Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2021-04-26 17:01:05

Irena Obermannová: Píšu, i když nepíšu, pořád jsem ostražitá, zda nepotkávám příběh

Psaním se zabývá již od dětství. Vystudovala scenáristiku, je autorkou několika scénářů a dvou desítek knížek, ta nejnovější pod názvem Babička vychází v květnu. Psaní se stalo pro spisovatelku Irenu Obermannovou, jak sama přiznává, potřebou a inspiraci nachází všude a stačí jen svět kolem sebe vnímat a psát se dá prakticky o všem.      Maminka byla redaktorka a překladatelka z polštiny a tatínek byl rovněž redaktor a později psal dětské populárně naučné knížky o Americe. Jaké bylo vyrůstat v rodině redaktorů, intelektuálů? Mí rodiče byli především vnímaví lidé. V tom, čemu se říká výchova dítěte, byli o mnoho let napřed. Vždy je zajímal můj názor a dokázali nejenom odhalovat, ale i rozvíjet mé zájmy. Dobře věděli, že český školní systém potlačuje originalitu a osobitost, že může ublížit. Školství dobře znali, pracovali oba ve Státním pedagogickém nakladatelství, a tak se snažili, aby mě paní učitelky moc neohýbaly.   Psát jste začala již v dětství a na druhém stupni základní školy jste vyhrála celopražskou literární soutěž a na gymnáziu jste vynikala ve slohových pracích. Co vás přivedlo ke studiu dramaturgie a scenáristiky na FAMU? Tak to vím naprosto přesně. Naši sousedé na chalupě byli scenáristé Ota a Bohumila Zelenkovi, seděli s našimi na zahradě, pili kafe a moje maminka zrovna vyprávěla, jak ta jejich Irenka píše, a tak se chce hlásit na češtinu na filozofickou fakultu. V tu chvíli jsem přišla a Bohunka se na mě obrátila a řekla, že ať v tom případě jdu spíš na FAMU na scenáristiku, že tam by se mi mohlo líbit. Hned jsem si řekla, že to zkusím.   Pracovala jste jako dramaturg v ČT a podílela se na diskusních pořadech. Knihy Deník šílené manželky a Divnovlásky jste převedla také do filmového scénáře. Podle seriálové předlohy Život je ples jste napsala stejnojmennou knihu. Jste autorkou scénářů také k seriálům Škoda lásky a Trapný padesátky a pro rozhlas jste napsala několik pohádek. A co další scénáře, pracujete na něčem novém? Ano, v červnu se bude točit podle mého scénáře film. Ale nechci o tom zatím říkat víc, protože člověk míní, covid mění. Premiéru by měl mít v roce 2022. Snad to klapne.   Vaše maminka Anna ve svých 76 letech debutovala pod pseudonymem Anna Žídková detektivkou Devětkrát jsem vrah a jak jednou řekla, začala psát ze zoufalství, aby se zaměstnala. Co přivedlo vás k napsání své první knihy Frekvence Tygra, která vyšla v roce 1996?  Vy znáte tuhle mojí úplně zapomenutou knížku! Já jsem určitě nepsala, abych se zaměstnala, na rozdíl od mámy jsem nebyla v důchodu, naopak, měla jsem dvě malé děti a spousty povinností. Ale já si vždycky něco psala, tehdy mě napadlo to nabídnout v nakladatelství.   Od té doby jste vydala dvacítku knížek. A vaše druhá kniha Deník šílené manželky se stala bestsellerem. Na ni navazují Divnovlásky a Deník šílené milenky. O čem ráda píšete a kde nacházíte pro své příběhy inspiraci? Na tuhle otázku já vůbec neumím odpovídat! Nevím! Inspirace je všude, svět je napěchován příběhy, stačí je vnímat. Psát se dá prakticky o všem. Mně ale baví střídat psaní, inspirované svými vlastními zážitky s úplně vymyšlenými příběhy.   Co vás přivedlo k detektivní tvorbě, které jste zatím v sérii Šachistka Alice věnovala knihy Dobrá duše a Jasnozřivost? Bude další pokračování s šachistkou Alicí Šima? Právě potřeba stále hledat nové způsoby psaní, vyprávění. Potřeba nových výzev. Teď další příběh Alice nechystám, ale je možné, že se k ní zase vrátím.   Čím je pro vás psaní? Práci, koníčkem, terapií… Ode všeho trochu. Psaní je pro mě především potřebou, nedokážu nepsat, nevymýšlet… vlastně píšu, i když nepíšu, pořád jsem ostražitá, zda nepotkávám právě příběh.   Jak to máte se čtením? Máte oblíbené autory nebo knížky, ke kterým se ráda vracíte? Ano, jsou knížky, ke kterým se ráda vracím, je jich dost, mým snem je mít doma v knihovně jenom takové, to se mi ale tak úplně nedaří…   Jak ráda trávíte chvíle volna? Já moc neumím mít volno. Když nepíšu, což se moc neděje, viz výše, tak jsem s rodinou, s vnoučátky, dcerami.   Co chystáte nového? Na konci května vyjde moje nová knížka. Jmenuje se Babička, myslím, že mám na čase napsat Babičku... Je to o mém babičkování, ale také o mé babičce, vlastně babičkách, a hlavně o mé mamince, která mi umřela. Také je o mě, je to takový návrat k sobě samé, zase tam vystupuje moje Xénie z Deníku šílené manželky a z Divnovlásek. Je to knížka o stárnutí, mládnutí a sexu. A o jedné nemoci, co zavřela svět. Také o bylinkách, o smrti.   Irena Obermannová se narodila se 17. dubna 1962 v Praze. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Pracovala jako dramaturg v ČT a podílela se na diskusních pořadech jako Ženský hlas (s Ester Kočičkovou) nebo Domácí štěstí (s Ivou Hüttnerovu). Napsala scénáře Deník šílené manželky, Divnolásky, Život je ples, Škoda lásky a Trapný padesátky a pohádky pro rozhlas. Napsala dvě desítky knih, například Frekvence Tygra, Deník šílené manželky, Divnolásky, Ženské pohyby, Příručka pro neposlušné ženy, Deník šílené milenky, V pěně, Tajná kniha, Život je ples, Panoptikum české, Dopisy Kafkovi, Dobré duše či Jasnozřivost.  Maminka Anna Obermannová pod pseudonymem Anna Žídková napsala několik detektivních příběhů. Z manželství s hudebníkem Danielem Kohoutem pocházejí její dvě dcery: dokumentaristka Rozálie Kohoutová a herečka a zpěvačka Berenika Kohoutová. Díky nim je babičkou. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-06-20 09:22:48

nárok na výživné manželky

Dobrý den,chtěla byc poprosit o rady a zkušenosti s výživným pro manželku.Jsem rok před starobním důchodem,jsem velmi nemocná a užívám drahé léky.Manžel pracuje v zahraničí a jeho příjem je 2x vyšší než ten můj.Opustil mě a nechal veškeré placení všeho Read More nárok na výživné manželky The post nárok na výživné manželky first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2025-05-21 07:00:01

Tři vraždy a pavouk. Tichý zabiják, který stál za sérií zločinů

Mrtvá těla Elisabeth i Hortenzie Craffordových nalezla policie na posteli ve stejné poloze. Obě ženy ležely na zválené posteli, noční košili měly omotanou kolem těla, nejspíš kvůli smrtelnému zápasu. Pokaždé manžel tvrdil, že už je po ní a že vrahem je pavouk. Dvě manželky Když policisté našli Elisabeth Craffordovou mrtvou v jejím pokoji, vyvedla je poněkud z míry reakce jejího manžela. Ten si byl jist, že vrahem byl smrtelně jedovatý pavouk známý jako černá vdova. Prý nevědel, kde se ta potvora vzala a když si ji v pokoji všiml, tak pavouka zašlápl. Zajímavé bylo, že předchozí choť Christophera Crafforda rovněž usmrtila černá vdova. „Kdyby se to stalo jednou, pak to může být náhoda, smůla, neobvykl neštěstí. Ale dvakrá za sebou? Dvě manželky stejného muže?“ řekl při výslechu prokurista advokátní firmy, kde Elisabeth pracovala. Policie však váhala obvinit manžela, protože tu byla řada pro a proti. Zamilovaný klaun jako v hororu. Vraždil jak posedlý, aby se pomstil Číst více Poslové boží dvojitého kříže V průběhu pátrání a odhalování nejasností, zjistili kriminalisté jisté souvislosti mezi smrtí první manželky Hortenzie v Austrálii a druhé ženy Elisabeth ve Spojených státech. Dokonce se zapojil i Interpol, který přispěl k vyřešení případu velkou měrou. Byla tu totiž ještě jedna stopa - Poslové boží dvojitého kříže, což je tajná a nelegální organizace, která měla pouze černé členy. Kriminalistům začalo svítat při pátrání v souvislosti s vraždou jednoho z jejích členů - Jeremiaha Pourise. Ten měl bratra Josua, který se v době druhé vraždy vracel do Austrálie. A tehdy se to policistům dokleplo.  Naivní stopařky a drsné metody seržanta z Floridy Číst více Chybička se vloudila Nakonec se dokázalo, že pan Crafford vraždil pouze dvakrát. Třetí smrt byla určena jemu a tentokrát vraždili Poslové boží dvojitého kříže. Pro smrt své první manželky Hortenzie si od této organizace vrah objednal černou vdovu a aby nemusel zaplatit, zastřelil Jeremiaha Pourise. Bratr Jeremyho při výslechu říkal pravdu a tím vnesl do případu jasno. „Jednou za mnou brácha přišel a vykládal mi, že má vynikající byznys. Potřebuje přivézt pro vědecké účely tropického pavouka. Tak jsem tu potvoru přivezl v plastikové krabicii na sendviče,“ vysvětloval Josua. Chtěl pomstít bratrovu smrt, a tak jednou v noci vlezl na bakón bytu manželů Craffordových a otevřeným oknem hodil jedovatého pavouka dovnitř. To však netušil, že zemře nevinná osoba - druhá paní Craffordová. Případ nám připomíná, že zlo může mít mnoho podob, a někdy se skrývá i tam, kde bychom ho nejméně čekali – v nepatrné, ale smrtící bytosti. Ignorance a lhostejnost k přírodě, i té její temné stránce, může potom mít fatální následky. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Kočkovic rodina je snad prokletá. Tři případy z podsvětí jednoho klanu.

Čas načtení: 2019-12-12 13:02:13

Jak indiáni vidí sex

Základním zákonem indiánů je přežití etnika a z toho vyplývá i základní princip, že žena je žena a muž je muž. Kdyby to bylo jinak, tak jejich svět nefunguje a skončí. Tento jednoduchý princip fungoval odjakživa i u nás, pouze v poslední době je snaha o jeho narušení různými aktivistickým skupinami. Je to součást vyčpělosti naší civilizace a její dekadenční sebedestrukce, zatímco u indiánů naopak jejich život jen kypí, muž je mužem a žena ženou se všemi svými povinnostmi a úděly, které jsou mnohdy jakoby tajemně zakotveny v mytologii. Vždyť sám pradávný archetyp lidstva je, že Muž a Žena vystoupali nahoru, na oblohu a stali se Měsícem a Sluncem. Měsíc je velký záletník, a protože má dlouhý penis, na dálku rád kopuluje s mladým dívkami a připravuje je o panenství. To se děje v rovině mýtu. V rovině rituálu dívky připravuje o panenství v rámci práva první noci sám šaman. Je to nebezpečná a náročná činnost, která musí mladíkům ukázat tu správnou cestu do vagíny, jež může být třeba ještě zubatá. Jak vznikly ženy Ano, je mnoho indiánských mýtů o zubaté vagíně. Sám původ žen je základním pilířem amazonské mytologie. Jako například u indiánů Toba z Gran Chaka. Ženy dřív neexistovaly, jen muži, kteří chodili na lov. Stalo se však, že jejich úlovky jim někdo přes noc snědl. První noc hlídal zajíc, ale usnul. Ani papoušek při druhé noci nebyl úspěšný. Teprve vodní pták Wolé uviděl, jak se seshora po laně spouštějí ženy a oběma pusinkami rychle jedí jejich maso. Když jej spatřily, chtěly zmizet nahoru, ale Wolé jim přetrhl provaz a ženy spadly na zem. Všichni muži hned přiběhli a brali si je za manželky, ale Wolé je varoval. Lišák však nedbal se slovy: „Jsou naše, tak nač čekat.“ A vložil do jedné svůj penis. Žena mu jej ukousla a snědla, protože myslela, že jí dal najíst. Lišák zemřel, ale po čase se probudil a připravil odvetu. V lese si jej vyřezal z nejtvrdšího dřeva „palo santo“, vrátil se ke své ženě a hned s ní spal. Žena se mu opět do penisu zakousla svou ozubenou vagínou, ale marně. Lišák ji svým dřevěným penisem vymlátil všechny zuby a nechal jí jen jediný. A tak vznikly ženy, ale přesto ta první cesta může být nejistá, nebezpečná. Šaman toto nebezpečí bere statečně na sebe a defloruje skutečně nebo symbolicky, aby usnadnil náročnou cestu pro nezkušené mladíky. Potom šaman dívky nabádá, aby v životě kontrolovaly všechny své otvory. Uši, aby neslyšely, co nemají slyšet. Oči, aby neviděly, co nemají vidět. Ústa, aby zbytečně neklevetila, a vagínu, aby nebyla promiskuitní. Ale i u chlapců šaman rituálně otevírá otvory cestou emetik: zvracejí a mají průjmy. Hunting economy of sex Vztahy obou pohlaví a jejich sex jsou v amazonské společnosti založeny na ekonomické výměně mezi mužem a ženou. Je to vztah mezi jídlem a sexem. Způsob získávání potravy, její cirkulace a distribuce má zásadní vztah na sexuální život dvojice. Lze říct, že uspokojování obou potřeb je základem existence amazonských indiánů. A tak se nelze ani divit, že v samotné sémantice jsou slovesa jíst a souložit zcela stejná. Podobně koitus znamená jíst vagínu, nebo jíst penis, prostě jídlo je kopulace. To znamená, že manžel musí zajistit zvěř jejím ulovením a manželka je povinna nabídnout sex tomu, kdo jí dá maso následně proměněné v potravinu. Jinými slovy muž kontroluje lov a žena jídlo a sex. Muž má zajištěnou sexuální rozkoš vždy, když ženě dodá úlovek. Úlovkem muž-lovec ostatně vyjadřuje i svůj vztah k matce či k sestrám. Žena říká, že když jí muž odepře úlovek anebo je špatný lovec, ona mu zase odepře sex. Z toho vlastně i plyne sexuální dělba práce, což se odborně nazývá „hunting economy of sex“. Jdeme-li však do hloubky těchto vztahů, je zde prvotní snaha někoho uspokojit, a tím i následně uspokojit sebe. Nikdo u indiánů neloví jen pro potěchu z lovu, na rozdíl od našich lovců, kteří loví o překot a v jakémkoliv množství, často jen pro zvrácenou chuť zabíjet, pro výdělek anebo pro sebeprezentaci. U indiánů se jedná o vztah lovce jako dodavatele a ženy jako příjemce. Na druhou stranu, když žena muži uvaří a on jídlo nesní nebo se v něm jen trochu porýpe, je zde narušena reciprocita. Znamená to, že muž jí, a tím pádem má i sex jinde a ne doma. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Z výše uvedeného má muž k lovu a k úlovku silný erotický vztah! A k tomu se on musí náležitě připravit. K lovu musí jít zásadně sexuálně neukojen, speciálně umyt, dráždivě navoněn, s čistými zbraněmi, výrazně namalován, ozdoben zvláštními magickými amulety a vybaven zpěvy, kouzelným zaříkáváním. Jedině touto cestou vznikne vztah mezi lovcem a lovenou zvěří. Na lov jde muž pouze s vědomím erotického aspektu lovu a vlastně sexuálního vztahu k lovené zvěři. To jsou lovecké rituály a bylo by nečestné zvěř nějak odbýt a oklamat. Indiáni říkají, že zvěř se stejně nenechá oklamat a hloupý muž by tím jen dával všanc svůj vlastní sex s manželkou. Našimi slovy dneška: láska prochází žaludkem, čili sex prochází žaludkem a je prováděn s tím, který ženě zajistí ekonomiku. Rozpor mezi čichem a zrakem V sexu je u indiánů ze všech lidských smyslů nejdůležitější čich, oproti zraku u nás. Indián může mít doslova zavřené oči a jen čichem hledat tu vyvolenou ženu, pro něj správnou a přirozenou vůni, pižmo, i třeba se zavřenýma očima bez ohledu, zda jeho nastávající má třeba plátěné uši či je hrbatá. A stejně tak v obráceném gardu. I žena si vybírá jako muž, podle vůně. A z těchto důvodů se indiáni nelíbají, protože jim to nic o nich vzájemně neříká, ale třou si o sebe nosy, očichávají se. Prostě tak, jak je tomu u zvířat a jak to je přirozené, tak, jak to zařídila Matka příroda. A my přece nejsme nic jiného než také zvířata, že? Šaman u kmene Yawalapiti na horním Xingú v centrální Brazílii zaučuje mladíky v klauzuře v rámci přípravy k náročné iniciaci dospělosti. Učí je teoreticky všemu, jejich mytologii, přírodě, lovu, rodině, výchově dětí, životu a smrti, ale také sexu. Budoucí muži se zde dozvídají například o důležité vůni „ahí“, což je vůně, ryb, krve a spermatu, přeneseně sexu. Také ženy při menstruaci vydávají vůni „ahí“. Tu zato nevydávají nedospělí mladíci a dívky, ani starci a stařeny. Božstva také v pradávnu proměnila ženská rodidla v ovoce „genipapo“, z jehož šťávy se dělá černé barvivo. Toto ovoce proto vydává silnou vůni „ahí“, vůni sexu. Z těchto důvodů mladíci v klauzuře mají alimentární restrikci a nesmějí jíst ryby, i když je to hlavní potravina Yawalapitiů, nesmí se malovat černou barvou. A logicky nesmí souložit. Také menstruující ženy vydávající vůni „ahí“ nesmějí být v jejich blízkosti. Naopak, když po několika letech končí jejich klauzura, namalují si tělo černým barvivem „genipapo“, čímž veřejně oznamují, že nyní jsou dospělí a mohou kopulovat. Samozřejmě i u indiánů na velikosti penisu záleží a je předmětem mnoha mýtů a diskusí. Šaman jim i v tomto radí cestou napodobovací magie. Měsíc má velmi dlouhý penis, a proto při úplňku se mladíci dívají na Měsíc a tahají se za nos. Vždyť i my říkáme podle nosa poznáš kosa. Mužnost je věc složitá V rámci iniciačních zkoušek chlapců, vedle těch duchovních, jsou i fyzická trýznění plná bolesti a tekoucí krve z jejich těl. My je odsuzujeme jako něco barbarského, ale je to příprava na tvrdý život a mimochodem je zde i jeden důležitý aspekt. Svou tekoucí krví se mladíci vlastně vyrovnávají dívkám s jejich první menstruací, s jejich první tekoucí krví. To by se možná mohlo feministkám líbit. Nicméně v indiánské společnosti je vlastně ve všem obsažen prvek sexu. Muž si nikdy nepřipravuje „chacru“, pralesní políčko, jen pro sebe. Kácí stromy a vypaluje je pouze v případě, že bude mít ženu a rodinu, a tím pádem sex. Podobně muž nestaví dům nikdy jen pro sebe, ale pouze v případě že bude mít ženu a rodinu, a tím pádem sex. Když je muž neschopen připravit „chacru“ nebo postavit dům, nebo je špatný lovec, vnáší problémy do manželství a žena má právo represe cestou odmítnutí sexu. Sama mužnost muže je věc složitá i u indiánů. Nemylme se, že ne. O tom již zase hovoří jejich pradávné mýty. Kdyby se náhodou žena posmívala svému manželovi ohledně jeho virility, mužné schopnosti, chlap by raději zmizel z povrchu zemského. V mýtu se tak opravdu stalo, muž se hanbou raději proměnil v pásovce a zahrabal se do země. Tak vznikli pásovci. V realitě si ženy o svých mužích často vyprávějí, když u řeky perou prádlo. Je však nepřijatelné, aby o svém muži mluvily špatně, a zcela zavrženíhodné je inzultovat jej urážkou o jeho mužnosti. To by raději zmizel a v ponížení uražen odešel. Cílem sexu jsou děti Sex je však především i důležitou a jedinou cestou k početí dětí. To je hlavní cíl manželství. Je to plnění zákona kontinuity, zákona o přežití kmene, osady, komunity. U Kofánů v ekvádorské Amazonii jsem zažil případ muže, který se se svou mladou a krásnou manželkou nedočkal dětí. V tom případě se manželství rozpouští, končí. On ji však stále chtěl mít, a tak si vzal za další manželku její matku, tedy svoji tchyni, protože tam měl jistotu, že je opravdu plodná. A pak se „rozjela“ i jeho původní žena, dcera jeho nové manželky, a dala mu také děti. Pro ně jejich babička byla zároveň manželka i tchyně jejich tatínka. U indiánů Ece´je na amazonském pomezí Peru a Bolívie je jakákoliv cesta k získání ženy legitimní: vysloužit si ji prací u budoucího tchána, ukrást ji komukoliv, kdo je trochu slabší a neplní si čtyři funkce rodiny, nebo ji unést z jiné komunity či kmene. Fungovala zde donedávna polygynie, mnohoženství, často asociační, kdy si starý chlap vzal mladou holčičku jako adoptivní dceru, a když mu za pár let dorostla do dospělosti 12–13 let, proměnila se v jeho další manželku. Staří muži měli mladé dívky a staré ženy měly mladíky, což je docela fajn. Všichni si tak vzájemně prodlužovali svoji potenci a sexuální štěstí v pokročilém věku, mladí a mladé se o ně navíc starali, což nazývám jejich důchodovým zaopatřením. Poznal jsem však i případ, že starší indián si tak s mladou dívenkou budoval svoji jistotu pro své stáří, ale přišel mocnější chlap, který mu ji nakonec ukradl i s jejich synem. Byl to syn šamana Yohahé, César, který nakonec, když jsem k nim přijel po 46 letech letos v létě, měl sedmnáct dětí s pěti manželkami, některé měl buď současně, jiné postupně. Všechny děti se cítí jako jedna velká rodina a nikdo nikomu nic nevyčítá, proč měl tu a pak zas jinou. Všichni jsou spokojeni a mají se rádi i s hromadou vnuků a pravnuků. César se prostě zasloužil o svůj kmen. U indiánů nebyla v manželství ani v životě nikdy žádná jistota, což všechny aktéry přirozeně nutilo být aktivní v ekonomice i v sexu, kdy schopnější a silnější vítězil. Chytrý byl i systém sororátu, když muži žena zemřela, automaticky na její místo nastupovala její mladší sestra, a tak si je někdy vzal rovnou obě najednou. I v opačném gardu byla žena zajištěna. Nebyla tu žádná diskriminace! Když jí zemřel muž, automaticky podle zákona levirátu nastupoval na jeho místo mladší bratr. Tehdy jsem zažil i případ dvou bratrů, Matea a Davida. David měl spoustu dětí a Mateo nic moc. Neřešili, zda Mateo byl nebo nebyl plodný, nebo jinak neschopný, ale bratr jednoduše vypomohl u jeho manželky, a tak měl i Mateo děti. A opět žádné vyčítání. Bohužel řada forem manželství se již nekoná pod tlakem naší civilizace, i počty dětí se v rodinách snižují. Mladá indiánská generace, podobně jako ta naše, mnohdy již dává přednost sledování televize a mobilních aplikací před sexem s pravidelným početím. Rodiny s desítkami dětí jsou již výjimkou, počty klesají k pěti, čtyřem. Obávám se, že při mé další návštěvě budou počty i nadále klesat. Bohužel to je cena za to, že my i oni žijeme materiálně bohatší život. Čím chudší, tím víc sexu i dětí, čím bohatší, tím méně sexu i dětí. {/mprestriction}  Autor je etnolog.

Čas načtení: 2024-07-04 06:09:57

Je správné mít tři manželky současně?

Podívejme se do přírody zde má často vůdce smečky více samic jenom pro sebe, nebo se podívejme na některé nábožensví kde může mít muž více manželek. Je mnoho mužů co jsou silní a chytří a tak by si mohli dopřát i tři manželky, naproti tomu je mnoho mužů co jsou slabí a hloupí těm bude …Pokračovat ve čtení Je správné mít tři manželky současně?

Čas načtení: 2024-07-16 06:00:01

Navštívili jsme to, co zbylo z Discolandu Sylvie. Hnízdo neřesti, které vydělávalo milion za noc

Místo, kde se psaly dějiny pražského podsvětí. Tak by se dala popsat nenápadná křižovatka Primátorské a Zenklovy ulice v pražské Libni, kde stál Discoland Sylvie – společné dítě Ivana Jonáka, jeho manželky Ludviky a německého podnikatele Helmuta Hugera. Jonák měl vždy podnikavého ducha – před rokem 1989 pracoval nejdříve jako popelář, díky své vynalézavosti ale sametovou revoluci vítal už jako taxikář za volantem tehdy málokdy vídaného mercedesu. Ze začátku chtěl Ivan Jonák do politiky – na legendární fotce dokonce drží Karlu Krylovi popruh kytary, když hraje zaplněnému Václaváku, rychle však pochopil, že byl stvořen pro úplně jiný druh byznysu. Úspěšné podnikání Výmluvný Jonák dokázal přesvědčit výše zmíněného německého podnikatele Hugera, aby mu půjčil skoro čtyři sta tisíc marek, tedy tehdy těžko uvěřitelných devět milionů korun, na stavbu klubu. Právě v pražské Libni pak vyrostlo něco, co v hlavním městě ani celém Česku nemělo obdoby. Discoland Sylvie nesl jméno po Jonákově nejstarší dceři. A Pražané tenhle klub milovali, nehledě na sociální skupinu, do které se řadili. V Discolandu jste potkali vysoké politiky, áčkové celebrity včetně Karla Gotta, ale i lidi, kvůli kterým byste i za bílého dne přešli na druhou stranu ulice. Rekrutovalo se tu vedení tehdejšího Berdychova gangu, tedy David Berdych a Jaromír Prokop. V jednom domě jste našli všechno. Diskotéku, erotický klub plný lehkých holek, ale i kuchyni, která byla připravená podávat vybrané pochoutky. Klub podle Jonákových slov vydělával i bezmála milion korun za noc. Byly tu koncerty legendárních devadesátkových hvězd, ale odehrávaly se tu i kriminální příběhy, nad kterými zůstává rozum stát. Přímo před klubem se třeba střílelo, když tu neznámý muž spáchal atentát přímo na Jonáka. Tomu však vrah, ač mířil na hlavu, „pouze“ prostřelil čelist, když obdivoval kolegovo nové auto. Bylo to krátce poté, co si měl Jonák objednat vraždu vlastní manželky, za tento čin byl později odsouzen na osmnáct let.  Jonák, Mrázek a vražda na každém rohu. Seriál Devadesátky připomíná odvrácenou stranu nové demokracie Číst více Smutný osud Jonáka i Discolandu Zatímco byl „otec“ Discolandu ve vězení, jeho dítěti se nedařilo a budova pomalu chátrala. Mramorový interiér, kvůli kterému při stavbě Jonák uplácel vedoucího blízkého lomu, někdo ukradl, stejně jako ostatní vybavení, které se dalo zpeněžit. Když Jonáka v roce 2014 propustili z vězení, našel dům v Libni v dezolátním stavu a zatížený exekucemi. Proběhla sice snaha o uspořádání brigády na obnovu Discolandu, zlomený Jonák ale neměl dost sil ani prostředků, aby na smutném osudu bývalé diskotéky dokázal něco změnit. Zemřel v roce 2016. Po několika letech změnil Discoland majitele. Koupila jej firma Petra Michovského, podnikatele s nemovitostmi a vlastníka stavební společnosti. Nejdříve budova sloužila jako ubytovna pro dělníky, jakmile se ale vyřídily všechny náležitosti, začala přestavba na bytový dům. Vlastník si však zřejmě roli nového majitele legendární nemovitosti neužívá a na mediální dotazy nereaguje. Nejinak tomu bylo i v případě dotazů redakce Čtidoma.cz. Nezbývalo nám tedy než se na současný stav toho, co zbylo z Discolandu, zajet podívat osobně. Konec Discolandu: Vražda Jonákovy manželky ukázala, komu skutečně patřila gangsterská diskotéka Číst více Dům je k nepoznání Dům, ve kterém se odehrálo mnohé, byste už dnes nepoznali. Z Discolandu se pod taktovkou stavební firmy pomalu stává luxusní bytový dům. Poté, co proběhla částečná demolice, se začíná znova stavět. Tam, kde byl nevzhledný dvorek, rostou garáže, na místě, kde byl spáchán na Jonáka onen podivný atentát, jsou teď buňky pro stavební dělníky. Když jsme s nimi prohodili pár slov, zjistili jsme, že nejsou z Česka a že nemají ani ponětí, že pracují na domě, ve kterém mimo jiné začínali David Berdych a Jaromír Prokop, vůdci jednoho z nejbrutálnějších gangů v naší historii. Z původního domu zbyla jen hrubá kostra, která posloužila jako základ moderní budovy, která na místě vzniká. Když jsme byli u domu před dvěma lety v měsících, kdy místo zpopularizoval seriál České televize Devadesátky, zvenku byla budova téměř beze změny a díky zásahům filmařů by člověk nepoznal, že místo zavřelo už před lety. Za více než dva roky se ale dům změnil k nepoznání a zanedlouho bude hotovo. Čtyřpatrová budova pak bude legendární Sylvii připomínat už jen svou adresou. Na fotografie současného i bývalého stavu se můžete podívat ve fotogalerii. Zdroje: Autorský článek, kniha Ivan Jonák: Sex, Disco, Revoluce!  KAM DÁL: Jak jsme nakupovali v Sovětském svazu: Kilo salámu za dva ruble a šampaňské za hubičku

Čas načtení: 2020-07-23 07:30:29

Ministryně spravedlnosti na válečné stezce

Dočetl jsem se, že paní ministryně Marie Benešová v roli kárné žalobkyně nabádala kárný senát Nejvyššího správního soudu, aby se nenechal ovlivnit falešnou soudcovskou solidaritou. Přiznala tak existenci těžké choroby, řádící v justici a státním zastupitelství, která nahlodává smysl soudců a státních zástupců pro odpovědný přístup k výkonu úřadu: oprávněně počítají s tím, že nadřízení nebudou mít chuť je kárat za nepřístojnosti, a pokud je přece jen pošlou před kárný soud, dostane se jim ze solidarity vstřícného a laskavého zacházení. Paní ministryně mě překvapila. Na rozdíl od ní, s kterou jsem nikdy nepřišel do osobního styku, jsem míval dobré až velmi dobré vztahy s některými z jejích předchůdců a jejich pohledy na situaci v justici a státním zastupitelství mi byly blízké. Ale nepamatuji si, že by někdo z nich brojil proti falešné solidaritě. Solidární ochrana hříšníků Falešná solidarita se snoubí s vírou, že nezávislost soudců a státních zástupců je oprávněním k   ničivým zásahům do lidských životů, a v tomto spojení zaručuje otalárovaným kastám beztrestnost za jakékoli poklesky. Pokud tedy Marie Benešová vstoupila na válečnou stezku potírání těchto nešvarů, zablesklo se na časy a bylo by na místě ji v ušlechtilém úsilí podporovat. Nechvalme ale dne před večerem. Jedna vlaštovka jaro nedělá. Mohlo jít o náhodný projev, vyvolaný velkým pohoršením nad jednáním kárně žalovaného soudce Alexandra Sotoláře. Její vystoupení nenavazuje na jiné obdobné projevy v minulosti a nemusí mít v budoucnu pokračování. Pokud by Marie Benešová chtěla potírání stavovské solidarity učinit trvalým prvkem své resortní politiky, musela by si zajistit podporu aparátu ministerstva, jenž filtruje jí adresovaná podání a doporučuje řešení. Dosáhnout toho by nebylo snadné, protože by bylo nutné překonat setrvačnost myšlení úředníků, tradičně nepřátelských vůči občanské chátře. Vidí jen odlidštěný trestní spis a nedojímá je utrpení postižených a jejich rodin a přátel. Podle toho nakládají s obviněnými a jejich příznivci. Na řadě příkladů mohu prokázat, že kořenem solidární ochrany provinilců je excesivní pojetí institutu rozhodovací nezávislosti: cokoli soudce nebo státní zástupce dělá, je projevem využití jeho práva na nezávislé rozhodování. Ochrana se vztahuje i na administrativní a správní úkony, u nichž většinou by žádná „lidová tvořivost“ neměla být možná. Kárné agenda je prostorem, v němž se vymezuje ostrá hranice mezi myšlením obětí justičních nešvarů a jejich ochránců na straně jedné a bezcitnou státní mocí na straně druhé. Projevuje se to v téměř naprosté beznadějnosti pokusů o vyvolání kárného řízení proti provinivším se soudcům a státním zástupcům. Úředníci, obklopující kárné žalobce, se téměř vždy solidarizují s napadeným hříšníkem a kární žalobci, pro které je výkon této funkce okrajovou částí jejich pracovní náplně, nemají sílu, zájem, ani čas hradbu solidarity prorazit. Zejména přímí nadřízení provinilců projevují nechuť k situacím, ve kterých by denně potkávali kárně žalované. Ale výše postavení kární žalobci naopak s oblibou postupují kárné návrhy směrem dolů, ač nepochybně jsou věcně i místně přísluší a formulace zákona nepřímo umožňuje překladatelům návrhů, aby si kárného žalobce zvolili. Znám dokonce případy, kdy kární žalobci „úkolovali“ ministra, jenž je pro většinu případů univerzálním a nejvyšším kárným žalobcem. Klasickou ukázkou solidární ochrany hříšníků je mnou často vzpomínaný „znojemský justiční zločin“: případ soudců, kteří nepovolili obnovu procesu odsouzenému, jenž byl prokazatelně odsouzen za čin jiné osoby. Na základě rozsudku Nejvyššího soudu ČR nakonec obnovu procesu povolit museli a postižený žadatel se po dalších několika letech obnoveného procesu domohl pravomocného zproštění. Nenašel se kárný žalobce, který by je za zjevně zločinné rozhodnutí poslal před kárný senát a po vypršení objektivní procesní lhůty návrh na trestní řízení pro zneužití pravomoci zablokovalo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. „Nekonečný“ počet provinění Kárného provinění se podle úředníků nedopustila předsedkyně kárného senátu, která nevložila do kárného spisu soubor listin, jejichž obsah by stavěl kárně žalovanou do nepříznivého světla. V soudní síni se pak o ní mluvilo jako o odborně zdatné a navýsost spravedlivé soudkyni, ačkoli právě probíhalo řízení o obnovu procesu odsouzeného, jemuž udělila vysoký trest za skutek jiné osoby. Pod formální záminkou nepoužitelnosti nelegálně pořízeného zvukového záznamu kárný žalobce ušetřil postihu soudkyni, která na poradě senátu mluvila urážlivě o obhájcích a obviněných a používala vulgární výrazy. Její monolog se dostal do veřejného prostoru a vyvolal poměrně velké pohoršení veřejnosti. Kárný žalobce si přisvojil právo předjímat rozhodnutí kárného soudu a návrh odmítl na základě domněnky, že kárný soud by nelegálně pořízený zvukový záznam jako důkaz odmítl. Stejně tak s požehnáním kárných žalobců uplatnil své domněle posvátné právo na libovůli státní zástupce, který s vědomím neprůchodnosti podal odvolání proti zprošťujícímu rozsudku odsouzené, jež s jeho přičiněním musela strpět osmileté trestní stíhání, dočasně se dostala do vězení a dva poslední roky stále žila v postavení obžalované se všemi nepříjemnostmi, z toho vyplývajícími. Prodloužil zcela zbytečně její cestu ke zprošťujícímu rozsudku o sedm měsíců. Perličkou byl neúspěch návrhu na kárné řízení s kárným žalobcem, který na podnět ke kárnému řízení vůbec nijak nereagoval a nechal marně vypršet svou subjektivní procesní lhůtu. Ministerským úředníkům jeho chování nepřipadlo zvláštní: občanská chátra nemá nárok na odpověď. Velkorysým projevem ochrany provinilců bylo zamítnutí návrhu na kárné řízení s kárným žalobcem, který opakovaně ocenil jednání různých soudců jako nevhodné, ale k odpovědnosti žádného z nich nepovolal. Jeho přístup tak nabyl povahu systémového selhání. Kárnému stíhání unikl státní zástupce, který zneužil dokumentaci o gynekologickém vyšetření manželky vazebně stíhaného k jejímu ostouzení. Jeho nadřízení usoudili, že s čímkoli, co někdo vloží do spisu, může státní zástupce činit, cokoli mu je libo a na ponižování těhotné ženy má svaté právo. Ochrany ze strany kárného žalobce se dostalo státnímu zástupci, který se pokusil uvalit předběžnou vazbu na obviněného, jenž právě vyšel z vazby po složení rekordní kauce. Kárný žalobce přitom jeho postup označil za vadný. Ministerští úředníci vzali pod ochranu soudce, který rozdal státnímu zástupci a obhájcům nosiče dat, na kterých kromě kopií dokumentů ze spisu byly intimní fotografie manželky obžalovaného. Ve vyjádření pro navrhovatele sofistikovaně obhajovali právo soudce na zpřístupnění kopií listin ze spisu nepovolaným osobám, ale k hanebnému zacházení se soukromými fotografiemi se vůbec nevyjádřili. V tomto případě podala kárný návrh i Česká advokátní komora. Ani její autorita neprolomila hradbu solidárního přístupu k soudcům. Takto bych mohl ještě dosti dlouho pokračovat. Spokojím se připomenutím, že nositelé falešné solidarity téměř vždy argumentují právem soudců a státních zástupců na nezávislé rozhodování. Upřímnost kritického postoje Marie Benešové ke stavovské solidaritě prověří až její další rozhodování o kárných návrzích. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-12 17:09:32

Šúsaku Endó: Hluboká řeka (ukázka z knihy)

Poslední román japonského autora Šúsakua Endóa se zaměřuje na hledání smyslu života tváří v tvář utrpení. Endó, kterého celý život zajímala náboženská zkušenost, v této knize rozšiřuje záběr a vedle křesťanství a buddhismu zahrnuje do knihy i indický hinduismus. Hlubokou řekou z názvu knihy je posvátná indická řeka Ganga. Skupina japonských turistů se vydává na cestu do Indie a s sebou si přiváží své bolesti, ztráty, hledání. Mezi postavami najdeme čerstvého vdovce, který se vyrovnává se ztrátou manželky, válečného veterána, kterému se vracejí vzpomínky na trýznivé okamžiky za války, kněze prožívajícího krizi víry, ženu prožívající nenaplněné manželství a vracející se ke své studentské lásce. Ukázka z knihy: Kapitola sedmá BOHYNĚ Isobeho by nikdy ani ve snu nenapadlo, že bude někdy v hodně vzdálené zemi sedět v hotelovém pokoji a v duchu se ohlížet zpět na svůj manželský život. Ve svých životních plánech vždy počítal s tím, že on jako muž zemře dříve než jeho žena, ale příliš už neuvažoval o tom, jak ona potom bude žít. Předpokládal, že na živobytí jí postačí jednak příjem ze starobního pojištění a jednak také jejich naspořené peníze. Jeho nejasnou představou, skrytou kdesi v podvědomí, bylo, že až přijde ten čas, nějak už se to vyřeší. Při bližším zamyšlení byl Isobe prostě mužem starého tradičního ražení, který svému manželství nepřikládal hlubší význam a důležitost.             „Miloval jsem svou ženu vůbec?“             Tuto otázku si Isobe kladl po manželčině smrti ve dnech osamění a prázdnoty pokaždé, když jeho pohled padl na některou z věcí a předmětů denní potřeby, jež patřívaly jeho manželce, ať to byly jídelní hůlky, ložní pokrývky či šaty pověšené ve skříni. A snažil se při tom vyrovnat s těžko slovy vyjádřitelnými pocity lítosti a smutku. Ale jako většina japonských manželů se během svého manželství vůbec nikdy vážně nezamyslel nad tím, co je to vlastně láska.             Manželský život pro něho byl dělbou práce mezi mužem a ženou, kteří si oba mají navzájem pomáhat a pečovat o své potřeby. Žijí spolu pod jednou střechou, ale když rychle pominou pocity počáteční zamilovanosti, stává se otázkou, co dál, jak kdo z nich bude moci být tomu druhému užitečný, jaké mu poskytne pohodlí a péči. Na rozdíl od manželství v cizích zemích nebylo důležité, zda manželka ve snaze podporovat manželovu kariéru bude společensky aktivní, anebo bude o sebe maximálně pečovat, aby byla neustále žensky atraktivní. Za nejdůležitější manželčinu povinnost považoval to, aby den co den, když se muž nervově vyčerpaný vrátí ze zaměstnání domů, ona pro něho připravila místo, kde by si mohl dokonale odpočinout a ona by dovedla trpělivě snášet i jeho špatnou náladu a nároky.             V tomto slova smyslu jeho žena Keiko byla určitě dobrou manželkou. Ani doma, ani mimo dům si nikdy nedovolila mluvit do jeho záležitostí. Pravda, co se zjevu týče, měla své nedostatky, ale vždy se chovala rezervovaně a držela se skromně stranou.             Kdysi v proslovu, který měl na svatební hostině jednoho z mladších kolegů, prohlásil: „Manželka by měla být pro svého muže něco jako vzduch. Když se vám nedostává vzduchu, jste v potížích, ale vzduch je očím neviditelný. Nemluví vám do věcí. Pokud se manželka stane takovým vzduchem, pak manželství bude úspěšné a trvalé.“             Z řad mužů kolem stolu se ozval smích, někteří mu dokonce zatleskali.             „Pro manželský život stačí, když je tichý a monotónní.“             Isobe si již nyní nevzpomínal, jak se při tomto projevu tvářila jeho žena, sedící na vedlejším sedadle. Protože manželka toho večera ani v taxíku, ani po návratu domů neřekla jedno jediné slovo, předpokládal, že s obsahem jeho řeči souhlasila.             Jenže on v tom svém proslovu nezmínil jednu důležitou věc. A sice tu skutečnost, že taková tichá, obyčejná a bezvýrazná, tedy podle Isobeho slov ideální manželka, postupem času začne být únavná.             A upřímně řečeno, právě v době, kdy se konala tato svatba, procházel Isobe obdobím, k němuž dochází v každém manželství – prostě jej žena začala unavovat. Jedním z důvodů bylo právě to, že jejich manželský život byl až příliš obyčejný, klidný a monotónní. Když si manželé začnou být navzájem vzduch, tak jak o tom hovořil ve svém projevu, a manželka přestane být pro svého manžela čímkoli jiným než právě jen a jen tou manželkou, přestane být pro muže i ženou.             Isobe v žádném případě nepovažoval Keiko za špatnou manželku. Ale v té době, kdy byl stále ještě mužem v nejlepších letech, si ve své sobeckosti začal hledat i něco jiného než manželku. To, co hledal, byla žena v pravém slova smyslu. O rozvodu samozřejmě ani v nejmenším neuvažoval. Nebyl už žádný mladík, a tak si moc dobře uvědomoval, že manželka a milenka nejdou spolu moc dobře dohromady. Upřímně si přiznával, že asi dvakrát nebo třikrát si trochu zahrával s ohněm. Požár z toho naštěstí nikdy nebyl.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} ~ Jednou z jeho partnerek byla majitelka italské restaurace na Ginze, kde jeho firma občas pořádala pracovní večeře a posezení. Byl to zajímavý podnik, protože v něm podávali jak domácí japonská jídla, tak italskou kuchyni, což bylo pro pohoštění různých zákazníků firmy velice výhodné.             Ta žena se v zájmu obchodu vždy oblékala a líčila tak, aby vypadala mnohem mladší, než byl její skutečný věk. Nebála se nosit červené šaty, do vlasů si vázala po dívčím způsobu černé stuhy, a na bíle prostřené stoly kladla talíře rukama, jejichž prsty poutaly pozornost dokonalou manikúrou. Ve snaze mít co nejspokojenější zákazníky, věnovala pozornost každému detailu a vždy se snažila, aby i ti, kdo restauraci navštívili poprvé, odcházeli spokojeni a s dobrým dojmem.             Tato podnikatelka, která byla pravým protipólem jeho manželky, byla pro Isobeho partnerkou, jež mu poskytovala v dostatečné míře vše, co mu v tehdejší době manželka poskytnout neuměla. Dokonce se té ženě svěřoval s různými starostmi, mluvil s ní i o tom, že jejich adoptivní dcera, která tenkrát chodila do nižší střední školy, ho zcela bezdůvodně nenávidí. Načež ona mu se smíchem odpověděla: „Naše dcera byla taky taková! Jednu dobu strašně nesnášela mého manžela, vůbec na něj nepromluvila a vyhýbala se mu.“             „A proč?“             „Protože její otec měl ve zvyku pít různé přípravky a nápoje na posílení zdraví a vitality. Děti si v tom věku vysní, jak by měl vypadat ideální otec, a když se skutečný otec od toho ideálu až příliš odlišuje, pojmou k němu téměř nenávist.“             „Jaký asi má být takový ideální otec?“             „Je to sportovec vysoké štíhlé postavy, ale především je hodný a laskavý,“ odpověděla mu opět se smíchem. „Zkrátka a dobře takový ten tatínek, jaký se vidí v amerických filmech. Jenže její otec se pořád tvářil strašně unaveně a na nádraží, přímo na nástupišti a všem na očích, do sebe lil posilující nápoje na obnovu životní energie. A celou neděli nedělal nic jiného, než že koukal na televizi. Dospívající dívka pak má pocit, že ji otec zradil a vůbec mu na ní nezáleží.“             Smích té ženy se silně podobal smíchu herečky Kiwako Taičiové, která se často objevovala na televizních obrazovkách. Když se to tak vezme, vlastně i rysy její tváře a postava Isobemu připomínaly slavnou herečku.             „Aha, takže otec, co pije posilující drinky, dětem tedy vadí, ano?“             Isobe v duchu porovnával tuto ženu, která mu v rozhovoru odpovídala tak hbitě, jako když tenisový míček létá ze strany na stranu, se svou manželkou. Jeho manželka by mu na jeho otázku s největší pravděpodobností řekla: „To je proto, že s ní mluvíš příliš příkře. Mluvíš s ní, jako bys mluvil s hochem.“             Isobe s touto ženou chodil po barech, ale pouze při jedné příležitosti došlo mezi nimi k něčemu, co by se dalo nazvat chvilkovým nedopatřením. Ale ta chytrá žena moc dobře věděla, že Isobe není natolik lehkomyslný, aby se kvůli ní rozváděl a zřekl své rodiny. A i Isobe si uvědomoval, že pro muže, kterému se pomalu blíží padesátka, by rozvod byl pohromou.             Isobe do dnešního dne neví, zda mu manželka na tyto zálety přišla nebo ne. Každopádně se o nich ani slovíčkem nezmínila. I když o nich možná věděla, tvářila se, že neví. Když to nakonec skončilo, cítil se Isobe trochu provinile, ale rozhodně neměl pocit, že by byl manželce nevěrný. Jeden nebo dva takové flirty nemají podle něho na manželský svazek žádný vliv. Zkrátka a dobře, jeho manželka se mu prostě stala bytostí, která pro něho byla ženou asi tak, jako jeho sestra. Namísto toho si mezi sebou v průběhu let vytvořili pevný, ale očím neviditelný vztah vzájemné solidarity, který postupem doby ještě sílil.             Dal by se tento vztah solidarity nazvat manželskou láskou? Tenkrát Isobemu něco takového vůbec nepřišlo na mysl, ale když jeho manželka onemocněla rakovinou a ošetřující lékař mu sdělil, kolik času jí ještě zbývá ze života, prožil šok a zmocnil se jej děs ze ztráty celoživotní družky. Nebe venku za oknem mělo v tu chvíli olověnou barvu a zvenčí se ozýval hlas prodavače pečených batátů.             Pak následovalo to její sténání a slova, která se měla stát jejím posledním přáním. Isobeho by nikdy nenapadlo, že jeho manželka může projevit tak silnou a vášnivou emoci. Žili spolu sice dlouhá léta, ale o tom, že jeho žena ve svém srdci chová podobné přání, neměl nejmenší tušení. A on jí dal svůj slib a tento jeho slib začal pro něho po troškách nabývat stále hlubšího významu… Takže teď kvůli němu přijel až do této cizí země…   Šúsaku Endó (1923–1996), přední japonský romanopisec, kritik a dramatik se narodil v Tokiu, žil v Manždusku a studoval v Evropě. Coby katolík se v Japonsku každý den zakoušel náboženskou diskriminaci, ve Francii zas rasismus. V roce 1966 vyšel jeho historický román Mlčení, vyznamenaný Tanizakiho literární cenou, který přinesl autorovi světovou proslulost. Pozdější próza Samuraj o střetu prvních Japonců přicházejících do Evropy se západní kulturou, získala Nomovu literární cenu. Posledním významným Endóovým dílem je Hluboká řeka, v níž je téma hledání smyslu života umístěno na pozadí konfrontace japonské a indické spirituality a kultury.   Přeložila Vlasta Winkelhöferová, nakladatelství Vyšehrad, Praha, 2019, 1. vydání, váz., 284 stran.

Čas načtení: 2024-02-19 07:47:00

Podnikatel má tři manželky: Pochvaluje si uklizený dům a několikanásobný příjem!

Poněkud netradiční vztah udržuje Mazayah Andrews z americké Floridy. Doma má totiž hned tři manželky. Osmatřicetiletý muž v roce 2016 začal randit se Stephanie Almonteovou (30), následně se do vztahu přidala Rose Zelayaová (30) a pak Dezeray Carreraová (23). Všichni společně žijí v jednom domě a Mazayah si polygamní vztah nemůže vynachválit. Mají prý několik příjmů, a navíc je jeho dům stále čistý.  

Čas načtení: 2024-02-22 13:00:01

Krutý osud legendy: Se Štěpničkou se komunisté nemazali, ztráta manželky ho málem zabila

Slavná herečka Jiřina Štěpničková chtěla v padesátých letech minulého století uprchnout z Československa se synem Jiřím v náručí. Padla však do léčky agentů StB a místo na svobodu putovala na patnáct let do vězení v Pardubicích. Nikdy se však nevzdala a možná právě po ní Jiří Štěpnička zdědil vnitřní sílu a odhodlání překonat i nejsložitější období. „V srdci české kultury, kde se zrodili nezapomenutelní umělci, kteří svým talentem obohatili nejen naše divadelní prkna, ale i filmové plátno, vyniká jedna hvězda zvláště jasně. Pan Štěpnička je nejen ikonou českého filmu a divadla, ale i vyhledávaným dabérem a rozhlasovým vypravěčem. Tento charizmatický umělec patří mezi elitní charakterové herce, jejichž počet je v našem malém Česku bohužel na úbytě,“ vysvětluje pro Čtidoma.cz Pavel Filandr. Za vraždu tří komunistů v Babicích režim pověsil jedenáct lidí. Většinu z nich bezdůvodně Číst více Image kouč - Jeho hlavním zaměřením je konzultovat s klientem oblékání (včetně poradenství ohledně nákupu), osobní styl, řeč těla a etiketu. - Vede klienta procesem zhodnocení jeho životního stylu, pomáhá mu změnit  celkovou image. Strach, že se rodině něco stane Štěpničkův život vlastně tak trochu kopíruje bezpočet velkých rolí, které ztvárnil. Odráží tragédie i radosti. Schopnost ztvárnit mnoho výrazných rolí dokazuje, že je skutečným mistrem svého řemesla. „Jeho osobní charizma a hlas, který propůjčuje světovým hercům, jsou prostě dokonalé. A není divu, že si jeho přítomnost na scéně nebo na plátně vždy vyžádá vaši plnou pozornost. Ale co dělá Jiřího Štěpničku opravdu výjimečným, je jeho charizma a šmrnc. Jeho přirozený šarm a schopnost vtáhnout publikum do děje jsou neuvěřitelné. Je to chlap, který ušel kus cesty životem a na této cestě nasbíral nejen životní moudrost, ale i uměleckou hloubku, kterou tak ochotně sdílí s námi všemi,“ usmívá se vyhledávaný image kouč. Drsné dětství však Štěpničku podle mnohých poznamenalo v tom smyslu, že žije v neustálém strachu, že se něco pokazí a že se s jeho rodinou něco stane. Což se bohužel čas od času vyplní. V roce 2008 na tom byl opravdu špatně, když se jeho syn Jakub pokusil o sebevraždu. Nikdo vlastně dodnes neví, co ho k tomu vedlo. Říkalo se však, že si to herec kladl za vinu. Ztráta milované manželky Nejhorší rána pro sympatického herce přišla v roce 2022, když mu zemřela milovaná žena Jana, se kterou strávil sedmapadesát let. Nikdo je nikdy neviděl se hádat, vzájemně se podporovali a žili jeden pro druhého. „Nevím, jak to zvládat, Jana mi všude schází, ale přes všechny problémy se mi umírat ještě nechce,“ uvedl herec pro Blesk.  Jenže právě to se málem stalo, když na tom byl po odchodu partnerky psychicky tak špatně, že spadl pod tramvaj. Naštěstí vyvázl „jen“ s ošklivými podlitinami a modřinami. Pro Blesk přiznal, že byl duchem nepřítomný a nešťastný ze ztráty manželky. V jeho slovech byla znát obrovská bolest, kterou si procházel. Tragédie legendární Zdeny Hadrbolcové: V den svatby hořce plakala, umírala téměř sama Číst více Naše životy jsou díky němu lepší Přes všechny útrapy však nezapomněl rozdávat radost, což vždycky uměl dokonale. „Pan Štěpnička je skutečným pokladem českého umění, umělcem, kterého stojí za to sledovat na každém jeho kroku, ať už v divadle, nebo na filmovém plátně. Jeho práce obohacuje naše životy, přináší nám radost, smích, ale i zamyšlení. Ať už jste fanouškem divadla, filmu, nebo dokonce rozhlasových her, Jiří Štěpnička vás nikdy nezklame. Jeho dar umění je skutečným důvodem k oslavě a my jako národ bychom měli být hrdi, že mezi námi máme takovou legendu,“ doplňuje pro Čtidoma.cz Pavel Filandr. Štěpničkův talent, cit pro umění a sebeprezentace nikdy nevyjdou z módy. Nejen jeho fanoušci věří, že svůj nezaměnitelný styl ještě dokáže vtisknout mnoha rolím. A je vlastně jedno, jestli to bude v Národním divadle, nebo v „béčkovém“ seriálu. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Nejostudnější závodník v olympijské historii není dopující Rus, ale císař Nero.

Čas načtení: 2024-02-29 08:00:01

Mají Kokta s Ornellou ideální manželství? Zatímco ona si plní sen, on ji shazuje na internetu

Ačkoliv všichni účastníci svůj odlet do Dominikánské republiky do posledního momentu tajili, Ornella Koktová svůj záměr splnit si na Survivoru všechny pubertální sny rozhodně neskrývala. Vše přitom už dříve prozradila její nejlepší kamarádka Agáta Hanychová, která ji popichovala, že si jako matka tří dětí alespoň odpočine a trochu zhubne.  Hvězda seriálu Ulice v slzách. Linda Rybová může přijít o všechno, už asi stačí jen málo Číst více Rozvod s Partyšovou sledovala celá republika O mnohem větší poprask se však postaral její manžel Josef Kokta. Ten je své ženě velkou oporou a o tři děti se rád a podle slov své manželky dobře stará. Přesto přiznává, že peníze domů už nosí jen Ornella a on sám nevydělá nic. A to si s ním Ornella v 19 letech začala v dobách, kdy to byl milionář. Ale také manžel moderátorky Gabriely Partyšové, což způsobilo takový mediální poprask, že znala Ornellu tehdy celá republika. Tím spíš když otěhotněla a porodila Josefu Koktovi syna Quentina. V prvním díle letošního Survivoru se pak nechala slyšet, že mediálně známou se stala díky lásce. I to je jeden z důvodů, proč je dnes mezi celebritami na Survivoru. Nikoliv však jako mediální hvězdička, ale úspěšná podnikatelka, které ve třiceti letech došlo, že si vzhledem k výchově tří dětí nestihla splnit žádné bláznivé sny. Nejezdila na festivaly, nelítala po diskotékách ani necestovala s batohem do neznámých krajin. V tom ji manžel sice zřejmě podpořil, ale na sociálních sítích se zdá, že má o její účasti jasné mínění. I proto se o Ornelle mluví vůbec nejvíc. A to má několik důvodů. Agáta Hanychová ovládla český internet. Luxusní kabelky jí k tomu ale nepomohly Číst více Někdy je Ornella děsná, píše její manžel Prvně zaujaly Koktovy komentáře na sociálních sítích, ve kterých se vyjadřuje tak, že jeho žena určitě nevyhraje, ale alespoň zhubne nebo nepřežije bez jídla. Vše vyznívá tak, že se jí spíše směje, než že by jí věřil v těžké a náročné cestě. „Pro mě vítěz!“ píše jedna z fanynek, načež jí Kokta odpovídá vysmátými smajlíky. „Já Ornellu prostě miluju,“ píše divačka Sally. „Někdy je děsná,“ odpovídá jí Kokta. „Doufám, že všem Orny vytře zrak,“ píše Marie. „Asi ne, jsou tam jiný borci,“ zní odpověď.  Našlo se však i několik pochval. Ornella má totiž mezi diváky spoustu fanoušků navzdory divoké historii. „Když jste spolu začínali, asi vám nikdo nevěřil. Ale pravá láska se ukázala,“ pochválila jejich manželství Diana. „Ano, je to tak. Ani já bych nevěřil, že tahle holka zůstane se starým chudým chlapem,“ přitakal jí Kokta. Je to však jen jeden z mála pochvalných komentářů, které Kokta na adresu své manželky adresoval. Na druhou stranu je možné, že je tohle zkrátka jen jeho způsob humoru a vyjadřování a není v tom nic zlého. Ostatně, manželství jim podle všeho dobře klape a ve Výměně manželek, které se nedávno účastnili, si diváky získali.  Teď když je Ornella v plné polní nastoupená v Dominikánské republice, přijela Agáta alespoň Josefovi uvařit a při té příležitosti natočili společný rozhovor. Sama na svém instagramu přiznala, že se prý bála, aby jim chutnalo – není prý lepšího kuchaře než „Ornellin Pepa“! Otázkou je, jestli nejela navštívit právě svou kamarádku. Ve veřejném prostoru se začalo šuškat, že Ornella vypadla mezi prvními a byla viděna na letišti…  Účastníci letos diváky zklamali Po prvních dílech jsou diváci tak trochu rozpačití. Podle některých nejsou dostatečně slavní nebo pro televizi atraktivní. Co za tím může být? Podle vyjádření loňské účastnice, pokerové hráčky Báry Mlejnkové, za to může dlouhá doba, po kterou se Survivor natáčí. Ti, kteří mají doma velký byznys nebo za sebou pracovní projekty, si nemohou obvykle dovolit na tak dlouhou dobu odjet. Snad proto je tam velká míra influencerů nebo například tanečník Martin Prágr. Ten sotva co dotančil v soutěži StarDance po boku Ivy Kubelkové, balil kufry a letěl do Dominikány. Kdyby se rozhodl účastnit dalšího ročníku taneční soutěže, který se bude vysílat letos, začne pravděpodobně trénovat pár týdnů poté, co přiletí zpátky. Drsná reality show by mu tak vyplnila volné měsíce.  V Americe už kvůli tomu, aby nalákali ty největší hvězdy, dobu show zkrátili. Trvat by měla jen něco kolem 27 dní, kdežto u nás se bude vysílat zhruba 23 dílů a na ostrově budou soutěžící 80 dní. Uvidíme, zda ve čtvrté řadě přistoupí i česká produkce k tak radikálnímu kroku. Problém bude ale pravděpodobně v licenci. Pokud se nic nezměnilo, česká verze se natáčí podle turecké licence, která má jasně daná pravidla. Už v minulosti ale na některé změny došlo. Diváci se například rozčilovali, že jsou díly nudné a soutěže moc dlouhé. To vše ve druhé řadě produkce změnila. Už teď se tak zdá, že ve čtvrté řadě bude na čem pracovat! Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tajemství Krausové ve Zlaté labuti odhaleno? Nahradit má prý Irenu.

Čas načtení: 2024-03-03 12:36:41

Surrealista Jan Švankmajer slaví 90 let velkou výstavou. Doprovodí ji i díla jeho manželky Evy

Zvláštní stvoření z kostí, mušlí i drahých kamenů, rozličné obrazy, filmy i loutky. Výstava surrealistického dua otevírá divákům kabinet kuriozit. Článek Surrealista Jan Švankmajer slaví 90 let velkou výstavou. Doprovodí ji i díla jeho manželky Evy se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-03-21 09:00:01

Muž se chtěl pomstít manželce za nevěru. Na její zradu doplatily tchyně i vlastní děti

Kriminálník Jan Tvrdík, který se od mládí potýkal se zákonem, se vrátil domů z vězení a zanedlouho zjistil, že věrnost jeho manželky po dobu, kdy seděl, nebyla právě vzorná. To jej rozzuřilo k nepříčetnosti a sled dalších událostí na sebe nenechal dlouho čekat. Celý spletitý a hlavně krutý příběh z roku 1978 nakonec rozuzlil se svým týmem elitní kriminalista Jiří Markovič, o němž hovoří například pořad Gejzír České televize.  Zmatené seniorce zasadil desítky ran nožem. Mstil se za kastraci, Jiřímu Markovičovi ale neunikl Číst více Jeníček z ústavu Jako malý měl tehdy jistě roztomilý Jeníček vlastně štěstí v neštěstí. I když jako nemluvně skončil v ústavní péči, našli se náhradní rodiče, kteří si jej adoptovali a zamilovali si ho jako svého vlastního. Byl prvním synem v rodině, do které se později narodili ještě další dva chlapci. Rozdíly mezi vlastními biologickými dětmi a „prvorozeným“ Jendou nedělali a zdálo se, že všechno je v nejlepším pořádku. Jenomže rodinná idylka dlouho nevydržela. Chlapec se najednou změnil k nepoznání. Z roztomilého předškolního dítěte se pomalu, ale jistě začal stávat nebezpečný agresor s odporem k jakékoliv autoritě a disciplíně.  Tyranova rodina Je s podivem, že se do mladého recidivisty, který již od puberty dobře znal cestu k soudu, zamilovala žena, která se později dokonce stala jeho manželkou a matkou dvou dětí. Měla vlastně tak trochu štěstí, že byl její manžel často za mřížemi, protože jeho návštěvy doma s sebou vždy nesly křik, násilí a doslova opilecký teror. A tak se jednoho dne rozhodla, že takový život již dál snášet nechce. Janu Tvrdíkovi nezbylo nic jiného než hledat útočiště jinde. Našel jej podle webu Českého rozhlasu u svých rodičů, ale to byl teprve začátek hrůzy, která následovala. Jakmile se dozvěděl o manželčině nevěře, začaly se mu hlavou honit myšlenky na pomstu.  Osudová noc přinesla utrpení i smrt Jednoho dne, lépe řečeno jedné noci, se v něm zlomilo odhodlání a vydal se do bytu své ženy. Dobře věděl, že děti hlídá jeho tchyně, a to báječně zapadalo do připraveného vražedného scénáře. O co mu šlo? Zabije manželce matku i děti a počká si, až se vrátí z noční směny, aby viděl její neštěstí. Pak měla přijít řada také na ni samotnou. S těmito myšlenkami se v noci dostal do bytu, kde spaly jeho budoucí oběti. Nejprve zavraždil babičku svých dětí a poté se s nožem v ruce vydal za svými potomky. Těžce zraněné děti naštěstí dostaly geniální nápad, který jim zachránil život. Přes veškerou bolest, kterou musely snášet, dokázaly věrohodně předstírat smrt, což jejich otce uspokojilo.  Kolínský gang dopadl až ostravský kriminalista Valerián. Hlavní kat bandy chce ven z vězení Číst více Dopadení netrvalo dlouho „Svoji tchyni umlátil paličkou, a když upadla hlava té paličky na maso, tak jí prorážel hlavu tou tyčkou. Kromě toho devětkrát bodl svého devítiletého kluka. Ten ještě stačil na svoji čtyřletou sestru vykřiknout: Markétko, dělej, že jsi mrtvá, nebo tě táta zabije. Hlavy jim už časově nestihl uřezat. Osprchoval se, převlékl, a když přišla manželka, tak otevřel dveře do pokoje, kde byla její mrtvá máma a pobodané děti. Potom po ní vystartoval už opravenou paličkou na maso. Ona ale nezazmatkovala a řekla: Běž pryč, já to na tebe neřeknu,“ vzpomínal v pořadu České televize Hyde Park Civilizace Jiří Markovič.  Svědectví jeho manželky a práce kriminalistů pod vedením Jiřího Markoviče jej brzy přivedly do výslechové místnosti a později také před soud. Ten jej odsoudil k trestu nejvyššímu, tedy k trestu smrti, který byl v listopadu roku 1980 také vykonán. Případ Jana Tvrdíka se tak stal dalším ze série těch, které i přes odpor elitního kriminalisty k absolutnímu trestu skončily popravou.  Zdroj: Kriminalista: legenda pražské mordparty deviantům na stopě KAM DÁL: Novinář měl velký úspěch s kriminálními případy. Nikoho nenapadlo, že popisuje vlastní ohavné činy.  

Čas načtení: 2024-05-31 14:55:00

Manželka zraněného hokejového šampiona Krejčíka v Blesku: Dlahu mu sundali, nos má hezčí, než byl

Zlatá horečka hokejového šampionátu už skoro týden hýbe Českem. Mistři světa stále ještě možná slaví zlato, které získali po 14 letech. Euforii z vítězství s nimi prožívají nejen jejich fanoušci, ale i rodiny, přítelkyně a manželky. Jaké to je být po boku vrcholového sportovce, mistra světa? Jak prožívají úspěch svých drahých poloviček? Vyžadují po nich manželé speciální servis? Nebo jaké mýty kolují o ženách hokejistů? Nejen na to se Bára Holá ptala v Epicentru manželky zlatého obránce Českého národního hokejového týmu, Alžběty Krejčík.

Čas načtení: 2024-06-21 11:14:00

Andreu našli rozpuštěnou v kyselině: Miroslav dostal doživotí za vraždu exmanželky!

Miroslav V. byl za zvlášť ohavný trestný čin vraždy své bývalé manželky a následné rozpuštění oběti v kyselině odsouzen k doživotnímu pobytu za mřížemi. Pozůstalým dětem musí také zaplatit odškodné ve výši 100 000 eur, v přepočtu tedy zhruba 2,5 milionu korun.

Čas načtení: 2024-07-13 08:00:01

Medvěd útočící na Rusy, krokodýl ve Vltavě a lehké dívky s hroznýšem. Historky kolem Discolandu Sylvie připomínají akční film

Ivan Jonák své zážitky popisoval v autobiografické knize Drogy, sex a revoluce, jiné sdíleli jeho tehdejší přátelé a kumpáni i roky po podnikatelově smrti v roce 2016. Ivan Jonák se nebál při provozování svých byznysů používat mafiánské praktiky. Mimo diskotéku patřil k Discolandu Sylvie třeba i erotický klub Veronika, pojmenovaný taktéž po jedné z Jonákových dcer a nacházející se ve spodních patrech stejného domu v Primátorské ulici v Libni. Takové kluby měly návštěvníkům přinést nejen erotické vyžití, ale slovy jejich provozovatele jim také „ukázat něco, co ještě v životě neviděli“, jak Jonák uvádí na dobových záběrech dokumentu Polosvět sexklubů, který se mimo jiné zabýval Veronikou. Právě proto byla v domě v Libni k nalezení i exotická zvířata, pro která jejich majitel našel i jiné využití než jako atrakci v erotickém byznyse. Jonák, Mrázek a vražda na každém rohu. Seriál Devadesátky připomíná odvrácenou stranu nové demokracie Číst více Medvěd proti ruským gangsterům Své o tom věděl třeba medvěd Míša, o kterém vyprávěl Filip Turek, bývalý závodník a současný politik a europoslanec, který se o Jonáka staral po jeho propuštění z vězení. Podle něj použil Jonák medvěda při léčce na ruské výběrčí výpalného. „Přišli Rusové a chtěli milion měsíčně. Ivan povídá: ‚Milion, pánové, to je hodně peněz, musím to probrat s kolegou.‘ A servírky byly na tuto situaci naučené, měly na baru roztok s medem v injekční stříkačce a těm Rusákům to nastříkaly na oblek. A když Ivan řekl, že to musí probrat s kolegou, pustil medvěda a Míša je začal svlékat drápama z těch sak. Rusové skákali z okna, ujížděli audinou osmdesátkou a Ivan na ně z okna střílel Coltem 1911,“ vypráví Turek v podcastu V.O.X. TV.  Venčení krokodýla ve Vltavě Ve výše zmíněném dokumentu ČT odhaluje další zážitky s exotickou zvěří známý DJ Uwa, vlastním jménem Uwe Vaník, který byl kdysi s Jonákem jedna ruka a Discoland zažil v dobách jeho největší slávy. Uwa dostal skvělý nápad, jak vyvenčit krokodýla Kubu. „Zavážeme mu tlamu, uděláme mu obojek, dáme ho na dlouhý lano a vykoupeme ve Vltavě,“ líčí v dokumentu a vypráví, jak krokodýla přivázali na sovětský náklaďák ZiL-131 a vyvezli jej k blízké Trojské lávce. „No a jak couvali do té řeky, břeh se utrhl a ten ZiL s Ivanem zajel celý pod vodu,“ říká známý DJ. Krokodýl naštěstí zůstal přivázaný k náklaďáku a celý výlet přežil bez újmy. Z celé akce se jako zázrakem dochovalo dobové video. Konec Discolandu: Vražda Jonákovy manželky ukázala, komu skutečně patřila gangsterská diskotéka Číst více S hroznýšem ho podvedla striptérka Jonák většinu exotických zvířat vlastnil. Proč tomu tak bylo, objasňuje ve své knize. Mělo to hlavně ekonomické důvody. Jedna ze striptérek, součástí jejíhož čísla byl i hroznýš královský, totiž Jonáka takříkajíc vzala na hůl. Za jednoho dvanáctikilového hada, který měl přes dva metry, platil tehdy Jonák tři tisíce korun. „Dívka ode mě požadovala částku tři tisíce korun denně. Vystoupení s ním bylo fascinující, ale za měsíc jsem za něj vyplatil devadesát tisíc, což mi připadalo moc,“ píše Jonák v knize a doplňuje, že hroznýše nakonec ve zverimexu koupil za pouhých devět tisíc korun.  Zvířat se báli i policisté, kteří si pro Jonáka šli Když měl být Ivan Jonák zatčen za objednávku vraždy jeho manželky, policisté si byli dobře vědomi, že v Discolandu mohou narazit na různé živočišné druhy. „Nikdo se nehlásil. Ne, že by měli strach z Jonáka, ale z těch medvědů,“ vypráví o prekérní situaci v podcastu Fight Cast One bývalý elitní vyšetřovatel Jan Štoček. „Napadla mě spásná myšlenka, že se můžeme vydávat za pracovníky rozvodných závodů a k Jonákovi se tak snadno dostat,“ vypráví, jak na Jonáka nakonec vyzráli. A skutečně, léčka zabrala a Jonák byl zatčen. Za objednávku vraždy své ženy nakonec u soudu dostal osmnáct let vězení. KAM DÁL: Ruské drony jako zabijáci proslulých amerických tanků Abrams. Kyjev je raději stahuje z fronty

Čas načtení: 2024-07-22 17:01:01

Berdych nebyl šéf gangu vyděračů. Skutečný boss Prokop začal jako Jonákův účetní, šla po něm i FBI

Když se v Česku na ulici zeptáte na jméno Ivana Jonáka nebo Františka Mrázka, drtivá většina respondentů bude vědět, o koho jde. Na jméno Jaromíra Prokopa však zdaleka tolik lidí nezareaguje. Odpovídá to i rčení, že jména těch nejúspěšnějších zločinců nikdo nezná, protože se nenechali chytit. U Jaromíra Prokopa to platilo poměrně dlouho, ačkoliv u soudu jeho jméno zaznělo víc než dostkrát. Vůbec poprvé však, když se řešila vražda Ludviky Jonákové, manželky Ivana Jonáka a třicetiprocentní majitelky Discolandu Sylvie. Držel se Jonáka od mládí Jaromír Prokop se s Jonákem znal od mládí. Měl čich na dobré kšefty a po založení Discolandu Sylvie se stal v podniku účetním. Jak se diskotéce a erotickému klubu v jednom dařilo, Prokop stoupal na kariérním žebříčku výš a výš, a dokonce se nechal jmenovat ředitelem klubu. Reálným šéfem ale vždy zůstával Ivan Jonák – až do doby, kdy měl nechat zabít svou manželku a soud jej poslal na osmnáct, později na dvanáct let do vězení. Podle Ivana Jonáka byl ten, kdo zorganizoval vraždu jeho manželky, právě Prokop, který chtěl za pomoci jejího podílu ovládnout Discoland. Ten ale s Jonákem skončil a Prokop si tak musel hledat novou obživu. Navštívili jsme to, co zbylo z Discolandu Sylvie. Hnízdo neřesti, které vydělávalo milion za noc Číst více Gangster mnoha zaměstnání S bývalým kolegou Davidem Berdychem založil gang, který měl vydírat bohaté podnikatele v přestrojení za policisty. „Sice po odchodu z Discolandu dovážel auta z Německa, měl nějakou klempířskou firmu, ale zároveň se i zapojil do akcí gangu,“ říká v podcastu Hlasy zločinu novinář Jakub Kvasnička. Prokopovi patřila také zastavárna. Poctivé podnikání mu ale dlouho nevydrželo a vydíráním podnikatelů se daly vydělat jednoduché miliony. Prokop měl akce gangu vymýšlet, ale u jejich provedení byl jen zřídka. „Pravděpodobně byl i ten, kdo spolupracoval s policií, komu policisté dávali tipy na oběti,“ přibližuje Prokopovo fungování Kvasnička s tím, že jakési duchovní otcovství gangu přiřknul soud právě Jaromíru Prokopovi. Když rukou členů gangu zemřel unesený zlatník, kterého chtěli vydírat, Prokop chtěl podle svých slov v gangu skončit. Jak dlouho ale Prokop byl skutečně členem gangu, se dá jen těžko určit. „Já jsem prostě účetní, měl jsem na starost management těch věcí. Nejsem žádnej násilník,“ hájil se později u soudu. O vzniku ikonické fotky Ivana Jonáka: Měl zrovna ve sklepě lidi ve studni, vypráví slavný fotograf Číst více Policejní zátah strávil na dovolené V roce 2004 přišel velký policejní zátah a drtivá většina členů gangu skončila za mřížemi. Respektive všichni kromě Jaromíra Prokopa, který byl shodou podivných okolností zrovna na dovolené v zahraničí. Z té už se ale nevrátil. V roce 2006 jej soud v nepřítomnosti označil za duchovního vůdce gangu a odsoudil na třináct a půl roku. Prokop přesídlil do USA, kde ale rozhodně nežil žádný poctivý život. Stal se z něj totiž padělatel dokladů. Život psance v USA „Jakákoliv policejní kontrola byla vždycky stres. Několikrát mě zastavili, ale přesvědčil jsem je, že ani nechtěli ukazovat občanku. Plus jsem jezdil hrozně opatrně a jenom dodávkama, protože pracovní auta nezastavujou. Pořád jsem si kontroloval, jestli mi svítí všechna světla. Bylo to těžký,“ řekl Prokop v rozhovoru pro Český rozhlas. Nakonec ale spadla klec, čeští policisté spolu s FBI jej dokázali dopadnout v roce 2020 poté, co se pokusil kontaktovat svého otce v Česku. Změnil jsem se, tvrdí Prokop Vzhledem k tomu, že Prokopa odsoudili v nepřítomnosti, měl právo na nový proces. Ten se odehrál až v roce 2022, v době, kdy všichni členové původního gangu měli již své tresty odsezené. Původní trest třináct a půl roku ve vězení soud Prokopovi snížil na deset let. „Je to pro mě těžký, když se koukám sám na sebe v roce 1995, tak nechápu, že jsem nerozeznal tu nesmyslnost. Chci tím říct, že jsem úplně někdo jinej,“ řekl u soudu o své zločinecké kariéře. KAM DÁL: Dítě s alkoholikem Štolpou, rozvod s Častvajem. Kde je konec krásné Plánkové?

Čas načtení: 2025-02-14 14:43:43

Dáda si domů pozvala novináře. Reakce Felixe je přísná

Někdejší herečka a královna dětských srdcí Dáda Patrasová, která celý týden plnila titulní strany společenských médií, si do své vily na pražských Vinohradech pozvala novináře z deníku Expres.cz. V rozhovoru pro něho uvedla, že za její pití může především manžel Felix, který ve skutečnosti pije více než ona. Redakce ŽivotvČesku.cz v návaznosti na to oslovila Felixe Slováčka, co na slova své manželky říká. Muzikant rezignovaným hlasem popsal, že už nemá cenu výroky své manželky komentovat.

Čas načtení: 2025-03-23 00:00:32

Recenze Rhode: obal s leskem na rty, který pobláznil svět a z Hailey Bieber udělal miliardářku

Když jsem před pár týdny letěl do USA, ptal jsme se manželky, co ji mám dovézt, odpověď byla bez váhání celkem jednoduchá, Rhode. Fenomén, kterým Hailey Bieber pobláznila celou Ameriku. Rhode je společnost manželky Justina Biebera, která vyrábí vlastní kosmetiku. Nejpopulárnější jsou pak lesky na rty, které mají svůj vlastní obal na iPhone, do kterého je možné tyto lesky zasunout a mít tak lesk na rty pořád u sebe. […]

Čas načtení: 2025-04-27 05:00:00

Melania, Olena a Brigitte v černé: Kteří prezidenti vzali na papežův pohřeb své první dámy?

Posledního rozloučení s papežem Františkem (†88) se zúčastnilo na 150 zahraničních delegací. Velkou část z nich vedly hlavy států, některé z nich si za doprovod vzaly své manželky. Na VIP židlích před bazilikou svatého Petra tak byla vidět Melania Trumpová i předchůdkyně Jill Bidenová, Brigitte Macronová, Olena Zelenská – a také královny, respektive manželky králů současných či budoucích.