Podle venezuelské lidskoprávní organizace Foro Penal se ve venezuelských žalářích stále nacházejí desítky politických vězňů.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2024-05-10 09:30:00
Odbor provádí administrativní a výkonné pátrání v rámci své působnosti a odpovídá za celkový stav a úroveň pátrání v Česku. 1. oddělení se převážně zabývá metodickou, kontrolní a koordinační činností. Je vyhlašujícím útvarem pátrání po osobách a věcech pro celorepublikové policejní útvary, Celní správu ČR a také pro Generální inspekci bezpečnostních sborů. Náplní 2. oddělení je především cílené (aktivní) pátrání po hledaných osobách, výjimečně i po osobách pohřešovaných.
Čas načtení: 2025-03-15 08:00:01
Lovci lebek: elita mezi kriminalisty hledá pohřešované. Pár jejich případů
Je to zvláštní jednotka, která pátrá po nejhledanějších osobách. Zákulisí jejich práce je složitý mechanismus, při kterém rozplétají i ty nejsložitější případy. Nejedná se o projekt, ale o běžnou policejní funkci. Vrátili kriminálníky i z Karibiku Oblíbenou lokalitou českých zločinců se stala Dominikánská republika. Lovci lebek začali tyto pachatele hledat pod heslem „Dominik“. Útočiště zde nalezli i členové Berdychova gangu – František H., Miroslav V. a další. Ti se specializovali na zakládání nových firem a odklánění peněz do finančních rájů. Nebyli v tom ale sami a vytvořila se komunita, která v Dominikánské republice nejen našla úkryt před spravedlností, ale přijímala do svých řad i další uprchlíky z Čech. „V rámci akce ‚Dominik‘ se kolegům podařilo v Karibiku vypátrat a zpět do ČR vrátit několik uprchlíků před spravedlností. Nemohu vyloučit, že se zde aktuálně nenachází žádná hledaná osoba, ale akce ‚Dominik‘ je datována do roku 2012 a již je ukončena,“ vysvětluje tiskový mluvčí kpt. David Schön. Mezi karibskými uprchlíky vynikal Jaromír P. – jeden z členů Berdychova gangu, který již sedí ve vězení. Českým vyšetřovatelům se jej podařilo zařadit na seznam Most Wanted – nejvíce hledaných osob v Americe. Program Most Wanted motivuje veřejnost finanční odměnou, a nejspíš proto má dobré výsledky. V Americe Jaromír P. nezačal sekat latinu, ale věnoval se trestné činnosti i nadále. Používal několik falešných dokladů a opatřoval je i těm, kdo byli v Americe „noví“. Jeho dopadením se pomyslně uzavřelo působení Berdychova gangu. Zamilovaný klaun jako v hororu. Vraždil jak posedlý, aby se pomstil Číst více Bytoví vyděrači Lovci lebek často řeší případy spojené s bytovou kriminalitou. Jedním z hledaných byl Vietnamec, který se v České republice skrýval asi rok. Podnikal zde v gastronomii za pomoci českých obchodních partnerů. Ve Vietnamu se v roce 2011 dopustil trestného činu podvodu, když podepsal 40 bytových smluv, které měl údajně jeho komplic vložit jako zástavu do banky. Kromě toho nelegálně prodal 34 bytů. Se svým společníkem si přišli skoro na 220 milionů korun. Z Vietnamu se vydal hledat azyl u nás, ale dlouho se tu na výsluní neohřál. Když se o něj lovci lebek začali zajímat a zjistili, kde bydlí, opustil své bydliště a ukrýval se v jednom pražském hotelu, kde jej dopadli. Za zmínku stojí ještě český bytový podvodník, který unikal spravedlnosti tím, že cestoval po celé Evropě. Mnoho obětí mu uvěřilo, že jim pomůže získat domy a byty, a vydělal si tak téměř 12 milionů korun. Přišlo se na něj až po deseti letech, když se schovával v Portugalsku. Pod matračkou Poslední případ bude poněkud úsměvnější. Jednou pozdě večer zazvonili lovci lebek u dveří rodinného domu ve Velké Bíteši. Otevřela manželka hledaného, která tvrdila, že její muž doma rozhodně není. Trvala na svém, ale vyšetřovatelé se nenechali zmást a nakonec muže unikajícího trestu našli. Jeho žena ho důkladně zastlala pod matrací v ložnici. Když došlo k odhalení, dělala hloupou, jakože nic neví. Zahrála dokonalé divadýlko, což jí nebylo nic platné. Protože jeho vina byla nemalá, stráví muž za násilnou a majetkovou trestnou činnost víc než šest roků za mřížemi. Navíc čelí dalším obviněním a hrozí mu vykázání. Na pozici pátračů V loňském roce měli lovci lebek 22 zásahů proti hledaným osobám v ČR. Česká policie má kromě obvodních a místních odborů zvláštní oddělení. Jsou to tzv. pátrači neboli lovci lebek – specializovaní kriminalisté, „kteří se zaměřují na hledání osob v souvislosti se závažnou kriminalitou, případně osob pohřešovaných“, jak tvrdí David Schön. V loňském roce toto oddělení oslavilo kulaté dvacetileté výročí existence. V roce 2010 v rámci soutěže Policista roku se lovci lebek dočkali ocenění „Tým roku“. Každý z týmu obdržel diplom, sošku a finanční odměnu. ENFAST rok co rok vypátrá 400 těžkých zločinců. Vyšetřovatelé odboru cíleného pátrání často řeší případy s mezinárodním přesahem. „Jsou proto také součástí sítě jednotek cíleného pátrání v rámci Evropské unie a tím jsou schopni výrazně rychleji dosáhnout zadržení hledaných osob v evropských zemích,“ uvádí David Schön. Součástí EU je odbor ENFAST, což je evropská síť týmů aktivního hledání uprchlíků, jejímž cílem je větší bezpečnost v Evropě prostřednictvím pátrání a zatýkání mezinárodně hledaných zločinců. Vyšetřovatelé propleteného systému pod pseudonymem „lovci lebek“ vidí situaci růžově. „Systém pátrání po osobách je v rámci Policie ČR nastaven velmi dobře a do budoucna bude stále více důležitá spolupráce s kolegy v zahraničí. Již teď je díky aktivnímu přístupu pátračů z nižších článků policie spolupráce s kolegy v zahraničí běžná,“ vychvaluje projekt David Schön. Lovci lebek jsou důkazem, že i v těch nejtěžších případech se nakonec podaří dosáhnout spravedlnosti a přinést úlevu obětem a jejich rodinám. Je namístě neprodleně kontaktovat policii a informovat o okolnostech, které by mohly pomoci při vyšetřování. Spolupráce veřejnosti je pro úspěch pátračů zásadní. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Pouliční prostituce. Co všechno je žena schopná udělat, když ji život postaví do kouta.
Čas načtení: 2021-02-18 15:00:39
Kniha britského právníka a spisovatele Philippe Sandse Krysí stezka by mohl nést podtitul Otcové a synové. Vznikl díky snaze dvou mužů, potomka židovských obětí a syna nacistického masového vraha, dopátrat se pravdy o předcích. Při pátrání po osudech vlastních předků, kteří v ukrajinském Lvově padli za oběť holokaustu, se syn židovských rodičů Philippe Sands seznámil s Horstem Wächterem, synem prominentního nacisty Otta von Wächtera, jenž v letech 1942–1944 zastával ve Lvově funkci okupačního guvernéra. Bylo jisté, že Horstův otec měl podíl na osudu Sandsových příbuzných, kteří za jeho vlády až na jedinou výjimku přišli o život. Avšak v synově srdci stále zaujímá společně s matkou zvláštní místo. Horst je přesvědčen, že otec byl slušný člověk, optimista, který se snažil konat dobro, ale pohltily ho hrůzy způsobené jinými. Ve snaze očistit památku rodičů zpřístupnil Sandsovi rozsáhlý rodinný archiv, jenž spisovateli umožnil do detailů zrekonstruovat všední i dobrodružný život vysokého důstojníka SS, guvernéra okupovaného Krakova a poté Lvova, obžalovaného z masové vraždy více než sta tisíc Židů a Poláků. Společně se Sandsem sledujeme Wächterovo idylické manželství a rodinný život, jeho nacistickou kariéru i útěk před spravedlností přes takzvanou „krysí stezku“, kterou se vydali Adolf Eichmann, Josef Mengele a tisíce dalších nacistů do Perónovy Argentiny, aby získali novou identitu. Wächter se tři roky skrýval v rakouských Alpách, než se dostal do Říma, kde mu pomohl vatikánský biskup. Zůstal tam tři měsíce. Jeho únik z Evropy však přeťala záhadná smrt, vyvolávající spekulace o vraždě. „Krysí stezka v sobě má prvek detektivky: pátráme po jednotlivých zločinech, vinících, spolupachatelích, svědcích a důkazech. Zároveň nás ale text svou zdrženlivostí a střídmostí nutí se ptát, jak vlastně chápat vinu a kde všude ji hledat. Napínavost toho, co kniha popisuje a ukazuje na fotografiích, je neustále provázána s naléhavostí zámlk, které ponechává otevřené a kterými propojuje historii s nynějším okamžikem,“ říká o knize překladatel Martin Pokorný. Ukázka z knihy Prolog Řím, 13. června 1949 Muž na lůžku číslo devět byl ve vážném stavu. V důsledku vysoké horečky a akutního jaterního selhání nemohl jíst a nemohl se ani soustředit na ambice a tužby, které ho po většinu života hnaly kupředu. Zápis upevněný v nohách pacientovy postele byl úsečný a navíc z podstatné části mylný. „9. července 1949 byl přijat pacient jménem Reinhardt.“ Datum bylo správné, jméno ne. Jeho pravé jméno znělo Wächter, ale kdyby je použil, úřady by zjistily, že dotyčný je nacistický funkcionář a masový vrah a je na něj vydán zatykač. Svého času působil jako tajemník Hanse Franka, generálního guvernéra okupovaného Polska, který byl před třemi lety oběšen v Norimberku za vraždu čtyř milionů lidí. Z „hromadné vraždy“ – zastřelení a poprav více než sta tisíc lidí – byl obviněn i Wächter. Odhad počtu obětí byl nízký. „Reinhardt“ byl v Římě na útěku. Předpokládal, že ho kvůli „zločinům proti lidskosti“ a „genocidě“ hledají Američané, Poláci, Sověti i Židé. Doufal, že unikne do Jižní Ameriky. Jméno otce uvedené v záznamu znělo podle pravdy „Josef“. Políčko pro křestní jméno bylo prázdné. „Reinhardt“ používal jméno Alfredo, ale ve skutečnosti se jmenoval Otto. U povolání pacienta bylo uvedeno „spisovatel“, což zčásti odpovídalo skutečnosti. Otto Wächter psal dopisy své ženě a vedl si deník, i když zápisů v něm bylo málo, a jak jsem později zjistil, vedl si je těsnopisem či těžko rozluštitelnou šifrou. Psal také básně a v poslední době si krátil dlouhou chvíli psaním filmového scénáře a manifestu za budoucnost Německa, kterému dal název: Quo vadis, Germania? V dobách, kdy byl svobodný a mocný, podepisoval dokumenty, kvůli kterým byl teď na útěku. Jeho jméno se objevovalo na konci důležitých dopisů a úředních výnosů. Ve Vídni ukončil kariéru dvou svých univerzitních profesorů. V Krakově schválil výstavbu krakovského ghetta. Další výnos, podepsaný v Lembergu, Židům zakazoval pracovat. Přesnější by proto bylo popsat profesi nemocného slovem „právník“, „guvernér“ nebo „SS-Brigadeführer“. Poslední čtyři roky byla jeho hlavním zaměstnáním snaha přežít: skrýval se a hledal možnost úniku – jak měl za to, úspěšně. Ve formuláři byl uveden věk 45 let. Byl o tři roky starší a nedávno slavil narozeniny. V kolonce „stav“ bylo ve složce uvedeno „svobodný“. Ve skutečnosti byl oddán s Charlottou Bleckmannovou, kterou v dopisech oslovoval Lotte či Lo. Ona ho oslovovala zdrobnělinou Hümmchen či Hümmi. Měli spolu šest dětí, i když jich mohli mít i víc. Zápis nezaznamenával žádnou římskou adresu. Žil tajně, v mnišské cele v nejvyšším patře kláštera Vigna Pia na římském předměstí, zastrčeném v zátočině řeky Tibery. Rád chodil plavat. Zápis neuváděl, že pacienta do nemocnice přivedla dvojice mnichů pobývajících ve Vigna Pia. Jeho stav byl popsán následovně: Pacient uvádí, že od 1. července nemůže jíst, od 2. července má horečku a od 7. července projevuje příznaky žloutenky. Je diabetik a klinická prohlídka zjistila jaterní selhání: akutní žlutou atrofii jater (icterus gravis). Z jiných zdrojů víme, že během pobytu v nemocnici Santo Spirito měl „Reinhardt“ tři návštěvy. Jedním návštěvníkem byl biskup a svého času blízký spolupracovník papeže Pia XII., druhým lékař, který za války sloužil na německém velvyslanectví v Římě. Třetí návštěvou byla dáma z Pruska, manželka italského akademika, se kterým měla dvě děti. Docházela za pacientem denně: v neděli, kdy byl přijat, jednou, v pondělí dvakrát a v úterý jednou. Dnešní návštěva ve středu 13. července byla pátá. Dáma s sebou pokaždé měla drobný dárek, například ovoce nebo kousek cukru, jak navrhl lékař. Dostat se do Sala Baglivi, kde pacient ležel, pro ni nebylo snadné. Při první návštěvě ji důrazně zpovídal strážný. „Málo podrobností,“ řekl. Ona ale byla varována, ať zachová diskrétnost: pouze řekněte, že jste přítelkyní církve. Několikrát zopakovala ta slova a strážný nakonec svolil. Když přišla popáté, už ji tu znali. Rozměry Sala Baglivi učinily na návštěvnici dojem. „Jako v kostele,“ napsala pacientově manželce, která podle záznamů neexistovala. Když přicházela ze svého bytu přes Piazza dei Quiriti – cesta vedla okolo vodotrysku, kvůli kterému Mussolini prohlásil, že by v parku neměly stát čtyři nahé ženské –, byl pro ni rozlehlý prostor vítaným chladným útočištěm před parnem venku. Vešla do Sala Baglivi, minula kapli, zatočila doprava, přistoupila k pacientovu lůžku a na chvíli zaváhala. Pozdravila ho, pronesla pár slov, osvěžila ho studenou žínkou, převlékla mu košili. Vytáhla zpod lůžka stoličku a posadila se, aby si mohli promluvit a aby ho mohla povzbudit. Pacient na vedlejším lůžku narušoval jejich soukromí, a tak se vyjadřovala obezřetně. Pacient příliš neměl co říct. Kvůli léčbě infekce obdržel nitrožilní penicilin a lék mu srazil horečku, ale také ho oslabil. Měl přikázáno jíst jen málo: bílou kávu nebo pár kapek pomerančové šťávy se lžičkou dextrózy. Lékaři ho varovali, že si musí dát pozor na žaludek. Dáma si s každou další návštěvou uvědomovala změnu. V pondělí byl zesláblý a nemluvil. V úterý vypadal zotaveněji a byl hovornější. Ptal se, jestli už přišly dopisy, které očekával, a vyjadřoval naději, že ho ještě před koncem léta bude moci navštívit jeho nejstarší syn, také Otto. Jeho dnešní slova byla povzbudivá, i když tělesně působil unavenější. „Je to mnohem, mnohem lepší,“ řekl pacient. Podala mu jednu lžičku pomerančové šťávy. Uvažoval zřetelně a oči měl jasné. Dokázal zformulovat souvislejší myšlenku. „Jestli Lo teď nemůže přijet, nevadí; těch několik posledních nocí jsem ji cítil velice blízko a mám radost, že jsme tak propojení. Dokonale mi rozumí a všechno je tak, jak má být.“ Uvnitř něj hořelo, ale necítil bolest. Vypadal vyrovnaně, ležel klidně, držel se dámy za ruku. Popisovala mu svůj život v Římě a co dělají děti. Před odchodem ho něžně pohladila po čele. Vypravil ze sebe ještě několik slov. „Jsem v dobrých rukou, uvidíme se zítra.“ V půl šesté se pruská dáma s pacientem označovaným „Reinhardt“ rozloučila. Věděla, že konec se blíží. Téhož dne večer pacient přijal biskupa. Podle biskupova sdělení mu pacient ležel v náručí a vydechl svá poslední slova. Zaznělo tvrzení, že jeho stav někdo způsobil úmyslně, a byl označen pachatel. Minulo mnoho let, než se o slovech, jež pacient údajně pronesl o samotě s biskupem, dozvěděl i někdo další. Pacient se nedožil druhého dne. Několik dní nato návštěvnice napsala vdově Charlottě Wächterové. Na deseti rukou psaných stránkách vylíčila, jak se s Wächterem před několika týdny – krátce po jeho příjezdu do Říma – seznámila. „Pověděl mi o Vás, o dětech, o všem, co mu bylo v životě drahé.“ „Reinhardt“ návštěvnici vyprávěl o své práci před válkou i během ní a popsal jí následující léta, strávená vysoko v horách. V dopise se psalo, že byl neklidný, a padla zmínka o výletu mimo Řím. Jméno navštíveného místa ani osoby pisatelka neuvedla. Závěr dopisu tvořil stručný záznam diagnózy. Podle lékaře smrt způsobila „akutní atrofie jater“, což je forma „vnitřní otravy“, snad z jídla nebo z vody. Pisatelka vyjádřila přesvědčení, že Charlottě jistě bude scházet její „optimistický druh a přítel“. Myslete na děti, dodala: potřebují odvážnou a šťastnou matku. „Tím, co na Vás Váš muž měl nejraději, byla Vaše nezdolná radost a schopnost stát oběma nohama na pevné zemi.“ Těmito slovy její dopis, v němž pacientovo skutečné jméno nepadlo, končil. Dopis nesl datum 25. července 1949. Z Říma byl přepraven do Salcburku a tam doručen Charlottě Wächterové a jejím šesti dětem. Charlotte si dopis schovávala třicet šest let. Po její smrti v roce 1985 se spolu s další osobní pozůstalostí stal majetkem jejího nejstaršího syna, Otta ml. Otto ml. zemřel v roce 1997 a dopis zdědil čtvrtý ze sourozenců, syn Horst. Ten obýval ohromný, impozantní, prázdný a polorozpadlý zámek ve staré rakouské vesnici Hagenbergu na půl cesty mezi Vídní a Brnem. Zde dopis mnoho let takřka v utajení zůstal. Dvacet let nato jsem však jednoho mimořádně chladného dne Horsta na zámku navštívil. Byl jsem mu představen před několika lety a věděl jsem, že má v držení mnoho tisíc stran matčiny pozůstalosti. Ve vhodnou chvíli jsem se ho zeptal, zda bych mohl vidět originál dopisu pruské dámy. Odpověděl kladně, vyšel z kuchyně, vystoupal po příkrých kamenných schodech, vešel do svého pokoje a přistoupil ke staré dřevěné skříni se skleněnou výplní, postavené vedle postele a fotografie Horstova otce v uniformě SS. Vytáhl dopis, vzal ho s sebou do kuchyně, položil ho na starý dřevěný stůl a začal ho číst nahlas. Přeskočil mu hlas a zničehonic se rozplakal. „Není to pravda.“ „Co není pravda?“ „Že otec zemřel na nemoc.“ Jeho klidný, mírný hlas se prolínal s praskotem polen v kamnech. Zatímco mluvil, pozoroval jsem obláček, který mu stoupal od úst. Znal jsem Horsta pět let. Vybral si tuhle chvíli, aby mi sdělil tajemství: své přesvědčení, že jeho otce někdo zabil. „Co je pravda?“ I LÁSKA „Neznal jsem Vídeň mezi válkami a jsem příliš mladý, než abych si pamatoval starou Vídeň se Straussovou hudbou a strojeným kouzlem nenucenosti…“ — Graham Greene, Třetí muž, 1949 kapitola první 2012 Hagenberg Všechno začalo návštěvou u Horsta Wächtera na jaře 2012. Tehdy mne čtvrtý potomek Otta a Charlotty Wächterových poprvé přivítal u sebe doma. Přešel jsem neužívaný vodní příkop a dřevěnou branou vstoupil do zámku Hagenberg. Uvnitř mne uvítal zatuchlý pach a vůně páleného dříví, kterou byl Horst načichlý do poslední nitě. Popili jsme čaj, seznámil jsem se s jeho ženou Jacqueline, pověděl mi o dceři Magdaleně a pěti sourozencích. Dozvěděl jsem se také už tehdy o matčině pozůstalosti, i když uplynulo mnoho let, než jsem si ji mohl celou prohlédnout. Ta návštěva byla plodem náhody. O rok a půl dřív jsem navštívil ukrajinský Lvov a pronesl tam přednášku o zločinech proti lidskosti a genocidě. Navenek se jednalo o návštěvu právnické fakulty, ve skutečnosti mne ale do města hnala touha najít dům, kde se narodil můj dědeček. V roce 1904 neslo město Leona Buchholze – regionální metropole rakousko-uherské říše – úřední označení Lemberg. Měl jsem v úmyslu zaplnit mezery v Leonově životní historii a zjistit, co se stalo s jeho rodinou, o které nikdy nevyprávěl. Chtěl jsem poznat jeho a svou identitu. Našel jsem Leonův dům a zjistil jsem, že počátky genocidy a zločinů proti lidskosti – právně definovaných v roce 1945 – lze vysledovat do jeho rodného města. Výsledkem mých cest byla kniha East West Street (Východo- -západní ulice), v níž líčím příběhy čtyř mužů: Leona, jehož početná rodina ze Lvova a okolí byla vyhlazena během holokaustu, Hersche Lauterpachta a Rafaela Lemkina, taktéž lvovských rodáků, kteří do norimberských procesů a mezinárodního práva uvedli pojmy zločinů proti lidskosti a genocidy, a za čtvrté Hanse Franka, generálního guvernéra okupovaného Polska, který do Lvova dorazil v srpnu 1942 a pronesl tu řeč, po níž následovalo vyhlazení Židů v Haliči. Počet obětí Frankova jednání, z nichž byl v Norimberku usvědčen a za něž byl oběšen, dosáhl čtyř milionů. Patřily mezi ně rodina Buchholzova, Lauterpachtova a Lemkinova. Při práci na tomto projektu jsem narazil na pozoruhodnou knihu o Hansi Frankovi od Niklase Franka, nazvanou Otec. Kontaktoval jsem autora a sešli jsme se na terase příjemného hotelu nedaleko Hamburku. Niklas věděl, že se o Lvov zajímám, a v rozhovoru zmínil jméno Otta Wächtera. Wächter byl faktickým zástupcem Hanse Franka – v letech 1942–1944 zastával funkci okupačního guvernéra ve Lvově – a Niklas se znal s jeho synem Horstem. Jelikož jsem se o město zajímal a dědečkova rodina zahynula v době Wächterova působení, nabídl mi Niklas, že nás seznámí. Připojil mírné varování: zatímco Niklas na svého předka pohlížel záporně („S výjimkou svého otce jsem proti trestu smrti,“ řekl mi během první hodiny od seznámení), Horst svého otce vnímal příznivěji. „Ale bude vám sympatický,“ řekl mi Niklas s úsměvem. Horst na informaci o mně zareagoval vstřícně. Odletěl jsem z Londýna do Vídně, půjčil si auto a zamířil přes Dunaj na sever kolem vinic a kopců do starobylé vesničky Hagenbergu. Cestou jsem cítil jisté rozechvění, protože Otto Wächter skoro nepochybně měl svůj podíl na osudu dědečkových příbuzných ve Lvově a okolí, kteří za jeho vlády až na jednu výjimku přišli o život. Z historických líčení této doby jako by jeho jméno bylo vygumované. Vyrozuměl jsem, že to byl Rakušan, manžel, otec, právník a vysoce postavený nacista. Roku 1934 byl zapleten do atentátu na rakouského kancléře Engelberta Dollfusse. Když nacisté při anšlusu v březnu 1938 napochodovali do Rakouska, obdržel ve Vídni, kde tehdy bydleli mí prarodiče, vysokou pozici v nové vládě. Následně byl jmenován guvernérem okupovaného Krakova a poté v roce 1942 guvernérem Lvova. Po válce beze stopy zmizel. Chtěl jsem se dozvědět, co se s ním vlastně stalo a zda jej dostihla spravedlnost – a hodlal jsem na toto pátrání vynaložit všechny síly. Má cesta započala. Britský specialista na mezinárodní právo Philippe Sands (1960) svůj obor vyučuje na University College v Londýně a zároveň je činný jako právní zástupce před mezinárodními soudními dvory. Profesní zájem o problematiku genocidy a zločinů proti lidskosti spojený s osobní historií potomka obětí holokaustu jej přivedly k pátrání, v němž se velká historie právních kategorií a kolektivních událostí proplétá s individuálními osudy včetně autorova vlastního. Plodem tohoto výzkumu je jak Krysí stezka, tak East West Street (Východo-západní ulice) z roku 2016, za niž získal význačné ocenění Baillie Gifford Prize a jejíž české vydání připravuje Prostor na rok 2022. Z anglického originálu The Ratline: Love, Lies and Justice on the Trail of a Nazi Fugitive, vydaného nakladatelstvím Weidenfeld & Nicolson v roce 2020, přeložil Martin Pokorný, 576 stran. Kniha vyjde 18. března 2021 v nakladatelství Prostor. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-09 12:22:00
Jarouška (†3) našli mrtvého na louce. Rodiče: Někdo ho tam zavlekl! Lékař má také pochybnosti
Tři dny pátraly záchranné složky po tříletém Jarkovi ze slovenského Ďurkova. Rozsáhlé pátrání po malém chlapci nakonec skončilo tragicky. Našli jej v pátek bez známek života na louce. Vedle těla chlapce ležela jeho bunda. Zdrcení rodiče do poslední chvíle doufali, že pátrání bude mít šťastný konec. Jeho máma se po oznámení smrti syna zhroutila.
Čas načtení: 2024-03-22 18:00:01
Záhadné zmizení tří studentů v Albánii. Známe pravděpodobného pachatele
Zmizení tří studentů nahlásili vyděšení rodiče. Lenka Tučková, Michal a mladší Jan Pavelkovi, všichni kolem dvaceti let, se ztratili. Jejich rodiny se nejdříve dozvěděly, že do žádného Rumunska nejeli, poté jim od úřadů pouze přišla informace, že překročili albánské hranice. Příbuzní tedy alespoň věděli, kterým hraničním přechodem šli a kde začít možné pátrání. Kamarády nesmírně lákala divoká Albánie, konkrétně hory Prokletije, které se táhnou hranicemi tří států: Černé Hory, Kosova a Albánie. Nutno říct, že studenti se vydali na svůj trek v srpnu roku 2001, kosovské války skončily v roce 1999 a v horách, ve kterých se ukrývali albánští partyzáni, nebylo ještě úplně bezpečno. Albánský diktátor Hodža: Odsoudil okupaci Československa a budoval nejizolovanější stát světa Číst více Vyšetřování na vlastní pěst Jenomže se nic nedělo, rodiny čekaly pátrací akci, kterou zorganizuje stát. Bratr Petr zmizelé Lenky se vyjádřil takto: „Žádná akce se nekonala, všechno se odbývalo od stolu, nikdo nezvedl zadek, aby jel pátrat po třech spoluobčanech.“ Nakonec se dala dohromady parta dobrovolníků, kteří se poznali přes internet, a na vlastní pěst se vydali pátrat do Albánie. Ve skupině byli i příbuzní zmizelých studentů. V říjnu konečně vyrazili a překročili albánské hranice. Důkazem, že válka zde ještě tak úplně neskončila, byli ozbrojenci, kteří výpravu zastavili a pečlivě zjišťovali, co je účelem jejich cesty. Vysvětlili jim, že do míst, kam míří, se nedá jet bez ozbrojeného doprovodu. Už tenhle fakt naznačoval, že se trojice studentů vydala skutečně do nebezpečných míst v politicky nestálé zemi. Tam, kde vládne krevní msta Dostali od vojáků podrobné a přísné bezpečnostní instrukce – nepohybovat se bez viditelné zbraně, v noci už vůbec. Také poprvé slyšeli o krevní mstě. Vyráželi tedy na průzkum okolí s ozbrojenou hlídkou a na noc se vraceli zase zpět do Skadaru. Jednou narazili na horskou vesnici Theth. Bylo to jen pár kamenných domů, mezi nimi byl jeden větší. Šlo o hotel, který patřil učitelce z místní školy. Jeden z jejích žáků měl dokonce doma ještě papírek, na kterém byla skutečná e-mailová adresa ztraceného Michala. Znamenalo to, že ve vesnici skutečně byli, skupina pátračů měla konečně horkou stopu. Onen žák si ještě vzpomněl, že tři mladí lidé přespávali u nedaleké říčky. V horských oblastech Albánie a Kosova stále ještě vládne krevní msta. Podle tohoto zvyku pokud vám někdo zabije příbuzného, máte právo vy zabít buď jeho, nebo někoho v jeho pokrevní linii (manželky jsou tedy krevní msty ušetřeny). Tyto zvyky jsou silně svázány s tradicemi, díky kterým existují v těchto oblastech kmenová společenství (podobně jako Afghánistánu). Další důležitou tradicí je besa neboli přísaha. Ve stručnosti je to nutnost vždy dostát svému slovu. Tento zvyk spojený s místní pohostinností zapříčinil, že měla Albánie jako jediná země po druhé světové válce více židovských obyvatel než před ní. Radost skupinu brzy opadla, narazila na zvláštní chování místních. Posílali ji vzdálená místa, vypadalo to, že se snažili poslat výpravu za každou cenu pryč od vesnice. Vrcholem všeho bylo, když jim místní šéf (obdoba starosty) řekl, ať odtud okamžitě odejdou, nebo se jim stane totéž co těm studentům. Bůh ví, co tím myslel. Tohle ale nebyl konec českého pátrání v Albánii, byla podniknuta ještě druhá výprava. Zpátky v prokletých horách Jméno hor Prokletije znamená prokletí a váže se hned k několika pověstem. Pro rodiny zmizelých mladých lidí se skutečně prokletými staly. Maminka bratrů Pavelkových byla věřící a dohodla si s albánskými zástupci katolické církve, že vystoupí v místní televizi, ani toto však nemělo žádný výsledek. V roce 2016 nabídl svou pomoc v pátrání spisovatel Josef Habas Urban. Vydal se znovu do horské vesnice Theth. Co se zde dozvěděl, mu vyrazilo dech. Učitelka Mira, která vlastnila hotel, byla mrtvá, zastřelil ji její bratranec, který bydlel v nedalekém lese. Místo bylo stále nebezpečné jako před 15 roky. Policisté spisovatele varovali, že místní masově pěstují marihuanu a těmito místy prochází stezka obchodníků s bílým masem a pašeráků. Rozhodli se tedy najít zmíněného muže. Havel o humanitárním bombardování nikdy nemluvil, souhlas s útokem byla Zemanova práce Číst více Tam, kde právo neplatí Uprostřed lesa stála bouda, okolo nábojnice ze samopalu. Uvnitř spal člověk bez nohy, u postele měl opřený kalašnikov, byl to bratranec paní učitelky, křestním jménem Micun. Mira nebyla první člověk, kterého měl zavraždit, a přesto byl na svobodě. To ukazuje, v jakém stavu bylo (a možná stále je) albánské soudnictví. Dozvěděl se také, že se tento muž skupince studentů vnucoval jako průvodce a sliboval jim, že jim ukáže nejlepší trek. Je tedy silně pravděpodobné, že se stali obětí obchodu s lidskými orgány. K odebírání docházelo v nechvalně proslulém žlutém domku, který se nacházel v těžko přístupné horské vesničce Ribe nedaleko města Burrel. Případ zůstal dodnes nevyřešen, ale vrah Micun se zdál jako důvodně podezřelý, Urban také zjistil, že tento muž přišel o nohu při bankovním přepadení. Ztráta dětí krutě poznamenala obě rodiny, Lenčina maminka měla deprese a nakonec se utopila při potápění, její otec začal ze žalu nezřízeně pít. Navzdory výše zmíněným faktům je Albánie dnes relativně bezpečná země, kterou postupně objevují čeští milovníci turistiky, jednak kvůli divoké kráse, jednak kvůli velmi nízkým cenám. Zdroj: autorský článek (autor čerpal z knih Návrat do Valbone a Albánie: Kráska se špatnou pověstí) KAM DÁL: Záletná spisovatelka Božena Němcová: Konec spekulací, o jejím původu je konečně jasno .
Čas načtení: 2024-04-02 08:10:33
Ruští záchranáři odvolali pátrání po 13 hornících uvězněných v ruském zlatém dolu Pionýr
Ruské záchranné týmy odvolali pátrání po 13 hornících zavalených v ruském zlatém dolu na Dálném východě, kteří zde již dva týdny čekají na své vysvobození, uvádí deník The Moscow Times. The post Ruští záchranáři odvolali pátrání po 13 hornících uvězněných v ruském zlatém dolu Pionýr first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-04-25 10:25:00
Obří pátrací akce po hochovi (6): Autistu lákají na balónky
V Německu už třetím dnem probíhá rozsáhlé pátrání po němém chlapci Arianovi (6), který v pondělí zmizel bez bot ze zahrady domu. Šestiletý autista nemluví, oblast navíc zasáhly kruté mrazy. V pátrání pomáhá přes 400 lidí, úřady do akce nasadily také armádní letoun, psy, drony, sondy a několik potápěčů. Chlapce naposledy zachytila bezpečnostní kamera u místního lesa. Policisté proto ve středu zvolili nevšední taktiku. Na několika místech lesa vyvěsili balónky naplněné heliem. Kloučka totiž nesmírně přitahují.
Čas načtení: 2024-05-01 14:51:06
Zoufalé pátrání po britském turistovi pohřešovaném po skoku z pražské party lodi
Po britském turistovi, který zmizel po skoku z pražské party lodi, bylo vyhlášeno zoufalé pátrání. Devětadvacetiletý muž byl údajně naposledy spatřen, jak v neděli 27. dubna v časných ranních hodinách skáče z party lodi v Praze. The post Zoufalé pátrání po britském turistovi pohřešovaném po skoku z pražské party lodi first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-05-06 17:05:04
Muž v pátrání se před policisty schoval do gauče
Hradecko - Operační důstojník na lince 158 přijal oznámení, že v jednom domě na Novobydžovsku se ukrývá osoba, po které je vyhlášené celostátní pátrání z důvodu k dodání do výkonu trestu, uvedla Policie České republiky. The post Muž v pátrání se před policisty schoval do gauče first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-05-07 09:00:01
Patnáctiletá dívka odešla bosá z domu po záhadném telefonátu. Za pár dní ji našli mrtvou
Lidé ji milovali, neměla nepřátele ani konflikty. Jessie Marie Twilight Song Crooks byla předčasně vyspělá dívka s „tisíciwattovým“ úsměvem. Sportovala, milovala plavání a fotbal. Volno trávila s vrstevníky na Greenwood High School ve městě Bowling Green v Kentucky, kde studovala a snila o Harvardově univerzitě. Svět jí ležel u nohou a ona byla připravena ho objevovat. V roce 2001 byla nalezena zavražděná poblíž vyschlého rybníka ve venkovském okrese Warren v Kentucky. Vrah nebyl nikdy dopaden. Nikomu nic neřekla Pozdě večer 28. srpna 2001 Twilight vzala telefon, kdosi volal z automatu z obchodního domu Plano Country Store. Nedlouho poté, kolem 23:00, opustila bosá dům. Lidé, kteří ji znali, potvrdili, že podle všeho chtěla jít ven jen na chvíli. Doma nikomu nic neřekla, nikdo netušil, kam jde a s kým se chce setkat. Existuje dokonalý zločin? 6 případů, kdy chybělo málo Číst více Druhý den ráno, když si její otec Bobby a jeho manželka Linda – Twilightina nevlastní matka – uvědomili, že se holčička pohřešuje, nahlásili vše policii. Po dvoutýdenním pátrání ze strany rodičů, komunity a policie bylo dívčino tělo nalezeno na místě, které je nyní sójovým polem. Pátrání po Twilight bylo komplikované nejen kvůli nedostatku vodítek, ale také kvůli izolované oblasti jihozápadního okresu Warren, ve které Crooksovi žili. Plano se nachází několik kilometrů od centra města Bowling Green. Střídání mezi hustými lesy a úrodnou zemědělskou půdou vytváří krásnou krajinu, ale strašlivé místo pro pátrání po pohřešované osobě, protože je plné vegetace. Jen náhodou tělo děvčátka našel muž, který venčil svého psa. Útoky na USA vyšetřování odsunuly Skutečnost, že následujícího dne došlo k útokům 11. září, je považována za jeden z důvodů, proč vražda dívky nikdy nezískala takovou pozornost, jakou by měla. Zatímco se země snažila reagovat na národní ohrožení, vyšetřování vraždy Twilight bylo stranou. Neexistuje způsob, jak zjistit, kdo jí tu noc zavolal z telefonního automatu. „Neměli techniku, jakou mají vyšetřovatelé dnes. DNA bylo v plenkách. A samozřejmě mluvíme o pozdním létě v Kentucky, kde se působením přírody určitě mnoho důkazů ztratilo,“ vysvětlil Vlastimil Kořen, který sám v USA několik let žil a pracoval jako soukromý detektiv. Příčina smrti dívky nebyla nikdy zveřejněna, a přestože vyšetřovatelé identifikovali jednu osobu jako podezřelou, žádné jméno nepadlo. Záhadou bylo i to, proč měla na sobě mrtvá holčička dres školy, na kterou nechodila. Dle vyšetřování pocházel z místního „sekáče“. Ale jak se dostal na její tělo, nebylo nikdy objasněno. Je možné, že ten, koho potkala, jí ten dres dal, a je pravděpodobné, že ten člověk byl poslední, kdo ji viděl živou. Ve skutečnosti však mnoho z toho, co se stalo Twilight bezprostředně před a poté, co zmizela, zůstává záhadou. Některé informace – například příčinu smrti – policie záměrně nezveřejnila. Nevíme, jak dlouho byla Twilight mrtvá, než ji našli. Neznáme motiv. Další informace, jako například koho potkala, kde se setkali a proč za dotyčným šla, zůstávají záhadou i pro její nejbližší. „Kdo by to udělal? Proč by to dělali?“ ptal se Bobby Crooks v rozhovoru pro místní zpravodajskou stanici WNKY v roce 2019. „Nemáme žádné odpovědi.“ Pták velký jako člověk je i v Česku. Zabíjí své sourozence, říká se mu duch z bažin Číst více Naděje, která brzy zhasla V roce 2021 však došlo k drobnému pokroku ve vyšetřování. Úřady získaly povolení k prohlídce nemovitosti na základě informací anonyma. Místní šerif přizval FBI, aby pomohla, vyžádal si luminolové testování, které umožňuje najít stopy krve i roky po zločinu. Chemická látka interaguje s hemoglobinem v krvi a vytváří modře zabarvené světlo, které ukazuje, zda a případně kde je krev přítomna. FBI shromáždila důkazy, které byly poté předány oddělení šerifa okresu Warren a odeslány do státní laboratoře. Výsledky však nebyly průkazné. Smrt dívky je tak stále předmětem spekulací. Bohužel už téměř bez pozornosti médií. „Může to být kvůli tomu, že měla krev původních obyvatel. Byla Arapaho z matčiny strany. A smutným faktem je, že bílé ženy přitahují mnohem více pozornosti médií,“ dodal pro Čtidoma.cz Vlastimil Kořen. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Ztracené světy nejsou jen mýty. Jak je to s legendárními zeměmi jako Atlantida?
Čas načtení: 2024-05-22 17:07:00
Stefanie (17) a Jasmínka (2 měs.) zmizely: Mladičkou mámu s dcerkou hledají policisté
Zem se slehla po sedmnáctileté Stefanii Stojkové z Černovic na Pelhřimovsku. Dívka s malou dcerkou se nevrátila do zařízení pro mládež. Dosavadní pátrání výsledek nepřineslo, policisté se proto obracejí s žádostí o pomoc na veřejnost.
Čas načtení: 2024-05-29 11:03:16
Muž v pátrání se před policisty ukryl na půdě, ukazují záběry. Vyhýbal se trestnímu řízení
Děčínsko - Od roku 2023 pátrali policisté po jednačtyřicetiletém muži z Děčínska. Provinilec se totiž vyhýbal trestnímu řízení a pro orgány činné v trestním řízení se stal nedosažitelným. Více než rok se muž úspěšně skrýval před spravedlností. Po muži bylo vyhlášeno celostátní pátrání hned z několika důvodů, uvedla Policie České republiky. The post Muž v pátrání se před policisty ukryl na půdě, ukazují záběry. Vyhýbal se trestnímu řízení first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-06-25 13:04:00
Horská služba pátrala ve spolupráci s Policií ČR
Spolupráce se složkami IZS je v mezisezónní době jednou z činností, která Horské záchranáře zaměstnává naplno. „Pátrání je součástí činností Horské služby od jejího založení. Současnost pátracích akcí je spojena s využitím moderních technologií v rámci organizace akce, sběru dat, vytvoření rychlého přehledu o situaci a terénu. Samotné pátrání ale zůstává stále závislé na zkušenostech a odhodlání záchranářů, policistů a dalších osob, které se pohybují v terénu a přispívají svými zkušenostmi,“ okomentoval zapojení HS ČR do pátrání a důležitost spolupráce složek IZS ústřední náčelník HS ČR o.p.s., René Mašín.
Čas načtení: 2024-07-04 08:45:00
Neviděli jste Šárku (48)z Blanska? V neděli odešla z domova, rodině se neozvala
S prosbou o pomoc se na veřejnost obrátili kriminalisté při pátrání po Šárce Illkové (48) z Blanska. Žena opustila domov v neděli odpoledne, naposledy ji viděli u cyklostezky poblíž obchodního domu Billa.
Čas načtení: 2024-09-17 17:33:00
Tragický konec pátrání po muži (†33) z Prahy: Nechal dopisy na rozloučenou, našli ho mrtvého
Policie v úterý vyhlásila pátrání po muži, který odešel z bytu v Praze 4, kde zanechal dopisy na rozloučenou. Krátce poté, co policisté prosbu o pomoc při pátrání zveřejnili, však přišla smutná zpráva - muž byl nalezen bez známek života.
Čas načtení: 2024-10-25 10:01:00
Monika ze Znojemska zmizela před 10 dny: Dům nechala otevřený! Neviděli jste ji?
Už druhý týden trvá pátrání po Monice Ševelové (45) z Krhovic na Znojemsku. Naposledy se s ní 15. října bavila posádka automobilu, kterou by potřebovala policie vyslechnout. Hledaná se léčí s epilepsií, ve větší míře pije alkohol. Lidé z jejího okolí nevylučují, že by si mohla ublížit.
Čas načtení: 2025-01-10 22:10:00
Neviděli jste Báru (15)? V minulosti se pokusila o sebevraždu, bez léků může být agresivní
Policie ČR v pátek vyhlásila pátrání po 15leté Barboře Žeravové z Příbrami. Ta byla naposledy spatřena ve čtvrtek ve škole. Po ní měla navštívit lékaře, k tomu už ale nedorazila.
Čas načtení: 2025-01-10 22:10:00
Šťastný konec pátrání po Báře (15) z Příbrami: Díky pomoci občanů se ji podařilo najít v Dobříši
Policie v pátek vyhlásila pátrání po 15leté Barboře Žeravové z Příbrami, která byla naposledy spatřena ve čtvrtek ve škole a měla zamířit k lékaři, k němuž ale nedorazila. Pátrání bylo o den později odvoláno, protože pohřešovanou dívku se podařilo díky informacím od občanů nalézt v Dobříši.
Čas načtení: 2025-02-24 11:41:00
Policisté vypátrali nebezpečného mladíka z Prahy (16). Byl ozbrojený a nebezpečný!
Policie pátrala po šestnáctiletém chlapci z Prahy. Pátrání vyhlásili s ohledem na to, že měl být ozbrojený. V neděli večer odešel z domova, podle rodičů se před tím choval velmi divně a působil zmateně. V jeho počítači pak našli komunikaci, která vyvolala obavu, že by mohl někomu ublížit. Policisté jej okolo poledne dohledali.
Čas načtení: 2025-04-10 17:22:00
Pátrání po pacientovi psychiatrie na Šumpersku: Marek (48) se nevrátil z vycházky
Policisté vyhlásili pátrání po osmačtyřicetiletém Marku Černém ze Šumperska, pacientovi psychiatrické léčebny ze Šternberka. Muž se nevrátil ve středu z vycházky zpět do léčebny. Podle policistů muž není sobě ani okolí nebezpečný. S žádostí o pomoc při pátrání po tomto muži se dnes policisté obrátili také na veřejnost, sdělil ve čtvrtek mluvčí policie Libor Hejtman.