Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-07-02 13:02:00

Šok na palubě českého letu do dovolenkového ráje! Záchranáři bojovali o život cestujícího (38)

Boj o život se odehrál v úterý večer na palubě letadla, jež mělo odletět do dovolenkového ráje Marsa Alam v Egyptě, na letišti v Mošnově u Ostravy. Cestující (38) do něj nastoupil, ale těsně, než vzlétlo, se mu udělalo špatně - šlo o těžkou alergickou reakci po jídle! Muž byl slabý, měl potíže s polykáním i dýcháním, a tak na místo zamířili záchranáři. Ti jej ošetřili přímo na letištní ploše.

Čas načtení: 2024-08-01 08:43:00

Cestující si prožili peklo na palubě boeingu do Thajska, a to ani nevzletěli

Někdy máte štěstí a místo vedle vás v letadle zůstane prázdné, jindy naopak smůlu a dojde ke zpoždění letu. Opravdu velkou smůlu měli cestující „pekelného“ spoje z Londýna do Bangkoku, který nejenže měl zpoždění, ale vůbec 25. července nevzlétl. Předtím ale museli pasažéři čekat několik hodin v otřesných podmínkách, kdy měli kvůli horku potíže s dýcháním a došlo i k panickému záchvatu.

Čas načtení: 2024-07-17 11:00:01

Letecká katastrofa: Zadlužený skladník chtěl zabezpečit rodinu, z nebe kvůli tomu spadlo 43 lidí

Pro Američany a leteckou dopravu byl šok, když vyšetřování ukázalo příčinu nehody. Ukázalo se, že se jednalo o sebevraždu a vraždu. Sedmadvacetiletý skladník Francisco Gonzales žijící v San Franciscu se rozhodl, že své životní trable vyřeší tím nejhorším možným způsobem. Výstřel únosce znamenal pro československého pilota smrt, únosce sám ukončil svůj život Číst více Rozvod a dluhy Francisco Gonzales, bývalý člen filipínského jachtařského týmu na olympijských hrách v roce 1960, byl v poslední době před havárií „rozrušený a v depresi“ kvůli manželským a finančním potížím. Rozešel se se svou ženou Patricií a byl velmi zadlužený, přičemž téměř polovina jeho příjmu jako skladníka v obchodním domě musela být použita ke splátkám více půjček. Gonzales sám řekl svým příbuzným i přátelům, že „zemře buď ve středu 6. května, nebo ve čtvrtek 7. května“. Na letišti uzavřel dvě životní pojistky Když nastupoval v San Franciscu do letadla, byl již zřejmě rozhodnut svůj život ukončit. Nikdo neví, co mu běhalo v hlavě, faktem je, že před odletem ještě v San Franciscu uzavřel dvě životní pojistky, každou na 105 tisíc amerických dolarů. Po cestě do Rena se ke svému činu ještě neodhodlal, přiletěl do městečka Rena. To je vlastně takovým malým Las Vegas, které navštěvují pro jeho nevelkou vzdálenost (na americké poměry) především hráči ze San Francisca a okolí. Celou noc hrál. Později při vyšetřování jeden ze zaměstnanců kasina vypověděl, že sám Gonzales řekl: „… je mi jedno, kolik vlastně prohraju, protože zítra už to nebude důležité.“ Letoun dispečerům zmizel Kapitánem letu 773 z Rena do San Francisca byl kapitán Ernest „Ernie“ A. Clark, kterému pomáhali první důstojník Ray Andress a letuška Margaret Schafer. Po rutinním letu nad Sierrou Nevadou letadlo provedlo mezipřistání ve Stocktonu v Kalifornii, kde vystoupili dva cestující a nastoupilo deset pasažérů, čímž se celkový počet cestujících a členů posádky zvýšil na 44. Přibližně 10 minut po odletu ze Stocktonu obdrželo středisko Oakland Air Route Traffic Control Center zkomolenou rádiovou zprávu a radarový cíl představující letadlo zmizel. S pistolí a granátem v ruce se pokusil unést letadlo. Pak ale okradl cestující a vyskočil Číst více Zkomolená zpráva byla šokující výpovědí o posledních minutách stroje Při vyšetřování nehody se v laboratoři podařilo poslední hlášení z letadla rozluštit. Odvysílal jej druhý pilot a znělo takto: „Kapitán je zastřelen, jsem postřelen… snažil jsem se pomoci… (nebo snažte se pomoci).“ Letečtí vyšetřovatelé a agenti FBI nalezli v troskách revolver Smith & Wesson ráže .357 Magnum obsahující šest použitých nábojů. Pitva prokázala, že oba piloti byli zastřeleni a únosce spáchal sebevraždu. Svědci poblíž oblasti letecké nehody popisovali extrémní a náhlé změny polohy letu 773 spojené s nevyzpytatelnými zvuky pohonné jednotky. Druhý pilot se tak zřejmě po nějakou dobu, než ztratil vědomí, pokoušel situaci zvládnout. Vyšetřovatelé zkoumali i trosky letounu Kromě zbraně objevili vyšetřovatelé, kteří zkoumali trosky, také část kovové trubky z rámu kapitánova sedadla. Měla prohlubeň, kterou způsobila vystřelená kulka. U letadla Fairchild F-27A byla kabina pro cestující oddělena od kokpitu předním nákladovým prostorem s jedinými dveřmi vedoucími z kabiny pro cestující do nákladového prostoru. Ty tak sloužily i jako dveře kokpitu. Vyšetřovatelé se domnívali, že Gonzales vtrhl do nákladového prostoru a začal střílet na Clarka a Andresse, kteří seděli na místě kapitána a prvního pilota. Letecký úřad zareagoval Po tomto kriminálním činu přijal FAA (letecký úřad USA) určité změny částí 40, 41 a 42 civilních leteckých předpisů. Tyto dodatky, které vstoupily v platnost 6. srpna 1964, požadovaly, aby dveře, které oddělují kabinu pro cestující od prostoru pro posádku, byly u všech pravidelných leteckých dopravců a komerčních letadel během letu zamčené. Výjimka z pravidla byla pouze při přistání nebo vzletu u některých letadel, kde dveře do kokpitu vedou zároveň k nouzovému východu pro cestující. Tato nehoda byla první sebevraždou-vraždou v letecké dopravě s takto vysokým počtem obětí. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Kapitán neměl pro únosce pochopení. Jeho tělo vyhodil z letadla

Čas načtení: 2024-07-24 11:00:01

Než se stal symbolem luxusu, byl Concorde lovcem stínu. Jeho sláva skončila infernem

Concorde měl úctyhodné výkony, létal až ve výšce 18 300 metrů rychlostí přes dva tisíce kilometrů v hodině. Trasu mezi Londýnem a New Yorkem dovedl urazit za méně než tři hodiny. Kabina byla sice stísněná, cestující s sebou nemohli mít ani příruční zavazadla, ale kožená sedadla a palubní servis včetně šampaňského byly samozřejmostí. Za let si však cestující museli připlatit, letenka stála o dvacet procent více než v první třídě na běžných linkách. Let mezi Londýnem a New Yorkem tak v roce 1997 vyšel na osm tisíc dolarů. Neviditelný nepřítel srážel letadla z oblohy Číst více Letoun pohltily plameny Osudný let Concordu společnosti Air France z Paříže nebyl běžnou linkou, letadlo si pronajala společnost provozující výletní lodě. Cestující, většinou z Německa, by čekala okružní plavba po Karibiku. Jejich osud však ležel pár kilometrů od vzletové dráhy. Ihned po startu dispečeři hlásili kapitánovi, že letoun hoří. Ohnivá stopa za letadlem byla několik metrů dlouhá. Posádka se snažila co nejdříve přistát na nedalekém letišti Le Bourget. Žár plamenů však znemožnil ovládání letounu a ten se zřítil na hotel, kde zemřeli čtyři zaměstnanci. Posádka do poslední chvíle předváděla profesionální výkon, požár byl však tak masivní, že se letadlo začalo ve vzduchu rozpadat. Příčinou byla titanová součástka z jiného stroje Při prohlídce vzletové dráhy nalezli vyšetřovatelé nejenom zbytky pneumatik Concorde, ale také součástku, která z havarovaného letadla nepocházela. Jednalo se o kus kovu dlouhý 43 centimetrů a široký 29 a 34 milimetrů. Podrobným zkoumáním bylo zjištěno, že se jedná o součástku z motoru letounu DC 10. Nebylo těžké zjistit, že právě tento letoun společnosti Continental Airlines byl osudného dne poslední, který opouštěl rozjezdovou dráhu před vzletem Concordu. A bylo jednoduché ověřit, že právě z něj součástka na dráze vypadla. Viníkem byl údajně technik společnosti Continental Airlines, který tuto lamelu špatně připevnil. Tato lamela také byla určena jako pravděpodobný důvod roztržení pneumatik, jejichž kusy potom prorazily nádrž číslo pět. K zapálení unikajícího paliva došlo buď od jiskry ze současně poškozené elektrické instalace, nebo palivo vniklo do rozžhaveného motoru. Pilotovat Létající pevnost bylo jako hrát o život v ruletě, bombardéry B-17 měly osmdesátiprocentní ztráty Číst více Ještě než svezl první cestující, stal se lovcem stínu První let Concordu se uskutečnil v roce 1969, než však vzal na palubu první cestující v roce 1976, bylo potřeba udělat mnoho zkoušek a zkušebních letů. Během nich byl letoun použit i k zajímavému experimentu. Zatmění slunce není častým jevem a úplné zatmění trvá několik minut. Vědci však v roce 1972 přišli s tím, že by se čas zatmění mohl prodloužit, pokud by jej mohli sledovat z rychle letícího letounu. Na to vzpomínal pro NBC Donald Lienberg, který tuto misi naplánoval: „Na zatmění v roce 1973 jsem se začal připravovat asi rok předem. V té době ještě Concorde nebyl v komerčním provozu. Mohl létat rychlostí vyšší než 2 Mach, tedy dvojnásobkem rychlosti zvuku. A mohl se pohybovat ve výšce 60 000 stop. Studium zatmění z tohoto rychle se pohybujícího, vysoko letícího letadla znamenalo, že budu schopen prodloužit dobu, po kterou budu moci sbírat vzácná data během zatmění. Vzlétli jsme z Las Palmas v 10:08 UTC a ve stínu zatmění slunce jsme zůstali 74 minut, než jsme sestoupili a přistáli v africkém Čadu. V těch 74 minutách naše skupina na palubě Concordu vytvořila rekord v množství času stráveného ve stínu zatmění, který nebyl nikdy překonán.“ Concorde měl své fanoušky i nepřátele Z katastrofy v Paříži se Concorde nikdy zcela nevzpamatoval. Jeho lety byly sice obnoveny, ale nehoda trvale poškodila důvěru cestujících. Poté 11. září otřáslo leteckým průmyslem. A tak se ještě obtížněji ospravedlňovaly nebetyčně vysoké náklady na cestování nadzvukovým strojem. Concorde uskutečnil svůj vůbec poslední let 26. listopadu 2003, kdy odletěl z londýnského letiště Heathrow a přistál v Bristolu v Anglii, přivítán jásajícím davem shromážděným za ploty poblíž ranveje. Naposledy se tak mohli cestující svézt letounem, který dokáže letět rychleji než zvuk. Ale NASA a Lockheed Martin vyvíjejí nadzvukové letadlo, které bude více vyhovovat dnešním podmínkám, včetně omezení zvukového třesku při překonání rychlosti zvuku. A zdá se, že letecké společnosti by mohly mít o takový letoun zájem, prvními z nich jsou United a American Airlines.   Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Letadlo pohltil požár. Kapitán spal.

Čas načtení: 2025-03-12 17:31:01

Concorde: byl tak rychlý, že mohl prodloužit zatmění Slunce

Concorde měl úctyhodné výkony, létal až ve výšce 18 300 metrů rychlostí přes dva tisíce kilometrů v hodině. Trasu mezi Londýnem a New Yorkem dovedl urazit za méně než tři hodiny. Kabina byla sice stísněná, cestující s sebou nemohli mít ani příruční zavazadla, ale kožená sedadla a palubní servis včetně šampaňského byly samozřejmostí. Za let si však cestující museli připlatit, letenka stála o dvacet procent více než v první třídě na běžných linkách. Let mezi Londýnem a New Yorkem tak v roce 1997 vyšel na osm tisíc dolarů. Neviditelný nepřítel srážel letadla z oblohy Číst více Letoun pohltily plameny Osudný let Concordu společnosti Air France z Paříže nebyl běžnou linkou, letadlo si pronajala společnost provozující výletní lodě. Cestující, většinou z Německa, by čekala okružní plavba po Karibiku. Jejich osud však ležel pár kilometrů od vzletové dráhy. Ihned po startu dispečeři hlásili kapitánovi, že letoun hoří. Ohnivá stopa za letadlem byla několik metrů dlouhá. Posádka se snažila co nejdříve přistát na nedalekém letišti Le Bourget. Žár plamenů však znemožnil ovládání letounu a ten se zřítil na hotel, kde zemřeli čtyři zaměstnanci. Posádka do poslední chvíle předváděla profesionální výkon, požár byl však tak masivní, že se letadlo začalo ve vzduchu rozpadat. Příčinou byla titanová součástka z jiného stroje Při prohlídce vzletové dráhy nalezli vyšetřovatelé nejenom zbytky pneumatik Concorde, ale také součástku, která z havarovaného letadla nepocházela. Jednalo se o kus kovu dlouhý 43 centimetrů a široký 29 a 34 milimetrů. Podrobným zkoumáním bylo zjištěno, že se jedná o součástku z motoru letounu DC 10. Nebylo těžké zjistit, že právě tento letoun společnosti Continental Airlines byl osudného dne poslední, který opouštěl rozjezdovou dráhu před vzletem Concordu. A bylo jednoduché ověřit, že právě z něj součástka na dráze vypadla. Viníkem byl údajně technik společnosti Continental Airlines, který tuto lamelu špatně připevnil. Tato lamela také byla určena jako pravděpodobný důvod roztržení pneumatik, jejichž kusy potom prorazily nádrž číslo pět. K zapálení unikajícího paliva došlo buď od jiskry ze současně poškozené elektrické instalace, nebo palivo vniklo do rozžhaveného motoru. Pilotovat Létající pevnost bylo jako hrát o život v ruletě, bombardéry B-17 měly osmdesátiprocentní ztráty Číst více Ještě než svezl první cestující, stal se lovcem stínu První let Concordu se uskutečnil v roce 1969, než však vzal na palubu první cestující v roce 1976, bylo potřeba udělat mnoho zkoušek a zkušebních letů. Během nich byl letoun použit i k zajímavému experimentu. Zatmění slunce není častým jevem a úplné zatmění trvá několik minut. Vědci však v roce 1972 přišli s tím, že by se čas zatmění mohl prodloužit, pokud by jej mohli sledovat z rychle letícího letounu. Na to vzpomínal pro NBC Donald Lienberg, který tuto misi naplánoval: „Na zatmění v roce 1973 jsem se začal připravovat asi rok předem. V té době ještě Concorde nebyl v komerčním provozu. Mohl létat rychlostí vyšší než 2 Mach, tedy dvojnásobkem rychlosti zvuku. A mohl se pohybovat ve výšce 60 000 stop. Studium zatmění z tohoto rychle se pohybujícího, vysoko letícího letadla znamenalo, že budu schopen prodloužit dobu, po kterou budu moci sbírat vzácná data během zatmění. Vzlétli jsme z Las Palmas v 10:08 UTC a ve stínu zatmění slunce jsme zůstali 74 minut, než jsme sestoupili a přistáli v africkém Čadu. V těch 74 minutách naše skupina na palubě Concordu vytvořila rekord v množství času stráveného ve stínu zatmění, který nebyl nikdy překonán.“ Concorde měl své fanoušky i nepřátele Z katastrofy v Paříži se Concorde nikdy zcela nevzpamatoval. Jeho lety byly sice obnoveny, ale nehoda trvale poškodila důvěru cestujících. Poté 11. září otřáslo leteckým průmyslem. A tak se ještě obtížněji ospravedlňovaly nebetyčně vysoké náklady na cestování nadzvukovým strojem. Concorde uskutečnil svůj vůbec poslední let 26. listopadu 2003, kdy odletěl z londýnského letiště Heathrow a přistál v Bristolu v Anglii, přivítán jásajícím davem shromážděným za ploty poblíž ranveje. Naposledy se tak mohli cestující svézt letounem, který dokáže letět rychleji než zvuk. Ale NASA a Lockheed Martin vyvíjejí nadzvukové letadlo, které bude více vyhovovat dnešním podmínkám, včetně omezení zvukového třesku při překonání rychlosti zvuku. A zdá se, že letecké společnosti by mohly mít o takový letoun zájem, prvními z nich jsou United a American Airlines.   Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Letadlo pohltil požár. Kapitán spal.

Čas načtení: 2024-05-22 14:45:32

Křik, chaos a krev na podlaze: cestující popisují děsivé turbulence letu SQ321

Cestující vyprávěli o okamžiku, kdy se letadlo společnosti Singapore Airlines dostalo do silných turbulencí a cestující narazili do stropu kabiny. The post Křik, chaos a krev na podlaze: cestující popisují děsivé turbulence letu SQ321 first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2013-04-20 12:58:00

Vtipy na 20. dubna

Strojvůdce Vaněk leží v nemocnici zraněný po srážce rychlíku s nákladním vlakem. Jenom díky jeho chladnokrevnosti a zkušenosti nedošlo k nedozírným škodám a ztrátám lidských životů. Ministr dopravy jej sám osobně navštíví se svým doprovodem a pustí se spolu do srdečného rozhovoru: „Tak jak se vám vede, pane Vaňku?" „Už je to lepší, pane ministře." „Jak dlouho už jezdíte?" „Dvacet osm let." „A kolik je vám roků?" „Jedenapadesát, pane ministře." „Jste ženatý?" „Ano." „Hmm... tak mi řekněte, jak vlastně k tomu neštěstí došlo?" „Totiž, pane ministře, jak se to tak stává. Nedával jsem pozor a pak už jsme se holt museli vzít." Na Urale zastaví vlak.Cestující chvíli čekají - vlak nejede - pak se jeden z nich vykloní z okna a ptá se: "Soudruhu výpravčí, co se děje?"Výpravčí odpovídá: "Vyměňujeme lokomotivu."Cestující zaleze a čeká asi půl hodiny, pak se znovu vykloní a ptá se: "Tak soudruhu výpravčí, co děláte?"Výpravčí: "Vyměňujeme lokomotivu."Když ani za hodinu vlak nejede vykloní se cestující a ptá se: "Tak co, vyměnili jste už tu lokomotivu?"Výpravčí: "Ano vyměnili - za vodku." Přijde Karkulka k domu babičky a zaklepe na dveře. Babička řekne: "Jen pojď dál, Karkulko."Karkulka vejde do dveří a v posteli leží 3 babičky. Karkulka přijde k posteli a říká: "Babičko, co je ti?"A babička odpoví: "Mně nic, Karkulko, ale za to ty jsi ožralá jako hovado."

Čas načtení: 2024-04-04 09:46:14

Muž fyzicky napadl několik lidí v pražském metru. Policie zveřejnila záběry a hledá napadené cestující

V pražském metru napadal devětadvacetiletý muž ostatní cestující. Policisté útočníka zadrželi a nyní hledají poškozené, uvádí na svém webu Policie ČR. The post Muž fyzicky napadl několik lidí v pražském metru. Policie zveřejnila záběry a hledá napadené cestující first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-15 11:00:01

S pistolí a granátem v ruce se pokusil unést letadlo. Pak ale okradl cestující a vyskočil

S rozvíjející se leteckou dopravou se stále častěji cestující i posádky stávali obětí únosů, a to jak ze zištných, tak politických důvodů. Mezi těmito případy však některé byly bizarní a některé jsou dodnes nevyřešenou záhadou. Jedním z těch prvně jmenovaných je únos Airbusu A330 s 284 cestujícími a 14 členy posádky. Přibližně po hodině letu se jeden z přepravovaných zvedl ze své sedačky, aby se pokusil stroj unést. Malá vosička pomohla poslat Boeing 757 do hlubin moře. Všichni zahynuli Číst více Posádka únosci nevyhověla Další průběh popisuje server planecrash.fandom.com. Únosce, který byl ozbrojen pistolí a v ruce držel granát, oslovil letušku a oznámil jí, že požaduje změnu trasy letu. Následně vystřelil směrem k přepážce do pilotní kabiny. Ani přes tyto výhrůžky však posádka jeho příkazu nevyhověla a odmítla změnit směr letu. Únosce, který si zakoupil letenku na jméno Augusto Lakalunda, následně začal okrádat cestující a posádku o cennosti a hotovost. Celý svůj „úlovek“ uložil do tašky a přikázal posádce, aby snížila letovou hladinu a odtlakovala kabinu. Následně otevřel dveře ve snaze vyskočit z letadla. To se mu však nedařilo, neboť vzduchový proud jej ze dveří „nepustil“. Nakonec musel požádat letušku, aby jej z letadla vystrčila. Padák se mu neotevřel, skončil zarytý v bahně Únosce byl vybaven pouze podomácku vyrobeným padákem, který se mu však neotevřel. Z výšky zhruba 1 800 metrů tak padal volným pádem. Tělo únosce, který byl později identifikován jako Regin Chua, bylo nalezeno o tři dni později zabořené do země asi 15 kilometrů východně od Manily, padák ležel asi kilometr od jeho těla. Nikdo z cestujících ani posádky nebyl zraněn a letoun bezpečně přistál na letišti nedaleko Manily. Tento nepovedený a vlastně úsměvný akt leteckého terorismu však připomněl událost starou více než padesát let, která je jednou z největších záhad moderního letectví. Dan Cooper – klidný únosce Odpoledne 24. listopadu 1971 se objevil na přepážce Northwest Orient Airlines v oregonském Portlandu neznámý muž, který si říkal Dan Cooper. V hotovosti si koupil jednosměrnou letenku na let číslo 305 do Seattlu ve státě Washington. Tak začala jedna z největších nevyřešených záhad v historii FBI, jak se můžeme dočíst na jejích stránkách. Tichý, asi čtyřicetiletý muž v obleku se usadil na své místo 18 C v dopravním letounu Boeing 727. Po vzletu si objednal bourbon se sodou. Když dopil, požádal letušku, zda by si k němu nepřisedla, neboť je únosce a má s sebou v kufříku bombu. Ohromená letuška mu vyhověla a neznámý muž skutečně otevřel kufřík, ve kterém letuška viděla barevné dráty a něco, co mohlo připomínat nálože. Požádal ji, aby si zapsala jeho požadavek a vzkaz odnesla kapitánovi. V tomto vzkazu bylo napsáno, že požaduje 200 000 dolarů v dvacetidolarových bankovkách, dva záložní a dva hlavní padáky. Únosci za letu zastřelili piloty, letadlo skončilo v bažinách. Zůstává ale řada otázek Číst více Musel dvě hodiny počkat ve vzduchu Kapitán ihned kontaktoval společnost. Ta ve snaze neeskalovat napjatou situaci s požadavky souhlasila a začala ihned shánět potřebné. Letoun kroužil dvě hodiny, aby se podařilo shromáždit hotovost a byla přijata potřebná bezpečnostní opatření přímo na letišti v Seattlu. Cestující byli informováni, že zpožděné přistání bylo důsledkem technické závady. Cooper mezitím zůstal klidný a objednal si další drink. Manažer společnosti potom na palubu doručil peníze a padáky. Předal je posádce po zadním schodišti, které se nacházelo v zadní části trupu Boeingu 727 pod třetím motorem. Cooper poté propustil zbylých 35 cestujících a dva členy posádky. Letěli pomalu s vysunutým podvozkem Po dotankování letoun znovu vzlétl v 19:40 místního času. Podle Cooperových požadavků zůstaly klapky a podvozek vysunuty a kabina nebyla natlakovaná. Posádka nastavila kurz do Rena v Nevadě, protože nastavená konfigurace neumožňovala doletět Boeingu 727 až do Mexico City. Letadlo provázely dva stíhací letouny Convair T-106 Delta Dart a jeden Lockheed T-33 Shooting Star. Piloti se drželi mimo Cooperův dohled, aby nevzbudili podezření a neriskovali nepředvídatelnou reakci únosce. Po dvaceti minutách letu se v kokpitu rozsvítila kontrolka, která signalizovala, že zadní dveře letadla byly otevřeny a zadní schody spadly. Změny tlaku v kabině navíc naznačovaly, že dveře jsou otevřené. Pomocí interkomu se posádka Coopera zeptala, zda nepotřebuje pomoc. Jeho poslední komunikací bylo odmítnutí takové pomoci prostřednictvím telefonu palubního personálu. Krátce nato zřejmě opustil letoun ze zadních schodů a vrhl se tak do temné propasti pod sebou. K tomu mohlo dojít ve 20:13, jak píše server simpleflying.com. Identita únosce a jeho další osud jsou dodnes záhadou Letadlo pokračovalo až na letiště Tahoe v Renu ve státě Nevada. Tam policie zjistila, že je letoun skutečně prázdný, rozeběhlo se tedy pátrání v místě jeho pravděpodobného seskoku. Únosce, ať se jmenoval jakkoliv, však zmizel beze stopy. Jistá naděje pro posun ve vyšetřování nastala v roce 1980, kdy rodina na výletě v přibližném místě seskoku našla balíček s 5 800 dolary v dvacetidolarových bankovkách, jejichž čísla odpovídala výkupnému. Ani to však nakonec nevedlo k posunu ve vyšetřování, a to ačkoliv v letadle byly zajištěny otisky pachatele i jeho DNA. Mnozí odborníci se domnívají, že noční seskok do hustě zalesněné oblasti bez řádného vybavení, nemohl pro únosce dopadnout dobře. Důkazy o tom, zda únosce při seskoku zemřel, či přežil a zda jeho záhadný únos byl úspěšný, však stále nejsou. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Wiley Post. Sám obletěl svět.

Čas načtení: 2025-02-07 13:45:00

Potíže s letem do Egypta: Cestující kvůli rozbitému letadlu uvázli v Praze! Zpoždění víc než 24 hodin

Místo dovolené v teple uvázli cestující do egyptského letoviska Marsá Alam na letišti v Praze. Když technici na letadle zjistili závadu, odmítli někteří cestující let absolvovat, aerolinka pro ně musela poslat jiné letadlo. Cestující měli odlétat ve čtvrtek v poledne, podle svědectví z místa byl však let několikrát odložen a k pátečnímu poledni už posádka prošla gatem na letišti potřetí.

Čas načtení: 2025-02-19 15:00:48

Kamkoliv ve městě do šesti minut! Elon Musk v Dubaji vybuduje síť tunelů

Dubajský dopravní úřad a The Boring Company Elona Muska představily nový projekt Dubai Loop Půjde o síť tunelů – v první fázi bude vybudována 17km linka s jedenácti zastávkami Pro přepravu budou využívány elektromobily schopné jezdit rychlostí až 160 km/h Minulý týden se ve Spojených arabských emirátech konala několikadenní konference s názvem World Governments Summit, které se zúčastnily osobnosti technologického světa. Jednou z nich byl i multimiliardář Elon Musk, i když pouze virtuálně. Ten v rámci telekonference vystoupil v rozhovoru s ministrem pro umělou inteligenci Omarem Al Olamem. Přečtěte si celý článek Elon Musk v Dubaji vybuduje síť tunelů. Cestující dostaneme kamkoliv do šesti minut, tvrdí

Čas načtení: 2025-04-12 11:51:00

BMW skončilo po střetu s vlakem na střeše: Náraz ho odhodil 20 metrů od přejezdu

Dramatická nehoda vyděsila cestující na železničním přejezdu u Oldřiše na Svitavsku. Osobní BMW se tam střetlo s vlakem a po nárazu skončilo převrácené na střeše zhruba dvacet metrů od kolejí. Cestující z vlaku vyvázli bez zranění, řidič auta byl převezen do nemocnice.

Čas načtení: 2025-07-03 17:52:00

Syřan ve vlaku v Německu napadl cestující. Nejméně čtyři zranil

K brutálnímu útoku na cestující ve vlaku došlo ve čtvrtek odpoledne v německém Dolním Bavorsku. Dvacetiletý Syřan podle policie napadl cestující „nebezpečným předmětem“, podle německého deníku Bild šlo o sekeru. Útočníka zpacifikovali další cestující a následně zadržela policie.

Čas načtení: 2026-03-12 11:10:00

Skandál na palubě EasyJet. Jsem nadržený, řval muž. Pak se sápal na mladou dívku

Opilý cestující způsobil skandál na palubě letu společnosti EasyJet z Paříže do Belfastu. Osmatřicetiletý Ramiz Idrizi podle soudu během letu vypil několik malých lahví vína, choval se hlučně a obtěžoval ostatní cestující. V jednu chvíli dokonce prohlásil, že je nadržený, a snažil se přes sedadlo sáhnout na nohu třináctileté dívce sedící před ním. Muže zastavil až jiný cestující, který se dívky zastal. Soud Idriziho před několika dny uznal vinným z několika trestných činů. Informoval o tom portál Belfast Live.

Čas načtení: 2019-07-30 18:21:12

Velké umírání při letním stěhování národů

Se začátkem prázdnin vyrazilo na silnice opět více aut než během roku. Tisíce dovolenkových řidičů se znovu přesvědčují o neúnosné situaci na dálnicích nebo silničních tazích na místech, kde dálnice dávno měly být, ale jaksi pořád nejsou. Cesty na dovolenou mnohde provází nadávání na dlouhé řady kamionů táhnoucí se pravým a středním jízdním pruhem. A na kolony osobních aut plížících se podél nich od zácpy k zácpě kolem uzavřených, a podle dopravních značek „opravovaných“ úseků. Ve filmu režiséra Víta Olmera Jako jed se Zdeněk Svěrák pokouší neúspěšně vysvětlit svému spolustolovníkovi v hospodě, že kdyby se choval šetrněji k životnímu prostředí a nejezdil po Praze zbytečně autem, nemusel by o víkendu za čerstvým vzduchem ujíždět pomalými kolonami na venkov. Film byl natočen v roce 1985. Tehdy ještě bylo možné na venkov vcelku obstojně dojet i veřejnou dopravou. Vlaky a autobusy jezdily v pracovních dnech v hodinovém taktu. A i do poslední vesnice bylo možné dojet v obou víkendových dnech několika spoji. V té době bylo mezi lidmi mnohem méně osobních aut a v Československu byla dálnice jen jediná. D1, která letos vstoupila do dějin, když bez jediného výstřelu dokázala zastavit obrněný konvoj slavné US Army. Přesto tehdy většina nákladu jezdila po kolejích. Vlakem v té době také jezdilo mnohem více lidí. Dalo se jím totiž někam dojet. Za hranice tehdy sice byla potřebná výjezdní doložka a v případě cest na Západ i devizový příslib. Vlakem se však v případě jeho získání šťastlivec dostal bez přestupu až do Paříže nebo Říma. Dnes se nedostane ani do Štrasburku, a to dokonce ani když je europoloslanec a je zrovna týden, v němž v alsaské metropoli probíhá plenární zasedání Evropského parlamentu. Na strastiplnou cestu autem na ustavující schůzi si nedávno stěžoval nový poslanec Ivan David (SPD). „Sedm hodin v autě. Člověk je celý rozlámaný, nohy má oteklé. Žádný div, že lidi v tomto stavu schvalují v evropských směrnicích a nařízeních řadu nesmyslů,“ konstatoval bývalý ministr zdravotnictví, soudní znalec v oboru psychiatrie a novopečený europoslanec. A to měl štěstí, že ten den bylo na německých dálnicích méně Staus (dopravních zácp) než obvykle. Jinak by jel mnohem déle. Smrt Orient Expresu Ještě před 10 lety by na zasedání mohl jet pohodlněji. Řada bývalých europoslanců večer před zasedáním jela vlakem do Lince nebo do Mnichova, kde přesedali na vlak Orient Expres. Dávno už sice nejezdil v luxusním provedení, do něhož situovala jeden ze svých legendárních příběhů Agatha Christie, přesto šlo o neskonale pohodlnější způsob cestování, než je jízda autem. Většina vagonů byla řazena v lůžkové verzi. Přes noc se cestující vyspal a ráno v 6 hodin vystupoval odpočatý ve Štrasburku. Po snídani pak byl schopen jít pracovat. Dnes lze cestu vlakem z Prahy do Štrasburku absolvovat nejméně se čtyřmi přestupy. Což obnáší 10 až 15 hodin na cestách. Legendární vlak jezdil mezi Londýnem a Istanbulem více než 100 let. Zničit jej nedokázaly ani dvě světové války a rozdělení Evropy železnou oponou. Jeho obnovení bylo dokonce jednou z kapitol Versailleské mírové smlouvy, kterou byla zakončena 1. světová válka. Transkontinentální vlak zlikvidovala až EU a její předpisy o liberalizaci železniční i silniční dopravy. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Ve jménu volného trhu Právním předpisem, který dnešní dopravní kalamity odstartoval, byla směrnice 91/440/EHS o rozvoji železnic Společenství, která zakázala křížové dotování osobní železniční dopravy ze zisků z nákladní dopravy. Na ni navazovala řada dalších směrnic a nařízení označovaných jako železniční a silniční balíčky. Jako první musely členské státy zrušit zákazy a omezení tranzitní kamionové dopravy. Před zákazem v roce 1995 po vstupu do EU nakonec kapitulovalo i Rakousko, které předtím zakazovalo tranzit kamionů více než 30 let. V důsledku toho se z železnice na silnice přesunula většina nákladní dopravy, která dříve pomáhala dotovat i méně výnosné nebo ztrátové vlakové osobní spoje. Kvůli zrušení omezení jízdy kamionů, která ve vnitrostátním právu přikazovala povinné vytěžování prázdných vozů, dnes více než třetina kamionů brázdí evropské dálnice prázdná nebo jen částečně naložená. Poznat je lze podle zdvižené nápravy v zadní nákladní části. Později musely státy EU rozdělit národní železniční dopravce na správce dopravní cesty a provozovatele dopravy. U nás tak v rámci přípravy na vstup do EU vznikla Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). Podle dalších evropských předpisů musí členské státy EU umožňovat volnou konkurenci jak v nákladní, tak i v osobní dopravě. V praxi to vedlo zpočátku k tomu, že soukromí dopravci „vyzobali“ státním drahám nejlukrativnější nákladní přepravu – tzv. ucelené vlaky. Později státy musely umožnit soukromníkům získat licence i na provozování ziskových osobních vlakových spojů. Ty ztrátové, které veřejné rozpočty musí dotovat, zůstaly většinou státním drahám, nebo byly z důvodu rozpočtových škrtů zrušeny. Správce dopravní cesty má podle práva EU podporovat konkurenci i tak, že stanoví všem stejnou cenu za používání kolejí. Bez ohledu na to, jestli jde o lukrativní nákladní dopravu nebo o ztrátový osobní spoj. Při schvalování těchto předpisů bylo veřejnosti slibováno zlepšení služeb na železnici. Měla ji přinést konkurence. Někde to zafungovalo. Dnes lze na některých lukrativních tratích pohodlně cestovat vlakem a vybrat si přitom z několika konkurenčních nabídek, které stlačují cenu jízdného pro zákazníka. Dopravní obslužnost většiny nejen venkovského území se však podstatně zhoršila. Do řady obcí se v sobotu vůbec nelze veřejnou dopravou dostat. I v pracovní dny je méně spojů. Celkově liberalizace dopravního práva způsobila rozklad železničních soustav. Vlaková doprava vyžaduje obrovské počáteční investice. Nejen do dopravní sítě, ale i do pořízení moderních a rychlých vlakových souprav. Na rozumnou cenu se u rychlovlaků lze dostat až u sérií desítek souprav. Na jejich pořízení a údržbu se však železničním společnostem v důsledku odlivu přepravních výkonů a příjmů nedostává peněz. Po čase se z toho stává začarovaný kruh, protože kvůli poklesu kvality a četnosti odcházejí cestující. Velkokapitalismus bez kapitálu Každý následek má příčinu. Předpisy o liberalizaci dopravy nebyly schváleny jen kvůli ideologii volného trhu, která byla kdysi podle Smlouvy o zřízení ES základním cílem evropské integrace. Podnět k jejich sepsání daly obří průmyslové podniky. V osmdesátých letech se při jejich řízení prosadila metoda omezení kapitálových nákladů. Podle japonského vzoru evropské firmy začaly omezovat sklady součástek, čímž si šetřily náklady na úroky z úvěrů na trvale se obracející zásoby. Přinutily své subdodavatele přisouvat díly „just in time“, neboli ve stanovený den a hodinu. Což jim umožnilo držet zásoby jen na úrovni hodin práce. Bez zrušení omezení nákladní dopravy by to nebylo možné. Na přelomu století byly tyto praktiky „vylepšeny“ metodou nazvanou working capital. Jde o nastavení lhůt splatnosti pro dodavatele tak, aby obří firma platila až poté, kdy součástku zamontuje do většího celku – a nejlépe až po jeho prodeji. Náklady na podnikání obřích nadnárodních korporací jsou tak přesouvány nejen na malé subdodavatele, ale i na celou společnost, která musí platit častější opravy kamiony zdevastovaných dálnic. Obří cenu platíme i ve zbytečně spálených palivech v dopravních zácpách. A ve ztrátě lidských životů vyhaslých při zbytečných dopravních nehodách na přeplněných silnicích. Desítky miliard stojí i léčení zraněných.  O další miliardy, které by stát mohl použít na dotace kvalitnější veřejné dopravy, pak stát přichází v rámci investičních pobídek poskytovaných právě těm největším firmám, které provozují nejagresivnější formy montoven. {/mprestriction}  Autor je publicista.

Čas načtení: 2019-07-20 12:12:41

Kniha o Titaniku upomíná na lidskou samolibost

Kniha výtvarníka a publicisty Václava Králíčka o tragédii Titaniku (1912) připomíná, že příběh této lodi byl především jedním velkým selháním člověka v jeho samolibosti a touze po dokonalosti. Václav Králíček se zaměřuje na historie rozličných lodí. Jeho Lvi na vlnách nás už dříve zanesli do časů fiktivního kapitána Hornblowera (z Forresterovy ságy), další jeho publikace analyzují krymskou válku či vzpouru na Bounty. Také zpracoval historii Titaniku a bylo by omylem myslet si, že „nosí dříví do lesa“. Sice se o žádné lodi nepsalo tolik, ne všechny ty knihy jsou však dobré. Králíček se vyvaroval nadbytečných spekulací a jeho text o Titaniku je neobyčejně komplexní, což nejde říct o mnohých jiných publikacích, které se soustřeďují poouze na katastrofu lodi. Dílo se dělí na šestnáct částí, které nás provádějí osudem nešťastného produktu společnosti White Star Line. Autor připomíná tehdejší závody lodí o Modrou stuhu a když líčí stavbu velikána, upozorňuje na „drobné“ chyby, které se při ní staly. Fatální mohla být už velká váha lodi, vždyť jen těleso kormidla vážilo 101 tun. Funkčnost celku byla navíc obětována eleganci a zmíněné kormidlo se tudíž dostalo na spodní hranici „užité plochy“, jak ji požadovali odborníci. To znamená, že Titanic reagoval pomaleji, než byli důstojníci zvyklí. Ale přesto stačilo pár metrů a ke srážce s ledovcem by nedošlo. Ani ledovec nemusel na trase být. Nebo snad ano? Ledovce toho ledna vyplavil na oceán nezvykle silný příboj, neboť 4. ledna 1912 se Slunce, Země a Měsíc dostaly do řady. Měsíc byl navíc nejblíže Zemi za 1400 let a Země zase nejblíže Slunci na své celoroční eliptické dráze. Loď měla ve člunech místa pouze pro 1178 lidí, přičemž jich vezla 2224, a to ještě nebyla třetina místa pro cestující zaplněna. Zachránilo se nakonec jen 705 lidí. „Velký počet člunů umístěných na bocích parníku mohl v budoucím cestujícím vzbudit i jiné myšlenky,“ píše autor. „A majitelé lodních společností tak uvažovali: Není to náhodou zřejmý náznak, že posádka lodi příliš nevěří a bojí se jejího potopení? Je! Stejně zvrácenou logiku uplatňovali někteří letečtí velitelé v první světové válce, když odmítali své piloty vybavovat padáky, aby je to ani náhodou nesvádělo k předčasnému opuštění boje.“ Dalšími problémy, které přispěly ke zkáze, byla nedomyšlená koncepce kapitánského můstku a rovněž praxe hlídek na stěžni ignorovat dalekohledy. A proč to dělali? Jak později vypověděl jeden kapitán: „Dalekohledy jsou zdroj nebezpečí. Hlídku rozmazlují. Když ta vidí světlo a má dalekohled, je náchylná upřít jej právě na světlo a zjišťovat, co je to za loď; jenže to je práce důstojníka, zatímco prací hlídky je hledat již dál jiná světla.“ Specifický byl i manévr před „otřením se“ o ledovec. Nedošlo k pokynu „stroje zpět“, ale k pokynu stočit loď nalevo, ale vzápětí zase napravo. O regulérní pokus „objet“ ledovec „smykem“. Jenže kormidlo už napodruhé nestačilo reagovat. Přitom chyběly jen asi dvě vteřiny. Přitom by bylo nejlepší, kdy by Titanic plul dál rovně. Experiment totiž později prokázal, že by se při přímém nárazu nepotopil. Chybou bylo i zastavení strojů. Při spouštění člunů došlo ke zpoždění, a to hlavně proto, že neškolení námořníci včas nenacházeli zátky, jimiž bylo třeba zacpat výpustě zabraňující hromadění vody. Nízké užitné hodnoty tehdejších člunů si přitom byli vědomi všichni tehdejší majitelé lodních společností. Aby se po nárazu zabránilo panice, byli cestující uklidňováni, přičemž ti ve třetí třídě dostali nejméně informací. S ohledem na požadavky imigračních úřadů byla navíc loď konstruována tak, aby existovalo pouze nezbytné minimum spojovacích dveří a chodeb společných všem třídám. A pozor: lidé z té třetí mohli stěží s klidem opustit své věci v kajutách, nic víc obvykle neměli. První z nich se objevili teprve v osmém či devátém člunu, takřka hodinu po příkazu k vylodění. Nakonec se zachránilo 70 procent námořníků, protože byli třeba k obsluze člunů, ale jen 22 procent členů posádky. Přežilo 97 procent žen a 32 procent mužů z 1. třídy, ale jen 13 procent mužů ze třetí třídy. Umřelo 25 procent lidí ze třetí třídy celkově a odsud se taky zachránilo jen každé třetí dítě, zatímco ze zbylých dvou tříd umřelo jedno jediné. Je sice pravdou, že také nejbohatší muž na palubě John Jacob Astor byl vykázán ze člunu, ale dvacetiletá Annie Kelly z třetí třídy vypověděla, že jí stevard na palubě řekl: „Není nebezpečí.“ Právě po jeho důrazné žádosti se obrátila a šla zpět.  „Ač si to pravděpodobně jen nezřetelně uvědomujeme, Titanic je především jedno velké selhání člověka v jeho samolibosti a touze po dokonalosti,“ píše Králíček. „To bychom si měli neustále připomínat a to by mělo být i mementem této knihy.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} A perlička na závěr: Asi největší štěstí ve smůle měl při plavbě stevard W. W. Dawes. Čímsi si totiž natolik pokazil reputaci už v prvních dnech, že jej vrchní hospodář nechal vysadit při zastávce v Queenstownu. Jiným šťastným byl pak prostý topič John Coffey, jenž tamtéž dezertoval. Pozitivem knihy určitě je, že autor od prvního vydání (2012) reflektoval některé omyly, které byly ohledně katastrofy od té doby uvedeny na pravou míru, a text podle toho revidoval. Václav Králíček: Titanic. Nikdo nechtěl uvěřit. Schémata zhotovil Václav Králíček ml., Epocha. Praha 2019. 400 stran

Čas načtení: 2024-02-19 11:21:00

Společnost nabízí levné letenky z Česka. Jde o rizikové stránky, varuje ČOI

Letecká společnost Fischer Air láká cestující na levné letenky z Pardubic nebo Českých Budějovic do různých dovolenkových destinací. Cestující by si však měli dát pozor. Česká obchodní inspekce (ČOI) řadí stránky na seznam rizikových e-shopů a před nákupem varuje.

Čas načtení: 2024-02-23 12:00:31

V Česku budou jezdit autobusy s umělou inteligencí. Vyjedou už v létě

Středočeský kraj toto léto spustí pro našince nový koncept poptávkové dopravy Dva speciálně upravené mikrobusy budou svážet cestující v okolí Českobrodska Výhodou oproti běžným linkám je možnost dynamické trasy i časů Rada Středočeského kraje a Pražská integrovaná doprava (PID) spustí již toto léto pilotní provoz nové dopravní služby tzv. flexibilních poptávkových autobusů. Ty si budou moci cestující objednat přes aplikaci PID Lítačka, jejíž provoz je částečně zařízen pomocí nástrojů umělé inteligence. Přečtěte si celý článek V Česku budou jezdit autobusy s umělou inteligencí. Vyjedou už v létě

Čas načtení: 2024-02-26 10:18:00

Až dvacet hodin v letadle? Spuštění rekordně dlouhé linky se znovu odkládá

Už v příštím roce měli první cestující využít nejdelší leteckou linkou na světě. Spuštění projektu Sunrise aerolinek Qantas, jenž má propojit východ Austrálie s New Yorkem či Londýnem, se ovšem opět odkládá kvůli zpožděným dodávkám letadel. Na 20hodinový pobyt ve vzduchu si tak cestující budou muset zřejmě počkat až do poloviny roku 2026.

Čas načtení: 2024-02-27 00:00:00

Bezkontaktní jízdné chystá stále více měst, s Prahou je to složitější

Cestující ve vybraných českých městech mohou při cestování MHD využít speciální odbavovací systém. Ten předpokládá, že při nástupu a případně i výstupu cestující pouze přiloží platební kartu ke snímači a systém následně vyhodnotí cenu jízdného a vybere tu nejvýhodnější.

Čas načtení: 2024-02-27 09:04:00

Pasažéři se sesypali na muže, který chtěl ve vzduchu otevřít dveře letadla

Po nástupu do letadla jsou cestující obvykle už „jednou nohou“ v cílové destinaci. Pasažéři American Airlines ve Spojených státech se ale na dovolenou či domů minulé úterý hned tak nedostali. Během letu se totiž jeden z nich pokusil otevřít dveře stroje. Ostatní cestující si s ním ale bryskně poradili.

Čas načtení: 2024-03-03 16:00:01

Cestující hráli nedobrovolně ruskou ruletu. V Paříži hra skončila smrtí všech

O rok a tři čtvrtě dříve jen veliké štěstí a profesionalita pilotů zachránily cestující letu American Airlines 96 z Los Angeles do New Yorku. Letounu McDonnell Douglas DC-10 se po startu uvolnily dveře zavazadlového prostoru a následná dekomprese způsobila destrukci části letadla, byly zablokovány části řídicích ploch a vysadil jeden motor. Posádce se podařilo i přes tyto obtíže bezpečně přistát a incident se obešel bez obětí na životech. Exkluzivní reportáž: Hangár F je architektonickým unikátem a „suchým dokem“ pro dopravní letadla Číst více Chybná konstrukce zámku byla odhalena hned Na rozdíl od mnoha podobných incidentů bylo vyšetřování této nehody jednoduché, neboť letadlo nebylo poškozeno pádem. Na první pohled tak bylo zřejmé, kde je potřeba hledat viníka. Tedy ve dveřích zavazadlového prostoru. Ty byly opatřeny sice složitým, ale zato nespolehlivým způsobem uzamykání. Na to ostatně upozorňoval již dříve přímo výrobce dveří k tomuto typu letadla. Jasně uvedl, že kombinace určitých konstrukčních opatření a typu zámku mohou vést k nehodě. Vyšetřování tak bylo uzavřeno a byla vydána příslušná doporučení, aby se takováto nehoda již nemohla opakovat. Ale… Švýcarský sýr měl v tomto případě až příliš velké díry Britský psycholog James Reason navrhl model vysvětlení faktorů, které k nehodám přispívají. Tento svůj přístup nazval modelem švýcarského sýra, kdy plátky tohoto sýra ilustrují obranu systému proti selhání, otvory potom představují nedostatky v jednotlivých částech systému. K nehodám dochází, když se díry ve vrstvách vyrovnají, což umožní nebezpečí „projít“ všemi obrannými mechanismy. To Reason popsal jako „trajektorii příležitosti k nehodě“. Model rozlišuje latentní, skryté a aktivní chyby a jejich kombinací potom dokresluje příčiny selhání. Výrobce i letecká společnost šly nehodě vstříc mílovými kroky Ačkoliv byla chyba zavíracího mechanismu dobře popsána a byla vydána příslušná doporučení, v tomto případě se sešlo přesně tolik faktorů, aby se konstrukční nedostatek projevil. Jednoduše řečeno, zavírací mechanismus byl náchylný k tomu, že se západky dveří nedostatečně zajistily, a hrozilo tak, že se dveře rozdílem tlaků v kabině a okolního prostředí ve větších výškách mohly samy otevřít. Doporučení, která tomu měla zabránit, však nebyla ihned implementována do výrobního procesu. Americký dohledový orgán (FAA) sice nejprve připravil směrnici o letové způsobilosti, která vyžadovala, aby všechny DC-10 byly uzemněny, dokud nebudou provedeny požadované úpravy, ale prezidentovi McDonnellu Douglasovi se podařilo přesvědčit šéfa FAA, aby snížil naléhavost, protože se obával, že by to mohlo ovlivnit prodej letadla. Bohužel FAA podlehla. Snížila stupeň naléhavosti a místo toho vydala pouze servisní bulletin. Více než sedm set obyvatel Prahy zemřelo kvůli chybě navigátora. Lidé ignorovali sirény Číst více Turkish Airlines se na úpravy vykašlaly, alžírský pozemní pracovník nebyl proškolen Letecká společnost neviděla naléhavost doporučených úprav, a proto u svých letadel nevydala pokyn k jejich provedení. To by samo o sobě nebylo ještě smrtící, přece jen se některá dílčí opatření realizovala. Chybou však bylo, že byl nedostatečně proškolen pozemní personál, který s dveřmi manipuloval. Alžírský manipulátor věděl, jak dveře zavřít, ale nevěděl, jak používat průhledný průzor, který výrobce přidal pro účely kontroly. Stejně jako mnoho jeho kolegů nevěděl, k čemu kontrolní okénka slouží. Kromě toho nebyl poučen o tom, že příliš snadné uzavření dveří může znamenat, že jsou uzavřeny a uzamčeny nedostatečně. Nerozuměl ani pokynům na výstražném štítku, protože nemluvil anglicky ani turecky. Kdyby ho naučili, jak kontrolovat zajišťovací kolíky nebo správnou sílu potřebnou k zavření dveří (hmatem), mohl vědět, že něco není v pořádku. Posledním dílkem do skládačky bylo, že posádka správné uzavření dveří nezkontrolovala. Šest japonských cestujících bylo katapultováno ještě za letu Po odletu z pařížského letiště stoupal letoun DC-10 do své letové hladiny, když zámky nákladových dveří ve výšce sedmi kilometrů nad zemí selhaly a samotné dveře byly odmrštěny. Další okamžiky popisuje francouzská vyšetřovací zpráva. Část podlahy kabiny nad otevřeným poklopem se oddělila a byla vymrštěna do prostoru spolu se šesti obsazenými sedadly pro cestující připojenými k této podlahové části. Těla šesti japonských pasažérů, která byla katapultována z letadla, byla nalezena v tuřínovém poli asi 15 kilometrů od trosek letadla. Následkem tohoto poškození byly poničeny primární a obě sady záložních ovládacích kabelů, které vedly pod částí podlahy, která opustila letoun. To znemožnilo pilotům ovládat výškovku a směrovku. Zároveň vysadil motor číslo dvě. Na frekvenci raněného stroje byl slyšet přímý přenos smrtelných křečí letadla Jeden z pilotů krátce po nehodě stiskl tlačítko mikrofonu. Každý, kdo v tu chvíli byl na vysílací frekvenci, mohl slyšet poslední agónii tureckého stroje. Po dekompresi stroj okamžitě začal klesat pod úhlem dvaceti stupňů a ozvala se výstraha před dekompresí. Druhý pilot vykřikl, že praskl trup. Letadlo získalo díky zvyšující se rychlosti další vztlak a začalo znovu stoupat. Zároveň klesala rychlost. Piloti nemohli ovládat výškové kormidlo, proto na to kapitán reagoval přidáním plynu na zbylých motorech. Přitom do mikrofonu zoufale volal: „Rychlost!“ To už však letoun spadl do závěrečné spirály a o několik vteřin později se roztříštil v rychlosti 783 km/h o zem v mírném levém náklonu. Nikdo z 335 cestujících a 11 členů posádky nepřežil. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Letadlo se rozpadlo na kusy. Letuška volný pád přežila