EUR 24,220 || 
JPY 13,020 || 
USD 20,810 || Po sedmi zápasech bez porážky Tempáci padli ve Slaném, podívejte se na sestřih a rozhovory.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2025-08-07 09:16:17
S receptem na posúch neboli slaný koláč nepůjdeme nikam daleko, ale jen přes hranici na Slovensko. Jednoduchý a výborný posúch (někdy také osúch) si totiž zaslouží naši pozornost. Připravit ho můžete na mnoho způsobů a já osobně vřele doporučuji ho zkombinovat s nějakou uzeninou a dopřát si trošku té nezdravé dobroty. 🙂 Pokud by vás zajímaly ještě další slovenské dobroty, které rozhodně stojí za vyzkoušení, sepsala jsem pro vás pár postřehů v článku Jak se najíte na Slovensku. The post Slovenský slaný koláč posúch appeared first on Blog Kuchti.me - s chutí a humorem.
Čas načtení: 2025-04-06 09:43:08
Jak na výtečnou nadýchanou velikonoční nádivku s uzeným?
Jak na výtečnou nadýchanou velikonoční nádivku s uzeným? redakce Ne, 04/06/2025 - 09:43 Vaření a Pečení Klíčová slova: nádivka s uzeným masem velikonoční nádivka s uzeným masem slaný nákyp nádivka s kopřivami jarní nádivka Co je potřeba K přípravě jednoduché, ale výtečné nádivky s uzeným a bylinkami budete potřebovat: 5 bulek nebo 7 rohlíků 0,5 kg moravského uzeného 6 vajíček Dvě hrsti čerstvé petrželky nasekané najemno 50 g másla + kousek na vymazání pekáče nebo zapékací mísy 200 ml mléka 0,5 lžičky muškátového květu 0,5 lžičky mletého pepře 3 stroužky česneku sůl strouhanka na vysypání pekáče Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Postup Postup Zapneme troubu na 160 °C a necháme ji předehřát. Mezitím si nakrájíme rohlíky nebo bulky na drobné kostky, dáme je na plech a vložíme do trouby, kde je necháme 20 minut sušit, až zezlatoví. Občas kostičky promícháme. Mezitím si nakrájíme uzené maso na kostičky. Z vajíček oddělíme bílky a ušleháme z nich tuhý sníh. Pak žloutky smícháme s mlékem, přidáme sůl, pepř, muškátový květ a česnek. Hotové zlaté kostičky po usušení přendáme do mísy. Jakmile nejsou horké, přidáme k nim směs vajíček, mléka a koření i nakrájené uzené maso a nasekané kopřivy nebo petržel. Přilijeme rozpuštěné máslo a pořádně promícháme. Na závěr opatrně vmícháme sníh z bílků. Pekáč nebo zapékací formu vymažeme máslem a vysypeme hrubou moukou, krupičkou nebo nejlépe strouhankou. Pak vlijeme nádivku. Vložíme do trouby a pečeme cca 50 minut, dokud není vrch zlatavý. Nádivka neboli slaný nákyp Ve své podstatě je nádivka slaným nákypem, který je tvoří vajíčka, pečivo, maso a různé druhy zelených přísad, např. bylinek, cibulky a pórku. Připravit si skvělou nádivku zvládne každý, i úplný začátečník. S moravským uzeným a pár bylinkami jde o delikátní hlavní jídlo i studenou svačinku. Dát si ji můžete kdykoli a v podstatě i kdekoli – stačí ji nabalit do krabičky. Přidat komentář foto 3x pixabay.com text redakce Ještě jste tradiční český pokrm - velikonoční nádivku, nikdy nezkoušeli připravit, ale víte o ní a láká vás si ji připravit? Anebo jste ji pekli, ale vůbec se vám nepodařila, snědl se z ní jen kousek a zbytek putoval k vašim či babiččiným slepicím? Ať už nádivku, nebo také hlavičku, jak se jí říká, pravidelně připravujte, nebo půjde o vaši premiéru či nový pokus, určitě zkuste tuhle skvělou nádivku s uzeným. Je jemná, nadýchaná, má vyrovnanou chuť, nemá žádný divný „konec“. Chutná malým i velkým, kteří mají rádi uzené maso.
Čas načtení: 2024-05-28 06:36:19
Během školy se vydala stopem z Česka do Portugalska. Dnes u Atlantiku podniká a žije svůj slaný sen
Veronika Rosová původně odjela do Portugalska jen na dovolenou. Zem se však stala jejím novým domovem, ve kterém s manželem těží z moře sůl. Článek Během školy se vydala stopem z Česka do Portugalska. Dnes u Atlantiku podniká a žije svůj slaný sen se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-07-09 15:20:00
Evropa nemusí být automobilovou mocností, je třeba rozvíjet jiný průmysl, říká hlavní ekonom DRFG
Zahraniční obchod má být vždy win-win situace, ale Evropa v současné době tahá za kratší konec provazu. Jak ve vztahu se Spojenými státy, kterým se daří růst mnohem rychleji, tak i ve vztahu s Čínou. Přívalu levných elektroaut z východu se Evropa brání vyššími cly. Hlavní ekonom české investiční skupiny DRFG Martin Slaný posilování cel kritizuje. „Měli bychom spíš tlačit na Čínu v rámci struktur Mezinárodního měnového fondu a obchodních dohod z devadesátých let, kterých je Čína také součástí,” tvrdí.
Čas načtení: 2024-07-09 15:20:00
Evropa nemusí být automobilovou mocností, ale je třeba rozvíjet jiný průmysl, říká ekonom DRFG
Zahraniční obchod má být vždy win-win situace, ale Evropa v současné době tahá za kratší konec provazu. Jak ve vztahu se Spojenými státy, kterým se daří růst mnohem rychleji, tak i ve vztahu s Čínou. Přívalu levných elektroaut z východu se Evropa brání vyššími cly. Hlavní ekonom české investiční skupiny DRFG Martin Slaný posilování cel kritizuje. „Měli bychom spíš tlačit na Čínu v rámci struktur Mezinárodního měnového fondu a obchodních dohod z devadesátých let, kterých je Čína také součástí,“ tvrdí.
Čas načtení: 2024-10-07 08:21:47
Dobrý den, jaký slaný roztok se prosím používá do konvičky na výplach nosu? Kupuje se nebo ho můžu vytvořit doma? Děkuji za odpověď
Čas načtení: 2024-11-11 10:33:00
Vybrali jsme zhotovitele dostavby dálnice D7 na trase Knovíz – Slaný-západ
Ředitelství silnic a dálnic vybralo zhotovitele stavby „D7 MÚK Knovíz – MÚK Slaný-západ“. Zahájení stavby předpokládáme ještě letos, v prosinci, a do tří let bychom ji rádi uvedli do provozu. Na realizaci akce “D7 MÚK Knovíz – MÚK Slaný – západ”
Čas načtení: 2024-12-16 19:26:00
Kamion se převrátil na D7, dálnice je ve směru z Prahy na Slaný uzavřená
Nehoda uzavřela dálnici D7 ve směru z Prahy na Slaný. Kamion se tam převrátil na bok. Pro zraněného řidiče letěl vrtulník, který ho převezl do nemocnice v hlavním městě. Dálnice ve směru na Slaný je uzavřená.
Čas načtení: 2024-12-16 19:22:00
Kamion se převrátil na D7, dálnice je ve směru z Prahy na Slaný uzavřená
Nehoda uzavřela dálnici D7 ve směru z Prahy na Slaný. Kamion se tam převrátil na bok. Pro zraněného řidiče letěl vrtulník, který ho převezl do nemocnice v hlavním městě. Dálnice ve směru na Slaný je uzavřená.
Čas načtení: 2025-02-27 14:30:00
Ceny nemovitostí v Česku v posledních letech raketově vzrostly a zůstávají na historických maximech. Přestože se hypoteční trh v roce 2024 oživil, dostupnost bydlení zůstává zásadním problémem. Jaké jsou hlavní příčiny? A existuje cesta, jak současnou krizi vyřešit? Odpovědi hledal hlavní ekonom investiční skupiny DRFG Martin Slaný v rozhovoru pro podcast Business Club.
Čas načtení: 2025-04-03 12:42:00
Celosvětový problém i výzva, která ovlivní naši budoucnost. Kyberbezpečnost
Praha 3. dubna 2025 (PROTEXT) - Kyberbezpečnost nepochybně patří mezi klíčová témata současnosti. To potvrzuje i nadcházející světová výstava Expo 2025, kde bude kybernetická bezpečnost jedním z témat, která budou v Ósace nepochybně rezonovat. Kyberprostor, jehož význam v každodenním životě neustále roste, je stále častěji cílem nejrůznějších útoků a hrozeb.Podle odborníků z Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) je kyberbezpečnost v Česku, stejně jako na celém světě, někdy stále ještě podceňována, a to nejen mezi širokou veřejností. "V době, kdy se naše společnost stále více spoléhá na informační a komunikační systémy, se rizika spojená s kybernetickými hrozbami neustále zvyšují. Kyberprostor útočníkům poskytuje větší anonymitu a možnost zasáhnout širší okruh obětí. To znamená, že nebezpečí není jen teoretické, ale stává se skutečnou hrozbou pro každého z nás,“ říká Lukáš Kintr, ředitel Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost.Česko patří v kyberprostoru mezi nejvíce napadané státy EvropyV posledních letech Česko zasáhlo množství kybernetických útoků, mezi nimiž dominovaly DDoS útoky prováděné proruskou hacktivistickou skupinou NoName057(16). Tato skupina pravidelně cíleně napadala české instituce, zejména v reakci na dění kolem Ukrajiny. "Česko patřilo mezi státy Evropy, jež byly tímto aktérem nejzasaženější,“ dodává Kintr.K tomu, aby Česko zvýšilo svou kybernetickou odolnost, je nezbytné jednak investovat do technologií, jednak zvyšovat povědomí o kybernetických hrozbách mezi občany. Na podporu vzdělávání a osvěty nabízí NÚKIB v letošním roce bezplatné e-learningové kurzy kybernetické bezpečnosti pro různé cílové skupiny – od široké veřejnosti až po specialisty v dané oblasti. "Bohužel, jedním z hlavních problémů je nedostatek odborníků. Na globální úrovni se jedná o výzvu, kterou řeší jak Česko, tak i jeho mezinárodní partneři. Kyberbezpečnost se netýká jen ochrany dat, ale i zajištění národní bezpečnosti,“ upozorňuje Kintr.Soukromý sektor pod palbou hackerůVedle útoků na státní instituce se hackeři logicky zaměřují i na soukromý sektor, kde je možnost zisku finančních prostředků, především formou vydírání a výpalného, vyšší. Podle Michaely Stonové, bezpečnostní ředitelky ze společnosti OKsystem, jež navrhuje IT řešení státu i komerčním společnostem na míru, musejí firmy, které mají více než desítky zaměstnanců, vydávat na ochranu před kyberútoky minimálně jednotky milionů korun ročně."Nejedná se přitom pouze o jednorázovou investici na nákup technologie, ale o dlouhodobý proces zasahující celou firmu. Nejlepší obranou je prevence, to znamená mít dobře technicky zabezpečené systémy, nacvičené krizové scénáře a edukované zaměstnance. Navíc ani ta nejvyspělejší technologie nefunguje sama bez potřeby lidského zásahu. A odborníků v této oblasti je na trhu práce stále nedostatek,“ potvrzuje slova Lukáše Kintra Michaela Stonová.Radovan Slaný, obchodní ředitel ve společnosti AXENTA, která působí jako systémový integrátor v oblasti komplexních bezpečnostních řešení a služeb, uvádí, že hackeři při útocích na soukromý sektor nejčastěji využívají ransomware útoky, kdy zašifrují data společnosti a požadují výkupné za jejich dešifrování. Dalším typem útoku je takzvaný phishing, tedy podvodné e-maily nebo zprávy, které se snaží získat citlivé informace od zaměstnanců, a také DDoS útoky, při nichž se útočníci snaží přetížit weby velkým množstvím požadavků, dokud nedojde k výpadku služby."Bohužel, v roce 2024 se počet kybernetických útoků v Česku dramaticky zvýšil, meziročně zhruba o třetinu. Navíc do budoucna očekáváme, že útoky budou čím dál komplikovanější a budou zahrnovat pokročilé techniky, jako je deepfake nebo phishingové zprávy generované AI,“ vysvětluje Slaný a doplňuje informaci o tom, že kyberzločinci loni ve srovnání s předchozím rokem násobně zvýšili svoji aktivitu, což vedlo k přesnějším a personalizovanějším útokům.Expo 2025 a kyberbezpečnost: Nové výzvy v digitálním světěNadcházející Expo 2025 se ponese ve znamení technologických a vědeckých inovací, přičemž jedním z diskutovaných témat bude právě kyberbezpečnost. "Kybernetická bezpečnost představuje základ pro rozvoj všech moderních technologií, i proto je jedním z témat české účasti na EXPO. Vystavujeme-li se novým technologickým výzvám, musíme zajistit, aby naše systémy byly dostatečně chráněny. Bez bezpečného kyberprostoru nemůžeme očekávat rozvoj dalších odvětví, jako je umělá inteligence, kvantová technologie nebo internet věcí,“ uvádí generální komisař české účasti na Expo2025 Ondřej Soška."Bez silného partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem, které bude zahrnovat investice do výzkumu a vývoje, nebude možné na hrozby spojené s kybernetickým prostředím efektivně reagovat. Na Expo 2025 budeme společně s experty hledat cesty, jak zajistit bezpečné digitální prostředí pro budoucí generace. Navíc máme stále prostor pro zájemce z řad českých firem, které se kyberbezpečnosti věnují, aby se stali našimi partnery a podpořili tak toto důležité téma,“ vyzývá Soška.Odborná konference zaměřující se na kyberbezpečnost a ochranu dat se v Českém národním pavilonu uskuteční 22. a 23. dubna 2025Budoucnost kyberbezpečnosti: klíčový je proaktivní přístupV nadcházejících letech bude nutné se intenzivněji soustředit na proaktivní přístup k ochraně kyberprostoru. Jak ukazují příklady z posledních let, kybernetické útoky se stále častěji zaměřují na citlivé sektory, jako je energetika, zdravotnictví a infrastruktura. Evropská unie se snaží reagovat na tuto situaci prostřednictvím směrnic, jako je NIS2, která má zajistit minimální úroveň kybernetické bezpečnosti v členských státech."Pokud chce být Česko připraveno na výzvy budoucnosti, je klíčové pokračovat v budování silné kybernetické infrastruktury a zajištění bezpečnosti v digitálním prostoru, který je neoddělitelnou součástí našeho každodenního života,“ uzavírá Kintr.Kontakt pro média:Jana KohoutováŘeditelka komunikace & mluvčíjana.kohoutova@expo2025czechia.comZdroj: KGKČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
Čas načtení: 2026-01-22 12:52:24
První část dálnice D7 u Slaného bude hotova na konci jara
Tři úseky dálnice D7 směřující z Prahy na Chomutov staví dělníci na Kladensku a vzniká tím obchvat okolo města Slaný. Ze tří částí je největší posun patrný uprostřed mezi mimoúrovňovou křižovatkou Slaný-západ a obcí Kutrovice.
Čas načtení: 2026-03-29 00:00:00
Vyzkoušejte recept na špenátový koláč z listového těsta, s riccotou a vejci
Hledáte zajímavý, rychlý a neokoukaný kousek na sváteční jarní stůl? Upečte si slaný velikonoční koláč inspirovaný italskou tradicí – a to z listového těsta, které můžete pro úsporu času i koupit. Pod článkem navíc najdete odkaz i na další slaný koláč, dokonce s křížovou symblikou a od cukráře Josefa Maršálka.
Čas načtení: 2020-11-01 19:42:53
1 ks kmín, 1 ks sůl, 1 ks vejce, 1 ks sladký kečup, 1 ks strouhaný sýr, 1 ks pórek, 1 ks šunkový salám, 1 balíček listové těsto, Těsto si rozválíme na tenký plát. Pórek nakrájíme na kolečka a vejce rozšleháme. Plát těsta potřeme kečupem podle chuti, poklademe salámem, přidáme pórek a sýr. Rozšlehaným vejcem potřeme kraje a svineme v závin. Slaný závin dáme na plech, který jsme předem vyložili pečícím papírem. Potřeme vejcem a posypeme solí a kmínem. Závin z listového těsta pečeme ve vyhřáté troubě 20 - 30 minut. Před krájením necháme trochu vychladnout.
Čas načtení: 2019-03-22 09:31:15
Recepty: tradiční Valašský Kontrabáš, Pohanská kaša s trnkama a Hertepláky
Dnes pro vás máme poctivou várku tradičních moravských jídel - slaný a poctivý Valašský Kontrabáš, sladká Pohanská kaša s trnkama a bramborové Hertepláky.
Čas načtení: 2013-09-19 12:57:51
Ořechovo-rozinkové tyčinky pro dietu i fitness
Minule jsme vám dali tip na slaný zákusek. Aby nepřišli zkrátka ani ti, kteří jsou na sladké, musíme doplnit recept na luxusně chutný a přitom zdravý zákusek.
Čas načtení: 2013-09-19 11:18:31
Slaný zákusek? Jednoznačně roláda z žitného těsta.
Máte chuť na něco slaného? Pak zapomeňte na všechny kupované brambůrky a tyčinky. Lepší je připravit si něco dobrého doma. Po našem dnešním tipu na slaný zákusek se budete jen olizovat.
Čas načtení: 2019-06-20 06:34:17
Peter Juščák: A nezapomeň na labutě! (ukázka z knihy)
Autor v románovém zpracování zachycuje skutečné osudy žen odvlečených po druhé světové válce do sovětského gulagu z různých koutů střední Evropy, přičemž jeho protagonistka Irena Kalaschová pochází z Československa. Umělecká výpověď o stalinských trestaneckých táborech je o to působivější, že zlo je tu pácháno na ženách, zpravidla zcela nevinných a ocitnuvších se na Sibiři často z těch nejabsurdnějších důvodů. Ústřední příběh Ireny Kalaschové je o fatální nespravedlnosti, ztrátě rodiny a přátel, o utrpení a mateřské lásce, o vzdoru a vůli nikdy se nepoddat. Prostřednictvím jejích osudů nahlédneme do života ženského kolymského lágru na Dálném východě. Tvoří ho nejen trestankyně žijící a pracující v otřesných podmínkách, ale i řada dalších tragických či bizarních postav, zejména dozorkyň. Ti všichni vytvářejí předivo složitých vztahů, avšak táborový svět není rozdělen na dobré a špatné, ale na lidi s nadějí a bez ní. Už v roce 2001 vydal Peter Juščák knihu Odvlečení, v níž shromáždil autentické výpovědi a svědectví o osudů občanů unesených do sovětských gulagů. Je v ní zaznamenaný i příběh Ireny Kawaschové, která v strašlivých táborových podmínkách přivedla na svět dítě. Peter Juščák z ní posléze učinil hrdinku svého románu. Irena v něm stojí před krutou volbou připomínající tu Sophiinu z románu Williama Styrona: buď podepíše souhlas s adopcí, jež znamená jistou perspektivu pro dítě, ale nulovou šanci pro matku, či souhlas k adopci nedá a dítě pošlou do některého ze sovětských dětských domovů, v nichž nemusí přežít, ale matce zůstane jakási naděje, že ho jednou získá zpět. Jak se rozhodne? Ukázka z knihy: Barák číslo dvě 1 V baráku číslo dvě, podobně jako ve všech ostatních, je dvě stě padesát míst. Není to žádná náhoda, že je jich právě tolik, ani o duši méně, ani více. Dvě stě padesát je magické číslo, je úředním pomocníkem, přímo až zaklínadlem. Pozoruhodné na něm je, že přestože se s ním pracuje, není nutné znát ho příliš důkladně, ba ani čísla, která mu předcházejí, dokonce není třeba ovládat žádné početní operace, jako je násobení a dělení. S číslem je zapotřebí umět pracovat, což platí zejména pro dozorce, jimž běžné počítání dvojciferných čísel zatím dělá problémy. Ještě víc to platí pro úplné začátečníky, kteří mají za sebou jen krátký kurz rozlišování nepřítele a počítání na jedné ruce, zkrátka, pokud jde o analfabety. Pro úplnost je nutné dodat, že magickou dvě stě padesátkou svět nekončí. Za ní následuje mnohem tajemnější číslo – rovná tisícovka. Často se říká tisíc sem, tisíc tam, ale opravdu pracovat s tímto obrovským číslem dokáže málokdo. Pokud v zóně nastane případ, že dozorci potřebují počítat do tisíce, zpravidla už přivolají někoho s ukončenou základní školou, nejčastěji Naďu či Olu, v nejhorším i posměvačnou Parasku. Analfabetické počítání do dvě stě padesáti prý v revolučních dobách vymyslel sám Felix Dzeržinskij, zakladatel Čeky, aby ulehčil počítání zajatých buržoustů, kulaků a jiných nepřátel mladé sovětské moci. I velcí pedagogové by tu jednoduchost obdivovali. Celý fígl spočívá v rychlokurzu počítání do pěti – jeden, dva, tři, čtyři, pět. Kolik prstů, tolik čísel. Bystřejší voják si početní úkol osvojí rychle, jednu dlaň použije na počítání prstů, ukazováčkem druhé ťuká do jednotlivých prstů, aby se nezmýlil. Párkrát si to zopakuje a za chvilku je vyškolený, a hned může stavět zajaté nepřátele do řad – co voják, to prst. Jeden, dva, tři, čtyři, pět, pět prstů – pět nepřátel. Když voják nebo dozorce zvládl první lekci, nakreslil na papír pět čárek a postup zopakoval. Jeden, dva, tři, čtyři, pět – a prvních pět nepřátel přeškrtnul dalšími pěti. Obrázek s pěti svislými čárkami přeškrtnutý pěti vodorovnými se nazýval kastlík, dohromady jich tedy bylo deset. Pět kastlíků byla kopa a každý počtář už spočítal, že měla padesát členů. Pět kop představovalo hromadu, rovných dvě stě padesát duší. Počítání do pěti zvládl každý poměrně rychle, dokonce i Paša, známý svým nepřátelstvím ke vzdělancům i ke vzdělávání. Takhle počítali vězně při nástupu do vlaku už v polském Samboru. Vinou drobných chyb při zápisech čárek museli vojáci počítání mnohokrát opakovat. Nervózně stavěli vězně po pěti, posouvali je dopředu, potom dozadu, jenomže se spletli a začali znovu. Kastlíkový systém se čerstvě vyškoleným dozorcům vzpíral, marně počítali čárky a přeškrtávali je novými, pokaždé nějaký čertík vystrčil růžky a jejich práci zmařil. Vystrašeným vězňům se zpočátku zdálo, že počítání podléhá neznámému utajení anebo šifrování, ale nikoho nenapadlo, že mladí pohůnci tisícovek lidí na východ neznají jiná čísla než ta, co jsou jasně deklarována na dlani jedné ruky. Po setmění se počtářské znalosti ozbrojeného doprovodu ještě zhoršily. Dva vězni nekonečné počítání nevydrželi, nejprve odpadl jeden Polák. Odtáhli ho po sněhu do baráku zostřeného režimu a místo něho přivedli čerstvého vězně, aby počty seděly bez jakýchkoli pochyb. Když odpadl druhý, už se jim to zdálo podezřelé, proto než ho odtáhli, párkrát do něho kopli, aby se přesvědčili, jestli nesabotuje jejich počítání. Nato se přihlásili dva Němci z Gelnice, nabídli své počtářské služby, a když dozorci usoudili, že v tom není utajený záměr, počítání povolili. Gelničané spočítali nastoupená transport za čtvrt hodiny a všichni mohli s úlevou nastoupit do dobytčích vagonů. 2 Baráky v zóně jsou navlas stejné. Poschoďové pryčny jsou rozmístněny do dvou řad. Jedna vpravo, jedna vlevo. Mezi stěnami a pryčnami je úzká ulička, středem baráku mezi pravou a levou řadou zase širší. Uprostřed trůní velká hliněná kamna s litinovou deskou, kolem nich jsou dřevěné stojany na sušení oděvů. Vzadu v rohu stojí paraša, sud od nafty plnící roli obrovského nočníku pro případ noční potřeby, nebo i denní, když venku zuří vichřice. Irena se uchýlila na svou pryčnu a z hlavy vypustila Žeňu i její dnešní bláboly. Rukavice schovala do kouta, posadila se a šustící sláma v ní vyvolala pocit vytouženého soukromí. Teď si všimla sazí na rukou. Ze začouzených hrnců se zažraly tak hluboko, že umýt ruce nebude vůbec jednoduché. Marně je máčí celý den ve vodě, bez mýdla jsou dlaně sice čisté, ale zůstanou poseté černými vráskami. Na sobotní návštěvu by ráda přišla jako bývalá zdravotní sestra – čistá duše, čisté ruce, takhle si chce vzít syna do náruče. Před chvílí si otřela obličej mokrý od roztálých vloček a přitom vůbec nepomyslela na saze, rukáv blůzy je od nich celý černý. Poprosí o zrcadlo, zlodějky se jí snad nevysmějí. Nemá nic na výměnu, u chleba byla krátce, potom musela k nádobí a kdo jí uvěří, že jde z kuchyně a nic neukradne? Zrcadlo se v baráku půjčuje, ale něco za něco. Potřebuje hlavně mýdlo, to svoje vymydlila a zbývající kousíček jí před týdnem někdo ukradl, když si ve studené vodě oplachovala obličej. Nové bude možná za měsíc, jestli ho přivezou. Teď by ale pomohlo trochu sádla, to zažrané saze rozpustí, zbytky utře do hadru a ruce si umyje horkou vodou z kuchyně. Jenže sádlo na ruce nezíská jen tak a s černými prsty nechce sahat pod matraci, má tam poklady, co vezme do Bujčanu. Dělá jednu hloupost za druhou, proč tak lacině prodala kuchařské velitelce zprávu, že Šota umí opravovat děravé hrnce? Mohla se udělat důležitou, vymyslet si průpovídku o drátování, potom do toho zamontovat výjimečného Šotu a požádat o odměnu. Mohla navrhnout chleba se sádlem, to je neškodný a pochopitelný požadavek. Odhrnula slámu a zkontrolovala dary určené na sobotní cestu. Jsou tam, nezmizely, kriminálnice mají před ní jako před bývalou medsestrou jakýs takýs respekt. Opřela se o prkennou stěnu a sledovala čerstvě dokončenou výšivku na stěně u nohou. Je to kousek tmavohnědého silného plátna se stejně tmavou výšivkou letící labutě. Na první pohled vypadá výšivka jako pro slepce, všechno je v jedné barvě, podklad i nit, a přece má zajímavé kouzlo. Teď, když je stará pytlovina napnutá, působí labuť jako vytesaná do skály. Vyšívala ji po večerech celé týdny a pozítří ji vezme do Bujčanu, daruje ji Kátě. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Prostou Káťu objevil před třemi lety Šota a stala se Ireninou spásou. Přijala jejího syna Ivana jako svého, přitiskla si ho na bílé prsy a zachránila ho před táborovým hladem. Kojila ho, houpala, s vlastními dětmi ho proháněla po kuchyni a neduživé dítě z lágru vyrostlo. Dobrosrdečná Káťa ani nepostřehla, jak Irenino zoufalství proměnila v naději. Jenomže tříleté děti se musí vrátit do zóny. Táborové děti jsou státní, ty tříleté rozdělují do dětských domovů na Pevnině... Po někdejším hladu se tedy ohlásila nová katastrofa. Návštěvy má Irena povolené, přirozeně, jen za dobré výsledky a včera jí velitelka strážní služby Kiša Golubovová březnové povolení vystavila. Proto teď štrachá ve slámě a kontroluje drobnosti, má trochu cukru i tabák pro Kátina muže. Opět se cítí jako matka, uvidí svého syna. Když na něho pomyslí, pokaždé se jí vzrušením zrychlí dech, ale stačí, že se setmí, že usíná na své pryčně, a už se přemáhá, aby se žalem nezadusila. Proč dnes do ní Žeňa zaryla tak hrubým způsobem? Mají málo společného trápení? Anebo si se svým úsměvem chtěla zahrát na světici Xeňu? 3 – Tahle plavba skončí a bude lépe, – utěšovala Xeňa bezvládnou Irenu v dusivém podpalubí lodi. Plavily se z Vladivostoku do Magadanu, a když se Xeňa doslechla o Irenině nešťastném porodu ve vlaku, přisedla si k ní, držela ji za ruku, přikrývala ji spolu s Katalin, mezi ruskými ženami pro ni sháněla kousky chleba a počítala dny do příjezdu na pevnou zem. – Ještě pět dnů, ještě čtyři, tři... a potom vyjdeme ven, bude svítit slunce, ucítíš čerstvý vítr a bude ti lépe. Jistě tam mají i nějakou ošetřovnu. Irena dýchala zkažený vzduch podpalubí, dusila se, ne a ne se zmátořit po těžkých horečkách. Držela se podaných rukou, jednou to byla Katalin, jindy Xeňa, a cítila, jak jejich hojivé teplo putuje do jejích žil a vrací ji zpět mezi živé. Ošuntělá loď Felix Dzeržinskij dorazila do Magadanu koncem srpna. V chladném sibiřském létě moře bouřilo, vzpínalo se a zas klesalo, dosahovalo až k obloze s temnými mraky. Vodní tříšť z hřebenů vln pronikala do vzduchu, do očí, do šatů, studený slaný vzduch byl všude, i hluboko v podpalubí. Zničený oděv ženám navlhnul a třásly se zimou. Spásonosná pevnina se na první pohled zdála vykoupením, všichni věřili, že na souši je už nemůže postihnout nic horšího, než bylo putování na konec světa. Až později se Irena z útržků hovorů dozvěděla, že poslední večer se někde na lodi odehrál nepříjemný incident. V některé tmavé chodbě se strhnul křik následovaný voláním o pomoc. Xeňa tam vběhla, ale někdo ji zasáhl nožem a zahnal zpátky. Tři nebo čtyři příšery křičící ženě zacpaly ústa, marně se seběhly i další, muži je rozehnali kopanci a hrubými nadávkami. Xeňa si ovázala krvácející ruku hadrem a běžela pro pomoc. Dozorci se bavili na palubě, také oni měli nebezpečné plavby plné zuby. Xeňa se jim nezdála. Co chvíli tu vřískají nějaké ženštiny, kdesi vpředu prý rodí žena, hubatá bába se bezostyšně dožadovala teplé vody. Proč rodí právě teď? Neumí počkat do zítřka? Bábě museli zacpat pusu, a už je tu druhá, kdo to má poslouchat? Modrooký mládenec v uniformě se na vystrašenou Xeňu usmál, těžko říct, co si myslel o další neodbytné babizně, líně vstal a prosící Xeňu nečekaně kopl do břicha. Spadla zpátky ke schodům, jen taktak, že se chytla zábradlí a neskutálela se do podpalubí. Znásilněné ženě se podařilo utéct až ráno. Vyběhla na palubu v potrhaných červených šatech a s rozcuchanými vlasy, jednou rukou si zakrývala odhalená prsa, druhou si pomáhala u železného zábradlí. Rozběhla se k okraji paluby, vyskočila k ramenu jeřábu na spouštění záchranného člunu, vyplašila hejno racků a vzápětí se vrhla mezi ně. Skřehotaví rackové se rozletěli na všechny strany, ženin křik se zaryl do vzduchu, na okamžik přehlušil skřehotání ptáků i hukot moře a spolu s ní zmizel ve vlnách. Zpráva o incidentu se rychle rozšířila po celé lodi. Kam se to po úmorné cestě dostali? Zděšené ženy chodily za dozorci, ale oni jen máchli rukou, na co skákala přes palubu, hlupač- ka. Teď nastanou zbytečné starosti, osoba bude chybět v seznamech a jim přibude práce. Když nepochodily u dozorců, vyhlédly si námořníka u záchranných člunů. Dvě Rusky mu objímaly kolena, aby něco udělal aspoň on, mají přece záchranný člun! Starý mechanik v zaolejovaných montérkách se vymluvil na jiné povinnosti. Kdyby se měl starat o každého hlupáka na této lodi, nikdy by do cíle nedopluli. Lhostejně se opíral o rezavou stěnu strojovny a právě něco vykládal zvědavým vězňům v umouněných civilních oblecích. Nenechal se vyrušit křikem žen ani jejich škubáním za tlusté kalhoty. Stál s hořící cigaretou uprostřed prosících žen, vypouštěl kouř nad jejich rozcuchané hlavy a po chvíli, když mu došla trpělivost, setřásl je ze sebe jako otravný hmyz. Vyndal cigaretu z pusy a s úšklebkem recitoval: – Kolyma, Kolyma, čudnaja planeta, dvenadsať mesjacev zima, ostalnoje leto... Planeta! Ona byla cílem půlročního putování! Námořník svůj výklad doplnil zprávou, že Magadan není jen přístav, ale i město s úřady, distribučními tábory, sídlištěm a také s divadlem! To všechno slouží pro správu desítek, stovek táborů. Čudnaja planeta. Jinak tu není nic. – Jenom ptáci a ryby, – smál se. – Potom ještě náš Felix Dzeržinskij a možná nějaké letadlo, pokud sem doletí, – ukázal prstem na šedou oblohu. Jenomže ani ponurý Magadan ještě nepředstavoval konec ztraceného světa. Na severu, za hradbou hor, vážení cestující, tam pramení desítky řek a společně tvoří rozsáhlé povodí největší z nich, Kolymy. Je to země temných hor, nedostupných dolin, tisíců kilometrů meandrujících řek, nekonečných bažin se svou vzornou matkou Kolymou. Všechny vody se s pomalou a neodvolatelnou určitostí valí k polárnímu kruhu a potom dál na sever. – Tam pojedete, – řekl a cigaretou ukázal směr budoucí cesty. – Tam vozíme všechny. – Ale ona, ona...! – zuřivě křičela Xeňa a ovázanou rukou s krvavými fleky ukazovala na rozhněvané moře. Muž přimhouřil šikmé oči a plivnul cigaretové sliny hned vedle ní. – Jaká ona? – řekl. – To není ona. To jste vy! Všechny do jedné, – řekl bez jakéhokoli zveličování. Planeta Kolyma... Skutečnost, že sem z pevniny nevedly žádné cesty a jediný přístup do prokletých končin znali jen stěhovaví ptáci a mořské ryby, dělala z tohoto města ostrov neuvěřitelné osamělosti. Lepší název než Planeta se mu nedal vymyslet... V poskakujícím nákladním autě se pod plachtou ženy tiskly k sobě a ohřívaly se navzájem. Irena cítila teplo Xenina ramena, cítila v ní oporu a naději, že jejich sblížení ji může zachránit. Xeňa seděla bez pohnutí. Ovázané rány na ruce si nevšímala, pozorovala ustrašené ženy naproti a k velkému překvapení se usmívala. Nedůtklivý úsměv v tak velkém strachu zpočátku působil jako vítězství. I další dny v distribučním lágru dával jakousi naději, že Xeňa zná návod, jak nad surovostí divného světa zvítězit. Jenže Xeňa se svým úsměvem zkameněla. Už to nebyl úsměv, spíš úšklebek, a naznačoval něco znepokojivého, vždyť ani třetí, ani čtvrtý den nic nejedla. Ležela na pryčně, dívala se do stropu, a i před Irenou kroutila hlavou, jako by předem věděla, co jí chce pacientka z lodi říct. Nakonec Xeňa svůj záměr prozradila: – Moje noha tuhle pekelnou bránu nepřekročí, – zašeptala a stiskla Ireninu dlaň. – A ty mi pomůžeš... Mnohé obyvatelky magadanské distribučky s ní trávily nekonečné dny čekání a žádná ji nepřesvědčila, aby něco snědla. Xeňa mlčela, slábla a pomalu odcházela. Irena si zoufala. Ještě nedávno byla její oporou a nadějí, a jak rychle se jejich role vyměnily. Poprosila Danutu, aby ji povzbudila ona, je starší, zkušenější, třeba na ni Xeňa dá. – Když se usmívá, asi je jí dobře, – ukončila Danuta deba- tu o Xenině záchraně. – A ty ještě budeš potřebovat hodně sil pro sebe, – řekla nakonec jako výčitku. Xeňa už Irenu nevnímala. Občas otevřela oči, ujistila se, že je u ní, jemně pohnula dlaní a zase je zavřela. Neposlouchala křik, mumraj, hádky ani nářky žen, nic. – Ukradli mi chlebááá...! – ozval se jednou vpodvečer zoufalý plačtivý hlas z kouta baráku. Ireně probleskl hlavou její nedávný hřích z vlaku, také ona tehdy snědla chleba, co jí nepatřil. Trhla sebou, pocit viny ji opět připravil o klid a hned nato pocítila křečovitý stisk ruky. Xeňa spala, svírala Ireninu dlaň a její svobodný úsměv se pomalu proměňoval v masku. Tak je Xeňa opustila. Tolikrát si o ní povídaly, tolikrát hledaly příčinu jejího zvláštního chování, na nic nepřišly, nemohly se shodnout, jestli její odchod byl vítězstvím nad vězniteli, anebo naopak prohrou na samém začátku. 4 Společné posezení je nejpříjemnější u velkých zděných kamen uprostřed baráku. Při bouřce jsou místa u kamen obsazená od rána do noci, jindy je všechno obložené promočenými a propocenými svršky a válenkami. Na dusivé výpary z vatovaných kabátů je třeba si zvyknout, jinak by se posezení u kamen stalo pekelným trestem. Fajnový nos zde nemá místo, kdo chce po večerech vyšívat, nemůže mudrovat nad tím, co všechno se vypařuje z upatlaných hadrů. Také březnový buran semkl několik žen kolem slabé žárovky. Seděly na nízkých špalcích, oči zabořené do svých pláten z pytloviny, jen Tinda měla v rukou jemnou šedou látku z pytle od mouky. Tinda je v zóně privilegovaná. Posedí si s ženami, ale každá cítí její odstup i obavy, které kolem sebe táboroví chráněnci šíří. U nich člověk nikdy neví, jak na tom je. Je to jako hra s divokou kočkou: přede ti, přede, a najednou ti zatne drápy do obličeje. – Irena jde v sobotu do Bujčanu, – ohlásila prostořeká Saša všeobecně známou novinu. – A přímo na synovy narozeniny, pátého března mu byly tři roky! Saša si nikdy nesedne, jen postává, pozorně poslouchá, dívá se ženám na zhrublé prsty, sleduje, jak zápasí s jemnými i silnými nitěmi, předvídá, jakým směrem se bude ubírat nový vzor, radí jim a vzápětí chválí jejich trpělivost a šikovnost. Dalo by se o ní říct, že je kibic mezi vyšívačkami. Má dobrou paměť, v hlavě udrží všelijaká data, důležitá i zbytečná, zapamatovala si jména a příběhy všech žen, i těch, které se v jejich zóně jen mihly a potom se ztratily v pavučině jiných zón. I po roce umí lidské osudy dopodrobna převyprávět, nic z nich neubere, a pokud přidá, tak jen proto, aby každé ženě, která si to zaslouží, vylepšila tvář. Dlouhou chvíli při pozorování vyšívaček si krátí tím, že jim upravuje vlasy. Na nic se neptá, jen se ujme práce, natáčí ubohé chomáčky na dřívko, dřívko na konci rozštěpí a do mezírky zasune koneček vlasů. Potom nasliní prst, natře jím cívku a vyrobí lokýnky. Neodeženou ji, své zkrášlování každá snáší klidně a pro Sašu je to velká odměna. Teď na ni Tinda vrhla nevrlý pohled, posunula si brýle na nose a gestem naznačila jejich důležitost. Brýle mají pro vyšívačky cenu zlata, kolují po baráku a jsou nerozlučně spjaté s dobrou vůlí jejich majitelky. Překvapeně se zeptala: – A to ji pustili? – No a? – Děcku jsou tři roky, mělo by jít do domova! – prohlásila Tinda. – Ale Káťa ho chce adoptovat, – oponovala Saša. – Podívejme se... rozdávat děti po vesnicích, – zahudrovala Tinda. Ženy mlčí. Vědí, že Irena se musí rozhodnout. Buď syna nechá Kátě, anebo jí ho vezmou do domova. Nikdo teď nechce být v její kůži. – V listopadu jí návštěvu zatrhli... – zmínila Saša jeden Tindin nevysvětlený čin a raději od ní odstoupila stranou, aby se pojistila proti nečekanému útoku. Tinda nezapomíná. Stalo se, že jí Irena na podzim zkřížila cestu. Byla to taková aféra s chlebem. Irena společně s Pípačkou krájely chleba pro celý tábor. Když se této důležité funkce ujaly ony dvě, přestaly stížnosti na nestejné kousky a ve skladě najednou neměli starosti s chybějícími bochníky. I přesto jim Tinda důvěrně pošeptala, že chleba krájejí špatně. Ani závaží prý nemají v pořádku a měly by s tím něco dělat. Ženy převážily závaží, nic mu nechybělo. Počty chleba seděly, nakrájené kousky také, tak co od nich chce? To se ukázalo za pár dnů, když jim ráno chybělo šest bochníků. Všechno sedělo na gram, nakrájené kousky i počet pecnů, kam se tedy poděl chybějící chléb? Tehdy jí za trest zakázali návštěvu a Pípačku přeřadili do kuchyně k nádobí. Pípačce to nedalo. Poradila Ireně, aby převážila pár bochníků večer při převzetí i ráno před krájením. Světe div se, opravdu, chleba se do rána odlehčil o pár gramů... no a chlebovou agendu v hlavním skladu měla na starosti právě Tinda. Jistě věděla o tom, jak ve skladu den předem namáčely chleby do vody a v kuchyni je potom uložily na police ke kamnům. Nějaký bochník si takhle ve skladu ušetřily a odnesla si to Irena s Pípačkou. – Trestat děti by mělo být zakázané, – řekla rezolutně Irma. – Když vyhodili z nemocnice ji, budiž. Ale dítě? Proč trestat dítě? – Co to pleteš, katoličko? – obořila se na ni Tinda. – Koukni se na zlodějky! Rychle, rychle na plot a nadělat děti! Zlodějkám se nedivím, ale Irena? – Nepustit matku k děcku! – urazila se Saša. – Co ty víš o dětech? Peter Juščák (1953), slovenský prozaik, publicista a inženýr, vystudoval Vysokou školu dopravní v Žilině. Působil v různých technických povoláních, v Československém rozhlasu v Košicích, v denících Smena a SME. Ve svých reportážích se věnoval především společenské a sociální tematice. V roce 1994 načas opustil novinařinu a pracoval v Německu, mezi lety 2000–2003 působil v literární redakci Slovenského rozhlasu. Žije v Bratislavě. Napsal několik próz, rozhlasových her, reportáží, dokumentárních pásem a filmových námětů. Z prózy se jedná například o povídky Milovanie so sochou Miriam (1995) nebo o román Balkan blues (2018), dále napsal monografii Michal Kováč a jeho bremeno (2003) nebo dokumentární vyprávění Odvlečení (2001).Ze slovenského originálu … a nezabudni na labute!, vydaného nakladatelstvím Kalligram v Bratislavě roku 2014, přeložila Eva Josífková, 400 stran, vydalo nakladatelství PROSTOR, v českém jazyce vydání první.
Čas načtení: 2024-02-23 15:25:00
Kubíček (†7) zemřel ve Slaném pod koly autobusu: Ústavní soud řidiči potvrdil podmínku!
Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost řidiče autobusu, jenž kvůli nehodě ve Slaném na Kladensku dostal podmínku za usmrcení z nedbalosti. Při nehodě na autobusovém nádraží zemřelo dítě. Řidič podle rozsudku nesprávně reagoval na vzniklou situaci. Údajně se mu zasekl plynový pedál a místo, aby dupnul na brzdu, snažil se jej prošlápnout, autobus tak ještě zrychlil a vjel do hloučku dětí. ÚS odmítl stížnost pro zjevnou neopodstatněnost, zjistila ČTK z usnesení v databázi soudu.
Čas načtení: 2024-02-25 08:00:01
Odborníci našli neznámý svět kilometry pod řekou Amazonkou. Rozbory je zcela uzemnily
Čtyři kilometry pod řekou Amazonkou našli odborníci něco neuvěřitelného – obrovskou vodní plochu, která mohla velikostí Amazonce směle konkurovat, navíc byla mnohem širší. Řeka Hamza, jak ji brazilská národní observatoř neoficiálně pojmenovala, funguje jako dokonalá nádrž pro celý region. Přitom by možná zůstala navždy utajena, nebýt ropné společnosti Petrobras, která ze země vyrvala stovky svých vrtů ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Vědci zůstali jako opaření, když pod nimi spatřili monstrózní vodní cestu. Pojmenována byla po vedoucím tohoto týmu výzkumníků. Našlo se legendární Ztracené město Z? V Amazonii objevili metropoli starou 2 500 let Číst více Je pomalejší než šnek Hamza začíná pod Andami v oblasti Acre a vine se do povodí Solimões, Amazonas a Marajó, než nepozorovaně sklouzne do Atlantského oceánu. Řeka Amazonka se pohybuje rychlostí kolem 5 metrů za sekundu. Pro srovnání, velmi pomalu tekoucí Hamza se pohybuje rychlostí 1 milimetr za hodinu, jak napsal The Guardian. Což mimo jiné znamená, že „řekou“ ji můžeme nazývat jen tak „mezi řečí“, oficiálně se jí nikdy nestane. Zkrátka teče příliš pomalu. Kdybychom se tedy chtěli bavit o oficiálním pojmenování, Hamze by slušel „obrovský drenážní systém“, který prochází porézní skálou a je opravdu velmi slaný. Mimochodem, Hamza teče stejným směrem jako Amazonka, od západu na východ, jen je o něco kratší. Další pozoruhodné přírodní úkazy V čem se ale od Amazonky liší, to je její šířka, je totiž asi 100krát větší. Hamza přitom není jedinou zvláštní vodní plochou v regionu. Na jiném místě v Amazonii najdeme vroucí vody. Řeka Shanay-timpishka – což znamená „vařená slunečním zářením“ – je pozoruhodně obrovská, vezmeme-li v úvahu, že v této oblasti nejsou žádné sopky, bublající kotle roztavené horniny, které obvykle dávají vzniknout horkým pramenům a nebezpečným „přírodním vířivkám“. Horká voda zde teče 6,24 kilometru za hodinu, s průměrnou teplotou 86 °C, což vyžaduje obrovské množství energie. Chemické analýzy naznačují, že padáním se zahřívá jako déšť, který následně vybublává z geotermální energie Země. Pak tu samozřejmě máme samotnou Amazonku, která vlastně teče pozpátku. Dělá to už desítky milionů let, ale věděli jste, že někdy řeky přechodně změní směr? A důsledky toho mohou být smrtelné. Zdroje: iflscience.com, theguardian.com, library.seg.org KAM DÁL: Prokletý most, ze kterého psi páchají sebevraždu. Zvířata se dobrovolně roztříští o skálu.