EUR 24,220 || 
JPY 13,020 || 
USD 20,810 || Zapomeňte na pohádky o lásce až do hrobu, protože realita partnerského života bývá občas pořádně krutá. Každé znamení zvěrokruhu má totiž svou temnou vztahovou zbraň, kterou dokáže vaše city rozmetat ...
--=0=--
---===---Čas načtení: 2025-02-04 13:17:00
Virtuální branding - top trend marketingu 2025
Brno 4. února 2025 (PROTEXT) - Emoce hrají zásadní roli v tom, co si lidé pamatují, a silný emocionální zážitek může rozhodnout o tom, zda si zákazník značku oblíbí a zůstane jí věrný. Výzkumy ukazují, že emocionální prožitky mají silnější dopad na lidskou paměť než neutrální informace. Pokud zákazník zažije něco, co v něm vyvolá radost, vzrušení nebo překvapení, pravděpodobně si tuto zkušenost zapamatuje mnohem lépe než běžnou reklamu či statickou prezentaci značky. Firmy, které dokážou oslovit zákazníky na hlubší emoční úrovni, mají v dnešním konkurenčním prostředí významnou výhodu.Zatímco v Česku je pro spoustu společností emocionální branding stále relativně neznámý pojem, u zahraničních klientů se jedná o vysoce žádanou službu. Společnost RoarFunBrno, která se specializuje na dodávání imerzních a interaktivních VR zážitků na akce, v roce 2024 doručila VR závodní a letecké simulátory mimo jiné na přední evropské eventy do Londýna, Barcelony, Paříže, Madridu nebo Mnichova. Emocionální branding využilo 100 % klientů ze zahraničních objednávek. Často si klienti objednali virtuální branding opakovaně. V roce 2025 a 2026 se očekává, že se zájem o tuto služby zvýší také u českých společností.Virtuální branding propojuje emoce lidí s moderními technologiemi a pomáhá společnostem po celém světě zviditelnit jejich značku. Největší potenciál emocionálního brandingu integrovaného do virtuálního prostředí leteckých nebo závodních simulátorů spočívá v tom, že umožňuje zobrazení brandingu klienta během virtuálního závodu nebo letu. Možnost aktivní účasti potencionálních zákazníků na virtuálním zážitku zvyšuje jejich zapojení a posiluje vztah ke značce. Logo a firemní identita se nestávají rušivým prvkem reklamy, ale přirozenou součástí úžasného zážitku.“Rekord v zobrazení virtuálního loga jsme zaznamenali na konferenci electronica v Mnichově, kde bylo virtuální logo klienta zobrazeno více než 2,2 milionkrát. Děláme objednávky už od 20.000 Kč, ale některé společnosti investují opravdu hodně do virtuálního brandingu. Na akci v Mnichově jsme použili virtuální branding v maximální verzi a pronájem simulátoru s brandingem na klíč včetně obsluhy na 4 dny vyšel na 350.000 Kč, s tímto rozpočtem vyjde jedno prohlédnutí loga klienta na méně než 15 haléřů.” říká Lucie Teturová, obchodní ředitelka RoarFun.Konference electronica patří mezi největší technologické akce na světě. Každý z 3500 vystavovatelů bojuje o pozornost 80.000 návštěvníků. “Pomohli jsme zvýšit návštěvnost stánku klienta pomocí Formule simulátorů s virtuální realitou na super malém prostoru - 2 x 3,5 m. Na čtyři virtuální závodní tratě byla umístěna dvě hlavní loga klienta a dalších 12 partnerských log. Pro maximální přitáhnutí pozornosti stánek doplnila soutěžní obrazovka s přidáním loga společnosti.” Úspěšnost realizace potvrzují slova klienta: “Závodní simulátory měly u našich zákazníků i potenciálních nových zákazníků obrovský úspěch a přinesly na náš stánek pozitivní atmosféru a soutěživost.”Virtuální branding se začíná využívat už i na českých akcích. Příkladem je herní esport festival MČR na brněnském výstavišti, kterého se zúčastnily známé společnosti z celé republiky. Mezi společnostmi jako je Česká Spořitelna, Vodafone, KFC nebo Billa probíhala marketingová bitva. Některé společnosti se rozhodly pouze rozdávat jídlo zdarma, ale všichni víme, že návštěvníci na to další den zapomenou. “V kontrastu jsme nachystali pohyblivý závodní simulátor s licencovanou F1 sedačkou a virtuální realitou. Do virtuální tratě Monza jsme přidali logo DERCOS společnosti Vichy. Za každý závod, který trval 5 minut, návštěvník viděl logo více než 1000krát. S cenou servisu cca 85.000 Kč, vychází jedno zobrazení loga s WOW efekty na 25 haléřů,” dodává obchodní ředitelka.Každý marketingový specialista řeší, jak co nejvíce zvýšit povědomí o značce a jak nejlépe přitáhnout pozornost. Závodní simulátory s VR nebo obrovskými obrazovkami jsou řešením, jak přitáhnout maximální pozornost návštěvníků. Celý článek o efektivitě a ceně virtuálního brandingu ve spolupráci s britskou společností na konferenci elektronica si můžete prohlédnout zde. Zdroj: RoarFun ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
Čas načtení: 2026-05-11 11:35:00
Čching-tao (Čína) 11. května 2026 (PROTEXT/PRNewswire/ - Společnost Hisense, přední značka v oblasti globální spotřební elektroniky a domácích spotřebičů, dnes zveřejnila svou nejnovější televizní reklamu oslavující nadcházející mistrovství světa ve fotbale FIFA 2026™. Takto zahájila novou kampaň, která zachycuje emocionální sílu fotbalu a zároveň naplňuje její vizi „Inovace pro skvělejší život".Od amatérských hřišť až po obývací pokoje plné očekávání zachycuje televizní reklama okamžiky radosti, odolnosti a sounáležitosti – a ukazuje, jak fotbal vytváří emocionální pouta, která překračují hranice věku, kultury a geografie.Tím, že rozšiřuje své poselství z individuálního růstu na kolektivní zážitek, se společnost Hisense profiluje nejen jako sponzor, ale jako tvůrce významných okamžiků. Jeho technologie RGB MiniLED toto poselství přivádí k životu díky funkci „Natural and Real Color", která nabízí mimořádně široký barevný gamut a přesné podání barev, takže každý okamžik působí živě a věrně, jako přímo na hřišti.Na základě tohoto závazku k autentičnosti a přesnosti bude Hisense působit jako oficiální a exkluzivní poskytovatel televizních obrazovek pro přezkoumávání VAR na Mistrovství světa ve fotbale 2026TM. V této roli Hisense vybavila video operační místnost (VOR) Mistrovství světa ve fotbale pokročilými displeji RGB MiniLED, které umožňují video asistentům rozhodčích přezkoumávat záznamy ze zápasů s jasností, přesností a realistickými barevnými detaily.Hisense má za sebou dlouhou historii oslavy „krásné hry" – byla globálním sponzorem několika mistrovství světa ve fotbale pořádaných FIFA™, partnerem tří mistrovství Evropy UEFA a oficiálním partnerem Klubového mistrovství světa FIFA 2025™, přičemž svou účast potvrdila i na Mistrovství světa ve fotbale FIFA 2026™. Tato pokračující spolupráce podtrhuje, jak inovace společnosti Hisense přibližují fanoušky k dění na hřišti a zvyšují tak atraktivitu i emocionální náboj tohoto sportu na celém světě.Prostřednictvím této televizní reklamy k Mistrovství světa ve fotbale 2026™ společnost Hisense i nadále proměňuje globální pozornost v emocionální pouto – spojuje diváky prostřednictvím fotbalu a inspiruje je k lepšímu životu.Klikněte zde pro "Inovace pro skvělejší život": https://youtu.be/NDKXdcu01bM?si=cUlpwsu7wbYlPYn8O společnosti HisenseSpolečnost Hisense, založená v roce 1969, je celosvětově uznávaným vedoucím podnikem v oblasti domácích spotřebičů a spotřební elektroniky s působností ve více než 160 zemích, specializujícím se na dodávky vysoce kvalitních multimediálních produktů, domácích spotřebičů a inteligentních IT řešení. Podle společnosti Omdia zaujímá Hisense první místo na světě v segmentu televizorů s úhlopříčkou 100 palců a více (2023–2025). Jako autor technologie RGB MiniLED pokračuje Hisense v čele inovací nové generace RGB MiniLED. Jako oficiální sponzor mistrovství světa ve fotbale FIFA 2026™ se Hisense zavázala ke globálním sportovním partnerstvím jako způsobu, jak se spojit s diváky na celém světě. Foto: https://mma.prnewswire.com/media/2976265/Hisense_Kicks_Off_FIFA_World_Cup_2026_TM_Campaign.jpg PR Hisense: press.global@hisense.com
Čas načtení: 2020-11-01 18:49:26
Macron, nepřítel islámu, čili “o proraženém krunýři”
Začneme trochu zeširoka, ale je to potřeba. Představte si někoho, kdo je takový ten klasický proevropský středolevý, nebo velmi-opatrně-středopravý liberál. Integrace, hurá, placení eurem, hurá, co to ta hloupá Británie provedla, fuj, atd. Je to trochu karikatura, ale reálného typu lidí. V západních státech jich je docela dost, u nás jak kde, podle pracoviště a strany. Podstatné je, že jsou to často lidé ve svém okolí vlivní. Lidé se rádi identifikují s jinými lidmi. Pouhé abstraktní myšlenky, i když sdílené, nedokážou vytvořit tak silné emocionální pouto. A na současné evropské politické scéně je v podstatě jenom jedna osoba, která na sebe tyhle prounijní emoce dokáže navázat – právě Emmanuel Macron. V Bruselu samotném nikoho takového nenajdete, to jsou instituce složené z nevýrazných šedých myší. Kdybyste předložili stovce náhodně vybraných Čechů skupinové foto a požádali je, aby na něm ukázali Ursulu von der Leyen nebo Michela Barniera, dost možná je nepozná ani ten jeden ze sta. Tam prostě příznivce EU nenajde žádnou personální kotvu, se kterou by se mohl nějak ztotožnit. Musí se ohlížet jinde. Macron naopak jako kotva slouží dobře, protože je vcelku mladý a fotogenický, a ještě pochází ze země, která dodnes považuje řečnické umění za důležitý atribut vrcholného politika. (To poslední diskvalifikuje prakticky všechny Němce, protože v Německu je vrcholná politika oborem “kožených ksichtů a šedých obleků”, technokratická a nudná, zdaleka nejnudnější ze všech velkých demokratických států.) Francouzi od svých politiků emocionální proslovy a vystupování na veřejnosti očekávají. To, že je teď zrovna francouzský prezident, který se postavil za právo kreslit karikatury Mohameda, terčem onoho klasického výhřezu vzteku na ulicích muslimských měst, pak možná dosáhlo něčeho, čeho za dlouhá léta snažení nedosáhli Ayaan Hirsi Ali, Hamed Abdel-Samad ani Salman Rushdie, nemluvě už o pidibloggerech, jako jsem já: proražení krunýře odmítavé nevědomosti určité části Evropanů, který dosavadní kritici islámu dokázali tak maximálně poškrábat. Nemám na to žádné exaktní měřítko, ale charakter debaty na sociálních sítích a jiných fórech, kam chodím na výzvědy, se proti loňskému roku hodně proměnil. Otřepaných hlášek o tom, že v Evropě jsme přece taky zplodili Breivika, značně ubylo. Dokonce i z vysloveně rudozelených kruhů se ozývají myšlenky typu “islámofašismus je taky druh krajní pravice a podle toho s ním musí být naloženo”. A nejen, že ozývají, ale sbírají lajky a pozitivní reakce od svých vlastních soudruhů. To by bylo dříve neslýchané. Nevěřím, že to způsobila jen uříznutá hlava učitele Samuela Patyho, i když hrůznost toho činu určitě některými lidmi otřásla. Ty útoky na Macrona, i když při nich neteče krev, nejspíš taky svůj účinek mají. Kdybych chtěl být prostořeký, řekl bych: sáhli liberálním Evropanům na proroka. Bude zajímavé pozorovat následky. Rozzuřený Pierre Croissant určitě nevyrazí s naostřenou bagetou na sraz tureckých imámů, ale nějaké nejspíš budou. Pár videí z pátku, abychom viděli, o čem je řeč, a pak půjdeme dál, do německých novin. Protimacronovská demonstrace v Neuköllnu, Berlín: V Londýně se protest sešel před francouzským velvyslanectvím (cca v čase 0:30 tomu řečníkovi úplně přeskakuje hlas, jak se zalyká poselstvím míru a lásky): Toto naštěstí není Londýn (nenechte se zmást double-deckery), ale Bangladéš: Mogadišo v Somálsku: A sestřih z různých měst: V Německu píchnul jako první do pomyslného vosího hnízda mladý sociální demokrat jménem Kevin Kühnert. Kühnert úplně nezapadá do schématu německé politiky coby nudné a předvídatelné činnosti. Sice je to (post)moderní levičák jako poleno a kariérní politik snad od třiadvaceti let věku, ale zároveň občas sáhne na nějaké to citlivé místo. Když se po posledních spolkových volbách nechali sociální demokrati zase jednou přemluvit k vytvoření velké koalice (GroKo), zvedl tehdy Kühnert rebelii a jezdil napříč Německem přemlouvat členy, ať to vetují. Začalo se tomu říkat Zwergenaufstand, povstání trpaslíků, a i když členská základna nakonec velkou koalici schválila (66 procenty hlasů), stejně to byla událost na německé poměry mimořádná. Nu, a 21. října letošního roku, hned po vraždě Samuela Patyho, napsal Kühnert do Spiegelu článek, ve kterém tvrdě kritizuje mlčení německé levice k nábožensky motivovaným brutalitám, zvlášť v kontrastu s tím, jak rychle je ochotna mobilizovat proti neonacistům. “Islamismus je naše největší slepá skvrna,” píše. “Naše hodnoty jsou pošlapávány, podřezávány nebo vyhazovány do vzduchu při každém atentátu. Jak to můžeme přehlížet a mlčet k tomu? Jsme podezřelí z toho, že dělíme oběti a pachatele na ty špatné a ty správné.” A rozebírá dále to, že nestačí odsuzovat terorismus, ale je potřeba se obrátit i proti těm, kdo jej podporují a schvalují. Kühnertův článek je hodně emocionální a přidal se k němu i Sascha Lobo, kmenový komentátor Spiegelu, který je jinak velmi doleva. Ještě zajímavější je ale sloupek Alana Posenera publikovaný v Zeitu pod názvem Islamismus nenávidí všechno, co je levici svaté: „Po útoku na synagogu v Halle jsem si oddechl, když se ukázalo, že pachatelem byl pravicový extremista a ne muslim. Ostudná reakce, ale musel bych se hodně mýlit, kdybych s ní byl sám. Někdy mám dokonce pocit, že mí přátelé na levici pociťují ze vzestupu nové pravice utajovanou radost. Tam jsou fronty jasné, symboly a hesla dávno připravené: Neprojdou! Přitom je islamismus jako ideologie v podstatě klerikální fašismus: nenávidí demokracii, ženy, homosexuály, Židy, vědu, radost, vlastně v jádru celý život. Vším, co levičáci a liberálové považují za svaté, islamismus pohrdá. Všechno, co nenávidějí, je zase islamismu svaté. V jeho očích jsme všichni kandidáti pro šibenici nebo kulku do týlu.“ Ejhle, to je ale koňská dávka nepříjemné a ničím neředěné reality, což? A ještě ke všemu vyšla v Zeitu, který obvykle kolem takových témat našlapuje velmi opatrně. Podobně znějící vzkaz by mohl na motáku z vězení Evin poslat nějaký ten íránský levičák, čekající na Chomejním nařízenou hromadnou popravu politických vězňů. Tím samým Chomejním, kterému při protišáhovské revoluci o devět let dříve íránská levice de facto pomohla k moci. Ano, realita se prosazuje sama. Ale že jí to kurňa trvalo. Samozřejmě je otázka, jestli už není příliš pozdě, ale nakonec musí být člověk vděčný i za tenhle mentální posun. Bez něj by totiž vyhlídky, zvlášť pro některé západní země, byly naprosto beznadějné. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2020-02-12 20:24:31
Jak překonat stydlivost? Umíte navazovat nové kontakty, nebo jste spíš plaší?
Nina Deissler, Jak překonat stydlivost, ostych a nesmělost. Cesta ke zdravému sebevědomí. Grada 2020. Ukázka zde Často slýchám, že jsem extrovert; patřím charakterově mezi průbojnější typy, které i v cizím prostředí rozproudí konverzaci a seznámí neznámé lidi, kteří by za běžné situace neměli důvod si ostatní pouštět k tělu. Proč jsem si tedy vybrala tuto publikaci? Upřímně, byl to úmysl, abych lépe porozuměla ostýchavým lidem, čím si procházejí. Jenže jsem dostala víc. Člověk totiž není celý život stejným jedincem. Vyvíjí se. Jednotlivé životní fáze a pozitivní i negativní zkušenosti ho mění. Učí ho, jak přistupovat k okolí a jak jednat s lidmi. Někdy i dobře nakročený extrovert se uzavře do ulity vyděšeného jedince, který se drží stranou, aby neobdržel další kruté rány za své neúspěchy. Jenže ono je to hlavně „v hlavě“. Upřímně nemám ráda knižní rádce, které „zaručují“, že po přečtení dané publikace se váš život docela změní. Tak nějak v pozadí svých myšlenkových pochodů s úsměvem vidím Bridget Jones, jak hází do koše jednu rádoby rádcovskou publikaci za druhou. A tohle přesně Stydlivost, ostych a nesmělost není! Když kolegové na stole v kanceláři uviděli tuto knihu, ptali se mě, proč ji čtu? A já si uvědomila, že s každou další stránkou je to z jiného důvodu, než jsem si původně plánovala: opravdu mě uchvátila. A to proto, že jsem v ní nalezla jedno ze svých dávno zapomenutých já. Období dospívání a mládí. Tehdy jsem ke světu nejprve přistupovala a poté už jen chtěla přistupovat s otevřenou náručí a přinést do všeho nový impuls, ale po několika negativních zkušenostech jsem to vzdala. Probudilo to ve mně vzpomínky na emocionální zranění, se kterými jsem cítila potřebu se právě díky této knížce vyrovnat. Mladý člověk je obzvláště citlivý na negativní ostrou zpětnou vazbu a já jsem s ní skutečně tehdy neuměla pracovat. Autorka knihy nabízí lidem, kteří buď jsou již stydliví a plaší od narození, nebo je k tomu svedli různé situace a okolnosti, techniku tak zvanou NLP (neurolingvistické programování). Tato technika vychází z předpokladu, že lidé nejsou neurotičtí, potrhlí nebo deprimovaní, ale že se vždy snaží získat to nejlepší z možností, které se jim nabízejí. „Fungují ve svém „modelu světa“, který se skládá z toho, co se naučili o sobě a o světě, a jak to, co vnímají, interpretují. Každý člověk má v hlavě svůj individuální model světa, jakousi „vnitřní mapu“, který se liší od světů jiných lidí. Ve vašem modelu světa jsou důležité různé věci podle toho, kde a jak jste vyrůstali… (27) Naše podvědomí chce zajistit, abychom se vždy cítili v bezpečí. Často se dostává do konfliktu s naším mozkem, protože nemáme jen jednu část mozku společnou se všemi bytostmi („plazí“ mozek). Krom této, která řídí naše podvědomí se postupem evoluce vyvinul ještě emocionální savčí mozek, který má na starosti smích a pláč, euforii a depresi, a také myslící lidský mozek, díky němuž myslíme a pamatujeme si. Tyto oblasti spolu vzájemně komunikují a může mezi nimi nastat konflikt. „Východiskem proto není, abyste bojovali se svým strachem, protože pak byste vlastně sváděli bitvu sami se sebou.“ (34) Stavěli bychom se tak proti plazí části mozku, která chrání naše bezpečí, ale také proti „savčímu“ mozku, který má „hromadu důkazů o tom, že svět venku je nebezpečný“. Ale lze vždy spoléhat na tyto důkazy? Často za nimi stojí je obyčejná dogmata, která se v průběhu času stala realitou. Zkusme to na běžném příběhu ze života. Například volba partnera. Znám dívku, která se ostýchala seznamovat, a pokud už mělo dojít k nějakému rande, vždy si volila muže, kteří u nás v okolí vyvolávali otázku: proč? Vždyť má na víc! Ale pravdou je, že častokrát v dětství od staršího sourozence slýchala, že je ošklivá, a od otce, že je neschopná. Pokud člověk roste s těmito pocity, přijme je jako fakt. Všichni jsme viděli, že je hezká a velmi šikovná, ale neprůbojná. Není divu! Pod takovým tlakem životních zkušeností se bála prosadit. Na základě těchto zkušeností se nějak stavíme k sobě a k okolí. Máme určitá hodnocení, názory a to, co považujeme za pravdy. Ale jak hodně je to skutečné? Nejsou to jen jakási „dogmata“? Negativní dogmata často začínají slovy: „Já prostě neumím…, Já prostě nejsem…, Pořád (nebo nikdy) se mi (ne) stává…, Pro mě není…, Pořád mám… A všechna nám akorát brání vyjít ze své ulity. Zkuste třeba první základní cvičení. Vzpomeňte si na chvíle, kdy se stydíte. Co v daných chvílích neumíte? Možná neumíte někoho oslovit, jestliže se vám líbí? Nebo se na toho člověka neumíte ani usmát? Možná se neumíte prosadit? Nebo neumíte mluvit před ostatními? Napište si na papír, co všechno v dané chvíli vnímáte, že „neumíte“. A pak vezměte jeden příklad za druhým a za „neumím“ dosaďte „nechci“. Vnímáte ten rozdíl? „A teď – nebojte se toho – se sami sebe zcela upřímně zeptejte, jestli v tom není i špetka pravdy. Pokud například máte zdravé oči, a přesto „neumíte“ opětovat oční kontakt, nejde tu přece o vaši schopnost dívat se, ale o to, že v hlavě se vám honí všechny možné myšlenky, které vám říkají: „Nedělej to.“ A vy se rozhodnete, že to neuděláte. To je důležitý bod: Rozhodli jste se vy. (42) Děláme to, co v tu chvíli považujeme za bezpečnější. Přece máme dostatek důkazů, že naše rozhodnutí je lepší! Dostatek? Opravdu? Pusťte se do hledání nových důkazů! Vrátím se třeba k bývalé kolegyni z práce: ano, byly to často opakované sebevědomí podrývající věty. Ale tyto důkazy poskytli jen dva lidé. Zkuste naslouchat i těm ostatním. Udělejte čáru za těmito negativními zkušenostmi a řekněte si, ok, tak a teď nanovo: schválně, jaké zkušenosti přijdou teď? Tato publikace mě nepřestává bavit. Ona je opravdu určená všem! Možná to autorka ani tak nezamýšlela, ale já v ní nalézám sebe a okolí a uvědomuji si, jak ty jednotlivé vrstvy vytváří tolik nuancí, které vás mohou popostrčit, nebo zbrzdit ve šťastném životě. Vlastně jsem si celou dobu myslela, že si „to uvědomuji“, ale po pravdě se u každé kapitoly zastavím a řeknu si: to je fakt, takhle jsem na to doposud nenahlížela. Stručně tedy ještě, co naleznete v knížce: cvičení proti nesmělému chování a myšlení, jak si najít pravé přátele, pomůže vám se zvyšováním sebevědomí. Pro ty, kteří by se rádi seznámili i kroky ohledně flirtování. Hodně důležité považuji, jak zvládat kritické situace, které bývají v životě jedním z nejtěžších kroků. Osobně to považuji za jeden nejdůležitějších kroků dospělosti. Zvládnout kritiku s určitým nadhledem a třeba ji v rozhovoru převést i do humorné polohy, aby se pročistila atmosféra. Ona totiž není kritika jako kritika. Někdo chce konstruktivně pomoci, a jiný si jen vylít vztek. Tu první přijímám a tu druhou zlehka převedu do přátelské ironie a jsem moc ráda, když se mi podaří vzteklounovi uvolnit mimické svaly do úsměvu. MB
Čas načtení: 2022-04-30 10:36:13
Nový Twitter II. – konstituční monarchie Twitter
Pokračování včerejších úvah o tom, co je v současném světě Big Tech špatně a jak by se to mohlo zlepšit. Vážení a milí, než se vrhneme do druhého dílu, mám dvě poznámky, jednu emocionální a jednu věcnou. Začněme tou emocionální. Prosím vás, krindy-pindy, už mi opravdu nepište připomínky typu „vždyť na těch sociálních sítích nikdo být nemusí, tak co to řešíš!” případně „já tam nejsem, já tam nejsem, haha!”. Od posledního článku mi zase dorazily tři už čtyři takové odezvy. To je ztráta času, protože taková připomínka je triviální, samolibá, a ještě navíc krátkozraká. Triviální proto, že to přece dobře víme (sám jsem si zrušil Facebook a přestal využívat Twitter), samolibost z ní bývá cítit na sto honů, nu a krátkozraká proto, že sociální sítě jsou jen tou nejukřičenější podmnožinou celé sféry Big Tech a Big Tech má na náš svět proklatě velký vliv. Kdyby už jen proto, že až příliš mnoho politiků i jiných vlivných lidí sleduje, co se tam děje, a přizpůsobují se tamním trendům. Ignorovat tenhle jev nebo se mu vysmívat, to je asi jako kdyby sedlák roku 1500 posměšně říkal: „Neštvěte mě s nějakým objevem Ameriky, já žiju v Chlumci nad Cidlinou a zůstanu tady až do smrti, takže mi nějaká Amerika může políbit šos!” Jo, jistě – do chvíle, než z toho zámoří dorazí brambory a syfilis, přičemž vzhledem k tomu, jak ten svět funguje, syfilitida samozřejmě dorazila do Chlumce nad Cidlinou podstatně dřív než nějaké nové jídlo. Druhá připomínka, ta věcná. Proces přebírání Twitteru novým majitelem nebude rychlý, jeho trvání se odhaduje na půl roku. Vypapírovat se toho musí hodně, stejně tak bude nutno vyřešit spoustu personálních otázek. Mimo jiné bývalo v té firmě zvykem vyplácet vývojáře nejenom penězi, ale i akciemi Twitteru samotného, což teď už nebude možné. To znamená, že první efekty uvidíme nejdřív někdy kolem Vánoc. Muskovy firmy fungují v rychlém tempu, podle hesla „move fast and break things“, ale i kdyby dostal klíče od Twitteru dejme tomu k 15. říjnu 2022, těžko budou nové funkce a jiné jevy k vidění dříve než za několik týdnů. Twitter je velká loď a má svoji setrvačnost, nejde ji otočit jen tak na místě, i kdybyste si od samotného počátku byli jisti tím, kam s ní chcete plout. Chaotický Babylon bez soudců, kněží, starostů Nuže, zpátky k tématu „konstituční monarchie Twitter”. Předem upozorňuji, že zbytek článku jsou pouze moje úvahy – přesněji: leckdy přímo fantazírování – a že nemám tušení, co z těchto úvah nakonec spatří světlo světa a co ne. Základní praktický problém, který podle mě sociální sítě mají – a podivné standardy svobody slova jsou v tomto případě jen jedním z mnoha projevů dysfunkce – je ten, že se vyvinuly do podoby jakýchsi pseudostátů s populací leckdy i větší než Indie nebo Čína. Uvažte, že jenom na Facebooku jsou skoro tři miliardy aktivních uživatelů, tedy Indie + Čína dohromady! (Twitter s jeho pouhými 300 miliony se považuje za malý). Takže: lidská mraveniště, hodně těch lidí tam tráví celé hodiny, firmy tam provozují obchody, radnice informují občany o dění ve městě atd. Sice se mi ta skutečnost dvakrát nelíbí, ale ty dnešní sociální sítě jsou opravdu extenze fyzického světa jako takového. Jenomže na to, že jde o extenze fyzického světa, jsou strašně špatně, a hlavně nedostatečně spravované. Ono těžko přeložitelné anglické slovo governance (způsob vládnutí) je v případě sociálních sítí téměř nulového charakteru. Na celé ty stamiliony a miliardy lidí, na neskutečné biliony hodin, které už tam ti lidé dohromady strávili, připadá jenom zanedbatelné množství moderátorů a jiných lidských zaměstnanců. Takový Twitter má na svých 300 milionů aktivních uživatelů jen sedm tisíc zaměstnanců a většina z nich se nejspíš ani nezabývá kontaktem s uživateli. Na sociálních sítích neexistuje nic jako dostatečně kapacitní justiční nebo mediační systém pro řešení sporů. Neexistuje vlastně ani nic jako zákony a odborníci, kteří by je nějak konzistentně a závazně vykládali, a ke kterým byste měli jako běžný jedinec garantovaný přístup. (Třeba i za nějaký poplatek, podobně jako když u nás dáváte žalobu u soudu a musíte si koupit kolek.) Pak se samozřejmě může stát třeba i to, že padesát sprostých příspěvků zůstane tam, kde jsou, a za jeden relativně mírný najednou přisviští ban. Nejde ani tak o dvojí měřítka, jako spíš o to, že vůbec žádná předvídatelná měřítka nejsou. Co se zrovna dostane do médií (Trump!), to se řeší přednostně; jiné předvídatelné pravidlo jsem za ta léta nevypozoroval. Zkrátka: chaotický Babylon, ale bez soudců, kněží, starostů atd. Někde nahoře sedí nějaká božstva, která ovšem normální smrtelník ani okem nezahlídne, a občas převrátí to lidské mraveniště vzhůru nohama svými novými dekrety. Dost dystopické prostředí, a to je dnešní realita Big Tech. Takový divný feudalismus. Feudalismus ve vnějším, fyzickém světě zanikl právě proto, že se do moderních podmínek moc nehodí. Ani do Big Tech se nehodí. Digitální město s občany Zahrajme si tedy nyní na utopii místo dystopie. Vzhledem ke kolektivnímu charakteru lidstva není samozřejmě žádná utopie dosažitelná, ale můžeme o ní aspoň přemítat. Utopická sociální síť je digitální město, ve kterém nejste uživatel, ale občan. Máte nějaká práva, která vám nemůže svévolně vzít ani Ufon Marťan I., majitel systému. Můžete o ně samozřejmě přijít, dočasně či trvale, ale pouze na základě nějakého procesu před neutrálním tribunálem. Aby takové digitální město mohlo fungovat, potřebuje i ekonomickou základnu, což nemůže být jen prodej reklam; ten na to nestačí. Patrně tam budou muset být nějaké e-shopy apod., stejně jako jsou centra skutečných měst plná kamenných prodejen. Z těch pak může město vybírat poplatky (třeba procentem z obratu) na svůj provoz. Stejně tak asi budou muset platit nějaké daně či poplatky jeho občané. Možná ne všichni, nějaký základní level („žebradlo”) může být i zdarma, ale nemůže být zdarma pro všechny, protože i když digitální město na rozdíl od toho fyzického nemusí řešit kanalizaci a zametání chodníků, musí o to více řešit útoky hackerů a podobné problémy charakteristické pro IT. Taky ten justiční systém něco stojí. V digitálním městě máte jako občan rovněž nárok na soukromí („domov”), kam si pozvete jenom ty, které chcete. Můžete samozřejmě vyjít i na „veřejné náměstí”, kde se pohybují všichni možní lidé, a účastnit se nekonečné hádky o to, jestli říkat kudlance nábožné ženským rodem je systémový sexismus. Ale nemusíte. Můžete si třeba raději zalézt „mezi svoje kamarády”, bavit se s nimi o něčem na úrovni – místo kudlanky nábožné dejme tomu o nesmrtelnosti chrousta – a nebudete rušeni. Systém vám nebude zvenčí cpát před oči náhodné provokativní příspěvky cizích jedinců, aby vás naštval a vyprovokoval k reakci. Nebude vám nahrávat do počítače nebo mobilu špehovací cookies, aby měl co nejlepší přehled o vašem soukromém životě. Atd. atd. Přitažlivější verze budoucnosti V praxi samozřejmě bude taková utopie vykazovat řadu slabin. Pro začátek bude poměrně obtížné z ní vyeliminovat podvodníky; ono je to totiž těžké i v reálném světě, kde vám neustále někdo cpe předražené hrnce a zaručeně ziskové kryptoměny. Takový Charles Ponzi byl svého času tak přesvědčivý, že do svého schématu zverboval i řadu příslušníků bostonské policie, kteří mu dále sháněli nové „kavky”, upřímně přesvědčeni o tom, že na tom všichni dobře vydělají. Ale „digitální město” by mělo výhodu i v tom, že by mohlo být „samoopravné”. Spolu s justicí by mohlo mít i něco jako parlament, který by se snažil reagovat na aktuální problémy novými návrhy zákonů. Možná by v něm mohla fungovat i plošná referenda; aspoň bychom viděli, jak si internetový dav poradí se skutečnou zodpovědností. Vzhledem k masivnímu počtu obyvatel by v takovém digitálním městě vždycky panoval chaos, ale aspoň by to nebyl ten současný chaos zanedbaného feudalismu, kdy pan hrabě nemá na vaše problémy čas, holoto, protože zrovna hostí jiné velmože. Pro mě osobně by i pouhý pokus vybudovat nějaké „digitální město” podle takových zásad byl stokrát přitažlivější než to, co nám Facebook, Google a spol. předvádějí dnes. Předem říkám, že nemám tušení, jestli se tímto směrem bude Twitter pod novým vedením ubírat. Ale pokud by se tak stalo, patrně bych se tam vrátil. Na rozdíl od Facebooku, který mě odpudil definitivně, jsem totiž twitterový účet jen „zakonzervoval” a nepřispívám tam. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2020-04-21 10:39:21
Něco se děje, ale co? Je kolem nás stále víc věcí a jevů, které nemají precedens. Nevíme, co si o nich máme myslet. Například digitálně stimulovaná nuda našich dětí, které nechtějí číst. Nebo návyk na přístroje. O koronavirové krizi nemluvě. Přátelé se vsadili s Ernestem Hemingwayem, že nenapíše povídku o šesti slovech. Prohráli, protože klasik napsal: „Na prodej: Kojenecké botičky. Nikdy nenošené.“ Domníváte se, že tato emocionální bomba otřese všemi, kdo si ji přečtou, stejně? Vůbec ne. Rozvibruje neurony těm, kteří mají mozek naučený soustředit pozornost a zapojit současně aktuální zrakový vjem s jazykovými kompetencemi, pamětí, emocionalitou, znakovými asociacemi i motorikou. Tuto schopnost mají lidé ani ne šest tisíc let, tedy krátký okamžik své evoluce. Souvisí s čtecí dráhou a lidstvo za ni vděčí neuroplasticitě mozku. Americká výzkumnice Maryanne Wolfová v knize Čtenáři, vrať se o tom píše: „Co se řeči týče, vrozený stav pomáhá rozvíjet lidská potřeba komunikace, a to po celém světě v téměř univerzální podobě. Proto se malé dítě, umístěné do jakéhokoli typického jazykového prostředí, dokáže naučit mluvit prakticky bez instrukcí. To je úžasná věc. O nováčcích, jakým je čtení, totéž říci nelze. Samozřejmě existují geny, které umožňují základní schopnosti, jako je řeč či zrak, jež se dokážou přeformovat ve čtecí dráhy, ale tyto geny samy o sobě schopnost číst nezaručují. My lidé se to musíme naučit sami. To znamená, že potřebujeme být obklopeni prostředím, které nám pomůže rozvinout a propojit složitý soubor základních i složitějších procesů, aby si každý mladý mozek dokázal vytvořit svoji zcela novou čtecí dráhu.“ Mluvení o čtení V posledních dvou třech desetiletích se ve veřejném diskurzu potkávají stále častěji pojmy nový analfabetismus a digitální gramotnost. První z nich popisuje skutečnost, že ve vyspělých zemích přibývá lidí, kteří nejsou s to odpovídajícím způsobem číst a psát. Druhý pojem charakterizuje připravenost populace komunikovat prostřednictvím nejrůznějších zařízení fungujících na digitálním principu. Zatímco analfabetismus se šíří především v mladších generacích, neschopnost pracovat s počítačem či mobilním telefonem bývá typická pro seniory. Tento stav způsobuje spolu s mnoha dalšími faktory ztížení mezigenerační komunikace a směřuje k tomu, že životní prostředí různých věkových skupin se vzájemně izoluje a vytrácí se mezigenerační solidarita. Jde o symptomy civilizačního zlomu. Na jedné straně jsme si jistí, že se ocitáme uprostřed bezprecedentní změny paradigmatu, na straně druhé postrádáme schopnosti a nástroje, jimiž bychom zachytili, co se s námi děje. Intuitivně kolem sebe hmatáme jako slepci ve sklepě a učíme se po hmatu rozeznávat, do čeho bychom neměli narazit nebo co nás naopak pomůže zorientovat a vyvést na světlo. Tušíme, že digitální prostředí zasáhne do naší fylogeneze, ale nevíme jak. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Čtení jako schopnost získaná během historického vývoje patří k nejkřehčím složkám naší civilizační výbavy, a je proto logické, že se pozornost výzkumníků i učitelů a rodičů soustřeďuje sem. Rychlost získávání a kvalita využití našich znalostí bezprostředně souvisí se čtením a je na něm závislá. Ale pozor! Slovem čtení v tomto slova smyslu není míněno prosté rozpoznávání písmen nebo porozumění ikonám. Proto se volí v současné době stále častěji termín hluboké čtení. Obvykle citovaná studie publikovaná v International Journal of Business Administration definuje hluboké čtení jako pomalé, vytvářející představy, bohaté na smyslové vjemy, emocionální a morální komplexitu. K hlubokému čtení dochází, pokud je jazyk textu nasycen detaily, narážkami, metaforami, což aktivuje stejná mozková centra, jako kdyby čtenář příběh skutečně prožíval. S tím souvisí probuzení a zvyšování empatie, současně se rozvíjejí schopnosti analýzy. Lehkým čtením se míní pouhé porozumění slovům, jak je nacházíme většinou na online blozích nebo zpravodajských webech na internetu. Mezi oběma jmenovanými způsoby konzumace textu je asi takový rozdíl jako mezi informací a znalostí. Kdo za to může Maryanne Wolfová ve zmíněné knize píše: „Konkrétně Národní hodnocení úrovně (NAEP) přineslo informaci, že celé dvě třetiny amerických dětí ve čtvrtých třídách nejsou ve čtení dostatečně ‚zdatné‘, a to znamená, že nečtou plynule ani s dostatečnou úrovní porozumění. Ještě střízlivě vyjádřeno, pouhá jedna třetina amerických dětí jednadvacátého století umí číst dostatečně rychle a uspokojivě chápe čtený text, to vše ve věku klíčovém pro jejich další učení. Čtvrtá třída představuje Maginotovu linii mezi učením se číst a učením se používat čtení jako nástroj myšlení a učení.“ Dále autorka konstatuje, že v případě afroamerických a latinoamerických dětí se jedná o polovinu, která v tomto věku nezvládá ani základní úroveň, a že věznice napříč Spojenými státy plánují počet lůžek na základě statistik o výkonech žáků třetích a čtvrtých tříd ve čtení. Nedostatečná gramotnost zraje k sociálnímu vytěsnění a odtud je ke kriminalitě jen krůček. Za nejdůležitější příčinu špatného stavu považují odborníci malou pozornost věnovanou rozvoji dětí v prvních letech života. „První momenty mého ideálního života čtenáře začínají s malým dítětem na klíně milované osoby, kde se choulí v její náruči a sdílí doteky, pohled na knihu a zážitek, že mu někdo čte,“ svěřuje se Wolfová. Předpoklady, které ukotvují ranou zkušenost, jsou tělesnost, předmětnost a opakování. A autorka cituje větu jednoho svého kolegy: „Digitální stránka je podvod. Doopravdy tu žádná stránka není.“ Dá se však všudypřítomným výzvám digitální éry účinně čelit? Pražský neurolog Martin Stránský k tomu říká: „U obou způsobů (monitor versus kniha, pozn. autora) hrají roli oči, paměť a centra řeči. Mozek však integruje čtenou informaci mnohem lépe, pokud člověk něco fyzicky drží v ruce, než když čte z počítače. Mozek se totiž přirozenou cestou učí lépe z papíru než z počítačového zdroje. Posouvání textu skrolováním je totiž pro něj nepřirozený způsob čtení. Otáčení stránek rozděluje text do hmatatelných částí, což nám pomáhá zpracovat informace do hmatatelnějších kusů pro pochopení či zapamatování.“ Současně připomíná, že americká Akademie pediatrie vydala oficiální stanovisko, že žádné dítě do 8 let by nemělo mít obrazovku v rukou a ve škole by se na ni mělo dívat maximálně dvě hodiny. V této souvislosti věnuji vzpomínku bývalému ministru školství Marcelu Chládkovi, který chtěl, aby každé dítě dostalo ve škole tablet. Nový člověk Je-li dosud se rozvíjející dětský mozek vystaven příliš brzy a dlouho vlivu digitálního média s jeho četnými vychytávkami, hypertextem, obrázky a třeba videy, vyvine se u něj typ pozornosti připomínající lučního koníka. Rychlé odpoutávání a přenášení pozornosti ve vleku nových a nových podnětů ovlivňuje paměť, která je pak méně trvalá a spolehlivá. Vědomosti se v mozku neukládají, a proto je pak v dospělejším věku člověk odkázán trvale na externí zdroje, jako jsou Google, Facebook nebo Instagram. Pokud se v mozku do desíti let nestihne vytvořit čtecí dráha, vznikne po digitální masáži nový člověk, jehož facelift tu celá tisíciletí nebyl. Literatura mu chybět nebude. Dospívá tak nejen u nás generace, která neví, že neví. Žije totiž v přesvědčení, že nic si nemusí pamatovat, protože si všechno může dohledat. Tato odkázanost na vnější prostředí z občana dělá ideální předmět k manipulování. Jestliže subjekt nedisponuje dostatečnou platformou vlastních znalostí a názorů, není schopen vyvozovat analogie mezi tím, s čím se setkává poprvé, a tím, co o světě už ví. Jeho ovlivnitelnost sociálním tlakem se prudce zvyšuje. Není divu, že to u mnohých sociálních vědců vzbuzuje obavy o osud demokracie, jak ji známe dosud. Skok důvěry Nebo je to všechno jinak a jsme v situaci, kdy se nadechujeme a odrážíme k velkému skoku důvěry? Tímto termínem označuje americká ekonomka Rachel Botsmanová „situaci, kdy se rozhodneme podstoupit riziko a udělat něco nového nebo vykonat něco diametrálně odlišně“. Typickou takovou situací v dějinách je podle ní chvíle, kdy se člověk rozhodl důvěřovat páře a přesedl z koňského povozu na vlak, nebo vyměnil vizuální peníze za kreditní kartu. Něco podobného nás čeká při přesednutí z auta do samořídicího auta. A tento poměrně malý skok důvěry jako by předznamenával naše konečné a totální odevzdání se do rukou digitální externality. {/mprestriction}
Čas načtení: 2024-04-10 13:56:35
Měsíc vstoupil do Blíženců – PŘIŠLO DŮLEŽITÉ ASTRO OBDOBÍ, MÁME DOBRÉ ZPRÁVY PRO Tato 3 znamení
Měsíc, který symbolizuje naše emoce, je v současné době v Blížencích. Zatímco Luna představuje emocionální svět a vnitřní pocity, Blíženci připomínají komunikaci, inteligenci a proměnlivou povahu. Kombinace těchto prvků ovlivňuje emocionální povahu člověka různými způsoby. Některé z charakteristik lidí s Měsícem v Blížencích jsou uvedeny níže. Komunikační schopnosti Lidé s Měsícem v Blížencích jsou obvykle […]
Čas načtení: 2024-10-05 08:21:42
Jak vrátit štěstí do rodiny: 5 jednoduchých metod pro obnovení emocionálního spojení
Každý touží po emocionální blízkosti se svým partnerem, protože pokud tato vazba chybí, trpí nejen naše duševní, ale i fyzické zdraví. Co dělat, když se ve vztahu objeví odcizení a vzájemné porozumění slábne? Psychologové doporučují několik jednoduchých postupů, které mohou pomoci obnovit rodinné štěstí. Jak udržet emocionální spojení Klíčem k obnovení vztahu je začít u […]
Čas načtení: 2024-11-06 09:33:59
Proč muži podvádějí? 5 šokujících důvodů
Komplexní důvody mužské nevěry Muži podvádějí z mnoha složitých důvodů, které často přesahují jednoduchou fyzickou přitažlivost. Hluboké emocionální potřeby, nedostatek naplnění, společenské tlaky i vliv moderní technologie – to vše se může podílet na nevěře. Základní motivy mohou zahrnovat potřebu potvrzení vlastní hodnoty, emocionální frustraci, nudu nebo touhu po nových zážitcích. 1. Potřeba sebepotvrzení Jedním […]
Čas načtení: 2024-11-25 08:08:57
Virtuální přítel nebo emocionální noční můra?
Virtuální přívěsek Friend, který má být uveden na trh v roce 2025, měl podle tvůrců nabídnout uživatelům novou úroveň interakce s umělou inteligencí. Přístroj, který má fungovat jako „AI přítel“,... The post Virtuální přítel nebo emocionální noční můra? first appeared on Objevit.cz: IT magazín, zprávy a novinky ze světa IT.
Čas načtení: 2025-01-25 12:34:07
Astrologické vlivy: Silné emocionální změny pro Pannu, Raka a Vodnáře Tento týden se na obzoru objevují silné astrologické vlivy, které přinášejí zásadní emocionální změny pro tři vyvolené znamení zvěrokruhu: Pannu, Raka a Vodnáře. Podle hvězd a retrográdních pohybů planet se zdá, že osud má pro tyto znamení v plánu něco zvláštního – návrat lidí z […]
Čas načtení: 2025-03-19 08:03:16
Březen 2025 bude pro některá znamení zvěrokruhu obdobím náročných zkoušek a psychických výzev. Ruský astrolog Pavel Globa identifikoval tři znamení, která se budou muset v tomto období připravit na složité situace. Jsou to Rak, Kozoroh a Beran. Rak: Emocionální nestabilita a vztahové problémy Pro Raky bude březen 2025 měsícem emocionální nestability a vztahových problémů. Budou […]
Čas načtení: 2025-07-09 16:42:15
Emocionální srovnání s rozchodem má poločas rozpadu 4 roky
TLDR: Nová studie zkoumala, jak dlouho trvá, než se člověk vyrovná s bývalým partnerem. V průměru trvalo asi 4,18 roku, než se citové pouto k bývalému partnerovi rozpustilo do poloviny. Studie tuna. Kopačkami si prošel snad každý člověk na světě – a pokud se zrovna vy ze své strany nerozcházíte s pravděpodobnou reinkarnací rakouského malíře, typicky […] The post Emocionální srovnání s rozchodem má poločas rozpadu 4 roky appeared first on VĚDÁTOR.
Čas načtení: 2026-02-16 10:14:14
Senua’s Saga: Hellblade II na vlastní kůži: Specifický zážitek pro specifické hráče
Když studio Ninja Theory v roce 2017 vydalo tajemný titul Senua’s Sacrifice: Hellblade, ani vývojáři nejspíš tehdy nečekali tak komerční úspěch. Není se čemu divit. Depresivní vyobrazení psychózy a dalších psychických problémů, zasazené do brutálního světa vikingů, rozhodně nebylo pro slabé povahy. Studio navíc cílilo na užší specifickou skupinu hráčů, kteří toužili po umělečtějším, hlubším zážitku. Pozitivní ohlasy motivovaly tvůrce k pokračování, které v roce 2024 vyšlo na Xboxu a PC a o rok později i na PlayStationu 5. A právě na konzoli Sony jsem ho prožil na „vlastní kůži“. Senua’s Saga: Hellbalde II hráče zavede na Island 9. století
Čas načtení: 2026-03-25 09:42:11
Deprese po dohrání videohry? Vědci popsali hráčům známý fenomén
Stovky hodin, propocené tričko, rozklepané ruce a boss po finálním souboji poražen. Závěrečné titulky však provází hráčova deprese. Tímto jevem se zabývali psychologové z varšavské univerzity SWPS. Popsali takzvaný P-GD neboli post-game depression. Hráč po dohrání dlouhé, náročné a emocionálně nabité hry cítí intenzivní pocity prázdnoty a smutku. Hry mají podle výzkumu na životy mnohem větší vliv, než si uvědomujeme. Do dvou nových studií se zapojilo více než tři sta hráčů různých typů videoher. V první vědci analyzovali měřicí škálu, kterou pro hodnocení tohoto psychického problému navrhli, ve druhé sledovali, kolik lidí různými formami P-GD trpí. Smiřování se s konečností
Čas načtení: 2024-02-11 20:00:00
Hostem Pochlap se byl devatenáctiletý hudebník, moderátor a podcaster Hugo Wiesner. Václav Rouček s ním v podcastu rozebíral, jak všechno dokáže stíhat, proč je dobré být emocionální a proč nemá rád hnutí okolo Andrew Tatea.
Čas načtení: 2010-11-27 00:00:00
Stěhování, to je balení: Zkuste Top Obaly!
V životě každého z nás jednou přijde ten důvěrně známý, přesto poněkud zvláštní okamžik – stěhování. Se stěhováním jsou vždy spojeny silné emocionální zážitky, které často umocňují starosti se samotným provedením stěhování. Musíme najít vhodný způsob přepravy, vybrat spolehlivou a nepředraženou stěh ...
Čas načtení: 2021-07-28 00:00:00
Cartier Sixième Sens par Cartier: oduševnělá krása
Umělecká forma s unikátní emocionální silou. Nová kolekce klenotnického domu Cartier Sixième Sens par Cartier zosobňuje oduševnělost, která je typická pro šperky vysokého šperkařství. Kolekce je dokonalým spojením precizního uměleckého zpracování a schopnosti vyvolávat i ty nejhlouběji ukryté emoce ...
Čas načtení: 2022-07-01 17:13:16
Když nejsme v rovnováze, život má způsob, jak se nás zmocnit a utéct s námi. K tomu obvykle dochází, když se všechny ty emocionální stresy, pracovní stresy, finanční stresy, životní styly... Článek Stres a jeho vliv na nás se nejdříve objevil na MagazínŽENY.cz.
Čas načtení: 2023-12-08 09:14:29
Nastartujte své zdraví pomocí ajurvédských čajů
Ayurvéda je starověký indický léčebný systém. Její filozofie se soustřeďuje na přesvědčení, že mysl a tělo jsou spojenou nádobou a nemoc vzniká z nerovnováhy tří energií těla – emocionálního, mentálního a spirituálního (duchovního) zdraví. Hektický styl práce, který vedeme, často způsobuje, že se cítíme unavení a vyčerpaní. Tělo na tento stav reaguje bolestí, nicméně většina z nás bohužel umí ignorovat varovné signály, které naše tělo vysílá a říká si o zpomalení a odpočinek. Namísto toho většinou slupneme nějaké to analgetikum, takže je po bolesti, ale její příčina trvá. Pokud tedy chceme tělu pomoci komplexně, zkuste pomoc ajurvédy. Jak léčí ajurvéda Ajurvéda a ajurvédské lékařství představují jednoduchou a zároveň celostní formu léčby těla i ducha. Snaží se proniknout k jádru potíží a odhalit skutečnou příčinu nemoci, která může pramenit z nesprávné stravy, životních návyků, či dědičné indispozice, z negativního myšlení a v neposlední řadě pak právě z emocionální nebo energetické nerovnováhy. Pro ajurvédu je důležitá prevence a dále snaha vyléčit nemoc už v jejích počátcích. Abychom byli zdraví, je třeba udržovat své 3 životní síly – dóši v rovnováze. O tom, co jsou to dóši, si můžete přečíst v našem minulém článku o ajurvédě. Úspěch ajurvédské terapie závisí hlavně na konzumaci správné stravy pro naše tělo a také na naší ochotě změnit některé ze špatných návyků, které mohou být příčinou problémů. Své zdraví můžete podpořit i prostřednictvím speciálních ajurvédských čajů. Popíjení ayurvédského čaje je praktikováno již po tisíce let a může nám poskytnout širokou škálu zdravotních výhod všem, kteří ho pravidelně konzumují. Co jsou ajurvédské čaje? Ajurvédské čaje jsou tradiční bylinné čaje připravené v ayurvédské medicíně, tradičním indickým přístupem ke zdraví a wellness. Ajurvédské čaje se dodávají ve třech hlavních typech vata čaj, pitta čaj a kapha čaj. Tyto tři čaje se skládají z různých bylinných prvků, které že detoxikují a čistí tělo. Říká se, že popíjením ajurvédských čajů si doslova prodloužíte život. Na co jsou vhodné ajurvédské čaje? Úzkost, nervozita, únava, letargie, absolutně nízká hladina energie, bolesti hlavy a další jsou tak nejčastější onemocnění, které se dnes potýkají. Ovšem není na světě bylina, aby na něco nebyla. Ajurvédské bylinné čaje jsou vhodné téměř na každý tělesný i psychický neduh. S čaji se dá harmonizovat a léčit mnoho potíží jakou jsou alergie, ekzémy, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, dýchací obtíže, problematické trávení, bolesti kloubů, úzkostné stavy, stres a poruchy psychického rázu. Na každou nemoc je tak k dispozici samostatný čaj, který se skládá z kombinace potřebných bylin. Kromě výše zmíněných blahodárných účinků na celý organismus je obrovskou výhodou ajurvédských čajů i to, že jsou bez kofeinu a zároveň nabity antioxidanty. Jelikož jsou vyrobeny ze 100% přírodních složek, je navíc jejich užívání bezpečné. (Za předpokladu, že nejste vyloženě alergičtí na nějaké konkrétní přísady.) Ajurvédké byliny vám pomohou i zhubnout Pozoruhodná je i skutečnost, že některé ajurvédské čaje pomáhají také při redukčních dietách a při hubnutí. Specifická bylinná kombinace totiž reguluje metabolismus. Při zpomaleném metabolismu tělo obecně pomalu spaluje a my nehubneme. Ajurvédský čaj se zaměřuje na regulaci metabolismu tuku, udržuje optimální hladinu tuku v těle, upravuje rychlost metabolismu a udržuje ho v rovnováze,, odstraňuje tuky z krve a zabraňuje ukládání zbytečného tuku do těla. Nabídka ajurvédských čajů je rozdělena podle toho, na co konkrétně je chcete použít. Pokud si přejete zharmonizovat své 3 dóši a posílit některou z nich, můžete si pořídit přímo některý z dóšických ajurvédských čajů určených pro typ vata, typ pitta a typ kappa. Jestliže vás trápí určitý zdravotní problém a ten chcete poladit, můžete volit některý ze specializovaných himálajských čajů. Chcete si jen odpočinout a zrelaxovat se po náročném dni s šálkem zdravého čaje? Potom můžete zkusit některý z relaxačních ajurvédských čajů.