EUR 24,220 || 
JPY 13,020 || 
USD 20,810 || Tempáci podlehli Teplicím, vítězi soutěže, zaslouženě 0:2.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2025-11-05 07:04:00
Tradici veřejných gratulací k narozeninám ohrožuje ochrana soukromí
Kuriózní spor o blahopřání k narozeninám vedou v Jistebnici na Táborsku. Jeden z jubilantů, kterému radnice gratulovala v tamním zpravodaji, si stěžoval Úřadu pro ochranu osobních údajů, že zveřejnění jména ani věku nepovolil. Podle úřadu radnice smějí využít údaje obyvatel jen k blahopřání adresovanému konkrétnímu oslavenci, například formou pohlednice. Ke zveřejnění osobních údajů jubilantů bez jejich souhlasu by však nemělo dojít v místním tisku, prostřednictvím obecního rozhlasu nebo na obecních internetových stránkách. Podobné problémy řeší i další obce, a tak teď stojí před otázkou, jak zachovat tradici veřejných gratulací a zároveň ochránit soukromí svých občanů.
Čas načtení: 2025-12-18 15:22:00
Komentář: Andreji, na to pozor! Před čím Babiše varuje Donald Trump?
Blahopřání mohou být upřímná, mohou být formální, ba i škrobená. A mohou být taky (skrytě) výhrůžná. Trumpovo blahopřání Andreji Babišovi patří do té poslední kategorie. Bylo to jasné připomenutí: „Jestli se chceš kamarádit, koukej koupit naše ef-pětatřicítky!“
Čas načtení: 2020-05-28 06:09:50
Otevřený dopis historika Jana Tesaře velvyslanci Ruské federace v České republice
„Je k nevíře, jak jsou v tomto následnickém státě zaprodanými režimními historiky totálně přehlíženy zločiny zrádce Vlasova proti Československu. Máme s ním přece své vlastní účty, nepotřebujeme se vůbec ohlížet na Stalina či antistalinismus! Kdyby byl Vlasovovi po válce dopřán československý proces, nevyšel by se zdravou kůží,“ napsal 7. května historik Jan Tesař, který je mimo jiné známý knihou Mnichovský komplex, v otevřeném dopise velvyslanci Ruské federace v České republice. Jeho text zveřejňujeme v plném znění. Vážený pane velvyslanče, obracím se na Vás jako na představitele národů Ruské federace v České republice a prosím, abyste u příležitosti Dne vítězství, který oslavíme tohoto 9. května, přijal pozdrav a blahopřání všem národům Ruské federace, které za cenu nesmírných obětí zachránily svět před nacismem. Kdybyste nám dopřáli třeba jediné symbolické místo v Nesmrtelném pluku, zastupovali bychom tisíce slovenských a českých jmen vojáků i civilistů, kteří padli přímo po boku Rudé armády-Osvoboditelky při jejím vítězném pochodu. Prosím, abyste zprostředkoval ruské veřejnosti ujištění, že v této zemi vždy zůstane mnoho lidí, kteří na to nezapomenou. Dovolte k tomu několik poznámek. První se týká kalendáře. Dne 8. května 1945 byla většina českého území v rukou nacistů a lidé plakali zuřivostí, když slyšeli, že na Západě se již oslavuje. Připomínalo jim to Mnichov. Pro všechny naše partyzány, povstalce a bojovníky byl dnem zúčtování a našeho společného vítězství 9. květen. Tak byl také v Československu skoro 50 let slaven. Potom se čeští představitelé připojili k západnímu kalendáři – a snad si ani neuvědomili, že tím vypovídají, od koho se odvozují. U nás dokázalo rozvrácené školství za třicet let vychovat generaci, která je přinejmenším dezorientovaná a neváží si vlastní národní minulosti. Podstatně k tomu přispělo i dějepisectví, které vyhrabává kdekterý malý faktík, ale zásadně odmítá jakýkoli mravní hodnoticí soud, stejně jako své poslání vychovávat charakterní lidi a spolutvořit národní společenství. To všechno se dnes odmítá, nepatří to prý do moderní vědy. Nepomohou žádné argumenty, že právě to, co oni odmítají, bylo smyslem dějepisu pro staré Řeky i Římany, stejně jako pro všechny středověké české kronikáře. Potom se nemůžete divit, že pro „učence“ s takto ohoblovaným duchem není podstatný rozdíl, zda někdo za války spolupracoval s gestapem nebo sovětskou tajnou službou. Píšu to proto, aby naši ruští přátelé, například ti ruští a běloruští partyzáni, s nimiž jsem si psával a kteří navštěvovali naši Československou republiku, pochopili, co se to stalo s Čechy. Jsou to, bohužel, již jiní Češi než v roce 1945 nebo 1965. Nemohu nepřipomenout, že o tuto „výchovu“ se přičinil také Brežněv, když nás v roce 1968 přepadl, ale o tom teď nechci diskutovat. Chci demonstrovat známý historický faktor, že historické konflikty vyvolávají odpovídající ohlas ve vědomí širokých vrstev se zpožděním někdy až stoletým. Každý tu řeší problémy svých dědů. K tomu potom patří i ten nechutný fakt, že zejména ti křiváci, kteří se stydí za svou podlézavost vůči někdejším mocným, jsou zpravidla „nejodvážnější“ při kopání do padlých veličin. V tomto hnusu tu dnes v Čechách žijeme. Neodbočuji od věci, mluvím o politováníhodné protiruské štvavé kampani. Ohledně odstranění památníku maršálu Koněvovi jsem Vám již napsal spolu se skupinou historiků. Teď pokračujeme o památníku vlasovcům: Je k nevíře, jak jsou v tomto následnickém státě zaprodanými režimními historiky totálně přehlíženy zločiny zrádce Vlasova proti Československu. Máme s ním přece své vlastní účty, nepotřebujeme se vůbec ohlížet na Stalina či antistalinismus! Kdyby byl Vlasovovi po válce dopřán československý proces, nevyšel by se zdravou kůží. (K. H. Frank byl hlavním patronem Vlasova, pomohl mu u Himmlera a poskytl mu Prahu jako politickou základnu. Byl to tah proti Všeslovanskému výboru v Moskvě a zcela konkrétně proti příchodu sovětských partyzánů na Moravu.) A všechny ozbrojené formace bývalých sovětských vojáků v německých službách byly používány v boji proti partyzánům jak na Slovensku, tak v Čechách. Nespočetnými zločiny proti lidskosti všechny převyšovali Ukrajinci z SS divize Galizien, tj. banderovci, ale ani vlasovci nejsou v tom čistí. První příčinou je ovšem německé brutální zacházení se zajatci, kteří hynuli ve statisícových počtech podle německých plánů na snížení biologického potenciálu Slovanů. Není se co divit, že za takových podmínek se našly desetitisíce těch, kteří vábení neodolali. To všechno ovšem je senzací pouze pro nevzdělance, kteří jsou produktem třiceti let sametového školství. Ani stále znovu připomínaná role vlasovců při povstání v Praze není žádná senzace. Je nepochybné, že jejich zákrok přišel povstalcům velmi vhod – alibisté chtěli pro sebe využít situace; nepočítalo se s nimi, ale i příznivá náhoda občas patří k dějinám. Při plánech na povstání s nimi žádná složka nepočítala. Nenavázali styk s odbojem (i když příležitost měli), takže odboj ani republika z něj vzešlá k nim nemá žádný závazek. Jinak velitelé sovětských oddílů také u nás běžně dávali jednotlivcům, ale dokonce i celým menším jednotkám podobných nešťastníků příležitost odčinit vinu dalším bojem. Také u nás v nejednom partyzánském hrobě leží mrtví s podobným během života, aniž by jim to někdo vyčítal. (V partyzánské válce na Bílé Rusi byl dokonce vysokým řádem vyznamenán velitel vyšší jednotky ve službách nacistů, který velkými zásluhami a hrdinským činem smyl svoje předchozí zakolísání. Nikdo mu je nepřipomíná.) Právě v tom je ovšem všechno! Dirigenti současné protiruské kampaně oslavují zradu, proti čemuž se každé životaschopné národní společenství musí bránit. Dovolte, pane velvyslanče, abych jako Slovan a vlastenec vyjádřil svou radost, že Rusové se naštěstí dokážou s tímto problémem citlivě, ale vždy zásadově vyrovnat. Také pro nás je všechna naděje v tom, že Rusko se ubrání proti vstřikování jedu do svého národního a společenského vědomí. Ukázkou, jak jsou dnešní „sametoví“ ideologové odcizení vlastní zemi, je také jednoduchá otázka osvobození Prahy. Ustavičně opakují, že Československo bylo na konferenci v Jaltě připsáno do mocenské sféry Sovětského svazu – zatímco by měli být hrdi na to, že o ČSR se tam vůbec nejednalo; to určitě bylo výrazem mezinárodního respektu k tomuto státu jakožto spojeneckému, a také výsledkem diplomatického úsilí prezidenta Beneše, který uzavřel již v roce 1943 se SSSR spojeneckou smlouvu zajišťující suverenitu naší republiky. V souladu s tím také již na podzim 1945 všechna cizí vojska opustila zemi, což můžeme považovat za privilegium, jemuž se v té době netěšil ve střední Evropě nikdo jiný. Jenomže naši protivníci velmi dobře vědí, proč nechtějí připustit uznalou zmínku o prezidentu Benešovi! A mluvit o Československu prostém cizích vojsk by bylo nešikovné od těch, kdo by chtěli prosadit základny NATO u nás. Vrátím se ještě k Pražské operaci Sovětské armády. Každý se může dočíst, že Praha měla být osvobozena těmi armádami, které osvobodily Ostravu. S nimi byli i vojáci generála Svobody. Těm Sověti chtěli umožnit, aby do osvobozovaných měst vstupovali jako první, tak jako v Ostravě. To se však nepodařilo právě proto, že maršál Schörner byl zkušený protivník a zuřivý nacista. Ostravská operace se o nějaké tři týdny zdržela, a na sever odtud zatím Koněv dobýval Vratislav a postupoval na Berlín a Drážďany. To se dnešním „znalcům“ rovněž nehodí, Schörnerovi nechtějí přiznat sílu a zuřivost a Koněva představují jako vojenského šéfa, jemuž byla sláva z Berlína málo, takže zatoužil po Praze. Ve skutečnosti jen provedl, co mu přikázali, iniciativu ohledně Prahy nevyvinul. Zdálo by se, že „selský rozum“ každému napoví, že vstřícné operace armád postupujících ze západu a východu byly spojeny s velkým rizikem. Úder dvou tankových armád hluboko do týlu nepřítele a bez spojení s vlastní frontou představoval ve skutečnosti riziko i jejich vzájemného střetu; přitom nebezpečí při možném střetu s Američany bylo nedozírné. Tankovou operaci do hloubky, která se jednou podle plánu rozjede, nelze zastavit. Proto bylo prvořadým zájmem Sovětů i Američanů určit si demarkační linii a držet vzájemný odstup. Byla to záležitost vojáků, ne politiků. Když Eisenhover odmítl Churchillovu výzvu, aby táhl do Prahy, jednal především jako voják z vojenských potřeb. (Ta výzva je ovšem zároveň důkazem, že Churchill nebyl vázán žádným ujednáním z Jalty.) Pokud se týče Pražské operace samé, je přece jasné, že celé veliké drama všech účastníků i obětí a nejvíc pražských povstalců je v tom, že Schörner samozřejmě věděl, že do jeho týlu se řítí Koněvovy tanky, kdežto pražští povstalci to samozřejmě nevěděli; pro ty i ony to byl základní moment jejich rozhodování. Ta skutečnost je jako na dlani, ale mysl, spoutaná třicetiletou drezurou, ani to nedovede rozpoznat. Chtěl bych se vyjádřit ještě k tomu, jak se dirigenti nejnovější protiruské propagandy dovolávají Solženicyna, jeho ocenění pražských vlasovců. Žil jsem dlouhá léta v Paříži jako politický emigrant, úzce jsem se stýkal s ruskou emigrací různých směrů a vím, jak citlivá byla pro ni otázka sovětského dědictví. Solženicyn byl nejprve sovětský spisovatel a občanský aktivista, potom politický emigrant, a jedno ani druhé nebránilo, aby se nakonec stal loajálním Američanem z Vermontu. Slušný člověk ví, že období americké slávy nebylo Solženicynovým zenitem a z úcty k němu o tom raději nehovoří. Tak či onak, nic mu nedává kompetenci v konkrétní záležitosti pražských vlasovců, ať už o ní hovoří na základě ruských vězeňských skazů anebo amerických historických reportáží. Nehovoří o ní ani jako badatel, a zejména ne jako svědek, za nějž ho falešně vydávají dirigenti pomníkové kampaně. Je jistě evidentní, že v současné protiruské vlně nejde o historii, nýbrž o politickou kampaň s památníky. Každý vidí, že úzce souvisí se stejnými akty v jiných zemích. K závěru, že má své dirigenty v zemích třetích, a tam že se rozhoduje o cílech, není potřeba zvláštních znalostí. Nejsou to cíle pouze české. Navzdory tomu má však tato kampaň také své místní dirigenty a místní, neméně vážné cíle. Místní donátoři pohotově připravených artefaktů na pomník vlasovcům prý chtějí zůstat neznámí, ale sami se ohlásili projevy na podporu dejvických chuligánů. Nalézáme mezi nimi také muže s nejvyššími politickými ambicemi, a spojení s NATO se ani nezakrývá. Z toho můžeme odvodit i cíl. Je jím další „atlantizace“ Česka, podle této autority stále nedostatečná – tak jako například v Kyjevě nepostačovalo ani několik oranžových revolucí za sebou, až „musel přijít“ veliký mejdan za použití ukrajinských nacistů. O profesionálech a přitom nebezpečných radikálech v pozadí svědčí i razantní tah za větším vlivem cestou dobře vypočítaných faits accomplis vůči stále vyšším správním instancím, osobnostem a institucím státu. Chtěli by využít dlouholeté všeobecné letargie české veřejnosti, která nastala po zklamání ze „sametových“ iluzí, aby prosadili ještě vstřícnější tvář České republiky. A hlavně se jedná o to, aby byla rozvrácena všeobecná nechuť Čechů bojovat v šiku NATO proti Rusku, aby bylo podlomeno široké lidové hnutí proti americkým (nebo jakýmkoli jiným) cizím základnám v zemi, hnutí proti americkému raketovému velínu, které se nám před desetiletím podařilo zorganizovat. To je poslední důvod tohoto dopisu, který ke Dni vítězství, nám společnému, píšu Vám, pane velvyslanče, a to je také důvod toho, že dopis označuji jako otevřený. Buďte, prosím, ujištěn a ubezpečte ruskou veřejnost, že když generálové NATO (kteří mají český původ právě tak, jako zrádce Vlasov měl původ ruský) vyhlašují, že prý JIŽ JSME VE VÁLCE S RUSKEM, budeme v Čechách mnozí na straně našich dědů, otců a starších bratří – protifašistických bojovníků, ve shodě s těmi významnými představiteli slovenského národa, kteří již dávno protiruské štvaní odsoudili. V úctě podepsán Jan Tesař. P.S.: Jako dlouholetí přátelé a spolupracovníci Jana Tesaře připojují své podpisy Jan Příbaň a Petr Schnur. Jan Tesař (*2. června 1933, Skuteč) je český esejista, historik, disident a prvosignatář Charty 77. V roce 1956 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1956 nastoupil do Vojenského historického ústavu, odkud byl v roce 1958 vyhozen z politických důvodů, dva roky se jako nezaměstnaný zabýval studiem historie lidových soudů v Čechách, následovalo zaměstnání v muzeu v Pardubicích, v roce 1961 se vrátil do VHÚ. V roce 1966 vstoupil do KSČ, na jaře 1969 vystoupil z KSČ. V září 1969 byl zatčen, po třináctiměsíční vazbě byl bez soudu propuštěn. V roce 1971 byl opět zatčen, z vězení se vrátil v říjnu 1976. V květnu 1979 byl opět zatčen a v roce 1980 přijal nabídku k vystěhování, žil v Německu a později ve Francii. Nyní do Česka a na Slovensko distribuuje Bulletin EIT/AET (Mezinárodní dohoda pracujících – Europské združenie pracujúcich). {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-01-07 20:36:47
Novoročenky? Dosud ano! Avšak jen v digitálních reprodukcích
Posíláme si přání do nového roku. Odesílatelů už není tolik, jak bývalo kdysi, ale jsou. Novoročenka s písmeny P.F. na kartičce poslané poštou nebo v podobě e-mailové zprávy má u nás počátek před sto dvaceti roky u grafika a malíře Viktora Stretti. Byl prvním, kdo vepsal na novoroční blahopřání francouzská slova: „pour féliciter“ (pro poblahopřání). Kdosi je pak zkrátil na dosud užívaný tvar PF (p.f., P.F), v jiných zemích neužívaný. Hojnými odesílateli novoročenek bývali výtvarní umělci. Přání připsané k drobnému originálnímu grafickému, malířskému či kreslířskému dílu, tak je bylo možné charakterizovat. Ale ona doba je dávno pryč. Ne sice beze zbytku, ale přece. Novoročenkový obyčej dostal už před řadou let v převaze digitální podobu. Tedy jednoznačně neoriginální. Počítačem zprostředkované přijetí přání je reprodukcí odesílatelova originálního díla, často dokonce v digitálním přenesu podepsaného, ale i tak zůstává jen reprodukcí. Obsahem může být, a často vskutku je, na podívání zajímavějším, pěknějším, ba krásnějším než většinově přijímané, sdílené a záhy mazané obrázky, ale i tak jen reprodukcí. Nelze je vložit do sběratelských alb, v paspartě do rámečku památečně zavěšeného na zeď, nelze vnímat jejich hodnotu hmotně, neboť takovou nemají. V toku jiných změn, proměn poměrů a nevyhnutelných podsunutých vnímání je ale přijímáme. S nemalým potěšením, že někdo o nás ví, většinou ten, o němž i my víme, a rádi. Takovéto novoročenky lze snadno a přehledně vložit do separátního počítačového dokumentu, který jsme s to kdykoliv otevřít a těšit se pohledem na krásné reprodukce. A tak v sobě probouzet potřebu vidět je, a mnoho jiných, v původní velikosti, vpravdě dotýkané autorem. K doložení napsaného, pro zrakově příjemnou ilustraci, připojuji jedenáct elektronicky přijatých novoročenek pro letošní rok, jehož římské grafické vyjádření – MMXX - je zvláště působivé pro milovníky přísné harmonie. Jsou to přání od výtvarných umělců z rozličných krajů republiky. Také v různosti zrcadlící poměr autorů k výtvarné formě a sdělenému obsahu je jejich poutavost. Všechny novoročenky jsou z přijaté pošty autora článku. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-26 22:55:00
Recitál legendární folkrockové kapely Marsyas uvádíme jako blahopřání její hlavní představitelce, zpěvačce a autorce písní Zuzaně Michnové, která v těchto dnech slaví významné životní jubileum (2000). Režie V. Fatka
Čas načtení: 2024-04-07 04:23:00
Ostrý útok poraženého Korčoka: Tohle vám nikdy nezapomenu! Rozhodl strach
Kariérní diplomat Ivan Korčok přiznal porážku v sobotním rozhodujícím kole přímé volby prezidenta Slovenska. Novým prezidentem se stane šéf Hlas-SD Peter Pellegrini, kterému Korčok blahopřál k vítězství. Blahopřání a uznání porážky však záhy vystřídala zloba. A to nemalá. Korčok zkritizoval Pellegriniho, že měl netransparentní kampaň, a silně se vymezil vůči svým kritikům, kteří ho označovali za kandidáta války.
Čas načtení: 2024-04-07 10:17:00
Prezident Petr Pavel pogratuloval Peteru Pellegrinimu k vítězství ve slovenských prezidentských volbách. Na síti X uvedl, že věří v konstruktivní spolupráci. Blahopřání přišlo i od premiéra Petra Fialy (ODS). Andreje Babiše (ANO), který Pellegriniho před 2. kolem vyrazil osobně podpořit přímo na Slovensko, výsledek velmi potěšil. Radost má i bývalý prezident Miloš Zeman. Na Pellegriniho triumf a prohru Ivana Korčoka reagují i další čeští politici.
Čas načtení: 2024-04-07 15:22:00
Ostrý útok poraženého Korčoka: Tohle vám nikdy nezapomenu! Prohru nezvládl, míní politolog
Kariérní diplomat Ivan Korčok přiznal porážku v prezidentských volbách a novým prezidentem se stane šéf Hlas-SD Peter Pellegrini, kterému Korčok blahopřál k vítězství. Blahopřání však záhy vystřídala zloba. A to nemalá. Korčok zkritizoval Pellegriniho, že měl netransparentní kampaň, a silně se vymezil vůči svým kritikům, kteří ho označovali za kandidáta války. Podle politologa Miroslava Řádka však Korčok svou prohru nezvládl.
Čas načtení: 2024-04-07 16:11:38
Orbán označil Pellegriniho výhru za vítězství zastánců míru
Maďarský premiér Viktor Orbán pogratuloval slovenskému předsedovi sněmovny Peteru Pellegrinimu k vítězství v prezidentských volbách. Jde podle něj o vítězství zastánců míru v Evropě. Blahopřání vzkázal i polský prezident Andrzej Duda. Polská média nicméně píší, že Pellegriniho zvolení patrně nevěstí nic dobrého pro Ukrajinu, která se s pomocí Západu brání ruské invazi.
Čas načtení: 2024-04-07 15:38:00
Ministr Blažek tvrdě: média Slovensku nikdy nerozuměla. Nechte si své povýšenecké postřehy
Zvolení Petera Pellegriniho novým slovenským prezidentem vyvolalo v českém prostředí mnoho typů reakcí. Vedle blahopřání nebo zklamání zaujal i názor ministra spravedlnosti Pavla Blažka, který se nechal slyšet, že v tuzemsku téměř nikdo slovenské situaci nerozumí a vzkázal médiím, ať své názory zbytečně nešíří. Příspěvek ihned získal velkou pozornost a sdílel jej například i expremiér Andrej Babiš.
Čas načtení: 2024-04-17 15:00:00
Originální narozeninové přání Aleše Cibulky manželovi Jagelkovi: Fotka z dětství a něžná slova!
Soutěž o nejoriginálnější narozeninové blahopřání vyhrává rozhodně známý moderátor Aleš Cibulka (47). ten svému manželovi, slavnému dabérovi Michalu Jagelkovi (47), popřál prostřednictvím jeho roztomilé fotky z dětství...
Čas načtení: 2024-05-25 05:00:00
Felix Slováček oslavil 81: Dojemné přání dcery Aničky!
Známý hudebník Felix Slováček oslavil 23. května své 81. narozeniny. Dočkal se jistě celé řady krásných blahopřání – ale nejvíce ho nepochybně zahřála u srdce slova jeho nejbližších. Třeba dcery Aničky (28), co nyní bojuje s rakovinou plic...
Čas načtení: 2024-05-30 12:26:00
Hráč tenký jako vlas, puk velikosti krvinky. Vědci vzdali hold hokejistům nanotiskem
Český hokejista si najíždí na švýcarskou bránu a chystá se vystřelit. Právě takový okamžik těsně před zakončením vyrobili na 3D tiskárně vědci z Ústavu přístrojové techniky Akademie věd společně s firmou IQS nano. Jen okem tuto momentku nespatříte, měří totiž jen několik desetin milimetru. Podle vědců, kteří tuto poctu vytvořili, jde o vůbec nejmenší blahopřání na světě pro české mistry.
Čas načtení: 2024-06-17 17:07:23
Alec Baldwin sdílel přání ke Dni otců: Za make-up dcerky (10) to s manželkou schytali
Nedělní Den otců využily mnohé celebrity k veřejnému popřání tatínkům. Blahopřání sdílel i herec Alec Baldwin, který zveřejnil snímek dcery Carmen, která v náručí drží mladšího sourozence. „Všechno nejlepší všem tatínkům,“ napsal k tomu Baldwin.
Čas načtení: 2024-06-21 13:46:00
Princezna Kate svými šaty vyslala zprávu. Kritici si všimli, že nejsou nové
Odborníci na královskou rodinu dál probírají dozvuky prvního veřejného vystoupení britské princezny Kate od oznámení, že trpí rakovinou. Módní kritici upozornili, že princezna vyslala volbou šatů, které vynesla na slavnost Trooping the Colour v Londýně, světu zprávu. Je ale pravděpodobné, že účast na velkém ceremoniálu Kate vyčerpala natolik, že nyní vynechá minimálně jednu z tradičních letních akcí, kterých se v předchozích letech zúčastňovala. Přesto o sobě princezna dává lidem vědět. V pátek zveřejnila své blahopřání manželovi.
Čas načtení: 2024-07-13 19:48:00
Krejčíková vítězkou Wimbledonu. Politici rychle gratulují. Přesto postesk
Úspěch české tenistky Barbory Krejčíkové na turnaji ve Wimbledonu, kde ve finále ženské dvouhry porazila italskou hráčku Jasmine Paoliniovou, budí oslavné reakce u českých politických špiček a komentátorů. „Skvělý boj a získání druhého Grand Slamu je obrovský úspěch!“ připsal ke svému blahopřání premiér Petr Fiala (ODS). Dle expremiéra Andreje Babiše je úspěch české tenistky také „obrovskou inspirací pro nás všechny“.
Čas načtení: 2024-08-24 12:39:00
Ukrajinci mají poslední šanci. Lukašenko píše do Kyjeva, jak ukončit válku
Běloruský diktátor poslal do Kyjeva "blahopřání" k 33. výročí vyhlášení nezávislosti tehdejší Ukrajinské sovětské socialistické republiky na Sovětském svazu. Země si ho připomíná v sobotu. Ve svém propagandistickém psaní dal Ukrajincům návod, jak by podle něj měli ukončit válku, kterou proti nim vede Rusko. Lukašenko se domnívá, že mají poslední šanci.
Čas načtení: 2024-08-24 18:06:00
Ukrajina slaví Den nezávislosti. Blahopřání zaslali i Lukašenko a Írán
Ukrajina si v sobotu připomněla Den nezávislosti, odkazující na 24. srpna 1991, kdy země vyhlásila nezávislost. Mezi množstvím gratulací ze zahraničí přišla i některá velmi nečekaná blahopřání. Do Kyjeva totiž gratuloval běloruský prezident Alexander Lukašenko i Írán, kteří podporují Rusko pokračující v rozsáhlé invazi na Ukrajinu.
Čas načtení: 2024-08-30 11:00:14
Putin udělil Lukašenkovi Řád svatého apoštola Ondřeje Prvozvaného
Ruský vůdce Vladimir Putin udělil svému běloruskému protějšku Alexandru Lukašenkovi nejvyšší ruský řád, kterým je Řád svatého apoštola Ondřeje Prvozvaného. Informuje o tom ruská agentura TASS, podle níž jej Lukašenko dostal za rozvíjení vztahů s Ruskem a mimo jiné i jako blahopřání k 70. narozeninám.
Čas načtení: 2024-08-30 18:52:34
Jana Bobošíková slavila 60 v Letenském zámečku: Blahopřání od Trumpa, Zeman gratuloval osobně
Novinářka a politička slavila šedesátiny ve velkém stylu. Jana Bobošíková si na ně pronajala prostory v Letenském zámečku. Osobně jí gratuloval bývalý český prezident Miloš Zeman, blahopřání poslal i staronový kandidát na amerického prezidenta Donald Trump s manželkou Melanií. „To zprostředkovali naši společní známí, osobně se neznáme, ale třeba se toho dožiju,“ věří Jana.