Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-08-31 20:30:44

Inovativní způsoby motivace v dynamických týmech

Motivace je klíčovým prvkem úspěchu v každém týmu, zejména v dynamických prostředích, kde se podmínky a požadavky neustále mění. Tradiční metody motivace, jako jsou finanční odměny nebo povýšení, už nemusí být dostatečné k udržení vysoké úrovně angažovanosti a výkonu členů týmu. Proto je nezbytné hledat inovativní způsoby, jak motivovat zaměstnance a podpořit je v dosahování […] The post Inovativní způsoby motivace v dynamických týmech first appeared on Finanční magazín.

Čas načtení: 2025-12-23 11:38:27

Psychologie: Motivace u fotbalistů

Motivace je hybnou silou výkonu ve sportu – bez ní talent zůstává nevyužitý a i nadaný fotbalista může zaostávat za průměrnějším, ale odhodlanějším soupeřem. Moderní fotbal klade na hráče vysoké nároky fyzické i psychické, které překoná jen ten, kdo má vnitřní chuť neustále na sobě pracovat.  Článek Motivace u fotbalistů určený fotbalovým trenérům vysvětluje, proč samotný talent v dnešní době nestačí, a rozebírá klíčové pilíře motivace hráčů. Dozvíte se, jak se motivace liší u různých věkových kategorií – od dětí přes dorost až po dospělé profesionály – a jaké praktické nástroje může trenér využít ke zvýšení chuti do tréninku i zápasu. 

Čas načtení: 2025-12-23 11:38:27

Psychologie: Motivace u fotbalistů

Motivace je hybnou silou výkonu ve sportu – bez ní talent zůstává nevyužitý a i nadaný fotbalista může zaostávat za průměrnějším, ale odhodlanějším soupeřem. Moderní fotbal klade na hráče vysoké nároky fyzické i psychické, které překoná jen ten, kdo má vnitřní chuť neustále na sobě pracovat.  Článek Motivace u fotbalistů určený fotbalovým trenérům vysvětluje, proč samotný talent v dnešní době nestačí, a rozebírá klíčové pilíře motivace hráčů. Dozvíte se, jak se motivace liší u různých věkových kategorií – od dětí přes dorost až po dospělé profesionály – a jaké praktické nástroje může trenér využít ke zvýšení chuti do tréninku i zápasu. 

Čas načtení: 2023-11-25 17:44:29

Motivace a disciplína: Dva klíče k úspěchu

V našem osobním a profesním životě se často setkáváme s pojmy motivace a disciplína. Tyto dva koncepty jsou zásadní pro dosahování cílů a úspěchu, ačkoliv jsou […] Článek Motivace a disciplína: Dva klíče k úspěchu se nejdříve objevil na Michal Seidler.

Čas načtení: 2025-09-26 09:14:33

Gamifikované koníčky: Jak proměnit kutilské výzvy v odměňující „úrovně“

Gamifikované koníčky: Jak proměnit kutilské výzvy v odměňující „úrovně“ redakce Pá, 09/26/2025 - 09:14 Zábava Klíčová slova: nejlesiceskacasina.cz mezinárodní online kasino Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Co je gamifikace a proč funguje Gamifikace je metoda, která převádí zásady zábavných her do neherních aktivit. Ve videohrách hráče drží u obrazovky jasné cíle, okamžitá zpětná vazba a pocit pokroku. Když sebemenší úkol odemkne další mapu, mozek vyplaví dopamin a motivace roste. Ten samý princip využívají věrnostní programy v obchodech i stejné online kasino turnaje. Hráči vidí, kolik bodů získali, kolik chybí k bonusu a co dostanou, pokud splní další úroveň. Pro kutila může být obdobou seznam drobných úkolů: přesné naměření prkna, perfektní brus, finální nátěr. Každý krok je jako samostatná mise. Díky tomu je celkový projekt méně strašidelný a úspěchy jsou na dosah ruky. Psychologové dodávají, že struktura „výzva–odměna“ vytváří v mozku návykovou smyčku. Člověk se tak snáze vrací k rozdělané práci, místo aby ji odkládal. Gamifikace tedy není jen hra na body, ale nástroj, který pomáhá rozložit velké cíle do spravovatelných částí a zvýšit šanci, že je dotáhneme do konce. Navíc se do hry zapojuje prvek soutěživosti, i když soupeřem je pouze stopky nebo vlastní včerejší výkon. Přenesení herních „úrovní“ do domácí dílny Jak tedy proměnit obyčejnou sobotní opravu poličky v napínavé dobrodružství? Nejprve je dobré rozdělit celý projekt na jasně měřitelné úrovně. Úroveň 1 může být nákup materiálu, Úroveň 2 správné měření a řez, Úroveň 3 montáž a Úroveň 4 dokončovací detaily. K každému kroku se dá přiřadit bodové skóre nebo hvězdičky. Důležité je, aby hráč – tedy kutil – viděl, kolik bodů už získal a kolik ho čeká. Pomoci může obyčejná tabulka na lednici nebo aplikace v telefonu. Po dosažení každé úrovně následuje rychlé „vyhodnocení“: fotka hotové části, porovnání s plánem a malá odměna. Ve hrách bývá odměnou nový meč, v dílně to může být hrnek teplé kávy nebo pětiminutová pauza na slunci. Tím se aktivuje okamžitá zpětná vazba, která drží motivaci nahoře. Pokroku prospívá i vizuální reprezentace, třeba barevné samolepky, které se postupně přesouvají z kolonky „čeká“ do kolonky „hotovo“. Jakmile se samolepek nahromadí plná řada, otevře se „bonusová mise“, například vylepšení celé stěny nebo stavba nové police.   Odměny místo žetonů: jak motivovat sám sebe Bez odměn by kasinová hra rychle omrzela a stejné je to i s kutilstvím. Jenže místo žetonů stačí drobné radosti, které nevyprázdní peněženku. Mohou to být čerstvě upečené sušenky, deset minut sledování oblíbeného seriálu nebo krátká procházka. Klíčem je, aby odměna odpovídala náročnosti úrovně. Malý úkol – malá radost, velká výzva – velká odměna. Psychologové mluví o teorii přiměřenosti: příliš velký dar za snadnou práci ztrácí motivační efekt. Proto se vyplatí sepsat si „katalog odměn“ předem, stejně jako kasino vypisuje pevné bonusy. Vidina odměny na konci úrovně drží pozornost a zabraňuje prokrastinaci. Důležité je také veřejné potvrzení. Sdílení fotky hotového výrobku na sociální síti funguje podobně jako virtuální žebříček v hazardu. Přátelé lajky a komentáři přidají další dávku motivace. Kombinace vnitřních i vnějších odměn vytváří silnou zpětnou vazbu, která pomůže dotáhnout projekt do finále s úsměvem. Pokud někdo touží po hmatatelném důkazu, může si vystavit medaili z kartonu nebo připevnit ke stěně „pohár“ ze staré plechovky – fantazii se meze nekladou. Tipy, jak začít gamifikovat vlastní DIY projekty Začít s gamifikací není složité. Stačí pět základních kroků. Vybrat konkrétní projekt: třeba výrobu dřevěného stolku. Rozdělit projekt na dílčí úkoly, každý s časovým odhadem a bodovým hodnocením. Vytvořit přehledný „herní panel“. Může to být papír na nástěnce nebo tabulka v mobilu, kde se zaznamenává postup. Nadefinovat odměny a určovat momenty pro jejich vyplacení. Sdílet pokrok: s rodinou, kamarády nebo online komunitou. Pokud se někdo bojí, že ho to zbrzdí, statistiky ukazují opak: rozdělení práce zvyšuje efektivitu až o 30 %. Důležité je začít zlehka. Příliš mnoho úrovní nebo složitá pravidla mohou odradit, stejně jako přestřelený vklad v ruletě. Postupně se dají přidávat „vedlejší questy“, například bonusové body za používání recyklovaných materiálů. Tím se do hry dostane i ekologický rozměr a další příležitost k odměnám. Když se pravidla stanou jasným rituálem, motivace roste automaticky. Lidé také často zapisují krátké denní poznámky, aby viděli, co se povedlo a co zlepšit při příštím „tahu“, což podporuje reflexi i plánování. S trochou chuti se tak každá drobná oprava promění v dlouhodobou kampaň, která baví a učí zároveň. Přidat komentář foto Game Console Controller Video - Free photo on Pixabay   Většina lidí chápe koníčky jako příjemné odreagování, ale jen málokdo ví, že z nich může být také napínavá hra se skutečnými „úrovněmi“, body a trofejemi. Koncept gamifikace, tedy převzetí principů z videoher a kasin, se už dávno osvědčil v digitálním světě. Na internetu sbíráme odznaky za přečtení článku, měříme kroky nebo soutěžíme s kamarády ve vědomostních kvízech. Není proto divu, že mnoho lidí sahá po inspiraci tam, kde už jsou „úrovně“ a body samozřejmostí: kvalitní zahraniční kasina, jako je mezinárodní online kasino na nejlepsiceskacasina.com, která umějí připravit celé turnaje a bonusy pro české uživatele. Pokud stejnou logiku aplikujeme na kutilské výzvy, může se rutinní opravování police, šití nebo stavba ptačí budky proměnit v dobrodružství plné bodových skóre a odměn. Tento článek ukáže, jak si nastavit jednotlivé „levely“, proč to funguje a co si můžeme vzít z kasinového prostředí, aniž bychom utratili jedinou korunu. Stačí papír, tužka a trocha fantazie – a domácí dílna se rázem stává hracím polem plným výzev, statistik i sladkých odměn. Text obsahuje reklamní sdělení. 

Čas načtení:

Jak účinně motivovat vaše zaměstnance a podřízené

[skoleni-kurzy.eu] Myslíte si, že své lidi motivujete, ale výsledky tomu neodpovídají? Možná je čas zjistit, na jaký pohon váš tým skutečně jede – a dolít mu palivo, které podpoří výkon, zodpovědnost i chuť pracovat. V tomto workshopu se naučíte, jak porozumět potřebám svých zaměstnanců a přetavit je v motivaci, která opravdu funguje v praxi. • Získáte konkrétní nástroje, jak motivovat různé typy lidí ve vašem týmu. • Naučíte se rozlišit, co opravdu lidi táhne a co je spíš brzdí, abyste mohli vést účinněji a s menším odporem. • Odnesete si praktický motivační plán pro své klíčové podřízené – ucelený a okamžitě použitelný v praxi. • Zlepšíte svou schopnost komunikovat motivačně, poskytovat uznání i zpětnou vazbu tak, aby skutečně posouvala. • Získáte nový pohled na sebe jako lídra – jak udržet vlastní energii a být inspirací pro ostatní. * 1. Co je motivace a proč funguje • Vyjasnění základních pojmů a principů dlouhodobé motivace v praxi. 2. Situační motivační matice • Jak rozpoznat typ člověka podle dovedností a motivace a zvolit vhodný přístup vedení. 3. Hodnotová motivační matice • Jak pochopit vnitřní motivátory lidí a přizpůsobit úkoly, uznání a komunikaci. 4. Motivační rozhovor v praxi • Praktický nácvik rozhovoru, který probouzí motivaci a podporuje výkon. 5. Tvorba osobního motivačního plánu • Účastníci sestaví konkrétní akční plán pro své klíčové podřízené ...1. VOX s.r.o.

Čas načtení:

VEDENÍ LIDÍ NA HRANICI VÝKONNOSTI - aneb přes překážky

[skoleni-kurzy.eu] Organizační management a vedení lidí Motivace a hranice výkonnosti – v mnoha skupinách a společnostech si často lidé myslí, že jsou na hranici svých sil, možností. Jak poznat limity jednotlivců či skupiny v oblasti výkonnosti a motivace, jak s nimi pracovat a jak podporovat lidi - sebe, abychom dokázali překonávat obtížné cíle, překážky, obavy... Pro Určeno pro manažery, pracovníky na vedoucích pozicích. Na základě modelových situací si prakticky vyzkoušíme vedení komunikace s ...STUDIO W

Čas načtení: 2023-05-06 10:19:04

Jak je to s drobným odměňováním? Opravdu nás to pohání k lepším výkonům?

Motivace je velice křehká věc. Ať už potřebujeme studovat, pracovat, tvořit nebo třeba konečně umýt ty kopy špinavého nádobí, bez motivace to daleko nedotáhneme. Jednou z motivačních metod je právě malé odměňování sebe sama – udělej úkol a můžeš si vzít zákusek nebo se podívat na díl seriálu. Skutečně se ale jedná a vhodnou metodu? Vycvičit...

Čas načtení: 2021-02-16 17:56:36

Pět policejních „pé“

Práce policistů vzbuzovala vždy kontroverze – počínaje hanou a konče chválou (přičemž té chvály stále ubývá). Příčin averzí občanů vůči policii je mnoho, například: * principiální a emocionální odpor k uniformované státní moci, * bezmoc policie při řešení narůstající zločinnosti, která je stále bagatelizována, * nezodpovědné experimentování s trestním zákonem i s osudy lidí, * vytváření zločinců z dosud bezúhonných občanů, * vytváření společenských představ o obludných spiknutích, která nejsou prokázána, * ukvapené, nepromyšlené a bezdůvodné zásahy, * bezradnost při řešení situací, kdy jsou naopak takové zásahy nutné, * vyhýbání se nebezpečným situacím, o kterých je nutno psát záznamy a protokoly, * zkreslování statistiky o zločinnosti neprošetřováním obtížně prokazatelných provinění, * obtěžování svědků dlouhými a neodborně vedenými výslechy (příště už svědčit nepřijdou), apod. Pozitivních hodnocení práce policie je mnohem méně, například: * pokud se podaří urychleně dopadnout nebezpečného zločince, * pokud časté policejní hlídky v rizikových oblastech sníží výskyt násilné kriminality, * pokud policie rychle a rázně zasáhne proti narušitelům veřejného pořádku, * pokud se policii podaří vypátrat odcizené předměty apod. Převážná část policejních úkonů se však pohybuje v různých odstínech „šedi“ – od téměř úspěchu (pouze něco nevyšlo) až po téměř skandální pochybení, které je z taktických důvodů zamlčováno anebo zlehčováno (těch pochybení stále přibývá). Konkrétní problémy policie mají několik příčin: * od praxe odtržený velitelský sbor, * nedostatečná odborná příprava policistů, * nedostatečná průběžná metodická školení, * nedostatečná dozorová a metodická činnost státních zástupců, * neúčast státních zástupců při vyšetřovacích úkonech, * neúčast státních zástupců na pracovních poradách policie, * nejednotné výklady právních norem, * vysoké riziko skandalizace případných pochybení policistů, * zhoršující se psychický stav policistů – lajdáctví, lhostejnost, arogance, paranoia, * psychické vyčerpání, ztráta motivace. Přesnější rozbor všeobecných problémů policie je zpracován v článku Dialektika konkrétní policejní praxe (Kriminalistický sborník 5/2000). Stručný rozbor uvádím níže. Velitelský sbor policie je plný plukovníků i generálů, kteří už dávno zapomněli na své policejní začátky, vysedávají pouze v kancelářích, snaží se udržet ve funkci co nejdéle a konkrétní policejní činnost je jim zcela lhostejná. Zažil jsem jednoho takového plukovníka (ředitele) ve slušivém civilním obleku, který na všechny moje náměty reagoval poukazem na to, který z ostatních ředitelů udělal tu anebo onu chybu a on se takových chyb chce vyvarovat. To nebyl policista, ale úzkoprsý úředník třesoucí se o svoji židli. Vůbec ho nezajímala podstata věci – pouze pozoroval ostatní ředitele a dával si pozor, aby neudělal takové chyby, jaké udělali oni. Jeho „profesní růst“ přitom stále ještě pokračuje, protože jeho otec (též bývalý plukovník policie) mu od počátku „dláždil cestu“ a uvedl ho do policejního „svazu známých“. Vědomosti mnohých policistů neodpovídají společenské potřebě. Nejsou připravováni k samostatné rozhodovací činnosti a protože je mezi nimi notoricky známo, že v případě chybného úkonu (byť i dobře míněného) je nikdo „nepodrží“, snaží se vyhýbat řešení problematických situací a někdy i úmyslně „zahrávají věci do outu“ (slangově se jim říká „zazdívači“). V praxi to vypadá tak, že manipulují se svědeckými výpověďmi tak, aby danou věc nemuseli řešit, anebo přemlouvají oznamovatele vloupání a krádeží, aby na prošetření svých oznámení netrvali, protože pachatele se chytit nepodaří a jenom jim přidělávají zbytečnou práci a zhoršují statistické údaje o počtu neobjasněných případů. Metodická školení neobsahují návody k řešení konkrétních ani modelových situací (obvykle je totiž vedou teoretici bez konkrétních praktických zkušeností). Neustále se proto setkáváme s nepřesvědčivými anebo zcela chybnými vyhodnoceními dané situace. Vyšetřovatelé mají mnohdy předem jasnou představu o tom, co vyšetřit chtějí anebo nechtějí (tj. pouze jednu vyšetřovací verzi, což je notorický nešvar všech policejních sborů) a této představě pak přizpůsobují opatřené důkazy. Nedokáží myslet nad papírem, neumějí zpracovat plán vyšetřování, plán výslechu obviněných i svědků a popíší mnoho stránek protokolů, ze kterých je pak použitelná pouze nepatrná část. Mnohokrát jsem jim na poradách připomínal, že jsou vyšetřovatelé a nikoli zapisovatelé, a mnohdy navíc zapisovatelé velice špatní. Nic se za uplynulá léta nezměnilo. Dozorová a metodická činnost státních zástupců je téměř nulová. Státní zástupci totiž tvrdí, že policisté mají procesní samostatnost a oni proto nemají povinnost jim radit anebo je metodicky řídit. Mnohdy proto pouze čekají na chyby policistů, které jim pak s povýšeným nadhledem vytýkají a tím prohlubují averzi policistů vůči státním zástupcům. Zahájení skryté války je to nejhorší, co může policisty i státní zástupce potkat. Téměř žádný státní zástupce si ve svém pocitu profesní povýšenosti neuvědomuje, že je s policisty „na jedné lodi“ a není tedy možné, aby každý vesloval jinam. Každý okresní státní zástupce by měl jednou měsíčně navštívit všechna obvodní oddělení policie ve svém rajonu i oddělení vyšetřování, provést tam prověrku veškerého spisového materiálu (něco hloubkově, něco namátkově) a vydat konkrétní pokyny. Policisté musí vidět, že státní zástupce má o jejich práci zájem a na její kvalitě mu záleží. Když jsem v roce 1994 nuceně opustil státní zastupitelství, náčelník tehdejšího Okresního úřadu vyšetřování mi telefonoval a doslovně prohlásil: „Teprve teď vidím, jak jste to s námi dobře myslel!“ Státní zástupci se až na výjimky nezúčastňují vyšetřovacích úkonů, zvláště v zimě a v noci. Vůbec si neuvědomují, že tím oslabují důvěru policistů v jejich schopnosti a vědomosti. Vždycky jsem se držel zásady „Nechci na nikom nic, co bych nedokázal udělat sám!“ Osobně jsem se zúčastnil bezpočtu vyšetřovacích úkolů ve dne, v noci i v třeskutém mrazu. Kdykoliv mne policisté (ve dne i v noci) požádali o radu anebo pokyn, vždy jsem jim byl k dispozici. Pokud policisté vidí, že státní zástupce se žádným úkonům nevyhýbá a opravdu s nimi „táhne za jeden provaz“, začnou pracovat s nadšením a jsou schopni vyvinout i mimořádné pracovní nasazení (například provést fotodokumentaci nepřehledného místa dopravní nehody z vrtulníku, převést zločince letadlem do Bratislavy a zpět apod.). Státní zástupci (až na výjimky) vůbec nechodí na pracovní porady policie (je to pod jejich úroveň). Okresní státní zástupce by přitom měl mít vždy složku „závadové evidence“ a na pracovní poradě by měl projednávat konkrétní pochybení. Současně by však měl mít složku „pozitivní evidence“ a měl by konkrétně pochválit správně odvedenou práci. Výklad právních norem je nejednotný. Protože však na okrese (nebo i kraji) pouze dozorový státní zástupce ví, jaké důkazy musí při hlavním líčení předložit, pro policisty musí být závazné pouze jeho výklad a konkrétní pokyny. Proto jsem již před více jak 40 lety vytvořil teorii „pěti policejních „pé“ – přesnost, pevnost, pečlivost, poctivost a pracovitost. Už tehdy jsem policistům říkal (a když to nevypadá právě vhodně, poctivě to i po takové době přiznávám): „Všimněte si, není tam inteligence – od toho jsem tady já! Já vám řeknu, co uděláte, vy to uděláte přesně a pečlivě, jak to říkám, a u soudu to projde. U soudu budu totiž sedět já a nikoli vy!“ Podle svých dlouholetých zkušeností totiž mohu potvrdit, že kdykoliv začal policista příliš myslet, téměř vždy vymyslel nějakou hloupost. Nejhorší (bohužel) byly nápady mnohých policejních doktorů a magistrů, kteří mnohdy neuměli ani napsat plán vyšetřování. Myšlenkové pochody policistů se totiž musí hlídat, aby někam neuletěly. Policistům se to zpočátku nelíbilo (obvykle se tak pět let „stavěli na zadní“), ale pak zjistili, že je to pro ně nesmírně výhodné a když udělají přesně to, co jsem jim nařídil, vždycky je „podržím“ a vždycky za to přeberu odpovědnost. Přitom jsme řešili případy takového druhu, které dokonce jednou skončily dvěma doživotními tresty odnětí svobody (mezinárodně sledovaná loupežná vražda v Rakousku, jejíž pachatele jsme dopadli částečně v Čechách a částečně na Slovensku). Jsou policisté poctiví, kteří disponují vysokými mravními kvalitami (včetně uvážlivosti, spravedlivosti, poctivosti, slušnosti a lidskosti), policisté lajdáci i policisté toužící pouze po zviditelnění a vyšší funkci. Policisté jsou však přesně takoví, jaký je okresní, krajský anebo i vrchní státní zástupce. Uvážlivý státní zástupce přesně ví, co může u soudu prokázat a s čím může vyrukovat obhajoba, zatímco státní zástupce dobrodruh se snadno pustí za lákavým cílem, bez ohledu na to, zda je schopen tuto kauzu u soudu „ustát“. To se prostě stát nesmí. Pokud je totiž státní zástupce nezodpovědný experimentátor, snadno svede na scestí i policisty, kteří se naivně domnívají, že je v případě neúspěchu podrží a přizná svoji osobní odpovědnost. Nikdy se to nestalo a ani nestane. Schopný státní zástupce musí být schopen rozpoznat perspektivní, poctivé a pracovité policisty a bezpodmínečně se musí zastat takového policisty, který za mimořádné situace zvolil takový postup, který pak v klidu kanceláří kritizují lidé, kteří si tuto situaci vůbec nedokáží představit. Pokud to státní zástupce nedokáže, vážně naruší důvěru policistů ve svoji osobu a poškodí jejich mravní i právní vědomí. Důsledkem všech shora uvedených nedostatků dochází postupně u velké řady policistů k deziluzím, psychické únavě a ztrátě motivace. Proto nezřídka policii opouštějí i schopní a mravně vyspělí policisté, kteří nehodlají snášet neschopnost svých nadřízených a nesmyslnou šikanu ze strany státních zástupců anebo tisku. Policisty přitom před nezodpovědnými novináři musí s největší rozhodností hájit především okresní, krajský anebo i vrchní státní zástupce, neboť pouze on je na svěřeném území garantem zákonnosti. Pokud totiž budou policisty hájit pouze jejich nadřízení (nebývá to ovšem zvykem, většinou je potopí a ještě jim „šlápnou na hlavu“), novináři řeknou, že policisté drží při sobě. Není proto nic důležitějšího a obecně výchovnějšího, když poctivou práci policie obhájí přímo státní zástupce. Psychické vyčerpání jsem zažil nejen u policistů, ale i u sebe. Jako dopravní prokurátor jsem se zúčastnil bezpočtu vyšetřování smrtelných dopravních nehod a někdy se mi o mrtvých i zdálo. Vím tedy velice dobře, jakému psychickému tlaku jsou policisté vystaveni a jaká psychická nebezpečí jim hrozí – například chorobná podezřívavost, popudlivost, cynismus, otupělost apod. Mnozí lidé si vůbec nedokáží představit, za jakých podmínek policisté mnohdy pracují. Policejní práce je obtížná a vždy jsem si vážil policistů, kteří přesně postupovali podle „pěti policejních pé“. Někteří se tímto způsobem natolik vypracovali, že byli schopni precizně (a úspěšně!) vykonat i takové úkony, o kterých se mnohým policejním plukovníkům a generálům může jen zdát. S mnohými jsem spolupracoval velice rád, vážil jsem si jich a oni si zase vážili mne. Snad největším vyznamenáním pro mne bylo, kdy mne po mnoha létech potkal jeden bývalý dopravní policista a řekl mi: “Pane doktore, s úctou a láskou vzpomínám!“   JUDr. Oldřich Hein je členem spolku Chamurappi, z. s. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-02-12 19:40:06

Jiná forma bankrotu aneb O odpouštění dluhů

Nová Bidenova administrativa zvažuje odpuštění části studentských dluhů. Je to tak trochu úvaha ze zoufalství. Stávající systém je totiž patrně neudržitelný, ale co s ním? Jen, co se prostřídaly stráže v Bílém domě, přišla řada na úvahy o tom, že součástí úlev, které by měly pomoci ekonomice postižené covidem, by mohlo být odpuštění části dluhů na školném. Nejsou to zrovna malé dluhy, protože jen federální kase dluží 42 milionů Američanů celkem 1,54 bilionu dolarů; což je mimochodem za posledních pětadvacet asi osminásobný růst, a to i se započtením inflace. Pak jsou tu také soukromé půjčky na školné, jejichž objem je ovšem podstatně menší, jen něco přes 130 miliard dolarů. K nim ale bezprostřední moc Washingtonu nesahá, takže odpouštěcí debaty se točí hlavně kolem půjček federálních, které beztak tvoří asi 92 procent celé pyramidy studentských dluhů. Vysoké školy se v Americe obecně kloní doleva, školné je ale vesměs považováno za pravicový nástroj. Jak se tedy stalo, že převážně levicové instituce „ždímají“ svoje studenty skrze pravicové poplatky, a přitom z toho není (nebo aspoň zatím nebyla) revoluce, i když horkých hlav je na kampusech plno? Toto je jedna z těch otázek, na kterou jen tak neodpovíte, ale i tak si uvažování o ní zaslouží hezkých pár odstavců. Systém zralý na bankrot Začněme u konkrétních čísel a vývoje. Prudký růst školného v USA není pseudoproblém, na kterém by se točilo pár umanutých aktivistů. Naopak – nárůst školného výrazně překonává inflaci i růst průměrných mezd, dokonce i růst cen nemovitostí; jediným srovnatelně rostoucím sektorem jsou náklady na zdravotní péči. Fuč jsou ty časy, kdy bylo možné si na studium vydělat brigádami přes léto. Dnes jde v případě lepších škol o investici srovnatelnou s nákupem rodinného domu. Přitom je zajímavé, že i když náklady na školné razantně rostou, o platech běžných profesorů se to říci nedá. A nejen to, klasických kariérních míst (tenure-track), která směřují k profesorskému křeslu, v mladších generacích postupně ubývá a naopak počet učitelů fungujících na různé částečné úvazky a méně výhodné smlouvy roste. Ať na tom procesu vydělává kdokoliv, akademici to podle všeho nejsou. Ponoří-li se člověk do (často velmi zahořklých a zaťatých) on-line diskusí mladých Američanů o školném, shledá, že žádná univerzální shoda o příčinách vývoje nepanuje, ale několik bodů se opakuje velmi často. A tyto body dávají dohromady obrázek systému, který je popravdě na hromadný bankrot více než zralý. Posuďte sami. Když paraziti převládnou Bod první: jelikož osmnáctiletí maturanti nemají žádnou kreditní historii a většinou ani žádný majetek, který by mohli použít jako zástavu, měli by na normálním trhu problém půjčit si nějakou větší částku. Pro toho, kdo nemá bohaté nebo aspoň slušně zajištěné rodiče, by to byla těžko překonatelná překážka. Proto taky 92 procent peněz na školné půjčuje federální vláda. Jenže taková zdánlivá vstřícnost má vždycky háček, v tomto případě skutečnost, že dluhů na školném se nezbavíte ani osobním bankrotem, který je jinak v USA poměrně běžný (kolem 0,3 – 0,6 procenta populace ročně, podle toho, jak se vyvíjí ekonomika). Roku 2005 se tento princip rozšířil i na soukromé půjčky na školné, čímž běžné banky přestaly mít jakoukoliv motivaci zkoumat bonitu žadatele. Nicméně jedna věc se s mladými studentíky táhne, a to je poměrně vysoká úroková sazba. Za „špatnou“ sazbu se prý považují hodnoty přes 10 procent, čísla pod sedm jsou „snesitelná“. Samozřejmě, ono i pět procent úroku je ve skutečnosti docela dost, jenže lidský mozek nevnímá exponenciální křivku příliš intuitivně, což je jednou z příčin, proč se tolik lidí zadluží mimo svoje reálné možnosti splácet. Na školném i mimo něj. Bod druhý: mezi jednotlivými vysokými školami prý panuje poměrně intenzivní soupeření o nové studenty, zejména pak o ty zahraniční, kteří s sebou přinášejí nejvíce peněz. A jedním z prvků tohoto „závodu ve zbrojení“, kterým se školy ucházejí o budoucí studenty, jsou amenities čili vybavení, které přímo nesouvisí s poskytovanou výukou, ale jehož kvalita má přesvědčit uchazeče k tomu, že právě zde a ne jinde budou mít tu nejlepší college experience, „zážitek ze studia“. Co se tím míní? Špičkové koleje, tělocvičny, stadiony, gurmánské stravování, školní kina, plazmová televize na každém pokoji, lázně a sauny, mikrobusové linky jezdící po kampusu, abyste nemuseli moc chodit pěšky atd. Podle všeho je to opravdu významná konkurenční výhoda! O akademickou úroveň výuky se zajímá méně uchazečů než o to, v jak hezkém prostředí budou studovat, a lepší vybavení přitáhne více studentů. (Článek s výzkumem na toto téma.) Pro člověka odchovaného na „katově šlehu“ z čerstvě postkomunistické menzy to zní jako ráj na zemi, že? Jenže ráje na zemi prostě nejsou, nebo se v nich vždycky skrývá aspoň kousíček pekla. Na rozdíl od staré postele na větrem protahovaném Strahově jsou tyto luxusní podmínky hodně drahé. A student si je v pozdější etapě života zaplatí i s úroky, což mu zkomplikuje život způsobem, který si v těch osmnácti letech, kdy si vybíral školu podle prvního dojmu, patrně ani nedovedl představit. Tahle značně opožděná zpětná vazba je problém. Systémy, kde následky přicházejí velmi dlouho po příčinách, mají tendenci se destabilizovat. Špičkové vybavení kampusů má ještě jeden důsledek. K provozování a údržbě takových zařízení je potřeba další personál, čímž se dostáváme ke dnešnímu poslednímu bodu. Bod třetí: přebujelá administrativa. Jak? Drasticky. Úřednická místa rostla v posledních desetiletích daleko dramatičtěji než počet studentů a učitelů. (Článek ve Forbesu, druhý, třetí z Wall Street Journal, čtvrtý z New York Times). Tentýž problém mají ve Velké Británii, kde roku 2015 měly dvě třetiny univerzit více administrativních pracovníků než učitelů. Určité procento tohoto nárůstu má racionální zdůvodnění. Například takové IT oddělení, které roce 1970 patrně vůbec neexistovalo, má dnes se správou počítačových sítí dost práce a musí k tomu zaměstnávat nějaké kvalifikované pracovní síly. Ale o ty nejspíš nejde. Horší je to už s lidmi, kteří se starají právě o výše zmíněná luxusní zařízení typu zimních stadionů a saun. A pak je tu ještě kategorie zajisté nejvíce oblíbená mezi ctěnými čtenáři – ony vysloveně ideologické pozice, jako jsou různí proděkani pro diverzitu apod. Forbes píše, že Michiganská univerzita utrácí za „diverzitní“ pracovní místa zhruba 14 milionů dolarů ročně. Vychází to na 300 dolarů na studenta a semestr, což je částka, jejíž ušetření by sice dluhovou krizi nevyřešilo, ale zanedbatelná také není. Pravicově zaměřený blog Campus Reform zmapoval platy v této profesi a nejlépe placený diverzitní úředník, viceprezident Virginské univerzity pro různorodost a rovnost, má na výplatní pásce pěkných 349 tisíc dolarů ročně. Dobrý kšeft, nicht wahr? (V téhle souvislosti člověka napadne, zda to nakonec není tak, že každá společnost si časem vytvoří něco jako klerikální vrstvu, která žije z desátků poddaných a zároveň je poučuje o tom, jakých hříchů se ve svých bídných životech dopouštějí a co mají dělat pro své vykoupení – zejména pak poctivě platit další desátky.) Nicméně přemnožení administrátorů se zdaleka neomezuje jen na diverzitní sekor a skutečnost, že k nárůstu jejich počtu docházelo i za hospodářské krize po roce 2008, znepokojovala i tradičně liberální The Atlantic. A obří rozpočet rektorátu Kalifornské univerzity (686 milionů dolarů ročně pro více než tisíc zaměstnanců, kteří neučí) přiměl před pár lety kalifornské úřady k finančnímu auditu univerzity, i když Kalifornie je klasická bašta demokratů. Kdybych měl být drsný, řekl bych, že i v přírodě se ke každému hostiteli najde parazit a točí-li se v nějakém rozpočtu stamiliony, těžko zabránit určitému typu jedinců, aby se na něj snažili přicucnout. Stává se to v soukromém sektoru právě tak jako ve státním; ale většina soukromých firem daleko rychleji narazí na „meze možného“ a buď další infestaci zastaví, nebo se zhroutí. Pokřivené motivace Co říci na závěr? Možná, že byl původní záměr dobrý, ale tenhle systém podléhá Darwinovi a časem se vyvinul do něčeho, co vypadá naprosto neprůstřelně. Všichni významní hráči mají všelijak pokřivené motivace. Statisíce lidí je na současných poměrech existenčně závislých a budou silně lobbovat proti jakýmkoliv změnám, které by je mohly ohrozit. A studenti, kteří de facto nesou celou tuto vachrlatou konstrukci na svých ramenou, vesměs nemají ani zkušenosti, ani včasnou zpětnou vazbu potřebnou ke kvalitnímu rozhodování; v okamžiku, kdy je splátky úvěrů skutečně zasáhnou, už je příliš pozdě měnit podle toho své chování. A – paradox ze všech největší, na který bych rád výslovně upozornil některé české pravicové politiky a myslitele – systém školného vytvořil neuvěřitelný rezervoár slušně placených míst pro institucionální levici, která víceméně opanovala celý univerzitní sektor, což asi původním záměrem nebylo. Inu, Darwin, nikoliv Newton. Docela by mě zajímalo, kdy nastane nějaká ta typicky darwinovská krize daná vyčerpáním zdrojů. Je patrné, že tenhle proces nemůže pokračovat donekonečna, a to, co nemůže pokračovat donekonečna, jednoho dne skončí. Ale nevěřím, že by vše skončilo právě navrhovaným odpuštěním dluhů; i tam bude totiž mít rozhodující slovo Darwin a jeho pomocníci jménem „nečekané následky“.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-02 17:09:00

Zločin na vězni není zločinem?

Na MUDr. Jaroslava Bartáka lze pohlížet jako na padlou hvězdu. Byly časy, kdy jako sekretář elitářského Lions Clubu byl nepřehlédnutelnou hvězdou společenského života, s kterou se rády fotografovaly nejvýznamnější celebrity včetně prezidenta republiky. „Zakopl“ o hanebné nakládání se zaměstnankyněmi, které mu vyneslo odsouzení na 12 let odnětí svobody. Propad ze společenského výsluní a luxusu do vězeňského prostředí byl pro něj šokem. S novými životními podmínkami se vyrovnával s nechutí a špatně a dle mého soudu je dosud úplně nestrávil. Dne 17. dubna 2020 se Vrchní soud v Praze v senátu předsedy JUDr. Michala Hodouška, s přísedícími JUDr. Martinem Zelenkou a JUDr. Michaelou Pařízkovou, zabýval odvoláním odsouzeného Jaroslava Bartáka proti rozsudku senátu předsedkyně JUDr. Evy Drahotové liberecké pobočky Krajského soudu v Ústí nad Labem z 5. října 2019, kterým byl pan obžalovaný za přípravu zvlášť závažného zločinu přípravy vraždy a za přípravu zvlášť závažného zločinu přípravy vydírání odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Soud v podstatné části odvolání zamítl, nicméně snížil trest na šest let odnětí svobody. Uzavřelo se tak „třetí kolo“ procesu, na jehož začátku liberecký soud uložil trest 18 let odnětí svobody. Vzhledem k tomu výsledek „třetího kola“ není úplně špatný. Ovšem pan obžalovaný jistě spokojen není, takže v brzké budoucnosti ještě o tomto případu uslyšíme. Fantasmagorie Jaroslava Bartáka Trestného jednání, kvůli němuž stojí před soudem nyní, se měl dopustit v době výkonu trestu tím, že se ve své mysli zabýval přípravou vražd a násilného vydírání šesti osob, které mu měly pomoci k pádu, a k nimž pociťoval zášť. Kromě toho snil o útěku z vězení do Běloruska fantaskním způsobem s použitím vrtulníku a soukromého Gripenu. Těmito myšlenkami se zabýval zvlášť intenzivně, když se posilnil vodkou, kterou mu kdosi do věznice dodával za přemrštěnou cenu. Soudkyně Eva Drahotová si na začátku soudního řízení docela vážně zjišťovala, zda by skutečně mohl na vězeňském dvoře přistát vrtulník, ale nakonec pochopila, že tato část jeho opileckých bludů je příliš výstřední a dále se jí nezabývala. V současné fázi řízení příprava útěku již není předmětem obžaloby. Je pozoruhodné, že povahu jedné části opileckého blábolení soud ocenil správně, ale zbytek nadále bere smrtelně vážně. Za něco přece pan obžalovaný odsouzen být musí. Jaroslav Barták nedokázal udržet své fantasmagorie uvnitř hlavy. Nejdříve je vypustil do psaných poznámek, později se začal svěřovat spoluvězni, mnohonásobnému recidivistovi Miloši Levkovi, který se rád zúčastnil alkoholových sedánek, a pomáhal mu svými nápady bludné představy rozvíjet. Začal hrát úlohu prostředníka, který měl zabezpečit uskutečnění Bartákových šílených představ. Podle pozdější výpovědi před soudem z počátku považoval jeho bláboly za legraci a snažil se z jejich tvůrce tahat peníze, ale pak u něj došlo k náhlému zlomu, jehož motivace zůstává nevysvětlena: pochopil, že Bartákovo vyprávění lze vyložit jako plánování závažné trestné činnosti a našel způsob, jak vyrozumět policii a obstarat důkazy. Prý chtěl předejít neštěstí. Ukradl spoluvězni část jeho poznámek a zejména si opatřil hodinky s vestavěným audiovizuálním záznamovým zařízením, na které nahrál část rozhovorů. Nahrávky jsou hlavním usvědčujícím důkazem proti panu obžalovanému. Shodou okolností právě v té době žádal o podmínečné propuštění a své zásluhy o usvědčení zločince Bartáka neúspěšně použil k posílení svého postavení v příslušném řízení. „Třetímu kolu“ předcházelo zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze z 1. listopadu 2016 i rozsudku senátu JUDr. Evy Drahotové z 15. června 2016 usnesením senátu JUDr. Danuše Novotné Nejvyššího soudu ČR z 18. prosince 2017. Odůvodnění zrušujícího rozhodnutí bylo pro nalézací i odvolací soud přímo zdrcující, neboť soud zjistil v jednání obou instancí hrubá pochybení a extrémní nesoulad mezi důkazy a právními závěry jejich rozhodnutí. Podle něj „účelem trestního řízení není jen „potrestání pachatele“, ale rovněž „fair“ proces. Tomuto elementárnímu požadavku soudy obou stupňů … nedostály, když jednaly … svévolně, a to takovým způsobem a v takovém rozsahu, který … zavdává příčinu k posouzení dovolání obviněného jako odůvodněného … provedeným dokazováním … nebylo jednoznačně prokázáno, že se obviněný dopustil jednání, jež je mu obžalobou kladeno za vinu.“ Slabinou rozhodování obou soudů bylo především vyhodnocení psychopatických úvah Jaroslava Bartáka jako vážně míněné přípravy napadení jím nenáviděných osob a připuštění uskutečnitelnosti jeho zločinných záměrů. K těmto názorům soudy dospěly mimo jiné vyhodnocením svědeckých výpovědí recidivisty Miloše Levka, které považovaly za věrohodné, bez ohledu na to, že jde o výtečníka, jenž velkou část své dospělosti prožil ve vězení. Ale jejich názor Nejvyšší soud ČR nesdílel, neboť přihlédl k povaze svědkovy osobnosti a nepovažoval za objasněné důvody, proč se najednou z „přihrávače“ pana odsouzeného stal jeho karatelem. Nevěrohodný svědek Dále Nejvyšší soud ČR neuznal za jednoznačně prokázanou použitelnost jako důkazu videozáznamů rozhovorů pana obžalovaného s recidivistou Milošem Levkem. Nebyla objasněna motivace Miloše Levka k jejich obstarání a způsob, jak se do vězení dostaly hodinky a kdo a jak pak zařídil jejich doručení policistovi Ing. Bc. Josefu Marešovi. Policistova úloha v této věci je stále převážně nejasná. Soudy, jimž zrušil rozsudky Nejvyšší soud ČR, jsou v obnoveném řízení vázány jeho právním názorem a musí se snažit vytknuté nedostatky odstranit. Jako pozorovatel hlavních líčení „třetího kola“ u libereckého soudu jsem přesvědčen, že senát Evy Drahotové v tomto případě nemohl dostát povinnosti. Při nápravě se nemohl obejít bez součinnosti Miloše Levka a (dnes již bývalého) policisty Josefa Mareše. Jenže Miloš Levko již v tomto kole odmítl vypovídat a ostatně jeho věrohodnost utrpěla další ránu, neboť 20. dubna 2018 mu Okresní soud v Liberci uložil další nepodmíněný trest. Policista svou výpověď v potřebném směru nedoplnil. Soud na něj ostatně nijak nenaléhal. Senát sice doplnil dokazování zajímavými výslechy nových svědků, ale jejich výpovědi byly z hlediska vad, vytýkaných Nejvyšším soudem ČR, prakticky nadbytečné. Malý posun nastal pouze v poznatcích o použití hodinek se zařízením pro audiovizuální záznam, a to velmi zajímavou výpovědí svědkyně Terezy Tiché. Podle jejího vyprávění ji Miloš Levko při návštěvě vyrozuměl, že za ní přijde posel s balíčkem, který má převzít a předat kaplance Mgr. Renatě Wachové. Sotva opustila věznici, již jí posel zatelefonoval a pak přinesl balíček. Doma do něj nahlédla a našla v něm hodinky. Podle pokynu jej předala kaplance. Ta ovšem její údaje popřela. Proto soud provedl důkaz konfrontací obou svědkyň, v nichž obě trvaly na svém. Sdělení svědkyně Terezy Tiché je skutečně pozoruhodné. Pokud je pravdivé, dokazuje, že Miloš Levko měl pružné spojení s kýmsi mimo věznici, od koho si mohl nechat obstarat cokoli a jehož pohyby mohl organizovat. Posel se okamžitě dověděl o odchodu svědkyně z věznice. O tom, jak měl Miloš Levko zajištěnu komunikaci s vnějším prostředím, není nic známo. Přes tuto drobnost se soud nacházel ve stejné důkazní nouzi jako v předcházejícím kole. Nastala patová situace. Soud ji vyřešil tím, že v podstatě setrval na právním názoru předchozího rozsudku. Kdyby se řídil zásadou „in dubio pro reo“ a vynesl pro nedostatek důkazů zprošťující rozsudek, úspěšnost případného odvolání státního zástupce by nebyla zaručena. Cokoli jako důkaz Neutěšená důkazní situace nalézacího soudu se přenesla na odvolací soud, který se snažil překonat ji vyvracením argumentů odvolání v nevýznamných bodech. Pomáhal si všemi možnými způsoby, například obsáhlým znevažováním osobnosti svědka Miky Bauera, když daleko horší osobnostní profil Miloše Levka jeho uznání za věrohodného svědka nevadil. Ale na povaze důkazní situace stejně nic nezměnil. Odvolací soud také nadále uznává audiovizuální záznamy, pořízené Milošem Levkem, za přípustný, zákonně získaný důkaz. Úvahám o použitelnosti záznamů věnuje velký prostor a dospívá k obecnému závěru, jenž si jako laik dovoluji shrnout takto: je-li to v zájmu Spravedlnosti na potrestání vybraného jedince třeba, lze jako důkaz použít úplně cokoli. Nemohu si odpustit poznámku, že před časem senát současného přísedícího JUDr. Martina Zelenky rozhodl o nezákonnosti použití odposlechů v kauze MUDr. Davida Ratha. Nebylo zřejmě v zájmu Spravedlnosti, aby byl tento obžalovaný potrestán, naopak v případě MUDr. Jaroslava Bartáka slepá bohyně zřejmě vyžaduje jeho odsouzení. Oba soudy ve svých úvahách ignorují dvě podstatné okolnosti. Především tu, že pouhým vnesením hodinek s audiovizuálním záznamovým zařízením do věznice a jejich pozdějším vynesením došlo k porušení zákona o výkonu vazby a trestu, za který by Miloš Levko měl být v nejlepším případě kázeňsky potrestán. Trestu unikl mimo jiné zásluhou policisty Josefa Mareše, který o přítomnosti hodinek a účelu jejich použití neinformoval vedení věznice, když už nesplnil úřední povinnost proti nezákonnému jednání zasáhnout. Samozřejmě, policista mohl Levkovu akci legalizovat jejím zařazením do úkonů trestního řízení, to ale neučinil. Druhou významnou okolností je skutečnost, že hodinky se do věznice a ven dostaly koordinovaným nezákonným jednáním Miloše Levka a jeho pomahačů čili organizované skupiny pachatelů. Také je zřejmé, že si je opatřil s cílem narušit osobnostní práva obžalovaného Jaroslava Bartáka a způsobit mu škodu. Nepřijatelnost jednání této skupiny nelze omlouvat ani tím, že odvrátili nebezpečí od šesti osob, nenáviděných panem obžalovaným, neboť jim ve skutečnosti žádné nehrozilo: Jaroslav Barták je odvrátil již tím, že se spoléhal na splnění jeho pokynů právě udavačem Milošem Levkem. Nesdílím nevyslovené názory obou zmíněných soudů, že organizovaná skupina jednala v zájmu veřejného prospěchu. Protože se jednalo o útok na bezpečnost a soukromí vězně, vyšetřování akce „hodinky“ nebylo nikdy zahájeno. Policista Josef Mareš nezákonné jednání sice nelegalizoval, ale jeho pachatele zaštítil mlčením. V dané situaci odvolací soud setrval na závěrech svého dřívějšího zrušeného rozhodnutí a „umyl si ruce“ mírným snížením trestu. Komu posloužily soudy? Obžalovaný Jaroslav Barták zřejmě nevzbuzuje sympatie a pokud by šlo jen o jeho životní úděl, nemělo by smysl se touto kauzou zabývat, protože zřejmě vstoupí do „čtvrtého kola“. Nabízejí se ale otázky, jež svým významem přesahují rámec tohoto řízení. Jistě stojí za přemýšlení otázka, zda je správné uznat za trestný čin zmatené dění v hlavě obžalovaného, jehož výhonky jen občas vyhřeznou do vězeňského prostředí a dál se nedostanou čili není důvod považovat je za reálnou hrozbu. Pozornost zaslouží i otázka, zda je přípustné, aby se o zákonnosti a použitelnosti důkazů rozhodovalo nikoli podle pevně stanovených pravidel, ale podle subjektivního posouzení naléhavosti potřeby vyhovět Spravedlnosti odsouzením obviněného za každou cenu. Nejdůležitější je otázka, komu vlastně v tomto řízení posloužily soudy. Soudci budou samozřejmě jednohlasně tvrdit, že posloužili Spravedlnosti odsouzením psychopata, jenž vymýšlel hrůzné postihy svých nepřátel v bezmocné zlosti kvůli ponížení uvržením do vězení, jehož se mu oprávněně dostalo kvůli jeho nevhodnému chování. V obhajobě tohoto stanoviska nebude soudům překážet skutečnost, kterou buď vůbec nechtějí vidět, nebo ji hrubě podceňují: o vyvolání tohoto trestního řízení se zasloužila organizovaná skupina osob, působících ve věznici i mimo ni, s funkčním komunikačním propojením, která soustavně porušovala zákon o výkonu trestu. Jejím hlavním činitelem byl nejspíš recidivista Miloš Levko (nebyl-li řízen někým důležitějším zvenčí). V určitém okamžiku se cílem skupiny stala kriminalizace Jaroslava Bartáka a díky soudům svého cíle dosáhla. Protože se jednalo „pouze“ o napadení vězně, navíc osoby obecně značně neoblíbené, nezákonnost postupů této skupiny orgány činné v trestním řízení nepohoršila a nedošlo ani k pokusu o vyšetřování její činnosti. Dodnes nebyli identifikováni pomocníci, žijící mimo věznici. Z vědomých účastníků tažení za kriminalizaci Jaroslava Bartáka jsou viditelní Miloš Levko a kaplanka Renata Wachová, kteří již byli společně odsouzeni za jinou trestnou činnost, páchanou ve věznici. Ostatní zůstávají ve stínu. Úsilí pachatelů došlo naplnění díky pomoci vysokého důstojníka kriminální policie, který patrně jinak stojí mimo rámec jejich organizace. O to, zda se Jaroslav Barták psychopatickými výstřelky svého myšlení skutečně dopustil trestného činu, se budou právníci ještě chvíli přít a já jím tyto úvahy rád přenechám. Ale skutečnost, že pan obžalovaný se dostal před soud zásluhou soustavného porušování zákona o výkonu trestu organizovanou skupinou pachatelů, je nezpochybnitelná. A soudy je nepronásledují, naopak je odměňují vyhověním jejich přání. Nabízí se tedy otázka přípustnosti používání nezákonného jednání jako nástroje Spravedlnosti. Vysvětluji, že opakované použití slova Spravedlnost s velkým S není překlep. Používám je pro označení základního principu, jenž by měl ovládat trestní řízení. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení:

Manažerské dovednosti aneb jak vést a motivovat lidi k vyšším výkonům

[skoleni-kurzy.eu] Zdokonalíte a rozvinete své schopnosti a dovednosti potřebné pro vedení lidí k vyšší výkonnosti a k využití potenciálu jednotlivých pracovníků. Natrénujete použití různých motivačních nástrojů. Naučíte se, jak vést lidi ke spolehlivým a samostatným výkonům pomocí různých stylů a přístupů. Zdokonalíte se ve vedení efektivní porady. * VEDENÍ LIDÍ - LEADERSHIP: Osobnost manažera, vytváření neformální autority • přístupy k vedení lidí • tradiční styly vedení lidí • transakční a transformační vedení • situační styly vedení lidí • volba vhodného stylu vedení - řízení v závislosti na způsobilosti zaměstnance a situaci v organizaci - týmu • zásady úspěšného delegování • kritéria definování úkolů - cílů • jakým způsobem a v jaké frekvenci kontrolovat plnění úkolů - cílů. VEDENÍ MANAŽERSKÝCH ROZHOVORŮ: Výběrový rozhovor • adaptační a přijímací rozhovor • hodnoticí rozhovor • propouštěcí rozhovor • řešení konfliktů v týmu. MOTIVACE - STIMULACE LIDÍ: Techniky zpětné vazby a jejich praktické využití • přístupy k motivaci • stimulace • nástroje pozitivní a negativní motivace. PRACOVNÍ PORADY: Znaky a důsledky neefektivní porady • příprava na poradu • zásady vedení efektivní pracovní porady • vedení efektivní diskuze • role účastníků porady • problematičtí účastníci porady • zápis z porady. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Manažerské dovednosti aneb jak vést a motivovat lidi k vyšším výkonům

[skoleni-kurzy.eu] Zdokonalíte a rozvinete své schopnosti a dovednosti potřebné pro vedení lidí k vyšší výkonnosti a k využití potenciálu jednotlivých pracovníků. Natrénujete použití různých motivačních nástrojů. Naučíte se, jak vést lidi ke spolehlivým a samostatným výkonům pomocí různých stylů a přístupů. Zdokonalíte se ve vedení efektivní porady. * VEDENÍ LIDÍ - LEADERSHIP: Osobnost manažera, vytváření neformální autority • přístupy k vedení lidí • tradiční styly vedení lidí • transakční a transformační vedení • situační styly vedení lidí • volba vhodného stylu vedení - řízení v závislosti na způsobilosti zaměstnance a situaci v organizaci - týmu • zásady úspěšného delegování • kritéria definování úkolů - cílů • jakým způsobem a v jaké frekvenci kontrolovat plnění úkolů - cílů. VEDENÍ MANAŽERSKÝCH ROZHOVORŮ: Výběrový rozhovor • adaptační a přijímací rozhovor • hodnoticí rozhovor • propouštěcí rozhovor • řešení konfliktů v týmu. MOTIVACE - STIMULACE LIDÍ: Techniky zpětné vazby a jejich praktické využití • přístupy k motivaci • stimulace • nástroje pozitivní a negativní motivace. PRACOVNÍ PORADY: Znaky a důsledky neefektivní porady • příprava na poradu • zásady vedení efektivní pracovní porady • vedení efektivní diskuze • role účastníků porady • problematičtí účastníci porady • zápis z porady. ...1. VOX a.s.

Čas načtení: 2024-03-09 17:17:19

Motivace českých řidičů k dodržování zákonů a pravidel? Jednoznačně bodový systém

Dle průzkumu České asociace pojišťoven a dat z ministerstva dopravy se v roce 2023 51 % českých řidičů necítilo na silnicích bezpečně. A vinu za to, jako obvykle, dávají ostatním motoristům. Ti, kteří se necítí bezpečně nejčastěji tvrdí, že ostatní jezdí bezohledně a agresivně. A 83 % dotázaných řidičů přiznává, že bodový systém je velkou motivací k tomu, […]

Čas načtení:

Manažerské dovednosti aneb jak vést a motivovat lidi k vyšším výkonům – dvoudenní seminář

[skoleni-kurzy.eu] Zdokonalíte a rozvinete své schopnosti a dovednosti potřebné pro vedení lidí k vyšší výkonnosti a k využití potenciálu jednotlivých pracovníků. Natrénujete použití různých motivačních nástrojů. Naučíte se, jak vést lidi ke spolehlivým a samostatným výkonům pomocí různých stylů a přístupů. Zdokonalíte se ve vedení efektivní porady. * VEDENÍ LIDÍ - LEADERSHIP: Osobnost manažera, vytváření neformální autority • přístupy k vedení lidí • tradiční styly vedení lidí • transakční a transformační vedení • situační styly vedení lidí • volba vhodného stylu vedení - řízení v závislosti na způsobilosti zaměstnance a situaci v organizaci - týmu • zásady úspěšného delegování • kritéria definování úkolů - cílů • jakým způsobem a v jaké frekvenci kontrolovat plnění úkolů - cílů. VEDENÍ MANAŽERSKÝCH ROZHOVORŮ: Výběrový rozhovor • adaptační a přijímací rozhovor • hodnoticí rozhovor • propouštěcí rozhovor • řešení konfliktů v týmu. MOTIVACE - STIMULACE LIDÍ: Techniky zpětné vazby a jejich praktické využití • přístupy k motivaci • stimulace • nástroje pozitivní a negativní motivace. PRACOVNÍ PORADY: Znaky a důsledky neefektivní porady • příprava na poradu • zásady vedení efektivní pracovní porady • vedení efektivní diskuze • role účastníků porady • problematičtí účastníci porady • zápis z porady. ...1. VOX a.s.

Čas načtení: 2024-05-30 12:00:00

Lenka Zlámalová: Stát tlačí děti hrát při zdi. Nezkoušet hranice svých možností a neriskovat

Pořád dokola posloucháme, že jednou z velkých brzd naší prosperity je mentalita. Že jsme málo odvážní, málo riskujeme, bojíme se dělat chyby. Hrajeme příliš při zdi a na jistotu. Jenže o tom, jak hrajeme, zásadně rozhodují motivace, které nám systém dává. Pokud jsou ve společnosti nastavené tak, že lidem ukazují, že se vyplatí zkoušet, nebát se hrát co nejvýš, riskovat, pak se do toho budou zvlášť mladí, kteří se teprve formují, pouštět. Když naopak na každém kroku uvidí, že se vyplatí hrát na jistotu, udělají to. Motivace, které nám konkrétní společnost dává, jsou obrovské. Je to stejné jako s tresty. Kde věci prochází, nikdo se postihu nebojí. Kde jsou tvrdé, od porušování pravidel odrazují.

Čas načtení: 2024-07-15 21:07:46

Jak naučit své děti hospodařit s penězi: Průvodce pro rodiče od finančního experta

Jak naučit své děti hospodařit s penězi: Průvodce pro rodiče od finančního experta redakce Po, 07/15/2024 - 21:07 Rodičovství Klíčová slova: osobní finance finanční gramotnost Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Naučit Vaše dítě základy finanční gramotnosti a správného hospodaření s penězi znamená dát mu nejen nezbytné nástroje pro správu osobních financí, ale také vštípit dovednosti jako je sebekázeň a důslednost. Praktické metody naučení Vašich dětí šetřit a rozvíjení finanční zodpovědnosti mohou mít formu jednoduchých, každodenních činností. Diskuze o hodnotě peněz, nastavení kapesného, nebo podporování malých podnikavých aktivit jsou vše metody, jak děti naučit finanční samostatnosti. Ale kde začít? Klíčové poznatky Finanční gramotnost je základ pro celoživotní finanční plánování. Praktická výchova k zodpovědnosti začíná jednoduchými každodenními činnostmi. Každý rodič může své děti naučit správě peněz. Základy finanční gramotnosti Klíčem k úspěšnému hospodaření s penězi je pochopení a zvládnutí základů finanční gramotnosti ihned od útlého věku. Tím položíte pevný základ pro finanční nezávislost vašich dětí v dospělém životě.  Význam finanční výchovy Finanční výchova je zásadní pro rozvoj nejen matematických dovedností, ale i pro porozumění hodnotě peněz a zodpovědnosti za osobní finance. Učení by mělo začít již v předškolním věku, postupně přizpůsobované dětskému věku a předcházející zkušenosti. Tip: Vyhledávejte knihy a aplikace určené pro děti, které vysvětlují finanční pojmy příběhem či hrou a postupně je začleňujte do vašich pravidelných rozhovorů o penězích. První kroky v edukaci dětí K prvním krokům finanční edukace patří učení o hodnotě peněz a pracování s malým množstvím hotovostí. Vhodným začátkem může být vytvoření prasátka na drobné nebo stanovení finančního cíle, jako je například koupě hračky. Tip: Zaveďte systém týdenního kapesného, který pomůže dětem chápat časovou hodnotu peněz a motivuje je k plánování svých výdajů v čase. Hravé formy učení Učení by mělo být především zábavné. Hry na obchody, fiktivní nákupy, nebo i deskové hry zaměřené na peněžní transakce jsou skvělou formou praktického učení. To pomáhá dětem aplikovat teoretické znalosti do reálných situací. Tip: Použijte prázdné obaly od výrobků a vytvořte s dětmi domácí obchod, který je naučí ceníkovým cenám a umožní jim procvičit matematické operace při platbě a vracení drobných. Další tipy se dozvíte na stránce Epujcka.cz. Praktické metody naučení šetření Pomocí následujících metod můžete předat svým dětem cenné znalosti o správě a šetření peněz, které budou pro jejich budoucnost klíčové. Stanovení cílů a motivace Naučte své děti stanovit si reálné finanční cíle, které budou motivovat k šetření. Ať už jde o novou hračku nebo výlet, je důležité, aby tyto cíle byly pro dítě atraktivní a dosažitelné. Jasně definované cíle podporují rozvoj zodpovědnosti a porozumění hodnotě peněz. Tip: Pomocí vizuálních pomůcek, jako jsou tabulky úspor nebo obrázky jejich cílů, můžete u dětí podpořit zájem o šetření. Kapesné a jeho správa Pravidelné poskytování kapesného je efektivním způsobem, jak se děti naučí hospodařit s penězi. Vysvětlete jim význam rozpočtu a zapište, kolik a za co utratily, aby měly přehled o svých výdajích. To je prvotní krok k osvojení zásad finanční gramotnosti a samostatného rozhodování. Tip: Zaměřte se na to, aby si děti vedla záznamy o svých výdajích, což podnítí jejich zájem o osobní finance. Hry a aplikace pro správu financí Využijte edukativní hry a aplikace, které jsou navrženy tak, aby děti hravou formou učily o penězích a jejich správě. Tyto nástroje jsou často interaktivní, což zvyšuje zapojení a lepší pochopení finančních principů. Tip: Vyberte aplikace s pozitivní zpětnou vazbou od ostatních rodičů a odborníků v oblasti vzdělání, což zvýší šanci, že budou pro vaše dítě užitečné a zábavné.   Rozvíjení finanční zodpovědnosti Vaše děti se mohou naučit správnému hospodaření s penězi, pokud jim od mala ukážete, jak to chodí ve světě financí. Krok za krokem můžete vytvářet u dětí základ pro finanční gramotnost a nezávislost. Výuka rozhodování o výdajích Důležitým aspektem finanční zodpovědnosti je umění rozhodovat se, jak a kdy utratit peníze. Pojďme to rozebrat společně s vaším dítětem. Stanovte společně priority a vysvětlete, proč některé věci stojí za pořízení více než jiné. Pravidelné rozhovory o tom, kam rodinné finance směřují, jsou neocenitelné. Tip: Stanovte s dítětem finanční cíl (třeba nový bicykl) a vytvořte plán, jak na úspory. Bude to pro něj skvělá motivace. Pochopení hodnoty peněz Aby se děti naučily opravdové hodnotě peněz, je dobré, když s nimi začnou manipulovat co nejdříve. Kapesné je skvělý nástroj, jak dětem ukázat, že peníze nejsou jen prostředkem k okamžitému uspokojení, ale mají svou hodnotu a je třeba je hospodařit s rozvahou. Tip: Zavést domácí ekonomiku pomocí vizuálních pomůcek, jako jsou skleničky nebo obálky pro rozdělení peněz na "výdaje," "úspory," a "charitu," pomáhá dětem lépe pochopit rozdělení peněz. Další kroky a zdroje Po zvládnutí základů finanční gramotnosti je důležité své vědomosti dále rozvíjet. Následující sekce nabízí konkrétní zdroje, které vám pomohou rozšířit finanční obzory vašich dětí. Knihy a průvodci o finanční gramotnosti Knihy jsou skvělým zdrojem pro objevování nových strategií a nápadů, jak efektivně učit děti hospodařit s penězi. Jsou-li publikace přímo cílené na dětské čtenáře, mohou je motivovat a zaujmout příběhy nebo interaktivními aktivitami. Tip: Vyberte si knihu, která obsahuje praktické příklady a cvičení určené k dalšímu rozvoji finanční gramotnosti, a proveďte je společně s dětmi. Finanční poradenství a workshopy Profesionální finanční poradci a specializované workshopy poskytují vnější perspektivu a individuální přístup. Tyto aspekty mohou být pro vaše děti přínosné ohledně osobních financí. Interaktivita a praktické cvičení na těchto setkáních povzbuzují děti k aktivnímu zapojení a lepšímu pochopení finančních zásad. Tip: Hledejte workshopy zaměřené specificky na finanční gramotnost pro děti. Díky nim se mohou setkat s vrstevníky a učit se v dynamickém a podpůrném prostředí. Závěr Pokud jde o finance, je klíčové, abyste děti odmala učili základům hospodaření s penězi. Naučte své děti zlepšit své finanční dovednosti a finanční gramotnost je pak vyřízená. Tato cesta vyžaduje vytrvalost a trpělivost, ale výsledky stojí za to. Autor: Petra Velíková, expert na finance Přidat komentář obrázek pixabay.com Výchova finančně gramotného dítěte je daleko víc než pouhé učení se součtu a odčítání penízek v peněžence. Je to o vytváření základů pro celoživotní rozhodování, které může vést k budoucí finanční stabilitě a bezpečí.

Čas načtení:

Manažerské dovednosti aneb jak vést a motivovat lidi k vyšším výkonům

[skoleni-kurzy.eu] Zdokonalíte a rozvinete své schopnosti a dovednosti potřebné pro vedení lidí k vyšší výkonnosti a k využití potenciálu jednotlivých pracovníků. Natrénujete použití různých motivačních nástrojů. Naučíte se, jak vést lidi ke spolehlivým a samostatným výkonům pomocí různých stylů a přístupů. Zdokonalíte se ve vedení efektivní porady. * VEDENÍ LIDÍ - LEADERSHIP: Osobnost manažera, vytváření neformální autority • přístupy k vedení lidí • tradiční styly vedení lidí • transakční a transformační vedení • situační styly vedení lidí • volba vhodného stylu vedení - řízení v závislosti na způsobilosti zaměstnance a situaci v organizaci - týmu • zásady úspěšného delegování • kritéria definování úkolů - cílů • jakým způsobem a v jaké frekvenci kontrolovat plnění úkolů - cílů. VEDENÍ MANAŽERSKÝCH ROZHOVORŮ: Výběrový rozhovor • adaptační a přijímací rozhovor • hodnoticí rozhovor • propouštěcí rozhovor • řešení konfliktů v týmu. MOTIVACE - STIMULACE LIDÍ: Techniky zpětné vazby a jejich praktické využití • přístupy k motivaci • stimulace • nástroje pozitivní a negativní motivace. PRACOVNÍ PORADY: Znaky a důsledky neefektivní porady • příprava na poradu • zásady vedení efektivní pracovní porady • vedení efektivní diskuze • role účastníků porady • problematičtí účastníci porady • zápis z porady. ...1. VOX a.s.

Čas načtení: 2024-09-25 08:01:00

Toto Wolff a Andreas Kroiss: Zaměřeno na technologii a vedení

Praha 25. září 2024 (PROTEXT) - Mercedes-AMG PETRONAS Formula One Team a Einhell jsou partnery již téměř dva roky: Einhell podporuje tým jako jeho „ Official Tool Expert “ a poskytuje mu své akumulátorové nářadí pro elitní třídu motorsportu. Šéf týmu a generální ředitel Toto Wolff nedávno navštívil sídlo mezinárodně úspěšného výrobce akumulátorového nářadí a zahradní techniky. S rakouským rodákem a generálním ředitelem společnosti Einhell Andreasem Kroissem a vedením společnosti Einhell diskutoval o tématech, jako jsou inovace, technologie, vedení a vize.Společné hodnoty jako základSpolupráce mezi oběma značkami dalece přesahuje pouhé používání akumulátorového nářadí Einhell v závodní garáži týmu Mercedes-AMG PETRONAS F1. Jejich spolupráce se vyznačuje výměnou informací o vývoji technologických inovací a produktů, zejména v souvislosti s elektronikou, technologií baterií a designem výrobků, které lze využít jak v motoristickém sportu, tak v segmentu DIY a profesionálního nářadí. „Tým Mercedes-AMG PETRONAS F1 představuje špičkovou kvalitu, maximální výkon a inovace - stejné hodnoty, které vyznáváme i my ve společnosti Einhell. Proto se toto partnerství dokonale hodí,“ zdůraznil Andreas Kroiss před vedením společnosti. Toto Wolff dodal: „Vidím, že naši partneři mají stejné ambice na úspěch jako my. Už při našem prvním setkání bylo jasné, že mezi týmem Mercedes-AMG PETRONAS F1 a společností Einhell panuje soulad. A tento pocit jsem získal i při osobní návštěvě sídla společnosti Einhell. Máme stejné myšlení a sdílíme stejné hodnoty, což vytváří vynikající základ pro naše partnerství.“Nahlédnutí do procesů vývoje a konstrukce bateriíBěhem návštěvy se Toto Wolff seznámil s vývojovými a konstrukčními procesy společnosti Einhell a s jejími inovacemi v oblasti technologie baterií Power X-Change. Na této platformě lze nyní provozovat více než 300 druhů nářadí pro kutily a zahradního nářadí se stejným akumulátorem. Tento počet se v následujících letech postupně rozšíří na 450 zařízení. Na šéfa týmu Mercedes-AMG PETRONAS F1 udělala společnost Einhell velký dojem svou strategickou vizí a odvážnými rozhodnutími, díky nimž se stala předním světovým výrobcem akumulátorového nářadí a zahradní techniky. „Technologie je jedna z věcí, která nás spojuje,“ poznamenal Toto Wolff. „Pro Einhell, stejně jako pro nás, je to o průkopnické práci a stanovování standardů v našich oborech. Dalším společným prvkem je energie a odhodlání manažerských týmů našich společností.“Vysoká výkonnost díky stopkámToto Wolff také nabídl vhled do své vlastní motivace a vysokých nároků na sebe sama. „Neexistují žádné výmluvy - záleží jen na výkonu. Musíte se prostě zlepšovat, abyste dojeli do cíle jako první,“ řekl Wolff. Tato mentalita se odráží i v jeho stylu řízení: „Jsme přesvědčeni, že je důležité umožnit jednotlivcům dosahovat výsledků v jejich oborech. Definujeme hlavní cíl. Pak je ale každý zodpovědný za to, aby spolupracoval na dosažení cíle. Když pracujete ve špičkovém sportu, jde o detaily. Snažíme se být perfekcionisty, protože víme, že dokonalosti nelze nikdy dosáhnout. Snažím se veškerou energii vložit do vítězství,“ řekl rodák z Vídně. Andreas Kroiss, který vyrostl v Linci, dodal, že pozitivní myšlení a soustředění se pouze na podstatné věci je rozhodující pro zvládání tlaku a stresu a zároveň pro neustálé zlepšování, jak je tomu i v motoristickém sportu. „Motivace vychází zevnitř a nelze ji vnucovat zvenčí. Je důležité, aby si každý z nás uvědomil a pochopil smysl své práce, jak každý z nás pomáhá dosáhnout cíle,“ řekl Kroiss.Důležitost efektivity a předvídavostiOba generální ředitelé rovněž diskutovali o významu efektivity a předvídavosti, zejména s ohledem na výzvy dynamického globalizovaného světa. Wolff zdůraznil, že omezení nákladů ve Formuli 1 zkomplikovalo podnikání a proměnilo faktor času v nejdůležitější měnu. Efektivita se ve Formuli 1 stává stále důležitějším nástrojem ve snaze bojovat o vítězství jako tým. „V motoristickém sportu stopky nikdy neklamou,“ řekl Toto Wolff během svého proslovu k vedení týmu. „Efektivita je zásadní rovnováha, která nám pomáhá být úspěšní na trati i mimo ni.“ Kroiss také hovořil o nutnosti myslet ve vysoce dynamickém a globalizovaném světě vždy o krok napřed. Společnost Einhell to dokázala svým včasným zaměřením na technologii baterií Power X-Change. „Brzy jsme rozpoznali, že naši zákazníci potřebují svobodu bez kabelu, a proto jsme se ujali průkopnické role v bezkabelovém segmentu kutilského průmyslu,“ pokračoval Kroiss.Chyby a neúspěchy jako příležitosti k učeníV souvislosti s vedením oba manažeři zdůraznili význam chyb a neúspěchů jako příležitostí k učení. Kroiss poznamenal: „Chyby a neúspěchy se stávají, ale musíme se z nich poučit, abychom je neopakovali. Považuji za důležité jít dobrým příkladem, aby se tým rozhýbal,“ řekl generální ředitel společnosti Einhell Andreas Kroiss. Toto Wolff na závěr řekl, že úspěch společnosti závisí na jasné vizi. „Einhell je toho fantastickým příkladem. Její jasná ambice stát se ve svém oboru předním výrobcem baterií je důkazem kvality a myšlení, které člověk potřebuje k tomu, aby byl dlouhodobě úspěšný,“ uzavřel Wolff. O společnosti Einhell Germany AGSpolečnost Einhell je předním výrobcem nejmodernějšího nářadí a zařízení pro dům a zahradu a v roce 2024 oslaví 60. výročí svého založení. Ze svého sídla v Landau/Isar (Bavorsko) tato mezinárodně úspěšná společnost neustále rozšiřuje svou inovativní platformu akumulátorových baterií Power X-Change a v současné době je lídrem na trhu v oblasti akumulátorového nářadí a zahradní techniky. Společnost Einhell již mnoho let stanovuje nová měřítka v oblasti odolnosti, výkonu a bezpečnosti. Zákazníci společnosti Einhell oceňují svobodu bezdrátového provozu pro všechny své kutilské projekty, stejně jako vynikající poměr ceny a výkonu, které produkty Einhell představují, a prvotřídní zákaznický servis, který společnost nabízí.Další informace naleznete na webových stránkách www.einhell.cz   

Čas načtení:

Manažerské dovednosti aneb jak vést a motivovat lidi k vyšším výkonům

[skoleni-kurzy.eu] Zdokonalíte a rozvinete své schopnosti a dovednosti potřebné pro vedení lidí k vyšší výkonnosti a k využití potenciálu jednotlivých pracovníků. Natrénujete použití různých motivačních nástrojů. Naučíte se, jak vést lidi ke spolehlivým a samostatným výkonům pomocí různých stylů a přístupů. Zdokonalíte se ve vedení efektivní porady. * VEDENÍ LIDÍ - LEADERSHIP: Osobnost manažera, vytváření neformální autority • přístupy k vedení lidí • tradiční styly vedení lidí • transakční a transformační vedení • situační styly vedení lidí • volba vhodného stylu vedení - řízení v závislosti na způsobilosti zaměstnance a situaci v organizaci - týmu • zásady úspěšného delegování • kritéria definování úkolů - cílů • jakým způsobem a v jaké frekvenci kontrolovat plnění úkolů - cílů. VEDENÍ MANAŽERSKÝCH ROZHOVORŮ: Výběrový rozhovor • adaptační a přijímací rozhovor • hodnoticí rozhovor • propouštěcí rozhovor • řešení konfliktů v týmu. MOTIVACE - STIMULACE LIDÍ: Techniky zpětné vazby a jejich praktické využití • přístupy k motivaci • stimulace • nástroje pozitivní a negativní motivace. PRACOVNÍ PORADY: Znaky a důsledky neefektivní porady • příprava na poradu • zásady vedení efektivní pracovní porady • vedení efektivní diskuze • role účastníků porady • problematičtí účastníci porady • zápis z porady. ...1. VOX s.r.o.