Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-12-06 15:58:55

Arnošt Marks: Země, kde spolupracují vědci, inženýři a umělci, jsou úspěšné

Kdo si hraje na vlastním písečku, nepřežije 21. století. Separace společenských, technických a přírodních věd je krátkozraká. A bez umělecké kreativity se žádná z těchto oblastí sama neprosadí. Jak by to mohlo fungovat v praxi, naznačuje proděkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Arnošt Marks.   Mnohdy jsou smysl, společenský účel a význam spolupráce umělců a vědců pouze předmětem mnoha iluzí a přehnaných očekávání. Jak byste hodnotil současnou situaci v této oblasti u nás? Pro naši úvahu si vymezme pole, kde múzy věd, výzkumu, technologií, humanitních oborů a umění působí společně vedle sebe. Výdaje na vědu a výzkum v České republice tvoří necelá dvě procenta HDP, přičemž polovinu poskytují soukromé podniky. Česká republika se ve všech možných souvisejících parametrech zařazuje mírně pod průměr EU a zaostává za vyspělými zeměmi. Nemůžeme být s tímto stavem spokojeni. Zásadní dobrá zpráva ale je, že po sametové revoluci vedle konsolidované akademie dorostla také první vrstva soukromých majitelů malých a středních firem se zájmem o technologie, vědu a umění a skupina dalších zámožnějších svobodných občanů. Tito spolu s akademiky mají de facto odpovědnost za budoucnost této země a jsou velice důležití.   Bylo vůbec po roce 1989 na co v této oblasti navazovat? Ne náhodou bylo antiintelektuální chování komunistických mocipánů zaměřené na zničení takovýchto vztahů. Konali selektivně a devastace se týkala různých oborů v různé míře. Schopnost provádět mezinárodní aktivity v umění, vědě a výzkumu pěstovali velmi náhodně, svévolně a podřizovali je pouze svým zájmům. Konali tak v neposlední řadě z čistě geopolitických a koloniálních důvodů, organizovali eliminaci a izolaci českých zemí od Západu a jeho duchovních, vědeckých a kulturních elit. Důsledky této devastace je cítit dodnes. České akademické prostředí se z této a dalších hrůz 20. století zotavuje a vychází z izolace, jak dokládají mnohé analýzy. Zotavujeme se ale pomaleji, než bychom si přáli. V logickém tempu generační obměny postupně znovu dochází k zapojování do mezinárodní spolupráce a živé interakce na evropské a světové úrovni.  Český akademický svět již dospěl do stavu své technické a finanční konsolidace. Za posledních deset až patnáct let bylo do něj kromě přibližně dvou set miliard korun ze státního rozpočtu investováno ještě přes sto miliard korun z evropských zdrojů.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Česká republika jako jedna z průmyslových zemí ale nemá žádné veřejné specializované kapacity aplikovaného výzkumu, ústavy, které by se soustředily na výzkum v sektorech, které jsou klíčové pro dlouhodobý společný a na sebe navazující rozvoj ekonomiky, technologií a vědy. Nemáme ani specializované instituce na interakci mezi vědou, uměním a technologiemi. Proč? Máte pravdu! Takové instituce existují nejen ve většině velkých úspěšných technologicky orientovaných ekonomikách. Jde o ústavy jako národní laboratoře v USA, MIT, Aalto University ve Finsku, Frauenhoferovy ústavy v Německu, ITRI na Tchaj-wanu ... Propojení umění, designu a vědy a technologického výzkumu je bohužel u nás mnohdy oddělováno a fragmentováno, administrativou jsou tyto oblasti vnímány jako izolované. Aplikovaný výzkum a umělecká činnost spojené s ekonomikou a technologiemi jsou zatím volně rozprostřeny do veřejných vysokých škol a ústavů Akademie věd. Ale měl by být jimi atakován i náš každodenní život. Krajina výzkumu je tedy zatím uspořádána kontra-intuitivně. Chceme-li udržet krok s vyspělými světovými ekonomikami, musí se to během několika let změnit.   V současné době působíte jako proděkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara na Západočeské univerzitě v Plzni, kde máte odpovědnost za mezinárodní spolupráci a projekty, které se týkají vztahů mezi uměním, technologiemi a inovacemi. Jaká je zde situace v této oblasti? Od založení Ústavu umění a designu, který byl předchůdcem Fakulty Ladislava Sutnara, si byl jejich zakladatel, děkan docent Mištera, dobře vědom toho, co se v této oblasti bude odehrávat. V podstatě to, o čem mluvíme, zakódoval mezi hlavní cíle a priority nově vznikající fakulty. Od samého počátku dochází v této oblasti k realizaci zajímavých projektů. Nejen s institucemi a firmami u nás, ale i se zahraničními partnery. Mezinárodní aktivity fakulty směřujeme k synergii, která dlouhodobě posiluje postavení školy a absolventům zprostředkovává porozumění a schopnosti obstát ve světě designu, technologií, umění, komunikace a tvorby v příštích desetiletích. Zanedbatelné pro tuto oblast není ani to, že už od roku 2005 provozujeme každoročně mezinárodní letní školu, kde se setkávají pedagogové i studenti doslova z celého světa. Pedagogové a studenti fakulty získali na základě kontaktů, v relativně krátké historii fakulty, významná mezinárodní ocenění, ale i zakázky pro svoji tvorbu.    Je to výhoda, že Fakulta Ladislava Sutnara jako umělecká škola je součástí převážně technické univerzity s dlouhodobou tradicí? Je to pro takovou spolupráci veliká výhoda. Fakulta je součástí univerzity s excelencí v oborech spojených s mobilitou, energetikou, matematickými obory a mnoha novými technologiemi. Dle hodnocení za rok 2016 je univerzitou s nejvyšší absolutní investicí z evropských fondů na žáka v ČR a je hodnocena nad evropským průměrem ve vybraných inženýrských, matematických a technických oborech. Je tedy s kým a na čem spolupracovat přímo v Plzni. Od svého založení vychází fakulta z odkazu Ladislava Sutnara a má ve svých aktivitách zakódován i díky jemu étos spojující obory technické, design, výtvarné umění a originální výtvarné hodnoty. Je neméně důležité, že docent Mištera dokázal na fakultě vybudovat tým plný nejen českých výtvarných a pedagogických veličin, ale navíc máme vedle našich klíčových ateliérů i špičková technologická pracoviště přímo na naší univerzitě. Vezmeme-li v úvahu ještě i širší historický kontext Plzně, v němž nalezneme svět strojírenství a průmyslu Škodových závodů, Loosovy interiéry, Křižíka, Sutnara… Máme na co navazovat, pokračovat ve stopách našich předchůdců. Jsou tu nejen finanční, pedagogické, technické, vědecké podmínky, ale i inspirace – genius loci.   Studentům se tedy dostane nejen kvalitního výtvarného vzdělání, ale i možnosti už během studia se zapojit do zajímavých aktivit a realizací i v zahraničí. Budou tak připravení na vstup do profesního života? Nebudeme si nalhávat, že budoucnost našich studentů a školy bude v 21. století nějak jednoduchá. Prosperita ČR v tuto chvíli stojí na relativně úspěšném modelu z 90. let 20. století, který upřednostňoval převážně průmyslovou výrobu s nižší přidanou hodnotou – zásadně závislou na dodávání komponentů našim německým sousedům. Vedle významné části ekonomiky závislé na dodávání komponentů existuje vrstva několika stovek firem, často spíše menších, které tento stereotyp prolamují a jsou často spojeny se špičkovým designem a vědou. Dramatické změny jsou na společenském obzoru v demografii, technologiích v oblasti mobility, energetiky, urbanismu v IT, v bio vědách jsou na denním pořádku. Jejich parametry, rozměry ani rychlost ale nejsou známy. Vedle společenskovědních oborů jsou umělecké obory cestou, jak společnosti pomáhat při osahávání budoucnosti. Designéři a umělci musí nejen asistovat při těchto změnách, ale budou jejich integrální hybnou silou. Už i proto musí naše fakulta vedle kvalitního uměleckého vzdělání vybavovat naše absolventy i schopností obstát v budoucím světě, ať již budou působit kdekoliv. Lehké to ale mít nebudou! Současnost nikomu z nás nedává jednoduchá, nenáročná řešení.   Kdo dnes patří mezi nové partnery fakulty v této oblasti? Můžete uvést konkrétní příklady?  Máme vytyčená teritoria a budoucí partnery hledáme mezi špičkami a těmi, co vědí, co je odolnost a hájení silného postavení ve světě kvality. Inspirujeme se u partnerů, kteří jsou nám kulturně a hodnotově blízcí a osvědčili v historii schopnost se prosadit nejen jako velcí „hráči“, ale i jako poměrně malé, bezvýznamné či dokonce ohrožené entity. Tato schopnost efektivně se chopit vlastního osudu a úspěšně se prosadit na globální scéně je pro nás aktivně volenou inspirací. Mezi naše nové partnery patří například Holon Institute of Technology z Izraele, který byl založen jako neuniverzitní technologický institut podle vzoru interdisciplinární legendy MIT v USA. Izraelská vláda zřídila tuto instituci na hranicích vědy, kultury, technologií a umění se záměrem kultivovat excelentní řešení pro stát Izrael a systematicky připravovat studenty pro výzvy budoucnosti a kultivovat synergii mezi inženýrskými obory, vědou, uměním a kulturou. Zvláště explicitní  chápání širšího elementu kultury jako významného parametru, který je integrální součástí i inženýrských řešení, je nejen pro naši fakultu, ale i naše partnery na plzeňské univerzitě, jako je Nové technologické centrum, Fakulta aplikovaných věd, ale i celou naši univerzitu inspirující. Dalším partnerem je univerzita NCKU z města Tchaj-nanu na jihu Tchaj-wanu. Západočeská univerzita s ní začíná spolupracovat na přípravě společných projektů na hranici budoucí mobility a výzev pro městské prostředí. Tchajwanská univerzita leží v území, které čelí významné změně klimatu ve městech, vlně monzunů a tajfunů. Proto spolupracuje s celou sítí globálních hráčů na klimatických adaptacích pro města. Rozhodli se proto svoji akademickou sféru budovat a strategicky propojovat s nejlepšími akademickými pracovišti ve Spojených státech. Dnes obě země diverzifikují tuto orientaci a ohlížejí se po evropských partnerech. Nicméně jejich schopnost prakticky číst potřeby a trendy trhů, kterou se naučili při své „závislosti“ na USA, je jim možné jen závidět a učit se od nich. Pro naši univerzitu to jsou ideální partneři pro společné projekty spojené s budoucností interaktivity, mobility a designu v takovémto prostředí. {/mprestriction}  Autor je spisovatel a publicista.   Mgr. Arnošt Marks, Ph.D., MSc. (*1967) studoval na Karlově univerzitě a na univerzitě v Cambridge. Mimo jiné působil jako náměstek pro vědu, výzkum a inovace místopředsedy vlády, jako místopředseda Rady vlády pro výzkum a inovace, ředitel projektu CEITEC Masarykova univerzita, Brno, Vysoké učení technické, Brno a Akademie věd. Působil na Ministerstvu pro místní rozvoj i jako předseda Národního výboru pro kreativní průmysly. V současné době je proděkanem pro tvůrčí činnost na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni a má zde odpovědnost za mezinárodní spolupráci a projekty pro vztahy mezi uměním, technologiemi a inovacemi.

Čas načtení: 2019-09-01 15:33:02

Fejeton o zvláštnostech času a Jerry Lee Lewisovi

Čas plyne zvláštně, každému asi jinak rychle a také se tempo mění s věkem. Relativita zkoumaná Albertem Einsteinem je skutečně ohromující a vytváří magické nepoměry. Již Isaac Asimov se zmiňoval o tom, jak jej překvapuje krátkost dějin Spojených států. Jedná se jen o několik století a výsledkem je hlavní světový četník, jak by řekl mnohý občan. Co všechno se za těch pár století semlelo, kolik měly Státy prezidentů, kde všude zasahovaly. A ono se toho semlelo hodně i v Anglii, dejme tomu, anebo ve Francii, ale všude se už stovky let přehouply do tisíciletí. Tam uprostřed severoamerického kontinentu však ne. Jeden člověk se mohl narodit v čase založení USA a žít ještě ve druhé polovině 19. století. Jeho vnuk s vámi mohl možná ještě klidně mluvit. Asimov prý nad tím vždy žasl, ale vraťme se do Čech a vzpomeňme jiných nepoměrů. A protože chci být osobní, připomenu zdejší premiéru snímku V zajetí rytmu. Došlo na ni začátkem osmdesátých let a film mě nadchl. Ale jednu věc jsem nedokázal úplně vstřebat, pochopit. „Oni ještě žijí?“ nechápal jsem. Protože přední rokenrolové hvězdy tu hrají samy sebe. „Přece je to tak dávno, co vznikl rokenrol,“ říkal jsem si. „A oni jsou tady a hrají.“ Jerry Lee Lewis, dejme tomu. Mně bylo totiž tenkrát méně než dvacet a pohled zpátky, až někam do let padesátých, byl prostě závratný. Bylo to podobné jako s těmi Spojenými státy vnímanými Asimovem. „Kdysi se začalo hrát jinak a je to pravěk populární hudby, která mezitím prošla značným vývojem,“ říkal jsem si v biografu. „Tam jsou jiná měřítka času. Deset let jako století. Jak je to možné?“ A tento nepoměr nechápu dodnes. Dějiny světa kontra dějiny popu. Dějiny lidstva versus krátká historie letectví. Starověk, středověk, novověk a vedle toho historie internetu anebo mobilního telefonu. Připadá mi, že ty kratší historie by nutně měly být jaksi hutnější, ale nejsem si tím jist. Vždyť celé dějiny jsou nabity událostmi a nepředstavitelně hutné. Nelze určitě říct, že se valily pomaleji. Nebo snad ano? Čas je zvláštní věc a měřit jeho rychlost nelze jinak než vlastními smysly. Věřte však smyslům, když je podle nich dětství jako nekonečný sad a stáří jako let, během kterého není už takřka na nic čas a mnoho úkonů, které děláme, provádíme naposled, což si také uvědomujeme. Když jsem byl malý kluk, bylo pro mě založení Československa vzdálené přímo nekonečně. Dnes už mi to tak dávno nepřipadá a vznik rokenrolu je teď blizounký. Škoda. Když mi bylo těch osmnáct, byla to éra nekonečně vzdálená, a mně připadalo, že je na všechno dost času. Není. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2025-06-14 08:34:00

G42 zakládá společnost G42 Europe & UK

Abú Zabí (Spojené arabské emiráty) 14. června 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Byla založena skupina G42 Europe & UK, jíž společně předsedají Omar Mir a Marty Edelman a která prosazuje řešení AI pro soukromý sektor a budování infrastruktury v celém regionu.Společnost G42, přední skupina v oblasti umělé inteligence a pokročilých technologií se sídlem v SAE, dnes oznámila založení dceřiné společnosti G42 Europe & UK se sídlem v Londýně. Tento subjekt se zaměří na poskytování řešení umělé inteligence šitých na míru soukromému sektoru v Evropě a Velké Británii a na spolupráci s vládami a oborem s cílem podpořit budování kritické infrastruktury umělé inteligence ve Velké Británii a kontinentální Evropě.Konferenci G42 Europe & UK budou společně předsedat dva zkušení, přední technologičtí odborníci:Omar Mir, člen mezinárodního představenstva společnosti World Wide Technology, přináší více než 20 let zkušeností z globálního technologického průmyslu. Ve společnosti WWT stál Omar v čele transformačních iniciativ ve Velké Británii, Evropě, USA a na Blízkém východě, které podpořily růst v oblasti 5G, edge computingu, cloudu a služeb a řešení umělé inteligence.Marty Edelman, hlavní právní poradce skupiny G42, dohlíží na strategii v oblasti práva a dodržování předpisů v rámci různých globálních akcí skupiny a má zásadní podíl na utváření rámce řízení skupiny G42 při jejím rozšiřování na nové trhy."Je mi ctí společně předsedat G42 Europe & UK v tomto klíčovém okamžiku," řekl Omar Mir, spolupředseda G42 Europe & UK. "Naším cílem je využít osvědčené odborné znalosti společnosti G42 v oblasti umělé inteligence a lokalizovat je pro evropské a britské podniky – podporovat digitální transformaci, zvyšovat konkurenceschopnost a budovat odolnou a suverénní infrastrukturu umělé inteligence ve spolupráci s veřejnými a soukromými subjekty.""Velká Británie a Evropa představují dynamický trh s obrovskými příležitostmi pro inovace založené na AI," řekl Marty Edelman, spolupředseda a hlavní právní zástupce skupiny G42. "Založením specializovaného centra v Londýně posilujeme svou schopnost poskytovat služby klientům s hlubokými znalostmi právních předpisů a technologickými řešeními světové úrovně."Založení nového subjektu navazuje na rostoucí dynamiku společnosti G42 v Evropě, která se vyznačuje nedávným oznámením datových center a výpočetních klastrů ve Francii a Itálii a rostoucím zájmem několika dalších zemí v regionu.Společnost G42 Europe & UK bude využívat špičkovou síť superpočítačových uzlů, datových center a schopností v oblasti umělé inteligence, aby mohla poskytovat škálovatelné a bezpečné komplexní služby v oblasti umělé inteligence. Ty sahají od strategického poradenství a vývoje modelů až po zavádění infrastruktury a spravované služby, a to pro různá odvětví od finančních služeb a zdravotnictví až po výrobu a energetiku. Nový subjekt bude rovněž spolupracovat s národními a regionálními orgány na prosazování iniciativ v oblasti datové suverenity a na podpoře zavádění infrastruktury AI nové generace.O společnosti G42G42 je globální podnik zabývající se umělou inteligencí a cloudovými výpočty se sídlem v Abú Dhabí ve Spojených arabských emirátech. S využitím partnerství s předními poskytovateli technologií a vlastního portfolia – včetně společností Khazna, Core42, CPX, Presight a Inception – poskytuje G42 klientům po celém světě suverénní cloudová řešení, výzkum AI a pokročilou analytiku. Společnost G42 se zavazuje k zodpovědné podpoře inovací v oblasti umělé inteligence, které podporují hospodářský růst a společenský prospěch.Kontakt pro média:Další informace získáte u společnosti TrailRunner International: g42@trailrunnerint.com.Logo – https://mma.prnewswire.com/media/2158819/5369115/G42.jpg 

Čas načtení: 2026-01-12 08:16:00

Společnost ANAFRA slaví 20 let od svého založení

Rožnov pod Radhoštěm (Vsetín) 12. ledna 2026 (PROTEXT) - ANAFRA a.s., renomovaný hráč v oblasti informačních technologií, oslaví 12. ledna 2026 20 let od založení. Od svého vzniku v roce 2006 se společnost postupně vyprofilovala na stabilního poskytovatele IT služeb. Z původního specialisty na hosting a datové sítě se během 20 let stala systémovým integrátorem serverových technologií předních světových výrobců a poskytovatelem široké škály dalších IT služeb – od cloudu a housingu, přes docházkové systémy, implementaci informačního systému Helios až po zakázkový vývoj softwaru a kompletní správu IT pro firmy."Cesta, která nás vedla k založení společnosti ANAFRA, započala ještě mnohem dříve, než v roce 2006. Už v době, kdy jsem na domácím počítači zakládal Direct Connect hub pro sdílení dat mezi uživateli, jsem si uvědomoval, že se založením společnosti nemohu čekat až na dokončení studia. Ze společného koníčku dvou nadšenců tak postupně vyrostla ANAFRA," vzpomíná na začátky svého podnikání jeden ze zakladatelů Jan Franc. "Za dvě dekády jsme prošli dynamickým rozvojem. Jedním z prvních milníků, které odstartovaly náš růst, byla implementace IS Helios v roce 2010, která nám umožnila expandovat do více lokalit. Dalším zásadním krokem bylo získání statutu jediného systémového integrátora Supermicro v ČR ve stejném roce, což nám otevřelo nové příležitosti a umožnilo získávat zajímavé zákazníky. Naši pozici na trhu jsme v posledních letech posílili vybudováním vlastního datacentra, které splňuje standardy TIER III, a v neposlední řadě také prostřednictvím strategických akvizic. Nejvíce si vážím toho, že i přes tento intenzivní růst se stále držíme svých zásad, a těmi jsou odpovědnost, budování důvěry a dlouhodobých vztahů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jak se zaměstnanci, tak s obchodními partnery.⁠⁠⁠⁠⁠ Vždy se problémům stavíme čelem a hledáme cesty, jak dosáhnout vytyčeného cíle a oboustranné spokojenosti, což zůstává naším závazkem i do dalších let," dodává Jan Franc.Společnost od svého vzniku vykazuje stabilní růst, který vedl k rozšíření na mezinárodní trhy a vzniku několika poboček v České republice, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a Spojených státech. ANAFRA dnes zaměstnává přes 100 lidí a její obrat za posledních sedm let vzrostl sedminásobně. V současné době se profiluje jako odborník v oblasti AI infrastruktury a silný partner pro produkty, které zákazníci využívají na denní bázi a které jim umožňují efektivněji pracovat."Náš růst je založen na dlouhodobé strategii zaměřené na inovace a technologický rozvoj. IT obor je nesmírně dynamický a neustále přináší nové výzvy, proto se chceme i nadále soustředit na rozšiřování našich produktů a služeb, které zákazníkům zabezpečí jejich IT portfolio. Zároveň si ale chceme uchovat naši flexibilitu a zaměření na kvalitní a lidský přístup," upřesňuje Jan Franc. "To se promítne i do celoroční kampaně a aktivit, které jsme k oslavě výročí připravili. Chceme lidem připomenout, že rok 2006 představoval přelom v oblasti technologií a za posledních 20 let došlo k obrovskému pokroku, který nás posunul neuvěřitelným způsobem. O to víc je potřeba stát na pevných základech a držet se tradičních hodnot, které nás provázejí už od samého začátku."Na úspěšném vývoji společnosti se dlouhodobě podílejí její zakladatelé a současní majitelé Jan Franc a Jiří Rohlíček. ANAFRA v roce 2024 dosáhla tržeb ve výši 570 milionů korun a i nadále posiluje svou tržní pozici. Na začátku roku 2025 došlo k akvizici 100% podílu ve společnosti ASTEA, spol. s r.o., která se zařadila mezi dceřiné společnosti ANAFRA. V souvislosti s dalším rozvojem a konsolidací skupiny změnila společnost od 1. 4. 2025 svou právní formu na akciovou společnost. Zdroj: ANAFRA  

Čas načtení: 2026-05-11 08:40:00

Medit zakládá globální ortodontickou divizi, jejímž základem je strategická akvizice společnosti Progressive Orthodontics

Soul (Jižní Korea) / Aliso Viejo (Kalifornie) 11. května 2026 (PROTEXT/PRNewswire) - Globální lídr v oblasti digitální stomatologie vstupuje do segmentu ortodoncie propojením vlastních technologií s jednou z předních světových platforem klinického vzděláváníSpolečnost Medit Corp., světový lídr v oblasti digitálních řešení pro stomatologii, dnes oznámila založení své Globální ortodontické divize a akvizici společnosti Progressive Orthodontics, přední vzdělávací instituce v oblasti ortodoncie se sídlem v Aliso Viejo v Kalifornii, prostřednictvím své americké dceřiné společnosti Medit USA Inc.Tento krok představuje dosud nejvýznamnější strategické rozšíření společnosti Medit do oblasti ortodoncie a propojuje její schopnosti v oblasti digitálního skenování a softwaru s celosvětově uznávanou platformou klinického vzdělávání.„Tato akvizice a spuštění Globální ortodontické divize představují pro společnost Medit zásadní milník. Nevstupujeme do oblasti ortodoncie pouze jako další hráč – zavazujeme se proměnit celý obor. Společnost Progressive Orthodontics přináší tradici klinické excelence a bezkonkurenční síť školitelů, která ve spojení se softwarovými inovacemi společnosti Medit vytvoří sílu měnící způsob, jakým se ortodontická péče po celém světě vyučuje, praktikuje a poskytuje."– Han Ryu, generální ředitel společnosti MeditNově založená Globální ortodontická divize bude sloužit jako hlavní platforma společnosti Medit pro ortodontické produkty, služby a vzdělávání. Divize, opírající se o špičkovou technologii 3D skenování společnosti Medit a její platformy dentálního softwaru využívající umělou inteligenci, má urychlit zavádění plně digitálních pracovních postupů prostřednictvím integrovaných řešení, která zvyšují přesnost léčby, zlepšují provozní efektivitu a posouvají celkovou zkušenost pacientů na vyšší úroveň.Divize bude dohlížet na celé ortodontické portfolio společnosti Medit, nově doplněné o klinické know-how a komunitu odborníků vybudovanou společností Progressive Orthodontics. Portfolio zahrnuje platformu Medit Orthodontic Suite pro digitální simulace, plánování léčby a návrh případů i řešení Medit Aligners, komplexní systém průhledných rovnátek. Oba produkty jsou v současnosti dostupné ve Spojených státech a do budoucna se počítá s jejich širší globální dostupností. Společnost Progressive Orthodontics, založená před více než 40 lety, je široce uznávána díky svým programům klinického vzdělávání a vyškolila již desítky tisíc odborníků ve více než 60 zemích. Její výuka klade důraz na praktické vzdělávání založené na reálných případech v oblasti diagnostiky, biomechaniky a samotného provádění léčby a vybudovala si silnou pověst instituce přispívající ke zvyšování klinických standardů v ortodoncii.Pod vlastnictvím společnosti Medit bude firma Progressive Orthodontics pokračovat ve svých špičkových seminářích a vzdělávacích programech a zároveň rozšíří nabídku plánovacích a hardwarových řešení SmileStream. Její vzdělávací programy budou také postupně integrovány s digitálními řešeními společnosti Medit, aby došlo k jednotnějšímu propojení klinického a technologického vzdělávání.Pobočka společnosti Medit USA, Inc. v kalifornském Newport Beach bude sloužit jako sídlo Globální ortodontické divize a zároveň jako centrum pro vývoj produktů, klinickou spolupráci a vzdělávání odborníků napříč celou Amerikou.„Vstup do skupiny Medit představuje pro společnost Progressive Orthodontics přirozenou další kapitolu. Po desetiletí jsme se soustředili na jediný cíl: rozvíjet ortodoncii jako obor prostřednictvím vzdělávání, a to jak po odborné, tak praktické stránce. Díky zázemí, technologiím a globálnímu dosahu společnosti Medit nyní můžeme tuto misi rozšířit do všech koutů světa a vybavit novou generaci odborníků nejen znalostmi, ale i digitálními nástroji potřebnými k dosažení špičkových výsledků."– Miles McGann, generální ředitel společnosti4 Progressive OrthodonticsZaložení Globální ortodontické divize odráží širší strategii společnosti Medit rozšířit svůj ekosystém digitální stomatologie nad rámec skenovacího hardwaru směrem k integrovaným klinickým pracovním postupům. Propojením technologií, vzdělávání a profesních sítí si chce společnost Medit upevnit pozici při urychlování nástupu digitální ortodoncie a posílit svou konkurenceschopnost na rychle se proměňujícím globálním trhu.O společnosti MeditMedit je globální společnost působící v oblasti digitální stomatologie se sídlem v Soulu v Jižní Koreji a uznávaný průkopník v oblasti 3D intraorálního skenování a digitálních softwarových řešení. Společnost působí ve více než 190 zemích světa a poskytuje zubním lékařům i dentálním laboratořím inovativní, dostupné digitální nástroje postavené na otevřené platformě. Posláním společnosti Medit je zpřístupnit digitální stomatologii všem zubním specialistům po celém světě.O společnosti Progressive OrthodonticsProgressive Orthodontics se sídlem v Aliso Viejo v Kalifornii patří mezi přední světové poskytovatele dalšího odborného vzdělávání v ortodoncii. Již po desetiletí nabízí komplexní vzdělávací programy zaměřené na klinickou praxi desítkám tisíc zubních specialistů ve více než 60 zemích. Její programy jsou mezinárodně uznávány za to, že pomáhají stomatologům poskytovat špičkovou ortodontickou péči prostřednictvím osvědčených klinických metod a moderních vzdělávacích přístupů.Logo - https://mma.prnewswire.com/media/2973462/Medit_USA_Inc_Logo.jpg  KONTAKT: Kontakt pro média: Matt Mock, marketingový ředitel, e-mail: marketing@medit.com, Webové stránky: www.medit.com | meditortho.com  

Čas načtení: 2019-12-15 11:09:58

Tři polemiky o levici, Milionu chvilek pro demokracii a Babišovi

První polemika se týká varovného textu Václava Bělohradského o stavu levice. Druhá komentáře Karla Hvížďaly o demonstraci Miliónů chvilek pro demokracii. A konečně třetí článku z blogu Kateriny Kaltsogianni o našem premiérovi.  Levice musí hledat nový elektorát Poděkování každému, kdo chce pomoci levici z krize. Bez ní má politická scéna jen jedno křídlo. Václav Bělohradský (Poslední zvonění pro levici, Salon Práva 18. 7. 2019) si jako podtitulek zvolil hypotetické alternativní směřování Od imperialismu ke globalizaci a zpět? To prosazuje americký prezident Donald Trump. Jan Keller (Recept pro levici, Právo 3. 8.) s autorovým názorem, aby se levice soustředila na boj za lidská práva etnických, sexuálních, náboženských a kulturních menšin, rozhodně nesouhlasí. Bělohradský začíná Francisem Fukuyamou. Je zajímavé, že jeho teze „o konci dějin“ dějin jako symbiózy kapitalismu a demokracie se udržela v popředí zájmu nejen tak dlouho, ale že se vůbec prosadila, když šlo jen o jistý stupeň světového vývoje: lidstvo nezná konečný stav, vždy po jednom přišel jiný. I komunismus byl „konečným stádiem vývoje lidské společnosti“. Podle Bělohradského od Fukuyamovy teze ovlivnily vývoj čtyři události: nahrazení moderního veřejného prostoru mediosférou vedoucí k úpadku autority zvolených představitelů většiny v očích liberálně–demokratických elit; vědomí, že žijeme v antropocénu, kdy člověk svou činností dalekosáhle mění ekosystémy planety při neexistenci hypersubjektivity schopné vzniklou situaci řešit; existence nové kolektivní zkušenosti, kterou autor nazývá humanitas extra muros, kdy nikdo ve vnějším prostoru za zdí Říma na rozdíl od mizejícího intra muros nemá právo klást otázku legitimnosti svrchované moci a musí se jí podřídit; deficit demokratické představivosti vycházející z Marxovy teze, že lidstvo řeší jen problémy, které může řešit. Autorovy identifikované události bezpochyby formují podobu současného světa a jsou blízké sociologům zabývajícím se sociálními souvislostmi teorie a organizace a řízení. Sociologové orientující se na zahraniční a bezpečnostní politiku vidí situaci i z jiného úhlu pohledu. Podstatnou světovou událostí pro ně je vývoj od relativně bezpečnějšího unipolárního světa pod vedením Spojených států ke světu multipolárnímu, kdy Rusko po rozpadu Sovětského svazu chce znovu dosáhnout někdejšího postavení a na světovou scénu se dostává jako nová formující se supervelmoc Čína, kterou Američané vnímají jako dosud nezažitou odlišnou civilizaci, a navíc ekonomického soupeře. To vede ke stále se zostřujícímu střetu mezi těmito mocnostmi, které se aktuálně projevuje v rušení všemožných dohod, ve vedení obchodní války a přijímání sankcí, což se stává vážnou bezpečnostní hrozbou. Druhou událostí, kterou je možné s odstupem času vidět zřetelněji, je zvolená strategie Spojených států a spojenců jako reakce na teroristický útok 11. září 2001. Místo sofistikovaných operací byly zvoleny lokální války, v nichž se sice podařilo vojensky vítězit, ale ne stabilizovat situaci, o předpokládaném nastolení demokracie nemluvě. Třetí událostí související s předchozí je urychlení pohybu obyvatelstva nejen uvnitř států, ale i přeshraniční migrací, která zvláště Evropě a USA dělá starosti. Je navíc intenzifikována ekologickými důsledky a rozdílnou mírou porodnosti. Zatímco ve vyspělých zemích klesá, v rozvojových je vysoká a do budoucnosti neřešitelná. Kdo přesvědčí Afričana, který se sám neuživí, aby neměl pět až sedm dětí?  Světové společenství má dvě alternativy: pokračovat v probíhající velmocenské konfrontaci, nebo akceptovat rozdílnost politických systémů s logickým vyloučením jejich expanzivity. K tomu se vytváří příležitost. Vrátíme-li se k připomínané Thúkydidésově pasti, postupně vyrovnávající se moc v šachu se držících supervelmocí dává naději na spravedlnost. A daleko více ekologická hrozba, kterou jsme ohroženi všichni. Buď budeme soupeřit a společně se zničíme, nebo si spoluprací zajistíme šanci na přežití.  A pokud jde o levici, vzhledem k sociální struktuře západních zemí jí nezbývá, než se znovu orientovat nejen na dělníky a nejohroženější vrstvy společnosti, ale stejně tak mít svůj elektorát v přehlížené střední třídě. Přichází s generací Z nové politické paradigma? K posouzení nějaké události či aktivity je vždy potřebné nějaké měřítko. K hodnocení nedělní demonstrace na Letné jej nabídl Karel Hvížďala ve vystoupení na Radio Plus, které pod názvem 23. června nepůjde na Letné jen o demonstraci publikoval i na svém webu. Je o to cennější, že s ním přišel na trh odvážně předem. Svou vizi si dal do čela textu: Na Letné bude 23. června ohlášena hlasitě změna politického paradigmatu. Hvížďala nedefinoval předpokládanou změnu politického paradigmatu explicitně, je nutné si jej odvodit z jeho komentáře. Autor svou představu spojuje s vysokoškoláky, kteří podle něho patří ke generaci Z, tj. Zero, česky nula. Tedy od nového začátku. Přehlédněme omyl, že do ní zahrnuje mladé lidi narozené kolem roku 2000, jimž je „většinou mezi 25 a 35 lety“. Považuje je za úplně novou generaci, která má zcela odlišné hodnoty než tzv. nová střední třída. Tehdy se věřilo, že se vytratily rozdíly mezi městem a venkovem a že všichni chtějí konzumovat stejné výhody. Expanze univerzitního vzdělání však zrodila střední třídu novou, která obsadila důležité funkce a stala se hybnou silou pozdní moderny. Jde jí o kvalitu života, jedinečnost a kreativitu, má kosmopolitní rysy. U nás k nim autor nepřičítá zelené, ale piráty. Tato střední třída se chce pokusit o obnovu klasické demokracie, odstranění velkých sociálních rozdílů mezi nejvyšší a nejnižší společenskou třídou. Její globální zájmy jsou soustředěny převážně na ekologii, cítí odpovědnost za budoucnost naší planety. Generační výměna by tak mohla být velmi razantní. Tolik lze uvést k některým prvkům modelu nového politického paradigmatu. Demonstrace na Letné by se podle autora proto mohla v našich dějinách jednou stát symbolem začátku definitivního konce starých pořádků. Predikce zásadní generační změny přinášející nové politické paradigma se až na výjimky v reakcích na Hvížďalovo vystoupení nesetkala překvapivě s příznivým ohlasem. Některými diskutujícími je považována za „jakoby intelektuální“, což je implicitně z autorova textu patrné. Soudy jsou proto příkré a jejich zdroj zjevný: Prostě „lepšolidi“ z generace Z nám zabedněným „horšolidem“ na Letné vybojují nové lepší časy. Postoje diskutujících ovlivňuje převážně negativní postoj k demonstracím obecně. Pozornost je věnována hlavně myšlence „odstranění velkých sociálních rozdílů mezi nejvyšší a nejnižší společenskou třídou“, což by podle jedné z odmítavých reakcí po vítězství ODS a pirátů bylo přesně naopak. Z metodologického hlediska je nejzajímavější názor: „Jestli má jít o změnu politického paradigmatu, bylo by nejprve dobré definovat paradigma stávající jako soubor stereotypů sdílených nějakou velkou sociální skupinou, která má z toho výhody.“ V této souvislosti se objevilo dost sarkastické přesvědčení, že nepůjde o změnu paradigmatu, ale o převlékání kabátu z Lásky a pravdy na Milion chvilek. Rozhodující je, jestli a jak demonstrace na Letné a reakce na ni Hvížďalovu hypotézu o zrodu nového politického paradigmatu potvrdila, respektive vyvrátila, a zda se prezentovaná generace Z jako politický subjekt zformovala, respektive jako dvanáctá generace od první světové války vůbec existuje. Určitým překvapením bylo, že ještě před samotnou demonstrací její hlavní organizátor Mikuláš Minář prohlásil, že odstoupí-li Andrej Babiš z funkce premiéra, demonstrace skončí. To jako by signalizovalo, že jde o jednoúčelový cíl. K tomu ještě dodal: „Nejsme žádný demonstrační spolek. Velmi rádi se budeme další roky vzdělávat, jezdit po celé republice, bavit se s lidmi, povzbuzovat je. To je ideální scénář.“ To jistým náznakem formování nové generace jistě je. V rozporu s Hvížďalovým očekáváním byl Minářův zásadní názor: „Jedna z věcí, které jsme se nejvíc báli, jsou obrovská očekávání lidí ve smyslu, že tady děláme novou revoluci, svrháváme režim nebo že se opakuje rok 1989. To byl důvod, proč nechceme recyklovat rok 1989, a proto jsme se snažili trošku potlačit i ty symboly.“ Demonstrace na Letné se počtem svých účastníků stala společenskou událostí par excelence. A z desítek detailních záběru lze se statistikou přesvědčivostí konstatovat, že šlo převážně o akci mladých lidí. Má to svou logiku, čím starší lidé, tím spíše ze sociálních důvodů preferují Babišovu politiku a demonstrace nepovažují za svůj politický nástroj. Z hlediska potenciálního nového politického paradigmatu je rozhodující, že představitelé spolku Milióny chvilek pro demokracii rezignovali, jak je k tomu vyzýval prezident a premiér, na založení politické strany. Z meritorního obsahového hlediska je zřejmé, že oblast zájmu potenciálně se rodící generace je ekologie. Z reakcí lze odvodit, že to nejvíce konvenuje pirátům, k zeleným se z tohoto hlediska neobrací nejspíš po politických zkušenostech s nimi v podstatě nikdo. Nechceme-li přehlédnout zahraničně-politickou orientaci, byla odmítnuta ta směřující na východ, ale de facto nezmíněna západní. Je tomu zřejmě pro nevyzpytatelnost Trumpovy politiky a kvůli situaci v Evropské unii po přijetí brexitu. Přitom studie Pavla Friče a Libora Prudkého z Univerzity Karlovy o generacích predikovala, že se zrodí generace euro, tedy zaměřená právě na Evropu. Pokud jde o vnitropolitické dění, demonstrující dali najevo nespokojenost s normalizačními prvky v naší společnosti, distancovali se od dosavadního působení tradičních politických strana, a dali najevo, že se nemohou spoléhat na zatím neexistující politickou alternativu Babišova hnutí. Tedy co by se stalo, kdyby z funkce premiéra odešel. Demonstrace byla nepřehlédnutelná, o to víc rozpaky, co s ní. Kdo pozorně sledoval diskuse a pročetl články o demonstraci, nemohl nepostřehnout, že i přes řadu zajímavých postřehů politiků, komentátorů, politologů a sociologů bylo z jejích vystoupení zjevné, že si s tímto novým politickým fenoménem nevědí rady včetně toho, co dělat, kdyby k realizaci cíle demonstrujících došlo, vláda padla. Stejně tak bude zajímavé, jak si s úspěchem a cíli demonstrace poradí sami její organizátoři. Zůstaneme-li u jejich prohlášení, chtějí revitalizovat občanskou společnost, dosáhnout její renesance. To je pravděpodobně těžší než založit politickou stranu. Znamená to v dnešní atomizované a individualizované společnosti obnovit občanské vědomí ve veškerém společenském počínání. To je o něčem zcela jiném než svolat jakkoli ohromující demonstraci. Stejně tak obrátit pozornost od převažující kritiky k realizaci pozitivních cílů. Ke zrodu nového politického paradigmatu i ke zformování nové generace v čele se skutečnými osobnostmi je ve fragmentované společnosti tedy zřejmě daleko. Babiš po mauzoleu asi netouží Myslíte si, že by si Babiš zasloužil mauzoleum? dá se vyčíst z blogu Kateriny Kaltsogianni, jejíž rodina k nám přišla po občanské válce v Řecku. Byla vynikající učitelkou psaní na stroji a těsnopisu, která vychovala i mistry světa; nyní podniká v cestovním ruchu. Už ten její titulek provokuje k reakci. Autorku zneklidňuje, že „někdo Babiše miluje, někdo ho zatracuje“. Ostatně na naší rozpolcené politické scéně, což se promítá i do společnosti, mají lidé protikladné vztahy v podstatě ke všem politikům. Dokládají to výzkumy veřejné mínění. Autorka nesporně provokatérkou je, jinak by nepatřila mezi úspěšné blogérky, možná nejúspěšnější. Uvědomil jsem si to, když jsem před lety psal recenzi její novely Psychopat. Podařilo se jí v ní zobrazit polistopadovou éru, její nouveaux riches, novou třídu zbohatlíků, kterou charakterizují plesy, recepce, rauty, vernisáže a kontakty s významnými lidmi. Autorka má naštěstí srozumitelné krédo: Po hlavě mi nikdo skákat nebude, po těle komu to dovolím.  Teď si sedá s přáteli a na programu mají téma „Babiš a Zeman“. Prezident na ni „působí tak, jak působí“, ale podle ní neudělal žádnou mezinárodní fatální chybu, dokonce neukradl ani pero. Nedává jí ale pokoj, proč drží Babiše, když proti němu lid demonstrují. Ve srovnání s vládou řeckého premiéra Alexise Tsiprase, který na pokyn Angely Merkelové důchody snížil, Babiš je naopak zvýšil. A tak zase vyhraje, protože lidi chtějí nějak slušněji žít. Jenže tenkrát byly řecké důchody čtyřnásobně vyšší než naše, a i po jejich podstatném snížení jsou stále nad evropským průměrem. Podle Kateriny si Babiš zaslouží postavit mauzoleum pro nejodolnějšího politika. Nezdá se také, že by byl nebezpečný pro demokracii, jak slyšíme z opozice. Je otázkou, zda jeho levicová politika byla záměrná, nebyl-li k ní v touze vládnout spíše donucen, nezbývalo mu než se spojit s levicí, když pro pravici byly jeho kauzy neskousnutelné, respektive si její představitelé mysleli, že kvůli nim odstoupí a budou vládnout se zbytkem hnutí ANO. A tak se dostáváme k motivaci Babišova vstupu do politiky, že se podle některých politiků a komentátorů chtěl obohatit. Zatím mu moc bohatství nerozmnožila, ale údajně o osm miliard přišel. Vynecháme-li altruismus, možná si úspěšný podnikatel chtěl jen zkusit, dokáže-li se stejně tak prosadit v politice. Měl k tomu peníze a koupil si i média, než je musel podle zákona dát do svěřeneckého fondu. O mauzoleum po zkušenostech s mnoha podobnými monstry ve světě a jejich osudy, mu o to nejspíš nejde. Ale za odolnost, jak autorka píše, si přinejmenším poklonu zaslouží.   Autor je sociolog. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-09-04 08:47:00

Společnost Eton Solutions představila svůj nový produkt EtonGPT™, první platformu generativní AI pro správu rodinného majetku na světě

Research Triangle Park (Severní Karolína) 4. září 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - • Řešení EtonGPT™ je integrováno do ERP platformy AtlasFive®• Tato platforma umožní správcům majetku dosáhnout dvojnásobného až čtyřnásobného zvýšení provozní efektivitySpolečnost Eton Solutions, lídr v oblasti komplexních ERP systémů pro správu rodinného majetku, oznámila uvedení produktu EtonGPT™, celosvětově vůbec prvního modulu generativní umělé inteligence pro správu rodinného majetku. EtonGPT™ kombinuje výkonné transakční funkce ERP platformy společnosti Eton Solution s vyspělými funkcemi konverzační umělé inteligence.Společnost Eton Solutions umožní využívat výhod řešení EtonGPT™ většině ze 750 rodin na platformě AtlasFive®. Řešení bude k dispozici výhradně uživatelům platformy AtlasFive®, kterým umožní zvýšení produktivity správy rodinného majetku.Aby toho produkt EtonGPT™ dosáhl, nabídne těmto uživatelům bezproblémovou integraci dat uložených v dokumentech s transakčními údaji v systému AtlasFive®. To jim pomůže zefektivnit procesy a v důsledku povede ke zvýšení produktivity. Někteří z klientů společnosti Eton Solutions, včetně společností Shade Tree Advisors (USA), Todd Family Office (Nový Zéland) či Aglaia Family Office (Singapur), již měli možnost tuto novou platformu s podporou umělé inteligence využívat. Umožňuje jim přistupovat k informacím a provádět hloubkové analýzy jejich investičních a majetkových portfolií. EtonGPT™ slouží v rámci zabezpečené centralizované databáze cloudové ERP platformy AtlasFive® jako interní vyhledávací nástroj i jako nástroj pro extrakci dat.Jedná se o platformu hybridní umělé inteligence, která v sobě spojuje ty nejlepší vlastnosti různých technologií umělé inteligence a je podpořena několika ohlášenými patenty. Využívá strojové učení, expertní obchodní pravidla založená na systémech i rozsáhlé jazykové modely, aby s jejich pomocí dosáhla bezkonkurenční přesnosti i kvalifikovanosti výsledků. Díky systémům extrakce, sumarizace, generování, inference a transformace dat, řízeným prostřednictvím umělé inteligence, pomáhá správcům rodinného majetku pracovat efektivněji a bezpečněji.Satyen Patel, výkonný předseda představenstva společnosti Eton Solutions, k tomu řekl: „Naše řešení AtlasFive® představovalo první centralizovanou datovou platformu s integrovaným zpracováním strukturovaných dat pro účetní, investiční i daňové funkce. Spuštěním produktu EtonGPT™, prvního velkého jazykového modelu pro správu rodinného majetku na světě, využíváme možností nejmodernějších technologií a přetváříme podobu budoucnosti správy rodinného majetku po celém světě. Umělá inteligence je ve firmách nasazována stále častěji. Zatímco správa rodinného majetku do značné míry zůstala u manuálních procesů, integrace umělé inteligence bude pro tuto oblast představovat nebývalou změnu, díky níž bude možné zajistit její odolnost a připravenost na budoucnost."„Díky řešení EtonGPT™ může nyní platforma AtlasFive® analyzovat a integrovat data ukrytá ve více než 250 typech dokumentů, jako jsou svěřenecké plány, dědické plány nebo partnerské smlouvy. Tato kombinace zpracování strukturovaných a nestrukturovaných dat nabízí správcům majetku možnost dvojnásobného až čtyřnásobného zvýšení provozní efektivity."„Řešení EtonGPT™ nabídne základní platformu pro zahájení změn, které umožní správcům rodinného majetku posunout jejich význam na novou úroveň, posílit správu a řízení společností a poskytovat výrazné hodnoty vysoce postaveným a vysoce majetným osobám, pro které jsou určené."Timothy C. Macherone, provozní ředitel společnosti Shade Tree Advisors LLC, prohlásil: „Nepochybuji o tom, že EtonGPT™ může představovat skutečně revoluční přínos. Při nasazení technologií na bázi umělé inteligence, které zahrnovalo využití technologie EtonGPT™ k automatizaci procesů organizace a uchovávání dokumentů, jsme snížili zapojení člověka až o 50 % a dosáhli našich cílů v oblasti přesnosti. Stejně tak vidíme nespočet příležitostí k tomu, jak využitím EtonGPT™ zefektivnit celou řadu vertikál, včetně výpočtu a účtování tržních cen soukromých investic, zaznamenávání informací o fakturách nebo shrnutí dokumentů pro plánování majetku."Andrew Hull, výkonný ředitel společnosti Todd Family Office, řekl: „Umělá inteligence mění způsob, jakým v Todd Family Office pracujeme, a naše partnerství se společností Eton Solutions je velice přínosné. Setkali jsme se již s nutností nápravy chybných výsledků umělé inteligence, a obáváme se tak možného zneužití těchto zázračných technologií. Ve spolupráci se společností Eton Solutions prosazujeme zavádění rámce odpovědného využití umělé inteligence, jehož cílem je zpřístupnění veškerých možností umělé inteligence s důrazem na transparentnost, etiku a důvěru. Společně tak definujeme standardy budoucího využití umělé inteligence pro správce rodinného majetku."Stephen Hunt, výkonný ředitel společnosti Aglaia Family Office Pte. Ltd., prohlásil: „Společnost Aglaia Family Office je hrdá na to, že je jedním z průkopníků zavádění automatizovaného a umělou inteligencí poháněného konsolidovaného portfoliového reportingu a analytických řešení v Asii. Neomezujeme se přitom pouze na automatizaci - zaměřujeme se také na odpovědné využití umělé inteligence a dbáme na to, aby její integrace do našich aktivit znamenala nejen navýšení efektivity, ale také posílení včasnosti a přesnosti. První úspěchy řešení EtonGPT jsou pro nás potvrzením toho, že jsme ve spolupráci se společností Eton Solutions vykročili po správné cestě."S tím, jak jsou možnosti umělé inteligence stále více začleňovány do provozu moderních organizací, si společnost Eton Solutions uvědomuje, že k výzvám v oblasti kybernetické bezpečnosti, které dosud zahrnovaly tradiční hrozby jako phishing, malware či úniky dat, nyní přibývají rizika související s umělou inteligencí, jako jsou deepfakes, zneužití AI či algoritmická zaujatost. Za účelem snížení nebo zmírnění těchto rizik spolupracuje společnost Eton Solutions se zákaznickým poradním sborem na zavádění rámců, které pokrývají oblasti etiky, bezpečnosti, transparentnosti, důvěry i zabezpečení.Systém EtonGPT™ je navržen tak, aby v podmínkách správy rodinného majetku poskytl robustní, bezpečné a etické prostředí.O společnosti Eton Solutions:Eton Solutions je společnost, která nabízí jak softwarovou ERP platformu (AtlasFive®), tak i další služby. Byla založena za účelem celosvětového řešení složitých problémů spojených s poskytováním služeb rodinám s velmi vysokým majetkem. Sídlí ve Spojených státech v areálu Research Triangle Park v Severní Karolíně a její mezinárodní ústředí je v Singapuru, kde se zaměřuje na trhy mimo Severní a Jižní Ameriku. Vlajkovým produktem společnosti Eton Solutions, vytvořeným vedoucími pracovníky správy rodinného majetku, je AtlasFive®. Naši integrovanou platformu, která holisticky agreguje a spravuje veškerá likvidní a alternativní investiční aktiva a data, výkaznictví a pracovní procesy kanceláře, využívají uživatelé ke správě rodinného majetku ve výši více než 936 miliard USD. Díky jedinému zdroji pravdivých informací je Eton Solutions spolehlivým společníkem správců rodinného majetku na cestě do budoucnosti, na které jim pomáhá maximalizovat efektivitu a minimalizovat chyby a rizika. Společnost Eton Solutions zaznamenala od svého založení více než 100% složenou roční míru růstu.Navštivte naše stránky: https://www.eton-solutions.comLogo: https://mma.prnewswire.com/media/2494938/Eton_Solutions_Logo.jpg Americká a jiná mezinárodní média se mohou s dotazy obrátit na: Tracie Sohová | tracie.soh@eton-solutions.com | +65 9674 5475 

Čas načtení: 2025-01-09 08:01:00

Datová centra EDGNEX společnosti DAMAC oznamují expanzi na americký trh s předpokládanou budoucí kapacitou 2000 MW

Dubaj/Palm Beach (Florida) 9. ledna 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - • EDGNEX oznamují počáteční investici ve výši 20 miliard dolarů s plánem na potenciální zdvojnásobení investice na základě budoucí poptávky.• Americký trh je pro globální a exponenciální růstovou strategii společnosti EDGNEX klíčový.• DAMAC jako skupina významně investuje v USA prostřednictvím několika soukromých kapitálových fondů a investuje do nemovitostí v Miami.• Rozšíření datového centra se bude týkat klíčových oblastí v USA, tj. oblasti nazývané Sunbelt a států na Středozápadě.Datová centra EDGNEX se sídlem globální společnosti pro digitální infrastrukturu v Dubaji, společnosti DAMAC (plně vlastněná globální skupinou DAMAC) oznámila svůj strategický vstup v oblasti datových center na trh Spojených států, což představuje transformační fázi její mezinárodní expanze. V rámci oznámené expanze do USA budou v příštích čtyřech letech vybudována nejmodernější datová centra s cílovou kapacitou 2000 MW. Centra EDGNEX oznámila počáteční investici ve výši 20 miliard dolarů s potenciálními plány na zdvojnásobení investice na základě budoucí poptávky, tržních příležitostí a škálovatelnosti. Toto úsilí je v souladu se závazkem společnosti EDGNEX budovat prvotřídní platformy digitální infrastruktury zaměřené na hyperskaláry, hráče v oblasti umělé inteligence a společnosti ze žebříčku Fortune 500, podporovat inovace a poskytovat udržitelnou, vysoce kvalitní infrastrukturu, která poskytuje energii zákazníkům v USA a po celém světě. Plán expanze center EDGNEX se zaměří na státy oblasti Sunbelt, konkrétně na Texas, Arizonu, Oklahomu a Louisianu a státy Středozápadu: Ohio, Illinois, Michigan a Indianu.První fáze zahrnuje budování kapacit prostřednictvím společných podniků s partnery, získávání pozemků ve spolupráci s veřejnými službami a akvizicemi stávajících datových center a platforem. Bude představovat přibližně 500MW kapacitu – jednu v oblasti Sunbelt a jednu na Středozápadě. Tím se uspokojí rostoucí současná poptávka, protože centrum EDGNEX se stále rozšiřuje.Prohlášení pana Hussaina Sajwaniho, zakladatele společnosti DAMAC:„Je to pro nás nesmírně vzrušující okamžik. Náš vstup na americký trh s datovými centry představuje významný milník na naší cestě k vybudování globální platformy digitální infrastruktury, která umožní podnikům fungovat dnes i v budoucnosti. S využitím našich zkušeností v oblasti nemovitostí a datových center chceme poskytovat nejlepší infrastrukturu ve své třídě, která podpoří další vlnu růstu cloudu a umělé inteligence, a pomůže tak ještě více upevnit pozici USA v technologickém a globálním datovém ekosystému."Kromě nejnovějšího vstupu do datových center skupina DAMAC významně investuje v USA do nemovitostí a inestuje prostřednictvím několika soukromých kapitálových fondů. V Miami plánuje společnost DAMAC projekt malometrážních bytů podle návrhu studia Zaha Hadid Architects, jehož hodnota dosahuje 1 miliardy dolarů. DAMAC pokračuje v hledání strategických realitních příležitostí v USA.Exponenciální budování globální platformyÚspěch společnosti DAMAC v oblasti nemovitostí na Blízkém východě a v celosvětovém měřítku poskytl základy pro podnikání v oblastech s vysokými náklady a výnosy, jako jsou datová centra. Podniky všech velikostí, které využívají cloudové technologie a technologie umělé inteligence, představují významnou příležitost k 15letému růstu, což posiluje odhodlání společnosti DAMAC využít příležitostí a vytvořit robustní globální platformu, která slouží mezinárodním trhům.Pokrok a časový plánStávající portfolio společnosti EDGNEX zahrnuje operace v 10 zemích (SAE, Saúdské Arábii, Turecku, Thajsku, Malajsii, Indonésii, Řecku, Španělsku, Finsku a Itálii) s plánovanou kapacitou přesahující 1000 MW. Současná provozní datová centra zahrnují více než 10MW v Saúdské Arábii a 5MW v Thajsku, které budou v provozu do 1. čtvrtletí 2025. Do roku 2026 chce mít EDGNEX v celosvětovém měřítku v provozu více než 300 MW.Management a strategie růstuSpolečnost EDGNEX, jejíž manažerský tým čítá více než 100 odborníků z Blízkého východu, Evropy a Asie, aktivně rozšiřuje svůj tým, aby podpořila tyto růstové plány. Od svého založení v roce 2021 společnost EDGNEX rychle expandovala na Blízkém východě, v jihovýchodní Asii a v Evropě a připravila si půdu pro strategický vstup na americký trh. EDGNEX přináší a nastavuje nová měřítka v oblasti bezpečné, škálovatelné a udržitelné digitální infrastruktury. Společnost DAMAC je poskytovatelem infrastruktury a nezabývá se ochranou osobních údajů ani dodržováním předpisů. Společnost EDGNEX plánuje využít vlastní kapitál společnosti DAMAC, bankovní dluh a případný kapitál třetích stran k podpoře expanze do USA.O EDGNEXEDGNEX je globální společnost zabývající se digitální infrastrukturou se sídlem v Dubaji ve Spojených arabských emirátech. Je dceřinou společností skupiny DAMAC Group, která poskytuje základ pro místní inovace po celém světě a narušuje trh s datovými centry novou rychlostí a agilitou. Společnost EDGNEX aktivně buduje, nakupuje nebo spolupracuje s cílem uspokojit další vlnu poptávky po službách datových center. www.edgnex.comDalší informace:EDGNEX / DAMAC Corporate CommunicationsE-mail: corporatecommunications@damacgroup.comWebové stránky: www.edgnex.comVideo – https://mma.prnewswire.com/media/2593194/DAMAC_1.mp4Video - https://mma.prnewswire.com/media/2593138/DAMAC_2.mp4Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2593055/DAMAC_3.jpgFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2593059/DAMAC_4.jpg 

Čas načtení: 2021-05-13 08:03:19

Galerie hlavního města Prahy představuje ilustrátorskou tvorbu Františka Skály

Pod názvem A jiné práce představuje František Skála v Galerii hlavního města Prahy poprvé retrospektivní pohled na svou ne vždy známou ilustrátorskou tvorbu, které se věnuje již od začátku osmdesátých let. Výstava se svou formou prolíná i s řadou dalších aspektů, které souvisejí jak se sochařskou, tak i s malířskou prací či s performancemi Františka Skály. Ve své linii se tak jedná o mimořádnou retrospektivu ilustrátorských děl, která ukazuje zároveň přesahy a rozmanitost autorovy umělecké tvorby. Po autorových velmi úspěšných výstavách v Galerii Rudolfinum a v Národní galerii v prostorách Valdštejnské jízdárny tak můžeme poznat další polohu Skálovy poetické, tajemné, a přitom do přirozeného světa vrostlé tvorby, které nikdy nechybí ani neokázalý vtip. Svou formou se prolíná i s řadou dalších aspektů, které souvisejí s jeho sochařskou, ale také malířskou prací. Tu výrazně utvářelo i prostředí, které autora obklopovalo v dětství, ať již se jednalo o různé formy starožitných předmětů (otcova sbírka), anebo folklorní hudbu (matka choreografka a zakladatelka souboru Chorea Bohemica), mělo jistě vliv i na jeho vnímání a vztah k různým materiálům a poetice forem spojených s lidovým uměním. Právě to vše se nepřímo objevuje také v ilustrační práci, která má i další přesahy, ať již se jedná o jeho existencionální zážitky, které souvisejí s pobyty v přírodě „na divoko“ u moře, o pěší cestu do Benátek v roce 1993 nebo další inspirativní cesty po světě. Nelze také nezmínit autorovy deníky a intimní edici malých knih. Výstava je koncipována jako tvůrčí cesta. Začíná obrazy vytvořenými pod otcovým vedením na hranici dětství, pokračuje hledáním v době studií a postupně přes další léta až k nahlédnutí do nejnovější tvorby. Nejedná se ale o pouhý výčet zhruba dvaceti převážně dětských knih, které jeden z nejznámějších českých výtvarníků posledních dekád ilustroval. Výstava dává nahlédnout, nakolik je profese ilustrátora úzce propojena se Skálovou volnou tvorbou malířskou, grafickou a sochařskou. Vine se jeho dílem jako ponorná řeka, ve které se zračí tvůrčí období a okouzlení. Práce na jednotlivých knihách, a to především těch autorských, je vždy neodmyslitelně, jaksi osudově, spojena s dobou vzniku. Ať již jde o knihu Zapomenutá řemesla, kterou ilustroval po ukončení studia na VŠUP, nebo o Pohádky z bramborových řádků, jež přichází v období po zkušenostech z hudebního působení na hranici undergroundu a prožitku narození obou dětí. Do Královských pohádek od básníka Karla Šiktance to byly uhlové kresby lesů z konce osmdesátých let, kdy se setkává s tvorbou Aléna Diviše a Bohuslava Reynka a volí jednoduchou formu lavírovaných kreseb uhlem. Dalším významným projektem je kniha Velké putování Vlase a Brady. Tento legendární autorský seriál vzniká v období nástupu postmoderny a založení umělecké skupiny Tvrdohlaví. Zde dochází k nejtěsnějšímu propojení s volnou tvorbou Františka Skály, která se v té době vydělila z ilustrátorské činnosti. Díla jako Velký datel (1987, Východočeská galerie v Pardubicích) nebo Motýl na květině (1985) vznikla jako samostatné objekty prezentované na výstavách a zároveň se stala inspirací pro bytosti, které se objevily v příběhu. Duch Lesojan byl naopak poprvé spatřen Vlasem a Bradou v Modrém lese a následně se zhmotnil ve formě sochy Lesojan (1988). V polovině devadesátých let se dva roky pracovalo na přípravě celovečerního animovaného filmu (filmové ateliéry Zlín a později Barrandov). K realizaci bohužel nedošlo z důvodu nedostatku financí. Příběh byl nakonec úspěšně dramatizován v Divadle Minor v roce 2007. Podobné to je i u knihy Skutečný příběh Cílka a Lídy. Nápad vytvořit fotografický seriál v reálném lesním prostředí se zrodil v roce 1989 při dokončení komiksu Velké putování Vlase a Brady, kdy se na poslední straně objevilo několik fotografií, které zachytil tučňák Michal. Fyzicky i časově náročná práce podobná animovanému či hranému filmu, obnášející přípravu loutek, prostředí a fotografování v reálném čase ročních období, se protáhla ze dvou měsíců na dva roky a rozdělila seriál na dvě knihy. Malou, „úvodní“ – Jak Cílek Lídu našel (Meander, 2006) a velkou – Skutečný příběh Cílka a Lídy (Arbor vitae, 2007). Podobně jako u Vlase a Brady se do knihy dostala ocelová plastika Špion, dlouhá osm metrů, původně vytvořená pro evropské sochařské kvadrienále v Rize. V příběhu vystupuje jako Lefant Troben, bytost žijící v Pustém Hustolese. Kniha posloužila jako předloha k filmu Jana Svěráka Kuky se vrací. V knize Bratři lví srdce se objevují zkušenosti s originální technikou „scurografie“, vyvinutou v Tajné organizaci B. K. S., která je vhodná ke ztvárnění nočních a makabrózních scén, a hodily se pro ilustrace k dětské knize, jejíž příběh se odehrává po smrti hlavních hrdinů. Negativ kreslený tužkou naslepo na pauzák se vyvolá fotografickou cestou. Komplikovanost tohoto postupu vytváří zvláštní atmosféru. K dalším podobným technikám patří termokresby, dělané dotykem teplocitlivého faxového papíru o kovovou teplou desku, nebo kresby vytvořené tužkou na základě obrazců samovolně vzniklých jemnou lampovou černí na papíře „lampionů přání“. Právě podobné příběhy a časové posloupnosti lze najít u každé z ilustrovaných knih. Promítá se do nich autorův obraz světa, pečlivá volba způsobu uchopení tématu a použité techniky a celkový, zodpovědný, ale zároveň svobodný přístup k tvorbě. Výstava se koná v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí až do 29. srpna. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-11-30 12:23:52

Vídeňské milování: Teror v sedmi obrazech. Obraz pátý: Islamismus v EU jako poznaná nutnost

Teroristé, kteří mají chuť někomu uříznout hlavu, zastřelit ho nebo autem přejet během pár minut co nejvíce lidí, nejsou symbolem islamistické agrese. To jsou jenom nadržení pitomci, vykládající si džihád v EU zkratkovitě. Islamističtí vůdci je musí tolerovat, protože sice zvyšují protiislámské nálady v Evropě, na druhou stranu ale policejní protiopatření odhalují islamistických stratégům taktiku státu proti nim. Hovořit o radikalizaci islámu jako náboženství nelze. Radikalizuje se jenom část lidí, ti, kteří přijali nekompromisní verzi islamistického pohledu na svět. Přesto džihád nelze podceňovat. Když nějaký radikální směr získá moc, stačí ve společenství jedno procento těch, kteří mají moc, aby si přisvojili poslušnost zbývajících 99 procent. Džihád jako asymetrická válka Džihád je vydáván za povinnost muslimů. Všemi prostředky je třeba zdokonalovat sebe a šířit slova (víru) Proroka. Ze současného pojetí islamistů to znamená, že jde o šíření víry všemi prostředky – od propagandy přes ekonomické až po mocenské nástroje. Krajností je trestání nevěřících terorem. Džihád je vlastně asymetrickou válkou proti zbytku světa, tedy i proti EU. Přes nechuť sunnitských petrodolarových států Perského zálivu odhalit, že podporují asymetrickou válku džihádistů proti Západu, jde už o veřejné tajemství. Například Wikileaks v odhalených depeších ministerstva zahraničí v roce 2010 zveřejnila dokument, podle něhož Saúdská Arábie je největším zdrojem financování pro islámské extremistické organizace, jako je afghánský Taliban a Lashkar-e-Taiba. Extremistické organizace financují také Katar, Kuvajt a Spojené arabské emiráty. „Je zapotřebí toho udělat více, vzhledem k tomu, že Saúdská Arábie zůstává klíčovou finanční základnou pro Al Kajdu, Taliban, LeT a další teroristické organizace“, konstatuje tajný dokument z prosince 2009, který podepsala americká ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová. „Dárci v Saúdské Arábii jsou nejvýznamnějším zdrojem financování sunnitských teroristických organizací po celém světě,“ uvedla Clintonová. V souvislosti s tím není od věci následující: „Hrozba Islámského státu se přestává líbit původním donátorům syrských rebelů a ti tak svou pomoc omezují (Saúdská Arábie, Katar), nebo dokonce proti němu aktivně vystupují a usilují o jeho zničení (USA, evropské mocnosti). Celá situace je o to složitější, že někteří aktéři deklaratorně vystupují proti Islámskému chalífátu, ale nadále jej přímo či nepřímo podporují, nebo mu jinak pomáhají v jeho přežití a udržení (Saúdská Arábie, Katar, Turecko). Do toho zde dochází k zatažení dalších aktérů do bojů, které se jich dříve netýkaly, ale nyní pro ně představují významnou bezpečnostní hrozbu – Irák, Kurdové.“ (Islámský stát: aktéři konfliktu, jejich participace, motivy a cíle, Kraus Josef, Vojenské rozhledy, č. 2/2015) Osudné souvislosti terorismu směrem do budoucnosti ukazuje stať z článku Strategie boje proti mezinárodnímu islámskému terorismu, který vyšel ve Vojenských rozhledech č. 3/2005: „Abychom porozuměli islámskému terorismu, musíme se obrátit k jeho teologicko-ideologickým kořenům. Ty můžeme vystopovat např. v Ládinově knize Amerika a třetí světová válka (America and The Third World War), jež vyšla v Londýně počátkem roku 1999. Píše se v ní, že „osudová konfrontace s Amerikou vedeným Západem nejen ve vojenské oblasti, ale i v oblasti kultury a náboženství je nevyhnutelná a velmi blízká. Je to v podstatě odpověď islamistů na proces globalizace: Bin Ládin tvrdí, že ve světle šíření různých megatrendů po celém světě se musí islamismus chopit iniciativy a vést džihád i v globálním měřítku. Džihád musí být vojenský, nikoli ekonomický nebo politický. Ekonomický bojkot Západu není možný, říká bin Ládin, dokud nebude dosaženo ekonomické soběstačnosti a nebudou vyvinuty náhradní produkty. Pokud je dopředu zajištěno opravdové náboženské povolení nebo fatva, jsou pro dosažení islamistického cíle legitimní jakékoli prostředky. 21. století se po globální válce stane stoletím islámu. Teroristické operace v různých částech světa, které jsou nyní přisuzovány bin Ládinovi, jsou ovšem ve skutečnosti sponzorovány různými islámskými státy a prováděny oddanými skupinami islamistů. Jejich členové jsou motivováni a poháněni teologicky, zabíjejí a umírají ve jménu islámského džihádu proti zbytku světa. Jsou ochotni strádat a položit život, aby vrátili muslimský svět zpět na cestu, která je podle nich jedině správná.“ Islamistická varianta značky Addidas zvaná Al-Káida zaměstnávala po 11. září 2001 „dobré muže špionážních služeb“ natolik, že jim uniká podstata problému: Spousta různých názvů skupin na různé úrovni spolupráce v krátkodobých teritoriálních variacích. Vytváří nebezpečné islamistické mraveniště v Asii, Africe a Evropě. Otázkou je, zda Al-Kaida je dnes v něčem dominantní, když mediální hvězdou je v současnosti Islámský stát, či spíše stín Islámského státu. Stále více se jeví, že mají „manažering“ džihádistických skupin pod palcem tajné služby islamistických států. Situace je o to horší, že bezpečnost Evropy zatím neohrožuje tolik terorismus, jako trvalá nelegální migrace. Kdo je nebezpečnější než vídeňský terorista? S odstupem řady dnů, co znamená vídeňský teroristický útok? Nic, co neznáme. Po útoku jako ve Vídni musí být militantní islamisté určitý čas značně obezřetní. Určité problémy mohou čekat i při tlaku nelegálních migrantů na evropské vnější hranice. Prověřování a přístup vůči migrantům bude tvrdší, ale i to po několika měsících poleví. Dílem se o to postarají hysterické reakce liberálních pseudohumanistů podporujících migraci cizinců. Tvrdší přístup bude nefunkční i proto, že nebude nelegálním migrantům razantně zabráněno v přístupu do Evropy odmítnutím přijetí lodí s nelegálními migranty. V podstatě byl vídeňský teroristický útok bezvýznamný. Kdo si na něj vzpomene za rok a půl? Ve skutečnosti teroristé jsou jenom vedlejším produktem islámské politické ofenzívy, džihádu. V EU islámská/muslimská ofenzíva se zaměřuje: 1) imámové a islamističtí aktivisté navazují a prohlubují kontakt se druhou a třetí generací muslimských přistěhovalců v EU a radikalizují je. S tím je spojena stavba mešit a zakládání muslimských dobrovolnických spolků, 2) vytváření politických organizací spolupracujících s vedením obce a státu, ale mezi muslimským obyvatelstvem působících skrytě islamisticky, 3) založení nebo podpora firem, které nejsou prvoplánově vnímány jako viditelně muslimské, ale fungují jako zpravodajské islámské rezidentury – střediska pro sběr a vyhodnocování regionálních informací o protiislámských a státních bezpečnostních aktivitách, 4) podpora ilegálních migrantů a snaha po legalizaci jejich pobytu ve spolupráci s tzv. sluníčkáři z většinové společnosti, Tyto aktivity představují až druhou linii islámské politické ofenzívy. První linie islámské politické ofenzívy Petrodolarové země Perského zálivu Saudská Arábie s Katarem, ale též Turecko, se podílejí na skrytém organizování migrační vlny do Evropy. Z jejich pohledu jde o misijní činnost, aby se náboženství Mohameda rozšířilo do celého vesmíru. Tyto státy skrytě podporují i některé islamistické nátlakové až teroristické skupiny, které vysílající své sympatizanty do Evropy jako nelegální migranty. Proti migraci muslimů ze střední Asie do Evropy nemá nic ani Írán. Nelegální migrace představuje dlouhodobý stabilní způsob posilování islámského vlivu v EU. Její náhlá mohla být koordinován i s pomocí rozvědek Turecka, Saudské Arábie a případně i dalších islámských aktérů. Rozvědky musí spolupracovat i s teroristickými skupinami, někdo totiž musí identifikovat potenciální příjemce „dárků“ a dohadovat jejich předávání. Bez práce rozvědek by Saúdská Arábie nebyla největším zdrojem financování pro islámské extremistické organizace, jak uvedla v tajném dokumentu z prosince 2009 tehdejší americká ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová. Paralelní rozvědka Kromě rutinní zpravodajské práce v zahraničí, lze předpokládat, že v EU mají rozvědky islámských (či spíše islamistických) států ještě další úkol, kromě podpory migrace: Podporovat „paralelní rozvědku“ (druhá linie islámské politické ofenzívy) jen velmi volně navazující na vládní rozvědky petrodolarových států a Turecka. Paralelní rozvědkou lze nazvat skupinu, která bude mít na území cizího státu (v EU) na starosti sběr informací a koordinaci řady agentů a jejich informátorů v EU. Cíl: Vytvářet podhoubí pro rozšiřování islámského vlivu v EU. Protože jde o velmi citlivou činnost (cíl je nezákonný, doslova podvratný), která ale nebyla důležitá pro samotný Islámský stát, nemohla na tom pracovat oficiální rozvědka. Cílem paralelní rozvědky je korumpování politiků, státní a regionální správy, spolupráce s místním zločineckým podsvětím, příprava nepokojů, které by podpořily islamistické snahy po privilegovanou autonomii islámských komunit v EU. Vzhledem k tomu, aby Saúdská Arábie (a další islámské státy) financovala islámské extremistické organizace, můžeme si v tomto případě pod paralelní rozvědkou představit privátní rozvědku placenou ze soukromých zdrojů jako běžnou firmu. Sponzory jsou prostředníci, vlastní zdroje financí nedohledatelné. Islámské rozvědky a privatizovaná válka Již před lety Henry Kissinger, bývalý ministr zahraničí Spojených států, hovořil o privatizaci zahraniční politiky: „Teroristické skupiny jsou v zásadě skupinami soukromými a nikoli státními. Jsou financované existujícími státy, ovšem jejich cíle se s cíli těchto států nekryjí. Některé ze současných zásad zahraniční politiky na ně nemohou platit. Na skupiny, které nemají co bránit, odstrašení neplatí. Při jednání se skupinami, které nechtějí kompromis, diplomacie nefunguje.“ (Západnímu světu hrozí rozpad, rozhovor s Henry Kissingerem, Lidové noviny, 14. května 2003) Proč by nemohla být také privátní rozvědka na straně islamistických států, když v Iráku pro USA kontraktoři shromažďovali také zpravodajské informace a prováděli vzdušný průzkum? Vždyť i všední bezpečnostní agentury kromě pultů centrální ochrany pro ostrahu objektů mohou nabízet i detektivní služby, a od nich je jenom krůček ke špionáži, ať hospodářské či jiné… Soukromá firma bude mít svou zcela legální činnost a také expertní skupiny s islamistickými úkoly. Budou mít za úkol připravit operační plány pro rozšíření vlivu islámu v regionu působnosti, ale i krizové plány pro výběr lokalit a zázemí k povstaleckým bojům. Privátní rozvědka jistě řeší i možnosti, jak uplatnit u firmy ryze komerční úkoly, které jsou v zájmu státu. Tím by se rozvědka v rámci firmy dostala blíže k provozu státních institucí. V případě podezření ze strany hostitelského evropského státu nikdo při prověrce firmy nezjistí nic podezřelého. Spolupráce ozbrojených skupin a teroristů s islámskými rozvědkami Pro rozvědky obecně jsou nejdůležitější informace. K jejich využití jsou k dispozici ne příliš inteligentní, ale výkonní lidé v rámci různých islamisticky orientovaných skupin, jako šiřitelé „pravověrné“ verze islámu. Násilné akce nejsou prioritou, protože lepší je obsadit území pokojně s použitím sociálně-politických prostředků. Jsou jenom alternativní složkou „misijní činnosti“ islamistických států. Násilný rozklad státní administrativy státu, jehož středem není islám, ale je pro netrpělivé místní islamisty odůvodněný. Administrativy islamistických států (a jejich rozvědky) spolupracují v případě nutnosti s různorodými ozbrojenými skupinami. Například Pákistán má složité vztahy s Tálibánem (který část bezpečnostního a politického aparátu podporuje) a různými teroristickými organizacemi. Situaci na paštunském území na hranicích s Afghánistánem Břetislav Tureček popisuje v knize Blízký východ nad propastí takto: „,Naprostá většina lidí tu Tálibánce upřímně nenávidí kvůli jejich barbarskému teroru, zabíjení nevinných…,‘ řekl mi na sklonku roku 2014 telefonicky jistý pákistánský novinář z Pešáváru. Zároveň tu ale málokdo věří armádě a tajným službám. Ty sice tvrdí, že bojují proti teroru, jenže zároveň stále některé džihádistické skupiny podporují – ať už proto, aby škodily Indii v okupovaném Kašmíru, nebo aby útočily v Afghánistánu.“ S důvěrou nemají nic společného ani vztahy mezi americkou CIA a pakistánskou tajnou službou ISI. CIA má dlouhodobě silné podezření, že ISI hraje na obě strany a tajně podporuje řadu islámských teroristických skupin. Podobně se vyvíjí i podpora džihádistů sunnitskými státy Perského zálivu. Podporovaly džihádisty proti Asadovi v Sýrii, i když to bylo rizikové a hlavním řezníkem se stal nezvladatelný Islámský stát. Rozvědky Saúdské Arábie či Turecka samozřejmě dopředu věděly, že v okamžiku, kdy pro ně již nebude podpora džihádistů (teroristů) výhodná, musí počítat s tím, že je teroristé za ukončení spolupráce potrestají občasnými útoky. Zároveň si ale dokázaly spočítat, že jejich frekvence bude malá a následky nevýznamné. Co to je pár desítek, nanejvýš pár stovek obětí atentátů? Maličkost… Spolupráci tajných služeb s ozbrojenými skupinami na Blízkém východě lze spatřovat ve třech rolích: První role – tajná služba jako řídící agentura: Typická je role Íránu, který viditelně organizoval spolupráci se šíitskými skupinami v jižním Iráku a Libanonu a širokou podporu ozbrojený jednotkám vládě v Sýrii.  Druhá role – Podmíněná spolupráce: Saúdskoarabská administrativa (spolu s dalšími zeměmi Perského zálivu) podporovala převážně sunnitské ozbrojené oddíly snažící se rozložit syrskou Asadovu armádu. Administrativy islamistických států (respektive jejich rozvědky) v takových případech vystupují jako zastánci podmíněné (regulované) podpory, jednají-li rebelské skupiny podle pokynů sponzora. Pokud se rebelské skupiny odchýlí od strategie prosazované sponzory, ozbrojené skupiny jsou varovány, že by mohly přijít o podporu. Chová-li se podle pokynů sponzorů část ozbrojenců, lze poslušnou část dále podporovat (i pod jiným názvem) jako novou skupinu v dohodnuté oblasti. Proto různé islamistické skupiny bojují i mezi sebou, než se dohodnou na určité spolupráci. Při štěpení rebelů mohou být „věrné“ skupiny pro sponzorské tajné služby tak slabé, že z nich vytvoří menší buňky a převedou je do zálohy pro okamžik, kdy je bude vhodné aktivovat. Nebo mohou být jako migranti posláni (i s rodinami) do Evropy. Třetí role – Spolupráce s rebely na ostří nože: Tajná služba vyhodnotí spolupráci se skupinou jako problémovou. Přesto je spolupráce možná, pokud momentálním cílem je společný zájem – například porážka syrských vládních jednotek prezidenta Asada. Za tímto účelem může tajná služba poskytnout problémové skupině peníze a zbraně v množství, které postačí jenom k místnímu momentálnímu boji (viz tichá podpora Islámského státu v Sýrii Saúdskou Arábií). K tomu lze dodat: V prvním pololetí 2015 Islámský stát podle svého prohlášení se přihlásil ke dvěma útokům v Saúdské Arábii. Podle TV CNN z 25. května 2015 byly útoky vedeny proti šíitům jako trest za to, že se usadili v sunnitských oblastech (v Saúdské Arábii je 85 až 90 procent občanů sunnité). To ukazuje na snahu teroristické skupiny vnést násilí a chaos do jiné země Blízkého východu po jejích úspěších v Sýrii, Iráku a Libyi. Z hlediska Evropy je zcela nepodstatné, kdo s kým na muslimském bojišti v Asii a Africe vytváří aktuální koalice, kdo proti komu, kde a kdy bojuje. Důležité je, že boje generovaly uprchlíky – nelegální migranty. Ozbrojenci ochotní bojovat podle potřeb islamistických států (a jejich rozvědek) představují v podstatě tři hlavní skupiny rekrutů: 1) místní vzbouřenci, vystupující proti okupační armádě cizáků a prozápadní vládě (například v Afghánistánu a Iráku) nebo proti autoritářskému režimu (jako v Libyi či Sýrii a prakticky kdekoliv v Asii a Africe), 2) islamisté přicházející bojovat jako nájemní bojovníci, 3) islamisté – horliví militantní psychicky narušení džihádisté, toužící zabíjet bezvěrce kdekoliv na světě – západní okupanty a různou chamraď jako židy, jezídy, křesťany. Z hlediska islámských alias islamistických rozvědek proto vídeňský muslimský terorista Kujtim Fejzullai je pouze netrpělivý idiot, jehož chaotická střelba zkomplikovala tiché vzlínání islámu a islamismu do rakouské společnosti. Nebýt Fejzullaiho, byla by islamisty plánovaná „integrace“ nelegálních migrantů do rakouského prostředí jednodušší. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2026-04-08 14:17:17

Taktika: Výstavba útoku tréninkovou poziční hrou 5+5:5

Taktickým cvičením zaměřeným na výstavbu útoku jsme se věnovali v cvičeních Založení útoku po zemi od brankáře, ve kterém je cílem nácvik založení postupného útoku od brankáře, jeho vedení pomocí přízemní kombinace a využití početní výhody týmu držícího míč v poměru 4:2 až 7:4 nebo Spolupráce stoperů a trojice středních záložníků, zaměřeného na nácvik založení útočné akce od středních obránců a s využitím trojice středových záložníků, kteří se ve středovém, přehuštěném prostoru musí prosadit v herní mikrosituaci tři na tři (3:3).  Průpravná hra s názvem Výstavba útoku tréninkovou poziční hrou 5+5:5 může posloužit k nácvik založení a výstavby postupného útoku, respektive kombinaci a držení míče týmu, který nastatupuje v základním rozestavení 4:4:2 nebo 4:2:3:1. Hra navozuje reálné zápasové situace, cílem napadajícího týmu je konstruktvně získat míč, okamžitě přenést těžiště hry a zakončit do jedné ze šesti branek.

Čas načtení: 2025-03-19 16:10:59

Taktická hra: Založení útoku po zemi od brankáře

Nácviku založení postupného útoku jsme se věnovali v taktických cvičeních Spolupráce stoperů a trojice středních záložníků, které je zaměřeno na nácvik založení útočné akce od středních obránců a s využitím trojice středových záložníků, kteří se ve středovém, přehuštěném prostoru musí prosadit v herní mikrosituaci tři na tři (3:3) nebo Vyvedení míče pod tlakem, jehož cílem je naučit hráče rozehrávající útočnou akci od vlastního brankáře, kteří jsou v držení míče, vyrovnat se s tlakem soupeře a vyvést bezpečně míč skrz vyznačené zóny a využít své početní převahy v prostoru vlastního pokutového území. Cílem taktické průpravné hry s názvem Založení útoku po zemi od brankáře je nácvik založení postupného útoku od brankáře, jeho vedení pomocí přízemní kombinace a využití početní výhody týmu držícího míč v poměru 4:2 až 7:4. Cvičení je vhodné zařazovat do tréninkové jednotky ve které se zaměřujeme na soupeře od kterého předpokládáme vysoký presink při zakládání postupného útoku.  

Čas načtení: 2025-03-19 16:10:59

Taktická hra: Založení útoku po zemi od brankáře

Nácviku založení postupného útoku jsme se věnovali v taktických cvičeních Spolupráce stoperů a trojice středních záložníků, které je zaměřeno na nácvik založení útočné akce od středních obránců a s využitím trojice středových záložníků, kteří se ve středovém, přehuštěném prostoru musí prosadit v herní mikrosituaci tři na tři (3:3) nebo Vyvedení míče pod tlakem, jehož cílem je naučit hráče rozehrávající útočnou akci od vlastního brankáře, kteří jsou v držení míče, vyrovnat se s tlakem soupeře a vyvést bezpečně míč skrz vyznačené zóny a využít své početní převahy v prostoru vlastního pokutového území. Cílem taktické průpravné hry s názvem Založení útoku po zemi od brankáře je nácvik založení postupného útoku od brankáře, jeho vedení pomocí přízemní kombinace a využití početní výhody týmu držícího míč v poměru 4:2 až 7:4. Cvičení je vhodné zařazovat do tréninkové jednotky ve které se zaměřujeme na soupeře od kterého předpokládáme vysoký presink při zakládání postupného útoku.  

Čas načtení: 2026-04-08 14:17:17

Taktika: Výstavba útoku tréninkovou poziční hrou 5+5:5

Taktickým cvičením zaměřeným na výstavbu útoku jsme se věnovali v cvičeních Založení útoku po zemi od brankáře, ve kterém je cílem nácvik založení postupného útoku od brankáře, jeho vedení pomocí přízemní kombinace a využití početní výhody týmu držícího míč v poměru 4:2 až 7:4 nebo Spolupráce stoperů a trojice středních záložníků, zaměřeného na nácvik založení útočné akce od středních obránců a s využitím trojice středových záložníků, kteří se ve středovém, přehuštěném prostoru musí prosadit v herní mikrosituaci tři na tři (3:3).  Průpravná hra s názvem Výstavba útoku tréninkovou poziční hrou 5+5:5 může posloužit k nácvik založení a výstavby postupného útoku, respektive kombinaci a držení míče týmu, který nastatupuje v základním rozestavení 4:4:2 nebo 4:2:3:1. Hra navozuje reálné zápasové situace, cílem napadajícího týmu je konstruktvně získat míč, okamžitě přenést těžiště hry a zakončit do jedné ze šesti branek.

Čas načtení: 2018-11-26 06:29:23

Pozor na likvidaci firmy

V České Republice je momentálně celkem 485 908 registrovaných firem, z toho 459 608 jsou společnosti s ručením omezeným a 26 300 akciových společností. Podle průzkumů je mezi společnosti 21,5% spících „eseróček“ a u „akciovek“ 15,7 %. Patří sem většinou firmy zabývající se těmito obory: Podpůrné činnosti pro podnikání, Činnosti cestovních agentur a cestovních kanceláří, Zprostředkování nespecializovaného velkoobchodu a nespecializovaný velkoobchod v zastoupení, Tvůrčí, umělecké a zábavní činnosti, Ostatní inženýrské činnosti a související technické poradenství, Poskytování přístupu k internetu přes bezdrátovou telekomunikační síť, Velkoobchod s ostatními stroji a zařízením. Novela zákona o obchodních korporacích dostane možnost poslat tyto firmy do likvidace. Důvodem je vyšší finanční náročnost při založení a správě akciové společnosti. Pokud již podnikatel vynaloží finanční prostředky na založení akciové společnosti, tak ji zpravidla využívá pro podnikání. Naproti tomu založení společnosti s ručením omezeným se v posledních letech podstatně zjednodušilo, zrychlilo a zlevnilo. Obchodní korporace budou mít povinnost vložit do sbírky listin účetní závěrky za dvě po sobě jdoucí účetní období. Když nebude splněn tento požadavek, bude možné zrušit korporaci bez likvidace. Stejným způsobem se však společnost může dostat i do likvidace. A to tím, že korporaci nebude možné doručit výzvu ke splnění informační povinnosti založit chybějící účetní závěrky do sbírky listin. 

Čas načtení: 2012-08-02 16:00:00

Založení evroské akciové společnosti

Chcete si založit firmu a nevíte, jak na to? Máte několik možností. Tou první je založení společnosti přes právní kancelář či úřad, s čímž je však spojeno někdy dost nepříjemné a náročné papírování. Tomu se dá vyhnout založením společnosti přes internet díky webu Zalozeni-spolecnosti-online.cz. Mnoh ...

Čas načtení: 2014-11-27 00:31:28

📯 Jak si založit datovou schránku pro OSVČ

Datová schránka je pro živnostníky (OSVČ) v podstatě nutnost. Co je potřeba k jejímu založení? Založení datové schránky jednoduché, nemusíte vyplňovat žádný formulář. The post 📯 Jak si založit datovou schránku pro OSVČ appeared first on VAR/LOG/CZ.

Čas načtení: 2022-03-24 14:39:09

Markéta Harasimová: Při čtení beletrie vždy hned uvažuji, jak bych příběh uchopila já

„Psaní miluji, navíc čím dál víc vnímám, že skrze tvorbu mohu pomáhat druhým. A to je povzbuzující!“ přiznává autorka řady knížek, televizních scénářů, divadelních her, která již pátým rokem vede své nakladatelství MaHa. Letos vydává Markéta Harasimová tři publikace – humorný román pro ženy Na kočičí svědomí, psychologický thriller Volným pádem a psychologický román Slovo proti slovu. Její povolání je také jejím největším koníčkem. „Jsem přesvědčená, že když člověk miluje své zaměstnání, je šťastný.“   O sobě říkáte, že jste od malička snílek, který rád vymýšlí a spřádá různé příběhy a splétá osudy hrdinů. A když jste se naučila číst a psát, své smyšlené příběhy jste si zapsala. Co vás ještě bavilo a jaké bylo vaše dětství na severu Moravy?       Ano, odjakživa jsem měla bujnou fantazii a využívala ji. Představovala jsem si například, co asi prožívají různé rostlinky a rovnou jsem jim vymyslela nějaký ten osud, příběh. Jabloni, malinovému keři, kytkám na skalce nebo třeba obilí, co rostlo na poli za zahradou. Tím jsem hodně žila a popravdě se to dodnes zas až tak moc nezměnilo – stále se pohybuji ve světě tvůrčí fantazie, i když už samozřejmě jiným způsobem. Kromě psaní pohádek a příběhů jsem také velmi milovala kreslení a zpěv, obojímu jsem se hodně věnovala. Moje dětství sice nebylo ukázkové a na severu Moravy se mi moc nelíbilo kvůli svéráznému, studenému počasí, které v mém rodném kraji převládalo, ale vzpomínám na ně s nostalgií. Kdykoli mám cestu do Krnova, nezapomenu se zajet podívat na náš bývalý dům a místa, kde jsem vyrůstala.   Již během studia obchodní akademie jste napsala svoji první knížku, dívčí román Jsi můj osud, který vyšel v roce 1996. Pak v rychlém sledu vyšly knihy – Když svítí hvězdy, Rozcestí, Nejkrásnější dar, Miriam, Osmnáct. Bylo vám kolem dvaceti. Jak jste to prožívala? Jaký to byl pocit, když jste jako mladičká držela svoji první knížku v ruce? S mou prvotinou to bylo celkem rychlé… námět na knihu ke mně přišel během vyučování v prvním ročníku obchodní akademie. Bylo mi patnáct a najednou mě přepadlo nutkání napsat něco většího, román pro holky, jako jsem já. Pustila jsem se do toho okamžitě, a ještě ve vyučovací hodině jsem si poznačila pár dějových zvratů, abych hned po příchodu domů pokračovala. Rukopis jsem k vydání nabídla až na popud své kamarádky, a první nakladatelství, které jsem vybrala, ho přijalo s tím, že by uvítalo další podobná díla. A tak jsem začala psát… a knihy vycházely jedna za druhou. Dodnes jsem za tu příležitost velice vděčná a uvědomuji si, jaké jsem měla štěstí na lidi, kteří mi v tak nízkém věku dali šanci. Když se na pultech objevila má prvotina, cloumaly mnou nádherné emoce. Skoro se mi nechtělo uvěřit, že se opravdu dívám na své knižní dítě. Takový splněný sen, i když jsem popravdě na samotném začátku neměla ambice knihu publikovat. Napsala jsem ji, a tím to pro mě skončilo – nebýt kamarádky asi s rukopisem ani nic dalšího nedělám.   Pak jste se nějakou dobu pracovala v oblasti ochodu, než jste se naplno soustředila na psaní a literární tvorbu, co je pro vás životní náplní. Začínala jste romány určené dívkám, pak jste psala romány pro ženy a již nějakou dobu je vaše literární tvorba z žánrů krimi, detektivek, thrillerů. Připravujete něco nového? Co vás baví na psaní? Rodiče byli skálopevně přesvědčení, že uměním se člověk živit nemůže, a trvali na tom, abych měla „solidní“ zaměstnání. A tak jsem po ukončení studií nastoupila do jedné soukromé firmy a pracovala v obchodní sféře. Jenže mě to nenaplňovalo, a kromě toho mi nezbýval čas na tvorbu, necítila jsem se komfortně. Jedno společně s druhým vedlo k tomu, že mě přepadly nepříjemné deprese, a já je začala řešit návratem k literatuře. Psala jsem a zafungovalo to. Opustila jsem tedy nadobro obchod, vrhla se na dráhu profesionální spisovatelky, a vůbec toho nelituji. Byl to sice trochu risk, ale jsem přesvědčená, že když člověk něco dělá s láskou, přinese to ovoce. A já psaní miluji, navíc čím dál víc vnímám, že skrze tvorbu mohu pomáhat druhým. A to je povzbuzující! Zpětná vazba od čtenářů, kterým ta která kniha něco přinesla, dodala jim naději, nakopla je, aby se někam posunuli… Děkuji Bohu, že mi dal toto povolání. A co se týká novinek, samozřejmě jich připravuji spoustu. Jen v roce 2022 vyjdou tři knihy. Právě teď pracuji na novém titulu plánovaném na jaro 2023 a společně s hercem a režisérem Romanem Štolpou (a dalšími) plánujeme start zkoušení mé divadelní hry, kterou bychom na podzim chtěli uvést v pražském Divadle Bez Hranic.   Jste autorkou dvou knížek pro děti a jako velká milovnice koček, jste za hlavní hrdinku zvolila kočičku Ťapičku. Jak se vám psalo pro děti? Bude mít Ťapička další pokračování?   Ťapička a její příběhy, to je kapitola sama pro sebe. Krásná! Na knize pro děti jsme se dohodli s nakladatelstvím Bookmedia, a pro mě to byla výzva. Přece jen je jiné psát příběh dospělým než prckům. Snažila jsem se vrátit do doby, kdy mi bylo šest nebo osm, a podle toho jsem tvořila věty; tak, aby byly jasné, srozumitelné, a přitom zábavné. Mým cílem bylo vložit do textu také přesah, nenásilné poučení do života. Například, že si musíme pomáhat, lhaní nebo lakota se nevyplácí, nebo máme mít pro strach uděláno. Přetavila jsem dětský svět do světa kočičího a děti tak v Ťapičce můžou vidět samy sebe, se všemi jejími starostmi a radostmi. Knihu doplnily nádherné ilustrace Báry Kubátové, kreslila je podle fotek opravdové Ťapičky – moje kočka se totiž stala předlohou pro tu knižní, ilustrovanou. Knížky se u dětí těší velké oblibě, je to ideální první čtení, a navíc v nich najdou také různé kočičí hry a úkoly, takže se zabaví i jinak. Věřím, že další pokračování určitě vznikne, až přijde správný čas. Každopádně na toto téma dostávám spoustu dotazů a jak malí čtenáři, tak jejich rodiče by třetí (nebo i čtvrtý, pátý) díl uvítali.   Také jste podepsaná pod tří divadelní hry, jako scenáristka jste se podílela na seriálu Soudkyně Barbara, a dokonce jste si napsala jednu roli a v seriálu si zahrála. Jak jste se cítila jako herečka?    Divadlo je moje srdeční záležitost, a scenáristika mě velmi baví. Miluju tvorbu dialogů, takže si psaní scénářů maximálně užívám. V Soudkyni Barbaře byl skvělý tým profíků, se kterými se dobře spolupracovalo – od produkce přes režii až po herce. Nehrála jsem jen v jednom díle, ale jednu roli jsem si pro sebe opravdu napsala. Hrála jsem pořádnou mrchu, zlatokopku… (smích) Něco podobného jsem ztvárnila už i v divadle, tam to zase byla tak trochu frustrovaná, rozvedená učitelka, která usilovně hledá nového partnera, i když všem ostatním lásku vytýká. V Barbaře mi pak dali roli potvory opakovaně. No, nevím, co k tomu dodat, asi odhalili podstatu mého charakteru. (smích) V roli herečky se každopádně cítím výborně, odmalička jsem předváděla různé scénky, parodovala druhé a vůbec šaškovala. Nakonec i ke knihám o Ťapičce jsem vytvořila dětské divadelní (one-woman) vystoupení, se kterým jezdím po celé zemi. Mám kočičí kostým a vždy si to s dětmi velmi užívám.   V roce 2017 jste založila nakladatelství MaHa, kde jako první kniha vyšel váš třináctý román Poháry touhy. V nakladatelství vydáváte nejen svoje knihy, ale i tituly začínajících autorů. Co bylo impulsem k založení vlastního nakladatelství? Kolik knih jste za těch pomalu pět let v nakladatelství vydali?    O založení nakladatelství jsem uvažovala dlouho, a to proto, že jsem prošla zkušenostmi s několika nakladateli, a ne vše mi na spolupráci vyhovovalo. Výjimku snad představuje výše zmíněná Bookmedia, se kterou spolupracuji už čtvrtým rokem a je tam krásná symbióza. Vydávám u nich dětské knihy, respektive knihy s kočičí tématikou. V MaHa pak svou „klasiku“, tedy psychothrillery, krimitrhrilllery, psychologické romány, knihy z lékařského prostředí a tak dále… Celkem jsem jich pod touto značkou vydala jedenáct, produkci nakladatelství však brzy začali doplňovat další, noví autoři, převážně začínající. K dnešku u nás vyšlo knih pětatřicet, dvacet čtyři z nich mají na kontě mí spisovatelští kolegové. Letos na jaře vyjde dalších pět novinek (jedna z toho je moje), další jsou v plánu v létě a na podzim. A co bylo impulsem, proč se pustit do nakladatelské činnosti? Už jsem to nakousla – některé věci mi u nakladatelů vadily, například jsem většinou nemohla ovlivnit grafiku, ať už se jednalo o sazbu bloku, nebo přebal knihy. A tato stránka věci je podle mě pro každý titul klíčová. Chtěla jsem si mít grafické zpracování pod kontrolou, řídit marketing spojený s vydáním knihy, a tak dále. V neposlední řadě jsem velmi činorodý člověk, takže mě lákala představa redakčních prací a všeho okolo. Založení nakladatelství byl rovněž takový splněný sen. A jsem ráda, že teď mohu ty sny plnit i jiným, tím, že se ujmu jejich rukopisu.   Pro web www.vimvic.cz  jste připravila on-line kurz jak napsat knihu. Jaký je o něj zájem a co vás přivedlo kurz pořádat? Kurz Jak napsat knihu vznikl asi před pěti lety, nepamatuji si to přesně. Tehdy mě agentura Vimvic.cz oslovila s tím, jestli bych do toho projektu nešla, a já souhlasila. Přišlo mi to jako dobrý nápad, jelikož je spousta lidí, kteří by rádi dali dohromady rukopis, neví ale, jak na to. Netuší, čím začít, na co si dát pozor, čeho se vyvarovat. A tak jsem dala dohromady takový podrobnější manuál. V současné době server vimvic.cz trochu změnil koncepci a věnuje se jiným věcem než dříve, takže už se kurz neprodává. Nicméně zájem o něj byl slušný a věřím, že mnohým začátečníkům prospěl.   V dětství jste byla vášnivou čtenářkou. Jaká jste čtenářka dnes? Co ráda čtěte? Od chvíle, kdy jsem se číst naučila, jsem četla knihu za knihou a zhltla jsem jich klidně pět týdně. Byla jsem pravidelnou návštěvnicí knihovny – vždy jsem přijela na kole, vyprázdnila plný batoh, půjčila nové knížky a frčela domů, natěšená, až se na ně vrhnu. Od doby, co se věnuji psaní na plný úvazek, však už na čtení nemám skoro žádný čas a hlavně, není to pro mě „odpočinek“. Mluvím teď o beletrii, kterou jsem dříve louskala ve velkém. Asi v tom bude určitá profesionální deformace, protože nad beletrií vždy hned uvažuji, jak bych příběh uchopila já, coby nakladatelka pak zase hledám grafické nedokonalosti; zkrátka se do četby nedokážu pořádně ponořit. Nikdy ale neodmítnu knihu s duchovní tematikou, odborné psychologické tituly, a také ty, které mi poskytují informace k tématu, které právě zpracovávám ve své tvorbě. Tato literatura je pro mě nutností, abych se dozvěděla co nejvíc o prostředí, ve kterém se právě pohybují mé knižní postavy.        Je vám práce také koníčkem? Jak ráda trávíte chvíle volna? Ano, moje práce – lépe spíš povolání – protože slovo práce zní tak nějak…  jako nutnost, je mým největším koníčkem. Vášní. Něčím, bez čeho si neumím představit život. Baví mě všechny jeho podoby, ať je to psaní, nakladatelství, dětská divadla, scénáře… a další doplňující aktivity, kterých je spousta. Je velice pestré a zábavné, zároveň myslím i smysluplné. A z toho mám dobrý pocit. Jsem přesvědčená, že když člověk miluje své zaměstnání, je šťastný. Oslím můstkem se tak dostávám ke druhé části otázky… chvíle volna. Ty popravdě řečeno nepotřebuji, nejraději trávím čas právě tvorbou, žiji se svými hrdiny. Dovolené mě nelákají, koneckonců toho s knižním divadélkem o Ťapičce (nebo za besedami pro dospělé) nacestuji hodně a poznávám díky tomu spoustu krásných míst v naší zemi. Takže chvíle „volna“ nevyhledávám, mnohem víc mi vyhovuje tvůrčí akce… (smích) Ale když na to přijde, ráda se odreaguji posezením u sklenky vína s příjemnými lidmi.   Markéta Harasimová se narodila 6. dubna 1977 v Krnově na severní Moravě. Působí jako spisovatelka, scenáristka, nakladatelka. V roce 2017 založila nakladatelství MaHa. Vystudovala obchodní akademii. Po maturitě pracovala nějaký čas v oblasti obchodu, nyní se naplno věnuje literární činnosti. Je členkou české sekce AIEP, asociace autorů detektivní a dobrodružné literatury. Žije v Hustopečích u Brna. Napsala knihy Jsi můj osud, Když svítí hvězdy, Rozcestí, Nejkrásnější dar, Miriam, Osmnáct, Růže a slzy, Bolest lásky, Sametová kůže, Vražedná vášeň, Pouta z pavučin, Mrazivé hry, Poháry touhy, Purpurové doteky, Vůně noci, Hedvábná past, Potemnělý ráj, Černá vdova, Doktorka Viktorie, Klinická smrt, Smrtelný hřích, Jak chutná strach a povídky Vánoční sen, Čas zázraků a Sherlockovo tajemství. Je autorkou knihy pro děti Z deníku kočičky Ťapičky a Koťátka kočičky Ťapičky, divadelních her Fronta na vánočního kapra, Rozbité demižony a Já jsem ty, miláčku! a text k písni Jsi můj sen (album Moment, Dalibor Janda, 2021).

Čas načtení: 2021-07-26 14:02:48

„Nad Tatrou sa blýska…“ ale u nás je ticho

V těchto dnech slovenská Národna kriminálna agentura zadržela dalšího soudce Nejvyššího soudu. Je to ojedinělý dozvuk mohutných otřesů, kterými od volebního vítězství strany Igora Matoviče procházejí slovenské orgány vynucování práva. Zadržený soudce je již třináctý v řadě. Do vazby se dostali také vysocí činitelé prokuratury a policie. Policejní akce vyvolávají dojem, že postižené orgány jsou nemocné sklonem ke korupci, úplatkářství, zneužívání moci a jejich ochoření bujelo, protože předcházející politická reprezentace se možná s nepoctivými policisty, prokurátory a soudci vezla, anebo aspoň jí chyběla politická vůle proti zlořádům zakročit. Policie nesměla neřádstvo vidět, ale když jí politická moc uvolnila ruce, s chutí vyrazila na hon na otalárované škůdce. Vzhledem k tomu, že jsme se Slováky žili dlouho ve společném státě, rozdíl mezi současnými poměry u nás a u nich je velmi nápadný. Vlastně až do začátku slovenského „zemětřesení“ se poměry u nás a u nich podstatně nelišily. Obrat ve slovenských poměrech nastolil otázku, zda jsou čeští příslušníci orgánů vynucování práva počestnější než jejich slovenští kolegové, či zda v jejich řadách projevy mravního úpadku také řádí, ale není zde nikdo, kdo by je chtěl vidět, a pak dokonce nedejbože potírat. Nejsledovanější jsou policisté Mezi obětmi trestního řízení se vyskytují jedinci, kteří netrpělivě čekají, kdy „to začne“ i u nás. Nedovedu posoudit, zda jsou slovenské orgány více prorostlé nemravností než české, ale pochybuji, že se tuzemští přivolavači pohromy na otalárované škůdce dočkají brzy, pokud vůbec. Zatím se příslušné úřady drží doktríny nedotknutelnosti příslušníků privilegovaných kast. Nejde jen o policisty, státní zástupce a soudce, ale i o příslušníky různých profesí, jež mají možnost vykonávat útisk občanů, například o exekutory, celníky nebo o sociální pracovnice odborů sociálněprávní ochrany dětí a mládeže. Zastánci jejich nedotknutelnosti připouštějí pouze nápravu chybných rozhodnutí opravnými prostředky. I tím je zvýhodňují: když policie zabaví zloději lup, stejně jej pošle před soud. Když revizní orgán napraví přehmat státního zástupce nebo soudu, stát možná zaplatí odškodnění, ale viník pokračuje dále beztrestně ve své činnosti a může nerušeně škodit dále, popřípadě se domůže povýšení. Poměrně nejhůř jsou na tom policisté, kteří mají v zádech speciální policejní orgán pro potírání jejich nepravostí, Generální inspekci bezpečnostních zdrojů, která se sice většinou s podezřelými policisty solidarizuje, ale přece jen občas nějakého narušitele profesní morálky pošle před soud. Generální inspekce justice zůstala jen v návrhu Někdy ale GIBS nechce o nepřístojnostech nic vědět. Stalo se například, že kdysi byl do ČR přivezen kamion tabáku, na který na místě překládky čekali celníci. Nezajímali se o doklady od vozidla a nákladu, ani o identitu řidičů. Pořídili videozáznam překládky tabáku na soukromé vozidlo. Celní správa nevyhověla soudu, když žádal o sdělení, komu patřil náklad a kdo platil dopravu. Šlo přitom o klíčovou informaci pro prokázání viny či neviny obviněných. Je možné, že kvůli nesdílnosti celníků půjdou do vězení nevinní lidé. Chování celníků pozornost GIBS nepřilákalo. Podobný orgán pro pronásledování nešvarů státních zástupců a soudců neexistuje. Kdysi se do Sněmovny dostal poslanecký návrh zákona o zřízení Generální inspekce justice (GIJ) jako dozorového orgánu s vyšetřovacími pravomocemi, ale na jeho projednání nikdy nedošlo. Ve jménu zachování nezávislosti zajišťuje státní zastupitelství i soudnictví pořádek ve svých řadách samoobslužně čili hříchy pokleslých jedinců mají stíhat jejich kolegové s pravomocí kárných žalobců. Pouštějí se do toho s velkou nechutí a příslušníci různých kast si navzájem kryjí záda. Kární žalobci vyhovují jen velmi malé části návrhů na zahájení kárného řízení. Když nepodají kárnou žalobu v procesní lhůtě, poškození se již touto cestou spravedlnosti nedomohou. Jsou-li vytrvalí, sahají po trestním oznámení. Trestní oznámení na státní zástupce a soudce policie většinu založí ad acta, aniž by zahájila úkony trestního řízení. Vytáhnout pak spis z archivu a uvést řízení přece jen do pohybu, je velmi obtížné, ne-li nemožné. Praxe mě vede k podezření, že založení ad acta je jen zřídka výsledkem svědomitého, uvážlivého, právnicky důvodného rozhodnutí. Co například si mám myslet o správnosti rozhodnutí o založení věci ad acta policistky, která v jiné souvislosti prokázala svou odbornou úroveň tvrzením, že o nahlédnutí do spisu musím žádat postupem podle zákona o svobodném přístupu k informacím? Povrchnost přístupu státního zastupitelství Proti nástroji „založení ad acta“ nemají poškození odpovídající obranu. Ve chvíli jeho uplatnění ještě nebyly zahájeny úkony trestního řízení, takže dosud nefunguje dozor nadřízeného státního zastupitelství. Pokud se na ně postižený obrátí, státní zástupce mu sice vysvětlí, že na vykonání dozoru není nárok, ale posoudí stížnost v rámci obecného dohledu. Obvykle pak počínání policie přezkoumá povrchně a uzná je za správné. V případě nesouhlasu poškozeného se stejným způsobem zachová instanční dohled. Dokladem o povrchnosti přístupu státního zastupitelství může být případ trestního řízení pro podezření z křivého svědectví proti 84leté nemohoucí stařence, jež se ho měla dopustit v dávné minulosti. S námitkou možného promlčení se nevypořádal ani dozorový státní zástupce, ani instanční dohled. Kdyby ji připustili, museli by dát policii pokyn k zastavení. Nakonec se ale stařenka bez jejich pomoci obešla: tiše skonala. Obcházení kritických pojmů je ostatně hojně rozšířenou metodou vyvracení argumentů stěžovatele. Setkal jsem se s ním v případě pokusu o trestní řízení proti sociálním pracovnicím, jež se rozhodly za každou cenu odebrat syna matce, která se jej ujala po nečekaném návratu z vězení. Důvody k odebrání byly výsledkem péče pěstounky, která se kvůli nestandardnímu výkonu péče sama dostala do vězení. Sociální pracovnice neuznaly návrat matky za zásadní změnu podmínek života nezletilce a vynutily si jeho odevzdání do ústavní péče. Chlapec z ústavu uprchl a byl dva měsíce nezvěstný. Jeho matka žila dva měsíce v hrůze a uprchlík byl vystaven ohrožení zdraví, života a mravní výchovy. Trestní oznámení pro psychické týrání matky a vystavení dítěte ohrožení skončilo založeno ad acta. Ve stanoviscích státních zástupců se ale pojmy „psychické týrání“ a „ohrožení dítěte“ nevyskytují. Sociální pracovnice přece na týrání matek a ohrožování dětí mají svaté právo, takže o tom se nemluví. Viníkem je pouze puberťák, který utekl z ústavu. Sociální pracovnice nenesou odpovědnost za navození této situace, ač jí mohly předejít ponecháním matce trochy času k napravení synových poklesků. Soud nakonec „zloducha“ vrátil matce, v jejíž péči nyní žije bez problémů.   Nedotknutelnost otalárovaných škůdců má až absurdní důsledky. Státní zástupce může se svrchovanou drzostí vykonávat dozor nad policií v případě, v němž je v trestním oznámení důvodně označen za pachatele ochrany dosud neustanovených zločinců proti jejich dopadení. Jeho nadřízený v tom nevidí střet zájmů a nepovažuje za nezbytné vyloučit jej z řízení. Podezřelý tak může vykonávat dozor tak, aby ustanovení pachatelů brzdil. Má k tomu důvod: jde o případ skandálního selhání státního zastupitelství a soudů. Orgány, jichž se to týká, patrně nestojí o to, aby se případ znova otevřel. Je lépe nechat běhat po svobodě pachatele závažného trestného činu násilné povahy než poškodit pochybnou čest orgánů, které jim poskytly beztrestnost. Selhání státního zástupce a soudu Oběti selhání orgánů vynucování práva jsou v případě zproštění obžaloby v nerovnoprávném postavení vůči svým trýznitelům. Názorným příkladem je úděl Aleny Vitáskové, bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Funkce se ujala v roce 2011, kdy úřad byl v krizi po nezvládnutí licenčního boomu v letech 2009–2010. Vytlačila kohosi ze starého vedení, kdo si dělal na funkci nárok a postavila proti sobě jeho fanklub. Pak na ni začali sočit někteří majitelé solárních elektráren, kteří získali licence neoprávněně, ale jejími hlavními nepřáteli se stali příslušníci energetické mafie, jimž omezila příjmy zastavením zvyšování cen elektřiny (které po jejím odchodu už opět utěšeně stoupají). Nebylo tedy nic divného, když v roce 2013 bylo proti ní zahájeno trestní stíhání. Hlavní líčení soudní bylo zahájeno 2. června 2014 u Krajského soudu v Brně senátem Aleše Novotného a vše skončilo na stejném místě až 13. listopadu 2019. Soudní řízení mělo dramatický průběh: senát Aleše Novotného ji odsoudil 22. února 2016 k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců. Až 18. listopadu 2017 ji zprostil obžaloby Vrchní soud v Olomouci. Dvacet jedna měsíců prožila v hrůze, že bude muset nastoupit do vězení, přičemž myšlenku na možné vyhýbání se nástupu odmítala. Radost ze zproštění jí pokazil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, v němž použil nepravdivá obvinění. Žila dále v nejistotě až do 13. listopadu 2019, kdy ji u Krajského soudu v Brně pravomocně zprostil obžaloby stejný senát Aleše Novotného, který nad ní kdysi vynesl krutý rozsudek. Po celou dobu trestního stíhání se Vitásková naplno věnovala řízení úřadu, což je samo o sobě velká psychická zátěž. Obžaloba státního zástupce Radka Mezlíka proti Aleně Vitásková byla na první pohled nesmyslná. Měla se provinit tím, že neodebrala rozhodování o jakési záležitosti podnikatelského klanu Zemků své podřízené Michaele Schneidrové, protože prý měla vědět, že úřednice má k té věci soukromý vztah a zejména jí nezabránila vydat rozhodnutí v jejich prospěch. Navíc ji soudce při ústním odůvodnění rozsudku urazil tvrzením, že funkci získala zásluhou Jany Nagyové, jež tehdy byla ztělesněním všeho zla. Žádný soukromý vztah Schneidrové ale neexistoval, takže k němu nemohla přihlížet a podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se Schneidrová nedopustila trestného činu, takže nebyl důvod jí bránit ve vydání rozhodnutí. Povýšení za zpackaný případ Čirou zlomyslností žalobce bylo připojení její trestní věci k stíhání osmi obžalovaných, obviněných z podvodného jednání v licenčním řízení. Dokazování v jejich věci se jí týkalo jen okrajově, ale přesto musela mařit čas účastí na monstrprocesu a platit přiměřeně vysoké náklady na obhajobu. V současnosti se Vitásková soudí se státem o odškodnění za nemajetkovou újmu. Z výše uvedeného je zjevné, že od roku 2013 až téměř do konce roku 2019 žila ve strašlivém psychickém vypětí, které se jistě muselo pronést i do jejího soukromého života. Nakonec to odnesla na zdraví. Ministerstvo spravedlnosti jí uhradilo malou část skutečných nákladů na obhajobu a za nemajetkovou újmu jí vyplatilo 400 tisíc korun. Zdá se, že to jsou velké peníze, ale s přihlédnutím k hrůze, ve které žila řadu let, to je směšná částka. Ale právě spor Vitáskové o náhradu škody ilustruje nerovné postavení občana ve vztahu ke státu, k orgánům, jež ho poškodily. Ať již dopadne toto řízení o náhradu škody jakkoli, je zřejmé, že stát utrpěl zásluhou svých zaměstnanců nemalou finanční újmu, k jejíž úhradě její původci nepřispějí ani desetníkem a za její způsobení nebudou voláni k odpovědnosti ani v kárném, ani v trestním řízení. Žalobce Mezlík, který zdramatizoval trestní stíhání účastníků „fotovoltaické“ části tohoto procesu nepravdivým prohlášením, že v době převzetí investorem do jeho vlastnictví nebyly elektrárny ani zčásti dokončeny, zřejmě žaloval Schneidrovou a Vitáskovou neprávem. „Za trest“ jej vláda vyslala do Úřadu evropského žalobce, takže dostal příležitost, aby škodil na nadnárodní úrovni. Nikdo samozřejmě nepovolá k odpovědnosti za převzetí zmetkové argumentace obžaloby soudce Aleše, který není hlupák, ale zdatný profesionál, jenž v soudní síni vede skvěle dokazování a nepochybně se vyzná v trestním právu. Nelze vyloučit, že nesmyslnost Mezlíkovy obžaloby neprohlédl záměrně, plně nějaké zadání. Vše, co jsem výše uvedl, mě vede k domněnce, že poměry v našich orgánech vynucování práva nejsou příliš vzdálené od slovenských. Jen chybí politická vůle k vyčištění Augiášových chlévů stejně, jako kdysi chyběla na Slovensku. Bohužel není naděje, že letošní volby na tom něco změní. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-10-28 19:19:18

Československo vzniklo dříve, než bylo vyhlášeno

Den 28. října 1918 „Samostatný stát československý vstoupil v život,“ je uvedeno v textu základního zákona o vzniku Československa. Text sepsal dr. Rašín již v noci z 27. na 28. října a odpolední schůze Národního výboru navržené znění schválila. Večer 28. října 1918 se Národní výbor, jako nejvyšší autorita nového státu, stal zákonodárným sborem samostatného Československa. Zajímavé je, že Masaryk, Beneš a další exiloví politici považovali za datum vzniku Československa 14. říjen 1918. Tehdy vyhlásili stát pro západní politiky. Jenže, k reálnému převzetí moci došlo v Čechách 28. října 1918. Za doprovodu strachu a nejistoty z toho, jak mohou reagovat německé a maďarské asistenční (polo policejní) vojenské jednotky v Praze, ale i v jiných částech Čech a Moravy. Jízda na vlně V hrubých rysech se pokusme ukázat, jak vedení monarchie samo pracovalo na rozpadu Rakouska-Uherska. Generální stávka 14. října 1918 proběhla v Praze ještě pod dozorem rakousko-uherských kulometů. Obava, že se Češi pokusí vyhlásit samostatnost, se tehdy nepotvrdila. Ale v podstatě k vyhlášení Československa v ten den došlo. Dne 14. října byla vyhlášena prozatímní československá vláda jako nátlaková akce z Paříže. Aby se západní politici a americký prezident Wilson dozvěděli, že staré Rakousko-Uhersko se již rozpadá. O dva dny později – 16. října – vydal císař Karel I. manifest oznamující přetvoření Předlitavska ve spolkový útvar čtyř národních států; mezi nimi byl i český stát. Měl se rozkládat jen na českém etnickém území, což znamenalo odtržení německého pohraničí. Manifest potvrzoval také integritu Uher, což znemožňovalo spojení Čech se Slovenskem. Masaryk se obával, aby na plán čeští politici doma nepřistoupili. Proto 18. října 1918 jménem československé prozatímní vlády vyhlásil úplnou nezávislost československého státu známou jako Washingtonská deklarace. Vzhledem k tomu, že státy Trojspolku se vojensky hroutily, dohodové státy prozatímní vládu uznaly. Z mezinárodního hlediska vlastně Československo vzniklo v cizině o deset dní dříve než ve skutečnosti. Co se dělo v Čechách? Z večerního telefonátu 27. října Alois Rašín pochopil, jaká je situace ve Vídni – v hlavním městě monarchie. Očekávalo se rychlé zhroucení monarchie. Brzy ráno se užší vedení Národního výboru domluvilo, že v případě kapitulace převezme vládu Národní výbor. V pondělí dopoledne 28. října v novinových redakcích v Praze již věděli o nótě ministra zahraničí Gyuly Andrássyho, ve které souhlasil s body prezidenta Wilsona, aby mohla být zahájena mírová jednání. Jedním z Wilsonových bodů bylo i právo na sebeurčení států bývalé monarchie. Pražané nótu pochopili jako založení státu. K tomu se vztahuje velmi trefná poznámka: „Ale nebyli by to Češi, aby si nezaložili vlastní stát, tak trochu po švejkovsku. O poválečných poměrech v Rakousku-Uhersku se jednalo už někdy od září 1918, a zatímco 28. října 1918 jednala v Ženevě oficiální delegace o tom, jak vše bude někdy v budoucnu vypadat, doma to nevydrželi a okolo 9. hodiny ranní se vydali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru převzít Obilní ústav v Praze, aby zabránili odvozu obilí na frontu, a nechali zaměstnance ústavu přísahat věrnost nově vznikajícímu státu. Poté se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem, ve kterých se psalo cosi o autonomii, což si rozjásaný lid pražský vyložil jako uznání nezávislosti. A už se nedalo nic dělat. Večer 28. října vydal Národní výbor první zákon, zákon o zřízení samostatného státu československého. Prostě my Češi to máme vždycky tak nějak po svém. (Petr Beran, 28. říjen 1918 aneb Založení republiky „po česku“, ČRo – sever.cz, 28. října 2017) Republiku vyhlásil telegraf Ještě dopoledne v povznesené náladě předávali Pražané na venkov telegraficky očekávanou zprávu, že vzniká samostatný stát, nezávislý na Rakousku-Uhersku. Čili, stát ještě oficiálně nevznikl, ale na venkově již věděli, že vzniklo Československo. Republiku vyhlásil telegraf. „Zprávy o vzniku samostatného státu se nejrychleji rozšířily tam, kde byl telegraf. Do Kolína přišla první zpráva 28. října 1918 už po deváté hodině ráno. Již během dopoledne se lidé začali scházet na náměstí a vypuklo očišťování města od symbolů rakousko-uherské monarchie. „Studenti gymnázia sejmuli obraz císaře Karla a hodili ho do kašny u kláštera. Některé symboly byly hozeny z mostu do Labe,“ říká historik Ladislav Jouza z Regionálního muzea v Kolíně… Jinde ale nespěchali. Například v Týnci nad Labem rolníci nejprve domleli mouku. Ve Štíhlicích u Doubravčic informacím o vyhlášení samostatnosti nevěřili. Druhý den proto poslali četníky do Českého Brodu, aby se zeptali, co mají dělat. Také v Příbrami s oslavami zaspali. Telegram na poštu dorazil až odpoledne a představitelé zdejšího Národního revolučního výboru neměli dostatek času zorganizovat vyhlášení tohoto významného okamžiku. Lidé se sešli až druhý den dopoledne.“ (Barbora Kvapilová, ČRo – strednicechy.cz, 16. listopadu 2017) O dopoledním oznámení vzniku státu svědčí například fakt, že 28. října 1918 před jedenáctou hodinou se poštovní úředník František Čapek v Českých Budějovicích z telegramu dozvídá, že bylo vyhlášeno samostatné Československo. Z oken pošty na náměstí potom hned vyhazuje říšskou orlici, znak Rakouska-Uherska. V Roudnici nad Labem slavili 28. října ve 4 hodiny odpoledne a na domech lidé vyvěsili bíločervené prapory. Podobně tomu bylo třeba i v blízkých Libochovicích. V Třebenicích na Litoměřicku v ten den večer dokonce ve městečku pořádali na oslavu i lampiónový průvod. Na Mostecku o založení republiky měli v den vzniku státu Češi jenom nejasné zprávy. Velká sláva propukla v hornických obcích Mostecka až druhý den – 29. října. V německých enklávách 28. října o tom většinou nikdo nevěděl, až na některé komunální politiky. Proto například v České Lípě čeští vojáci nic nevěděli, ale řekli jim to vojáci projíždějící Českou Lípou. Vyhlášení Československa se lidé v Brně dočkali o den později než v Praze, 29. října. Někteří se o to doslechli již 28. října od lidí, kteří po šesté hodině večer přijeli z Prahy do Brna vlakem. Na moravském místodržitelství již věděli, co se děje, a začali pálit policejní spisy. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-13 13:14:01

MG v Goodwoodu oslaví 100 let od založení. Hvězdou oslav má být roadster MG Cyberster

MG oznámilo, že na oslavu 100. výročí existence této kultovní automobilové značky uvede na Festivalu rychlosti v Goodwoodu 2024 svoji hvězdu v legendární přehlídce „Central Feature“. Středobodem výroční mistrovské plastiky od Gerryho Judaha bude netrpělivě očekávaný roadster MG Cyberster EV, který tak vůbec poprvé zaujme ústřední místo před historickým Goodwood House. Zcela nový sportovní roadster […]

Čas načtení: 2024-04-07 07:30:01

Na půdě se mohou válet poklady za miliony. Rodina dostala jmění za nenápadné kodexy

Staré texty z dnešního Mexika obsahují spoustu informací o Aztécích v jejich rodném jazyce, včetně podrobností o založení jejich hlavního města, jeho dobytí a pádu mocné říše po příchodu Španělů. Spisy známé jako Kodexy San Andrés Tetepilco do té doby vlastnila rodina z Mexico City, která si přála zůstat v anonymitě. Od nich kodexy koupila mexická vláda, zaplatit za ně měla 570 tisíc dolarů, jak uvádí španělský list El País. Španělská genocida: Proč Cortésovi stačilo pár mužů, aby skoro vyhladil Aztéky? Číst více Neuvěřitelné podrobnosti Aztékové vládli na rozsáhlém území Mexika během 15. a 16. století. „Jejich hlavním městem byl Tenochtitlán, což je dnes Mexico City. V letech 1519 až 1521 si Španělé Aztéky silou podmanili a oblasti začali vládnout. Kodexy psané v domorodém jazyce nahuatlu a španělštině byly tradiční formou zaznamenávání událostí a informací. Tvořily se až do 17. století,“ vysvětlil Čtidoma.cz historik David Moravec. Jeden ze zakoupených kodexů popisuje založení Tenochtitlánu kolem roku 1300 a krále, kteří mu vládli v předhispánských dobách, jak uvedli zástupci Národního institutu antropologie a historie. „Kodex také popisuje aztécké dobytí města Tetepilca kolem roku 1440 včetně toho, jak tehdejší vládce přísahal věrnost dobyvatelům. Také velmi podrobně popisuje příchod Španělů v roce 1519 a jejich vládu až do roku 1611.“ Španělé měli kontrolu nad Mexikem až do roku 1821. Zbylé dva kodexy se rozepisují o založení Tetepilca, respektive podrobně popisují majetek držený církví v tomto městě. Nejnebezpečnější povolání na světě: Tohle dělat určitě nechcete Číst více Ukliďte si na půdě, vyplatí se to V tomto případě rodina z Mexico City kodexy střežila po generace jako oko v hlavě a předávala si je. Není ale nic výjimečného, pokud se podobně cenné artefakty najdou třeba na půdě nebo jinde mezi harampádím. Případně o ně „zakopnete“ venku. „Před pár lety například našel muž na Kolínsku vzácný postříbřený opasek z první poloviny pátého století. Vzpomínám si také na nález dukátů a tolarů u kmene stromu, které pomohlo odhalit tání ledu. Kdysi si je tam zřejmě schoval zámožný kupec v době třicetileté války,“ vypočítal Moravec. Podle Moravce se však nemusí vždy jednat jen o zlato či stříbro. Na půdě se dají objevit jiné věci. „Noviny, časopisy, knihy, hračky atd. To všechno dnes může mít velkou cenu. Každý by si měl na půdě občas uklidit, v mnoha případech se to vyplatí,“ dodal pro Čtidoma.cz historik. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Krásná Češka okouzlila Redforda i Newmana. Podívejte, jak naivní Winnifred poznamenal čas.

Čas načtení: 2024-05-04 16:58:22

Medaile Hradní stráže k výročí sto let od založení Hradní stráže [2017- ]

Autor: MART.in Datum: 04.05.2024 16:58:22 Název:Name:Medaile Hradní stráže k výročí sto let od založení Hradní strážeMedal of the Castle Guard to commemorate the centenary of the founding of the Castle GuardNázev v originále:Original Name:Medaile Hradní stráže k výročí sto let od založení Hradní strážeDatum vzniku:Date of Establishment:DD.MM.2017Datum zániku:Date of Termination:DD.MM.RRRRStruktura:Structure:medailemedalPoznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.vhu.cz

Čas načtení: 2025-01-24 10:55:00

Žalobce navrhl muži za založení požáru v Českém Švýcarsku 12 let vězení

Státní zástupce dnes u Krajského soudu v Ústí nad Labem navrhl bývalému dobrovolnému strážci národního parku nejméně 12 let vězení za založení požáru v Českém Švýcarsku a dalších menších požárů na Děčínsku. Obžalovaný Jiří Lobotka se nejprve doznal k založení všech požárů, později odvolal přiznání ve vztahu k největšímu požáru z července 2022. Muži hrozí až 15 let vězení za obecné ohrožení a poškození cizí věci. Stát požaduje uhrazení škody 225 milionů korun. Žalobce vedle nepodmíněného trestu navrhl také ústavní léčení. Obhájce navrhl uznat Lobotku vinným pouze ze založení menších požárů v roce 2023 a uložit mu za to podmíněný trest v polovině sazby, která je šest měsíců až tři roky.

Čas načtení: 2015-12-23 01:45:00

Založení offshore společnosti aneb Podnikáme v zahraničí

Podnikání v daňových rájích není pouze provařenou frází z filmů, ale lze legálně provozovat i ve skutečnosti. Podíváme se v krátkosti, co obnáší založení offshore společnosti, a jaká to má úskalí. Odvádíme daně v cizině Offshore firma je legálním subjektem vznikajícím v zahraničí, konkrétně ve stá ...

Čas načtení: 2018-11-13 07:00:00

Fashion lookbook od Bati k založení Československa

Oslava stoletého výročí založení Československé republiky neminula ani nejrůznější tuzemské značky a promítla se do řady jejich kolekcí. Podobně smýšlela i značka Baťa, která představuje limitovanou dámskou linii bot, jichž vzniklo pouze sto kusů. Kromě založení republiky však kolekce vzdává hold i  ...

Čas načtení: 2023-12-12 18:31:01

Jak si jednoduše založit datovou schránku v ČR?

Založení datové schránky závisí na zemi, ve které žijete, protože každá má svůj vlastní systém pro elektronickou komunikaci mezi občany a úřady. V některých zemích je zřízení datové schránky povinné pro podnikatele nebo určité skupiny občanů. Pro ČR si datovou schránku můžete založit zde – chcidatovku.gov.cz. Pro nejkomfortnější elektronickou komunikaci se státem a nejširší možnosti různých služeb doporučujeme: Obecně platí, že založení datové schránky vyžaduje několik kroků: Registrace: Navštivte oficiální webové stránky instituce, která spravuje datové schránky ve vaší zemi (např. státní portál, úřad pro informatiku apod.). Najděte sekci pro registraci datové schránky a postupujte podle pokynů. Dokumentace: Bude vám […]

Čas načtení:

Běžný účet jako nástroj pro odkládání peněz dětem: Jaké má benefity?

Finanční gramotnost je klíčovou dovedností, kterou by si děti měly osvojovat již od útlého věku. Jedním z efektivních způsobů, jak toho dosáhnout, je založení účtu pro své děti a využití některých z jeho benefitů. Dětský účet mKonto, jehož založení i vedení je zcela zdarma, může sloužit jako užitečný nástroj pro průběžné odkládání peněz a přinést dětem v dospívání mnoho výhod.

Čas načtení: 2011-12-12 10:00:00

Jak na rychlé založení společnosti?

Jak si založit s.r.o? Pokud se rozhodneme založit firmu, je dobré si položit otázku, jaký typ společnosti chceme provozovat. Pro účel podnikání existuje mnoho typů společností, z nichž nejrozšířenější je společnost s ručením omezeným (s.r.o.). Podmínky pro založení takovéto společnosti jsou následu ...

Čas načtení: 2010-11-11 13:00:00

Založení společnosti snadno a bezbolestně

Někdo se na založení své nové společnosti těší, jiný už by měl nejradši všechno to papírování „z krku“, jak se říká. Té druhé skupině, lépe řečeno většině, pak možná přijde vhod nechat veškeré úkony na jiných a sám si užít až výsledek. Zakládání společnosti Se založením společnosti souvisí celá řa ...