Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-04-03 06:00:00

Příběh legendy: CBD Charlotte’s Angel

CBD Charlotte’s Angel je krátkodenní sativa bohatá na CBD. Hladina THC se vždy pohybuje pod jedním procentem, což znamená, že nemá žádné psychotropní účinky. Co z ní udělalo nejoblíbenější CBD odrůdu v nabídce holandských průkopníků Dutch Passion?  Charlotte’s Angel si jako správná sativa dává na čas a kvete přibližně jedenáct týdnů. Již čtyřikrát skončila na stupních vítězů v prestižních Cannabis Cupech po celém světě a všeobecně je považována za jednu z nejproduktivnějších CBD odrůd. Původ CBD Charlotte’s Angel CBD Charlotte’s Angel vznikla zkřížením dvou oblíbených variet bohatých na CBD: Dutch Charlotte a Red Angel. Cílem bylo uspokojit rostoucí poptávku po vysokém obsahu kanabidiolu a nepatrném množství THC.  CBD Charlotte’s Angel pěstuje i spousta rekreačních uživatelů. Díky sativní genetice je odrůda velmi odolná a hodí se do všech možných podmínek. Chybu s ní neudělají ani začínající pěstitelé. Ocenění ve čtyřech Cannabis Cupech, které stihla posbírat za pár let od svého uvedení na trh, jsou zárukou té nejvyšší kvality.  Mezi pacienty, kteří potřebují konopí s vysokým obsahem CBD, se rychle stala oblíbenou stálicí, na niž nedají dopustit.  Účinky a konzumace Účinky jsou uklidňující a relaxační. Průměrný obsah CBD kolem patnácti procent byl opakovaně doložen nezávislými laboratořemi. CBD Charlotte’s Angel vás samozřejmě nezkouří ani jinak neomámí, takže ji lze užívat kdykoli během dne – ale pozor, při řízení nemáte stoprocentní ... The post Příběh legendy: CBD Charlotte’s Angel appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2021-02-18 15:00:39

Kniha Krysí stezka rekonstruuje život vysokého důstojníka SS obžalovaného z masové vraždy více než sta tisíc Židů a Poláků

Kniha britského právníka a spisovatele Philippe Sandse Krysí stezka by mohl nést podtitul Otcové a synové. Vznikl díky snaze dvou mužů, potomka židovských obětí a syna nacistického masového vraha, dopátrat se pravdy o předcích. Při pátrání po osudech vlastních předků, kteří v ukrajinském Lvově padli za oběť holokaustu, se syn židovských rodičů Philippe Sands seznámil s Horstem Wächterem, synem prominentního nacisty Otta von Wächtera, jenž v letech 1942–1944 zastával ve Lvově funkci okupačního guvernéra. Bylo jisté, že Horstův otec měl podíl na osudu Sandsových příbuzných, kteří za jeho vlády až na jedinou výjimku přišli o život. Avšak v synově srdci stále zaujímá společně s matkou zvláštní místo. Horst je přesvědčen, že otec byl slušný člověk, optimista, který se snažil konat dobro, ale pohltily ho hrůzy způsobené jinými. Ve snaze očistit památku rodičů zpřístupnil Sandsovi rozsáhlý rodinný archiv, jenž spisovateli umožnil do detailů zrekonstruovat všední i dobrodružný život vysokého důstojníka SS, guvernéra okupovaného Krakova a poté Lvova, obžalovaného z masové vraždy více než sta tisíc Židů a Poláků. Společně se Sandsem sledujeme Wächterovo idylické manželství a rodinný život, jeho nacistickou kariéru i útěk před spravedlností přes takzvanou „krysí stezku“, kterou se vydali Adolf Eichmann, Josef Mengele a tisíce dalších nacistů do Perónovy Argentiny, aby získali novou identitu. Wächter se tři roky skrýval v rakouských Alpách, než se dostal do Říma, kde mu pomohl vatikánský biskup. Zůstal tam tři měsíce. Jeho únik z Evropy však přeťala záhadná smrt, vyvolávající spekulace o vraždě. „Krysí stezka v sobě má prvek detektivky: pátráme po jednotlivých zločinech, vinících, spolupachatelích, svědcích a důkazech. Zároveň nás ale text svou zdrženlivostí a střídmostí nutí se ptát, jak vlastně chápat vinu a kde všude ji hledat. Napínavost toho, co kniha popisuje a ukazuje na fotografiích, je neustále provázána s naléhavostí zámlk, které ponechává otevřené a kterými propojuje historii s nynějším okamžikem,“ říká o knize překladatel Martin Pokorný.   Ukázka z knihy Prolog Řím, 13. června 1949 Muž na lůžku číslo devět byl ve vážném stavu. V důsledku vysoké horečky a akutního jaterního selhání nemohl jíst a nemohl se ani soustředit na ambice a tužby, které ho po většinu života hnaly kupředu.      Zápis upevněný v nohách pacientovy postele byl úsečný a navíc z podstatné části mylný. „9. července 1949 byl přijat pacient jménem Reinhardt.“ Datum bylo správné, jméno ne. Jeho pravé jméno znělo Wächter, ale kdyby je použil, úřady by zjistily, že dotyčný je nacistický funkcionář a masový vrah a je na něj vydán zatykač. Svého času působil jako tajemník Hanse Franka, generálního guvernéra okupovaného Polska, který byl před třemi lety oběšen v Norimberku za vraždu čtyř milionů lidí. Z „hromadné vraždy“ – zastřelení a poprav více než sta tisíc lidí – byl obviněn i Wächter. Odhad počtu obětí byl nízký.      „Reinhardt“ byl v Římě na útěku. Předpokládal, že ho kvůli „zločinům proti lidskosti“ a „genocidě“ hledají Američané, Poláci, Sověti i Židé. Doufal, že unikne do Jižní Ameriky.      Jméno otce uvedené v záznamu znělo podle pravdy „Josef“. Políčko pro křestní jméno bylo prázdné. „Reinhardt“ používal jméno Alfredo, ale ve skutečnosti se jmenoval Otto.      U povolání pacienta bylo uvedeno „spisovatel“, což zčásti odpovídalo skutečnosti. Otto Wächter psal dopisy své ženě a vedl si deník, i když zápisů v něm bylo málo, a jak jsem později zjistil, vedl si je těsnopisem či těžko rozluštitelnou šifrou. Psal také básně a v poslední době si krátil dlouhou chvíli psaním filmového scénáře a manifestu za budoucnost Německa, kterému dal název: Quo vadis, Germania?      V dobách, kdy byl svobodný a mocný, podepisoval dokumenty, kvůli kterým byl teď na útěku. Jeho jméno se objevovalo na konci důležitých dopisů a úředních výnosů. Ve Vídni ukončil kariéru dvou svých univerzitních profesorů. V Krakově schválil výstavbu krakovského ghetta. Další výnos, podepsaný v Lembergu, Židům zakazoval pracovat. Přesnější by proto bylo popsat profesi nemocného slovem „právník“, „guvernér“ nebo „SS-Brigadeführer“. Poslední čtyři roky byla jeho hlavním zaměstnáním snaha přežít: skrýval se a hledal možnost úniku – jak měl za to, úspěšně.      Ve formuláři byl uveden věk 45 let. Byl o tři roky starší a nedávno slavil narozeniny.      V kolonce „stav“ bylo ve složce uvedeno „svobodný“. Ve skutečnosti byl oddán s Charlottou Bleckmannovou, kterou v dopisech oslovoval Lotte či Lo. Ona ho oslovovala zdrobnělinou Hümmchen či Hümmi. Měli spolu šest dětí, i když jich mohli mít i víc.      Zápis nezaznamenával žádnou římskou adresu. Žil tajně, v mnišské cele v nejvyšším patře kláštera Vigna Pia na římském předměstí, zastrčeném v zátočině řeky Tibery. Rád chodil plavat. Zápis neuváděl, že pacienta do nemocnice přivedla dvojice mnichů pobývajících ve Vigna Pia.      Jeho stav byl popsán následovně:   Pacient uvádí, že od 1. července nemůže jíst, od 2. července má horečku a od 7. července projevuje příznaky žloutenky. Je diabetik a klinická prohlídka zjistila jaterní selhání: akutní žlutou atrofii jater (icterus gravis).   Z jiných zdrojů víme, že během pobytu v nemocnici Santo Spirito měl „Reinhardt“ tři návštěvy. Jedním návštěvníkem byl biskup a svého času blízký spolupracovník papeže Pia XII., druhým lékař, který za války sloužil na německém velvyslanectví v Římě. Třetí návštěvou byla dáma z Pruska, manželka italského akademika, se kterým měla dvě děti. Docházela za pacientem denně: v neděli, kdy byl přijat, jednou, v pondělí dvakrát a v úterý jednou.      Dnešní návštěva ve středu 13. července byla pátá. Dáma s sebou pokaždé měla drobný dárek, například ovoce nebo kousek cukru, jak navrhl lékař.      Dostat se do Sala Baglivi, kde pacient ležel, pro ni nebylo snadné. Při první návštěvě ji důrazně zpovídal strážný. „Málo podrobností,“ řekl. Ona ale byla varována, ať zachová diskrétnost: pouze řekněte, že jste přítelkyní církve. Několikrát zopakovala ta slova a strážný nakonec svolil. Když přišla popáté, už ji tu znali.      Rozměry Sala Baglivi učinily na návštěvnici dojem. „Jako v kostele,“ napsala pacientově manželce, která podle záznamů neexistovala. Když přicházela ze svého bytu přes Piazza dei Quiriti – cesta vedla okolo vodotrysku, kvůli kterému Mussolini prohlásil, že by v parku neměly stát čtyři nahé ženské –, byl pro ni rozlehlý prostor vítaným chladným útočištěm před parnem venku.      Vešla do Sala Baglivi, minula kapli, zatočila doprava, přistoupila k pacientovu lůžku a na chvíli zaváhala. Pozdravila ho, pronesla pár slov, osvěžila ho studenou žínkou, převlékla mu košili. Vytáhla zpod lůžka stoličku a posadila se, aby si mohli promluvit a aby ho mohla povzbudit. Pacient na vedlejším lůžku narušoval jejich soukromí, a tak se vyjadřovala obezřetně.      Pacient příliš neměl co říct. Kvůli léčbě infekce obdržel nitrožilní penicilin a lék mu srazil horečku, ale také ho oslabil. Měl přikázáno jíst jen málo: bílou kávu nebo pár kapek pomerančové šťávy se lžičkou dextrózy. Lékaři ho varovali, že si musí dát pozor na žaludek.      Dáma si s každou další návštěvou uvědomovala změnu. V pondělí byl zesláblý a nemluvil. V úterý vypadal zotaveněji a byl hovornější. Ptal se, jestli už přišly dopisy, které očekával, a vyjadřoval naději, že ho ještě před koncem léta bude moci navštívit jeho nejstarší syn, také Otto.      Jeho dnešní slova byla povzbudivá, i když tělesně působil unavenější. „Je to mnohem, mnohem lepší,“ řekl pacient. Podala mu jednu lžičku pomerančové šťávy. Uvažoval zřetelně a oči měl jasné.      Dokázal zformulovat souvislejší myšlenku. „Jestli Lo teď nemůže přijet, nevadí; těch několik posledních nocí jsem ji cítil velice blízko a mám radost, že jsme tak propojení. Dokonale mi rozumí a všechno je tak, jak má být.“      Uvnitř něj hořelo, ale necítil bolest. Vypadal vyrovnaně, ležel klidně, držel se dámy za ruku. Popisovala mu svůj život v Římě a co dělají děti. Před odchodem ho něžně pohladila po čele.      Vypravil ze sebe ještě několik slov. „Jsem v dobrých rukou, uvidíme se zítra.“      V půl šesté se pruská dáma s pacientem označovaným „Reinhardt“ rozloučila. Věděla, že konec se blíží.      Téhož dne večer pacient přijal biskupa. Podle biskupova sdělení mu pacient ležel v náručí a vydechl svá poslední slova. Zaznělo tvrzení, že jeho stav někdo způsobil úmyslně, a byl označen pachatel. Minulo mnoho let, než se o slovech, jež pacient údajně pronesl o samotě s biskupem, dozvěděl i někdo další.      Pacient se nedožil druhého dne.   Několik dní nato návštěvnice napsala vdově Charlottě Wächterové. Na deseti rukou psaných stránkách vylíčila, jak se s Wächterem před několika týdny – krátce po jeho příjezdu do Říma – seznámila. „Pověděl mi o Vás, o dětech, o všem, co mu bylo v životě drahé.“ „Reinhardt“ návštěvnici vyprávěl o své práci před válkou i během ní a popsal jí následující léta, strávená vysoko v horách. V dopise se psalo, že byl neklidný, a padla zmínka o výletu mimo Řím. Jméno navštíveného místa ani osoby pisatelka neuvedla.      Závěr dopisu tvořil stručný záznam diagnózy. Podle lékaře smrt způsobila „akutní atrofie jater“, což je forma „vnitřní otravy“, snad z jídla nebo z vody. Pisatelka vyjádřila přesvědčení, že Charlottě jistě bude scházet její „optimistický druh a přítel“. Myslete na děti, dodala: potřebují odvážnou a šťastnou matku.      „Tím, co na Vás Váš muž měl nejraději, byla Vaše nezdolná radost a schopnost stát oběma nohama na pevné zemi.“ Těmito slovy její dopis, v němž pacientovo skutečné jméno nepadlo, končil. Dopis nesl datum 25. července 1949. Z Říma byl přepraven do Salcburku a tam doručen Charlottě Wächterové a jejím šesti dětem.   Charlotte si dopis schovávala třicet šest let. Po její smrti v roce 1985 se spolu s další osobní pozůstalostí stal majetkem jejího nejstaršího syna, Otta ml. Otto ml. zemřel v roce 1997 a dopis zdědil čtvrtý ze sourozenců, syn Horst. Ten obýval ohromný, impozantní, prázdný a polorozpadlý zámek ve staré rakouské vesnici Hagenbergu na půl cesty mezi Vídní a Brnem. Zde dopis mnoho let takřka v utajení zůstal.      Dvacet let nato jsem však jednoho mimořádně chladného dne Horsta na zámku navštívil. Byl jsem mu představen před několika lety a věděl jsem, že má v držení mnoho tisíc stran matčiny pozůstalosti. Ve vhodnou chvíli jsem se ho zeptal, zda bych mohl vidět originál dopisu pruské dámy. Odpověděl kladně, vyšel z kuchyně, vystoupal po příkrých kamenných schodech, vešel do svého pokoje a přistoupil ke staré dřevěné skříni se skleněnou výplní, postavené vedle postele a fotografie Horstova otce v uniformě SS. Vytáhl dopis, vzal ho s sebou do kuchyně, položil ho na starý dřevěný stůl a začal ho číst nahlas.      Přeskočil mu hlas a zničehonic se rozplakal.      „Není to pravda.“      „Co není pravda?“      „Že otec zemřel na nemoc.“      Jeho klidný, mírný hlas se prolínal s praskotem polen v kamnech. Zatímco mluvil, pozoroval jsem obláček, který mu stoupal od úst.      Znal jsem Horsta pět let. Vybral si tuhle chvíli, aby mi sdělil tajemství: své přesvědčení, že jeho otce někdo zabil.      „Co je pravda?“   I LÁSKA „Neznal jsem Vídeň mezi válkami a jsem příliš mladý, než abych si pamatoval starou Vídeň se Straussovou hudbou a strojeným kouzlem nenucenosti…“ — Graham Greene, Třetí muž, 1949 kapitola první 2012 Hagenberg Všechno začalo návštěvou u Horsta Wächtera na jaře 2012. Tehdy mne čtvrtý potomek Otta a Charlotty Wächterových poprvé přivítal u sebe doma. Přešel jsem neužívaný vodní příkop a dřevěnou branou vstoupil do zámku Hagenberg. Uvnitř mne uvítal zatuchlý pach a vůně páleného dříví, kterou byl Horst načichlý do poslední nitě. Popili jsme čaj, seznámil jsem se s jeho ženou Jacqueline, pověděl mi o dceři Magdaleně a pěti sourozencích. Dozvěděl jsem se také už tehdy o matčině pozůstalosti, i když uplynulo mnoho let, než jsem si ji mohl celou prohlédnout.      Ta návštěva byla plodem náhody. O rok a půl dřív jsem navštívil ukrajinský Lvov a pronesl tam přednášku o zločinech proti lidskosti a genocidě. Navenek se jednalo o návštěvu právnické fakulty, ve skutečnosti mne ale do města hnala touha najít dům, kde se narodil můj dědeček. V roce 1904 neslo město Leona Buchholze – regionální metropole rakousko-uherské říše – úřední označení Lemberg.      Měl jsem v úmyslu zaplnit mezery v Leonově životní historii a zjistit, co se stalo s jeho rodinou, o které nikdy nevyprávěl. Chtěl jsem poznat jeho a svou identitu. Našel jsem Leonův dům a zjistil jsem, že počátky genocidy a zločinů proti lidskosti – právně definovaných v roce 1945 – lze vysledovat do jeho rodného města. Výsledkem mých cest byla kniha East West Street (Východo- -západní ulice), v níž líčím příběhy čtyř mužů: Leona, jehož početná rodina ze Lvova a okolí byla vyhlazena během holokaustu, Hersche Lauterpachta a Rafaela Lemkina, taktéž lvovských rodáků, kteří do norimberských procesů a mezinárodního práva uvedli pojmy zločinů proti lidskosti a genocidy, a za čtvrté Hanse Franka, generálního guvernéra okupovaného Polska, který do Lvova dorazil v srpnu 1942 a pronesl tu řeč, po níž následovalo vyhlazení Židů v Haliči. Počet obětí Frankova jednání, z nichž byl v Norimberku usvědčen a za něž byl oběšen, dosáhl čtyř milionů. Patřily mezi ně rodina Buchholzova, Lauterpachtova a Lemkinova.      Při práci na tomto projektu jsem narazil na pozoruhodnou knihu o Hansi Frankovi od Niklase Franka, nazvanou Otec. Kontaktoval jsem autora a sešli jsme se na terase příjemného hotelu nedaleko Hamburku. Niklas věděl, že se o Lvov zajímám, a v rozhovoru zmínil jméno Otta Wächtera. Wächter byl faktickým zástupcem Hanse Franka – v letech 1942–1944 zastával funkci okupačního guvernéra ve Lvově – a Niklas se znal s jeho synem Horstem. Jelikož jsem se o město zajímal a dědečkova rodina zahynula v době Wächterova působení, nabídl mi Niklas, že nás seznámí. Připojil mírné varování: zatímco Niklas na svého předka pohlížel záporně („S výjimkou svého otce jsem proti trestu smrti,“ řekl mi během první hodiny od seznámení), Horst svého otce vnímal příznivěji. „Ale bude vám sympatický,“ řekl mi Niklas s úsměvem.      Horst na informaci o mně zareagoval vstřícně. Odletěl jsem z Londýna do Vídně, půjčil si auto a zamířil přes Dunaj na sever kolem vinic a kopců do starobylé vesničky Hagenbergu. Cestou jsem cítil jisté rozechvění, protože Otto Wächter skoro nepochybně měl svůj podíl na osudu dědečkových příbuzných ve Lvově a okolí, kteří za jeho vlády až na jednu výjimku přišli o život. Z historických líčení této doby jako by jeho jméno bylo vygumované. Vyrozuměl jsem, že to byl Rakušan, manžel, otec, právník a vysoce postavený nacista. Roku 1934 byl zapleten do atentátu na rakouského kancléře Engelberta Dollfusse. Když nacisté při anšlusu v březnu 1938 napochodovali do Rakouska, obdržel ve Vídni, kde tehdy bydleli mí prarodiče, vysokou pozici v nové vládě. Následně byl jmenován guvernérem okupovaného Krakova a poté v roce 1942 guvernérem Lvova. Po válce beze stopy zmizel. Chtěl jsem se dozvědět, co se s ním vlastně stalo a zda jej dostihla spravedlnost – a hodlal jsem na toto pátrání vynaložit všechny síly. Má cesta započala.    Britský specialista na mezinárodní právo Philippe Sands (1960) svůj obor vyučuje na University College v Londýně a zároveň je činný jako právní zástupce před mezinárodními soudními dvory. Profesní zájem o problematiku genocidy a zločinů proti lidskosti spojený s osobní historií potomka obětí holokaustu jej přivedly k pátrání, v němž se velká historie právních kategorií a kolektivních událostí proplétá s individuálními osudy včetně autorova vlastního. Plodem tohoto výzkumu je jak Krysí stezka, tak East West Street (Východo-západní ulice) z roku 2016, za niž získal význačné ocenění Baillie Gif­ford Prize a jejíž české vydání připravuje Prostor na rok 2022.   Z anglického originálu The Ratline: Love, Lies and Justice on the Trail of a Nazi Fugitive, vydaného nakladatelstvím Weidenfeld & Nicolson v roce 2020, přeložil Martin Pokorný, 576 stran. Kniha vyjde 18. března 2021 v nakladatelství Prostor. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-25 05:00:00

Blesk našel sestru Ornelly Charlotte: Moje matka všem lhala! Drogy? Ano, bohužel…

Z holky »krev a mlíko« se stala vychrtlá feťačka. Tak vypadala na šokujících fotografiích Charlotte Štiková (27), sestra slavnější Ornelly Koktové (31). Matka tvrdila, že jde o staré fotky a že je Charlotte už v pořádku. Blesku to nedalo a vydal se až ke zdroji. Charlotte jsme vypátrali! Ona nám pak ve velmi otevřeném rozhovoru přiznala, že drogy brala. A že kromě závislostí bojuje i s dluhy!

Čas načtení: 2024-04-29 22:01:48

Multiple law enforcement officers struck by gunfire in shooting in Charlotte, North Carolina, police say - CBS News

Multiple law enforcement officers struck by gunfire in shooting in Charlotte, North Carolina, police say  CBS NewsCMPD: 'Numerous' officers shot as active gunfire continues in east Charlotte  WBTVNorth Carolina officers hit by gunfire; Residents told to stay inside  FOX 5 AtlantaActive police investigation in east Charlotte, NC  WCNC.comNumerous law enforcement officers shot in Charlotte, North Carolina, police say  Yahoo! Voices

Čas načtení: 2024-06-23 11:50:54

Jacobson, Douglas T.

Autor: Jirka Cooper Datum: 23.06.2024 11:50:54 Příjmení:Surname:JacobsonJacobsonJméno:Given Name:Douglas ThomasDouglas ThomasJméno v originále:Original Name:Douglas Thomas JacobsonFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:majorMajorAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:25.11.1925 Rochester / 25.11.1925 Rochester / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:20.08.2000 Port Charlotte, Okres Charlotte, Florida / 20.08.2000 Port Charlotte, Charlotte County, Florida / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- velitel Roty H a S, 2. ženijní prapor, 2. divize námořní pěchoty- zásobovací důstojník 3. pluku námořní pěchoty- commander of H&S Company, 2nd Pioneer Battalion, 2nd Marine Division- regimental supply officer of the 3rd Marine RegimentJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- nositel Medaile cti- zemřel na congestive heart failure a pneumonii- recipient of Medal of Honor- died of congestive heart failure and pneumoniaSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:https://en.wikipedia.org/wiki/Douglas_T._Jacobsonwww.nationalww2museum.orgwww.cmohs.orgwww.history.navy.milwww.defense.gov

Čas načtení: 2024-04-16 20:41:36

Boj s démony a život na ulici: Charlotte Štiková přebírá štafetu po narkomance Katce. Promluvil zklamaný otec

O tom, že Charlotte Štiková neprožívá nejlepší časy, se spekulovalo již delší dobu. Nahrával tomu i fakt, že se už přes rok věnuje pochybnému podnikání na internetu, kdy údajně podváděla zákaznice, které jí za nabízené zboží poslaly peníze, avšak Charlotte zboží neodesílala. Také se již několikrát její starší sestra Ornella Koktová zmínila o tom, že Charlotte není s nikým z rodiny v kontaktu a že jí odmítla i půjčit své děti na hlídání. Blondýnka, která během dvou let radikálně zhubla, nedávno ve svém stories na sociální síti Instagram žádala, zda by jí někdo nepomohl odstěhovat pár věcí. Teď to vypadá, že nejmladší z rodiny Štikových nenašla důstojné bydlení a skončila na ulici. Ve svém podcastu to řekla její matka Monika Binias, která je ze své mladší dcery nešťastná. Pro ŽivotvČesku.cz promluvil Charlottin otec Michal Štika, který uvedl, že dceru delší dobu neviděl, ale že ho celá situace velmi mrzí.

Čas načtení: 2024-04-17 09:43:09

Smutný pohled na Charlotte Štikovou: Spí prý mezi feťáky na nádraží. Z její vizáže mrazí

Charlotte Štiková se změnila k nepoznání. Pohled na její aktuální fotografii doslova děsí. Vnadná sexy blondýnka je minulostí. Eva Feureislová, která si na Instagramu říká Plastic Queen, zveřejnila současnou fotografii Charlotte. To, o čem se dlouho v tichosti mluví, tedy o náklonnosti Charlotte k narkotikům, nyní potvrdila její matka Monika Binias.

Čas načtení: 2024-04-17 11:42:07

První slova Moniky Binias v reakci na snímky zbídačené dcery: O drogách vím dva roky, jehlou to do sebe nedostávala. Se závislostí bojujeme

V posledních hodinách se v mediálním prostoru objevily snímky Charlotte Štikové ve zbídačeném stavu. Je na nich vyhublá a s růžovými vlasy. V kombinaci s informacemi, které uvedla její matka Monika Binias ve svém podcastu, se zdála být situace kolem mladší sestry Ornelly Koktové velmi dramatická. Drogy a přespávání na ulici jsou už ale údajně v současné době pro Charlotte minulostí. Monika Binias pro ŽivotvČesku.cz uvedla situaci na pravou míru. Prozradila, že nešlo o aktuální snímek její dcery, a také popsala, že Charlotte se závislostí v současnosti bojuje a návykové látky už neužívá.

Čas načtení: 2024-04-29 22:12:00

Numerous officers struck by gunfire in North Carolina - The Associated Press

Numerous officers struck by gunfire in North Carolina  The Associated PressReports: 3 law enforcement officers killed in east Charlotte shooting  WBTVChaos as gunfire erupts in suburban area  news.com.auEast Charlotte residents describe shootout where multiple law enforcement officers shot  Charlotte Observer

Čas načtení: 2024-05-02 16:50:00

Princezna Charlotte slaví 9 let: Je to celá prababička

Britská princezna Charlotte slaví 9. narozeniny a tak ve čtvrtek všichni příznivci královské rodiny netrpělivě čekali, až její máma princezna Kate (43), která se léčí s rakovinou, na sociální sítě »zavěsí« nejnovější portrét oslavenkyně.

Čas načtení: 2024-07-08 17:45:00

Válka »Štik« pokračuje! Do Charlotte už se pustil i Kokta

V rodině Štikových je to stále jako na houpačce - je Charlotte (31) závislá na drogách, nebo není? Je na tom dobře, nebo potřebuje naopak pomoc? Chce na ní její rodina vydělávat? Nyní se do situace přimotal i její švagr Josef Kokta (67), Co Charlotte vzkázal? To si asi za rámeček nedá...

Čas načtení: 2024-11-05 16:02:50

Lže, krade a dělá ze sebe chudinku! Monika Binias si útok dcery Charlotte nenechala líbit

Charlotte Štiková se překvapivě pustila do své matky Moniky Binias. Čerstvé paní Stefan se nelíbí, že o ní i jejím manželovi matka nadále hovoří ve svých podcastech. „Opět o nás bez nás. Už nejsem Charlotte, která si nechá všechno líbit. A slibuji, že odteď budu 24/7 bojovat za umlčení ústních šrotů mojí matky,“ uvedla Charlotte na sociálních sítích s tím, že tentokrát bude mluvit ona a řekne celou pravdu.

Čas načtení: 2025-04-22 14:51:00

Bříško Charlotte na pohřbu vyvolalo otázky: Malá »Štika« na cestě?!

Po delší době se Ornella Koktová (32) objevila bok po boku se svou sestrou Charlotte (28), a to bohužel za smutných okolností na pohřbu babičky Jaroslavy (†78). I v tak těžké chvíli však pozornost přítomných směřovala právě k Charlotte. Zdálo se totiž, že pod růžovou bundou něco skrývá!

Čas načtení: 2025-08-05 10:00:00

Dcera Gotta (†80) Charlotte (19): Odhalila detaily ze soukromí!

Od smrti milovaného otce se jeho mladší dcery Charlotte (19) a Nelly (17) straní veřejnosti. Proto je velkým překvapením návrat Charlotte po čtyřleté pauze na sociální sítě a poodkrytí soukromí. 

Čas načtení: 2025-10-22 14:23:10

Toto robotické „čudo“ môže postaviť prvé lunárne mesto: Pavúčí robot Charlotte dokáže pomôcť aj na Zemi

Austrália prichádza s vynálezom, ktorý môže zmeniť stavebníctvo na Zemi a raz možno aj mimo nej. Robot s menom Charlotte dokáže 3D tlačou ... The post Toto robotické „čudo“ môže postaviť prvé lunárne mesto: Pavúčí robot Charlotte dokáže pomôcť aj na Zemi appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2026-02-02 05:00:00

Tenisový bouřlivák Nastase: Nechal dceru žebrat

Někdejší tenista světa číslo jedna Ilie Nastase (79) proslul mimo jiné řadou skandálů. Za dceru Charlotte (35), adoptivní dítko z jednoho ze svých pěti manželství, se ale stydí možná vůbec nejvíc.

Čas načtení: 2026-04-05 14:32:25

Charlotte těhotná prý není. Na Ornellu ušili boudu, stěžuje si Josef Kokta

Influencerka Ornella Koktová uvedla na pravou míru své sobotní tvrzení o těhotenství sestry Charlotte. Přiznala, že šlo o planý poplach a že se sama stala obětí rodinných intrik. "Bohužel vám musím objasnit situaci. Kus mé rodiny ze mě udělal id*ota…," vysvětlila s tím, že informaci o údajném těhotenství si původně nechala pro sebe, než se dostala na veřejnost. Následně se fanouškům omluvila, že naletěla v dobré víře. K celé situaci se pro ŽivotvČesku.cz vyjádřil i její manžel Josef Kokta, podle kterého Charlotte »údajně není těhotná, takže to na Ornellu ušili. Chtěla zabránit řečem Binias, ale nakonec na ni Charlotte ušila boudu«.

Čas načtení: 2026-05-02 05:00:00

Kopie maminky a miláček lidu slaví 11. narozeniny: Tohle jste o princezně Charlotte možná netušili

Princezna Charlotte rozdává úsměvy na všechny strany a mnozí ji přirovnávali k její mamince, s níž často ladí i stejný styl oblečení. Nedávno navíc unikly i některé detaily ze soukromí roztomilé rodinky včetně Charlottiny přezdívky i jejího prvního slova. Co jste o princezně Charlotte možná nevěděla?

Čas načtení: 2026-05-02 15:16:00

Narozeniny princezny Charlotte (11): Porušila pravidla?!

Tento týden je plný narozenin a jubileí. Slaví nejen Jiřina Bohdalová (v neděli neuvěřitelných 95) či mladá Charlotte Gott (20), ale dokonce i britská princezna, rovněž Charlotte. Kolik už princezničce je a co fanoušky pořádně zarazilo?

Čas načtení: 2014-06-09 00:00:00

Louis Vuitton v Icons kolekci 2014/2015 oslavuje Charlotte Perriand

Jméno Charlotte Perriand v našich končinách není až tak známé. Nesla ho však natolik významná a okouzlující dáma, že se určitě vyplatí se s ním seznámit. A to třeba prostřednictvím nové Icons kolekce značky Louis Vuitton pro období podzim/zima 2014/2015, pro niž se stala inspirací právě Charlotte Pe ...