Československu (Argo/ FF UK/ Ústav pro soudobé dějiny AV, Praha, 368 s.) Byl postkomunistický „neoliberalismus“ pouze importem západní ekonomické ideologie a praxe? Historik Michal Kopeček a jeho spoluautoři a spoluautorka si to nemyslí. V elegantně napsané a poutavé kolektivní monografii zkoumají proměny myšlení a praxe expertních komunit od 60. do 90. let 20. století a hledají možné kontinuity sahající přes politickou a socioekonomickou změnu roku 1989. Odspodu analyzují nesmělé změny směrem k „socialistickému právnímu státu“ (Michal Kopeček), ptají se na roli řídících pracovníků socializovaných v socialistickém Československu v jeho transformaci ke kapitalismu (Tomáš Vilímek), pročítají teorii podnikového managementu (Michal Kopeček, Václav Rameš) a sociologické studie (Michal Kopeček). Ve vývoji psychoterapie hledají náznaky posunu k liberálnímu individualismu (Adéla Gjuričová), všímají si role ekologie v delegitimizaci státního socialismu (Matěj Spurný) a hledají původ pražského urbanistického „antikomunismu“ 90. let (Petr Roubal). Postkomunistické české země nejsou pro autory a autorku pouze prostorem pro západní experiment s volným trhem, deregulací a oslabením institucí, ale také složitým vyjednáváním těchto vlivů s vlastními podněty, k nimž patří také proměňující se jazyky expertních komunit z konce státního socialismu. Pavel Škácha, Jakub Plášil, Vladimír Horák: Jáchymov. Mineralogická perla Krušnohoří. (Academia, Praha, 688 s.) Mimořádně obsáhlá, instruktivní a krásně ilustrovaná a vypravená publikace pojednává o Jáchymově jakožto světově známé mineralogické lokalitě. Poutavý a zasvěcený výklad je doplněn fotografiemi minerálů z českých i zahraničních muzeí a soukromých sbírek, snímky uměleckých děl zhotovovaných z místních minerálů, reprodukcemi historických map a terénními fotografiemi z povrchu i podzemí. Počínaje 16. stoletím zde ve velkém začalo dolování stříbra, v 19. století se rozvinula výroba uranových barev a na přelomu 19. a 20. století se zdejší smolinec vyznamenal objevem dvou nových radioaktivních prvků polonia a radia. V polovině 20. století Jáchymov smutně proslul jako místo těžkých a často zničujících nucených prací pro lidi pronásledované komunistickým režimem. Kniha je rozdělena na tři základní části: historie nálezů jáchymovských stříbrných ložisek, přehled geologie a prezentace nejvýznamnějších primárních a sekundárních minerálů. Publikace je výsledkem mnohaletého bádání autorů v archivech i v podzemí jáchymovského rudního revíru a je v našich i evropských měřítkách zcela ojedinělá. Litera za publicistiku Jožin Valenta, Marek Vácha: Jízda v levém pruhu. (Cesta, Brno, 192 s.) Knižní rozhovor se známým knězem a přírodovědcem Markem „Orko“ Váchou. Je veden dílem životopisně, dílem tematicky. Projdeme si zázemí – zážitkové a duchovní –, z něhož Vácha vyrostl, stejně tak problémy, jimiž žije a jež považuje za určující pro současnou dobu. Rozhovor probíhá velmi otevřeně, nadto mu nechybí spád; tazatel svého tázance nešetří, přičemž kniha je plná i momentů humorných a hravých. Kamila Hladká: Hornické vdovy (Dcera sestry, Brno, 216 s.) Kniha je sestavena z osmi životopisných vyprávění žen, které za tragických okolností přišly o své manžely. Tato vyprávění jsou uspořádána chronologicky a nechybějí v nich ani dokumentární materiály. Autorčin přístup je nadán velkou vnímavostí. Hlavně díky ní se Kamila Hladká vciťuje do každodennosti běžných lidí, pod níž často objevuje skrytá dramata, trýzně i radosti. Jde rovněž o nepřímý a velmi civilní portrét hornické profese v proměnách času – a nadto ženskou perspektivou. Aleš Palán: Jako v nebi, jenže jinak. Nové setkání se samotáři z Čech a Moravy (Prostor, Praha, 400 s.) Po zdařilé a široce reflektované knize o šumavských samotářích (Raději zešílet v divočině) navázal Aleš Palán další knihou, v níž svou perspektivu poněkud pootočil. Jde v ní o samotáře ani ne tak programové jako spíše životním údělem. Všechny rozhovory jsou vedeny s citem pro jednotlivý osud, pro to, aby se v zaznamenaném textu obtiskl v co nejvěrnější podobě, i jazykové. Kniha získává i bohatým fotografickým doprovodem (Johana Pošová). DILIA Litera pro objev roku Romi Grey: Jmenuji se Orel (Ilustrace Ondřej Smeykal. Credit-plus, Praha, 80 s.) Slípka z klecového chovu začíná nový život na jihočeském venkově. Pro svou odvahu ke svobodě získává jméno Orel. Poprvé si prohlíží a chutná skutečný svět a prožívá všední malé zázraky a dobrodružství s kamarádem Čipem, kocourem, který miluje okurky hadovky. Setkává se s netopýrem, bobrem, malou veverkou či kosí rodinou, poznává léto i zimu. A občas vzpomíná na živoření v kleci, kterému jsou stále vystaveny její příbuzné. Realistický pohled na živé tvory, znalost jejich potřeb a chování se organicky mísí s rovinou až pohádkovou, v níž spolu antropomorfizovaná zvířata rozprávějí. Drobným hravým příhodám viděným očima slípky neschází poezie a jemný humor. Autorka přitom dětským čtenářům připomíná ohromné maličkosti každodennosti, které nejenže jsou upřeny zvířatům za anonymními zdmi velkochovů, ale často unikají i naší pozornosti – větve stromu, voda hemžící se pulci, tající sněhulák za hvězdného večera. Zdůrazňuje nutnost hledání dobra a krásy, vyzdvihuje jakoukoli snahu „dělat ze světa soucitnější místo“, ukazuje hodnotu svobody a přátelství. „Důležité v životě je, kam jdeme. A s kým. A jak se tam dostaneme, to už je věc druhá.“ Náladu textu plně dotvářejí poetické ilustrace Ondřeje Smeykala. Vratislav Kadlec: Hranice lesa (Argo, Praha, 176 s.) Sbírka sedmnácti povídek tvoří textové puzzle skládající obraz vnímání světa vyzrálého vypravěče. Debut osmatřicetiletého absolventa Literární akademie Josefa Škvoreckého shrnuje tvorbu publikovanou po roce 2002 v literárních revuích i rozhlase (Vedlejší příznaky). Kadlec k líčení nadreálných jevů, jež rozruší všednodenní rutinu prožívání života postav jeho příběhů, přistupuje v několikastránkových miniaturách i povídkách středního rozsahu s bravurní schopností vygradovat vyznění prózy vhodně zvolenými vyprávěcími prostředky a postupy. Uvěřitelně leč „posunutě“ popsané situace a pocity nejistoty, rutiny, nutkavých puzení i časoprostorových střihů odkazují k hlubším souvislostem dění, života a nesamozřejmosti reality, jak je běžně vnímána. Se zkušeností divadelního principála inscenuje absurdní rodinné sedánky končící odkrytím zvířecích hrobečků a rodinných dramat, připravuje lidi v mlze o tváře, nechává straky ukrást postavám jména, zazdívá jejich těla, připravuje je o identitu a schopnost sdělovat bližním své pocity a v neveselých i humorných vyprávěních o narušené každodennosti běžných triviálních životů je zároveň nádherně ozvláštňuje. Ema Labudová: Tapetář (Knižní klub, Praha, 184 s.) V knize dvacetileté debutantky Emy Labudové se ocitáme v Manchesteru a také v menším městě Whitby na severu Anglie v padesátých letech minulého století. Svůj příběh nám zde vypráví mladík Irving. Před třemi lety musel nedobrovolně odejít z domova a teď se vrací poté, co mu krátce po sobě zemřeli oba rodiče. Labudová se tu dokázala na svůj věk obdivuhodně vypořádat s cizím prostředím, časem i vypravěčem, příslušníkem v té době silně uzurpované menšiny. Přesvědčivá je zejména její práce s jazykem vypravěče, tedy nepříliš vzdělaného Irvinga, nedoučeného pekaře, jenž se živí jako tapetář. Zároveň drží autorka pevně pod kontrolou dávkování informací a průběžně, až detektivkářsky odhaluje hrdinovu nelehkou životní trajektorii a společenskou pozici, která poznamenává jeho fyzické i psychické zdraví. Litera za nakladatelský čin Ivan Martin Jirous: Magorova oáza (Torst, Praha, 1152 s.) Obsáhlým svazkem Magorova oáza se završilo vydávání básnického a nebeletristického díla Ivana M. Jirouse – klíčové a formativní osobnosti českého kulturního undergroundu 70. a 80. let a politického vězně normalizačního režimu. Editorka knihy Adéla Petruželková v ní shromáždila na základě Michaelem Špiritem sestavené bibliografie všechny texty, které nebyly zařazeny do Magorova zápisníku (tedy stati do roku 1997), a pak ty, které vznikly po jeho vydání až do Jirousovy smrti. Tyto dvě množiny v obsahu svazku členila dále na autorské projevy, petice, jejichž autorem je Jirous, a rozhovory. Letitou a soustavnou péčí nakladatelství TORST se tak čtenářům do rukou dostává kompletní řada prací tohoto básníka. Spolu s Magorovou oázou jde o svazky Magorův zápisník (1997, výbor z kritik, článků, polemik, úvah, portrétů, rozhovorů a próza Pravdivý příběh Plastic People – editor Michael Špirit), Magorova summa (1998, básně, postupně rozšiřovaná vydání 2007 a 2015 – editor Martin Machovec), Magorovy dopisy (2005, listy psané Daně Němcové a Julianě Jirousové z vězení v 70. a 80. letech – editoři Andrej Stankovič a Zuzana Jürgens; upravený soubor vzájemné korespondence s J. Jirousovou vyšel mimo zmíněnou řadu s titulem Ahoj můj miláčku, 2015) Jana Maříková-Kubková a kol.: Katedrála viditelná a neviditelná (Hilbertinum/ Archeologický ústav AV, Praha, 928 s.) Dvoudílná koncepčně i graficky náročná publikace Katedrála viditelná a neviditelná (vydalo v roce 2019 nakladatelství Hilbertinum – Společnost Kamila Hilberta, z. s. a Archeologický ústav AV ČR, v.v., autorka koncepce a editorka Jana Maříková-Kubková) přináší jedinečné a komplexní zpracování tisícileté historie katedrály sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie na Pražském hradě. Podílely se na ní desítky autorů – archeologové, geologové, historikové architektury, umění, liturgie a hudby, grafici a fotografové. Jejich práce je rozvržena do kapitol koncipovaných na pozadí hlavních stavebních etap tak, aby vždy vedle sebe stály informace o stavebním vývoji, umělecké výbavě, liturgii a hudbě. Stěžejní linii výkladu funkčně doplňují boxy a rozšířené popisky, které přinášejí informace o mimořádných počinech, významných architektonických celcích a kaplích, zásadních uměleckých dílech či důležitých osobnostech – a to jak z řad tvůrců, tak duchovních správců. Funkční a klíčovou součástí publikace je rovněž rozsáhlá obrazová dokumentace. Obrazově bohatá a zajímavá témata jsou soustředěna ve fotografických boxech. Celkově je v knize publikováno téměř 1800 ilustrací. Výjimečná je tato publikace také díky bibliografii, která je v současné době nejúplnějším seznamem dostupné literatury o katedrále sv. Víta, nově zpracovaným rekonstrukčním plánům starších stavebních fází, detailní plánové dokumentaci dnešního stavu chrámu a velmi podobně zpracovanému jmennému rejstříku. Jan Amos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce (Práh, Praha, 286 s.) Poslední vydání Labyrintu světa a ráje srdce Jana Amose Komenského (nakladatelství Práh, 2019) je velkolepé nejen svým rozměrem. Na červeno bílých dvoustranách je otištěn vedle sebe původní text z roku 1623 a jeho verze upravená, resp. přeložená Lukášem Makovičkou do češtiny 21. století. Text otevírá předmluva komeniologa prof. Jana Kumpery, který připomíná a shrnuje osud nejslavnějšího a nejpřekládanějšího Komenského textu, aniž se jej snaží nějak zásadně interpretovat. Komentářem ke Komenského textu se totiž v tomto vydání Labyrintu stává jeho grafická a výtvarná podoba. O grafickou úpravu se postaral Pavel Růt a Miroslav Huptych doprovodil text 54 dvoustránkovými kolážemi. Huptychovy koláže Komenského text opravdu spíše doprovázejí, než „pouze“ ilustrují. Píše-li Komenský v úvodních verších, že Labyrint světa a ráj srdce „jest světlé vymalování“, pak fungují Huptychovy koláže jako vizuální ztvárnění a převyprávění Komenského obrazů. Poutníkovo matení, motání, kolotání a lopotání tak díky Huptychově interpretaci získává novou podobu. Setkání klasického a jazykově archaického textu s digitální koláží nepůsobí skandálně, vizuálně opulentní obrazy spíše vracejí čtenářovu pozornost zpět k textu a nutí k jeho opakovanému promýšlení. Litera za překladovou knihu Lucia Berlinová: Manuál pro uklízečky (Přel. Martina Knápková, Argo, Praha, 256 s.) Americká spisovatelka Lucia Berlinová se úspěchu dočkala až jedenáct let po své smrti, kdy vyšel výbor z její celoživotní tvorby pod názvem Manuál pro uklízečky. Povídky přiznaně čerpají ze života autorky, z jejích tří neúspěšných manželství i ze života uklízečky, učitelky, zdravotní sestry, telefonní spojovatelky a matky čtyř synů. Popisují spíše tu odvrácenou část amerického snu: jejich hlavními hrdiny jsou děti bez kamarádů, těhotné teenagerky, svobodné ženy středního a vyššího věku, které hledají trochu citu – nebo aspoň lahev vodky. Přes všechnu bolest v těchto povídkách probublá na povrch i osvobozující sebeironický humor a k jednoznačným přednostem sbírky patří i přesně odposlouchané dialogy a až rentgenové vidění lidí se všemi jejich slabinami. Překladatelce Martině Knápková se podařilo převést Berlinovou ve vší syrovosti, s citem pro její lapidárnost, a má tak lví podíl na jejím úspěchu v českém kontextu. Edward St Aubyn: Patrick Melrose I (Přel. Ladislav Nagy, Argo, Praha, 432 s.) Kniha s názvem Patrick Melrose I zahrnuje první tři svazky slavné pentalogie britského autora Edwarda St Aubyna. Částečně autobiografický román, k jehož popularitě přispělo úspěšné televizní zpracování z roku 2018, ukazuje stinné a překvapivě kruté stránky života nejvyšších vrstev britské aristokracie: příběh chlapce, jehož za matčina liknavého přihlížení zneužije sadistický otec, začíná v 60. letech minulého století a zavádí nás střídavě na jih Francie, do Velké Británie i do New Yorku. Dospívající Patrick se marně snaží uniknout dětským traumatům a sobě samému pomocí drog. Brilantně napsaná satirická freska čtenáře osloví zejména tím, že surově chladné vyprávění mistrně propojuje jedovatým, cynickým humorem. Překlad Ladislava Nagye věrně zachycuje všechny nuance St Aubynova románu. Dokáže najít ta správná slova pro různé projevy podivné lásky i zoufalé nenávisti, dokonale zachovává nadhled i suchou ironii vyprávění: text je v jeho podání přesně tak podivně nesnesitelný jako příběh sám. Fernando Vallejo: Madona zabijáků (Přel. Petr Zavadil, fra, Praha, 256 s.) Nejznámější román kolumbijského spisovatele je situován do města Medellín raných 90. let. Jde o strhující monolog stárnoucího intelektuála, který se po letech v emigraci vrací do rodného města zmítaného chaosem a násilím válek mezi drogovými kartely. Po boku mladičkého profesionálního zabijáka Alexise prochází světem, v němž násilí a vraždy jsou všudypřítomné a nevyhnutelné, z koloběhu smrti není východiska. Podstatný zde není příběh či postavy, nýbrž obraz světa: nenávistný a bezvýchodný, ale naprosto celistvý a svým způsobem dokonalý. Temná, brutální a nihilistická vize, již román předestírá, je nezapomenutelná díky bohatému, mnohavrstevnatému a hravému jazyku, jímž je tento obraz vytvářen. Překlad Petra Zavadila suverénně zprostředkuje působivý styl originálu, který pracuje s různými rejstříky, argotickými výrazy, ale i četnými literárními odkazy, přeskakuje od nejhrubších vulgarismů po jemný lyrismus, a jaksi nenápadně dokáže žlučovitou nenávist vůči celému světu prodchnout na jedné straně humorem, na druhé straně zvláštní něhou a nostalgickou touhou po jiném světě, který je beznadějně nedostupný. Magnesia Blog roku Natálie Ficenová: Zrzi.cz Natálie Ficenová neboli Zrzavá holka a její blog o autismu a… dospívání, rodičích, práci, dívkách, spánku, škole, celebritách, hudbě atd. Bohatý blog, který představuje autismus z mnoha stran, pečlivě shromažďuje informace o autistech, radí, doporučuje, vášnivě propojuje, odkazuje. Ale koneckonců přináší vitální a velice otevřené záznamy a poznámky jedné citlivé dívky („teď už jsem ovšem vdaná, mám vlastní byt a práci“), které často nahlížejí běžné věci z nečekaných perspektiv a komplikují rutinu. Zrzavá holka píše živelně, s nadhledem, vtipně – zároveň se nikdy nepředvádí. Její texty jsou někdy ostré, někdy rozpustilé, někdy plné obav, divných úvah – a nejlepší je, když to vše kombinuje! Městská poezie Brno Děti hrající si se ztracenou nožní protézou, zdivočelé ovce v ulicích města, muž zaklíněný ve skruži, jenž tu hledal, co vlastně nepotřebuje… Běžné denní zprávy zachycené brněnskými městskými strážníky se ve facebookovém projektu Městská poezie Brno proměňují ve verše absurdního humoru a životních dramat. Pravidla jsou jednoduchá: autoři z policejních svodek vyjmou vypovídající pasáže a rozčlení je do veršů. Nic nesmí přidat, škrtnout, měnit pořádek slov. Výsledek – básně rozverných opilců, vytáčky zlodějíčků, poezie všedního brněnského dne. Tereza Nagyová: Nejsemtabu.cz V osmnácti letech diagnostikovali Tereze Nagyové Crohnovu chorobu, později jí odebrali tlusté střevo a před pěti lety jí vytvořili stomii neboli vývod střeva nad břišní stěnu. Nějakou dobu jí trvalo, než se s novou situací fyzicky i psychicky vyrovnala a sebe samu přijala. Své zkušenosti se rozhodla sdílet s veřejností pomocí blogu nejsemtabu.cz. Ten informuje pacienty a jejich příbuzné o životě se stomií, ať už se jedná o oblékání, stravování či cestování, ale nabádá i k prevenci nemocí vedoucí k založení vývodu. Prostor k vyjádření dostávají i další pacienti a také odborní lékařští pracovníci. Kristýna Sládečková: Knihomam.cz Blog, který „sdružuje autory, kteří píší do šuplíku“. Jakýsi prozaický „open mic“. Otevřený večer, kde si každý může přečíst, co chce. Jsou tu pohádky pro děti, sci-fi a fantasy texty, „osobní zpovědi“, lyrické meditace aj. Autorka blogu si zakládá na vlídném, chápajícím přijetí autorů („Někdo zabíjí čas. Někdo si chce vylít srdce a povyprávět někomu svůj životní příběh. Někdo nemá kamarády. Někdo bojuje se závislostí.“). Trochu riskantní podnik, kterému jistě hrozí zahlcení nekonečnými, nečitelnými, nudnými odstavci. Ale neděje se to! Knihomam si drží dobrou míru a při jeho propátrávání docela často narazíme na skvělou větu, přesné místo, velice dobrý text. Jiří Švihálek: Pacholek.com Koncem července minulého roku se Jiřímu Švihálkovi a jeho ženě Katce obrátil život naruby. Na své motorce se stali účastníky těžké hromadné nehody a skončili v nemocnici, kde se po četných operacích z Jiřího stává „jednonožec“ neboli jak se sám nazývá - Pacholeg. Od známé dostává na pokoji tužku, papír a doporučení, ať si všechno zapíše. Jeho příspěvků je dnes kolem 140 a skládají dohromady deník plný bolesti, zoufalství, narkotik, operačních sálů a převazů, ale i neuvěřitelného optimismu, nadhledu a humoru. Radim Tolasz: Tolasz.cz V současné vyostřené diskusi o globální změně klimatu je Radim Tolasz vědcem, který trpělivě a poutavě opravuje faktické omyly, nepřesnosti a chyby „popíračů“ i „alarmistů“. Co je to ideální klima? A existuje vůbec? Pomůže proti oteplování klimatu vysadit miliardu stromů? A proč zastává hnutí Rebelie proti vyhynutí nesmyslné požadavky? Blog předního klimatologa a zástupce České republiky v panelu IPCC je důležitým orientačním bodem v časech argumentační nouze, fake news a dezinformací. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-19 01:50:00
Úložiště jaderného odpadu bude mít minimální dopady na okolí, říká expert
Úložiště jaderného odpadu by mělo na půdu minimální enviromentální dopady a v Evropě se lepší varianty nakládaní s radioaktivním dopadem nenabízejí, řekl ČTK Jan Rohovec z Geologického ústavu Akademie věd ČR. Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) aktuálně prověřuje v Česku čtyři místa, kde by mohlo úložiště za 100 miliard korun vzniknout. A to lokality Horka a Hrádek na Vysočině, Janoch u jihočeského Temelína a Březový potok na Klatovsku. Většina dotčených obcí se dlouhodobě proti výstavbě vyhraňuje.
Čas načtení:
Připomínka fukušimské havárie v jihočeských městech
Dnes si celý svět připomíná nikdy nekončící jadernou havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima, ke které došlo 11.března 2011 v důsledku silné vlny tsunami, jež se tehdy přes elektrárnu přehnala a vyřadila z provozu všechny možnosti elektrického napájení a tím znemožnila chlazení jaderných bloků. Následkem toho došlo v několika tamních blocích k tavení zóny reaktorů s únikem radioaktivních látek do okolního prostředí.
Čas načtení: 2024-04-03 18:44:00
Lidé z Pošumaví budou 20. dubna protestovat proti jadernému úložišti
Lidé z Pošumaví budou 20. dubna protestovat proti zvažované stavbě hlubinného úložiště radioaktivních odpadů v oblasti Březový potok u Horažďovic na Klatovsku. Požadují posílení práv obcí při konečném rozhodování o lokalitě, kterou má podle platného zákona vybrat výhradně vláda do roku 2028. S transparenty a vlajkami budou od 15:00 hodinu přecházet v obci Velký Bor hlavní silnici z Plzně na Horažďovice, kudy projíždí denně 15 000 aut, řekl ČTK starosta Chanovic Petr Čotek (Sdružení pro budoucnost).
Čas načtení: 2024-05-02 15:45:00
Ani hvězda, ani planeta. Chladný a osamělý hnědý trpaslík vytváří polární záře
Hvězdy jsou definovány hmotností, která postačuje k tomu, aby v jejich jádru probíhala vodíková fúze. To odpovídá zhruba hmotnosti 80 Jupiterů. Za planety zase považujeme tělesa, v nichž vzniká teplo pouze gravitačním kolapsem anebo rozpadem radioaktivních izotopů. To platí pro tělesa do hmotnosti ...
Čas načtení: 2024-06-19 13:34:00
V čem je podobná komiksovým superhrdinům? Podíváme se na příběh největšího vyvrhele říše hmyzu - kůrovce. Jsou jich tisíce druhů a proč jejich pojmenování automaticky vyvolává otázku - kácet, nebo nekácet? Čeští vědci jako jedni z mála testují nový způsob výroby radioaktivních léků. Ve světě stoupá zájem o aktinium, zatímco se dosavadní zásoby tenčí. Moderuje Renata Kropáčková.Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.
Čas načtení: 2024-06-27 07:00:01
Vědci našli ztracený svět! Dlouhou řeku byste na tomto místě opravdu nečekali
Před 34 až 44 miliony let, což je období známé jako střední až pozdní eocén, se zemská atmosféra drasticky změnila. Jak hladina oxidu uhličitého prudce klesla, globální ochlazování spustilo tvorbu ledovců na Zemi, která byla do té doby bez ledu. Vyplývá to ze studie zveřejněné ve Science Advances. „Musíme se z toho poučit. Dnes mluvíme o dramatické změně klimatu na naší planetě. My ale víme, že se to v minulosti už stalo. Proto je to tak důležité,“ vysvětlil Čtidoma.cz biolog Adam Kovář. Odborníci se snaží pochopit, jak takto velká klimatická událost v Antarktidě začala, co bylo její příčinou. Snaží se to dát do souvislosti s hladinou oxidu uhličitého na Zemi, která stále roste vinou člověka. Množství oxidu uhličitého během pozdního eocénu bylo totiž téměř dvojnásobné než to, jaké máme dnes. Může se však podobat odhadům za zhruba 150 až 200 let, pokud budou hladiny skleníkových plynů nadále stoupat. Zkameněliny promluvily: Před 40 miliony let žily v Antarktidě žáby Číst více Vrtali třicet metrů do mořského dna Jenže odhalovat minulost není žádná procházka růžovou zahradou. Většina dnešní západní Antarktidy je pokrytá ledem, což ztěžuje přístup k sedimentárním horninám, které jsou zásadní pro studium někdejšího prostředí. Geologové se často spoléhají na typ zrn, minerálů a fosilií zachycených v těchto sedimentech, aby zjistili podmínky, které charakterizují danou oblast. Po vyvrtání téměř třiceti metrů do mořského dna výzkumníci získali sedimenty s vrstvami ze dvou odlišných období. Výpočtem poločasu rozpadu radioaktivních prvků, jako je poměr uranu a olova v sedimentu, zjistili, že spodní část sedimentu vznikla v období střední křídy, asi před 85 miliony let. Tento sediment obsahoval fosilie, výtrusy a pyly charakteristické pro deštný prales mírného pásma, který v té době existoval. Horní část sedimentu obsahovala převážně písek z období středního až pozdního eocénu, z doby asi před 30 miliony až 40 miliony let. Archeologové našli loď duchů pod místem teroristických útoků z 11. září Číst více Budoucí modely mohou být přesnější Při bližším prozkoumání odborníci objevili silně stratifikovanou strukturu v eocenní pískové vrstvě, která se podobala těm, jež pocházejí z říční delty například Mississippi nebo Rio Grande. Vědci provedli analýzu biomarkerů lipidů, ve kterých kvantifikovali jejich množství, a cukru v sedimentu a našli unikátní molekulu běžně se vyskytující u sinic, které žijí ve sladké vodě. Nález potvrdil tušení výzkumníků, že se kontinentem kdysi vinula prastará řeka. Odborníci vystopovali eocenní zrna v solné oblasti v Transantarktickém pohoří, která zabírala asi 1500 kilometrů, než se dostala do Amundsenova moře. Jakmile budou nalezené sedimenty zanalyzovány, může to vylepšit modely pro předpověď budoucího klimatu na Zemi. Zdroje: biolog Adam Kovář, ověřeno livescience.com, science.org KAM DÁL: Hana Maciuchová mě hrozně zklamala, říká o setkání s herečkou její fanynka. Co ji tak ranilo?
Čas načtení: 2024-06-28 08:42:49
Boje zničily stanici pro měření radiace u Záporožské elektrárny, uvádí agentura
V bojích v okolí ukrajinské Záporožské jaderné elektrárny byla tento týden zničena stanice pro monitoring radiace, informoval ve čtvrtek šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Grossi. „Kvůli takovým incidentům se snižují možnosti zachycení a měření radioaktivních emisí v případě krizové situace,“ podotkl. Elektrárnu nyní okupují ruské invazní síly.
Čas načtení: 2024-06-28 08:37:00
Boje zničily stanici pro měření radiace u Záporožské elektrárny, uvádí agentura
V bojích v okolí ukrajinské Záporožské jaderné elektrárny byla tento týden zničena stanice pro monitoring radiace, informoval ve čtvrtek šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Grossi. „Kvůli takovým incidentům se snižují možnosti zachycení a měření radioaktivních emisí v případě krizové situace,“ podotkl. Elektrárnu nyní okupují ruské invazní síly.
Čas načtení: 2024-08-13 18:47:58
Lepší léčba rakoviny štítné žlázy. Přístroj zefektivní likvidaci zbytků nádorů
Nový přístroj, který umožňuje přesnější monitorování radioaktivních léků v těle, by mohl výrazně přispět k efektivnější léčbě rakoviny štítné žlázy. O vývoji zařízení vybaveného gama kamerou, informovali vědci v úterý. Ročně je touto formou rakoviny postiženo přibližně 300 tisíc lidí po celém světě, z toho v Česku kolem 1200, především žen.