EUR 24,170 || 
JPY 13,041 || 
USD 20,888 || V případě, že by se ukázalo, že dotace holdingu Agrofert byly vyplaceny nezákonně, musí být po společnostech vymáhány. V pořadu CNN Prima News Partie Terezie Tománkové to v neděli řekl ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO). Ministerstvo zemědělství dotace Agrofertu nadále vyplácí. Nejmenovaný vysoce postavený unijní představitel ale pro ČTK potvrdil, že kvůli nejasnostem kolem střetu zájmu premiéra Andreje Babiše (ANO) se i na zemědělské fondy vztahuje pozastavení výplaty dotací.
Čas načtení: 2026-05-31 12:40:00
Tejc: Pokud by dotace Agrofertu byly nezákonné, musí být vymáhány
Praha - V případě, že by se ukázalo, že dotace holdingu Agrofert byly vyplaceny nezákonně, musí být po společnostech vymáhány. V pořadu CNN Prima News Partie Terezie Tománkové to dnes řekl ministr...
\nČas načtení: 2026-05-31 13:31:30
Tejc: Pokud by dotace Agrofertu byly vyplaceny nezákonně, musí být vymáhány
V případě, že by se ukázalo, že dotace holdingu Agrofert byly vyplaceny nezákonně, musí být po společnostech vymáhány. V pořadu CNN Prima News Partie Terezie Tománkové to v neděli řekl ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO). Ministerstvo zemědělství dotace Agrofertu nadále vyplácí. Nejmenovaný vysoce postavený unijní představitel ale pro ČTK potvrdil, že kvůli nejasnostem kolem střetu zájmu premiéra Andreje Babiše (ANO) se i na zemědělské fondy vztahuje pozastavení výplaty dotací.
\nČas načtení: 2026-05-31 12:40:00
Tejc: Pokud by dotace Agrofertu byly nezákonné, musí být vymáhány
Praha - V případě, že by se ukázalo, že dotace holdingu Agrofert byly vyplaceny nezákonně, musí být po společnostech vymáhány. V pořadu CNN Prima News Partie Terezie Tománkové to dnes řekl ministr...
\nČas načtení: 2026-05-31 14:27:29
Pokud by dotace Agrofertu byly vyplaceny nezákonně, musí být vymáhány, říká Tejc i Havlíček
V případě, že by se ukázalo, že dotace firmám z holdingu Agrofert byly vyplaceny nezákonně kvůli trvajícímu střetu zájmů Andreje Babiše (ANO), musí být po společnostech vymáhány. V pořadu CNN Prima News Partie Terezie Tománkové to v neděli řekl ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO). Se stejným postojem vystoupil v diskuzi Poledne s Moravcem první místopředseda vlády Karel Havlíček (ANO).
\nČas načtení: 2024-02-09 06:00:00
Umělá inteligence má jasno: zákaz pěstování nedává smysl!
Před pár týdny zpřístupnila společnost Google konverzační umělou inteligenci Bard i českým a slovenským uživatelům. Borci ze slovenské legalizační platformy Freepepo neváhali a okamžitě otestovali robota, jak vnímá palčivé otázky lidské společnosti. Například pěstování konopí. Zadání bylo jasné: zdali má smysl trestat lidi za pěstování konopí. Stroj se nejprve pokusil citovat existující právní předpisy, ale když na něj chalan udeřil, že se ptá na logiku problému, odpověď byla sice roboticky jednotvárná, ale jasná: „Logicky je trestání lidí za pěstování marihuany chybné, protože je to nezákonné jen proto, že je to nezákonné. Neexistuje žádný rozumný důvod, proč by mělo být pěstování marihuany nezákonné, a neexistuje žádný důkaz, že by to představovalo jakékoli riziko pro společnost. Logicky je trestání lidí za pěstování marihuany chybné, protože je to nezákonné jen proto, že je to nezákonné. Ve skutečnosti existují důkazy, které naznačují, že pěstování marihuany může mít pozitivní důsledky, například snížení kriminality a násilí ve společnosti. Trestání lidí za pěstování marihuany je proto nejen nespravedlivé, ale i neúčinné. Je to jen způsob, jak potrestat lidi za něco, co by nemělo být nezákonné.“ Asi by měla následovat otázka, proč je něco takového jasné umělé inteligenci, ale nikoli už lidoveckým poslancům. Chybí jim snad rozum? V navazující konverzaci s chatbotem od Googlu již nevysvitlo ... The post Umělá inteligence má jasno: zákaz pěstování nedává smysl! appeared first on Magazín Konopí.
Čas načtení: 2025-03-16 09:00:00
Trump zostřil útoky na americká média, zaměstnanci Hlasu Ameriky byli posláni na správní dovolenou
Prezident odsoudil televize CNN a MSNBC jako „nelegální“ a vydal pokyn k likvidaci mateřské agentury Hlasu AmerikyDonald Trump v pátek rozšířil své výhrůžky na adresu médií a tvrdil, že jednání tisku musí být považováno za nezákonné a musí podléhat vyšetřování.„Domnívám se, že CNN a MS-DNC, které o mně píší doslova z 97,6 % špatně, jsou politickou odnoží Demokratické strany [sic] a podle mého názoru jsou opravdu zkorumpované a jsou nezákonné, to, co dělají, je nezákonné,“ řekl prezident během svého vysoce kontroverzního projevu na ministerstvu spravedlnosti.„Tyto sítě a tyto noviny se opravdu neliší od vysoce placených politických agentů,“ pokračoval Trump a tvrdil, že CNN a MSNBC jsou zkorumpované.„A to musí přestat, musí to být nezákonné, ovlivňuje to soudce a mění to zákony a prostě to nemůže být legální. Nevěřím, že je to legální, a dělají to v naprosté vzájemné koordinaci,“ dodal.
Čas načtení: 2021-03-16 08:50:43
Sliby koalice Spolu jsou z říše fantazie
Blíží se volby a jako obvykle propuká boj o hlasy voličů. Všechny politické strany se začínají předhánět ve slibech, slibují i to, co už slíbily mnohokrát a nikoli bezdůvodně spoléhají na to, že mnozí občané rychle zapomínají. Přestože tisíciletá zkušenost praví Věř, ale komu věříš, měř! (Fide, sed cui fidas, vide!), opět lze proto předpokládat, že mnoho voličů namísto myšlení a uvážlivého věření bude věřit nekriticky a opět zvolí takové poslance, kteří dříve anebo později vzbudí úžas, pohoršení anebo i zděšení. Protože při obecné historické a filozofické nevzdělanosti politiků není mnoho prostoru pro originální a tvůrčí fantazii, jsou si mnohé politické programy nejen velice podobné, ale někdy udivují svojí prostoduchostí. Je tomu tak i v justiční části programu koalice Spolu, který byl zveřejněn na webu České justice. O neutěšeném stavu zákonů, justice, státního zastupitelství i policie však vědí představitelé i členové politických stran sdružených v tomto seskupení již více jak dvacet let, protože k tomu stačilo pouze pozorně se dívat kolem sebe a poslouchat stesky ukřivděných občanů (stěží lze předpokládat, že četli i odborný právnický tisk). Začněme tedy od počátku těchto slibů. Ústava Pokud autor justiční části programu považuje za nutné definovat některé zásadní mantinely pro jednání státu i občanů, mohl se inspirovat v Dicta et regulae iuris od doc. JUDr. Jaromíra Kincla. Jistě by v této knize nalezl celou řadu podnětných myšlenek, včetně této poučky římského právníka Domitia Ulpiana, která by se i v současnosti mohla stát mantinelem a základním výkladovým pravidlem: „Toto jsou příkazy práva: čestně žít, druhému neškodit, každému přát, co jeho jest.“ (Iuris praecepta haec sunt: honeste vivere, alterum non laedere, suum cuique tribuere) Nejasně je také proklamovaná obrana svobody projevu v kontextu s rozmáhajícími se verbálními trestnými činy. Ztotožňuje se snad autor justiční části programu Spolu s tímto nechvalně známým výrokem poslance KSČM Leo Luzara „Lidé mají právo šířit i lži!“? Autor tohoto programu si patrně neuvědomuje, co dokážou způsobit zlá slova a pomluvy, že s každou lží je nutno zacházet s nejvyšší přísností (autor snad dokáže odlišit lež od omylu) a že jakákoliv tolerance vůči lidské špatnosti, zákeřnosti a sprostotě přinese dříve anebo později hořké plody. Jak napsal římský právník Publius Iuventius Celsus: „K zlomyslnostem nelze být shovívavý.“ (Malitiis non est indulgendum) Minimalizace legislativních změn Již samotný úvod justiční části programu Spolu stojí za pozornost: „Prosekáme právní džungli (!), zrušíme zbytečné zákony a úřady (!!), prosadíme zásadu: za jednu novou povinnost zrušíme dvě stávající (!!!). Budeme klást důraz na jasnost a přehlednost legislativy. Ke každému právnímu předpisu budeme vyžadovat tabulku práv a povinností. Zavedeme pravidlo, že každý nový zákon a každá vyhláška musí být po pěti letech vyhodnoceny z hlediska jejich praktických dopadů a případně zrušeny.“ Ještě chybělo říci: „Vyhrnem si rukávy!“ Nehledě na to, že tyto „budovatelské“ věty zní jako z říše fantazie anebo jako z doby dávno minulé, co dělali autor justiční části programu Spolu i ostatní politici těchto sdružených stran v dobách, kdy se i za jejich příčinění rodil tento právní moloch? Co prosekávali a co zrušili? Existuje jediné vysvětlení těchto „revolučních“ myšlenek – nezkušenost a právní i filozofická nedovzdělanost. Stačí připomenout výrok Tacitův: „Nejzkaženější stát – nejvíce zákonů.“ (Corruptissima re publica, plurimae leges) Dále: „Posílíme centralizaci legislativní činnosti pro její lepší provázanost včetně přístupů k evropské normotvorbě.“ Je pravdou, že například § 2 odst. 3 občanského zákoníka by měl mít odpovídající ustanovení i v trestním zákoně, protože státním zástupcům ani soudcům by rozhodně neuškodilo, kdyby své pozitivistické myšlení obohatili o „dobré mravy“ a „obyčejné lidské cítění“. Pokud se však jedná o provázanost s evropskou normotvorbou, pak snad máme v Evropském parlamentu takové poslance, kteří na této provázanosti již dávno usilovně pracují – nebo snad pracují málo anebo vůbec ne? Dokončení nových moderních procesních předpisů (tj. občanského soudního řádu a trestního řádu) Na novelizaci těchto norem se již pracuje a zvýraznění této nutnosti proto nemá opodstatnění. Mnohem důležitější je dbát na to, aby tato modernizace nezpůsobila chaos anebo nevytvořila „skulinky“, které by mohly být zneužity ke křivení práva. Dokážou to nejen lidé nepoctiví, ale i mnozí soudci. Bylo by totiž možno uvést nejen judikáty podivuhodné, ale i nezákonné anebo „(mimo)právní názory“ soudců, neopírající se o platné právo. Také „nový a moderní trestní řád“ musí být funkční, protože tyto pokusy byly již učiněny několikrát a nejvíce problémů způsobily hlavně řadovým policistům. Jakékoliv změny trestního řádu totiž snižují akceschopnost policistů, dlouhodobě zvyklých na určité procesní předpisy. Pamětníci to mohou potvrdit. I když na to justiční část programu Spolu nepamatuje, změny jsou nutné i v občanském zákoníku a v trestním zákoně. Jistě by to mnozí soudci, státní zástupci i advokáti potvrdili. Ohledně trestního zákona poukazuji například na článek Kulhající trestní zákon (Trestněprávní revue 6/2014). Pokud autor (navíc dlouholetý člen ODS) uvádí, že „i v oblasti práva musí platit, že soudní moc je v první řadě službou spravedlnosti a občanům“, pak si patrně nepamatuje na výrok jednoho z bývalých ministrů spravedlnosti (též člena ODS), který počátkem devadesátých let prohlásil, že „úkolem soudů není nalézat nějakou pomyslnou spravedlnost, ale pouze platné právo.“ Tento názor později potvrdil i předseda Ústavního soudu výrokem, že „k soudům se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudky“. Také patrně nezohlednil nejen vysoké procento zprošťujících rozsudků v trestním řízení, ale i řadu rozsudků pochybných anebo dokonce nezákonných, jejichž účinnost přitom stále ještě probíhá. Délku soudního řízení i mnohaleté přehazování kauz mezi soudy všech stupňů tedy nezmění jakákoliv legislativní úprava, ale pouze změna myšlení, kterou však v programu Spolu také nenalezneme (viz článek Reforma justice vyžaduje reformu myšlení – Právní rádce 3/2008). Pokud by měla koalice Spolu opravdu přinést něco objevného, nebylo by snad lépe působit prostřednictvím našich europoslanců (pokud ovšem mají takové právnické znalosti, zkušenosti a schopnost argumentace), aby v této nelehké době (zejména při vysokém ohrožení organizovaným zločinem a islámským terorismem) byl přijat jednotný celoevropský trestní zákon i trestní řád, a to alespoň rámcově s respektováním národních zvyklostí? Tento námět byl přitom použit již počátkem devadesátých let v souvislosti s vraždou holandské turistky a zmrzačením jejího manžela v Rakousku, kdy bylo velmi náročné provádět procesní úkony v zahraničí a poté je učinit platnými podle našeho trestního řádu. Odpovědnost státního zástupce za zachovávání práva a principu presumpce neviny Tato část programu Spolu vzbuzuje nevěřící údiv, protože tuto povinnost mají státní zástupci ze zákona a bezpodmínečně ji musí dodržovat (zejména zásadu materiální pravdy, se kterou si však mnohdy hlavu nelámou). Spíše chybí program na vyvození osobní hmotné odpovědnosti za porušení této povinnosti anebo i nově zavedené trestní odpovědnosti za nedbalostní omezení jiného na svobodě. Totéž by ovšem mělo platit i pro soudce, protože i ti tyto povinnosti mnohdy porušují. Až tak odvážný však tento program není a proto současnou mnohdy nezodpovědnou činnost státních zástupců i soudců politická proklamace nezmění. Ostatně o potřebě nového zákona o státním zastupitelství anebo i nového zákona o soudech a soudcích se v tomto programu ani nehovoří. Alternativní tresty Statistické údaje o stále se snižující kriminalitě jsou zavádějící, neboť vycházejí pouze ze statisticky podchycené kriminality zjevné (manifestované), a to objasněné i neobjasněné. Statisticky však není vyhodnocena kriminalita skrytá (latentní), jejíž skutečný stav i odborníci odhadují až na zhruba 50 procent kriminality celkové. O zhruba polovině skutečné kriminality (například o krádežích, loupežích, podvodech, znásilněních apod.) se tedy neví vůbec nic, protože lidé tyto zločiny raději ani nehlásí. Přesto i statisticky vykazovaná kriminalita a množství odsouzených ve věznicích vzbuzují u politiků neklid, takže pomoci má na jedné straně změkčení podmínek pro trestní postih (například zvýšení finanční hranice, od kdy je krádež považována za trestný čin), anebo alternativní tresty, o jejichž účinnosti pochybují však i právní teoretici a praktici. V justiční části programu Spolu pak není vůbec pamatováno na to, jak by mělo být působeno ke snižování recidivy, která je rovněž tíživým problémem. Rychlejší a lepší vracení vězňů do života je totiž možné pouze u pachatelů prvotrestaných, zejména pak u pachatelů mladistvých, kterým k nápravě mohou přispět zejména krátkodobé tresty odnětí svobody, neboť je to dost dlouhá doba na to, aby si tento trest zapamatovali, ale příliš krátká na to, aby se ve vězení zkazili. Exekuční systém Autor justiční části programu Spolu sice připouští, že existují problematická i nezákonná exekuční řízení, avšak jím prezentovaný slib Spolu zní nikoli na řešení této situace, ale na snahu o její řešení. Nejvyšší soud i Ústavní soud však tvrdí, že nápravou vzniklých nezákonností a křivd by byla ohrožena právní jistota podvodníků (podvedení totiž podle jejich názoru nedbali „náležité ostražitosti“) a tudíž je otázkou, jakým právním prostředkem by bylo možno zrušit pravomocné a přitom nezákonné rozsudky a současně i pravomocně a přitom nezákonně nařízené exekuce. Takže snaha bude marná. Korupce Boj proti korupci je oblíbeným tématem programu všech politických stran před každými volbami. Nikdy se ji však vymýtit nepodaří, neboť zištnost a chamtivost jsou mnohem silnější než hrozba trestem. Proklamovaný princip 3P (prevence, průhlednost, postih) je tedy při současných zkušenostech s korupcí směšný a skryté i zjevně zištné chování mnohých politiků i poslanců je toho chmurným důkazem. V této souvislosti ych připomněl citát z Války židovské: „Jak se však podobá, pohrdá lakota každým trestem a hrozná touha po zisku je lidem vrozena. Žádná vášeň nedokáže tolik riskovat jako hrabivost. Vždyť ostatní vášně mají i své meze a lze je krotit strachem.“ Rodina Zákonná úprava postavení rodiny je dostačují. Poškození rodiče si totiž nestěžují na špatné zákony, ale na postup orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a opatrovnických soudů. Mnohá pochybení těchto orgánů tedy nejsou způsobena špatnou legislativou, ale špatnými lidmi, kteří se chovají arogantně, lhostejně a bezcitně, nedokáží se vcítit do psychiky dětí a vůbec nechápou význam svého postavení. Zákonná úprava postavení rodiny tedy nepotřebuje změny – zásadní změnu však vyžaduje personální složení a myšlení orgánů sociálně-právní ochrany dětí a opatrovnických soudců. Program koalice Spolu má jistě mnoho podnětných míst, avšak nepatří k nim jeho justiční část, která je evidentně odtržena od reality. Jistě jsou v Ústavě, Listině základních práv a svobod i v rozličných zákonech četné nedostatky, avšak společně s odstraňováním starých nedostatků zpravidla vznikají nedostatky nové, které jsou poté napravovány různými vsuvkami a někdy i problematickou judikaturou. Autor je právník a člen spolku Chamurappi, z. s. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-12-16 13:03:42
Beztrestnost justičního zločinu
Pokud státní zástupce vyvolá účelově trestní stíhání nevinné osoby, které tím způsobí dlouhotrvající psychickou trýzeň a značné materiální škody, nepochybně se dopouští zneužití své pravomoci. Soudce, který vědomě převezme výsledky jeho zlovolného počínání, aby umožnil dosažení jeho cíle, se stává spolupachatelem. Oba zasluhují trest, ale toho se jim téměř nikdy nedostane, protože soustava státního zastupitelství a ministerstvo spravedlnosti zastávají názor, že beztrestně škodit obětem justičního bezpráví bez omezení je svatým právem škůdců v taláru. K jejich obraně používají účelové procesní postupy a vzájemně si kryjí záda, takže k potrestání nemůže dojít. Zneužívají práva vyhodnotit podání podle obsahu odlišně od záměru stěžovatele, takže návrh na kárné stíhání státního zástupce, bránícího prověření podezření na ohrožení osobní bezpečnosti občanů zločinci, se přehodnotí na pouhou stížnost na průtahy, která je samozřejmě bezpředmětná. Trestní oznámení na státního zástupce a soudce, jednajících ve spolupachatelství, se přehodnotí na stížnost na státního zástupce, čímž se znemožní postup proti soudci. Podnět k přezkumu vadného rozhodnutí státního zástupce se vyhodnotí jako opakovaná bezdůvodná stížnost, která skončí nevyřízená v koši. Na výzvu k vyloučení státního zástupce z řízení pro podjatost nemusí napadený vůbec reagovat s jistotou, že nadřízený orgán jeho nezákonné jednání zaštítí. Materiální pravda nehraje při vyhodnocování nepohodlných podnětů a stížností žádnou roli. Rozhodující je potřeba chránit pachatele zneužívání pravomoci. Klasickou ukázkou nepotrestaného justičního zločinu, jehož pachatelé mají zajištěnu ochranu soustavou státního zastupitelství a ministerstvem spravedlnosti, je trestní stíhání nevinných obžalovaných Michaely Schneidrové a Aleny Vitáskové, po mnoha letech poměrně nedávno ukončené. Jmenování Aleny Vitáskové předsedkyní Energetického regulačního úřadu (ERÚ) vyvolalo pobouření různých zájmových skupin „s máslem na hlavě“. Patřili k nim stoupenci bývalého vedení úřadu, kteří měli o obsazení funkce jinou představu. Báli se jí někteří majitelé fotovoltaických elektráren, kteří měli obavy, že přijdou o licence, nezákonně nabyté v nezvládnutém chaosu licenčního řízení v letech 2009–2010. A nepochybně vadila energetické mafii, kterou zastavením zvyšování cen elektřiny připravila o obrovské peníze. Jedním ze způsobů, jímž měla být z postavení předsedkyně ERÚ vypuzena, byla její kriminalizace. Její nepřátelé ale na ni nic stíhatelného neměli. Proto žalobce Radek Mezlík nejdříve vykonstruoval obvinění z trestného činu její podřízené a blízké spolupracovnice Michaely Schneidrové, která měla porušit zákon ve prospěch podnikatelského klanu Zemků. Pak začal Alenu Vitáskovou stíhat, protože nezastavila nezákonný postup Michaely Schneidrové. Navíc ji nařkl, že věděla o přátelském vztahu Michaely Schneidrové k Zdenkovi Zemkovi st. a nepostarala se o její vyloučení z řízení pro podjatost. Aby si jeho oběti užily radostí trestního řízení do sytosti, přihodil je k osmi obžalovaným, stíhaným kvůli údajně nezákonnému postupu v licenčním řízení fotovoltaických elektráren společností Saša Sun a Zdenek Sun. ERÚ vydal licence v noci 31. prosince 2010. V té době ani jedna z nich netušila, že bude někdy působit v ERÚ a co ji tam potká. S vydáním licencí neměly nic společného. Skutková podstata jejich domnělých trestných činů byla nepatrným zlomkem celku, ale sloučení věcí je přinutilo strávit v soudní síni spoustu nadbytečného času a vyhnalo náklady na obhajobu do neúnosné výše. Radek Mezlík pak v obžalobě uplatnil nepravdivé tvrzení, že v době převzetí rozestavěného zařízení elektráren jednateli investujících společností od dodavatele do jejich vlastnictví tyto „nebyly ani zčásti dokončeny“. Vyvolal tím představu strašného zločinu, která mohla povzbudit soudce Aleše Novotného, aby vyhověl své zálibě v ukládání drakonických trestů. Dožadoval se pak desetiletého trestu pro Michaelu Schneidrovou a devítiletého pro Alenu Vitáskovou. Soudce byl nakonec shovívavější: oběma „nadělil“ po osmi a půl letech. Alena Vitásková měla štěstí, že ji Vrchní soud v Olomouci zprostil obžaloby již počátkem roku 2017. Přesto se později dostala znova do soukolí trestního řízení díky zlovolnosti nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, jenž napadl dovoláním zprošťující rozsudek vrchního soudu, přičemž s materiální pravdou si také hlavu nelámal. Ale Michaela Schneidrová musela v květnu 2018 nastoupit do věznice ve Světlé nad Sázavou. Vyprostil ji 11. prosince 2018 Nejvyšší soud ČR, který zjistil, že její kriminalizované jednání nebylo trestným činem a vrátil její věc k novému projednání nalézacím soudem. Ponechal ji ovšem v nepříjemném postavení obžalované, provázeném existenčními nesnázemi, v němž pak musela žít ještě dva roky. Současně vrátil na první stupeň i věc Aleny Vitáskové. Krajský soud v Brně pak obě obžalované zprostil obžaloby. Jeho rozhodnutí ve věci Aleny Vitáskové nabylo právní moc okamžitě, ale Michaela Schneidrová si musela počkat ještě sedm měsíců na zamítnutí stížnosti státního zástupce Radka Mezlíka vrchním soudem. Zběsilý žalobce jistě věděl, že obecné soudy jsou vázány právním názorem Nejvyššího soudu ČR, takže stížnost proti zprošťujícímu rozsudku nemá naději na úspěch. Nedbal toho, že postavení obžalované je spojeno se značnými existenčními potížemi a dal průchod potřebě ještě jednou ji potýrat. Zachoval se jako bezohledný surovec. Dnes je tedy napevno dáno, že 7–8letá justiční štvanice na Michaelu Schneidrovou a Alenu Vitáskovou byla nezákonným, věcně nepodloženým zásahem do jejich práv a svobod, a to zásahem úmyslným, cíleně vedeným k jejich vypuzení z ERÚ a k zahnání za mříže, odkud by již nikomu neškodily. Při jejich kriminalizaci se na materiální pravdu nebral ohled: každá lež byla dobrá. Není pouze jasné, zda žalobce projevil odbornou nezpůsobilost kriminalizací postupu Michaely Schneidrové, či zda věděl, že obvinění je „levé“ a přesto se řídil pravidlem, že účel světí prostředky. Jasnější je jeho postoj k Aleně Vitáskové: během celého hlavního líčení u Krajského soudu v Brně, jež trvalo od 4. června 2014 do 22. února 2016, nebyl proveden žádný důkaz o přátelském vztahu Michaely Schneidrové k Zdenkovi Zemkovi st., natož o tom, že by Alena Vitásková o něm věděla. Hrůznost štvanice na nevinné obviněné dokresluje skutečnost, že Alena Vitásková, stíhaná od 13. března 2013, se domohla konečného pravomocného zproštění obžaloby až 13. listopadu 2019 a Michaela Schneidrová, stíhaná od 23. října 2012, až 24. června 2020. Jsem hluboce přesvědčen, že původci mnohaletého týrání obou obviněných úkony trestního řízení mají být povoláni k odpovědnosti. Jejich jednání bylo zřejmě nemravně účelové, nešlo jim o spravedlnost, ale o zneškodnění nepohodlných úřednic, chovali se k nim podjatě a nakonec i zpochybnili svou odbornou způsobilost. Zneužili svou pravomoc k nemravnému účelu. Mám však obavy, že stejně jako mnozí jiní pachatelé úmyslně vadných rozsudků odejdou jednou do důchodu ověnčeni vylhanými zásluhami. Ostatně Radek Mezlík má svou domnělou odbornou skvělostí posílit Úřad evropského žalobce. Pokusil jsem se pachatelům ke spravedlnosti trochu pomoci, ale neuspěl jsem. Chrání je všichni od státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Olomouci přes státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství a úředníky ministerstva spravedlnosti až k paní ministryni. Věděl jsem, že vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan své podřízené důsledně chrání bez ohledu na závažnost jejich nepřístojností, proto jsem spolu s trestním oznámením předložil podnět k vyloučení pro podjatost jeho a jeho úřadu. O podnětu nikdy nerozhodl a následně prokázal svou podjatost: Podnět postoupil k přehodnocení státnímu zástupci Petru Šeredovi, který rozhodl, že nejde o trestní oznámení, ale pouze o stížnost na státního zástupce. Tím automaticky vyloučil ze hry soudce Aleše Novotného. Podání pak postoupil dále na Nejvyšší státní zastupitelství. Na Ivo Ištvana jsem podal podnět ke kárnému řízení kvůli tomu, že se nevypořádal s námitkou podjatosti. Bránil se, že se jí nemusel zabývat, protože sám se trestním oznámením nezabýval. Jeho názor opapouškovali ministerští úředníci a na tom zůstalo. Ve skutečnosti jednal nezákonně již tím, že předal věc Petru Šeredovi, aniž by před tím rozhodl o námitce podjatosti. Na Nejvyšším státním zastupitelství se mého podání ujal státní zástupce Rudolf Misák, který „objevil Ameriku“. Výrok, že „elektrárny nebyly ani zčásti dokončeny“, je podle něj bezvýznamný, protože slovo „ani“ se do něj zřejmě dostalo písařskou chybou. To je ale v rozporu s materiální pravdou: výrok v inkriminované podobě se vyskytuje v obžalobě, zazněl v závěrečné řeči žalobce a v ústním odůvodnění rozsudku a nalézá se i v písemném vyhotovení rozsudku. Proto, i z dalších důvodů, jsem se obrátil na nejvyššího státního zástupce s podnětem k vykonání vnitřního dohledu nad činností státního zástupce Rudolfa Misáka. Když jsem se nedočkal žádné reakce, podal jsem paní ministryni stížnost na průtahy, která rovněž zůstala bez odezvy. Tím jsem vyčerpal dostupné prostředky. Nespravedlivé pronásledování nevinných obviněných Michaely Schneidrové a Aleny Vitáskové určitě není jedinou nepřístojností v obvodu působnosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a určitě nejsem jediný neúspěšný stěžovatel proti zvůli státních zástupců, soudců a s nimi všemi se solidarizujícími ministerskými úředníky i samotnou ministryní. Proti jejich souručenství nemá občan obranu. Beztrestnost pachatelů justičních zločinů se považuje za samozřejmé příslušenství jejich nezávislosti. A jejich oběti nemají právo na víc než na pár korun odškodnění, o které ovšem musí poprosit. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2025-07-27 10:00:00
Izraelci nyní přiznali, že nemají důkazy, že Hamás kradl humanitární pomoc. Vtipné, že místní úderka popíračů genocidy od vládních představitelů po Milana Mikeleckého se mohla v papouškování tohoto argumentu přetrhnout.— Prokop Singer (@prokki) July 27, 2025 Izrael zadržel loď s aktivisty, kteří se pokoušeli doručit pomoc do GazyHuwaida Arrafová na palubě lodi Handala dává izraelským ozbrojeným silám lekci z mezinárodního práva, když jim brání v přiblížení se k Gaze. Upozorňuje., že izraelská armáda porušuje zákon, když je zatýká v mezinárodních vodách, že izraelská blokáda Gazy je nezákonná a že loď Handala nijak neohrožuje Izrael, dováží jen potravu pro nemluvňata do Gazy, kterou Izrael blokuje. Přesto byla loď nezákonně zadržena: Huwaida Arraf, onboard the Handala, gives the IOF a lesson on International law as they threaten them from getting closer to Gaza. pic.twitter.com/bqDZIdfs8o— WearThePeace (@WearThePeaceCo) July 26, 2025 Loď s aktivisty a novináři byla v sobotu zadržena izraelskými vojáky při pokusu o přepravu pomoci do Gazy. Propalestinská skupina poukazuje na to, že posádka byla nezákonně zadržena.Loď Handala, vedená aktivistickou skupinou Freedom Flotilla Coalition, byla v době zadržení podle online sledovacího nástroje, který sledoval její kurz, asi 50 km od egyptského pobřeží a 100 km západně od Gazy.V příspěvku na Twitteru izraelské ministerstvo zahraničí uvedlo, že jeho námořnictvo loď zastavilo, aby „nelegálně nevplula do námořní zóny pobřeží Gazy“.„Loď se bezpečně blíží k pobřeží Izraele. Všichni pasažéři jsou v bezpečí,“ uvádí se v příspěvku. „Neoprávněné pokusy o prolomení blokády jsou nebezpečné, nezákonné a podkopávají probíhající humanitární úsilí.“Mezi 21 aktivisty na palubě lodi byli podle prohlášení skupiny dva Australané, včetně novinářky Tanie „Tan“ Safi a aktivisty za lidská práva Roberta Martina, dva reportéři Al Jazeera a francouzské političky Emma Fourreau a Gabrielle Cathala.
Čas načtení: 2025-10-06 10:00:00
Češka unesená v Izraeli: Zpráva přátel Šárky Přikrylové českým médiím a osobnostem
Dobrý den, náš kolektiv byl kontaktován skupinou přátel a blízkých Šárky Přikrylové, kterou nedávno unesl Izrael. Přeposíláme Vám jejich sdělení v plném znění: Vážená redakce, jsme skupina přátel Šárky Přikrylové. Jak jistě víte, Šárka byla izraelskými ozbrojenými silami nezákonně unesena při plavbě v mezinárodních vodách, kde se účastnila humanitární mise. Stále je nezákonně vězněna ve věznici s nejvyšší ostrahou, Ketziot, která je nechvalně známá opakovaným porušováním lidských práv. Bohužel, dosavadní pokrytí v českých médiích zkresluje skutečnost a nezmiňuje právní protiprávnost tohoto zásahu ani nezákonné zadržování aktivistů izraelskou vládou. Podle informací, které jsme obdrželi, Šárka odmítla podepsat nepravdivé prohlášení, že údajně vstoupila na izraelské území. Jak však všichni víme a viděli jsme i v přímém přenosu, k zadržení a únosu humanitárních aktivistů došlo v mezinárodních vodách.
Čas načtení: 2022-05-27 13:35:42
Server Česká justice a Petr Dimun pro mne jedno jsou. Spřátelili jsme se, když byl Petr Dimun mluvčím skvělého ministra Pavla Němce a jeho spojkou s občanskými aktivisty. Často jsme stáli na jedné straně barikády. Získal můj respekt i oblibu. Později se naše cesty rozešly, ale na mém vztahu se nic nezměnilo. Nežádám po přátelích, aby sdíleli mé názory, ale na druhé straně mi nečiní potíže dát jim najevo nevoli. Kdysi jsem se o České justici v článcích zmiňoval jako o lobbistickém serveru, což Petr Dimun nesl úkorně a dal mi to najevo. Uznal jsem, že kamarád nehřeší tolik, abych mu to musel strkat pod nos při každé příležitosti a přestal jsem s tím. Píšeme často o stejných nebo podobných věcech, ovšem každý jinak. Právě v těchto dnech ale vydal Petr Dimun dva články, které mě vedou k přesvědčení, že označení „lobbistický server“ není úplně od věci. První je Princip prokurátorské neomylnosti z 23.května 2022. V něm se autor zabývá rozdíly mezi přístupem justice a státního zastupitelství k projevům neúcty k rozhodnutím vyšších orgánů: „Justice si jako systém dokáže s kverulantstvím či solitérstvím svých jednotlivých článků poradit. Předsedové soudů se nezříkají odpovědnosti podávat v takových případech kárné návrhy, jakkoliv to jistě není často z jejich osobního přesvědčení, a kárné senáty mají v této otázce setrvale jasno“. Má tím na mysli případy, kdy se soudce sice podřídil rozhodnutí vyššího orgánu, ale veřejně je kritizoval a byl za to aspoň symbolicky potrestán. Pokračuje pak kritikou stavu ve státním zastupitelství, v němž se ustálil „princip prokurátorské neomylnosti“, který státním zástupcům dovoluje beztrestně znevažovat soudní rozhodnutí. Táže se: „Jak si … jinak vyložit stav, kdy nalézací i odvolací soud rozhodnou, že pro podání obžaloby nebyl důvod a státní zástupce přesto veřejně o tomto rozhodnutí opakovaně pochybuje, aniž by byl jakkoliv kritizován, neřku-li postižen? Kdy kritizuje práci těchto soudů, a dokonce zpochybňuje i rozhodnutí svého přímého nadřízeného? Přesně tohle totiž opakovaně činí paní vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze Lenka Bradáčová v případu exministryně Vlasty Parkanové. Naposledy se tak stalo nedávno v pořadu Interview ČT24. Paní vedoucí Bradáčová zopakovala, že trestní stíhání Vlasty Parkanové bylo důvodné a mělo být podáno dovolání“. Dovozuje pak odpovědnost Bradáčové za hanebný případ trestního stíhání bývalé ministryně obrany Parkanové a za náklady, které v této souvislosti státu vzniknou: „Blíží se totiž den, kdy stát bude muset z peněz nás všech za pochybení pod dozorem paní vedoucí Bradáčové zaplatit paní Parkanové odškodnění … Jaký asi bude mít na důvěryhodnost systému trestní spravedlnosti v České republice vliv to, pokud my všichni zaplatíme paní Parkanové odškodnění, aby na svých místech zároveň setrvali lidé, kteří budou veřejně opakovat, že se chyba nestala? A budou tak činit z titulu své vysoké funkce?“ Bradáčová za stíhání Parkanové nemůže Z článku mimo jiné vyplývá, že justice si dovede s kázeňskými přehmaty soudců poradit, zatímco státní zastupitelství prohřešky státních zástupců toleruje. Je to jeden z případů, kdy jsme se oba zabývali podobnými tématy. Já se v článku Kární žalobci nežalují naopak zabývám neochotou předsedů soudů vykonávat pravomoc kárného žalobce a přenášet ji nezákonně na jiné justiční činitele, nebo ochotou tolerovat neodpovědný přístup soudce k obžalovaným, který soudí bez dokonalé znalosti spisu. Upozornil jsem, že vedoucí státní zástupci se takovým způsobem povinnostem kárného žalobce nevyhýbají tak často. Ze srovnání Dimunova a mého článku vyplývá zajímavý poznatek: nejde jen o to, o jaké kárné provinění se jedná, ale také o to, kdo kárný návrh podává. Sám jsem podal kárné návrhy v podobných případech, jaké uvádí Dimun, ale nikdy jsem neuspěl. Podstatné je, že Petr Dimun využívá pozadí kauzy Vlasty Parkanové, jejíž obvinění jsem v roce 2015 v článku Odměna za škodu označil za nesmyslné, aby učinil Lenku Bradáčovou odpovědnou za její trápení. V době, kdy kauza Parkanové začala, Bradáčová ještě nevěděla, že bude vrchní státní zástupkyní. Nevykonávala v té věci dozor. Je pravda, že podala návrh na podání dovolání nejvyššího státního zástupce, s nímž neuspěla. Můžeme nad tím ovšem kroutit hlavou jako nad projevem skutečnosti, že i státní zástupci trpí profesní deformací myšlení (terminus technicus z dílny docenta Františka Čuby), ale to je asi tak vše. Pokud chce Dimun vyvodit, že ze své vysoké pozice mohla ve prospěch Parkanové zasáhnout, pak buď nezná nebo zatajuje před čtenáři skutečnost, že zahájením hlavního líčení se státní zástupce stává stranou řízení a nepodléhá dohledu nadřízeného, neboť pánem procesu je předseda senátu. Přece jen již nežijeme v časech procesu s Heliodorem Pikou, kdy se u ministra spravedlnosti scházeli předseda senátu, žalobce, představitel aparátu KSČ a další, aby hodnotili průběh procesu a přijímali opatření. Milý Petr Dimun prostě lobbuje za odvolání Lenky Bradáčové, ale střílí vedle, protože její přímé zavinění na trapném vývoji procesu s Vlastou Parkanovou není prokazatelné. Proto nemůže být podkladem pro úspěšný návrh na její odvolání. S novým zákonem o státním zastupitelství, který nám slíbil pan ministr Pavel Blažek, nastanou ostatně ve státním zastupitelství velké personální přesuny, takže se dá očekávat, že Bradáčová stejně svou současnou funkci opustí i bez lobbistických výpadů Petra Dimuna. Předpokládám, že mi někteří čtenáři budou láti, že té „bosorce“ nadržuji. Přiznávám bez bolesti, že je to můj nejmilejší nepřítel. Vedu s ní obsáhlé půtky, o nichž veřejnost nemůže mít tušení, dokud čas nedozraje. Článek přebral test státního zástupce Dalším článkem Petra Dimuna, avizovaným na České justici, ale uveřejněným v placeném Media Network Magazinu je Podvoluji se nátlaku odvolacího soudu, stálo v odůvodnění opačného rozhodnutí. Jeho lobbistická povaha je zvlášť výrazná, protože vychází v době, kdy Vrchní soud v Olomouci má rozhodnout o odvolání státního zástupce Petra Matouška proti rozsudku senátu Radomíra Koudely ze zlínské pobočky Krajského soudu Brno. Žalobce tvrdí, že obžalované manžele Novotné zprostil obžaloby pouze kvůli nátlaku odvolacího soudu. Dimunův článek se konkrétně týká tohoto případu a naznačuje Vrchnímu soudu v Olomouci, jak má rozhodnout. Zde musím vsunout krátké vysvětlení, o co v této kauze jde. Utkali se v ní dva multimilionáři, bývalí společníci. Poškozený Pavel Buráň podal na obžalovaného Jaroslava Novotného trestní oznámení, podle něhož jej pan obžalovaný nechal unést „muži v policejních kombinézách“ do své vily, kde musel pod hrozbou hlavně pistole, přiložené k hlavě, a jehly injekční stříkačky s neznámou kapalinou, přiložené ke krku, podepsat listiny, jejichž podpisem mu vznikla škoda. S obžalovaným se svezla jeho manželka, která v podstatě hraje jen roli komparzu. Pro úplnost musí čtenář vědět, že pan poškozený dluží panu obžalovanému několik set milionů korun. Slyšel jsem ho v soudní síni potvrdit existenci dluhu, který ale nesplácí. Poslat věřitele do vězení je „bezva finta“. Na silnici zasahovali tři „muži v kombinézách“, ve vile s k nim přidal čtvrtý, patrně jejich velitel. Policie neobjasněným způsobem identifikovala pouze tři z nich. Soud zprostil obžaloby nejdříve jednoho, pak v prosinci 2019 zbývající dva. Státní zástupce se neodvolal. Jediným důkazem, jenž stál za pozornost, pak zůstala výpověď pana poškozeného, jejíž pravdivost obžalovaní tvrdošíjně popírají. Je fakt, že „muže v policejních kombinézách“ nikdy nikdo neviděl kromě pana poškozeného. V této podivné důkazní situaci senát Radomíra Koudely v prosinci 2019 odsoudil manžele Novotné na sedm a čtyři roky ztráty svobody. Vrchní soud v Olomouci k odvolání obžalovaných rozsudek zrušil s matematickou přesností tak, že ze soustavy důkazů nezůstal kámen na kameni. A vrátil věc k novému rozhodnutí, s pokyny k odstranění vad dokazování a projednání věci v novém složení senátu. Nepřikázal tedy zproštění, jak naznačuje Dimun. Toto řízení jsem celé sledoval v soudní síni a znám dokumentaci. Situaci, která vznikla rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci jsem popsal v článcích: Kdo se má bát božích mlýnů? a Kdo se nemusí bát božích mlýnů? První věc, která mě zarazila, bylo ponechání případu v rukou senátu Radomíra Koudely. Ve všech případech, které znám ze své praxe, změna senátu vždy znamenala změnu předsedy (pokud přísedící nevypadl zásahem vis maior neutrální povahy). V tomto případě změna senátu spočívá pouze v nahrazení přísedícího, který se zapletl do trestné činnosti ke škodě obžalovaných a na funkci přísedícího resignoval. Objevilo se podezření, že s pachateli trestného činu spolupracoval kromě přísedícího ještě někdo další. V každém případě na senátu Radomíra Koudely leží stín součinnosti s pachateli trestného činu (ze tří odsouzených jsou dva ve vězení). Další problém vidím v tom, že na vyřízení obsáhlých pokynů odvolacího soudu stačilo soudci Koudelovi jedno dopoledne. V podstatě pojal věc tak, jak ve svém článku uvádí Petr Dimun: přehledně uvedl důkazy, které dle jeho názoru usvědčovaly obžalované, a pak je zprostil, aby vyhověl odvolacímu soudu. Zproštění přesto odůvodnil tím, že se skutek nestal (očekával jsem zproštění „in dubio pro reo“ – pro nedostatek důkazů). Žalobce Matoušek jej vyzval, aby názor odvolacího soudu ignoroval a soudil podle svého vědomí a svědomí. Pak podal odvolání, v němž konstatuje, že zproštění je popřením provedeného dokazování a vyhověním přání odvolacího soudu. Nezmínil se, že ke zhroucení konstrukce obžaloby přispěl souhlasem se zproštěním „mužů v kombinézách“. Předseda senátu mě svým přístupem k rozhodnutí odvolacího soudu popudil natolik, že jsem předsedovi Krajského soudu Brno Milanu Čečotkovi poslal návrh na zahájení kárného řízení. Stalo se to, co kritizuji v článku Kární žalobci nežalují: předseda soudu přenechal nezákonně pravomoc kárného žalobce Jiřímu Rezkovi, místopředsedovi soudu – vedoucímu pobočky, který návrh zamítl. Popudil mě i státní Petr Matoušek, který souhlasem se zproštěním „mužů v kombinézách“ přispěl kwezhroucení konstrukce obžaloby, ale pak nabádal předsedu senátu k nerespektování závazných pokynů odvolacího soudu, tedy k nedbání zákona. Jako kárného žalobce jsem oslovil Ivo Ištvana, vrchního státního zástupce v Olomouci. Když oznámil odchod z funkce, obrátil jsem se na nejvyššího státního zástupce Igora Stříže. Ani jeden z oslovených kárných žalobců na svou funkci neresignoval, nepřenesl ji na náměstka nebo jinou nepříslušnou osobu. Nevyhověli mi, ale s mou argumentací se věcně vypořádali. Zatímco Dimun soudí, že si státní zástupci osobují nárok na neomylnost, výše zmínění kární žalobci trvají na tom, že státní zástupce má právo na odvolání vždy, když to považuje za správné a nerozhoduje, jaké při tom napáchá škody. Dimun v podstatě převzal text odvolání státního zástupce Matouška. Můžeme teď uzavírat sázky, jak rozhodne Vrchní soud v Olomouci, pokud se jim dostane Dimunův článek do rukou. Možností není mnoho: 1. možná se polekají „hlasu veřejnosti“, vyjádřenému článkem Petra Dimuna a vrátí věc nalézacímu soudu k novému projednání, přičemž naznačí, že zprošťující rozsudek by nebyl vítán, 2. provedou vlastní dokazování a rozhodnou podle jeho výsledku, 3. zamítnou odvolání státního zástupce Matouška. Mimo poslední možnosti by mě nepotěšili, protože obžalované již válcuje justice od roku 2014, takže se cítí vyčerpáni, mají nárok na klid. Úplně na závěr uvádím, že řízení od počátku doprovázejí divoké pověsti o milionech, které měl vyčlenit pan poškozený na motivování orgánů činných v trestním řízení a médií, ale není znám žádný případ předání úplatku. Více „hmatatelná“ je skutečnost, že pan poškozený je trestně stíhaný pro podvod se škodou 170 milionu korun, přičemž první, kdo „mu nasadil psí hlavu“ byl Finančně analytický útvar ministerstva financí.
Čas načtení: 2021-01-27 15:00:55
Pražský magistrát popírá dohodu s billboardáři
Média před koncem roku přinesla zprávu, že se hlavní město Praha dohodlo společností BigBoard, že na Silvestra skončí provoz nelegální obří LED obrazovky u Nuselského mostu. K vypnutí obrazovky skutečně došlo, ale pražský magistrát prý s billboardáři žádnou dohodu neuzavřel. Kverulant magistrátu nevěří a podezřívá pražské politiky z toho, že vypnutí vyměnili za poskytnutí nějaké nezákonné výhody. Dlouhá léta na střeše domu u Nuselského mostu blízko centra Prahy oslňovala nelegální reklamní LED obrazovka. Obrazovka nikdy neměla platní stavební povolení. Navíc byla na pozemcích před billboardem systematicky likvidována zeleň, zejména vzrostlé stromy, a to proto, aby řidičům stojících v koloně nebránila ve výhledu na reklamní poutač. Vypnutí billboardu je jistě dobrou zprávou, ale má zásadní vadu na kráse. Veřejná správa rezignovala na zákonnou povinnost odstranit černou stavbu a pokutovat billboardáře za protiprávní jednání. Společnost BigBoard dlouhá léta za pronájmem billboardu inkasovala několik milionů korun měsíce a přitom tvrdila, že jí tento billboard nepatří. Dalším problémem jsou protislužby, za které Praha vypnutí billboardu nejspíš vyměnila. Proto se Kverulant nedávno obrátil dle zákona o svobodném přístupu k informacím na Prahu a žádal jí o kopii předmětné dohody. Pražský magistrát mu nyní odpověděl, že žádná taková dohoda neexistuje. Kverulant magistrátu nevěří a podezřívá pražské politiky z toho, že vypnutí vyměnili za poskytnutí nějaké nezákonné výhody. Proto bude počínání magistrátu dál pečlivě sledovat. Autor je ředitel a zakladatel obecně prospěšné společnosti Kverulant.org. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-11-03 15:11:22
Před pár dny jsem v článku Kolik stojí podjatost soudce? upozornil na ekonomické důsledky soudcovské arogance, a již je zde příklad ještě výraznější. Mám na mysli případ chomutovské soudkyně Kateřiny Vltavské a jejího vítězství nad ministryní Marií Benešovou v soudním sporu, o němž referuje například, ale nejen, Česká justice. Nejsem v žádném případě fanouškem Marie Benešové a její vztah ke mně je prokazatelně nenávistný. Tento článek tedy není v žádném případě přátelskou úsluhou kamarádce. Případ mě zaujal jako ilustrace stavu justice, nastoleného polistopadovým ideologickým blouzněním, jež vedlo k absolutizaci soudcovské nezávislosti, vykládané jako nezávislost na zákonu a dobrých mravech. Skutkový děj sporu, pozorovaný očima laika, obsahuje na samém začátku nedostatečnou pozornost, kterou samosoudkyně Kateřina Vltavská věnovala znaleckému posudku, jehož akceptováním jako vydavatelka trestního příkazu pomohla vyvolat tříleté obtěžování představitelů obce Postoloprty orgány činnými v trestním řízení s konečným výsledkem zproštění obžaloby. Nejde o nic zcela neobvyklého. Stává se dosti často, že soudci, vydávající trestní příkazy, se s podklady pro rozhodnutí příliš „nepárají“ a spoléhají se na to, že v krajním případě se až při hlavním líčení věc řádně objasní. Případů odmítnutí trestního příkazu je poměrně hodně a stává se, že v navazujícím hlavním líčení soud zprostí obžalované viny. Tato nehoda se přihodila samosoudkyni Kateřině Vltavské v kauze „Postoloprty“. Nic na tom nemění skutečnost, že znalecký posudek byl zřejmě součástí podkladů k návrhu na potrestání, který předložily soudu státní zástupkyně. Paní ministryně usoudila, že vyvolání trestního stíhání nebylo nezbytné, mělo se mu zabránit, a pečlivost státních zástupkyň a samosoudkyně Kateřiny Vltavské mohla jeho vyvolání předejít. Správnost jejího úsudku potvrzuje zprošťující rozsudek. Není přesně známo, kolik zaplatili daňoví poplatníci za zbytečné trestní řízení. Jistě jde o částku řádově ve stovkách tisíc korun, ne-li v milionech. Naproti tomu je známo, že neoprávněně stíhaní se dožadují, aby je stát odškodnil částkou zhruba 20 milionů korun. Důsledky narušení jejich osobních životů, jejich psychického strádání a utrpení jejich rodin nelze exaktně změřit ani odčinit finanční náhradou. Selhání státních zástupců a samosoudkyně v této kauze neušlo paní ministryni, která se zřejmě domnívá, že z titulu své funkce odpovídá občanům za stav resortu spravedlnosti a má dbát o ochranu jejich práv. Podala tedy kárnou žalobu na všechny tři zúčastněné státní zástupkyně a soudkyni udělila výtku, což je nejmírnější potrestání, jež mohla podle zákona udělit. Se zlou se potázala. Kárný soud kárným žalobám nevyhověl a odezva Městského soudu v Praze byla pro ni nepříznivá. Účast na vyvolání obrovských škod finančních i morálních, jež v kauze Postoloprty vznikly, by měla vést k pokání a pokoře viníků. Očekával bych, že si samosoudkyně Kateřina Vltavská posype hlavu popelem, poděkuje aspoň v duchu Marii Benešové za výstrahu a napříště bude dbát, aby se jí podobná nehoda už nikdy nepřihodila. Ve skutečnosti se ale nad svou vinou nezamyslela a rozhodnutí ministryně napadla správní žalobou. Nepokusila se věcně vyvrátit tvrzení, že něco zavinila, ale pouze poukazovala na zpochybnění své soudcovské nezávislosti. A soudci úseku správního soudnictví Městského soudu v Praze jí přisvědčili. Rozhodnutí o udělení výtky zrušili jako nezákonné. To je klasický příklad vztahu části soudců k občanům, státu a jim způsobeným škodám: přisvojují si právo škodit a nenést za způsobené škody odpovědnost. Nejen to. Považují se za nadřazené nad ostatní složky státu a zejména nad ministra spravedlnosti (to se netýká ministrů obecně, nikoli pouze Marie Benešové). Neuvědomují si, že nesoudí z vůle boží, ale z vůle moci výkonné. Neuvědomují si, že žijí a své provozní náklady kryjí z peněz daňových poplatníků. Neuvědomují si, že působí v demokratickém státě, v němž prvotním zdrojem moci je vůle občanů, kteří ji uplatňují prostřednictvím příslušných orgánů. Ministr spravedlnosti odpovídá vládě a parlamentu a jejich prostřednictvím národu za pořádek v resortu spravedlnosti, tedy i v soudnictví. K tomu samozřejmě patří i ochrana soudcovské nezávislosti, ale na druhé straně výtka nedostatečné pečlivosti v práci není zásahem do soudcovské nezávislosti. Tento případ odhaluje nešvar, jehož potírání je hlavním motivem polské reformy soudnictví: porušení rovnováhy mezi hlavními složkami státní moci. Soudci se staví do postavení nadřazeného ostatním složkám státní moci, zde jmenovitě moci výkonné. Zakazují ministryni jemně projevit nevoli nad nedbalostí soudkyně, jejíž selhání mělo za následek velké finanční a morální škody. Je to projev snahy o nastolení soudcokracie, která je v rozporu s demokratickým uspořádáním státu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-06-25 08:04:17
Měsíc v kotlině: Co se stane, až Američanům dojde, že Václav Havel byl běloch?
Někteří lidé poklekají při praní prádla před pračkou, aby se omluvili za to, že perou tmavé a bílé prádlo zvlášť. A premiér Babiš potvrdil miliardářovi Babišovi, že Babiš ani Babišův Agrofert nejsou ve střetu Babišových zájmů. Miroslav Macek glosuje události posledních týdnů. Někteří majitelé cestovních kanceláří se rozhodli řešit propad příjmů zvýšením reklamy: Chcete poznat život domorodých afrických kmenů? Vydejte se s námi do Německa či Francie! Podiv nad tím, že někteří lidé stále nosí roušky, aniž by museli, není na místě. Spousta Čechů také vlezla do KSČ, aniž by musela. Čím dál tím více lidí si usnadňuje výběr filmů, které chtějí zhlédnout, jednoduchou metodou: chodí na ty, které sepsula Hana Třeštíková. Novinář Tomáš Klvaňa prohlásil, že my jsme Rusku sebrali sochu Koněva a oni nám na oplátku Českou televizi. Pokud by tomu skutečně tak bylo, tak to byl pro nás skvělý výměnný obchod. Nemravný loudil na červené motorce obtěžoval na Ústecku běžkyně. Konec demokracie nastává, když poslanecká sněmovna vzešlá ze svobodných voleb zvolí v tajné volbě dle platného zákona do veřejných funkcí tři bezúhonné občany. Šíří se fakenews, že v rámci korektnosti a etnické vyváženosti bude zakázáno psát pouze latinkou. Svět se po koronavirovém šílenství opět vrací k normálnímu spořádanému způsobu života, jak dosvědčuje titulek: Těhotný muž čeká dítě s trasgender modelkou. Američtí vědci zjistili, že pes očichávající zadek jiného psa získá více informací než divák České televize. Čeští diplomaté si začínají klást otázku, co to udělá s našimi vztahy s USA, až jim tam dojde, že Václav Havel byl běloch. Zemřela fenka Karla Gotta Stella. Vláda prý uvažuje o státním pohřbu. Mikuláš Minář z Milionu chvilek pro demokracii uvažuje po kritice opozičních politiků o vstupu do politiky. Je vidět, že zná prastarou metodu „udělat bordel, zkritizovat ostatní coury a nechat si jako děvka dobře zaplatit“. Premiér Babiš potvrdil miliardářovi Babišovi, že Babiš ani Babišův Agrofert nejsou ve střetu Babišových zájmů. Poslední vědecké výzkumy zjistily, že svět není plný idiotů, jsou jen strategicky rozmístěni. Lidé, kteří často sledovali zprávy ze zahraničí, poklekají dnes při praní prádla před pračkou, aby se omluvili za to, že perou tmavé a bílé prádlo zvlášť. Nejvyšší soud označil odposlechy v kauze Nečas – Nagyová za nezákonné. Protože jsme v Česku, můžete třikrát hádat, co se stane těm, kteří nezákonně postupovali. Novinář Jindřich Šídlo si po dvaceti letech přestal kupovat Reflex. V České televizi se objevila šokující zpráva, že po vydatných deštích stoupla hladina některých řek. Vyšlo najevo, že za blahodárný déšť může premiér Babiš, za bleskové povodně pak poslanec Kalousek. Zásluhou souběhu slunovratu, novu a zatmění měsíce jsme se jako národ konečně sjednotili a jako jeden muž (žena a dalších 126 pohlaví) pevně stojíme za svým premiérem v jeho boji se zrádci a jejich přisluhovači z Bruselu. Ministryně financí Schillerová prohlásila, že krizi lehce překonáme a již v roce 2028 na tom budeme stejně dobře jako před koronavirem. Pokládám to za velice střízlivý odhad, jsem totiž přesvědčen, že ona osobně na tom bude roku 2028 mnohem a mnohem lépe. ODS se pustila do řešení „morálních témat“. To je skvělé! Pak by ovšem měli mít stínové Ministerstvo pro morální záležitosti, doživotním ministrem jmenovat in memoriam Václava Havla, náměstkem Tomáše Halíka a mluvčím Jakuba Jandu, ačkoliv Miloš Vystrčil po návratu z Tchaj-wanu by jistě též vynikl. A jedna dobrá zpráva nakonec: Teroristé, kteří před měsícem obsadili vinný sklípek u Znojma, stále nezformulovali svoje požadavky. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-11-12 14:03:11
Za chyby se neplatí: Stát nevymáhá peníze po svých úřednících
Kverulant.org zjistil, že úřady zaplatily na náhradách škod a pokutách v letech 2014 až 2018 celkem téměř dvě miliardy korun. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím při výkonu veřejné moci umožňuje vymáhat škodu po úřednících, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu. Takto však bylo vymoženo pouhých 14 milionů korun. To je podle Kverulanta zoufale málo, a proto je jeho cílem tuto praxi změnit. V létě roku 2019 zaslal Kverulant.org žádost o poskytnutí informací o placení náhrad škod a pokut celkem 115 institucím veřejné správy. 107 institucí mu odpovědělo, kolik zaplatily na škodách a pokutách v letech 2014 až 2018 a kolik za tuto dobu vymohly od svých zaměstnanců, kteří tyto škody způsobili. Škodu nebo pokuty muselo ve sledovaném období zaplatit 84 institucí. Kverulant zjistil, že na náhradách škod a na pokutách zaplatily tyto úřady 944 milionů korun a od svých zaměstnanců zpět vymohly jen 10,5 milionů korun. To je pouhých 1,12 %. Aby byl obrázek o zaplacených škodách kompletní, je třeba k částce 944 milionů korun přičíst ještě jednu miliardu a dvacet dva milionů, kterými Ministerstvo spravedlnosti odškodnilo poškozené za činnost jiných orgánů. Částka, kterou ministerstvo vymohlo od osob odpovědných za vzniklé škody, činila ve sledovaných letech jen necelých 3,5 milionů korun. Dohromady tak orgány veřejné správy vymohly od svých zaměstnanců jen 14 milionů korun, což je pouhých 0,71 % z částky 1 966 544 397 Kč. Antisoutěž státních orgánů Jednoznačným vítězem v antisoutěži o placení škod a pokut a jejich nevymáhání je Ministerstvo zemědělství (MZe). To za pět let vyplatilo na náhradách škod 24 milionů korun a na pokutách 228 milionů korun. Dohromady tedy téměř čtvrt miliardy korun. Od svých zaměstnanců za jejich pochybení vyinkasovalo pouhých 381 korun. Náhrady škod, které MZe vyplatilo, jsou většinou odškodnění za nepřiměřené délky restitučního řízení podle zákona a ministerstvo je prý nevymáhá proto, že restituční řízení podle zákona o půdě jsou mimořádně komplikovaná jak po stránce skutkové, tak právní. Pokud jde o pokuty, které MZe zaplatilo ostatním orgánům státní správy, největšími položkami na tomto seznamu jsou dvě pokuty za cinknuté tendry na služby IT zakázky. V roce 2015 to byla pokuta ve výši téměř 83 milionů korun a v roce 2018 pokuta 71 milionů. Pokutu ve výši 37,5 milionu korun dostalo MZe za nezákonné postupy při rozdělování dotací v programu Rybářství 2007–2013. Protože MZe nezaplatilo včas, dostalo penále za prodlení s odvodem ve výši 11,5 milionu korun a byl mu vyměřen úrok z posečkané částky ve výši 5 milionů korun. MZe náhrady za takto zaplacené pokuty nevymáhá a odkazuje se na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 31 Cdo 2764/2016 ze dne 12. dubna 2017, podle něhož se v případě uložení finanční sankce státu nejedná o vznik škody. Došlo tím totiž pouze k transferu finančních prostředků uvnitř státu, přičemž jeho majetek se zaplacením pokuty nezmenšil. Laicky řečeno, stát si pouze přendal peníze z jedné kapsy do druhé. Druhým v pořadí v antisoutěži o placení škod a pokut a jejich nevymáhání je Ministerstvo obrany (MO). Obrana v letech 2014 až 2018 zaplatila na náhradách škod celkem bagatelních 482 tisíc korun. Šlo zejména o zaplacení vyrovnání ve výši 4 719 Kč celkem 102 žalobcům v rámci soudního smíru. Zato na pokutách zaplatilo MO za uvedené roky 88,5 milionů korun. Od svých osob odpovědných za tato pochybení nepožadovala ani korunu. Opět s odkazem na rozsudek, kde se uvádí, že když stát platí státu pokutu, tak škoda nevzniká. Bronzové místo v lemplovství při nevymáhání zaplacených škod patří Ministerstvu vnitra (MVČR). Vnitro v letech 2014 až 2018 zaplatilo na náhradách škod 9,5 milionů korun a na pokutách skoro 64 milionů korun. MVČR Kverulantovi nesdělilo o jednotlivých škodách a pokutách žádné další údaje. Na svoji otázku, proč vnitro nevymáhá po svých zaměstnancích žádnou náhradu, ale Kverulant odpověď dostal. Ministerstvo detektivů mu odpovědělo: „K bodu 2. a 4. žádosti sdělujeme, že v letech 2014 až 2018 nebyl Ministerstvem vnitra uplatněn žádný regres vůči osobám, které má ministerstvo v personální pravomoci, neboť nebyla ztotožněna konkrétní osoba nebo osoby, odpovědné za vznik škody podle zákona č. 82/1998 Sb.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Karlovarská losovačka Poslední organizací, která na škodách a pokutách zaplatila za posledních pět let částku vyšší než 70 milionů korun, je Magistrát města Karlovy Vary. Karlovarský magistrát zaplatil na škodách a pokutách téměř 71 milionů korun. Dominantní položkou na seznamu pokut je ta z roku 2016. Šlo o pokutu v částce 51 milionů a penále ve výši 17, 5 milionů korun za notoricky známou „karlovarskou losovačku“. Jako karlovarská losovačka se označuje zmanipulovaná soutěž na výstavbu KV Areny v Karlových Varech z dubna 2006. Do obecného povědomí se dostal dvouapůlminutový videozáznam, na kterém se losující více než půl minuty snaží vytáhnout z losovacího osudí dva lístky se „správnými“ jmény firem, čemuž přihlížela smějící se notářka. Samotné losování v dubnu 2006 mělo za účel snížit celkový počet uchazečů o zakázku z 16 na 5, které potom magistrát oslovil. Při samotném losování těchto pěti firem vytáhl organizátor soutěže Roman Krist z osudí během několika sekund první tři firmy, následně se více než půl minuty snažil vylosovat čtvrtého účastníka finále a také pozdějšího vítěze soutěže – sdružení firem Syner, Metrostav a Bau-stav, přičemž losování glosoval slovy, že lístky budou asi slepené. Celému losování přihlížela notářka Lenka Machová, kterou počínání organizátora soutěže rozesmálo, přesto pak regulérnost soutěže potvrdila. V roce 2008 karlovarskou losovačku prověřovala protikorupční policie, která ale případ nakonec odložila. Ani stížnost na postup notářky k Notářské komoře nebyl úspěšný. A ani na náhradách škod nechtěl magistrát od svých radních, zastupitelů či úředníků ani korunu. Prý škodu nebylo možné vymáhat: nebylo možné dohledat jednoznačně odpovědnou osobu za porušení, jehož následkem byla vyměřená sankce – jednalo se o rozhodnutí kolektivního orgánu. Legendární manipulace výběrového řízení známá jako karlovarská losovačka tak už asi zůstane navždy zcela nepotrestána. Výlučné postavení Ministerstva spravedlnosti Výlučné postavení mezi orgány státní správy v oblasti placení náhrad za škody má Ministerstvo spravedlnosti. To je sice ve výše uvedené tabulce s částkou zaplacenou na pokutách ve výši 10,5 milionu korun až na 16. místě, ale když započteme sumy, kterými Ministerstvo spravedlnosti odškodňuje poškozené za činnost jiných orgánů, katapultuje je to na první místo s částkou jedna miliarda dvacet dva milionů korun. Tuto částku vyplatil resort spravedlnosti v letech 2014 až 2018. Přibližně polovina této částky, přesně 535 milionu korun, vyplatila justice v rámci mimosoudního vyrovnání náhrady za škody vzniklé při výkonu veřejné moci v resortu justice. Sumu 486 milionu korun vyplatilo ministerstvo na základě soudních rozsudků. Částka, kterou ministerstvo vymohlo od osob odpovědných za vzniklé škody, činila ve sledovaných letech jen necelých 3,5 milionů korun. Podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, je stát odpovědný za vznik škody, kterou způsobil. Zákonná úprava přitom stanoví, že stát odpovídá za škodu na principu objektivním, přičemž odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek: - nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, - vznik škody, - příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Zjednodušeně řečeno, je nárok za zaplacení konkrétní škody podmíněn konkrétní chybou konkrétního státního úředníka. A na tohoto konkrétního úředníka pamatuje výše uvedený zákon v § 17 zákona v odstavci 1, kde se praví: „Nahradil-li stát škodu, ke které došlo při činnosti státního orgánu nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu od těch, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu, pokud byli k vydání rozhodnutí nebo k úřednímu postupu oprávněni.“ Kverulant se problematikou malé odpovědnosti úředníků za svoji práci zabývá již od roku 2015. Již tehdy shromáždil řadu údajů o této problematice a vyzval tehdejšího ministra spravedlnosti, aby se zasadil o změnu této nezodpovědné praxe. V odpovědi tehdejší ministr JUDr. Robert Pelikán uvedl, že Kverulantovo tvrzení o tom, že Ministerstvo spravedlnosti nemá přehled o výši vymáhaných a zaplacených náhrad, považuje za zavádějící. Zveřejnění této kauzy a přijetí služebního zákona, který dal úředníkům další prebendy, vyvolalo zájem médií. Zdánlivě větší úspěch zaznamenal Kverulant na Ministerstvu financí. Na základě jeho zjištění připravilo Ministerstvo financí v roce 2016 novelu zákona, která úřadům přikazovala vymáhat škody po chybujících úřednících, tu však nakonec zamítla legislativní rada vlády. Na jaře roku 2019 to byli Starostové a nezávislí, kdo se inspiroval Kverulantovou kauzou, a i oni navrhli, aby stát musel po úřednících, soudcích a státních zástupcích vymáhat škody, které při své práci způsobí. Poslanci hnutí STAN ve svém návrhu argumentovali tím, že podobné opatření platí už v obcích a krajích, a je tudíž namístě přenést tuto povinnost i na úroveň celostátní. „Zatímco pro obecní a krajskou úroveň platí, že samosprávy jsou povinny vymáhat po svých úředních osobách škodu, kterou svými rozhodnutími či postupem tito úředníci v samosprávě způsobili, a to až do výše 4,5násobku platu (u škody úmyslné celou), stát takto postupovat ze zákona vůči svým úředníkům nemusí,“ píší předkladatelé. Úředníci by měli platit V roce 2014 pracovalo pro erár 416 tisíc státních zaměstnanců. Na rok 2019 je jich „rozpočtováno“ závratných 470 tisíc. Výdaje na jejich platy poslední léta překračují částku 200 miliard korun. Dokonce mají speciální zákon o státní službě, díky kterému jsou prakticky nevyhoditelní. Z těchto důvodů je Kverulant.org přesvědčen, že úředníci by za svoje zásadní chyby měli platit. Tato kauza jasně ukazuje, že stát po chybujících úřednících vymáhá škody za jejich chyby zcela nedostatečně. Proto se Kverulant.org poprvé již v roce 2015 obrátil dopisem na předsedu vlády a ministry spravedlnosti, kultury, obrany, zahraničních věcí a životního prostředí, aby změnili praxi vymáhání škody za chyby státních úředníků. Marně, proto Kverulant v dubnu 2017 opět dopisem vyzval předsedu vlády, ministry financí a spravedlnosti, aby se konečně zasadili o změnu. Opět marně, a tak svoje zjištění z roku 2019 zaslal Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. Soudě podle celkem nic neříkající odpovědi NKÚ, opět marně. {/mprestriction}
Čas načtení: 2024-06-05 10:00:00
HRW: Izrael protizákonně používá bílý fosfor v civilních oblastech
(Bejrút) - Organizace Human Rights Watch dnes uvedla, že rozsáhlé používání bílého fosforu Izraelem v jižním Libanonu vážně ohrožuje civilisty a přispívá k jejich vysídlování. Organizace Human Rights Watch ověřila, že izraelské síly od října 2023 použily munici s bílým fosforem nejméně v 17 obcích na jihu Libanonu, včetně 5 obcí, kde byla nad obydlenými oblastmi nezákonně použita letecká munice. Bílý fosfor je chemická látka rozptýlená v dělostřeleckých granátech, bombách a raketách, která se vznítí při působení kyslíku. Její zápalné účinky způsobují smrt nebo krutá zranění, která mají za následek celoživotní utrpení. Může zapálit domy, zemědělské oblasti a další civilní objekty. Podle mezinárodního humanitárního práva je použití leteckého bílého fosforu v obydlených oblastech nezákonně nerozlišující a nesplňuje právní požadavek na přijetí opatření k zamezení civilních škod. NEW: Israel's use of white phosphorus in south Lebanon is putting civilians at risk and contributing to displacement. HRW verified the use of white phosphorus munitions by Israeli forces in at least 17 municipalities in south Lebanon since Oct. 2023. https://t.co/K9WpgX1Ppc pic.twitter.com/AtmbPJaeCQ— Human Rights Watch (@hrw) June 5, 2024
Čas načtení: 2024-06-13 09:38:44
Slovensko: Dodání stíhaček MiG-29 Kyjevu bylo nezákonné
Státní tajemník slovenského ministerstva obrany Igor Melicher prohlásil, že předchozí vláda v Bratislavě neměla pravomoc darovat Kyjevu bojové letouny MiG-29 ze Sovětské éry. V březnu 2023 prozatímní vláda pod vedením premiéra Eduarda Hegera schválila dodávku 13 letounů MiG-29. Nová vláda… The post Slovensko: Dodání stíhaček MiG-29 Kyjevu bylo nezákonné first appeared on Akta X.
Čas načtení: 2024-06-17 10:00:00
BBC. Řecká pobřežní stráž hází v moři migranty přes palubu na jistou smrt
Řecká pobřežní stráž způsobila podle svědků během tří let ve Středozemním moři smrt desítek migrantů, včetně devíti, kteří byli úmyslně hozeni do vodyTěchto devět osob patří mezi více než 40 lidí, kteří zemřeli v důsledku toho, že byli vytlačeni z řeckých teritoriálních vod nebo odvezeni zpět na moře poté, co dosáhli řeckých ostrovů, zjistila analýza BBC.Řecká pobřežní stráž sdělila, že veškerá obvinění z nezákonné činnosti důrazně odmítá.Reportéři BBC píší: Bývalému vysokému důstojníkovi řecké pobřežní stráže jsme ukázali záběry 12 osob, které byly naloženy do člunu řecké pobřežní stráže a poté opuštěny na člunu. Když se zvedl ze židle a měl stále zapnutý mikrofon, řekl řecky, že se jedná o "zjevně nezákonný čin" a "mezinárodní zločin".Řecká vláda je již dlouho obviňována z nucených návratů - tlačení lidí zpět do Turecka, odkud přešli, což je podle mezinárodního práva nezákonné. Je to však poprvé, co BBC vyčíslila počet incidentů, při nichž podle tvrzení řecké pobřežní stráže došlo k úmrtí v důsledku jejího postupu.
Čas načtení: 2024-09-14 19:01:14
Evropský soudní dvůr shledal, že zavedením povinných slev na některé druhy potravin v supermarketech v loňském roce Maďarská vláda svým nařízením porušila volnou hospodářskou soutěž. Vládní povinnost prodávat některé zemědělské produkty, jako je pšenice, mléko a vejce, za stanovenou cenu… The post Maďarsko se ohrazuje proti rozhodnutí soudu EU, podle něhož byly slevy na klíčové potraviny nezákonné first appeared on Akta X.
Čas načtení: 2024-10-09 09:40:50
Pentagon nezákonně skrývá tajný program UFO před Kongresem, tvrdí informátoři
Nový vládní whistleblower poprvé odhaluje název programu USAP (Unacknowledged Special Access Program) pro neidentifikované anomální jevy (UAP). (Foto: Flickr) Jednou z nejdůležitějších povinností Kongresu... Článek Pentagon nezákonně skrývá tajný program UFO před Kongresem, tvrdí informátoři se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2025-01-25 12:00:00
Nezákonné trestní řízení má dopady na zdraví i rodiny. Stát za něj ale vyplácí marginální částky
Téměř devět milionů zatím nepravomocně vysoudil Robert Tempel za nezákonné stíhání v případu dvojnásobné vraždy. Je to jedno z nejvyšších odškodnění, které by mohlo ministerstvo spravedlnosti za nezákonné trestní řízení vyplatit. Takto vysoké částky ovšem nejsou standardem, upozorňují advokáti. Podle nich je potřeba změna odškodňovacího systému, což resort spravedlnosti ale neplánuje.
Čas načtení: 2025-03-16 09:00:00
Soudce zablokoval Trumpův pokus použít válečného zákona z 18. století pro deportace
Trump se pokusil použít zákon o nepřátelských cizincích z roku 1798, k deportaci pěti Venezuelanů, ale soudce příkaz zastavil Bílý dům v sobotu vydal prezidentské prohlášení zaměřené na venezuelské členy gangu Tren de Aragua, v němž se uvádí: „Tren de Aragua (TdA) je zahraniční teroristickou organizaci s tisíci členy, z nichž mnozí nezákonně pronikli do Spojených států a vedou nelegální válku a podnikají nepřátelské akce proti Spojeným státům.“Organizace na ochranu občanských svobod obvinily Trumpa, že se v době míru nezákonně odvolává na válečný zákon z roku 1798, aby urychlil masové deportace a obešel imigrační zákon. O několik hodin později federální soudce dočasně zablokoval Trumpově administrativě možnost použít tento zákon k provedení zamýšlených deportací Venezuelanů.
Čas načtení: 2025-05-14 10:50:00
Seznam.cz: Loňské šetření ÚOHS v Seznamu bylo nezákonné
Místní šetření ÚOHS ve společnosti Seznam.cz bylo nezákonné, konstatoval soud.
Čas načtení: 2025-06-09 10:00:00
Trump vyvolal v Los Angeles rozsáhlé násilníé protesty
Policie střílí gumovými projektily a slzným plynem, demonstranti blokují hlavní dálnici a zapalují samořiditelná autaLAPD uvádí, že majitelé obchodů hlásí rabování v oblasti 6th St a Broadway, a vyslala na místo policisty, aby situaci prošetřili.LAPD také uvedla:„V oblasti Civic Center v Los Angeles bylo vyhlášeno NEPOVOLENÉ SHROMÁŽDĚNÍ. Osoby s mobilními telefony v oblasti Civic Center obdržely varování.“ Kalifornský guvernér Gavin Newsom v neděli večer oficiálně požádal Trumpovu administrativu, aby zrušila nasazení vojáků národní gardy v Los Angeles.V dopise adresovaném ministru obrany USA Petovi Hegsethovi Newsom označil nasazení za nezákonné a požádal, aby byli vojáci znovu podřízeni velení státu.V Los Angeles narůstá napětí, kde v neděli vyšly do ulic tisíce demonstrantů v reakci na mimořádné nasazení Národní gardy prezidentem Donaldem Trumpem. Demonstranti zablokovali hlavní dálnici a zapálili autonomní vozidla, zatímco policie použila slzný plyn, gumové projektily a oslepující granáty k rozptýlení davu.Mnoho demonstrantů se s příchodem večera rozešlo a policie vyhlásila shromáždění za nezákonné, což bylo předzvěstí zásahu policistů a zatýkání lidí, kteří neodešli.Někteří z těch, kteří zůstali, házeli na policii předměty zpoza provizorní bariéry, která se táhla přes celou šířku ulice, a jiní házeli kusy betonu, kameny, elektrické skútry a ohňostroje na kalifornské dálniční policisty a jejich vozidla zaparkovaná na uzavřené dálnici 101 směřující na jih.Dříve během dne nesl jeden z demonstrantů transparent s nápisem: „Miliardáři jsou skuteční nepřátelé. NE imigranti.“ V příspěvku na Twitteru kalifornský guvernér Newsom dále kritizoval prezidenta a vyzval ho, aby ukončil nasazení národní gardy:„Donald Trump vyvolal krizi a rozdmýchává napětí. Pokud ji nedokáže vyřešit, uděláme to my.Pro ty, kteří se chovají špatně – násilné činy nebudou tolerovány. Budete zatčeni. Budete stíháni. Neděláte jen škody na budovách a majetku. Ničíte samotné základy naší republiky. Demokracie je v sázce. Donald Trump vás využívá jako záminku k militarizaci města a obcházení naší demokracie.„Pro mnoho, mnoho pokojných demonstrantů – chceme vás ochránit. Chceme, abyste mohli uplatňovat svá základní práva.„A našim bezpečnostním složkám v ulicích, které dodržují zákony s úctou a odpovědností, chceme také zajistit bezpečnost.„Donald Trump se ale musí stáhnout. Musí odstoupit.“