EUR 24,220 || 
JPY 13,020 || 
USD 20,810 || Tempáci zvítězili 2:0 po trefách Roubíčka a Begova.
Čas načtení: 2024-11-03 19:00:00
Barcelona opanovala městské derby. Na výhře Atlétika se podílel syn trenéra
Fotbalisté Barcelony ve 12. kole španělské ligy opanovali městské derby a díky třem brankám v prvním poločase porazili Espaňol 3:1. Dva góly dal Dani Olmo, který po zranění nastoupil v základní sestavě poprvé od 15. září. Alex Král odehrál za poražený tým celé utkání. "Barca" vede neúplnou tabulku už o devět bodů před Realem Madrid, jehož zápas ve Valencii se o víkendu nehrál kvůli povodním. Espaňol prohrál potřetí v řadě a stále jej jen o bod nad sestupovým pásmem.
\nČas načtení: 2026-02-24 19:06:25
Florbalistky Střešovic obhájily triumf v domácím poháru
Florbalistky Střešovic obhájily triumf v Poháru Českého florbalu. Ve finále v Plzni porazily Vítkovice 4:2 a soutěž ovládly potřetí v historii. Třemi body za dvě branky a jednu asistenci k tomu přispěla Michaela Mechlová. Tatran si zopakuje účast z minulé sezony v Poháru mistrů, kam se dostanou i nové extraligové šampionky. Pokud jimi budou Střešovice, dočká se poražený tým z dubnového superfinále.
\nČas načtení: 2026-02-24 22:42:03
Florbalisté Mladé Boleslavi popáté v historii vyhráli pohár
Florbalisté Mladé Boleslavi zdolali ve finále Poháru Českého florbalu celek Vary Bohemians 6:5 po nájezdech a získali trofej popáté v historii. V páté sérii rozstřelu rozhodl Šimon Stránský. Mladá Boleslav si zajistila účast v příštím ročníku Poháru mistrů, který bude hrát potřetí za sebou. Doplní ji tam nový superligový šampion, nebo v případě triumfu Mladé Boleslavi poražený tým z dubnového superfinále v pražské O2 areně.
\nČas načtení: 2025-01-24 02:05:00
Trump v historickém projevu v Davosu prohlásil NWO za poražený
Prezident Donald Trump vstoupil do břicha šelmy a zasadil smrtelnou ránu Novému světovému řádu. (Foto: X / Davos, WEF) Když během svého čtvrtečního projevu... Článek Trump v historickém projevu v Davosu prohlásil NWO za poražený se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2025-05-21 11:13:41
The Capitals: Poražený Simion chce zrušit rumunské volby, Francii i Moldavsko viní z vměšování
The Capitals přináší jedinečný přehled událostí z evropských zemí. The post The Capitals: Poražený Simion chce zrušit rumunské volby, Francii i Moldavsko viní z vměšování appeared first on EURACTIV.cz.
Čas načtení: 2026-03-03 08:02:40
3 sektory, které těží z napětí na Blízkém východě, a jeden velký poražený
Ropa vyskočila na osmiměsíční maximum a ukazatel strachu prudce vzrostl. Přesto index S&P 500 uzavřel včerejší seanci kladně, zatímco evropské a asijské akciové trhy klesaly. Proč americké akcie příliš neoslabily? Článek 3 sektory, které těží z napětí na Blízkém východě, a jeden velký poražený z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2026-03-15 08:00:00
KOMENTÁŘ: Válka není reality show - Alex Švamberk
Americký prezident Donald Trump opakovaně vyhlašuje, že Írán je už poražený, že dokonce byl poražený už v první hodině. Kouř stoupající z ropných zásobníků v arabských zemích Perského zálivu, rostoucí počet zasažených lodí a zablokovaný Hormuzský průliv však ukazují něco jiného.
Čas načtení: 2020-07-21 11:54:34
Blízká budoucnost: Pomsta Afghánců Evropě
Je to celkem nudná zpráva, protože takových již bylo hodně: V Turecku se utopilo nejméně 54 migrantů putujících do Evropy po východotureckém jezeře Van. Loď, na které se plavilo 55 až 60 migrantů, skončila v hloubce 107 metrů, uvedla agentura AFP. Jezero Van leží nedaleko hranice s Íránem, kterou migranti přecházejí ve snaze dostat se do Evropy. Migrační trasu využívají kromě Íránců hlavně lidé z Afghánistánu, Pákistánu a Bangladéše. Bídou a všelijakými úmysly motivovaní lidé se snaží nelegálně proklouznout do EU. S jistým nadhledem lze říci, že jde o trest za to, jak se europolitici s nadšením vrhali do podivných válečných experimentů amerických politiků. Nejedná se jenom o Irák, ale dnes hlavně o Afghánistán. EU doplatí na americkou invazi do Afghánistánu z konce roku 2001. V příštích několika letech můžeme očekávat příchod nejméně jednoho až dvou milionů Afghánců. Jak si s nimi asi poradí neschopní evropští politici? Počátek vlnobití Existuje mnoho knih o tom, jak naivně začali Severoameričané tažení do Afghánistánu, aby se pomstili vůdcům Al-Kaidy za zbourání dvou mrakodrapů 11. září 2001. V roce 2020 již víme, že veškerá severoamerická předsevzetí se obrátila v prach. Původně vyhnaný a poražený Talibán se opět vrací k moci a čekáme další afghánskou migrační vlnu. Afghánský novinář v rozhovoru v britském televizním seriálu z roku 2013 Ross Kemp: Zpátky na frontě o situaci v Afghánistánu, řekl, že pokud se vrátí k moci Taliban, většina mladých Afghánců odejde ze země do zahraničí, i do Evropy. Ve stejném seriálu si také jeden britský velvyslanec povzdychl, že poté, co koalice (tedy USA s Velkou Británií) vstoupila v roce 2003 do Iráku, zájem o Afghánistán opadl. Toho využil Talibán a situaci začaly napravovat síly NATO až v roce 2008. Ale to již bylo pozdě. Politické halucinace jako pravda Na Afghánce se nemůžeme zlobit. Všichni jdeme za lepším. Vedoucí úředníci USA a fiškuntálové v NATO neměli mentálně na to pochopit tehdejší situaci v Afghánistánu. Reprezentanty tohoto ducha geniální neschopnosti bylo vidět i mezi komentátory, mezi které patří například i Tomáš Klvaňa. Je reprezentantem iluzí a chyb, kterých se dopouštějí bossové atlantského společenství. Před deseti lety zveřejnil stať Irák je důležitější než Afghánistán, ve které mimo jiné uvedl: „Na rozdíl od Iráku je vliv Afghánistánu na region dnes téměř nulový. Afghánistán je kromě Kábulu, kdysi kosmopolitní enklávy, polofeudální společností. Tamní strategií musí být zadržování (čili starý dobrý containment) vlivu Tálibánu v rámci vybraných provincií. Na rozdíl od roku 2002 není Afghánistán pro Al-Káidu základnou. Kvůli nehostinnému terénu a tamní kultuře, stejně jako kvůli nedostatku politické vůle a materiálních zdrojů na Západě, je téměř nemožné se v dohledné době pokusit o jeho modernizaci. Není to ani zapotřebí. Naopak, čím „úspěšnější“ bude tažení proti afghánským extrémistům, tím víc hrozí pouhé „přelití“ napětí do Pákistánu, kde jde o mnohem víc. Ostatně už dnes je na pomezí Afghánistánu a Pákistánu čilý extrémistický provoz. V této věci má pravdu americký viceprezident Joe Biden, který pro Afghánistán obhajuje minimalistickou strategii. Američané a spojenci odtud pochopitelně hned odejít nemohou, avšak doufat v cokoli jiného než v rozumné uklidnění situace, by bylo naivní. Teherán, Bagdád a Islámabád, to je, oč tu běží...“ Lidé jako Klvaňa nebyli schopni pochopit, že dnes již neexistuje podružné bojiště. Pokud Afghánistán opět ovládnou muslimští extrémisté s jejich právem šária: a) Bude to důvod k další vlně islámských utečenců do Evropy. b) Bude to signál porážky Západu a další motivace k posilování výbojů džihádu. c) Uvolní se tím tisíce bojovníků pro přesun do dalších bojových oblastí k podpoře a rozšiřování islámského terorismu. Smutek přítomnosti Ke cti severoamerické federální společnosti nazývané USA je třeba uznat, že tam existují i oficiální instituce (viz SIGAR, Special Inspector General for Afghanistan Reconstruction) kritizující jak politici a velitelé USA nezvládli misi v Afghánistánu, a jak úporně to tajili. Skutečnosti, že po americké prohře v Afghánistánu budeme muset přijmout afghánskou utečeneckou vlnu napovídá třeba čerstvé vyjádření politického a vojenského analytika Aliho Ahmada Jalaliho, že z neustále odkládaných jednání s afghánskou vládou může těžit pouze Talibán. Jalali, který působil jako ministr vnitra za bývalého prezidenta Hamida Karzáího, kritizoval americký odsun: USA snížily na základ únorové dohody s Talibánem počet svých vojáků z dvanácti na osm tisíc a americká vojska opustila pět základen v zemi. Suma sumárum: Do roka a do dne bude Taliban ještě silnější, doslova státotvorný. Migrační vlně se nevyhneme nejen kvůli netolerantnímu Talibánu, ale i proto, že (jak uvedl afghánský prezident Ashraf Ghani) 90 procent populace v zemi žije pod hranicí chudoby s příjmem sotva ve výši dva dolary denně. A lépe nebude, protože kdo z Afghánistánu uteče, vyhraje. Neboť „žije“ jenom ten, kdo maže: Korupce v Afghánistánu zakořenila do té míry, že dokonce došlo k zneužití fondů na pomoc proti koronaviru. Samozřejmě přitom byly potichu pod rukou prodávány plicní ventilátory určené pro těžce nemocné. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-05-08 10:18:45
Pandemie koronaviru se v mnoha bodech zásadně liší od předcházejících krizí, které Evropská unie překonala. Virus změní společenství států a před jednotlivé země postaví jednu tragickou otázku. „V jakých zvláštních časech žijeme,“ napsal mi můj španělský přítel. Ano, zvláštní jsou skutečně. Nevíme, kdy pandemie skončí, nevíme, jak skončí, a nyní můžeme jen spekulovat o dlouhodobých politických a hospodářských důsledcích. V čase krize jsme infikováni nejistotou. Ale tato krize má přinejmenším sedm lekcí, kterými se odlišuje od předchozích. 1. Tou první, kterou můžeme už nyní určit, je skutečnost, že koronavirus si na rozdíl od finanční krize v letech 2008/2009 vynutí návrat silného státu. Po krachu Lehman Brothers věřili mnozí pozorovatelé, že nedůvěra v trh vyvolaná krizí povede k větší důvěře v stát. Nebyla to žádná nová koncepce. 1929 po vypuknutí světové hospodářské krize požadovali lidé silné státní zásahy, aby se vyrovnalo selhání trhu. V sedmdesátých letech minulého století tomu bylo naopak: Lidé byli zklamáni ze státních zásahů a věřili znova trhu. Paradoxem 2008–2009 je, že nedůvěra v trh nevedla k volání po větších státních zásazích. Nyní ale koronavirus přivede stát ve velkém rozsahu zpět. Lidé spoléhají na vládu, že organizuje kolektivní obranu proti pandemii, a spoléhají se na vládu, i když jde o záchranu narušeného hospodářství. Efektivita vlády bude nyní měřena podle její schopnosti změnit denní návyky lidí. 2. Druhou lekcí je, že koronavirus nechá znovu obnovit mýtus hranice a přispěje k tomu, že role národního státu uvnitř Evropské unie opět posílí. Je to už vidět na uzavření mnoha hranic a na tom, že všechny vlády v Evropě se nyní koncentrují na vlastní obyvatelstvo. Za normálních poměrů by členské státy nerozlišovaly mezi národnostmi pacientů v jejich zdravotním systému, ale v této krizi dostávají pravděpodobně přednost před ostatními vlastní občané (vztaženo nejen na přistěhovalce z jiných regionů světa, ale také na Evropany s pasy EU). Koronavirus tedy posílí nejenom nacionalismus jako takový, ale i etnický nacionalismus. Aby přežili, budou vlády vyzývat občany stavět zdi nejenom mezi státy, ale také mezi jednotlivými osobami, protože nebezpečí infekce vychází z lidí, kteří se nejčastěji potkávají. Největší riziko představuje ne ten cizí, ale ten nejbližší. 3. Třetí lekcí, kterou nám epidemie koronaviru poskytuje, se vztahuje k důvěře v odborné znalosti. Finanční krize a imigrační krize v roce 2015 vyvolala v obyvatelstvu velkou nespokojenost s experty. Tento stav, který v uplynulých deseti letech byl velkým úspěchem populistických politiků, se mění. Mnoho lidí je velmi ochotno věřit expertům a naslouchat vědě, když se jedná o jejich vlastní život. Dá se to už poznat na rostoucí legitimitě, kterou krize propůjčila odborníkům, bojujícím proti viru. Profesionalita je opět v módě. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} 4. Čtvrtá lekce je záležitostí interpretace, ale je přesto velmi důležitá. Bohužel umožnil koronavirus zvýšit atraktivitu autoritářství velkých dat, která používala čínská vláda. Jistě je možné čínské vedení vinit z nedostatečné transparentnosti, protože pomalu reagovalo na šíření viru. Ale schopnost a efektivita čínského státu, s jakou reagoval na pohyby a chování občanů, je ohromující. V současné krizi občané stále srovnávají opatření vlastní vlády a jejich účinnost s opatřeními jiných vlád. Neměli bychom se divit, když Čína vyjde z této krize jako vítěz a USA jako poražený. 5. Pátá lekce se týká krizového managementu. Vlády se v zacházení s hospodářskými krizemi, utečeneckou krizí a s teroristickými útoky naučily, že jejich největším nepřítelem je panika. Pokud by lidé po teroristickém útoku museli dlouhé měsíce měnit svoje denní zvyky a nemohli opouštět svoje domovy, dosáhli by tím teroristé svých cílů. Totéž platí o finanční krizi 2008/2009: Pokud by občané tehdy změnili svoje chování, byly by náklady krize ve většině případů vyšší. Poselství těch, kteří rozhodují, proto bylo: Zachovejte klid! Žijte dále! Ignorujte riziko! A nepřehánějte! V dnešní krizi ale musí vlády svoje občany vyzvat ke změně chování tím, že mají zůstat doma. Úspěch vlád do značné míry závisí na jejich schopnosti přesvědčit občany, aby dodržovali pokyny. „Žádnou paniku!“ je v krizi s koronavirem falešné poselství. Aby se podařilo pandemii utlumit, měli by lidé propadnout panice – a změnit drasticky svůj životní způsob. 6. Šestou lekcí je, že koronavirus bude mít silný vliv na mezigenerační konflikty. V souvislosti s debatami o klimatické změně a riziky s ní spojenými vyčítala mladší generace starším, že jsou příliš egoističtí a neuvažují vážně o budoucnosti. Koronavisus tuto dynamiku obrací: Starší občané jsou mnohem náchylnější k této infekci a cítí se ohroženi mladšími generacemi, aby změnili svůj životní způsob. Tento mezigenerační konflikt by se mohl přiostřit, pokud by krize trvala dlouho. 7. Sedmou lekcí je, že vlády budou v určitém okamžiku nuceny k rozhodnutí, zda zabrání pandemii a zničí ekonomiku, anebo akceptují ztrátu mnoha lidských životů, ale zachrání hospodářství. Krize ovšem zdánlivě potvrdila obavy antiglobalistů: Uzavřená letiště a lidé v izolaci by mohli znamenat konec globalizace. Paradoxním způsobem by ale mohla nová antiglobalistická hybnost oslabit ty populistické aktéry, kteří – i když mají v mnohém pravdu – nenabízejí žádná řešení. Krize s koronavirem také dramaticky změní reakci Evropské unie i na všechny krize, se kterými byla v uplynulém desetiletí konfrontována. Rozpočtová disciplína už není ani v Berlíně ekonomická mantra a neexistuje žádná evropská vláda, která by se nyní zasazovala za otevření hranic pro uprchlíky. Je nutné vyčkat, jak přesně se tato krize projeví na budoucnosti evropského projektu. Už teď je ale jasné, že koronavirus zpochybnil některé základní předpoklady, na kterých Evropská unie stojí. {/mprestriction} Přeložil Miroslav Pavel z měsíčníku Cicero. Původně vyšel text na ecfr.eu, což je European Council on Foreign Relations (ECFR). Ivan Krastev se narodil 1. 1. 1965 v bulharské Lukovici. Vystudoval univerzitu v Sofii. V současnosti řídí Centrum pro liberální stra-tegii v Sofii a je také členem vídeňského Ústavu pro vědu o lidech. Zde vede výzkum budoucnosti demokracie. Působil ještě v řadě dalších vědeckých institucí v Evropě. Od roku 2015 píše pravidelně sloupky pro mezinárodní vydání New York Times. Letos v březnu obdržel cenu Jeana Améryho za evropskou esejistiku. Jeho hlavním dílem z poslední doby je esej After Europe (Soumrak Evropy), kterou vydal v roce 2017 a zabývá se především rozdělením Evropy nejen na Sever a Jih, ale také na Západ a Východ, což by podle jeho názoru mohlo evropský kontinent politicky roztrhnout. Zodpovědné jsou za to podle něj elity, které se odtrhly od přání a názorů většinové společnosti, především v otázce migrace. Krastev patří k nejvlivnějším veřejným intelektuálům současné Evropy a jeho brilantně formulované paradoxy nacházejí ohlas také ve Spojených státech. V přístupu k hodnocení současné západní společnosti nepřestává upozorňovat na dvojznačnost revolucí, které proběhly ve druhé polovině dvacátého století a vytvářely dnešek. Zaprvé upozorňuje, že lidskoprávní problematika nastolená v šedesátých letech má v důrazu na osvobozené individuum vliv na sociální soudržnost a negativně ovlivňuje takové entity, jako jsou národ, stát nebo rodina. Zadruhé ukazuje, jak liberalismus osmdesátých let měl kromě zjištění, že stát neví všechno líp, také negativní důsledky v růstu ekonomické nerovnosti. Zatřetí se snaží doložit, že konec studené války znamenal kromě obrovské úlevy a nadějných očekávání také konec strachu politických elit, které ke svému vládnutí už nepotřebují občany, jejichž tlaku se předtím obávaly kvůli udržení vnitřní stability tváří v tvář komunismu. Pokud jde o krizi demokracie, vidí rizika v tom, že až dosud vždy znamenalo rozšíření demokracie také snížení majetkové nerovnosti, což probíhá v současné době přesně naopak. K volání po větší transparentnosti jako záchraně demokracie podotýká, že i tady je proces dvojznačný: větší světlo způsobuje také větší stín. Moderní vládnutí je podle něj managementem nedůvěry.
Čas načtení: 2019-09-23 16:44:32
Literární vyhlídky (24. až 29. září)
Poslední zářijový týden nabízí takové množství literárních akcí, že lze jen těžko doporučit pouze několik z nich. Proto si vás dovolíme přednostně pozvat na akci pořádanou Literárními novinami – středeční debatu nad Starými pověstmi českými Aloise Jiráska. Neméně bohatá je i nabídka zajímavých (audio)knižních novinek. POZVÁNKY 24. 9. Praha / V Ústavu pro českou literaturu AV ČR proběhne v dolním přednáškovém sále od 14 hodin Den s Českou knižnicí. Setkání otevře ohlédnutí za svazky ročníku 2018 (E. Hostovský, J. Kainar, V. K. Klicpera. K. Havlíček a J. Hus). Představen bude 100. svazek České knižnice, nová edice románu Jáchyma Topola Sestra (více ZDE), o jehož přípravě promluví Daniela Iwashita (ÚČL). Slavnostně bude uveden poslední vydaný svazek edice, jímž jsou Staré pověstí české Aloise Jiráska. Nová grafická podoba ediční řady bude představena její autorkou Janou Vahalíkovou. O nových svazcích edukačního modulu Seminář České knižnice bude informovat jeho hlavní redaktor Robert Kolár (ÚČL) a o využití těchto výukových materiálů promluví Alena Švejdová (Anglické gymnázium v Praze). Olomouc / V 17 hodin zavítá do Vědecké knihovny Olomouc programátor a spisovatel Vojtěch Matocha, autor knihy Prašina (s ilustracemi Karla Osohy, Paseka 2018), nominované letos na cenu Magnesia Litera v kategorii knih pro děti a mládež či Cenu Jiřího Ortena, jejíž druhý díl se již připravuje k vydání. Praha / Od 18 hodin nabídne Pražský literární dům setkání s oceňovaným německým spisovatelem, dramatikem a překladatelem Gerhardem Falknerem, který zde představí svůj románový debut Apollokalypse, nominovaný v roce 2016 na Německou knižní cenu. Na stejnou cenu byl o rok později nominován i za svůj román Romeo und Julia. Moderuje Veronika Jičínská. Praha / V 18 hodin proběhne v Topičově salonu literární večer nazvaný O Demlovi bez iluzí Martin C. Putna. Demlův odkaz – esteticky působivý, ale morálně problematický – představí literární kritik a historik, prof. Martin C. Putna. Praha / Od 19 hodin se v Galerii Hollar uskuteční další z cyklu literárních večerů, věnovaný tentokrát Romanu Szpukovi – básníkovi, prozaikovi a jednomu ze „šumavských samotářů“, o nichž pojednává úspěšná kniha Aleše Palána Raději zešílet v divočině. Úvodní slovo pronese Josef Straka. Rozhovor s autorem si můžete přečíst ZDE. Praha / V 19 hodin bude Kavárna Liberál hostit další z Večerů Revolver Revue, spjatý s představením podzimního čísla RR a jeho přílohy. Robert Krumphanzl promluví o pramenech k činnosti Jiřího Němce a o důvodech, proč se jí dnes zabývat. Z Jedné věty Elišky Vlasákové bude číst Jan Vlasák. Večerem provede Terezie Pokorná. Praha / Od 20 hodin proběhne v bubenečském Zasekáváku třetí Literární Zasekávák, tentokrát s básníkem, prozaikem a příležitostným výtvarníkem Kamilem Marcelem Hodáčkem, který letos vydal nový román s názvem Až úzko pomyslet (Kampe 2019). Rozhovor s autorem naleznete ZDE. 25. 9. Praha / V 17 hodin bude mít v Sálu Boženy Němcové Památníku národního písemnictví vernisáž výstava „Milan Kundera (neztracen) v překladech“, která původně vznikla k poctě devadesátin nejpřekládanějšího českého spisovatele a je věnovaná překladům knih a estetice jazyka Kunderových románů. Jedná se o putovní projekt Moravské zemské knihovny v Brně a v Praze bude k vidění poprvé. Praha / Od 18 hodin se bude v Kavárně Liberál konat křest monografie b jako brno (Druhé město 2019), o které pohovoří spisovatel a nakladatel Martin Reiner a Radek Wohlmuth, jehož kunsthistorický komentář knihu doprovází. Nejznámější brněnský streetartista Timo dokázal něco, co je v dnešním světě stále vzácnější: zaujmout širokou veřejnost i odborníky pouze svým dílem. Jeho poetické verše, „ikony“ či slogany si získaly s postupem času takovou oblibu, že se z Tima stal novodobý klasik, aniž k tomu potřeboval známosti nebo silný osobní příběh. Celkem jich existuje už několik stovek a jsou roztroušeny na mnoha místech nejen v Brně či v Praze. Praha / V 18 hodin budou Literární noviny v Klubovně Městské knihovny v Praze pořádat další z cyklu debat nad vybranými Knihami měsíce. Tentokrát půjde o nové vydání Starých pověstí českých Aloise Jiráska v edici Česká knižnice (Host 2019), o kterém budou diskutovat bohemista a pedagog Ondřej Hausenblas a novinářka a spisovatelka Alena Ježková, mimo jiné autorka převyprávění Starých pověstí českých. Moderuje šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek. Praha / Od 19 hodin proběhne ve VILE Štvanice křest nového románu Bianky Bellové Mona (Host 2019), který byl v příloze Literárních novin Biblio vyhlášen říjnovou Knihou měsíce. Kromě recenze knihy z pera Petra Bílka naleznete v Literárních novinách 10/2019 i obsáhlý rozhovor s autorkou. Říjnové Literárky vycházejí ve čtvrtek 26. 9. Hořovice / V 19 hodin představí svou tvorbu v Klubu Labe básnířka Simona Racková a básník a prozaik Michal Šanda, které hudebně doprovodí Petr Linhart. Úvodní slovo pronese Jitka N. Srbová. Praha / Od 20 hodin se v Kampusu Hybernská uskuteční literární večer revue Prostor, kde bude představeno nové 111. číslo revue s tématem „Nové polské mýty a příležitosti“. Kam se ubírá současné Polsko? Jak se žije v zemi, kde hlavní slovo hraje konzervativní populismus a katolická církev? Jaké jsou současné výzvy pro mladou uměleckou generaci a jak se v tomto prostředí daří nezávislé umělecké scéně? Nejenom těmto tématům se budou věnovat básnířky Ilona Witkowska (polská básnířka žijící v Sokołowsku) a Zofia Bałdyga (polská básnířka a překladatelka současné české a slovenské poezie žijící v Praze). Večerem provede Jan Jiřík. Ústí nad Labem / Ve 20 hodin nabídne Café Max autorské čtení Radka Fridricha z jeho nové sbírky Linie S1 (Perplex 2019). Dvojjazyčnou knihu tvoří básně, krátké prózy a črty, jejichž společným jmenovatelem je železniční linka S1: regionální trať propojující české a německé příhraničí. Po letech cestování z Děčína přes Bad Schandau do Drážďan a Míšně přetvořil autor své deníkové záznamy v pestrý soubor textů, v němž se jeho lyrický subjekt pohybuje jako vnímavý básník i znuděný pasažér. Náladové, lyrizující líčení se zde potkává s věcným popisem, každodenní přepravní banalita se stává výzvou pro autorovu imaginaci. 26. 9. Do českých kin ve čtvrtek 26. září vstoupí film Národní třída, který na motivy stejnojmenné knihy Jaroslava Rudiše natočil režisér Štěpán Altrichter. Kdysi tady všude byl jen temný les, dnes tu stojí panelákové sídliště. Právě tady je doma chlápek, kterému nikdo neřekne jinak než Vandam (Hynek Čermák). Žije sám v bytě na okraji Prahy a každý den doma cvičí, aby byl v kondici. Večer, když sídlištěm bloudí divoká zvířata, chodí se svými kumpány na jedno. Vandam se snaží udělat dojem na Lucku, která v sídlištní hospodě točí pivo. Často a rád se porve. Je znalec dějin a válek. Má pocit, že svět míří k zániku, že se schyluje k velké bitvě. A tak cvičí, aby byl na tu poslední rozhodující bitvu nachystaný. A taky k tomu vychovává Psycha, mladého kluka, se kterým natírá střechy panelových domů. Kumpáni z hospody Vandamovi přezdívají „národní hrdina“. Prý dal tehdy v Listopadu na Národní třídě dějiny jednou ranou do pohybu. Praha / Od 17 hodin proběhne v Knihovně Václava Havla vzpomínkový večer věnovaný letos zesnulému spisovateli, scenáristovi, publicistovi a bývalému politickému vězni Jiřímu Stránskému (více ZDE), který pořádá České centrum Mezinárodního PEN klubu. Uvádí Jiří Dědeček, účinkují členové PEN klubu, přátelé a kolegové. Praha / V 18 hodin se v Café Trojka uskuteční křest románu Milana Urzy Dům bez oken (Torst 2019). Autor přečte ukázky ze své knihy, která patří k nejzajímavějším letošním tuzemským prózám, a představí okolnosti jeho vzniku. Večer doprovodí písněmi z připravované desky. Rozhovor s autorem si můžete přečíst ZDE. Praha / Od 18 hodin nabídne Dům čtení (pobočka Městské knihovny v Praze) v rámci projektu Spisovatelé do knihoven setkání se spisovatelem a překladatelem Michalem Ajvazem, průkopníkem magického realismu u nás, který zde bude číst ze svého připravovaného románu Města. Praha / V 19.30 bude v Božské Lahvici zahájen Večer environmentální poezie. V mořích plavou plastové kontinenty, plíce planety v Amazonském pralese hoří, v Kapském městě dojde voda. Podoba naší matky, Země, jak ji známe, se rozplývá před očima. V době globální klimatické krize, více než kdy jindy, mají váhu slova odborníků i básníků. Vždyť poezie má moc prorokovat i sílu léčit. S enviromentálními verši přijdou o přírodě promluvit a přečíst Lukáš Senft, Magdaléna Šipka a další 27. 9. Černošice / Od 18 hodin proběhne v Klubu Ferenc Futurista literární večer nazvaný Futuristické ozvěny Tvaru, pořádaný literárním obtýdeníkem Tvar, na němž vystoupí Pavel Zajíc, Ingrid Artezz, Ondřej Lipár (rozhovor s autorem naleznete ZDE) a Michal Tallo. Moderuje Lukáš Senft. Praha / V 19 hodin budou na palubě (A)VOID Floating Gallery představeny dva festivaly – Den poezie (více ZDE) a Literární pozdravy – a uvedena nová kniha Vojtěcha Vanera s názvem Přátelé od Najsky. Den poezie je největší básnický festival v České republice a letos se koná již po jednadvacáté. Proběhne ve dnech 10. až 24. listopadu a nabídne ve více jak 50 městech řadu autorských čtení, literárních setkání a diskuzí, literárních procházek a též pořadů pro děti. 28. 9. Olomouc / Divadlo hudby Olomouc bude hostit čtvrtý ročník básnické Ceny Václava Buriana s mezinárodní porotou (Petr Borkovec, Leszek Engelking, Sabine Eschgfäller, Ján Gavura, Tomáš Tichák a Tomáš Gabriel, j. h.), který přivede do Olomouce čtyři mimořádné hlasy soudobé lyriky z České republiky, Polska, Slovenska a letos poprvé i z Německa. V kategorii Za poezii jsou nominováni: berlínský básník a performer Max Czollek, Varšavanka Julia Fiedorczuk, slovenský básník Peter Prokopec a Olomoučan Lukáš Sedláček, básník a kytarář. Cenu v kategorii Za kulturní přínos pro středoevropský dialog převezme vynikající ukrajinský romanopisec, básník, novinář, rockový performer a bojovník za ukrajinskou demokracii Jurij Andruchovyč. NOVÉ (AUDIO)KNIHY On a je zdravotní sestra, on skoro ještě dítě. Setkávají se na troskách svých životů, na troskách starého světa, na troskách jedné nemocnice, do níž jako všudypřítomné šlahouny plevelných popínavek proniká svět nový. Lepší asi nebude. Ale co když třeba ano? Anebo… co když je možné zmizet? Uniknout před palbou, která neúnavně kropí rozpálenou zemi kolem, před všemi těmi pravidly, jak se má chovat žena a jak muž, před vzpomínkami, před sebou samým… Stejně jako v oceňované próze Jezero i v novém románu Mona (Host 2019) vykresluje Bianca Bellová mistrovským způsobem tíživou a naléhavou atmosféru chvíle, kdy se člověk musí rozhodnout. MUDr. Hynek Grábl, chirurg v příhraniční nemocnici, který už ani nedoufá, že by se jeho život ještě někdy mohl vyvíjet příznivěji. Kariéra špičkového odborníka na pražské klinice předčasně skončila kvůli jednomu karambolu s alkoholem a následky teď musí nést nejen on, ale i jeho věčně nespokojená žena a dospívající děti. Životní ani finanční účetnictví nevykazují příznivou bilanci a na horizontu zítřka se objevují všechny symptomy krize středního věku. Gráblova snaha nalézt východisko se však podobá spíš jízdě na horské dráze a často končí kocovinou. Pomůže mu milovaná profese, milenka nebo nová šance vrátit se k zajímavé operativě a kariérně růst? Na operačním sále i mimo něj se občas dá jen těžko poznat, kdo jakou hru hraje, kdo je vítěz a kdo poražený a kam povede další cesta. Nový román Petry Dvořákové s názvem Chirurg vydalo nakladatelství Host. Román Idiot (Akropolis 2019), do češtiny přeložený Lukášem Novákem, vypráví o strastech a slastech dospívání a formování osobnosti ve světě, který je opojný i zneklidňující zároveň, o dobrodružném odhalování záludností, které jsou zakódované v podstatě lásky i jazyka. Tápání člověka na prahu dospělosti v něm Elif Batumanová vykresluje pečlivě cizelovaným stylem, s velkou dávkou citlivosti, ale také ironického humoru. Českému čtenáři pak nabízí i zábavný a trochu nezvyklý pohled na čerstvě posttotalitní střední Evropu: hrdinčina cesta do Maďarska vypovídá jak o představách, které si Západ o našem regionu hýčkal, tak o nás samotných. Román Idiot byl v roce 2018 mezi třemi knihami nominovanými na Pulitzerovu cenu za beletrii. Nová povídková sbírka Michala Vrby Kolem Jakuba (Argo 2019) je svérázným autorským příspěvkem k věčnému literárnímu tématu malého člověka ve víru velkých dějin, příběhy konkrétních jednotlivců na pozadí dějinných zlomů a společenských přeměn, které zásadně zasáhnou do jejich života. Spojujícím prvkem je bod v krajině, rybník Jakub, který se každého z nich dotkne. Jednou je to válka se Švédy a v ní uvízlé děti, podruhé sedlák v malé osadě ohrožený přítomností Rudé armády, jindy dostihne politického prominenta revoluční spravedlnost. Podoba a úmysly hybatelů dějin však nejsou důležité tváří v tvář bezprostřednímu ohrožení holé existence člověka. V nakladatelství Academia vychází kolektivní monografie nazvaná Na cestě k „výborně zřízenému knihkupectví“. Protagonisté, podniky a sítě knižního trhu v Čechách (1749–1848). Kniha a knižní trh se staly hybatelem i zrcadlem obrovských proměn, jimiž procházela habsburská monarchie od nástupu Marie Terezie až do revolučního roku 1848. Monografie představuje jeho hlavní protagonisty, podniky i profese podílející se na tehdejší knižní kultuře. Autoři sledují zapojení knižních profesionálů do tuzemských i zahraničních sítí a přibližují cesty, po kterých se knihy ubíraly k dramaticky se rozšiřující čtenářské veřejnosti. Kniha objasňuje strukturu intelektuální výměny a podoby komunikace v době, která sehrála určující roli v procesu utváření moderní veřejné sféry a formování novodobého národa. Rozsáhlý román Jana Štolby Nezastavitelný den (Cherm 2019), filozoficko-erotická groteska z filmově-sportovního prostředí, vypráví příběh navrátilce z polovičatého exilu, nepříběh z rozhraní dvou epoch a prostorů, domovského zde – a důvěrně blízkého, věčně vysnívaného jinde. Absurdně fantaskní polohy se mísí s vážnými motivy přátelství, odchodu ze světa, kouzla lidské náklonnosti či neschopnosti nalézt správný rytmus. Scény přitažené za vlasy chtějí současně být i výpovědí o době; vyprávění ruší koláž sloganů z novin, obskurních příruček, fragmentů písní, trapných hříček či vtíravých asociací. Nejnovější román oceňovaného francouzského spisovatele Michela Houellebecqa Serotonin (2019), který do češtiny přeložil Alan Beguivin, si nyní zásluhou vydavatelství OneHotBook můžeme poslechnout v podobě devítihodinové audioknihy. Příběh zemědělského inženýra, který se zásobami antidepresiv odchází z Paříže na venkov bilancovat svůj život, načetl v režii Michala Bureše herec Otakar Brousek ml. Faktograficky laděný román Datha Turašviliho Džínová generace vypráví o tragické události ne tak dávné gruzínské historie. Dne 18. listopadu 1983 se skupina mladých lidí pokusila unést letadlo společnosti Aeroflot mířící z Tbilisi do Leningradu. Jejich cílem bylo vynutit si přistání v Turecku a uniknout tak bezvýchodnému životu v Sovětském svazu. Únos se nezdařil, vyžádal si několik nevinných obětí a jeho organizátoři neušli exemplárním trestům. Názor na jejich čin dodnes rozděluje gruzínskou společnost, podobně jako je tomu u nás v případě útěku bratrů Mašínových. Nakladatelství Větrné mlýny nyní Džínovou generaci vydalo rovněž jako audioknihu (délka nahrávky činí pět hodin), kterou načetli Vladimír Hauser a Kateřina Jebavá. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-07-13 21:44:34
Ioana Nicolaie: Nevím o tom, že by se někdo v Rumunsku živil psaním
Začátkem července se v Brně konal středoevropský literární festival Měsíc autorského čtení, který tentokrát představil rumunskou literaturu – kromě moravské metropole také v Ostravě, ve slovenských Košicích, polské Vratislavi a ukrajinském Lvově. Při této příležitosti přinášíme rozhovor se spisovatelkou Ioanou Nicolaie, která na festival rovněž zavítala. Jaké je to být spisovatelem v dnešním Rumunsku? A co takhle být spisovatelkou? Můžete trochu okomentovat společenské postavení této profese v současné době, případné změny, kterými dotyčné postavení procházelo za posledních třicet let (a hlavně po revoluci v prosinci roku 1989), a úlohu, kterou literát (stále ještě?) hraje v společenském životě? Jakožto spisovatel je dobře být i trochu solitér (nebo solitérka). Když vydáte knihu, je třeba mít dobré komunikační schopnosti. Budete se totiž muset zabývat také PR komunikací, dokonce i kulturním žurnalismem. Psát na sociálních sítích o svém psaní. Otevřít si nesčetné množství účtů a být aktivní od rána až do noci. Být stále a všude přítomný – a to do takové míry, že vám už nezbývá čas na psaní, být přeborníkem marketingového sebezastupování. Myslím, že právě v tom spočívá změna paradigmatu. Jestli v minulosti autor mohl zůstat neviditelný, protože za něj mluvily jeho knihy, dnes musí být osobně přítomný v ringu a bojovat, tj. podnikat literární zájezdy, v rámci kterých křtí své nové knihy, stále domlouvat rozhovory s žurnalisty, mluvit o sobě, sám sebe „parazitovat“, přesvědčovat pokaždé další publikum, být sám součástí marketingové kampaně, bez níž je nová (dokonce i dokonalá) kniha odsouzena k smrti ještě dřív, než opustí tiskárnu: nikdo ji neotevře, ani nepřečte, utopí se v hlučném oceánu nesčetných dennodenně vytištěných anonymních stránek. Prožíváme však globální krizi psaného textu. Třeba nejsme úplně poslední spisovatelé na světě, ale pokud nebudeme dětem na této planetě poskytovat kulturní vzdělání, mohlo by se stát, že budeme předposlední. Být „spisovatelem ženského rodu“ je dnes výhodou, nevýhodou, anebo to má své pro i proti? V Česku mnohé autorky hovoří o genderové problematice v literatuře jako o zastaralé a neaktuální záležitosti a považují iniciativy typu „večer ženské poezie“ nebo „antologie krátké ženské prózy“ za staromódní a do jisté míry směšné. (K tomu se celkem kousavě vyjádřila básnířka Marie Šťastná v rámci rozhovoru, který jsem s ní dělal před dvěma roky: „Tak si udělej-me také antologii autorů od 37 do 54 let oblečených v zelených tričkách.“) Jak to podle vás vypadá v Rumunsku? Zahrnuje společenský status spisovatele případný genderový rozměr? Ghettizace není nikdy dobrá, protože vede k ještě většímu zvýraznění rozdílu. Stavět zdi mezi skupinami není to pravé. Zejména když ji staví skupina žen. Nicméně k tomu může dojít, a to alespoň v podobě demonstrativního gesta, pokud stále nebude slyšet už několik desetiletí nepřetržitě trvající poplašné zvonění. V Rumunsku byla totiž loni zavedena literární cena věnovaná pouze autorkám. Tehdy jsem to pochopila jako akci performativní a „provokativní“, jejímž úkolem bylo dráždit, upoutat pozornost a pak zmizet. Ovšem se stávajícími předsudky tato iniciativa tolik neotřásla, a tak se cena přidělila znovu letos. Je ještě mnoho literárních festivalů, kam není pozvána žádná spisovatelka, ani jedna. Literární ceny doputují hlavně k mužům. V porotách sedí často jenom muži, literární kritici. Navíc se v rumunských školních učebnicích – a myslím, že zde máme opravdu velký problém – nepíše o žádné rumunské spisovatelce, jenom o spisovatelích, tedy o mužích. Děti se celých dvanáct let učí jenom o spisovatelích „mužského rodu“! Bydlím v zemi, kde do seznamu autorů k didaktickému testu z literatury v rámci maturitní zkoušky patří jenom mužská jména – a je jich patnáct! A tak, když děti rostou v tak misogynské a sexistické atmosféře, jak by mohlo to poplašné zvonění přestat? Jak by mohlo nevyvolat jiná podobná zvonění? Jak vypadá vývoj tohoto postavení po vstupu Rumunska do EU a co si jako spisovatelka a intelektuálka myslíte o místě Rumunska v Evropské unii a o jeho vztazích k ní? V roce 2007, kdy Rumunsko vstoupilo do EU, jsem žila v Berlíně. Myslím, že nikdy nebyl v zahraničí větší zájem o rumunskou literaturu než tehdy. Evropané věděli o Rumunsku akorát to, že tam existuje nějaký fotbalista Hagi a nějaká gymnastka Nadia Comaneciová a že bývalý diktátor Nicolae Ceaușescu byl popraven o Vánocích. Ale teď chtěli poznat i něco jiného. Byla to doba, kdy se v Evropě právě prosazovala nová vlna rumunské kinematografie, jež vznikla v roce 2000, a kdy rumunští umělci byli zváni na řadu specifických událostí po celé Evropě. Pod vedením proslulého rumunského intelektuála Horii Romana Patapieviciho zavedl Rumunský kulturní institut programy na podporu rumunské literatury v zahraničí: pořádala se veřejná čtení pro rumunské autory, iniciovalo se a podporovalo formování překladatelů z rumunštiny do všech možných jazyků, zavedla se stipendia atd. Ovšem v roce 2012 se politická situace změnila a Rumunský kulturní institut, instituce tak významná pro osud rumunské kultury a umělců, ppřišel o svou politickou nezávislost a stal se politicky zaujatým a kulturně bezvýznamným a neefektivním přívěskem nové politické moci. Rumunští spisovatelé přišli o dosavadní institucionální podporu, což vedlo k omezování počtu překladů z rumunské literatury do jiných jazyků a účasti rumunských autorů na festivalech. A tak jejich hlas už nebyl slyšet v zahraničí. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Mají rumunští autoři zájem o evropskou problematiku, zapojují se nějakým způsobem do dění v EU? Objevuje se evropská myšlenka jako téma v současné rumunské literatuře? Evropa pro mě představuje tělo mužské, a zároveň ženské, tělo dítěte, a přitom tělo starce, s tváří plnou složitých, nádherných a paradoxních rysů, ale také vystavené četným rizikovým faktorům. Nikdy nevíte, jak a kde na něj zaútočí nějaké viry a v čem bude spočívat jejich síla. Za posledních sedm let byla část tohoto těla, ke které patřím i já, pod neustálým obléháním takových „virů“. Nicméně teprve v poslední době se stal zřejmým úmysl amputovat velkému evropskému tělu nohu, předloktí či stěžejní kloub, anebo jej postrčit směrem k východu, který ho už držel v zajetí několik desetiletí během komunismu. Právě proto jsem s dalšími umělci vyšla na ulici a protestovala, ať už za mrazu kolem 20 stupňů pod nulou nebo při nesnesitelných vedrech. Byly nás tisíce, desítky tisíc, jednoho večera v únoru dokonce víc než šest set tisíc lidí. Mluvili jsme o společenském postavení spisovatele. Lze však v Rumunsku tuto činnost považovat za povolání? Ptám se vás na to z velmi pragmatického hlediska: lze se v Rumunsku živit psaním? Nevím o tom, že by se někdo v mojí zemi živil psaním. Knihy se vydávají v průměrném nákladu 1 500 výtisků, čtenářů je čím dál míň, a tak nevím, kdo by se mohl živit jenom psaním. Osobně mám dvě pracovní místa, učím literaturu a kreativní psaní, ale také koordinuji humanitární nadaci. Pak navštěvuji kulturní akce, účastním se křtů knih a festivalů a tak dále. Ptáte se mě, kdy stíhám ještě psát? Třeba tehdy, kdy lidé jezdí na dovolenou a město se vyprazdňuje. Když je čas už jen časem, nikoli plastovou folií přilepenou přes ústa. Jakým způsobem poznamenal vaši kariéru zisk četných národních a mezinárodních literárních cen? Ceny mohou být dobré, občas vám pomohou už jen tím, že si vybírají nějakou vaši knihu z regálu a posílají ji do světa. Ale lepší než ocenění jsou vzkazy, které obdržíte od svých čtenářů – že mluvíte a bojujete i za ně, že to, co píšete, je tak trochu i jejich příběh, že pojednává také o nich, jejich láskách nebo dramatech, o smyslu či nesmyslu jejich existence na tomto světě, tak malinkatém a přitom tak obrovském, že si ho občas ani nedokážeme představit. Lze si všimnout, že ačkoliv začínají jako prozaici, respektive básníci, po vydání několika titulů v dotyčném žánru se mnoho rumunských autorů rozhodne (a nikoli neúspěšně) „zkusit něco jiného“: básníci zatouží psát romány, prozaici se obracejí k poezii. Jak lze vysvětlit takové tendence? Jsou ještě v Rumunsku autoři „loajální“ vůči jednomu určitému žánru? A jaký postoj je podle vás výhodnější? Vždycky jsem byla přesvědčena, že si knihy, které budete psát, nevybíráte sám, ale že naopak ony čekají na vás. Můžete si je představit v podobě ovocných pecek a jader nebo obilných zrn ležících vám v cestě a mluvících k vám prostřednictvím životopisných poznámek a kulturních vlivů. Jakožto spisovatel je jistě vytušíte a budete schopen je vysvobodit z té nadbytečné amorfní hmoty, vytvarovat je podle vašich představ. Máte-li cit pro poezii, je to nádherné, jde totiž o vzácný dar. Pokud se toho ujmete jako stavitel domů, je to také dobře, protože próza umí budovat místnosti, které vás mohou alespoň na první pohled překvapit. Nemohla bych psát jenom poezii, protože moje identitární příběhy šlo vyjadřovat jenom prostřednictvím románů. Pokud jde o dětskou literaturu, ta představuje jakýsi dárek, který si můžu občas dovolit. Nejde tedy o to, být „in“, být v módě, ani o vypočítavost, nýbrž o nezbytnost. Jste členkou rumunského PEN klubu. Mohla byste se zmínit o nějaké situaci v Rumunsku (nebo kdekoli na světě), která si vyžádala intervenci tohoto skutečného morálního nejvyššího soudu současné světové literatury? Byla jste někdy sama v situaci, kdy jste požádala PEN klub o pomoc? Jak byste se vyjádřila k účinnosti této organizace na národní a/nebo mezinárodní úrovni? Vážné porušování lidských práv se zrovna děje v Turecku: jde o pronásledování řady proslulých spisovatelů, včetně Elifa Shafaka. To, že rumunský PEN klub v čele s básnířkou Magdou Cârneciovou je aktivní a zastává nekompromisní postoje v takových záležitostech, mi připadá zcela normální. Mám z toho dobrý pocit, protože mluvit, vyjadřovat se, když něco není v pořádku, podepisovat petice na podporu těch, kteří to skutečně potřebují – to všechno je projevem svobody. Dokud lze ještě mluvit, znamená to, že „viry“ jsou ještě daleko. A že mohou být poraženy. Jak by se dal popsat dnešní vztah rumunského spisovatele k politickému prostředí a politice jako takové? Oficiální rumunská politika je v posledních letech jedovatým nepřístupným prostředím, neboť se k moci dostala populistická diktátorská strana, jejíž vůdce byl nedávno odsouzen k trestu odnětí svobody. Nejznámější rumunští intelektuálové byli terčem intenzivní a výborně zorganizované diskreditační kampaně. Skoro všechna média jsou pod kontrolou této strany. Někteří spisovatelé se k tomu raději vůbec nevyjadřovali, naprosto mlčeli, ovšem jiní otevřeně podporovali „červený mor“, jiní zas – a bylo nás hodně – protestovali a v přeneseném slova smyslu přiložili prst k ráně. Kdo jsou podle vás nejznámější rumunští autoři ve světě? A jak si vysvětlujete jejich proslulost? Mircea Eliade, Eugen Ionesco a Emil Cioran, spisovatelé, kteří opustili Rumunsko předtím, než nastoupil k moci komunismus, jsou pravděpodobně stále nejznámějšími jmény v rámci rumunské kultury. Ovšem v jejich případě je uznání zapříčiněno jinými kulturními prostory, nikoliv tím původním. Pak máme Mirceu Cărtăreska coby nejpřekládanějšího současného autora. Tentokrát tajemství spočívá ve výjimečné umělecké kvalitě jeho knih, které jsou proto schopny dosahovat úspěchu v zahraničí jakoby samy od sebe. Protože jinak, jak známo, rumunští autoři nemají žádné literární agenty, a tak by těžko dokázali oslovit vlivná nakladatelství. Obvykle za ně mluví pouze jejich psaní a v nejlepším případě je ještě podporuje několik oddaných překladatelů. {/mprestriction} Autor je bohemista, překladatel a propagátor rumunské literatury. Ioana Nicolaie (*1974) je rumunská básnířka, prozaička a autorka knih pro děti. Absolvovala Filozofickou fakultu v Bukurešti a poté pracovala jako redaktorka v novinách a v nakladatelstvích. Kromě vlastní tvorby se věnuje výuce kreativního psaní. Debutovala v roce 2000 básnickou sbírkou Poză retușată (Vyretušovaná fotografie). Následovaly sbírky Nordul (Sever, 2002), Cenotaf (Kenotaf, 2006) a Autoimun (2013), za kterou získala cenu Svazu rumunských spisovatelů pro Knihu roku. Její sbírky byly přeloženy do němčiny, švédštiny, bulharštiny a srbštiny. Je autorkou tří románů: Cerul din burtă (Nebe z břicha, 2005), O pasăre pe sârmă (Pták na drátě, 2008) a Pelinul negru (Černý pelyněk), který v roce 2017 získal řadu literárních cen.
Čas načtení: 2024-02-20 10:35:10
Inter Milán přivítá v osmifinále Ligy mistrů Atlético, Eindhoven vyzve Dortmund
Do osmifinále fotbalové Ligy mistrů dnes vstoupí poražený finalista minulého ročníku Inter Milán. Vedoucí tým italské ligy přivítá Atlético Madrid, jehož mužstvo vede bývalý hráč Interu Diego Simeone. Také v druhém dnešním utkání čeká jednoho z trenérů souboj s někdejším klubem - kouč Peter Bosz s PSV Eindhoven vyzve Borussii Dortmund, kde v roce 2017 vydržel jen půl roku. Obě utkání můžete sledovat v podrobných online reportážích na webu Sport.cz.
Čas načtení: 2024-02-20 21:28:00
LM ONLINE: Inter - Atlético. Dortmund ztratil v Holandsku vedení
Do osmifinále fotbalové Ligy mistrů dnes vstoupí poražený finalista minulého ročníku Inter Milán. Vedoucí tým italské ligy přivítá Atlético Madrid, jehož mužstvo vede bývalý hráč Interu Diego Simeone. Také v druhém dnešním utkání čeká jednoho z trenérů souboj s někdejším klubem - kouč Peter Bosz s PSV Eindhoven vyzve Borussii Dortmund, kde v roce 2017 vydržel jen půl roku. Oba zápasy mají výkop v 21:00. ONLINE přenosy sledujte na iSport.cz.
Čas načtení: 2024-02-20 22:38:00
LM ONLINE: Inter - Atlético 1:0. Dortmund ztratil v Eindhovenu vedení
Do osmifinále fotbalové Ligy mistrů dnes vstoupí poražený finalista minulého ročníku Inter Milán. Vedoucí tým italské ligy přivítá Atlético Madrid, jehož mužstvo vede bývalý hráč Interu Diego Simeone. Také v druhém dnešním utkání čeká jednoho z trenérů souboj s někdejším klubem - kouč Peter Bosz s PSV Eindhoven vyzve Borussii Dortmund, kde v roce 2017 vydržel jen půl roku. Oba zápasy mají výkop v 21:00. ONLINE přenosy sledujte na iSport.cz.
Čas načtení: 2024-02-20 19:30:00
Slabší spalovací sporťák ve sprintu vyběhl s 830koňovým elektromobilem, stačilo přidat jednu zatáčku
Kolikrát už padlo, že elektromobily jsou v případě dynamiky poníky schopnými zvládat jen jediný trik? Američané se to nyní rozhodli ukázat velmi názorně. Pokud ke sprinterskému klání přidáte jedinou zatáčku resp. otočku, ze zdánlivě jasného vítěze se stává poražený. (Petr Prokopec)
Čas načtení: 2024-03-05 17:16:54
S okleštěným názvem, u kterého se televizní komentátoři už nezakoktají. S větším finančním bonusem, kdy vítěz extraligy zinkasuje prémii milion a půl, poražený finalista pak rovný milion a dva semifinalisté po půlmilionu. A také třeba speciálními puky. Hokejová extraliga vstupuje ve středu do letošního play off s několika novinkami. I o nich mluví redaktoři Sport.cz Martin Kézr a Robert Sára v novém díle podcastu Za mantinelem. A samozřejmě rozebírají i jednotlivé dvojice předkola a favority na titul.
Čas načtení: 2024-03-09 17:36:00
Cagliari i s Janktem v sestavě přestřílelo poslední Salernitanu
I s Jakubem Janktem v sestavě přehráli fotbalisté Cagliari ve 28. kole italské Serie A Salernitanu 4:2 a odpoutali se ze sestupového pásma. Poražený tým zůstává s velkým odstupem na posledním místě tabulky, na záchranu ztrácejí deset bodů. V dalším sobotním duelu porazilo Sassuolo Frosinone 1:0.
Čas načtení: 2024-03-11 13:04:56
Slovák Boráros po ruské potupě: Jsem smutný. Od fanoušků si vysloužil respekt
Moc šancí se mu v mrazivém ruském prostředí nedávalo. Slovenský bijec Gábor Boráros vyfasoval během víkendu v elitní bojové organizaci ACA nálož, kterou mu po bezmála třech minutách boje uštědřil místní bijec Marat Gafurov. Pro mnohé žádné velké překvapení, zklamání z rychlého neúspěchu ovšem neskrýval poražený Boráros, který by reparát mohl složit zanedlouho v domácím prostředí.
Čas načtení: 2024-03-12 09:10:00
Neznámý mladík šokoval Djokoviče. Asi je to zázrak, žasl po životním vítězství
K obrovskému překvapení došlo ve 3. kole prestižního turnaje v Indian Wells. Světová jednička Novak Djokovič v něm překvapivě prohrála se 123. hráčem světa Lucou Nardim z Itálie, který si na srbského šampiona vyšlápl ve třech setech 6:4, 3:6 a 6:3. Dvaadvacetiletý talent, jenž se do hlavní soutěže dostal až jako „šťastný poražený“ kvalifikant, se zároveň stal nejníže postaveným hráčem na žebříčku, který kdy rodáka z Bělehradu porazil na turnajích kategorie Masters či grandslamech.
Čas načtení: 2024-03-12 08:10:00
Překvapení v Indian Wells: Djokovič vypadl se 123. tenistou světa
Světová jednička Novak Djokovič ze Srbska překvapivě vypadl na turnaji v Indian Wells ve 3. kole po porážce 4:6, 6:3, 3:6 se 123. tenistou žebříčku Lucou Nardim. Dvacetiletý Ital, jenž se dostal do hlavní soutěže až jako "šťastný poražený" z kvalifikace, je nejníže postaveným hráčem, který čtyřiadvacetinásobného grandslamového šampiona porazil na turnajích kategorie Masters či grandslamech.
Čas načtení: 2024-03-12 10:51:01
Děláš si srandu? Rozčilený Djokovič přestal hrát a vyplísnil sudího. Pak senzačně padl
Jednu z nejhorších porážek v jinak mimořádně úspěšné profesionální kariéře utrpěl grandslamový rekordman Novak Djokovič, který podlehl ve třetím kole turnaje v Indian Wells až 123. hráči světa Lucu Nardimu. Šťastný poražený z kvalifikace navíc dokázal při jedné z výměn fenomenálního Srba dokonale zmást.
Čas načtení: 2024-03-12 19:20:00
Čech v Oktagonu padl, fanoušci ho vrátili do hry o miliony: Chci na vrchol
Poražený hrdina ještě může zabojovat o více než sedm milionů korun. Vladimír Lengál v osmifinálovém klání Tipsport Gamechangeru podlehl Danielu Torresovi. Nyní ale dostává druhou šanci, když ho přes hlasování Lucky Loser fanoušci vrátili zpět do turnaje. Jako rezervní bojovník pro akci 8. června v pražském Edenu. „Mám ty největší cíle. Chci vyhrávat, dojít na vrchol a srovnávat se špičkou ať už v pérové, nebo lehké váze,“ věří si.
Čas načtení: 2024-03-12 22:29:52
Florbalisté mistrovských Střešovic na úvod čtvrtfinále porazili Českou Lípu
Florbalisté úřadujícího mistra a vítěze základní části Tatranu Střešovice zahájili čtvrtfinále play off superligy výhrou nad Českou Lípou 11:4. Naopak poražený finalista z loňska Vítkovice na úvod podlehly doma Bohemians 1:3. Druhý tým dlouhodobé části Mladá Boleslav vyhrála jednoznačně nad Libercem 10:1 a čtvrtý Chodov zdolal v pražském derby Spartu 8:4. Série na čtyři vítězné zápasy pokračují na stejných místech ve středu.