Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-07-24 07:00:01

Babišovi jsou jeho europoslanci ukradení. Uklidil je do frakce, kde je ani nemusí hlídat, říká politolog

Babišovi bylo jasné, že ho po založení Patriotů izolují. „Je to pro ně samozřejmě prohra, ale je to prohra, která byla očekávaná,“ myslí si politolog o nezvolení Dostálové místopředsedkyní EP. „My sice mluvíme o tom, že je to nová frakce, ale v zásadě je to jen rebrand identity, kdy v podstatě zanikla krajně pravicová frakce a všichni kromě těch největších extremistů se přesunuli do Patriotů,“ říká Charvát. „Mluvilo se o tom celou dobu – Babiš odešel z liberální frakce, která je součástí jádra, a odešel do frakce, o které bylo dopředu jasné, že vliv na fungování Evropy mít nebude,“ má jasno politolog.  Dostálová a funkce místopředsedkyně EP? To by musela mít aspoň 333 hlasů Europoslankyně a jednička hnutí ANO dostala ve volbách 214 hlasů, pro zisk křesla jich potřebovala alespoň 333. Ani jeden z kandidátů nové frakce Patrioti pro Evropu, kam se řadí hnutí ANO, tak nebude mít velké možnosti cokoliv ovlivnit. Podle samotné Dostálové ale budou europoslanci pracovat i z politické izolace beze změny, podle Jana Charváta to ale rozhodně není tak horké. Dostálová: Evropský parlament se chová nedemokraticky. Válek: Ona nechápe demokracii. Tak to je, když ANO prohrává Číst více Renew bylo lepší pro Babišův byznys „Z pohledu fungování Babišova byznysu by dávalo smysl zůstat v Renew (původní frakce hnutí ANO, pozn. red.) a tlačit na to, ať je ten přístup jiný, a určitě by ve změnách dokázal najít spoustu lidí, kteří by se s ním na tom shodli. Tím mohl reálně ovlivnit politiku evropského parlamentu. Teď odešel do frakce, kde tuhle možnost nemá a nikdy mít nebude,“ říká politolog a naznačuje, že Babišův odchod do ústraní mohl ve skutečnosti být záměr. „Jinak to žádný smysl nedává. Ale Babiš nedělá věci, které nedávají smysl,“ říká politolog s tím, že jde o signál do české politiky. Green Deal zdraží benzín o 13 korun. Schválil jej Babiš, teď je proti Číst více Patrioti jsou lepší pro Babišovy voliče Babišovi podle odborníka vychází, že voliči, které chce ještě oslovit, nevnímají Evropu pozitivně. „Já to čtu tak, že to téma kritiky Evropské unie Babiš vypozoroval u lidí, které chce ještě přitáhnout, proto odchod k Patriotům. Kdyby byl mezi těmi, kdo tu Evropu reálně řídí, nikdy by si tyhle voliče nezískal,“ vysvětluje Jan Charvát. Odnesou to europoslanci Otázkou ale zůstává, jak dopadnou Babišovi noví europoslanci. Babiš je podle Charváta nebude mít pevně pod kontrolou jako domácí politiky. „On ví, že tam toho moc dělat nemohou, v té situaci, ve které se teď ocitli. Proto předpokládám, že tam bude jen obecnější dohled,“ říká politolog s tím, že v europarlamentu má Babiš poměrně velký „odpad“ svých tváří. Proč se tomu tak děje a jaká konkrétní jména dost možná z Babišova týmu odejdou jako první, se dočtete v dalším článku. KAM DÁL: Dvojí život nevyléčitelně nemocného Pavla Kříže: V Kanadě bychom ho ani nepoznali

Čas načtení: 2024-08-14 07:00:01

Mocní muži odcházejí od demokratů k Trumpovi. Může mu to ale sebrat voliče

Po změně demokratického kandidáta na amerického prezidenta nabrala volební kampaň ve Spojených státech nečekanou dynamiku. „Dvě stě milionů dolarů, které vybrala, to je obdivuhodný výkon a je to důkaz, že strana se do toho opřela jako celek. Teď se sjednotili, teď našli ten cíl a teď si myslí, že mají lepší pozici než předtím,“ říká o demokratické kandidátce Jan Charvát. A Kamala Harris i přes velmi pozdní start funguje jako magnet nejen na sponzory. „Výzkumy, které teď vyskakují, naznačují, že Harris teď zabrala hodně, a v průzkumech si vede slušně. Jak to dopadne, ale v tenhle moment nikdo nedokáže odhadnout,“ doplňuje politolog z Univerzity Karlovy a říká, že v kampani ještě může přijít mnoho zvratů. Bidena k rezignaci donutili sponzoři, Kamala Harris vytáhne na Trumpa obtěžování, říká politolog Číst více Atentát Trumpa nezměnil Její soupeř Donald Trump dokázal skvěle zužitkovat atentát, který na něj byl spáchán, k tomu, aby ukázal svou lidskou tvář. Následně však velmi přímočaře potvrdil, že příliš změn od něj voliči nemohou čekat ani po zážitku blízkém smrti. „Všichni říkají, že si myslí, že jsem se za ty dva týdny změnil. Že mě to ovlivnilo. Ne, nezměnil jsem se, možná je to ještě horší,“ prohlásil Trump na jedné ze svých tiskovek. Podpora od technologických bossů Trumpovi se však teď dostalo poměrně nečekané pochvaly, která vychází ze Silicon Valley, centra amerického technologického průmyslu. Po výše zmíněném atentátu začal republikánského kandidáta otevřeně podporovat vlastník automobilky Tesla a sociální sítě X (dříve Twitteru) Elon Musk. Ten ale není v posledních týdnech jediný, kdo podpořil Trumpa a změnil tím tábor. Další jména zahrnují významné investory Davida Sackse nebo Petera Thiela, kteří pomalu mění bývalou baštu liberálů na protrumpovské údolí. Odborníci z toho viní hlavně snahu o vyšší zdanění velkých firem a kryptoměn, jak píše CNN. Korporace Trumpovi mohou uškodit Jaký vliv to ale bude mít na Trumpovy voliče? Politolog Jan Charvát je poměrně opatrný. „Ta podpora mu může pomoci, nicméně spíše záleží na tom, jak tohle téma uchopí protistrana. Téma velkých korporací je dlouhodobě hodně významné a část amerických voličů na něj velmi slyší. Pak to snadno uchopí demokraté způsobem ‚podívejte se, tady jsou ty velké zlé korporace a ty všechny stojí za Trumpem, protože on dělá politiku, kterou ony chtějí‘,“ říká odborník a dodává, že právě Trumpova spolupráce s korporacemi by mohla demokratům přinést mnoho voličů.  Trumpa může porazit starý bílý muž. Kamala Harris hledá druhého Bidena Číst více Twitter dříve pomáhal demokratům, teď možná Trumpovi Na druhou stranu Charvát nepopírá, že mít na své straně Elona Muska může pořádně zamíchat kartami. „Jestliže je Musk majitelem Twitteru, což je celosvětově jeden z největších komunikačních kanálů, tak samozřejmě jeho podpora může mít podobu, která se odrazí právě na Twitteru. Tam je obtížně měřitelná, ale zato velmi výrazná,“ uvažuje politolog. To, že Twitter aktivně podporoval příspěvky demokratů v roce 2020 a ti možná díky němu vyhráli volby, je známá věc. To jej ale ještě nevlastnil Elon Musk. Síť, která se po převzetí Muskem přejmenovala na X, by tak teď výrazně mohla pomoci právě Trumpovi. Neřízená střela Donald Trump ale ve své kampani působí spíše jako neřízená střela. „Je celkem zřetelné, že jeho tým se připravoval na souboj s Bidenem, a teď je tam Kamala Harris, která je ve všech ohledech úplně jiná než Biden. Hlavní argumenty se teď obrací proti Trumpovi, je třeba zvolit novou taktiku,“ potvrzuje Charvát. Nezbývá tak než čekat, jaké trumfy týmy obou kandidátů ještě vytáhnou. Jak půjde do tuhého, předpokládá i Charvát, že by Kamala Harris mohla využít své zkušenosti prokurátorky. „V tenhle moment vystoupí její zkušenosti prokurátorky se zaměřením na sexuální delikty, které se v souvislosti s Trumpem samozřejmě skloňují,“ dodává politolog. Americká prezidentská kampaň tak může být ještě zdrojem mnoha překvapení. KAM DÁL: Pár stíhaček Ukrajině válku nevyhraje. Časem by ale mohly znamenat zvrat.

Čas načtení: 2024-07-31 06:00:01

Černochová chce cvičit Ukrajince v Česku, Fialově vládě to zlomí vaz

Ukrajina by mohla získat desetitisíce bojeschopných mužů. Řeč je o programu, do kterého se mohou zapojit hlavně ukrajinští uprchlíci před válkou v bojeschopném věku. V Polsku zřídili speciální ukrajinskou legii, kam dobrovolně vstupují uprchlíci. Ti dostávají polský výcvik, ale následně nastupují do ukrajinské armády. Když si svoje odslouží, mohou se vrátit zpět do Polska, kde často žijí jejich rodiny. Do legie se podle informací deníku Kyiv Independent přihlásilo několik tisíc lidí. Černochová má plán „Považuji za dobrý přístup ten polský, s legiemi,“ říká k plánu česká ministryně obrany Jana Černochová. „Určitě celá řada ukrajinských občanů chce pomáhat své zemi, ale úplně se jim nechce vracet na Ukrajinu, kde nevědí, co by je čekalo. Kdežto tady, i s některými známými, kde by byli součástí týmů, si myslím, že by to dávalo smysl,“ prohlásila v pořadu Interview ČT24. Ministerstvo obrany pak potvrdilo, že polskou smlouvu prozkoumá pro případné použití v Česku. Lotyši staví zátarasy na hranicích s Ruskem. Ukazují, že se budou Putinovi bránit Číst více Plán neprojde, říká expert O mnoho složitější je však politická rovina celého plánu, jak potvrzuje politolog Jan Charvát. Pro vládu Petra Fialy by totiž mohla znamenat doslova katastrofu. „Zatímco v Polsku mají po volbách, tak my máme před volbami,“ shrnuje jednou větou celý problém. „Kdyby to dokázali zorganizovat bleskurychle, tak by to mohli zkusit. Ale i vládě musí být jasné, že tohle by byl velký náboj pro opozici, která by se do toho okamžitě zahryzla,“ vysvětluje. Vojáci důležitější než tanky a rakety „Je to určitě logické a pochopitelné, souvisí to s tou debatou, že Ukrajina prostě nemá dostatek vojáků, že spousta lidí odešla, že v uprchlických vlnách bylo mnoho bojeschopných mužů. A spoustu z nich tu žilo i před válkou. Ne všichni se na tu Ukrajinu vrátili, ne všichni vstoupili do obranných složek a teď se to řeší napříč Evropou,“ doplňuje Charvát a říká, že by to mohlo být přesně doplnění lidí, které Ukrajina při obraně proti ruskému agresorovi potřebuje. „Možná by to bylo důležitější než to, že tam posíláme tanky a rakety,“ glosuje politolog. Putin se bojí spát ve svém luxusním sídle v Soči. Na noc utíká do pevnosti Valdaj Číst více Násilné vracení Ukrajinců nemá smysl Podle Charváta je také samozřejmé, že mnoho lidí, kteří z Ukrajiny odešli, tady zůstane. Zvláště pak ti, kteří přišli na Ukrajině o všechno a tady se byli schopni uchytit na pracovním trhu. Důležité ale teď je, aby se ti, kdo mohou, vrátili bojovat. „Můžeme to zkusit po zlém, násilím, ale je jasné, že lidé, které přivezete na Ukrajinu v dobytčácích, dobrou armádu prostě a jednoduše nevybudují, a Ukrajina nebojuje jako Rusko, takže živé vlny nezkušených branců jsou jí na nic,“ uzavírá Charvát. Plán na výcvik Ukrajinců v Česku tak možná narazí na nepřekonatelné politické překážky. KAM DÁL: Z nepřátel parťáci: J. D. Vance kdysi Trumpa nazval americkým Hitlerem. Dnes je to sňatek z rozumu, říká politolog.

Čas načtení: 2024-08-01 06:00:02

Kamala Harris bojuje s image osamělé kočičí dámy, Trumpa atentát vůbec nezměnil

S odstoupením Joea Bidena vypadlo Trumpovi a jeho volebnímu týmu jedno z hlavních témat – věk jeho protikandidáta. Osmasedmdesátiletý Trump je teď výrazně starší, a tak rétorika, kterou ještě před několika týdny dokola opakoval, zmizela jako pára nad hrncem. „Je celkem zřetelné, že jeho tým se připravoval na souboj s Bidenem, a teď je tam Kamala Harris, která je ve všech ohledech úplně jiná než Biden. Hlavní argumenty se teď obrací proti Trumpovi, je třeba zvolit novou taktiku,“ říká Jan Charvát, politolog z Univerzity Karlovy. U Trumpa nic nového Spekulovalo se také o tom, jak moc Trumpa atentát změní. Trump na tuhle otázku odpověděl sám na jednom ze svých setkání s voliči. „Všichni říkají, že si myslí, že jsem se za ty dva týdny změnil. Že mě to ovlivnilo. Ne, nezměnil jsem se, možná je to ještě horší,“ zodpověděl Trump tuto mnohokrát probíranou otázku. To potvrzuje i Charvát: „Myslím si, že tam se moc nezmění a pojede pořád to svoje. Trump sám je improvizátor a střílí, co jej napadne,“ říká politolog. Kvůli průšvihu se stavbami může Bartoš skončit a Piráti vyletět z vlády Číst více Argument bezdětností Jedno z hlavních témat, která republikáni ve vztahu ke Kamale Harris velmi často používají, je argument, že nemá vlastní děti. Kromě Trumpa o něm mluvil třeba i kandidát na viceprezidenta J. D. Vance, který už dříve o Kamale prohlásil, že patří ke skupině „bezdětných kočičích dam, které chtějí, aby se zbytek země cítil také špatně“. Teď se svoje výroky sice snaží mírnit, nicméně podobná rétorika přichází i od ostatních republikánských politiků. Kamala Harris sice nemá vlastní děti, vychovává ale dvě dcery svého manžela. „To je linie, kterou velmi dobře známe z Evropy – Macron nemá děti, Merkelová nemá děti. To v těch konzervativních skupinách bylo vždy silné téma a vždy rezonovalo,“ říká k argumentu rodičovství Jan Charvát. Otázkou však je, zda taková rétorika bude účinná. „Výzkumy, které teď vyskakujou, naznačují, že Harris teď zabrala hodně a v průzkumech si vede slušně, jak to dopadne, ale v tenhle moment nikdo nedokáže odhadnout,“ dodává a říká, že v kampani ještě může přijít mnoho zvratů. Trumpa může porazit starý bílý muž. Kamala Harris hledá druhého Bidena Číst více Vítězství nemá jisté nikdo „Spousta lidí říkalo, že Trumpovi to ten atentát vyhrál, že už nemůže prohrát. Tak to teď rozhodně nevypadá. Volby ještě nejsou, je to ještě pár měsíců, a teď nikdo nemá žádnou jistotu. Demokrati si pomohli ne nutně v tom, že Kamala Harris je lepší kandidát, Bidena určitě znalo více lidí. V tenhle moment je pro demokraty důležité, že se na kandidátce shodli a že se na tom chtějí podílet,“ doplňuje politolog. Američtí voliči o novém prezidentovi rozhodují pátého listopadu a do té doby se může odehrát ještě mnoho překvapivých událostí. KAM DÁL: Kvůli průšvihu se stavbami může Bartoš skončit a Piráti vyletět z vlády.

Čas načtení: 2024-08-15 07:00:01

Pro Rusko jsme všichni nepřátelé. Kdy a jak skončí válka, musí určit Ukrajina, ne Západ

O ukrajinském vpádu do Ruska jsme mluvili už s analytikem Jiřím Vojáčkem, jehož názor si můžete přečíst v jednom z našich předchozích článků. Podle Vojáčka jsou ukrajinské kroky hlavně signálem na Západ, aby země ukázala, že její síly nejsou zdaleka vyčerpané. Politolog Jan Charvát se s Vojáčkem v zásadě shoduje a upřesňuje, co by podle jeho názoru měla Evropa bránící se Ukrajině umožnit, aby ruská agrese co nejrychleji skončila. Pár stíhaček Ukrajině válku nevyhraje. Časem by ale mohly znamenat zvrat Číst více Přirovnání ke Koreji „Je asi dobré říci, že když dochází k politickým aktivitám, a válka prostě takovou aktivitou je, tak většinou to není tak, že to má jeden jediný důvod. Nejsem sice specialista na válčení, ale beru to jako snahu Ukrajiny udělat něco, co její soupeř, tedy Rusko, prostě nečekal,“ říká politolog a dodává, že existuje mnoho případů, kdy podobné kroky pomohly zemím zvrátit vývoj války. „Nejznámějším případem je asi válka v Koreji, kdy až překvapivá americká invaze na sever země donutila nepřítele ke stažení,“ zmiňuje příklad z minulosti Charvát. Úspěšný průlom „Plánovači Ukrajiny určitě postupovali s vědomím, že tenhle útok bude mít celou řadu dopadů, a určitě jedním z nich je signál na Západ,“ uvádí odborník, ale zmiňuje i další věc. „Ukrajinci dokázali utajit útok i před Západem. Byl to risk, ale Ukrajinci to zvládli, na rozdíl od loňské relativně neúspěšné ofenzivy,“ doplňuje. V tomhle směru je operace velmi úspěšná, Charvát ale upozorňuje, že je třeba počkat, jak si Rusko bude počínat dál. Ukrajina je totiž ten, kdo útokem riskuje mnohem více. Západ je příliš opatrný V souvislosti s tím se také mluví o využívání západních zbraní k podobným akcím. „My vidíme, že Západ postupuje malými krůčky, vlastně spousta věcí, která je teď úplně normální, nebyla na začátku války vůbec myslitelná. Dodáváme na Ukrajinu německé tanky a ty německé tanky jsou součástí útoku na ruské území. To je věc, která by na začátku války byla absolutně nepředstavitelná,“ říká analytik a dodává další příklady. „Stejně tak se mluvilo o tom, že Ukrajina nedostane zbraně dlouhého doletu – dostala je. Nesměla je střílet do Ruska – povolilo se jí to. Francouzský prezident uvažuje, že by nasadil jejich jednotky přímo v konfliktu,“ jmenuje Charvát. Studená válka je zpátky Z pohledu odborníka dává největší smysl jediné. „My zřetelně vidíme, co Ukrajina potřebuje. Potřebuje dlouhodobě dodávky techniky a munice a Evropa bude muset chtě nechtě přehodnotit svůj přístup ke zbrojení,“ vysvětluje Jan Charvát a zmiňuje, že velké zbrojení, které svět zažil v sedmdesátých a osmdesátých letech kvůli studené válce, je víceméně opět aktuální. „Budeme se muset smířit s tím, že situace se vrátila trochu zpátky,“ potvrzuje.  Orbán už musel začít splácet dluhy Putinovi. Evropa bude chtít Maďarsko odříznout Číst více Podmínky Západu Ukrajinu brzdí Nemůžeme podle něj přehlížet, že nás Rusko bere jako nepřítele. „Evropa ani Spojené státy by neměly klást Ukrajině podmínky, na co a jakým způsobem má zbraně využívat, protože v tom konfliktu byly překročeny všechny pomyslné červené čáry, které překročeny být mohly. Ta válka jednou skončí a skončí mírovou dohodou, to ví všichni. Kdy k tomu dojde a za jakých podmínek, je ale primárně záležitost pouze Ukrajiny. O její území se bojuje, takže je na ní, aby rozhodla,“ myslí si politolog.  KAM DÁL: Napětí na Blízkém východě: Svět už pochopil, že bez války to nepůjde, říká expert.

Čas načtení: 2024-08-22 12:00:01

Fanatický úředník na Slovensku přerušil divadlo. Rozklad demokracie tam bude rychlý, říká expert

„Nacházím se v Malé Frankové a před malou chvílí jsem zažil něco tak nehorázného, že se z toho doteď třesu,“ říká ve videu na Instagramu šéfredaktor Zamagurských novin Lukáš Marhefka, který se stal svědkem bizarní události. „Seděl jsem jako divák na představení Národního divadla Košice, kde měla svůj výstup Dana Košická. Odehrávalo se představení, do kterého svévolně vstoupil státní tajemník Štefan Kuffa, a začal určovat, pro koho je představení vhodné a pro koho není a kdo by tam měl zůstat a kdo ne. Svévolně přerušil výstup herečky, a když jsme začali odmítat to, co si nesmí dovolit, označil mě za sluníčkáře a nechtěl opustit prostor, dokud nepřišel starosta a neodvedl ho odtud,“ líčí novinář to, co se na místě odehrálo. Nehorázné chování v divadle „Je to neuvěřitelné a nezáleží na tom, jestli to představení se někomu líbilo, nebo nelíbilo. Pokud člověk chce, může zůstat, když potřebuje, může odejít, ale nikdo z takových lidí, kteří přijedou za státní peníze na majácích do malé vesničky, nebudou ukazovat ramena na divadelním představení. Z úcty k divákovi a z úcty k hercům. Je to nehorázné a pojďme prosím bránit svobodu. Protože jsme ve stavu, kdy je to vážnější, než jsme si mysleli. Něco takového se nesmí dít,“ dodává Marhefka. Na Slovensku byla mafie a stát jedna ruka, o bossovi Černákovi byl natočen film Číst více K incidentu se vyjádřil i Kuffa, který tvrdí, že jej herci a kulisáci divadla napadli tyčemi. „Měl jsem krásný večer, bylo tam folklórní představení, svatá mše a všechno. A na závěr večera pustili perverzní film, kde v hledišti byly děti, malé děti, osm sedm roků. A když jsem je upozornil na to, že to nemají pouštět, že je to nevhodné, a vyzval jsem rodiče, aby děti poslali pryč, napadli mě s tyčemi a člověk, který točil video, dostal do ruky,“ říká na videu na Facebooku s tím, že mu lidé rozbili telefon. Jakým právem ale druhý tajemník ministerstva životního prostředí zasahoval do kulturního programu, nevysvětlil. Chtěl jmenovat Ježíše slovenským králem Postava Štefana Kuffy není Slovákům neznámá. Ten samý člověk, ještě na pozici náměstka ministryně kultury, například vedl iniciativu, která měla uznat Ježíše Krista jako krále Slovenska. Od jeho „projektu“ se však tehdy distancovala i konference biskupů. Poté byl Kuffa z ministerstva kultury odklizen na ministerstvo životního prostředí. Ani tam ho ale boj za „správnou“ kulturu zřejmě nepřešel.  Chtějí rozbít systém, říká politolog Politolog Jan Charvát to připisuje hlavně nástupu antisystémových stran. „Vidíme tu snahu napříč zeměmi o rozklad institucionálních záležitostí – Maďarsko, Itálie a právě třeba Slovensko. Většinou je pomalý, na Slovensku to ale, zdá se, zkouší rychle. Uvidíme, jestli to společnost vydrží, zatím se proti tomu razantně vymezuje a uvidíme, k čemu to povede. Na Slovensku vidíme, že iluze, že všichni budou dodržovat nějaká demokratická pravidla, je totálně chybná,“ glosuje politolog situaci u našich východních sousedů. „Vidíme tam, že když ti lidé, kteří jsou ve vedení, chtějí ten systém bourat, tak vidíme, že ho mohou klidně narušovat a jeho jednotlivé části podřizovat politickému rozhodnutí. Pak zjistíme, že je to věc, která se může odehrát velmi, velmi rychle. Na Slovensku se evidentně rozhodli, že to zvládnou hned,“ uvádí se smutnou ironií Charvát.  Pohroma ve slovenské kultuře Kontroverze už před několika týdny vzbudila šéfka zmiňovaného resortu kultury, kam dříve patřil i Kuffa. Petici za odstoupení Martiny Šimkovičové z jejího postu už podepsalo přes sto osmdesát tisíc lidí. Pochybnosti způsobily hlavně odchody šéfů významných institucí, které iniciovala. „Dozvěděl jsem se to brzy ráno, když mi doma zazvonil zvonek. Otevřel jsem dveře a za nimi stála úřednice ministerstva kultury se dvěma stokilovými chlapy. Oznámila mi, že mi přinesla odvolávací dekret, dala mi ho do rukou a následně mi popřáli pěkný den,“ popisuje bizarní situaci s odvoláním generální ředitel Slovenského národního divadla Matej Drlička.  Destrukce slovenské kultury v přímém přenosu: Ministryně posílá bodyguardy s výpověďmi Číst více Takové kroky udělala Šimkovičová jen několik týdnů poté, co v bizarním rozhovoru pro Topky.sk blouznila o tom, že LGBT komunita má za vinu vymírání bílé rasy. „Vezměte si ideologickou agendu LGBTI. Vždyť oni nepřipustí jiný názor. Oni nepřipustí, že mohou být i heterosexuálové. Oni si stále hájí tu svou skupinu. To jsou homofobové, my nejsme homofobové vůči nim,“ prohlašovala. KAM DÁL: Sovětská olympijská pomsta Američanům, která stála naše sportovce medaile.

Čas načtení: 2022-06-20 15:09:10

Proč vlajky? A proč ukrajinské?

Nevím, proč se v textu na svých stránkách dívá „při reflexi dnešních věcí“ pan Žantovský „přes rameno“ (ve skutečnosti hledí na obrázku, který jeho text doprovází, někam napravo dopředu, kreslířka Katřina Kotíková ovšem nemohla vědět, kam se ve své úvaze podívá), když chce „vzít v úvahu věci minulé a nabídnout z nich poučení“. Vlastně ani to úplně nesouhlasí, neboť se v uvedeném textu věnuje aktuálnímu vyvěšování ukrajinských vlajek v naší zemi. Při tom cituje jakousi blíže neurčenou (odvolání veškeré žádné), ale zřejmě existující „podrobnou studii“. Ta se prý týká pravidel vyvěšování státních vlajek. Podle ní (cituji) „není vhodné vyvěšovat samostatně vlajku cizího státu na vlastním území, aniž by byla společně s tím vyvěšena domácí státní vlajka. Cizí vlajka totiž značí dobyté území. Na dobytém území jsou vždy vyvěšeny jen vlajky dobyvatele. Vyvěšení pouze cizí státní vlajky se de facto považuje za označení exteritoriality“. Takže je vyvěšování ukrajinských vlajek na různých budovách v Česku podle Žantovského nepřípadné. Ale ono to jde ještě dál, při práci na mém PC na mne vyskočila zpráva, která mne opravdu zarazila ještě více, než právě zmíněný článek: Demonstranty proti vládě rozohnila ukrajinská vlajka. Snažili se ji srazit svými prapory. Jak se ji vlastně pokoušeli tito lidé strhnout? Zřejmě nejspíš vlajkou českou(!). Prý je, čtu v e-mailu osoby, která mně Žantovského článek přeposlala „vyvěšování ukrajinských vlajek věru poněkud nepochopitelná česká zábava“! Reaguji nesouhlasně – vlající ukrajinskou vlajku jsem viděl po útoku na Ukrajinu například i na radnici v rakouském Bregenzu – a dostanu tuto ráznou odpověď: „Nevím, nevzpomínám si, kam a co psal Ž. před více než třiceti lety..., ale to neznamená, že jeho (nejen jeho) podivení nad vlajícími ukrajinskými vlajkami nesdílím...“ Je zjevné, že panu Žantovskému a dalším, kteří se podivují nad vyvěšenými vlajkami našich hostů, schází utečenecká zkušenost! Když jsem v šedesátém osmém roce utíkal před sovětskými útočníky s jedním kabátem a několika dalšími svršky v kufru (a musím podotknout, díky tomu, že se Čechoslováci agresorovi nebránili, měli jsme to mnohem, mnohem a nesrovnatelně lehčí než Ukrajinci), byly československé vlajky, které vlály v zemích, kam jsme přicházeli, pro mne a nás všechny opravdu velkým povzbuzením. Byly znamením, že se lidé v těchto zemích (konkrétně v mém případě Rakousko a Švýcarsko) s námi solidarizují a že jsou ochotni nám pomoci. Že nejsme sami! Nikoho z nás určitě nenapadlo ve vyvěšené československé vlajce vidět a hledat znak toho, že jsme dotyčnou budovu či dům dobyli, nebo že se jedná o československé exteritoriální území, či že by nás napadla další podobná pitomost, jaké uvádí pan Žantovský! Bylo to ono okřídlené: „Jsme s vámi, buďte s námi!“ A nesetkali jsme se na štěstí nikdy nikde s ostudným strháváním našich vlajek! Je pravda, že si zde někteří lidé docela zvykli před časem na vyvěšené vlajky sovětské. Ovšem je taky pravda, že se tehdy o dobyté území jednalo... Dovolím si být osobnější. Před několika dny jsem vyprávěl v dobré společnosti, jak jsem přišel o svůj dětský památníček, do kterého mi nakreslil obrázky Lada, Španiel, Švabinský, Kodeti atd. Tu se podivila inteligentní paní a zeptala se mne: „To jste si ho nevzal sebou?“ Ne, nevzal, byl jsem rád, že mne v rozhlase, kde jsem během jeho obsazování i po něm pracoval, sovětští (ruští) vojáci nezastřelili. Kdykoliv o nich mluvím, zdůrazním, že byli vlastně slušní, ani by po nás „pes neštěk“, kdyby nás, když nás přistihli při práci ve studiu, rozstříleli na hadry. A byl jsem rád, že se mi podařilo dostat se z dosahu těchto „osvoboditelů“. A potěšilo mne – opakuji se – že mne v zemi, do níž se mně podařilo dostat, vítaly československé vlajky dokonce na kolech a autech místních lidí! Je totiž rozdíl mezi spořádanou cestou, vystěhováním se do zahraničí, třeba po svatbě, a útěkem. Mimochodem: cizí vlajky se vyvěšují rovněž při státních návštěvách. To, pravda, většinou s vlajkou domácí. A tak mne napadá, že by skutečně nebylo od věci, kdyby na veřejných budovách (a v tom s Žantovským souhlasím, i když on tak nejspíš svou připomínku nemyslí) vlály vedle ukrajinských vlajek i vlajky české jako další zdůraznění solidarity s ukrajinským národem – tak jako tomu bylo při nedávném izraelsko-palestinském konfliktu. Utečenci jsou v podstatě státní návštěva! I když ne ta oficiální, vítaná s poctami, chlebem a solí vrcholnými představiteli země, do které přicházejí. I toho jsme si byli, alespoň ve své většině, vždy vědomi; vědomi toho, že bychom měli naši zemi slušně reprezentovat. A opravdu, podle všeho, co o nás, o našich krajanech vím, se to docela povedlo a pro země, ve kterých jsme žili nebo žijeme, jsme se stali spíše obohacením než přítěží. Alespoň většina z nás se velice úspěšně zapojila v zemích, které nás přijaly, do pracovního procesu. Myslím, že to tak bude i s Ukrajinci. Píšu to pro ty, kteří se domnívají, že co utečenec to lump a příživník a z toho důvodu se, speciálně pokud jde o Ukrajince, obávají, že zde dojde k „poukrajinštění“, k civilizačnímu kolapsu, vržení někam na „necivilizovaný“ východ! Zvláštní, že přítomnost (podivných) ruských zbohatlíků v této zemi stejným lidem tak moc nevadila. Douška: „Zcela oprávněné emoce“ rozbouřil podle pana Žantovského „fakt, že se ukrajinská státní vlajka ocitla i na Národním památníku Terezín“. Že „terezínská pevnost sehrála tragickou roli za druhé světové války“, víme snad všichni. Jistě do ní nebudou směřovat kroky ukrajinských utečenců. To ovšem ani Žantovský nepředpokládá. Důvodem jeho pobouření je mu osoba Stepana Bandery, jehož sochy skutečně na Ukrajině existují. Mimochodem minulý měsíc se objevila na internetu zjevná fotomontáž, na níž byl znázorněn starosta Prahy 6, jak na dejvickém Vítězném náměstí – „Kulaťáku“ – vztyčuje před samozřejmě ve skutečnosti tam neexistující sochou Bandery ukrajinskou vlajku. Fotomontáž, kterou jsem dostal já, byla doprovázena textem: „Přiložená fotografie vysvětluje vše. Smích dějin, o kterém píše Kundera, je věru až příliš hlučný, je však třeskutou předzvěstí věcí příštích...“ Bandera je skutečně velice kontroverzní osobnost – podle jedněch hrdina, dle druhých terorista, „roku 1934 byl odsouzen za podíl na atentátu na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého“, píše správně Žantovský. Byl tedy od tohoto roku ve vězení, ze kterého se dostal až po napadení Polska nacistickým Německem. Po pokusu v čtyřicátém prvním roce založit samostatný ukrajinský stát byl spolu se svými spolupracovníky německými okupanty zatčen a vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Cituji opět pana Žantovského: „Bandera také inspiroval vznik Ukrajinské povstalecké armády (UPA)... UPA brutálně vyháněla či zabíjela také Židy.“ Je pobouření tedy oprávněné? „Příslušníci UPA byli označováni jako banderovci. Spíše tomu, než jeho (Banderovu) skutečnému působení, lze přičíst onu podnes silnou polarizaci,“ napsal soukromý docent Univerzity Martina Luthera Kai Struve v Süddeutsche Zeitung 3. června. Banderovcům, kteří bojovali ještě po ukončení druhé světové války až do počátku padesátých let jako partyzáni proti SSSR, je přikládána řada zločinů (podle Wikipedie „brutálně vyháněla či zabíjela Poláky, nešetřila ani Židy“). Celá problematika je ale natolik obsáhlá, že není možno ji zde zkráceně vyložit či tak krátit, jak to provedl pan Žantovský. Podle Struveho vychází většina informací o Banderovi a banderovcích ze sovětských pramenů. K obdobným závěrům docházejí i například Jindra Rosenbaumová-Viezelová či Petruška Šustrová. Navíc Bandera sám nebojoval. Víme, že Sovětský svaz oslavoval snad každého povstalce – pokud ovšem nepovstal proti němu. Pak to byl pochopitelně nacista, respektive nacistický zločinec. A tak je tomu, jak vidíme, dodnes. Ve Wikipedii čteme: „Když byl Bandera v konfliktu s Němci, UPA pod jeho pravomocí chránila Židy, a dokonce zahrnovala některé židovské bojovníky a lékařský personál. V oficiálním orgánu vedení OUN-B naléhalo na skupiny svých bojovníků, aby ‚likvidovaly projevy škodlivého zahraničního vlivu, zejména německé rasistické koncepty a praktiky'. Několik Židů se zúčastnilo Banderova podzemního hnutí, včetně jednoho z Banderových blízkých spolupracovníků...“ Vzhledem k tomu, že jeden z Putinových blízkých spolupracovníků politolog Timofej Sergejcev požaduje krom „převýchovy“ Ukrajinců i dokonce jejich přímé vraždění, je vyvěšení vlajky nad Terezínem dokonce velmi případné!

Čas načtení: 2020-06-17 11:22:37

Hongkong se stal obětí americko-čínské obchodní války

Historie Hongkongu (HK) v letech 2019 až 2020 je poznamenána ekonomicko-mocenským bojem o dominanci mezi USA a ČLR. Důvody a souvislosti politicko-obchodní války jsou rozsáhlé, proto se zaměříme pouze na jeden detail americko-čínské studené války: situaci v Hongkongu. Po nástupu Donalda Trumpa do funkce prezidenta postupně došlo k eskalaci napětí mezi USA a Čínou, až Trump nakonec proti Čínské lidové republice (ČLR) rozpoutal obchodní válku. V důsledku tohoto politicko-ekonomického střetu je jedním z cílů také Hongkong (HK). Trumpova administrativa chce omezit možnosti hongkongské burzovní a celkově ekonomické základny, aby je nemohla ČLR efektivně využívat k zahraničním transakcím. Kámen úrazu: bezpečnostní zákon pro Hongkong Nejnovějším předmětem americko-čínského souboje je čínský bezpečnostní zákon pro autonomní oblast Hongkongu. Zákon přichází rok poté, co v Hongkongu v červnu 2019 vypukly nepokoje. Demonstranti lobbovali za mezinárodní podporu prostřednictvím zámořských návštěv opozičních politiků a on-line kampaní. Nosili při demonstracích britské a severoamerické vlaječky, což Peking vnímá jako formu zahraniční intervence. Utvrdil ho v tom v listopadu 2019 Spojenými státy přijatý zákon o lidských právech a demokracii v HK, který administrativě USA umožnil kdykoliv pozastavit zvláštní obchodní status Hongkongu na základě každoročního zkoumání ministerstva zahraničí, zda HK ještě má dostatečnou mírou autonomie v rámci jedné země, dvou systémů. Pro Peking to byl signál, že je zbytečné již omezovat své aktivity v Hongkongu, protože postoj USA průběžně nepřátelsky eskaluje. Podle vyjádření čínských úředníků a diplomatů (samozřejmě hovoří anonymně) již koncem roku 2019 v Pekingu předpokládali, co se stane dál. Americký prezident Donald Trump v pátek 29. května 2020 na tiskové konferenci v Bílém domě oznámil, že dal pokyn administrativě k zahájení procesu rušení politických a ekonomických výjimek poskytovaných Hongkongu. Trump tím reagoval na bezpečnostní zákon pro Hongkong, jehož sepsání schválil čínský parlament na svém květnovém plenárním zasedání a má být prý připraven zhruba do dvou měsíců. A tento zákon zase souvisí s demonstracemi a rozsáhlým vandalismem v Hongkongu od června do poloviny prosince 2019. Načrtněme si základní východiska: a) Část obyvatel Hongkongu není nadšena, že od předání britské kolonie pod čínskou svrchovanost v roce 1997 patří pod Čínskou lidovou republiku. Uvolněnější, tzv. západní styl života v HK, je přitažlivější (s minimem politických regulací) než na pevninské Číně. b) Demonstrace jsou projevem ztráty naděje, protože nejpozději v roce 2047 přejde HK plně pod jurisdikci Číny. Více než 50 procent současných obyvatel HK stráví své stáří v rámci Čínské lidové republiky, tedy v politicky poněkud sešněrovaném systému. Zda se čínský systém během dalších 20 let ještě více uzavře, nebo liberalizuje, je dnes ve hvězdách. c) Demonstranti jsou zneužíváni v rámci čínsko-americké obchodní války k protičínským protestům. Jediným reálným cílem demonstrací může být pro americkou administrativu výhodné oslabení ekonomické pozice Hongkongu, což by nepřímo vedlo k dalšímu ekonomickému oslabení Číny. d) Autorovi těchto řádek je zcela lhostejné, zda se určité tendence dějí v duchu demokracie nebo odlidštěné byrokracie. Pohled autora je ovlivněný nedůvěrou ke zdrojům informací. Tajné služby poskytly zavádějící informace například k podpoře útoku na Irák v roce 2003, nebyly schopny vyhodnotit rizika akcí v Afghánistánu, v Sýrii a v Libyi. Proč by dnešní informace měly být pravdivé? Politici také nejsou důvěryhodní, rozhodují se pragmaticky podle momentální situace. Vlivný americký politolog a historik Henry Kissinger v knize Uspořádání světa (Prostor, Praha 2016) připomíná, že mocenská rovnováha spočívá na ideologické neutralitě a adaptacích vyvíjejících se podle okolností: „Britský státník lord Palmerston vyjádřil v 19. století tento základní princip následovně: ,Nemáme žádné věčné spojence a nemáme žádné věčné nepřátele. Věčné a trvalé jsou naše zájmy, a je naší povinností je sledovat.‘“ Proto lze o situaci v HK uvažovat jenom podle informací prezentovaných v etablovaných médiích a veřejně dostupných informačních vládních zdrojích. Politické komentáře na toto téma jsou většinou informačně bezvýznamné. Začátek příběhu Jisté je, že na jihu Číny okupovali Britové poloostrov Ťiou-lung (Kowloon) a přes 230 ostrovů a ostrůvků, z nichž největší jsou ostrovy Lan-tao (Lantau) a Siang-kang (Hongkong s rozlohou 78 kilometrů čtverečních). Tato enkláva má dnes jedno z nejhustších osídlení území ve světě, přitom tzv. metropolitní oblasti převyšovali v roce 1996 průměrnou koncentraci obyvatelstva vůči jiným velkoměstům zhruba pětkrát (Vladimír Liščák, Pavel Fojtík: Státy a území světa, Nakladatelství Libri, Praha 1996), dnes už je to možná i více. V roce 1996 zde žilo 5,5 milionu lidí, loni již přes 7,5 milionu. V roce 1984 se Čína s Velkou Británií dohodla, že jí bude Hongkong navrácen v roce 1997 s tím, že současné společenské zřízení bude ponecháno v platnosti po dobu 50 let. V roce 1992 po nástupu guvernéra Chrise Pattena začali Britové koloniální režim poněkud uvolňovat. Vyšší míra demokratizace mohla v budoucnu Číňanům při správě oblasti způsobit určité potíže. Protože nedemokratické řízení britského Hongkongu mělo být nahrazeno přísným nedemokratickým dohledem pekingské Číny, odešlo z Hongkongu několik set tisíc lidí. Jenže přelidněnému Hongkongu – jak ukázala výše zmíněná čísla – se tím neulevilo. Po roce 1997 se západní propaganda dostala do úsměvné pozice. Britskou správu Hongkongu označovala za demokratickou, současnou čínskou správu naopak za vměšující se do demokratických pravidel nastavených na dohodnutých 50 let. Jenže koloniální správa nemohla být demokratická, aby udržela svůj vyžadovaný pořádek.   Jenom málo článků v médiích v ČR na to naráží. Jednou z málo výjimek je článek v Deníku N Hongkong není demokracie, ale dojná kráva magnátů, kteří jdou na ruku diktatuře. „Mýtus o demokratickém Hongkongu, který vzdoruje komunistickým utlačitelům z pevninské Číny, je svůdný. Jenže do pravdy má daleko. Skutečný Hongkong vypadá jinak,“ napsal z místa Martin Šebeňa. V článku upozornil na strukturní problémy hongkongské společnosti vyplývajících z politického zřízení, „které ačkoliv přiznává občanům řadu svobod, je nedemokratické – a tudíž neobsahuje mechanismy, které by vůli lidu promítly do reálné politiky. Ano, vláda se svým voličům zodpovídá. Jenže těch voličů je jenom 1200. A jelikož jde zejména o nejbohatší lidi ve městě, jejich požadavky se od většiny obyvatel diametrálně liší.“ Britové vytvořili systém vlády výhodný pro správce, který měl své koloniální zájmy. Nicméně v článku je uveden zajímavý postřeh: „Poslední britský guvernér Chris Patten se jednou vyjádřil, že Hongkong má svobodu bez demokracie… Základem úspěchu byl fakt, že i nedemokraticky jmenovaná vláda naslouchala obyvatelům a snažila se řešit zásadní sociální a ekonomické problémy společnosti.“ Tuto britskou taktiku podcenili v Hongkongu stoupenci Pekingu, když v listopadu 2019 prohráli místní volby do jednotlivých okresů. Správkyně Hongkongu Carrie Lamová po nich byla z různých stran kritizována ze dvou důvodů: 1) že byla příliš měkká vůči demonstrantům, 2) že ona a její administrativa málo naslouchaly problémům komunity, a proto se nahromadily neřešené sociální problémy využité při politických protestech. Šebeňa trefně poznamenává: „Když v 80. a 90. letech Peking a Londýn jednaly o budoucí podobě politického systému v Hongkongu, čínská strana měla eminentní zájem na tom, aby se místní obchodní magnáti podíleli na vládnutí i po roce 1997. Číňané si tehdy dobře uvědomovali, že v prvních dvaceti letech od otevření se čínské ekonomiky světu pocházely až dvě třetiny všech zahraničních investicí do země z Hongkongu. Čína si tehdy nemohla dovolit hongkongskou ekonomickou elitu znepřátelit. Předseda hongkongské vlády – který má dokonce byznysový titul „výkonný ředitel“ – je vybírán 1200 voliteli, které předtím nominovaly tzv. obchodní volební okrsky (functional constituencies). Takovými okrsky jsou třeba finance, pojišťovnictví, doprava a zemědělství. Ve většině okrsků mají hlavní slovo zástupci největších firem a tyto firmy samozřejmě vlastní nejbohatší magnáti.“ Princip jedna země, dva systémy byl je britský „vynález“, který Číňané převzali. Obyvatelstvo Hongkongu bylo za britské vlády pod nadvládou milionářů, kteří si v rámci principu „jedna země, dva systémy“ svou moc podrželi, což hraje důležitou roli, protože takové omezení čínské suverenity si Britové vymínili. A Číňané souhlasili, protože ekonomicky to bylo pro ně bylo v roce 1997 výhodné. Hongkongu už však nyní tak důležitý není. Zatímco před 25 lety měl ekonomickou váhu čtvrtiny celé čínské ekonomiky, dnes to je zhruba 2,7 procenta. V Hongkongu tedy nejde o demokracii, protože tam není demokratický, ale administrativní režim. Jde o různé politické zájmy, nejen místní, ale především mezinárodní – čínské a americké v rámci obchodní války. Také jde o to, že lidé chtějí mít jistotu, že nebudou jenom živořit. A mladí lidé v Hongkongu se bouří, protože touží po vlastním bytě, jenže ty jsou zde velmi drahé. K tomu mají svou vizi svobodného života a ve své naivitě by při demonstracích i hory přenášeli, aniž tuší, že marně. Zákon o vydávání stíhaných osob jako záminka k demonstracím Proti návrhu novely zákona o předávání kriminálních uprchlíků na Tchaj-wan a do Číny protestovali studenti a disidenti, někteří právníci a podnikatelé, církve, prostě kdokoliv. Přitom důvod k přijetí návrhu novely zákona byl odůvodněný, a po právní stránce proti němu bylo stěží co namítat. Kromě toho byla o tomto návrhu veřejnost dosti podrobně informována. Rozbuškou se stal případ vraždy dvacetileté těhotné ženy na Tchaj-wanu spáachané v roce 2018, ze které byl podezřelý občan Hongkongu Chan Tong-kai. Ženu zabil při společném výletu na Tchaj-wan, tělo nechal v kufru pohozeném u stanice metra v tamní metropoli Tchaj-pej a poté se vrátil do Hongkongu. Vláda HK (Hongkongské zvláštní administrativní oblasti, HKSAR) proto na jaře 2019 předložila návrh legislativních změn, jejichž cílem bylo umožnit vládě předávání podezřelých na Tchaj-wan a do ČLR, protože s nimi neuzavřel dosud žádné dlouhodobé dohody o předávání kriminálních uprchlíků. Tajemník pro bezpečnost John Lee před zákonodárnou radou 22. května 2019 uvedl, že podezřelý byl v Hongkongu mezitím odsouzen k 29 měsícům odnětí svobody za čtyři případy finanční kriminality, ale mohl by být propuštěn již v říjnu 2019. „Doufáme, že právní předpisy přijmeme před jeho propuštěním, aby mohl být předán Tchaj-wanu… Vládní navrhované změny zajišťují, aby se pachatelé závažných trestných činů nemohli vyhnout odpovědnosti tím, že využijí právního vakua při ochraně bezpečnosti veřejnosti a společnosti,“ zdůraznil. Lee uvedl, že podezřelý alias vrah má být za svůj čin potrestán a že rozumnější je jeho vydání do země, kde byl obviněn. Kdyby byl souzen v Hongkongu, tak „protože k trestnému činu došlo mimo Hongkong, budou naše orgány činné v trestním řízení čelit značným potížím při shromažďování důkazů a předvolání svědků a nebudou moci zajistit, aby důkazy byly uznány hongkongskými soudy. To může dokonce vést k právním problémům spojeným i se zveřejněním informací, což může vést k obvinění, že došlo ke zbavení práva obžalovaného na spravedlivý proces.“ Nakonec Lee prohlásil: „Nemůžeme a neměli bychom zavírat oči před mezerami ve stávajících právních mechanismech, protože by to z Hongkongu vytvořilo útočiště pro pachatele.“ Dále uvedl, že stávající nařízení o uprchlících (FOO) odkazuje na vzorovou smlouvu OSN o předávání uprchlíků, která je v souladu s mezinárodní praxí s lidskými právy a právními procesními zárukami. Hongkongská vláda stejný den zveřejnila informaci, že „FOO funguje již téměř 22 let a funguje dobře a hladce. Soudy mají rozsáhlé zkušenosti s vyřizováním značného počtu případů od vstupu tohoto nařízení v platnost. Věříme odborné způsobilosti a nezávislosti našich soudců. Hongkong zatím podepsal dlouhodobé dohody o předávání uprchlíků pachatelů s 20 jurisdikcemi. Patří sem USA, Austrálie, Kanada, Velká Británie, Francie, Německo, Nový Zéland, Finsko, Nizozemsko, Irsko, Portugalsko, Česká republika, Jihoafrická republika, Singapur, Malajsie, Indie, Indonésie, Korejská republika, Filipíny a Srí Lanka. Zatímco HKSAR aktivně pracuje na jednáních s mnoha dalšími jurisdikcemi s cílem dosáhnout dlouhodobějších dohod o předávání a rozšířit síť spolupráce, nejsme schopni vyřídit žádosti o předání uprchlíků z ostatních 170 zemí nebo žádat, aby nám byli vydáni zločinci, kteří spáchali závažné trestné činy v Hongkongu. Navíc, protože stávající FOO se nevztahuje na pevninu, Macao a Tchaj-wan, mohou uprchlíci z těchto míst využít tuto mezeru k vyhýbání se právní odpovědnosti a vyhledat útočiště v Hongkongu. Z tohoto důvodu je třeba odstranit stávající zeměpisné omezení a umožnit v rámci právních předpisů vzájemnou spolupráci v oblasti boje proti trestným činům mezi Hongkongem a dalšími zeměmi.“ Demonstrace jako účelová hysterie Aby bylo námitek proti vydávání osob do zahraniční jurisdikce pokud možno co nejméně, byl v návrhu hongkongské vlády snížen počet trestných činů, za které je možné vydávat lidi do Číny a na Tchaj-wan, ze 46 na 37, a zvýšena trestní sazbu z nejméně tří na sedm let. Vydávání by hrozilo jen za závažnější trestné činy, za který se ovšem v návrhu považoval i trestný čin uplácení. Opozice v HK proto především namítala, že uprchlíci z ČLR mohou být účelově obviněni z korupce/úplatků, aby byli vráceni zpět do pevninské Číny. Na vládním webu HK se pak v pondělí 3. června 2019 objevilo prohlášení, ve kterém se mimo jiné píše, že „vláda rozhodla, že navrhovaná ujednání o předání podezřelých se budou vztahovat pouze na 37 položek ze 43 položek trestných činů, na něž se vztahuje 20 do té doby uzavřených dohod s dalšími státy (pozn.: jako například s Českou republikou).“  Záruky z hlediska lidských práv v rámci nařízení o uprchlících (FOO) obsahují omezující ustanovení, jako například, že pro předání uprchlických případů v rámci dlouhodobých dohod musí být příslušné trestné činy rovněž mezi 46 položkami trestných činů popsanými v příloze 1 FOO; není možné předání za politické trestné činy a pro politické nebo jiné motivy – žádosti týkající se osob, které jsou na základě své rasy, náboženského vyznání, státní příslušnosti nebo politických názorů poškozeny nebo stíhány… Omezení možnosti vydávání je ještě více, ale tyto jsou nejdůležitější. Hongkongská (pro-pekingská) vláda si uvědomovala, že jde o citlivé téma. Proto se snažila vysvětlit, že jde o racionální opatření. Úředníci se museli vyrovnat s námitkou, že možnosti vydávání do ČLR může být využito k vydání kritiků pekingského vedení. Proto bylo 24. května 2019 uveřejněno, že je zaručena zejména nezávislá soudní pravomoc, včetně pravomoci konečného rozhodnutí, neboť soudci z jiných jurisdikcí (států) mohou zasedat u odvolacího soudu, který by též rozhodoval o vydávání zločinců. Do května 2919 tak 14 významných zahraničních soudců ze Spojeného království, Austrálie a Kanady v současné době zasedalo na hongkongském odvolacím soudu jako dočasní soudci, což svědčí o nezávislosti tamního soudnictví. Poslední britský guvernér Hongkongu Chris Patten plánovaný zákon kritizoval. Podle něj by zákon znamenal „obrovskou ránu“ pro vládu zákona. Přitom on sám charakterizoval původní britskou vládu nad Hongkongem jako „svobodu bez demokracie.“ Americká hra s Hongkongem Hypotéza mluvčích ČLR, že za hongkongskými nepokoji jsou operativci USA a na západní rozvědky napojené tzv. neziskové organizace, je více méně opodstatněná. USA i ČLR se snaží získat v každé zemi, která stojí za povšimnutí, své sympatizanty a spolupracovníky. Tak tomu bylo a je i v Hongkongu. Sociální pnutí v Hongkongu bylo natolik silné, že stačila jenom nějaká rozbuška k demonstracím a nestabilitě. Demonstrace mají dvě hlavní příčiny: Necitlivý přístup vládních úřadů v HK k obyvatelům a zmanipulovaný trh s bydlením. Demonstranti kromě stažení novely extradičního zákona z projednávání nezískali vůbec nic. Demonstrace postupně upadaly a udržovala je násilím při životě městská guerilla. Ale ani pouliční bitky nevedly k žádnému výsledku. Spouštěčem listopadové marné eskalace násilí byla smrt dvaadvacetiletého Alexe Chowa, studenta hongkongské vědeckotechnické univerzity, který 8. listopadu spadl ze střechy parkovacího domu. Kateřina Procházková, analytička Sinopsis, k tomu v České televizi řekla: „…určitě je to velice důležitý milník…, může to být přesně ten katalyzátor, zlom, který vtáhne (lidi) opět do ulic…určitě ta smrt je důležitá pro to, jak se bude dál hongkongská demonstrace vyvíjet…“ Následovalo několik dnů hysterie, že prý mladík zemřel vinou policistů. Přitom demonstranti sami způsobili smrt dvou civilistů: Jednoho podpálili a druhého zabili hozeným kamenem. Násilí dosáhlo vrcholu v listopadu 2019, ale nepomohla ani okupace univerzit, nepomohla ani snaha o rozvrácení městské hromadné dopravy. Již nešlo o protesty, ale o ničení pro ničení. Ani v tomto okamžiku však nebyla nasazena čínská armáda. To by byla ideální záminka k tomu, aby USA uvalily nějaký druh sankcí vůči Hongkongu ještě v roce 2019. Své ekonomické zájmy na nepokojích v Hongkongu Američané prozradili tím, že přijali zákon, který dovoluje přes Hongkong uvalovat na Čínu další sankce. Američanům se nelíbí, že po ekonomické stránce mají již třetinu Hongkongu (a tím spojené tučné zisky) v kapse nositelé peněz z pekingské Číny. Hongkong má americkou doložkou nejvyšších výhod čili lehčí přístup na americký trh. Proto HKSAR 20. listopadu vyjádřila hluboké politování nad přijetím „Hongkongského zákona o lidských právech a demokracii“ americkými kongresmany. USA toho mohou sice využít k omezení čínského zisku přes Hongkong, ale je to poslední zoufalý pokus, když vše ostatní předtím selhalo. Tuto kartu vytáhl Trump opět v květnu 2020. Od demonstrací k devastaci Proti návrhu zákona, který by umožnil vydávat osoby podezřelé ze spáchání trestného činu do pevninské Číny, protestovaly v Hongkongu v neděli 9. června 2019 statisíce lidí. Organizátoři tvrdí, že jich bylo 1,03 milionu, což by znamenalo, že do ulic vyšlo víc lidí než při protestu z 1. července 2003 proti návrhu zákona o národní bezpečnosti. Agentura AFP uvedla, že šlo o největší manifestaci od připojení Hongkongu k Číně v roce 1997. Policie počet účastníků odhadla na 240 tisíc. Ve více než třicetistupňovém vedru se mezi protestujícími objevily jak rodiny s malými dětmi, tak starší lidé. Nejednalo se prvoplánově o protest kvůli novelizaci jednoho zákona, ale lidé vyšli do ulic spíše proto, aby tím vyjádřili nechuť k tomu, že Hongkong patří již do politicky sešněrované Čínské lidové republiky. K protestům docházelo o víkendu, kdy mají lidé volno. A jen sporadicky došlo ke střetům s policií. Až s prvním červencovým dnem začaly mediálně známé ojedinělé devastační incidenty. Střety sice narůstaly, ale zprávy z Hongkongu byly více méně nudné. Násilí jako jediná cesta? V průběhu července začaly devastační útoky na infrastrukturu Hongkongu vrcholící v listopadu 2019. V souvislosti s tím je zajímavý článek Vandalism is a necessary tactic, say HK vanguardz listopadu 2019: „Vandalizování obchodů a blokování silnic může obyvatelům Hongkongu znepříjemnit život, je to však jediným účinným způsobem, jak vyvíjet tlak na vládu…“ Pětadvacetiletý učitel Sam uvedl, že s násilím nesouhlasí, ale uznal, že to byl jediný způsob, jak demonstranti mohli postoupit v jejich věci. „Od června lidé uspořádali pokojné protesty, ale vláda je neposlouchala,“ řekl Sam, jenž studoval v USA a má magisterský titul. „Bylo jasné, že z pokojných protestů nedostaneme nic.“ Řekl, že „v důsledku narušení obchodních aktivit v Hongkongu a poškozování majetku se může podnikatelský sektor nakonec cítit nucen pomáhat protestujícím tlačením na vládu, aby souhlasila s kompromisem. Dodal, že nikdy nenapadne lidi, ale že je přijatelné demolovat obchody a banky, protože nemovitosti mohou být opraveny…“ Začátek výše uvedeného článku je fenomenální. Na několika řádcích popisuje základní iluze guerillové války nízké intenzity v Hongkongu. A jasně ukazuje základní smutně naivní předpoklad protestujících: „…v důsledku narušení obchodních aktivit v Hongkongu a poškozování majetku se může podnikatelský sektor nakonec cítit nucen pomáhat protestujícím tlačením na vládu, aby souhlasila s kompromisem…“ Ve skutečnosti narušení obchodních aktivit v Hongkongu a poškozování majetku demonstranty nemá smysl, protože Peking upraví v jednání hongkongských vládních úředníků jenom to, co bude považovat za potřebné a nejnutnější. A na základě poznatků z demonstrací od června do konce listopadu 2019 půjde pekingská administrativa po krku demonstrantům. Nakonec tedy z toho bude mít prospěch Peking – demonstrace prověří loajalitu mnoha lidí vůči němu.  Klasické demonstrace „proti něčemu“ postupně skončily, a nakonec šlo již pouze o devastační útoky s cílem co nejvíce ochromit chod Hongkongu a poškodit ekonomiku. To se podařilo. Hongkongu ubývali turisté, hotely přišly o hosty a obchodníci o tržby. Turistický ruch, a s tím spojené služby ve druhém pololetí 2019 zkolaboval. V době pouliční války neotevřely po řadu dnů ani některá obchodní centra, supermarkety či banky. Byla zavřena nebo omezena v provozu zdravotnická zařízení, včetně metadonových klinik pro drogově závislé, a transfuzní služby, často zavírali i provozovatelé zařízení volného času a kulturních služeb. Protestující stavěli z kovových zábradlí barikády a blokovali ulice. Davy ve městě rozbíjely výlohy obchodů, zapalovaly ohně a poškozovaly vybavení stanic metra. Vandalové házeli na koleje metra a železnice překážky, aby zastavili dopravu v HK a snažili se okupovat vstupní části letiště. Po těchto zkušenostech pekingská vláda přijme pro autonomní oblast Hongkongu bezpečnostní zákon, který nedává městské guerille jinou šanci než vězení. Zkušenosti z městské guerillové války hongkongská policie letos v květnu zúročila, když opět začaly demonstrace. „Policie se poučila z loňských protestů. Nasazení je masivnější, ví, jak se aktivisté chovají, je rychlejší a daleko rychleji zatýká,“ uvedla 28. května 2020 Barbora Šámalová v ČT 24. Hongkongský South China Morning Post situaci vylíčil 8. června celkovou situaci takto: „Kromě novoročního masového protestu, všechna následující shromáždění opozice v roce 2020 byla rychle zničena agresivnějšími policejními silami provádějícími preventivní strategii. Zašifrované kanály (internetového) Telegramu vytvořené opozičním hnutím, stále existuje, ale nejaktivnější komunikace se netýká protestní strategie, ale pomoci těm, kteří čelí soudnímu řízení a vězení.“ www.scmp.com/news/hong-kong/politics/article/3087926/hong-kong-protests-one-year-national-security-law-looming Koronavirová přestávka v demonstracích Nový koronavirus udělal začátkem roku 2020 demonstrantům v HK čáru přes rozpočet. Lidé si ihned vzpomněli na epidemii SARS. Začátkem roku 2003 zažili strach, se kterým jsme se v Evropě od konce 2. světové války nesetkali. Velmi dobře jej ve svém sloupku popsal Ian Young žijící ve Vancouveru: „Začátkem roku 2003 jsme si s mojí nastávající manželkou vyvinuli rutinu při návratu domů. Sundali jsme si obličejové masky N95 a hodili je do koše u dveří. Svlékli jsme se ve vchodu zcela neromantickým způsobem a hodili jsme naše oblečení do pračky s vydatnou dávkou Dettolu. Okamžitě jsme se osprchovali a odešli si odpočinout, abychom překonali neobvyklou a děsivou existenci, kterou byl Hongkongu způsobila epidemie SARS. To je důvod, proč současní a bývalí Hongkonžané jako my sami nenacházejí nic zvláštního na vypuknutí koronaviru ve Wu-chanu.“ Dále upozornil, že někteří Kanaďané nechápali, že používání obličejových masek v daleké severní Americe není od věci podobně jako v jihočínském teritoriu. „Když jsem o tomto fenoménu tweetoval, někteří respondenti hodnotili nositele asijské masky, že vypadali směšně nebo jako idioti.“ A trefně dodal: „Hanba a zesměšňování lidí, kteří se rozhodnou nosit masky, ignoruje obrovské kolektivní trauma ze SARS, které sdílely miliony lidí… SARS měl psychologický dopad podobný událostem z 11. září na USA… Nakonec nemoc (SARS) zabila asi 300 lidí v Hongkongu, než na jaře 2003 nakonec vyhořela v kombinaci epidemiologického úsilí a dobrého managementu…. Hongkong byl bez případů nemoci, když SARS létal dál po celém světě a jako nepřítel byl stejně záhadný a děsivý jako jakýkoli terorista v letadle…“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} Proto protesty od ledna 2020 přestaly. Kolektivní duše Hongkongu tušila, co je před branami. Autor sloupku píše: „…Když se tedy objevila zpráva o koronaviru v Číně, probudila se hrůza a jednota ve Vancouveru i v Hongkongu v širších čínských komunitách. Na lunárních novoročních svátcích v našich rodinách nahradily zvěsti o infekční nemoci všechna ostatní témata konverzace. A na rozdíl od předchozího dominantního tématu – hongkongských protestů – se na tom všichni shodli. Nevadí, že ve Vancouveru nebyl potvrzen ani jeden případ. Lidé z Hongkongu měli strach. Všechno to bylo tak strašně známé. Masky (respirátory) třídy N95 se prodávají v obchodech po celém Vancouveru, stejně jako v Hongkongu a stejně jako v roce 2003…“ Zároveň autor varoval, že jsou N95 „silně doporučovány“ pro klinické pracovníky pracující s pacienty nakaženými koronaviry. Upozorňoval na námitky týkající se jejich používání širokou veřejností: masky mohou vyvolat falešný pocit bezpečí, což potenciálně brání účinnějším opatřením jako mytí rukou a nedotýkání se tváře. „Z těchto důvodů nenosím masku kvůli koronaviru a nepředpokládám, že ji budu brzy nosit. Ale když vidím ostatní, kteří ji nosí, myslím na Hongkong v roce 2003 a poslední věcí, kterou chci udělat, je smát se jim.“ Tento sloupek pokládám za mimořádně cenné vysvětlení situace na začátku koronavirového tažení světem lidí. Zároveň to slouží jako nepřímá omluva liknavosti evropských politiků (včetně Babišovy vlády). Neozval se alarm a nezačalo nakupování ochranných pomůcek již v lednu 2020, protože jsme neměli pod kůží strach a beznaděj lidí v době SARS. Zavřít hranice s ČLR! V Hongkongu protičínsky orientovaní zaměření aktivisté usilovali o to, aby HK jednostranně uzavřel hranici s ČLR. Chtěli tím zabránit, aby alespoň na kratší dobu se nemohli do Hongkongu stěhovat „pekingští“ migranti z ČLR. Z lidského hlediska se nejednalo jenom o manýru protipekingské opozice. Mezi lidmi byl velký strach. Obě motivace se navzájem posilovaly. O uzavření hranic na přelomu ledna a února 2020 usilovala i část pracovníků nemonic. Stávkou kvůli tomu hrozili členové Aliance zaměstnanců nemocnice, nově vytvořené skupina, která se vynořila v HK z protivládního protestního hnutí. Aliance prohlašovala, že má 18 tisíc členů (celkem pracuje v oblasti veřejného zdravotnictví 77 tisíc lidí). Hongkongské zdravotnické úřady ale upozorňovaly, že to není potřeba, protože nový koronavirus může být přenášen i místně – lokálně. Úplné uzavření hranic s pevninskou Čínou je diskriminační, říkala tehdy šéfka hongkongské vlády Carrie Lamová. Ale nakonec k uzavření hranic došlo. O to větší smutek nastal, když nové případy covid-19 se do HK dostaly z Evropy a z USA, odkud odlétali vyděšení Číňané zpět domů. Zákon o bezpečnosti jako hlavolam První informace a komentáře na téma čínského zákona o národní bezpečnosti pro oblasti Hongkongu z přelomu letošního května a června jsou šablonovité. Představují ideologický bujón plný slov o demokracii, svobodě apod. Ve skutečnosti ještě nevíme, co všechno zákon obsahuje. A nevíme ani, jaký bude mít na Hongkong praktický dopad, kromě potlačení protirežimních demonstrací. Komentáře o ničem vznikly jenom na základě zhruba 600 slov „Rozhodnutí Národního lidového kongresu o zřízení a zdokonalení právního systému a mechanismu prosazování zvláštního administrativního regionu Hongkong za účelem zachování národní bezpečnosti“ (Přijato na třetím zasedání třináctého čínského národního lidového kongresu 28. května 2020). Text „rozhodnutí“ představuje jenom politickou deklaraci o úmyslu přijmout zákon a je velmi bezobsažný jako podobné dokumenty třeba v Evropské unii. Například v bodě 3 je uvedeno: „Zajištění národní suverenity, jednoty a územní celistvosti je ústavní odpovědností hongkongského zvláštního správního regionu. Hongkongský zvláštní správní region co nejdříve doplní právní předpisy k zajištění národní bezpečnosti stanovené v základním právním řádu zvláštní administrativní oblasti Hongkongu.“ Samotný text „rozhodnutí“ mohl obsahovat jenom něco málo přes 100 slov, aby bylo jasně, byť pompézně, řečeno, o co se v zákoně jedná. Stačilo přijmout pouze bod 6 „rozhodnutí“, jehož rámcový překlad uvádíme: „Schválit Stálým výborem Národního lidového kongresu formulaci příslušného zákona o zřízení a zdokonalení právního systému a mechanismu prosazování zvláštního správního regionu Hongkongu k zajištění národní bezpečnosti, a účinně předcházet, zastavit a potrestat jakékoli rozdělení země, podvracení státní moci, organizaci teroristických aktivit a další vážná nebezpečná chování a činnosti zahraničních sil zasahujících do záležitostí zvláštní správní oblasti v Hongkongu. Stálý výbor Národního lidového kongresu se rozhodl zahrnout výše uvedený příslušný zákon (nebo zákony?) do přílohy III základního zákona zvláštní administrativní oblasti Čínské lidové republiky v Hongkongu, který bude vyhlášen a prováděn na místní úrovni zvláštním správním regionem Hongkong.“ Kšeftařská stabilita jako nejvyšší cíl Víme, že ani teroristický útok letadly – úder do dvou mrakodrapů v New Yorku v roce 2001, neměl na burzu žádný podstatný vliv. Podobné to je i dnes. Opozice Hongkongu na světovém finančním trhu se nemění, protivládní protesty tuto roli podle všeho neovlivnily, uvedla loni v prosinci ratingová agentura Fitch. Měsíce pokračující nepokoje ale podle ní podkopávají obraz Hongkongu jako stabilního mezinárodního obchodního centra a slabší hodnocení místní vlády by mohlo přímo ovlivnit rating úvěrové spolehlivosti této bývalé britské kolonie. Zatímco krátkodobý výhled ratingu se zhoršuje, střednědobý výhled se podle všeho jeví pozitivněji. Celkem nedávný vstup čínského internetového prodejce Alibaba koncem roku 2019 na burzu v Hongkongu ilustruje, že město pro čínské společnosti představuje „vlajkovou loď daňových rájů“. Koncem ledna 2020 ratingová agentura Moody’s o jeden stupeň zhoršila hodnocení úvěrové spolehlivosti Hongkongu (na Aa3 z Aa2), který se tehdy již přes šest měsíců potýkal s protivládními protesty. Demonstrace doslova zničily turistický ruch. Moody’s poukázala na neexistenci konkrétních plánů, které by řešily politické, ekonomické a sociální obavy obyvatel Hongkongu. Ale konkrétní opatření již dostávají obrysy. Kvůli koronaviru v Hongkongu jsou zavedeny podpůrné programy a dotace, zvyšuje se sociálně dostupná výstavba a renovace bytů. Zákon o národní bezpečnosti může pro investory být nakonec pozitivním signálem, protože zase bude zaveden v Hongkongu pořádek. Investory nezajímá demokracie, ale klid pro podnikání a hospodářské výsledky. V květnu 2020 akcie v Hongkongu oslabily a jejich hlavní index zaznamenal nejprudší propad za posledních pět let. Na vině byla podle analytiků především snaha Pekingu prosadit zákon o národní bezpečnosti, což vyvolává obavy z dalších nepokojů. Pokud se ale policie s nimi tvrdě vypořádá jako při prvních akcích na přelomu května a června, a zapůsobí i hrozba zákonem o národní bezpečnosti, bude to signál navracející se (ekonomické) stability. Ekonomové čekají, zda Trumpovy další silácké řeči vůči Číně budou nějak uvedeny v praxi, a zda to více zasáhne ČLR nebo USA. S hodnocením významu zákona o národní bezpečnosti proto musíme počkat, až budeme znát oficiálně schválené paragrafové znění. Z obecného hlediska se nic nezmění. Homosexuálové a lesbičky o své bary, časopisy a právo se shromažďovat nepřijdou, prodej sexuálních pomůcek, pornografie a „dekadentně“ západních magazínů bude pokračovat také dál. Internet bude stále přístupný a k dostání bude tisk a knihy z demokratických zemí. Nezmění se ani výuka vysokoškolských témat, které nejsou na školách v ČLR běžné. Hongkong bude stejně volně přístupný pro turisty, horší to budou mít protičínští agitátoři. Ale podobné to mají u Trumpovy administrativy i pročínští agitátoři v USA. Zakázány a trestány budou jen projevy separatismu, veřejné deklarování názorů například, že v Pekingu vládne banda netolerantních diktátorů (podvracení státní moci) a rozbíjení semaforů při demonstracích (od června do konce roku 2019 demonstranti v různé míře poškodili zhruba 730 sad semaforů, řadu z nich opakovaně) skončí mnohaletým vězením (opatření proti organizaci teroristických aktivit). V HK nejde o nic jiného než o moc čili ekonomickou sílu. V této souvislosti si připomeňme jednu pasáž ze zajímavé knihy (Gordon Thomas, Prameny draka, Brána-Knižní klub, Praha 2002): „Spojené státy sehrály v uplynulém desetiletí významnou roli, když pomohly Číně stát se nejrychleji rostoucí ekonomikou na světě. Americké společnosti zaznamenávaly obrovské zisky, když se jim podařilo zdvojnásobit či zčtyřnásobit příjmy milionů Číňanů a poskytnout jim vyšší životní úroveň. A protože hrubý domácí produkt Čínské lidové republiky stále dosahoval pouhých 350 dolarů na hlavu, daly se další epochální zisky utržit ze společných podniků. Američané zakládali doly a provozovali luxusní hotely… K tomu se přičítala výhoda nízkých mezd – průměrný výdělek v čínském průmyslu činil asi 60 dolarů měsíčně, což bylo méně než denní mzda ve Spojených státech. Američtí investoři si navíc mohli v Číně vyškolit lacinou pracovní sílu a naučit ji pracovat s americkými technologiemi, což by ještě více prohloubilo čínskou závislost na Spojených státech…“ Dnes jsou USA a západní země v opačné pozici. Čína začala tvrdě ohrožovat jejich dosavadní ekonomická privilegia. Teď je naopak třeba Čínu přibrzdit různými opatřeními, aby byla čínská exportní (invazní) síla podvázána. Osud Hongkongu je již zpečetěn Karty byly rozdány dnem, kdy byl v roce 1997 předán Hongkong Velkou Británií pod čínskou správu. Čínská administrativa měla 20 let na vytvoření mocenské základny v této oblasti. Jejím cílem je dostat Hongkong postupně do svého mocenského systému. Pekingské vedení respektuje západní způsob života v HK, protože kdo si hraje, nezlobí. Připustí, ať si zde užijí ještě pár desetiletí osobní svobody. Ale s velkou podmínkou: Ať se nepletou do pekingské politiky a vůbec ať si nedovolí vykřikovat něco o samostatnosti HK. Historickou úlohou lidí v Hongkongu je vydělávat pro Čínu peníze a bavit se. Jiný politický mandát nemají. Tím je naplněna odměřená míra demokracie daná dohodou o jedné Číně a dvou systémech civilní správy. Mnoho lidí v HK to pragmaticky pochopilo. Ve druhé polovině roku 2019, když probíhaly devastační demonstrace, tamní vláda oznámila, že ČLR zjednodušila podmínky pro působení jednotlivců i firem z HK v Číně. Kdo chce nabídky využít, nemůže ovšem mít nic společného s demonstracemi. Ocitnout se na seznamu demonstrantů uzavírá cestu k dobrým kšeftům a kariéře v nekonečné pekingské Číně čili v Říši středu, ale i v řadě hongkongských firem. Blesk z čistého nebe Propekingská strana vytvořila letos v květnu v HK alianci na podporu zákona o národní bezpečnosti a otevřela 5 400 pouličních stánků a webovou stránku. Za pouhých osm dnů shromáždila více než 2,9 milionu podpisů na podporu nových pekingských právních předpisů. Neméně překvapivé je, jak protičínská opozice reagovala na připravovaný zákon o národní bezpečnosti. Na Pekingu nezávislé hongkongské noviny South China Morning Post (SCMP) popsaly 8. června 2020 v článku Hong Kong protests: one year on, with the national security law looming, has the anti-government movement lost? smutek snášející se na hongkongskou opozici. Článek přinesl svědectví několika mladých demonstrantů převážně ve věku 14 až 16 let, kteří zjistili, že svolávání demonstrací jaksi vázne. Demonstranti z minulého roku nikde neviděli své dosavadní spolubojovníky. Byli nepříjemně překvapeni, že jejich kdysi impozantní pozice se dramaticky zmenšila, dynamika protestů se ztratila. Stejně depresivní pohled popsaly i dvě reportérky v článku o demonstraci v HK navečer 9. června 2020 v den prvního výročí začátku protičínských demonstrací. Popsaly například, že devatenáctiletý student přišel demonstrovat, protože „pokud nebudeme pokračovat v protestech, nebudeme mít šanci protestovat po schválení zákona o národní bezpečnosti… Takže, pokud teď nevyjdu ven, nebudu mít šanci vyjít v budoucnosti.“  Od června 2019 policie zatkla 8 981 osob ve věku mezi 11 až 84 lety. Obviněno bylo 1 749 osob, z toho 100 již bylo odsouzeno. Nejméně 13 protestujících bylo uvězněno na sedm dnů až čtyři roky za držení útočných zbraní na veřejném místě, poškození majetku a účast na nepokojích. Chytrému napověz… Když koncem října 2019 skončilo plenární zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Číny v Pekingu, nikdo nevěnoval pozornost komuniké vyzývajícímu k přijetí opatření k „vytvoření řádného právního systému a vynucovacího mechanismu pro zajištění národní bezpečnosti ve zvláštních správních regionech“. Hongkong v textu nebyl zmíněn a málokdo četl mezi řádky, takže tato informace zapadla bez povšimnutí. Demonstranti v HK proto netušili, že rozhodnutí přijatá v Pekingu budou mít dalekosáhlé důsledky. Nejen v Hongkongu nečekali, že byl vydán souhlas k tvrdšímu postupu. Například Haló noviny 29. října 2019 uvedly: „V Pekingu včera začalo plenární zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Číny, které se podle odborníků citovaných agenturou AP vyhne kontroverzním bodům. Nečeká se proto … (ani) debata o neutichajících protestech v Hongkongu…“ Opozice v HK doufala, že v roce 2020 bude pokračovat v opotřebovacím boji s pročínskou vládní administrativou. Místo toho přišel šok. Náhle si uvědomili, že stojí proti neporazitelné státní mašinérii, která kolem opozice v HK vystavěla velkou čínskou zeď ze zákona o národní bezpečnosti. V citovaném článku jeden z demonstrantů říkal, že zákon o národní bezpečnosti najednou přišel jako blesk z čistého nebe. „Když jsem se svými přáteli hovořil o nejhorším scénáři, byli jsme si jisti, že by Peking násilně nezasáhl proti protestům povoláním Lidové osvobozenecké armády do města,“ řekl mladý demonstrant a dodal: „Ale nikdo z nás si nemyslel, že přijde něco horšího než čínské vojsko.“ Demonstranti si zvykli, že bojovali v ulicích proti zákonům, které se jim nelíbili v roce 2003 a 2019, a úspěšně. Ale jakmile bude zákon o národní bezpečnosti v Pekingu schválen, zařadí se do přílohy III. základního zákona Hongkongu, což znamená, že nabude účinnosti, aniž by musel být odsouhlasen zákonodárci města. Potom mohou čínští agenti pevniny a jejich instituce působit ve městě oficiálně. Ne, že by v HK již nebyli, ale zatím neoficiálně, neviditelně. Doplatili na svou přezíravost? Demonstranti v roce 2019 brali ničení hongkongské infrastruktury jako boj za demokracii a chtěli v roce 2020 po opadnutí koronavirových omezení pokračovat. Vůbec nedomysleli, že guerilovým vandalismem donutili pekingský režim jednat. Ale ne brutální silou. Dr. Edmund Cheng Wai, politolog z City University, který prováděl o demonstracích ve druhé polovině roku 2019 terénní studie, uvedl, že šok ze zákona o národní bezpečnosti byl částečně způsoben tím, že mladí v HK nechápali myšlení ústřední vlády a ještě méně měli zájem se o něm více dozvědět. Podle politologa dokonce i mezi studenty vysokých škol nebyly kurzy čínské politiky populární a místo znalosti problematiky si vystačili s přezíravostí. A dodal: „Mnozí si proto mysleli, že Peking neudělá nic takového vůči Hongkongu, když to jsou finanční plíce země." Cheng vyjádřil pesimismus nad budoucností hnutí například v důsledku zvýšeného právního rizika a únavy z protestů, které nakonec nevedly k žádným hmatatelným úspěchům. Ale nejdůležitější je, že na rozdíl od předchozích kontroverzí, v nichž byla hlavním cílem hongkongská vláda, za novým zákonem je Peking, jenom s okrajovou účastí hongkongské městské správy, takže proti komu bojovat? Nepokoje budou ze setrvačnosti pokračovat. Jako ze setrvačnosti pokračuje i významná pozice Hongkongu. Ale čínské administrativně-ekonomické kroky směřují k tomu, aby zesílil v mezinárodním i vnitřním obchodu význam dalších pobřežních enkláv. Význam Hongkongu nejpozději do 10–15 let klesne na význam srovnatelný například s Šanghají. Nevěříte?

Čas načtení: 2020-01-27 12:03:24

Literární vyhlídky (27. ledna až 2. února)

Poslední lednový týden bude na nejrůznější literární akce vskutku bohatý, a to nejen v české metropoli. Připomenutí se dočkají i někteří klasikové – Gustav Meyrink, Jaroslav Seifert, Wisława Szymborská, Ivo Vodseďálek nebo Jan Balabán. Ochuzeni nebudete ani o tipy na zajímavé (audio)knižní novinky.   POZVÁNKY 27. 1. Praha / 19.00, Knihovna Václava Havla Představení knihy s hrabalovským názvem Výpravy pro starší a pokročilé – souboru cestopisných esejů, které Jiří Peňás psal každý týden do časopisu Týdeník Echo24.cz. Je to svým způsobem jedinečný obraz světa blízkého i trochu přespolního, vznikající za pochodu, jenž se nesmí nikdy zastavit. V textech se prolínají osobní zážitky s historií, dějiny umění s politikou, romantika s humorem, většinou hořkým a melancholickým. Večer uvede Jáchym Topol. Hosté: Tomáš Kafka a Zbyněk Petráček. Praha / 19.00, Rakouské kulturní fórum v Praze Prezentace románu Zeď rakouské autorky Marlen Haushofer (1920–1970), který je v Rakousku považován za kultovní dílo, byl úspěšně zfilmován, přeložen do desítek jazyků a po více než půl století se dočkal i českého překladu. Román je stylizovaný jako deníkové zápisy hlavní hrdinky, kterou osud ze dne na den vystaví doslova nepředstavitelné zkoušce: Společně se svými přáteli vyrazí na výlet na loveckou chatu do Alp. Přátelé po příjezdu vyráží do nedaleké vesnice. Když se dlouho nevracejí, vydá se je hlavní hrdinka hledat. Uprostřed divoké přírody však narazí na neviditelnou zeď, za kterou se zdát být vše mrtvé. Odříznuta od okolního světa je postavena před nevyhnutelné základní otázky života… Jablonec nad Nisou / 19.00, galerie Pouzar&ová Literární večer věnovaný románu jabloneckého rodáka Štěpána Kučery Projekt Gilgameš. Ukázku z knihy přečte autor, poté vystoupí kytarista Karel Pazdera s recitálem zhudebněných Kučerových textů. Večer uvede básník Josef Straka. Večer bude zahájen v galerii a následně se přesune do prostoru přes ulici k Václavu Havlovi (Pražská 23), kde bude večer pokračovat čtením, recitálem a posezením. Praha / 19.30, Božská Lahvice Pořad nazvaný Očima Gustava Meyrinka: oživení mystiky v literatuře. Gustav Meyrink byl nejen mystický prozaik pražského okruhu, ale i zapálený hermetik, jehož život byl prodchnutý okultismem a do jisté míry se stal nesmrtelným. Přijďte se v nejedné alchymické povídce i nejvýznamnějším pražském románu 20. století Golem přenést do Prahy plné mystiky, tajemství a neexistujících zákoutích. Dramaturgem večera je Matěj Senft.   28. 1. Praha / 17.00, Knihkupectví Luxor (Václavské náměstí) Viktorie Hanišová svým románem Rekonstrukce završila trilogii, ve které rezonují témata mateřství, silných ženských postav i nefunkčních a poškozených vztahů. Byl to plán už od začátku a do jakých vod se vydá se svou další knihou? Autogramiáda a beseda s nadanou autorkou a překladatelkou proběhne v Paláci knih Luxor. Broumov / 17.30, Městská knihovna v Broumově Neformální posezení v Městské knihovně v Broumově s aktuálními rezidenty klášterního Literárního domku. Svá díla během besedy a autorského čtení představí spisovatel, překladatel a vysokoškolský učitel Radek Malý, autor několika sbírek poezie a knížek pro děti, rovněž učebnic a odborných publikací, který do češtiny převedl například verše Georga Trakla, Ericha Kästnera, R. M. Rilka, Paula Celana či Stefana Georga, a Vlasta Dufková, překladatelka z francouzštiny a portugalštiny, která dlouhá léta pracovala jako redaktorka v nakladatelství Odeon, Mladá fronta a Paseka, autorka básnické sbírky Čistec a prózy Bílé na bílém / Supinum. Brno / 17.30, Knihovna Jiřího Mahena V rámci projektu Spisovatelé do knihoven zavítá do Brna Aleš Palán, novinář, publicista, spisovatel, jeden ze signatářů Charty 77. Od roku 1993 se věnuje žurnalistice, za knihu rozhovorů Být dlužen za duši a za román Ratajský les byl nominován na Magnesii Literu. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox toto ocenění získal. Za knihu rozhovorů Kdo chodí tmami dostal výroční cenu Českého literárního fondu. Rozhovory s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině byly v anketě Lidových novin vyhlášeny Knihou roku. V roce 2019 mu vyšel (mimo jiné) nový román Miss exitus. Praha / 19.00, Knihovna Václava Havla Představení knihy Přemysla Houdy s názvem Normalizační festival – původní monografie o československém pozdním socialismu, zvláště pak o pozdně socialistické veřejné sféře, jež je dnes považována za toxickou. Autor knihy se vyhýbá dichotomii mrtvé a živé vody a ukazuje, zda se dalo se šedivými slovy tehdejšího socialismu přece jen dělat něco smysluplného. S Přemyslem Houdou budou diskutovat politolog Pavel Barša, redaktorka a literární kritička Eva Klíčová a redaktor čtrnáctideníku A2 Matěj Metelec. Debatu moderuje politolog a filozof Milan Znoj. Praha / 19.00, Knihkupectví a kavárna Řehoře Samsy Ewald Murrer přečte ukázky ze své nejnovější knihy Noční četba (Aula 2019). „Skryt za hororovou stylizaci a mlhou arbesovských romanet uvolňuje si autor ruce k parodii, grotesknímu šaškování, mystifikaci i potutelnému humoru a genderově nekorektní provokaci,“ napsal mimo jiné o sbírce Petr Bílek. Praha / 19.30, Kavárna Fra Prozaik, novinář, filmový scenárista Ondřej Štindl bude číst ze svého právě dokončeného románu Až se ti zatočí hlava (Argo, jaro 2020). – Česko, leden 2018. Prezident Miloš Zeman byl právě zvolen do druhého volebního období, venku mrzne, občanstvo si vylévá srdce na sociální sítě a v redakci nejmenovaného deníku nedobrovolně končí vyhořelý komentátor Jan „Johan“ Souček. Antihrdinou třetího románu Ondřeje Štindla lomcují bezmoc, vztek a strach – a když si pod svým článkem na webu přečte výsměšný komentář, udělá jedno nesmyslné, zoufalé rozhodnutí. Začíná temně groteskní příběh, v němž o sebe křísnou dva muži z opačných táborů společenského spektra a pak se začnou dít věci.   29. 1. Praha / 17.17, MKP – Hradčany Jaroslav Seifert: Orfeus v baloně – dokumentární pořad o životě a literárním díle českého básníka, spisovatele, novináře a překladatele. Číst, vyprávět a promítat bude Daniel Razím – literární autor a dokumentarista. Životní příběh dosud jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu nabízí pozoruhodný příklad niterných lidských proměn a uměleckého zrání výjimečné tvůrčí osobnosti. Praha / 18.00, Dům čtení (pobočka MKP) Diskusní večer Salonu Práva: Co se děje na periferii? aneb Na okraji pozornosti. Okraje republiky, okraje společnosti. Jak se na ně díváme, čeho si všímáme, co naopak pomíjíme? Jak vypadá periferie pohledem nejnovějších sociologických výzkumů? Jak se se zkušeností okraje vyrovnává česká a světová literatura, potažmo kultura? O tom všem budou diskutovat sociolog Daniel Prokop, spoluautor výzkumu Rozděleni svobodou, který zároveň uvede svou novou knížku Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti, a politoložka Kateřina Smejkalová, která se zabývá mimo jiné rolí periferie v současné kultuře. Diskusi bude moderovat editor Salonu Zbyněk Vlasák. Praha / 19.00, Knihovna Václava Havla Večer věnovaný nedožitým narozeninám Jana Balabána nabídne ve své první části hru Jana Balabána a Ivana Motýla Bezruč?! V drobné úpravě této hry se tvůrci soustředí na vztah Vaška / Bezruče a Marie / Maryčky. Ve hře připravené jako inscenované čtení vystupují herci i neherci, ale všichni společně prožívají krásu i naléhavost textu. (Účinkují: Zuzana Truplová, Přemysl Bureš, Jakub Chrobák, Zdeněk Janošec Benda a spoluautor Ivan Motýl, režie Přemysl Bureš). Ve druhé části pak účinkující a další hosté vzpomenou na život a dílo Jana Balabána, jednoho z nejvýznamnějších českých autorů přelomu tisíciletí. Praha / 19.00, Klub Varšava Křest povídkové sbírky autora a překladatele Vratislava Kadlece. Jeho prozaický debut Hranice lesa (Argo 2019) nabízí sedmnáct povídek, v nichž jako by se potkával Karel Michal a jeho Bubáci pro všední den s texty Jorgeho Luise Borgese. Jednotlivé povídky ohmatávají různé podoby hranic, nejasné prahy v nás i kolem nás a životní mezníky, po jejichž překročení není návratu. Postavy povídek se často ocitají v neveselých situacích, vyprávění však nechybí humor a za slovy tu a tam cítíme poťouchlý úsměšek vypravěče. Humor vyvstává ve chvílích, kdy si uvědomujeme chybu, která nebolí. I práh bolestivosti je ovšem velmi nejasné a proměnlivé povahy. Ukázky z díla přečte autor ve spolupráci se spisovatelkou Ivanou Myškovou. Praha / 19.00, Dobrá trafika V rámci 72. literárního večera Slova mají křídla představí velkou ilustrovanou knihu Historie Čechů v USA (Práh 2019) její autorka Renáta Fučíková a knihu Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka (Paseka 2019) představí její autor Petr Čornej. Večer moderují Lubor Falteisek a Dušan Spáčil. Praha / 19.30, Božská Lahvice Natálie Paterová je autorkou básnické sbírky Uvnitř kosti duha (2011). Po studiích češtiny na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pokračovala dále na Fakultě humanitních studií Karlovy university, obor Evropské kulturní a duchovní dějiny. Své básně uveřejnila v řadě literárních časopisů, v Německu jí loni vyšel bilingvní výbor jejích textů s názvem Ohne option. V Božské Lahvici bude autorka číst ze své nové básnické sbírky Co když. Řeč o autorce pronese Marie Šťastná, která se podílela na redakci sbírky. Hostem bude také básník Jan Spěváček.   30. 1. Praha / 17.00, Knihkupectví Academia (Václavské náměstí) Monumentální biografie Jana Žižky získala 2. místo v anketě LN Kniha roku a stala se jednou z diskutovaných událostí nejen knižního světa. Nenechte si proto ujít setkání s jejím autorem Petrem Čornejem, předním českým historikem, který se zaměřuje na dějiny pozdního středověku, zejména na husitství, dějiny historiografie a výzkum dějinné paměti. Před rokem 1989 pracoval v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, poté přednášel na Filozofické fakultě UK, vedl katedru dějin a didaktiky dějepisu na Pedagogické fakultě UK, učil na Literární akademii a od roku 2013 působí v Akademii věd ČR. Je autorem či spoluautorem mnoha knih, včetně dvou dílů Velkých dějin zemí Koruny české. Prostějov / 17.00, Městská knihovna Prostějov Spisovatelka, překladatelka a novinářka Markéta Pilátová představí svůj román S Baťou v džungli, inspirovaný životem českého podnikatele Jana Antonína Bati. Životopisný příběh sestavený na základě rodinných vzpomínek, deníkových záznamů, dopisů a fotografií odráží dramatické události 20. století, které ovlivnily osudy celé Baťovy rodiny. Vsetín / 17.00, Masarykova veřejná knihovna Beseda a čtení spisovatelky a překladatelky Viktorie Hanišové, autorky románů Anežka, Houbařka a Rekonstrukce. Probíhá v rámci festivalu „Literární jaro ve Vsetíně“. Praha / 18.00, Topičův salon Další literární večer v Topičově salonu bude věnován Wisławě Szymborské, polské básnířce, esejistce, literární kritičce a překladatelce francouzské literatury, která v roce 1996 obdržela Nobelovu cenu za literaturu. Z jejího díla přečte a autorku představí Zofia Bałdyga. Večerem provede Nikolai Ivaskiv. Praha / 19.00, Knihovna na Vinohradech Báseň jako bodnutí včelou: Pavel Kolmačka a Radek Štěpánek v Knihovně na Vinohradech. Autorské čtení poezie uvádí Robert Wudy. Praha / 19.00, Knihovna Václava Havla Tvorbu Ivo Vodseďálka (1931–2017) lze bez nadsázky označit za jeden z dosud neobjevených pokladů moderní české literatury. Širším čtenářským vrstvám je autor téměř neznámý, v literární obci se ovšem těší až kultovnímu postavení – mezi jeho přátele a obdivovatele patřili takoví velikáni české kultury jako Bohumil Hrabal, Kamil Lhoták, Vladimír Boudník či Egon Bondy, jeho odkazem se dlouhodobě zabývá řada literárních historiků a kritiků. Objemný, jedenácti set stránkový svazek Vodseďálkovy sebrané poezie Dílo 1949–1998 (Argo 2019) představí jeho editor Martin Machovec, spisovatel Jáchym Topol, filmařka a Vodseďálkova dcera Olina Kaufmanová a redaktor nakladatelství Argo Petr Onufer. Z autorova díla bude číst herec Karel Dobrý.   31. 1. Praha / 18.00, Edison Filmhub Čtení úryvků z knihy Žena filmového kritika (Listen 2019). S tím nejvybroušenějším přednesem můžete počítat v podání filmových publicistů, dramaturgů, kritiků a ředitelů kin. Čte Aleš Stuchlý, Pavel Sladký, Jiří Flígl a Jan Jílek. Moderuje Bára Šichanová.   1. 2. Děčín / 18.00, Cafe Prostoru Devátý díl Českých prozaiček v Děčíně. Pozvání tentokrát přijala Dora Kaprálová s knihou Ostrovy (Druhé město 2019). Tradičně s besedou po čtení.   NOVÉ (AUDIO)KNIHY Petra Dvořáková: Vrány (Host 2019) Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?   Vojtěch Klimt: Poddat se nemíním. Příběh knihtiskařů Krylových (Galén 2020) Kniha detailně mapuje tiskařskou činnost dědečka a tatínka básníka a písničkáře Karla Kryla v Novém Jičíně a Kroměříži. V duchovním prostředí této tiskárny Karel Kryl vyrůstal a knihy zde tištěných autorů utvářely jeho poetiku a obraznost. Podnítila také jeho vztah ke krásným tiskům, kvalitnímu papíru a výtvarné výzdobě knih. Vojtěch Klimt prostudoval v archivech a knihovnách stovky dokumentů, dopisů a jiných archiválií. Výsledkem je svazek, který přináší detailní vhled do mimořádně cenné kulturní práce, kterou Krylovi předkové vykonali.   Tomáš Prokůpek: Sekora. Mravenčí a jiné práce (Akropolis, Moravské zemské muzeum 2020) Ondřej Sekora (1899–1967) byl významný ilustrátor a tvůrce dětských knih, jehož nejslavnější hrdiny dodnes zná v podstatě každé malé dítě. Současně zanechal nepřehlédnutelnou stopu v dějinách české žurnalistiky, sportu, divadla, audiovizuálních médií či komiksu a obecně patří k nejzásadnějším tvůrcům domácí populární kultury první poloviny dvacátého století. Tato výpravná monografie je rozdělena do dvanácti kapitol, které detailně zkoumají jednotlivé okruhy Sekorových rozsáhlých tvůrčích aktivit. Díky takto široce pojatému záběru, ale i díky přístupu k Sekorovu aktuálně zpracovanému archivu a spolupráci s řadou institucí, jež mají v držení sekorovské fondy, nabízí publikace mnohem komplexnější pohled na Sekorův život a dílo, než byl v případě tohoto domněle dobře známého tvůrce dosud k dispozici. Monografie je provázena bohatým obrazovým materiálem; reprodukce se dočkalo mnoho originálů a artefaktů, které zatím nebyly širší veřejnosti známy, včetně jeho soukromé malířské tvorby a studijních kreseb. Publikace Ondřej Sekora: Mravenčí a jiné práce vychází u příležitosti stodvacátého výročí tvůrcova narození a zároveň jako doprovod stejnojmenné výstavy připravené Moravským zemským muzeem v Brně.   Radim Husák: Milenec zakletých žen (Větrné mlýny 2019) Sebrané texty Radima Husáka (1974–2007), teplického básníka, performera, hudebníka, prozaika, výrazné postavy alternativní kultury devadesátých a nultých let. Pod různými jmény publikoval v časopisech Host, Clinamen, Pako, Psí víno a Tvar a v severočeských antologiích Pátá Koróna a Kalné vody. V červenci 2007 spáchal sebevraždu. V nakladatelství Větrné mlýny nyní vychází souborná kniha jeho tvorby s názvem Milenec zakletých žen, která sestává ze tří rukopisných sbírek básní, výboru z autorovy beletrie a deníkových záznamů.   Vojtěch Varyš: Na vrcholu zoufalství (Nakladatelství Petr Štengl 2020) Novinář Vojtěch Varyš proslul jako nekompromisní divadelní, kulturní i politický kritik. V pouhých 32 letech spáchal sebevraždu, román Na vrcholu zoufalství vychází posmrtně. – Štěpán Lotrinský, všeobecně přezdívaný Alsas, obráží lokál za lokálem – ve Wartenbergově kolečku, Hranicích oligofrenie nebo U Polského Danzigu se setkává nejen s nejvěrnějším přítelem Schulzem, ale i dalšími figurkami z orloje známých, milenek, akademiků a fašistů. Alkohol v nejroztodivnějších kombinacích teče proudem, o práci se mluvit nesluší a stranou čilého střídání partnerů zůstává jenom „nejnudnější chlápek v okolí“. A přece Alsase vidíme stále častěji usedat ke starému sešitu a číst v něm, že dobrá nálada je pouhý klam a trik… Ukázku z knihy najdete ZDE.   Miřenka Čechová: Baletky (Paseka 2020) Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou, kterou vidí publikum. A pak tu odvrácenou, když zmizí za oponou, předpisový úsměv jim spadne a tvář se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemůžou dýchat pusou. Třeští oči a lapají po dechu. Kdyby baletky někdo takhle nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení. K tomu jsou ale trénované. Tak jako hlavní hrdinka tohohle příběhu. Každý den zažívá baletní dril jako v armádě. Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. A do toho poznává klubový život v Praze. Jsou devadesátá léta, frčí perník a extáze a ona objevuje sex a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. A že její sen stát se baletkou a tančit ve Zlaté kapličce se mění v noční můru. Režisérka a tanečnice Miřenka Čechová vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisků. Její próza je sebeironickým, syrovým a nelítostným obrazem studií na Taneční konzervatoři a pražského života v divokých 90. letech.   Jaroslav Havlíček: Neopatrné panny (čte Martin Čevora, Čti mi! 2020) Soubor povídek Jaroslava Havlíčka, které jsou protkány ponurostí, skepsí a životními prohrami. Detailně vykreslené hrdinky hrají o svůj život se špatnými kartami, které jim byly rozdány. Havlíček není ke svým postavám vůbec milosrdný. Příběhy tak nabízejí autentický pohled na dobu, která je dnes často idealizovaná. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-08-01 14:00:01

Černoška, nebo Indka? Kamala Harris mění rasu podle potřeby, vyčítá jí Trump

Náznaky tu už byly, ale tohle téma naplno odstartoval Donald Trump při diskuzi s černošskými novináři. Tam se otřel právě o původ Kamaly Harris. „Kamalu znám nepřímo hodně dlouho a vždy byla indického původu. Zdůrazňoval se jen její indický původ. Netušil jsem, že je černoška, až do doby před několika lety, kdy se z ní zřejmě jedna stala. Nevím tedy, jestli je Indka, nebo černoška. Respektuji obě cesty, ale ona zřejmě ne. Najednou se z ní stala černoška,“ řekl Trump na pódiu v Chicagu. Bidena k rezignaci donutili sponzoři, Kamala Harris vytáhne na Trumpa obtěžování, říká politolog Číst více Nejdříve Indka, pak černoška Jeho příznivci pak na sociálních sítích začali vytahovat titulky, které ji před lety nazývaly první senátorkou indického původu v Americe, zatímco dnes se mediálně profiluje právě jako první černošská žena, která kandiduje na prezidentku USA. Kamala Harris však obě dvě etnika ve svém rodokmenu má – její matka Shyamala Gopalan Harris pocházela z Indie, zatímco její otec Donald měl jamajské kořeny. Kamala tak má na oba „původy“ plné právo. Trump ale poukazoval na to, že by je neměla měnit podle toho, jak se jí to zrovna hodí. Jeho stoupenci také začali hromadně sdílet rodinnou fotografii Harrisových, na které mají všichni tradiční indické oblečení, spolu s videem, na kterém svůj indický původ Kamala nadšeně potvrzuje. Ostrá reakce Trumpova protikandidátka si však nenechala vzít příležitost a na jeho slova poměrně rázně zareagovala. „Dnes odpoledne Donald Trump hovořil s Národní asociací černošských novinářů. Bylo to stejné, staré představení. Dovolte mi jen říci: Americký lid si zaslouží něco víc, než je rozpolcenost a neúcta Donalda Trumpa,“ napsala si na svůj profil na sociální síti X. Kamala bude bodovat u žen a menšin Rasová otázka je ve Spojených státech prostě pořád aktuální. V rozhovoru, který vedla redakce Čtidoma.cz s politologem Janem Charvátem, na to odborník poukázal, když jmenoval, u jakých typů voličů by mohla Kamala Harris bodovat. „Předpokládá se, že Harris bude bodovat hlavně u žen, mladých lidí a menšin, ty podle všeho dokáže oslovit velmi dobře a její menšinový původ v tom určitě pomáhá,“ řekl Charvát a dodal, že aby oslovila více voličů,  bude zřejmě muset zvolit tradičnějšího viceprezidenta. Trumpa může porazit starý bílý muž. Kamala Harris hledá druhého Bidena Číst více Její parťák bude zřejmě guvernér Objevily se nové spekulace o tom, koho si Kamala Harris vybere. Podle posledních zpráv a kroků, které Harris dělá, by zřejmě mělo jít o některého z guvernérů jednotlivých států – experti tak odvozují z toho, že Kamala chvátá na soukromé sponzory. Ti totiž ze zákona nemohou sponzorovat guvernéry a Harris se tak zřejmě snaží získat peníze, dokud je to možné. Politolog Jan Charvát pro Čtidoma.cz už dříve připustil, že zřejmě půjde o staršího bílého muže, který dokáže oslovit tradičnější voliče demokratů. KAM DÁL: Černochová chce cvičit Ukrajince v Česku, Fialově vládě to zlomí vaz.

Čas načtení: 2024-07-24 07:00:01

Babišovi jsou jeho europoslanci ukradení. Uklidil je do frakce, kde je ani nemusí hlídat, říká politolog

Babišovi bylo jasné, že ho po založení Patriotů izolují. „Je to pro ně samozřejmě prohra, ale je to prohra, která byla očekávaná,“ myslí si politolog o nezvolení Dostálové místopředsedkyní EP. „My sice mluvíme o tom, že je to nová frakce, ale v zásadě je to jen rebrand identity, kdy v podstatě zanikla krajně pravicová frakce a všichni kromě těch největších extremistů se přesunuli do Patriotů,“ říká Charvát. „Mluvilo se o tom celou dobu – Babiš odešel z liberální frakce, která je součástí jádra, a odešel do frakce, o které bylo dopředu jasné, že vliv na fungování Evropy mít nebude,“ má jasno politolog.  Dostálová a funkce místopředsedkyně EP? To by musela mít aspoň 333 hlasů Europoslankyně a jednička hnutí ANO dostala ve volbách 214 hlasů, pro zisk křesla jich potřebovala alespoň 333. Ani jeden z kandidátů nové frakce Patrioti pro Evropu, kam se řadí hnutí ANO, tak nebude mít velké možnosti cokoliv ovlivnit. Podle samotné Dostálové ale budou europoslanci pracovat i z politické izolace beze změny, podle Jana Charváta to ale rozhodně není tak horké. Dostálová: Evropský parlament se chová nedemokraticky. Válek: Ona nechápe demokracii. Tak to je, když ANO prohrává Číst více Renew bylo lepší pro Babišův byznys „Z pohledu fungování Babišova byznysu by dávalo smysl zůstat v Renew (původní frakce hnutí ANO, pozn. red.) a tlačit na to, ať je ten přístup jiný, a určitě by ve změnách dokázal najít spoustu lidí, kteří by se s ním na tom shodli. Tím mohl reálně ovlivnit politiku evropského parlamentu. Teď odešel do frakce, kde tuhle možnost nemá a nikdy mít nebude,“ říká politolog a naznačuje, že Babišův odchod do ústraní mohl ve skutečnosti být záměr. „Jinak to žádný smysl nedává. Ale Babiš nedělá věci, které nedávají smysl,“ říká politolog s tím, že jde o signál do české politiky. Green Deal zdraží benzín o 13 korun. Schválil jej Babiš, teď je proti Číst více Patrioti jsou lepší pro Babišovy voliče Babišovi podle odborníka vychází, že voliči, které chce ještě oslovit, nevnímají Evropu pozitivně. „Já to čtu tak, že to téma kritiky Evropské unie Babiš vypozoroval u lidí, které chce ještě přitáhnout, proto odchod k Patriotům. Kdyby byl mezi těmi, kdo tu Evropu reálně řídí, nikdy by si tyhle voliče nezískal,“ vysvětluje Jan Charvát. Odnesou to europoslanci Otázkou ale zůstává, jak dopadnou Babišovi noví europoslanci. Babiš je podle Charváta nebude mít pevně pod kontrolou jako domácí politiky. „On ví, že tam toho moc dělat nemohou, v té situaci, ve které se teď ocitli. Proto předpokládám, že tam bude jen obecnější dohled,“ říká politolog s tím, že v europarlamentu má Babiš poměrně velký „odpad“ svých tváří. Proč se tomu tak děje a jaká konkrétní jména dost možná z Babišova týmu odejdou jako první, se dočtete v dalším článku. KAM DÁL: Dvojí život nevyléčitelně nemocného Pavla Kříže: V Kanadě bychom ho ani nepoznali

Čas načtení: 2024-08-14 07:00:01

Mocní muži odcházejí od demokratů k Trumpovi. Může mu to ale sebrat voliče

Po změně demokratického kandidáta na amerického prezidenta nabrala volební kampaň ve Spojených státech nečekanou dynamiku. „Dvě stě milionů dolarů, které vybrala, to je obdivuhodný výkon a je to důkaz, že strana se do toho opřela jako celek. Teď se sjednotili, teď našli ten cíl a teď si myslí, že mají lepší pozici než předtím,“ říká o demokratické kandidátce Jan Charvát. A Kamala Harris i přes velmi pozdní start funguje jako magnet nejen na sponzory. „Výzkumy, které teď vyskakují, naznačují, že Harris teď zabrala hodně, a v průzkumech si vede slušně. Jak to dopadne, ale v tenhle moment nikdo nedokáže odhadnout,“ doplňuje politolog z Univerzity Karlovy a říká, že v kampani ještě může přijít mnoho zvratů. Bidena k rezignaci donutili sponzoři, Kamala Harris vytáhne na Trumpa obtěžování, říká politolog Číst více Atentát Trumpa nezměnil Její soupeř Donald Trump dokázal skvěle zužitkovat atentát, který na něj byl spáchán, k tomu, aby ukázal svou lidskou tvář. Následně však velmi přímočaře potvrdil, že příliš změn od něj voliči nemohou čekat ani po zážitku blízkém smrti. „Všichni říkají, že si myslí, že jsem se za ty dva týdny změnil. Že mě to ovlivnilo. Ne, nezměnil jsem se, možná je to ještě horší,“ prohlásil Trump na jedné ze svých tiskovek. Podpora od technologických bossů Trumpovi se však teď dostalo poměrně nečekané pochvaly, která vychází ze Silicon Valley, centra amerického technologického průmyslu. Po výše zmíněném atentátu začal republikánského kandidáta otevřeně podporovat vlastník automobilky Tesla a sociální sítě X (dříve Twitteru) Elon Musk. Ten ale není v posledních týdnech jediný, kdo podpořil Trumpa a změnil tím tábor. Další jména zahrnují významné investory Davida Sackse nebo Petera Thiela, kteří pomalu mění bývalou baštu liberálů na protrumpovské údolí. Odborníci z toho viní hlavně snahu o vyšší zdanění velkých firem a kryptoměn, jak píše CNN. Korporace Trumpovi mohou uškodit Jaký vliv to ale bude mít na Trumpovy voliče? Politolog Jan Charvát je poměrně opatrný. „Ta podpora mu může pomoci, nicméně spíše záleží na tom, jak tohle téma uchopí protistrana. Téma velkých korporací je dlouhodobě hodně významné a část amerických voličů na něj velmi slyší. Pak to snadno uchopí demokraté způsobem ‚podívejte se, tady jsou ty velké zlé korporace a ty všechny stojí za Trumpem, protože on dělá politiku, kterou ony chtějí‘,“ říká odborník a dodává, že právě Trumpova spolupráce s korporacemi by mohla demokratům přinést mnoho voličů.  Trumpa může porazit starý bílý muž. Kamala Harris hledá druhého Bidena Číst více Twitter dříve pomáhal demokratům, teď možná Trumpovi Na druhou stranu Charvát nepopírá, že mít na své straně Elona Muska může pořádně zamíchat kartami. „Jestliže je Musk majitelem Twitteru, což je celosvětově jeden z největších komunikačních kanálů, tak samozřejmě jeho podpora může mít podobu, která se odrazí právě na Twitteru. Tam je obtížně měřitelná, ale zato velmi výrazná,“ uvažuje politolog. To, že Twitter aktivně podporoval příspěvky demokratů v roce 2020 a ti možná díky němu vyhráli volby, je známá věc. To jej ale ještě nevlastnil Elon Musk. Síť, která se po převzetí Muskem přejmenovala na X, by tak teď výrazně mohla pomoci právě Trumpovi. Neřízená střela Donald Trump ale ve své kampani působí spíše jako neřízená střela. „Je celkem zřetelné, že jeho tým se připravoval na souboj s Bidenem, a teď je tam Kamala Harris, která je ve všech ohledech úplně jiná než Biden. Hlavní argumenty se teď obrací proti Trumpovi, je třeba zvolit novou taktiku,“ potvrzuje Charvát. Nezbývá tak než čekat, jaké trumfy týmy obou kandidátů ještě vytáhnou. Jak půjde do tuhého, předpokládá i Charvát, že by Kamala Harris mohla využít své zkušenosti prokurátorky. „V tenhle moment vystoupí její zkušenosti prokurátorky se zaměřením na sexuální delikty, které se v souvislosti s Trumpem samozřejmě skloňují,“ dodává politolog. Americká prezidentská kampaň tak může být ještě zdrojem mnoha překvapení. KAM DÁL: Pár stíhaček Ukrajině válku nevyhraje. Časem by ale mohly znamenat zvrat.

Čas načtení: 2024-08-28 18:52:05

Lidovci bojují o přežití. Politička s nahými fotkami by je mohla zachránit, říká expert

Lidovci v posledních letech rozhodně neprožívají příznivé období. Volební preference se jim s každým průzkumem propadají a rozhodně to nevypadá, že by se podobný trend mohl v dohledné době zvrátit. I samotná strana přiznává, že musí najít způsob, jak se odrazit ode dna. „Něco špatně ve straně určitě je. Ale díru v lodi jsme ještě necharakterizovali," řekl trefně v rozhovoru pro Novinky jeden z možných kandidátů, hejtman Moravskoslezského kraje Jiří Grolich. „My na jižní Moravě žijeme úplně v jiných číslech. Nejsem asi schopen uvažovat o tom, jak stranu zvednout ze dvou až tří procent, my máme na jižní Moravě podle interních dat přes 20 procent," postěžoval si. Z obytňáku na internet. Andrej Babiš změnil taktiku a přestal jezdit za lidmi Číst více Lidovci nemají co nabídnout Dokonale tím ale popsal problém, který Lidovci řeší. Nedostatek mladých voličů a program, který osloví spíše lidi na malých městech a vesnicích, když hlasují o tom, kdo bude rozhodovat v zastupitelstvu. V celostátní politice už KDU-ČSL zbylo jen opravdu tvrdé jádro voličů. „Bude ale hodně záviset na tom, jak moc to jádro vydrží dlouhodobě. Pokud je to skutečně záležitost starší generace na Moravě a ta mladší už je volit nebude, tak do deseti, patnácti let už KDU-ČSL existovat nebude," říká k tomu Jan Charvát, politolog z FSV UK.  Chybí mladí lidé Aby se zvedli ze dna, museli by podle politologa projít velmi výraznou vnitřní obnovou. "Museli by se najít nějací noví, zajímaví lidé, ale ty teď fakt nikde v té straně nevidíme," podotýká politolog. A vidět podle něj musí být i strana v mediálním prostoru, což se lidovcům sice částečně daří, ale rozhodně ne tím způsobem, kterým by sami chtěli. „Většinou jsou vidět, když je nějaký průšvih," říká politolog a vzpomíná nedávnou kauzu, kdy měla právě politička křesťanských demokratů prodávat na internetu své nahé fotky na jedné z placených platforem. I ta by však paradoxně Lidovcům mohla pomoci. Nahá politička by mohla pomoci „To samozřejmě lidi přitáhne a ta debata, kterou kolem toho vede pan pan Zdechovský, je komická, že žena má se svým tělem právo dělat co chce," říká politolog s tím, že s takovým názorem samozřejmě také souzní. „Je to ale komické slyšet od strany, která má problém s LGBT a podobně, to samozřejmě nevyzní úplně dobře," doplňuje. „Z pohledu normálního člověka je vlastně všechno úplně v pořádku a je to milé, jenom vás trochu překvapí, že je to spojený s KDU-ČSL," říká politolog, jedním dechem ale dodává, že ve skutečnosti by to vlastně mohl být pro stranu dobrý start. Fanatický úředník na Slovensku přerušil divadlo. Rozklad demokracie tam bude rychlý, říká expert Číst více „Pokud by dokázali najít nějakou takovou výrazně moderní tvář, která by nebyla v rozporu s tím tvrdým jádrem, tak by samozřejmě zafungovat mohlo a asi nemá smysl si představovat že placené erotické platformy jsou úplně mimo a tvářit se, že to tady není," dodává Charvát s tím, že generace dvacetiletých voličů může podobná témata vnímat úplně jinak. Vzpomíná také, že třeba po skandálu ministra a předsedy lidovců Jurečky, který neodvolal vánoční večírek a se zaměstnanci pařil v době, kdy se střílelo na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, by to straně mohlo přinést alespoň nějaké politické body. To by ale musela překročit svůj vlastní stín. KAM DÁL: Nechtěl cenzurovat, spekuluje Musk o zatčení otce Telegramu. Sám ale na Twitteru nadržuje Trumpovi  

Čas načtení: 2024-09-24 06:00:00

Piráti po odchodu Bartoše: Kdo zachrání stranu před rozpadem a povede ji dál?

Bartošovi zlomila vaz digitalizace stavební řízení, kterou tvoří za pár stovek milionů ač měla stát v podobě, kterou představilo hnutí ANO, dvě miliardy. „V té poslední době nebyl Ivan Bartoš pořádně vidět, od toho momentu, kdy se stal ministrem, se stal tak trochu neviditelným," hodnotí Bartošovo agažmá ve vládě politolog s tím, že předsedovi strany by se to z marketingového pohledu stát nemělo. Pirátům by odchod z vlády do opozice prospěl Číst více Strana může i zaniknout „Měl na ministerstvu těžkou práci, ale nemůže si vybrat jenom jedno - být předsedou nebo ministrem vlády," líčí těžkou pozici teď už bývalého předsedy. „Z pohledu spousty voličů je Pirátská strana primárně spojená s Ivanem Bartošem, takže v momentě, kdy odchází, tak má řada pocit, že ta strana končí," říká politolog a připouští, že do určité míry by to v případě Pirátů mohla být pravda. „Ale automatické to rozhodně není," dodává Charvát. „Teď bude nejvíce záviset na tom, koho si ta strana zvolí. Já si myslím, že to vůbec nebude jednoduché rozhodování," říká.  Lipavský není na řadě, moc mluví Ačkoliv z řady míst zaznělo jméno Jana Lipavského, ten sám se nechal slyšet, že podobné místo pro něj není. „Nemyslím si, že jsem vhodný kandidát na předsedu. Piráti potřebují osobnost, která tu stranu sjednoti. Z určité zkušenosti už vím, že já takovou osobností nejsem," řekl pro iRozhlas. „Nejsem si jistý, jestli by byl reálně dobrým lídrem," naráží charvát na Lipavského nedávný výrok „Musíme se zbavit komoušů a vypnout fórum." Tak by podle něj skutečně sjednocující předseda mluvit neměl. Hřib dokázal v Praze hodně Dalším na seznamu je bývalý pražský primátor Zdeněk Hřib. „Ten je relativně známý, nevím vůbec, zda by o to místo usiloval. Co je bez diskuze je to, že na pražském magistrátu oproti celé řadě dalších ukázal, že dokáže věci řešit a zároveň být obratný politik," říká politolog. „V pozici, kterou si doslova vyboxoval i teď, si podle mě spousta lidí myslí, že je pořád primátor, protože reálný primátor (Bohuslav Svoboda z ODS, pozn. red.) prostě není vidět." Hřib je tak rozhodně jednou z dalších tváří, která by přicházela v úvahu. Další jména Politolog zmiňuje i Janu Michailidu, která se však podle něj v současné debatě vyjádřila, že nepokládá za nejrozumnější, aby na předsednictvo strany odstoupilo. „Takže nevím, zda by do toho šla," říká Charvát. Zmiňuje také Mikuláše Ferjenčíka a ostravskou členku strany Zuzanu Klusovou. Tam se však jejich šance neodvažuje odhadnout přesněji, jen zmiňuje, že rozhodně nejsou velké. „Mohl by to být také prostor pro Lukáše Wagenknechta, ale i další lidi. Tím ale končí výčet mediálně známějších pirátů, kteří mají větší šanci aby oslovili veřejnost," dodává. Politolog mezi kandidáty nezmínil Olgu Richterovou. Ještě nedávno jí byla plná sněmovna, plná televize, plné noviny a dnes jako by neexistovala. Přitom se považovala za reprezentantku pirátských hodnot v sociální oblsti. Otázkou ale je, jaké vlastně piráti mají hodnoty. Dalších 300 milionů korun navíc a digitální stavební řízení bez chyb až začátkem roku 2026 Číst více Piráti dusí nové tváře Podle politologa to ukazuje na problém českých stran: velmi malý počet členů, ze kterých by mohly vybírat a také neochota vedení, které nechce „nechat vyrůst" nové kádry a tváře, dokud nezjistí, jako Piráti teď, že prostě nemají žádné krajské lídry. „Úspěšní byli jen v Plzni a co vím, tak tam je ta strana také ostře rozdělená," dodává Charvát. Boj o předsedu Pirátů tak podle něj může ještě být pořádným překvapením.

Čas načtení: 2024-07-29 06:01:01

Z nepřátel parťáci: J. D. Vance kdysi Trumpa nazval americkým Hitlerem. Dnes je to sňatek z rozumu, říká politolog

James David Vance na první pohled působí jako ztělesnění amerického snu. Narodil se ve státě Ohio ve složitých poměrech, většinu dětství jej vychovávali jeho prarodiče, kteří pro něj byli spíše rodiči, a převzal od nich i své současné příjmení. O svém mládí napsal knihu Americká elegie, která se stala světovým bestsellerem. Přibližovala vývoj v americké nižší třídě a osvětlovala, proč se k moci dostal právě Donald Trump. Putin vyhlíží vítězství Trumpa. Katastrofa pro Ukrajinu, problémy pro Evropu Číst více Velký kritik Trumpa V té době se k Trumpovi vyjadřoval velmi kriticky. V článku pro The Atlantic v roce 2016 přirovnal Trumpův vliv v Americe k heroinu, ve své úvaze o amerických prezidentech dokonce v soukromé konverzaci se známým prohlásil: „Rozhoduji se mezi tím, jestli je Trump cynický kretén jako Nixon, který by nebyl tak špatný, nebo jestli je to americký Hitler,“ napsal podle Reuters do soukromé a později zveřejněné konverzace Vance. Jeho mluvčí později nepopřela, že to napsal, nicméně prohlásila, že tyto názory už Vance opustil.  Obrat o 180 stupňů? Jak se z otevřeného nepřátelství vůči Trumpovi stal jeho volbou pro viceprezidenta? „Jestli to správně chápu, tak v případě Vance jde o to, že si vybírá tu skupinu uvnitř republikánské strany, která Vance prosazuje, není to otázka toho, že by se Donald Trump teď rozmyslel, že Vance je v pohodě, ale tohle je ryze strategické rozhodnutí,“ říká politolog Jan Charvát na dotaz redakce Čtidoma.cz. „Patrně tu skupinu kolem Vance prostě Trump vnímá jako jemu loajálnější,“ doplňuje. Žádné velké smíření se tedy nekoná. Bidena k rezignaci donutili sponzoři, Kamala Harris vytáhne na Trumpa obtěžování, říká politolog Číst více Sňatek z rozumu „Vance velmi razantně prosazovaly všechny skupiny, které se pohybují u pravého okraje republikánského spektra a mnohdy už i za ním, takže to vnímám i jako ústupek těmto lidem. Pro ty je Vance naprosto klíčovou postavou,“ říká Charvát. Má to podle něj hned několik důvodů. „Vance je zástupce izolacionismu a razantnějšího pohledu vůči Evropě nebo válce na Ukrajině, než má samotný Trump,“ přibližuje politolog, proč má čtyřicetiletý Vance tak rozsáhlou podporu mezi republikány. Jak nominaci viceprezidenta mohlo ovlivnit to, že Vance paradoxně pojí přátelství s Trumpovým synem Donaldem juniorem? „Může to hrát jistou roli, ale myslím, že mnohem důležitější je ta skupina donorů, která stojí za Vancem a která je pro Trumpa podstatná,“ uzavírá politolog. Bude tedy velmi zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet cesta jednoho z nejmladších kandidátů na amerického viceprezidenta v historii.

Čas načtení: 2024-07-30 08:00:01

Kvůli průšvihu se stavbami může Bartoš skončit a Piráti vyletět z vlády

Systém stavebních řízení stále nefunguje správně, a to ani téměř měsíc po jeho spuštění. Shodují se na tom úředníci ze stavebních úřadů, architekti a žadatelé o stavební povolení a přiznávají to i představitelé ministerstva včetně Bartoše. Náš podrobný článek o kritice nového systému a mlčení Ministerstva pro místní rozvoj najdete zde. Piráti mají problém Pro Piráty to nevěstí nic dobrého, řekl redakci Čtidoma.cz politolog Karel Komínek z Institutu politického marketingu. Také připustil, že by to nejen mohlo stát Bartoše ministerské křeslo, ale důsledky by případně dopadly na celou Pirátskou stranu. „V extrémním případě určitě ano, zejména s ohledem na to, že když vyhodíte takhle malou stranu z vládní koalice, tak se nic nestane s vládní většinou,“ řekl Komínek s tím, že start systému šel rozhodně přichystat lépe. Stavební úřady ovládá chaos, nový systém nefunguje. Bartošovo ministerstvo mlčí Číst více Přijde Bartoš o místo šéfa? Jan Charvát, politolog z Univerzity Karlovy, naopak upozorňuje, že pro Bartoše by to mohlo mít důsledky i uvnitř Pirátské strany. „Umím si představit, že to může vést ke zhoršení pozice Ivana Bartoše v čele strany. Ta strana se vnitřně trochu pere a může to posílit skupiny, které chtějí, aby Bartoš z čela strany odešel,“ říká politolog a poukazuje na nepříliš lichotivý výsledek Pirátů ve volbách. „Ta strana v podstatě prohrála volby a bývá zvykem, že předsedové v tenhle moment odcházejí. To se u Pirátů nestalo, otázkou však je, jestli si lidé umí představit Piráty bez Bartoše. Bartoš teď není moc vidět, mnohem více je vidět Lipavský a možná teď dokonce i ostatní lidé z europarlamentu. A Bartoš byl upozaděný,“ glosuje Charvát. A politika podle něj potřebuje, aby byl člověk vidět. Michailidu nemá šanci Velkou šanci ale nedává takzvanému levicovému křídlu, jehož představitelkou je třeba Bartošova protikandidátka na předsedkyni Jana Michailidu. „V tom křídle je hodně lidí, kteří berou Pirátskou stranu hodně aktivisticky, v politice by ale s takovým jednáním úplně daleko nedošli. Je evidentní, že jsou tam nějaké spory, ale tu stranu volí široké spektrum lidí. V momentě, kdy by odešel Bartoš a místo něj byla předsedkyní Jana Michailidu, znamenalo by to ztrátu voličů,“ říká Charvát a upozorňuje, že taková situace je ale téměř nereálná. Stavíte? Máte smůlu, Bartošův systém stavebního řízení nefunguje. Dle politologa ho to může stát křeslo Číst více Bartoš měl přiznat chybu Karel Komínek říká, že celé situaci by šlo předejít, kdyby se ministerstvo k nefungujícímu systému postavilo čelem. „Měli se připravit na všechny scénáře včetně téhle situace,“ dodává a zdůrazňuje věci, které by měl Bartoš a jeho lidé jasně deklarovat: „Víme o problému, máme tohle jasné řešení a tady máte časový rozvrh, ve kterém to budeme realizovat,“ shrnuje politický marketér ideální postup v takové situaci. Zvláště když indicie o ne zrovna ideální funkčnosti stavebních řízení přicházely už dříve. KAM DÁL: Z nepřátel parťáci: J. D. Vance kdysi Trumpa nazval americkým Hitlerem. Dnes je to sňatek z rozumu, říká politolog.

Čas načtení: 2024-08-04 08:00:01

Budoucnost Miroslava Kalouska: Mohl by být i prezident, říká expert

Ačkoliv Miroslav Kalousek je mimo aktivní politiku už přes tři roky, podle jeho účtů na sociálních sítích a průběžných vyjádření k různým krokům vlády se to člověku tak nejeví. Střídavě tepe vládu a opozici, naposledy se ohrazoval proti vládním slibům, že zastaví zadlužování země, což se podle něj vůbec neděje. Už v našem minulém článku politolog Charvát naznačil, že za tím může být snaha o založení nové strany. Kalousek: Zeman se chce zalíbit Rusku, názorové obraty premiéra nám ubližují Číst více Neřekl poslední slovo „Vždycky se mluvilo o tom, že minimálně Miroslav Kalousek sám není přesvědčený o tom, že by v politice řekl poslední slovo,“ popisuje svůj názor na Kalouskovo jednání Charvát. „Možná si vytváří nějaký prostor, aby mohl vstoupit ještě někdy do nějakého většího volebního klání, ať už to bude v europarlamentu, nebo to bude někde jinde,“ říká politolog, ale zároveň naznačuje, že Kalousek to nebude mít úplně jednoduché. Za všechno může Kalousek „Ta jeho pozice je složitá v tom, že pro mnoho lidí představuje zkratku toho, proč je ten systém špatně a proč nefunguje. Zkrátka za všechno může Kalousek. Tak to opravdu reálně řada lidí má,“ podotýká odborník. „Když bude mimo tu velkou politiku delší dobu a lidé si ho budou spojovat s tím, že umí dobře kritizovat jak pravici, tak levici, tak po určité době volič zapomíná,“ říká Charvát. „Lidé nezapomínají, voliči překvapivě ano,“ dodává s úsměvem. Babiš oblékl olympijský dres a kritizoval „chudý“ sport. Vládě dává za příklad kolabující Maďarsko Číst více „Může se tedy stát, že se za pár let ukáže, že tu je voličský prostor, aby prostě byl Kalousek zvolen do nějaké zajímavé funkce. To si umím představit velmi dobře,“ vysvětluje politolog, nicméně podotýká, že Kalousek je člověk, kterého ta politika zajímá, baví a chce se k ní vyjadřovat. Takže podle Charváta není vyloučeno, že se žádná politická kariéra konat nebude. Mohl by zkusit prezidenta Je tedy možné, že si Kalousek prostě jen nemůže pomoci a vyjadřuje se k politice, nebo může mít konkrétní plán návratu do politiky? „On je zkušený politik, to znamená, že to vlastně může být obojí. Dělá to, co ho baví, a zároveň ví, že to může mít pozitivní efekt na lidi a že v nějakém časovém horizontu se mu může podařit prolomit tu představu, že za všechno může. Pokud se to stane, může se mu otevřít prostor třeba ke kandidatuře na prezidenta,“ uvádí Charvát. „Pokud ne, tak prostě bude dál dělat, co ho baví, a bude mluvit o politice. Z jeho strany je to v podstatě win-win,“ uzavírá politolog. KAM DÁL: Nejmocnější romský mafián devadesátek příliš rozumu nepobral. Přesto objevil Mrázka a dotáhl to daleko.

Čas načtení: 2024-08-20 07:00:01

Trump je prostě divný. Kamala Harris pochopila, že na něj musí použít jeho vlastní zbraně

„Donald Trump a jeho parťák o mně říkají spoustu věcí,“ řekla Kamala Harris na jednom ze svých předvolebních mítinků a pokračovala vyjádřením, které dost možná v politické kampani demokratů bude znamenat převrat. „Ale nevšimli jste si, že některé věci, které dělají, jsou prostě divné?“ položila svým podporovatelům řečnickou otázku. A vznikla fráze, která se možná stane v nadcházejících volbách naprosto zásadní. A zasloužil se o to i Donald Trump, který soupeřčinu poznámku nenechal bez povšimnutí. Trump nepřekročil vlastní stín: V rozhovoru s Elonem Muskem chválil Putina i Kim Čong-una Číst více Hysterická reakce Trumpa „Oni jsou ti divní,“ reagoval Trump v jednom z rozhlasových rozhovorů. „Pokud jste ji někdy viděli s tím jejím smíchem a vším ostatním, to je divné. Nikdo mě nikdy nenazval divným. Jsem spousta věcí, ale ne divný. A JD (J. D. Vance, Trumpův kandidát na viceprezidenta, pozn. red.) vůbec není divný. Oni jsou,“ zněla Trumpova reakce. Jak se zdá, jediné slovíčko, které nemá jasný význam, zatím Trumpa zasáhlo více než všechny projevy Kamaly Harris dohromady. Demokraté uhodili hřebík na hlavičku Všiml si toho i politolog Jan Charvát, se kterým redakce Čtidoma.cz o situaci nejen v USA pravidelně mluví. „Dlouho to vypadalo, že demokraté nemají proti Trumpovi žádnou verbální schopnost se bránit, neumí přitáhnout pozornost. A pak se objevil ten magický termín ‚weird‘. A najednou to zarezonovalo a celá řada republikánů je uražená a rozčílená tímto jediným slovem,“ říká Charvát a podotýká, že mnozí z nich se chovají přesně jako pomyslné sněhové vločky, jejichž vlastnosti tak rádi kritizují u svých protivníků. Kampaň není vždy fér „Nejde přitom vůbec o útočné slovo, to není urážka. To je prostě jen takovou slovní hříčkou. Uděláme si z nich legraci,“ říká politolog. „Nevím, jestli tohle bude fungovat do konce volebního boje, ale je to obrovská trefa. Reálně je to tak, že každá strana, ať už je jakákoliv, má svoje slabé místo. A jde o to, jestli je dokážete najít a pak jestli je chcete a dokážete využít,“ uvádí expert s tím, že demokrati to doteď buď neuměli, nebo to nedokázali správně využít. Teď je však všechno jinak. „Je velký rozdíl, jestli má někdo slabé místo, protože se ukáže, že podváděl ve volbách, nebo protože má nepřiznané peníze anebo jestli přijdete s tím, že tenhle politik je gay a vy nechcete, aby vás gayové zastupovali. Obojí můžete využít a obojí může zafungovat. Ale to první je fér a to druhé není. Donald Trump fér nehraje a teď se hrozně vzteká, že proti němu někdo bojuje jeho vlastními zbraněmi,“ upozorňuje politolog a podotýká, že kalibr, se kterým udeřila Harris, však ještě není zdaleka tak těžký jako ten Trumpův. Černoška, nebo Indka? Kamala Harris mění rasu podle potřeby, vyčítá jí Trump Číst více Odvolání Bidena Trumpa nepříjemně překvapilo „Řeknete si ano, je to trošku zesměšňující, ale není to sprostý útok. Není to lež. Neříká to nic o jeho politice, ale zabralo to. Otázkou je, zda se tahle rétorika podaří demokratům udržet až do konce, protože to časem otupí. Bude to fungovat tak, že Kamala a její viceprezident budou pro Američany přitažliví? Těžko říct,“ dodává Charvát a říká, že v současnosti to působí tak, že Trump příliš neví, co v kampani dělat, a odvolání Joea Bidena z kandidatury byla pro něj velká rána. „Byl připraven na Bidena a teď je tam někdo úplně jiný. Je to žena, je mladší a pochází z menšin. Nic z toho pro Bidena neplatilo,“ upřesňuje politolog a dodává, že s viceprezidentem Timem Walzem, podle něj skvěle zvoleným, by Harris mohla oslovit i tradičnější, většinové voliče. Boj o americké prezidentské křeslo naplno vypukne 5. listopadu. První živá televizní debata mezi Donaldem Trumpem a Kamalou Harris se odehraje 10. září.  KAM DÁL: Dominik Duka přirovnal olympiádu k nacistické propagandě. Putinův srp a kladivo mu ale nevadily.

Čas načtení: 2024-04-14 11:32:42

Ruský politolog by chtěl získat do ruského impéria tři americké státy a vyčistit dvě země NATO

Rusko - V nedávném vystoupení v ruské státní televizi ruský politolog Sergej Mikhejev navrhl, aby se „impérium“, tedy Rusko rozrostlo a zahrnovalo tři americké státy, píše deník Newsweek. The post Ruský politolog by chtěl získat do ruského impéria tři americké státy a vyčistit dvě země NATO first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-07-09 06:00:01

Babiš sází na vítězství Trumpa. Tak je patriot pro Evropu

„Evropa je pro Babiše a jeho business důležitá a možná je důležitá i pro jeho osobní uspokojení, pro potřebu být důležitý a oceněný,“ uvažuje politolog Charvát. Řepka patří do nafty a dotace do Agrofertu! Pravidla hry se ale tvoří v Evropě Jeden z nejvýdělečnějších podniků Andreje Babiše vyrábí biosložku do paliv. Jde o lovosický Preol a biosložku první generace. Neméně důležité jsou dotace, v roce 2021 získal systém Agrofertu přes 2,2 miliardy korun a podniky zaplatily jen přes 1,3 milardy korun na daních.   Vedle toho je pro Andreje Babiše podle politologa Charváta velmi důležité, jak je vnímán a oceňován. Vzpomeňme si na jeho návštěvu u Emmanuela Macrona před prezidentskou volbou.  Shrnutí, proč musí být Babiš v Evropě vidět:  Řepka a pravidla pro ekologizaci paliv Dotace pro zemědělské a výrobní podniky Osobní ohodnocení Pravidla a parametry pro paliva se stanovují v Bruselu a zatím je představa o biosložce v palivu rozdílná. I v Česku je k řepce jasná alternativa k první generaci biosložky druhá generace. A vláda odsouhlasila konec povinnosti přimíchávání, praxe je však stále jiná a Babišův Preol vydělává dál. Stejně tak je to s dotacemi, i o jejich struktuře rozhoduje Brusel, a ne česká vláda.  Patrioti pro Evropu a s kým si podá americký prezident ruku Trump má zásadní šanci získat úřad, to není nic nového. Politolog Charvát ukazuje na spřízněnost smýšlení krajní pravice propojené s businessem a uvažování Donalda Trumpa. Důležitým mužem je podporovatel Trumpa, vlivný moderátor Tucker Carlson, který svoji show Tucker Carlson Tonight dokonce vysílal z Budapešti s tím, že premiér Orbán „odmítá dogmata neoliberalismu“ a že v Maďarsku je větší svoboda projevu než v Americe. Nová evropská frakce, v čele s Orbánem (a Andrejem Babišem), tak může být tou, která bude pro Trumpa přirozeným spojencem. Zjednodušeně: Patrioti sází na to, že vyhraje Trump, a právě s nimi si podá ruku jako s prvními. Jde o vliv. Čemu vlastně Babiš věří? Radikalizoval se? Pragmatik lovící voliče „Babiš ví, kde se pohybují jeho voliči, a ví, ke komu mluvit a jak mluvit. Rozumí výsledkům průzkumů a trendům a vidí, že Macron půjde dolů a s ním Renew,“ říká politolog Charvát. Přitom se ještě chlubil, že má číslo na Macrona a byl u něho před prezidentskou volbou. Nejspíš nejde o radikalizaci, ale o pragmatismus a zachycení trendu. Opět na poslední chvíli, „jeho europoslanci“ v čele s Dostálovou hasili rozpory a doposud ušlapávali cestičku v Renew. Není to poprvé, co se Babiš odněkud vrátil a věci jsou jinak, a členové ANO to znají. KAM DÁL: Viktor Orbán, diktát nové doby. Z levicového liberála se stal nacionalistický populista.

Čas načtení: 2024-07-14 12:15:01

Ruský politolog varuje: Svět se ocitl na okraji propasti

Přední Ruský politolog varoval, že Západ se může ocitnout na pokraji neuváženého jednání, protože v důsledku Ukrajinsko-Ruského konfliktu se jeho vliv zmenšuje. Ředitel Institutu světové ekonomiky a mezinárodních vztahů Ruské akademie věd Alexandr Dynkin tento týden v rámci diskuse u… The post Ruský politolog varuje: Svět se ocitl na okraji propasti first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2024-07-30 06:01:01

Trumpa může porazit starý bílý muž. Kamala Harris hledá druhého Bidena

Nová kandidátka na americkou prezidentku rozjela kampaň naplno. A rozjeli se i sponzoři, kteří zřejmě vycítili šanci, kterou Kamala Harris představuje. „Ta nejistota kolem volby Bidena a to, zda je dobrý nápad, aby do druhé volby šel, demokraty svým způsobem paralyzovaly,“ myslí si Jan Charvát s tím, že v momentě, kdy se situace vyjasnila a Biden odstoupil, chytila demokratická kampaň druhý dech. „Dvě stě milionů dolarů, které vybrala, to je obdivuhodný výkon a je to důkaz, že strana se do toho opřela jako celek. Teď se sjednotili, teď našli ten cíl a teď si myslí, že mají lepší pozici než předtím,“ říká politolog s tím, že teď se ale také budou muset pořádně snažit. Bůh si vybral Trumpa a ten míří do Bílého domu. Evropu a Ukrajinu čekají těžké časy, říká generál Šedivý Číst více Trump si vybral rozumem Úspěch totiž bude hodně záviset i na tom, jakého si vybere viceprezidenta. Její soupeř, Donald Trump, si za viceprezidenta vybral J. D. Vance, který prosazuje konzervativnější názory než Trump samotný, a podle politologových dřívějších slov je to hlavně ústupek sponzorům. „Z mého pohledu by bylo velmi logické, aby si vybrala někoho tradičnějšího. Kamala Harris je často interpretovaná jako výrazně levicová, v jejím případě by tedy bylo logické, aby si vybrala někoho s centristickou pověstí. Aby byl přijatelný pro většinového voliče,“ říká politolog. Kamala a Joe byli ideální dvojka Klidně se tak může stát, že vedle Kamaly Harris stane kandidát, který bude její jakousi protiváhou. „Joe Biden a Kamala Harris vytvářeli vlastně dobrou dvojici. Nabízeli čistě na pohled velmi široké spektrum. Od toho velmi umírněného Bidena, který byl v některých ohledech dokonce bližší republikánům, k té, dejme tomu, levicovější Kamale. Staršího bílého muže a mladší ženu z menšin,“ zdůrazňuje dále expert a na jednoduše položenou otázku, zda by Kamale Harris mohl pomoci starý bílý muž jako parťák, odpovídá kladně. „Takhle to funguje mechanicky. Všechno záleží na tom, jak se jim to podaří uchopit v kampani,“ dodává. Bidena k rezignaci donutili sponzoři, Kamala Harris vytáhne na Trumpa obtěžování, říká politolog Číst více Bude se ohlížet na sponzory Otázkou také zůstává to, co už jsme s politologem probírali v případě Trumpa a co se v americké kampani nesmí podceňovat: sponzoři. Částka, kterou Harris vybrala, je sice pěkná, kampaň ale bude velmi drahá a ona potřebuje stálé, velké sponzory. „Tam mohou být tlaky, které my nevidíme, a ona může nakonec zvolit někoho, kdo navenek nebude nejlepší volba, ale bude pro ni důležitý z pohledu té mocenské pozice uvnitř demokratické strany,“ upozorňuje Charvát.  Nahrát by demokratům také mohlo to, že Trumpova volba viceprezidenta J. D. Vance je z některých pohledů nelogická, protože opomíjí právě umírněnější voliče republikánů, pro které už Trumpova politika byla na hranici únosnosti. „Jsou tu samozřejmě i hlasy republikánů, kteří chtěli volit Nikki Haley (soupeřka J. D. Vance v duelu o viceprezidenta, pozn. red.), tak jim v tom případě dává větší smysl volit demokraty a Kamalu Harris,“ říká Charvát. KAM DÁL: Ivana Gottová zůstane bydlet na Bertramce? Otevření manželova muzea už odložila.

Čas načtení: 2024-07-31 06:00:01

Černochová chce cvičit Ukrajince v Česku, Fialově vládě to zlomí vaz

Ukrajina by mohla získat desetitisíce bojeschopných mužů. Řeč je o programu, do kterého se mohou zapojit hlavně ukrajinští uprchlíci před válkou v bojeschopném věku. V Polsku zřídili speciální ukrajinskou legii, kam dobrovolně vstupují uprchlíci. Ti dostávají polský výcvik, ale následně nastupují do ukrajinské armády. Když si svoje odslouží, mohou se vrátit zpět do Polska, kde často žijí jejich rodiny. Do legie se podle informací deníku Kyiv Independent přihlásilo několik tisíc lidí. Černochová má plán „Považuji za dobrý přístup ten polský, s legiemi,“ říká k plánu česká ministryně obrany Jana Černochová. „Určitě celá řada ukrajinských občanů chce pomáhat své zemi, ale úplně se jim nechce vracet na Ukrajinu, kde nevědí, co by je čekalo. Kdežto tady, i s některými známými, kde by byli součástí týmů, si myslím, že by to dávalo smysl,“ prohlásila v pořadu Interview ČT24. Ministerstvo obrany pak potvrdilo, že polskou smlouvu prozkoumá pro případné použití v Česku. Lotyši staví zátarasy na hranicích s Ruskem. Ukazují, že se budou Putinovi bránit Číst více Plán neprojde, říká expert O mnoho složitější je však politická rovina celého plánu, jak potvrzuje politolog Jan Charvát. Pro vládu Petra Fialy by totiž mohla znamenat doslova katastrofu. „Zatímco v Polsku mají po volbách, tak my máme před volbami,“ shrnuje jednou větou celý problém. „Kdyby to dokázali zorganizovat bleskurychle, tak by to mohli zkusit. Ale i vládě musí být jasné, že tohle by byl velký náboj pro opozici, která by se do toho okamžitě zahryzla,“ vysvětluje. Vojáci důležitější než tanky a rakety „Je to určitě logické a pochopitelné, souvisí to s tou debatou, že Ukrajina prostě nemá dostatek vojáků, že spousta lidí odešla, že v uprchlických vlnách bylo mnoho bojeschopných mužů. A spoustu z nich tu žilo i před válkou. Ne všichni se na tu Ukrajinu vrátili, ne všichni vstoupili do obranných složek a teď se to řeší napříč Evropou,“ doplňuje Charvát a říká, že by to mohlo být přesně doplnění lidí, které Ukrajina při obraně proti ruskému agresorovi potřebuje. „Možná by to bylo důležitější než to, že tam posíláme tanky a rakety,“ glosuje politolog. Putin se bojí spát ve svém luxusním sídle v Soči. Na noc utíká do pevnosti Valdaj Číst více Násilné vracení Ukrajinců nemá smysl Podle Charváta je také samozřejmé, že mnoho lidí, kteří z Ukrajiny odešli, tady zůstane. Zvláště pak ti, kteří přišli na Ukrajině o všechno a tady se byli schopni uchytit na pracovním trhu. Důležité ale teď je, aby se ti, kdo mohou, vrátili bojovat. „Můžeme to zkusit po zlém, násilím, ale je jasné, že lidé, které přivezete na Ukrajinu v dobytčácích, dobrou armádu prostě a jednoduše nevybudují, a Ukrajina nebojuje jako Rusko, takže živé vlny nezkušených branců jsou jí na nic,“ uzavírá Charvát. Plán na výcvik Ukrajinců v Česku tak možná narazí na nepřekonatelné politické překážky. KAM DÁL: Z nepřátel parťáci: J. D. Vance kdysi Trumpa nazval americkým Hitlerem. Dnes je to sňatek z rozumu, říká politolog.

Čas načtení: 2024-08-01 06:00:02

Kamala Harris bojuje s image osamělé kočičí dámy, Trumpa atentát vůbec nezměnil

S odstoupením Joea Bidena vypadlo Trumpovi a jeho volebnímu týmu jedno z hlavních témat – věk jeho protikandidáta. Osmasedmdesátiletý Trump je teď výrazně starší, a tak rétorika, kterou ještě před několika týdny dokola opakoval, zmizela jako pára nad hrncem. „Je celkem zřetelné, že jeho tým se připravoval na souboj s Bidenem, a teď je tam Kamala Harris, která je ve všech ohledech úplně jiná než Biden. Hlavní argumenty se teď obrací proti Trumpovi, je třeba zvolit novou taktiku,“ říká Jan Charvát, politolog z Univerzity Karlovy. U Trumpa nic nového Spekulovalo se také o tom, jak moc Trumpa atentát změní. Trump na tuhle otázku odpověděl sám na jednom ze svých setkání s voliči. „Všichni říkají, že si myslí, že jsem se za ty dva týdny změnil. Že mě to ovlivnilo. Ne, nezměnil jsem se, možná je to ještě horší,“ zodpověděl Trump tuto mnohokrát probíranou otázku. To potvrzuje i Charvát: „Myslím si, že tam se moc nezmění a pojede pořád to svoje. Trump sám je improvizátor a střílí, co jej napadne,“ říká politolog. Kvůli průšvihu se stavbami může Bartoš skončit a Piráti vyletět z vlády Číst více Argument bezdětností Jedno z hlavních témat, která republikáni ve vztahu ke Kamale Harris velmi často používají, je argument, že nemá vlastní děti. Kromě Trumpa o něm mluvil třeba i kandidát na viceprezidenta J. D. Vance, který už dříve o Kamale prohlásil, že patří ke skupině „bezdětných kočičích dam, které chtějí, aby se zbytek země cítil také špatně“. Teď se svoje výroky sice snaží mírnit, nicméně podobná rétorika přichází i od ostatních republikánských politiků. Kamala Harris sice nemá vlastní děti, vychovává ale dvě dcery svého manžela. „To je linie, kterou velmi dobře známe z Evropy – Macron nemá děti, Merkelová nemá děti. To v těch konzervativních skupinách bylo vždy silné téma a vždy rezonovalo,“ říká k argumentu rodičovství Jan Charvát. Otázkou však je, zda taková rétorika bude účinná. „Výzkumy, které teď vyskakujou, naznačují, že Harris teď zabrala hodně a v průzkumech si vede slušně, jak to dopadne, ale v tenhle moment nikdo nedokáže odhadnout,“ dodává a říká, že v kampani ještě může přijít mnoho zvratů. Trumpa může porazit starý bílý muž. Kamala Harris hledá druhého Bidena Číst více Vítězství nemá jisté nikdo „Spousta lidí říkalo, že Trumpovi to ten atentát vyhrál, že už nemůže prohrát. Tak to teď rozhodně nevypadá. Volby ještě nejsou, je to ještě pár měsíců, a teď nikdo nemá žádnou jistotu. Demokrati si pomohli ne nutně v tom, že Kamala Harris je lepší kandidát, Bidena určitě znalo více lidí. V tenhle moment je pro demokraty důležité, že se na kandidátce shodli a že se na tom chtějí podílet,“ doplňuje politolog. Američtí voliči o novém prezidentovi rozhodují pátého listopadu a do té doby se může odehrát ještě mnoho překvapivých událostí. KAM DÁL: Kvůli průšvihu se stavbami může Bartoš skončit a Piráti vyletět z vlády.

Čas načtení: 2024-08-09 06:30:01

Pirátům by odchod z vlády do opozice prospěl

O hypotetickém odchodu Pirátů se začalo mluvit hlavně v souvislosti s nepříliš zvládnutým systémem stavebních řízení, který má na starosti ministr pro místní rozvoj a předseda strany Ivan Bartoš. Ten má čas systém zprovoznit do konce prázdnin, pak se podle vyjádření koaličních partnerů začne řešit nejen jeho budoucnost ve vládě, ale také osud Pirátů ve vládní koalici. Odchod jako příležitost „Piráti by ve vládě být nemuseli, ale jediný, komu to pomůže, jsou Piráti,“ odpovídá s úsměvem politolog Jan Charvát z Univerzity Karlovy. „Nemyslím si vůbec, že by to pomohlo jejich koaličním partnerům. Ty ostatní strany by byly dále zodpovědné za vládu,“ doplňuje a nastiňuje situaci, ve které by odchod z pětikoaliční vlády mohl pirátům pomoci. Kvůli průšvihu se stavbami může Bartoš skončit a Piráti vyletět z vlády Číst více Piráti jako rozumná opozice „Pokud by ten odchod byli Piráti schopni zvládnout dobře, tak šance na to, že si polepší, je velká. Když odejdou, tak vláda nepadne, oni jsou jen čtyři. Pokud by dokázali být opozicí, která je systémová, a ne antisystémová jako SPD nebo částečně ANO, tak by mohli spoustu lidí, kteří jsou na vládu naštvaní, přitáhnout k sobě. Jestli to zvládnou, to je věc druhá,“ komentuje politolog situaci ve vládě, kde ze sto osmi hlasů mají zástupci Pirátské strany pouhé čtyři mandáty. Koalice by tak stále měla relativně pohodlnou většinu sto čtyř hlasů, ke které se v poslední době často přidává Ivo Vondrák, odpadlík z Babišova hnutí ANO. „Od začátku, co se Piráti do vlády dostali, se mluvilo o tom, že je tu velká šance na to, že z té vlády zase odejdou. Vládu nepotopí a zároveň jim to umožní být v postavení opravdu reálné opozice, nebýt zodpovědný za to, s čím ve vládě sami nesouhlasí,“ upřesňuje Charvát. „Smysl by to pro ně určitě dávalo,“ dodává. Odchod by nesvědčil ani ostatním stranám „Když vyhodíte takhle malou stranu z vládní koalice, tak se nic nestane s tou vládní většinou. Takže v tomto ohledu to pro Piráty určitě ohrožení je,“ říká Karel Komínek z Institutu politického marketingu. Nicméně nepředpokládá, že by Piráty chtěl někdo před volbami vyhazovat z vlády. „Nemyslím si, že by teď měl někdo chuť destabilizovat vládní koalici, protože ani k voličům ostatních stran to není úplně pozitivní signál. Blíží se také krajské volby, a i když se primárně o vládní koalici nehlasuje, celostátní politika se do výsledku takových voleb podle průzkumů promítá,“ doplňuje analytik.   Babišovi jsou jeho europoslanci ukradení. Uklidil je do frakce, kde je ani nemusí hlídat, říká politolog Číst více Ideální čas bude po volbách Ze slov obou odborníků tedy vyplývá, že pokud by se ve vládě měly odehrát zásadní změny, nejvhodnější čas na ně nastane po volbách do krajských zastupitelstev a Senátu, které se konají na konci září. Do té doby by podle obou analytiků byly jakékoliv změny ve složení vlády spíše její oslabování. Pokud ale Ivan Bartoš, který nemá po nepřesvědčivém výsledku v eurovolbách ve straně příliš silnou pozici, bude nucen odstoupit kvůli výše zmíněnému nefunkčnímu stavebnímu řízení, je možné, že to spustí celostranickou lavinu, která už nepůjde zastavit. Ta by mohla znamenat konec Pirátů v celostátní politice. KAM DÁL: Orbán už musel začít splácet dluhy Putinovi. Evropa bude chtít Maďarsko odříznout.

Čas načtení: 2024-08-15 07:00:01

Pro Rusko jsme všichni nepřátelé. Kdy a jak skončí válka, musí určit Ukrajina, ne Západ

O ukrajinském vpádu do Ruska jsme mluvili už s analytikem Jiřím Vojáčkem, jehož názor si můžete přečíst v jednom z našich předchozích článků. Podle Vojáčka jsou ukrajinské kroky hlavně signálem na Západ, aby země ukázala, že její síly nejsou zdaleka vyčerpané. Politolog Jan Charvát se s Vojáčkem v zásadě shoduje a upřesňuje, co by podle jeho názoru měla Evropa bránící se Ukrajině umožnit, aby ruská agrese co nejrychleji skončila. Pár stíhaček Ukrajině válku nevyhraje. Časem by ale mohly znamenat zvrat Číst více Přirovnání ke Koreji „Je asi dobré říci, že když dochází k politickým aktivitám, a válka prostě takovou aktivitou je, tak většinou to není tak, že to má jeden jediný důvod. Nejsem sice specialista na válčení, ale beru to jako snahu Ukrajiny udělat něco, co její soupeř, tedy Rusko, prostě nečekal,“ říká politolog a dodává, že existuje mnoho případů, kdy podobné kroky pomohly zemím zvrátit vývoj války. „Nejznámějším případem je asi válka v Koreji, kdy až překvapivá americká invaze na sever země donutila nepřítele ke stažení,“ zmiňuje příklad z minulosti Charvát. Úspěšný průlom „Plánovači Ukrajiny určitě postupovali s vědomím, že tenhle útok bude mít celou řadu dopadů, a určitě jedním z nich je signál na Západ,“ uvádí odborník, ale zmiňuje i další věc. „Ukrajinci dokázali utajit útok i před Západem. Byl to risk, ale Ukrajinci to zvládli, na rozdíl od loňské relativně neúspěšné ofenzivy,“ doplňuje. V tomhle směru je operace velmi úspěšná, Charvát ale upozorňuje, že je třeba počkat, jak si Rusko bude počínat dál. Ukrajina je totiž ten, kdo útokem riskuje mnohem více. Západ je příliš opatrný V souvislosti s tím se také mluví o využívání západních zbraní k podobným akcím. „My vidíme, že Západ postupuje malými krůčky, vlastně spousta věcí, která je teď úplně normální, nebyla na začátku války vůbec myslitelná. Dodáváme na Ukrajinu německé tanky a ty německé tanky jsou součástí útoku na ruské území. To je věc, která by na začátku války byla absolutně nepředstavitelná,“ říká analytik a dodává další příklady. „Stejně tak se mluvilo o tom, že Ukrajina nedostane zbraně dlouhého doletu – dostala je. Nesměla je střílet do Ruska – povolilo se jí to. Francouzský prezident uvažuje, že by nasadil jejich jednotky přímo v konfliktu,“ jmenuje Charvát. Studená válka je zpátky Z pohledu odborníka dává největší smysl jediné. „My zřetelně vidíme, co Ukrajina potřebuje. Potřebuje dlouhodobě dodávky techniky a munice a Evropa bude muset chtě nechtě přehodnotit svůj přístup ke zbrojení,“ vysvětluje Jan Charvát a zmiňuje, že velké zbrojení, které svět zažil v sedmdesátých a osmdesátých letech kvůli studené válce, je víceméně opět aktuální. „Budeme se muset smířit s tím, že situace se vrátila trochu zpátky,“ potvrzuje.  Orbán už musel začít splácet dluhy Putinovi. Evropa bude chtít Maďarsko odříznout Číst více Podmínky Západu Ukrajinu brzdí Nemůžeme podle něj přehlížet, že nás Rusko bere jako nepřítele. „Evropa ani Spojené státy by neměly klást Ukrajině podmínky, na co a jakým způsobem má zbraně využívat, protože v tom konfliktu byly překročeny všechny pomyslné červené čáry, které překročeny být mohly. Ta válka jednou skončí a skončí mírovou dohodou, to ví všichni. Kdy k tomu dojde a za jakých podmínek, je ale primárně záležitost pouze Ukrajiny. O její území se bojuje, takže je na ní, aby rozhodla,“ myslí si politolog.  KAM DÁL: Napětí na Blízkém východě: Svět už pochopil, že bez války to nepůjde, říká expert.

Čas načtení: 2024-08-14 14:30:01

Napětí na Blízkém východě: Svět už pochopil, že bez války to nepůjde, říká expert

Írán plánuje útok na Izrael, proběhlo v posledních dnech všemi světovými médii. Teherán nešetří silnými slovy. Podle pozorovatelů se útok blíží a odehraje se každým dnem. „Írán učinil významné přípravné kroky ve svých raketových a bezpilotních jednotkách, podobné těm, které podnikl před dubnovým útokem na Izrael, říkají izraelští a američtí představitelé. Zdůrazňují však, že Izrael a USA neznají přesné načasování útoku,“ napsal si na Twitter izraelský novinář Barak Ravid, který disponuje zpravodajskými informacemi. Útok tak vypadá velmi pravděpodobně. Pár stíhaček Ukrajině válku nevyhraje. Časem by ale mohly znamenat zvrat Číst více USA posílají lodě a zbraně Svou přítomnost v oblasti posilují i Spojené státy. Írán se chce Izraeli pomstít za smrt Ismáíla Haníji, kterého zabila v jeho domě raketa. O té se Írán domnívá, že ji poslal právě Izrael, židovský stát se však k útoku nepřihlásil. Izrael Haníju zlikvidoval jako odvetu za masivní teroristické útoky z minulého října, při kterých v Izraeli zemřelo na 1200 lidí a další stovky byly odvlečeny do zajetí. Írán a USA by mohly být spojenci Situace v regionu tak zůstává velmi napjatá. „Nejsem si úplně jistý, jestli vůbec někdo v tom regionu, od Íránu po Ameriku, tuší, co se bude dít, jak bude tahle situace pokračovat,“ říká pro Čtidoma politolog Jan Charvát z Univerzity Karlovy. „Pro USA je Írán jedním z dlouhodobých a největších nepřátel, ne tak velkým jako Čína, ale regionálně zcela jednoznačně. Zároveň v Americe existuje spousta lidí, kteří upozorňují na to, že Írán je vlastně kulturně Spojeným státům relativně blízko. Byl by pro ně ideálním partnerem v případě, že by tam neexistoval ten teokratický režim. Byl by určitě lepším partnerem než Saúdská Arábie a podobně,“ vysvětluje politolog s tím, že se současným režimem je prostě situace jiná. Pro Ameriku tak podle něj může být výhodné, aby byla u případného rozpadu íránského islamistického zřízení, s jeho nástupcem by totiž mohla paradoxně rozvinout přátelské vztahy. Nikdo nezná další krok „S tím, jak jsou rozdané karty, představuje současné íránské vedení pro Ameriku velký problém. Írán je mimo jiné i spojencem Ruska. To jsou všechno věci, které se v situaci odrážejí, a zároveň samozřejmě celá ta situace vyeskalovala íránskou podporou Palestiny ve válce v Gaze,“ uvádí Charvát s tím, že věci v regionu jdou částečně samospádem. „Obávám se, že svou roli v tom sehrává velmi úporná snaha Netanyahua (izraelský premiér, pozn. red.) udržet se u moci za každou cenu. Celá řada politiků totiž dělá raději věci, které jsou důležité pro ně a ne tak už pro světový mír,“  doplňuje politolog. Trump nepřekročil vlastní stín: V rozhovoru s Elonem Muskem chválil Putina i Kim Čong-una Číst více Smířlivá politika nikdy nepomohla „Vzhledem k tomu, kolik hráčů tam je, tam teď USA posílají zbraně a techniku s tím, že jsou připraveny zasáhnout, když to bude nutné. Protože zároveň Amerika nemá moc prostoru pro to, aby ukázala nějakou slabost. Podobně jako situace na Ukrajině to ukazuje, že politika postavená na ustupování nemusí vždycky dopadnout dobře. Historie nás naučila, že když se snažíte deeskalovat a ustupovat, nakonec to vždycky skončí konfliktem,“ uzavírá Jan Charvát s tím, že se liší jen pozice, ze kterého do konfliktu vstupujeme.  Osud Blízkého východu je tak zatím značně nejistý a dá se předpokládat, že nás v brzké době čekají v regionu velké změny. KAM DÁL: Mocní muži odcházejí od demokratů k Trumpovi. Může mu to ale sebrat voliče.

Čas načtení: 2024-08-22 12:00:01

Fanatický úředník na Slovensku přerušil divadlo. Rozklad demokracie tam bude rychlý, říká expert

„Nacházím se v Malé Frankové a před malou chvílí jsem zažil něco tak nehorázného, že se z toho doteď třesu,“ říká ve videu na Instagramu šéfredaktor Zamagurských novin Lukáš Marhefka, který se stal svědkem bizarní události. „Seděl jsem jako divák na představení Národního divadla Košice, kde měla svůj výstup Dana Košická. Odehrávalo se představení, do kterého svévolně vstoupil státní tajemník Štefan Kuffa, a začal určovat, pro koho je představení vhodné a pro koho není a kdo by tam měl zůstat a kdo ne. Svévolně přerušil výstup herečky, a když jsme začali odmítat to, co si nesmí dovolit, označil mě za sluníčkáře a nechtěl opustit prostor, dokud nepřišel starosta a neodvedl ho odtud,“ líčí novinář to, co se na místě odehrálo. Nehorázné chování v divadle „Je to neuvěřitelné a nezáleží na tom, jestli to představení se někomu líbilo, nebo nelíbilo. Pokud člověk chce, může zůstat, když potřebuje, může odejít, ale nikdo z takových lidí, kteří přijedou za státní peníze na majácích do malé vesničky, nebudou ukazovat ramena na divadelním představení. Z úcty k divákovi a z úcty k hercům. Je to nehorázné a pojďme prosím bránit svobodu. Protože jsme ve stavu, kdy je to vážnější, než jsme si mysleli. Něco takového se nesmí dít,“ dodává Marhefka. Na Slovensku byla mafie a stát jedna ruka, o bossovi Černákovi byl natočen film Číst více K incidentu se vyjádřil i Kuffa, který tvrdí, že jej herci a kulisáci divadla napadli tyčemi. „Měl jsem krásný večer, bylo tam folklórní představení, svatá mše a všechno. A na závěr večera pustili perverzní film, kde v hledišti byly děti, malé děti, osm sedm roků. A když jsem je upozornil na to, že to nemají pouštět, že je to nevhodné, a vyzval jsem rodiče, aby děti poslali pryč, napadli mě s tyčemi a člověk, který točil video, dostal do ruky,“ říká na videu na Facebooku s tím, že mu lidé rozbili telefon. Jakým právem ale druhý tajemník ministerstva životního prostředí zasahoval do kulturního programu, nevysvětlil. Chtěl jmenovat Ježíše slovenským králem Postava Štefana Kuffy není Slovákům neznámá. Ten samý člověk, ještě na pozici náměstka ministryně kultury, například vedl iniciativu, která měla uznat Ježíše Krista jako krále Slovenska. Od jeho „projektu“ se však tehdy distancovala i konference biskupů. Poté byl Kuffa z ministerstva kultury odklizen na ministerstvo životního prostředí. Ani tam ho ale boj za „správnou“ kulturu zřejmě nepřešel.  Chtějí rozbít systém, říká politolog Politolog Jan Charvát to připisuje hlavně nástupu antisystémových stran. „Vidíme tu snahu napříč zeměmi o rozklad institucionálních záležitostí – Maďarsko, Itálie a právě třeba Slovensko. Většinou je pomalý, na Slovensku to ale, zdá se, zkouší rychle. Uvidíme, jestli to společnost vydrží, zatím se proti tomu razantně vymezuje a uvidíme, k čemu to povede. Na Slovensku vidíme, že iluze, že všichni budou dodržovat nějaká demokratická pravidla, je totálně chybná,“ glosuje politolog situaci u našich východních sousedů. „Vidíme tam, že když ti lidé, kteří jsou ve vedení, chtějí ten systém bourat, tak vidíme, že ho mohou klidně narušovat a jeho jednotlivé části podřizovat politickému rozhodnutí. Pak zjistíme, že je to věc, která se může odehrát velmi, velmi rychle. Na Slovensku se evidentně rozhodli, že to zvládnou hned,“ uvádí se smutnou ironií Charvát.  Pohroma ve slovenské kultuře Kontroverze už před několika týdny vzbudila šéfka zmiňovaného resortu kultury, kam dříve patřil i Kuffa. Petici za odstoupení Martiny Šimkovičové z jejího postu už podepsalo přes sto osmdesát tisíc lidí. Pochybnosti způsobily hlavně odchody šéfů významných institucí, které iniciovala. „Dozvěděl jsem se to brzy ráno, když mi doma zazvonil zvonek. Otevřel jsem dveře a za nimi stála úřednice ministerstva kultury se dvěma stokilovými chlapy. Oznámila mi, že mi přinesla odvolávací dekret, dala mi ho do rukou a následně mi popřáli pěkný den,“ popisuje bizarní situaci s odvoláním generální ředitel Slovenského národního divadla Matej Drlička.  Destrukce slovenské kultury v přímém přenosu: Ministryně posílá bodyguardy s výpověďmi Číst více Takové kroky udělala Šimkovičová jen několik týdnů poté, co v bizarním rozhovoru pro Topky.sk blouznila o tom, že LGBT komunita má za vinu vymírání bílé rasy. „Vezměte si ideologickou agendu LGBTI. Vždyť oni nepřipustí jiný názor. Oni nepřipustí, že mohou být i heterosexuálové. Oni si stále hájí tu svou skupinu. To jsou homofobové, my nejsme homofobové vůči nim,“ prohlašovala. KAM DÁL: Sovětská olympijská pomsta Američanům, která stála naše sportovce medaile.

Čas načtení: 2024-09-30 06:01:01

Rozvedená „Venezuela“ Maláčová jde do boje o vedení SOCDEM. Expert zhodnotil šance na zmrtvýchvstání

„Máme tu neschopnou, prolhanou vládu, která to, co slíbila, porušila. A já chci, aby k tomu sociální demokracie přestala mlčet, abychom se konečně ozvali. Sociální demokracie tu vždy byla od toho, aby se zastávala pracujících lidí,“ hřímá z videa na síti X Jana Maláčová za mohutné podpory Lubomíra Zaorálka. Protože svůj návrat ohlásila v den, kdy Piráti bolestivě odcházeli z vlády, její oznámení tak trochu zapadlo. Ale jak říká politolog Jan Charvát z Univerzity Karlovy, pokud se comeback SOCDEM podaří, mohlo by to znamenat podstatné změny na české politické scéně. Zemanovu kampaň platily firmy ve ztrátě i lidé, kteří zařídili vilu pro Mynáře Číst více Rozvedená a připravená na nový start Třiačtyřicetiletá Jana Maláčová pochází z Uherského Hradiště, studovala politologii ve Frankfurtu a ekonomii na prestižní London School of Economics. V sociální demokracii byla členem liberálního křídla, ve volbách v roce 2021 dokonce vytvořila s Martinem Stropnickým „hustou dvojku“, která tepala sociální problémy Česka. U svých kritiků si kvůli svým levicově orientovaným názorům vysloužila přezdívku Venezuela. Maláčová má jednoho syna Gustava a osm let byla vdaná za ekonoma Aleše Chmelaře, se kterým se poznala v Bruselu. Během její politické kariéry se manžel staral o domácnost, jak se svěřil v rozhovoru pro CNN Prima News. Loni se však jejich manželství rozpadlo, Maláčová to oznámila na svém Instagramu. „Věřím v takovou mou filozofii, že těžké věci člověka zocelují. Když se s neúspěchy dobře pracuje a člověk je akceptuje, tak v něm i to špatné může zkrásnět. Teď se mi díkybohu daří dobře. Už asi není důležité, proč moje manželství vlastně skončilo, ale ano, teď někdy i randím,“ řekla o rozvodu v pořadu Ženy v politice. Nový vztah zatím neoznámila, ale vypadá to, že znova načerpala energii a chtěla by se vrátit do vysoké politiky. Jaké jsou její šance na úspěch? Nejisté vyhlídky „To, co Maláčová nabízí jako program v kombinaci se Zaorálkem, je pro sociální demokracii úplně v pořádku. Jestli ale dokáže urvat tu stranu, aby se probudila, to už je otázka mnohem složitější. Ona i Zaorálek v tom umí chodit,“ říká politolog. „Jestli ale budou umět pracovat se svojí členskou základnou na krajích nebo v komunálních zastupitelstvech, to je další otazník. Budou to lidé, kteří dokáží přesvědčit Netolického (populární hejtman Pardubického kraje, pozn. red.), aby víc vystupoval jako sociální demokrat? To nevím,“ dodává Charvát. Námluvy s Konečnou Velmi také záleží na tom, jak se Maláčová postaví ke komunistické koalici Stačilo. „Styl, kterým Maláčová mluví, vlastně naznačuje, že chce s Konečnou jednat. Na jednu stranu je to logické a pochopitelné, na druhou stranu je třeba pochopit, že v případě nějaké koalice by sociální demokrati hráli roli velmi, ale velmi chudé nevěsty. Protože nemá co nabídnout na rozdíl od Konečné, která rozjíždí doslova kulturní války,“ podotýká odborník. Problém je různorodost Sociální demokracie byla vždy velmi různorodá a udržet ji pohromadě nebylo vždy jednoduché. „Tu stranu dokázal držet pevně pohromadě Zeman a Paroubek. Ti prostě práskli pěstí do stolu a bylo ticho. Kdykoliv tam byl někdo jiný, kdo nebyl tak silný, tak se ty frakce mezi sebou začaly hádat,“ říká politolog s tím, že si není jistý, zda se jádro, které SOCDEM zůstalo, dokáže smířit s koalicí se Stačilo! Ideální pozici by Charvát viděl ve společnosti levicového křídla Pirátů a třeba nástupce Strany zelených. „To už je ale čistá teorie,“ upozorňuje. Mohla by sjednotit levici? Budoucnost je tak pro Maláčovou značně nejistá, ale pokud to zvládne, mohla by nabídnout vcelku rozumnou alternativu levicovým voličům, kterých je podle Charváta v Česku mnoho. Sociální demokrati by také mohli přilákat progresivní voliče, protože se například nebrání ani sňatkům homosexuálů a dalším liberálním tématům. „Češi jsou vcelku liberálové, ale ne aktivisti. A to je přístup, který by mohla nová sociální demokracie představovat, a možná by mohla i uspět,“ uzavírá Charvát, ale upozorňuje, že cesta k tomu může být dlouhá a komplikovaná.  Nevolitelný Jiří Paroubek: Odmítl jsem Konečnou, její lidi jsou oproti mně nikdo Číst více Zaorálek už nechce být v předklonu „Strana nereaguje na konflikty, které se kolem nás odehrávají. Nereaguje na pobouření lidí, pořád nemá charakter, podle kterého by lidé poznali, co chceme. Byli jsme ujištěni, že strana už nikdy nebude v předklonu. Ale tak to není. Jsme v předklonu před vládní pětikoalicí,“ zdůvodňuje svůj návrat do vedení strany Zaorálek. Bude každopádně zajímavé sledovat, zda se zmírající strana ještě dokáže, jak říká jeden z jejích starých kádrů, narovnat. KAM DÁL: Z hospodyněk dělal krachující Tupperware milionářky. Příběh plastových krabiček je americký sen, který zničil nástup internetu

Čas načtení: 2024-11-07 16:05:01

A kdo bude prezidentem USA po Trumpovi? Elon Musk!

Vymyslel veleúspěšnou Teslu, vyrábí rakety a ovládá nejvlivnější sociální síť na světě. Mimo jiné. Mluví se o něm v podstatě stále. Může být ale i americkým prezidentem? Trend mluví jasně - volby vyhrávají lidé, kteří nepřicházejí zevnitř politických stran, ne zvenčí. „Donald Trump není původně republikán, a i původní přístup republikánské strany k němu byl velmi negativní," říká pro redakci ČtiDoma.cz politolog z Univerzity Karlovy Jan Charvát a říká, že demokratům uškodilo hlavně to, do voleb nenasadili výrazné osobnosti. Stranám chybí osobnosti „Ony ty osobnosti nejsou dál ani u republikánů," dodává politolog a poukazuje na to, že Donald Trump nebude mít žádného výrazného nástupce zevnitř strany. „Pokud by se tedy strana  nerozhodla nominovat Elona Muska, což by mohla a asi by to dávalo smysl, když se podíváte, jak dopadly tyto volby," uvažuje Charvát, s tím, že ani Musk prostě nepředstavuje typického zástupce republikánů tak, jak jej dříve Američané vnímali.  Voliči chtějí celebrity „Voliči prostě už nevolí racionálně. My politologové se máme pořád tendenci odvolávat na nějakou rozumovou volbu, ale už poněkolikáté za sebou narážíme do zdi, voliči prostě racionálně nevolí. A to není problém jen Ameriky, takové tendence jsou všude na světě," líčí Charvát a poukazuje hlavně na Evropu, kde v mnoha zemích síla pravicově populistických stran strmě stoupá.  „V současnosti nepřebírají moc politici, ale celebrity, které musí přitáhnout pozornost. Donald Trump do toho se svojí minulostí perfektně sedí. Elon Musk, Joe Rogan. Všechna ta populární jména mají jedno společné. Influencerství na sítích se stalo velice významným momentem a přitahuje pozornost. Oslovují obrovské spektrum lidí, musí se trefit do spojujícího tématu. Musí nabídnou zajímavý obsah," říká. A Trump podle pochopil, že musí každému voliči nabídnout něco, ačkoliv to ne vždycky může splnit. Máš peníze? Jsi více slyšet Stále více podle Charváta také začínají platit věci, o kterých demokratická společnost moc nechce slyšet. „Ukazuje se, že když jste miliardář, tak váš hlas je mnohem silnější, než když jste obyčejný člověk. To je vidět právě na Muskovi, ale nejen na  něm. A my nevíme, co s tím," krčí rameny politolog a dodává, že podobní lidé mnohdy uveřejňují zavádějící informace, které jen mají lidi přitáhnout na jejich stranu. I když se pak ukáže, že všechno bylo jinak, pomůže to daným politikům prosadit svoje. S Trumpem si notují Elon Musk dal na Trumpovu kampaň minimálně 130 milionů dolarů. Očekává se, že se při jeho mandátu začne angažovat v politice. Jak mapuje americký Fortune, jejich názory na jednotlivá témata jsou velmi podobné. Jediná oblast, ve které se zásadně neshodují, je čistá energie a ekologie. Pro někoho jako je Elon Musk, vlastník výrobce čistě elektrických  vozů Tesla, je důraz na čisté energie naprosto zásadní, Trump dlouhodobě označoval klimatické změny za podvod. To ale rozhodně není natolik zásadní rozpor, aby neumožnil Muskovi převzít po Trumpovi otěže. Prezidentovi muži: Elon Musk na cestě od demokratů do Trumpovy náruče Číst více Musk jako ministr šetření „Máme novou hvězdu. Zrodila se hvězda: Elon," řekl Trump a pochválil Muska ve svém vítězném volebním projevu. „Je to charakter. Je to zvláštní chlap. Je to super génius. Musíme chránit naše génie," řekl Trump dále. Teď se očekává, jakou funkci Donald Trump Muskovi svěří. Al Jazeera připomíná, že Trump už dříve navrhl, že by se jeho spojenec mohl stát „tajemníkem pro snižování nákladů“ v jeho kabinetu. Tedy že by odhaloval neefektivitu ve státních institucích a šetřil peníze. Taková funkce by mu mohla vynést poměrně velkou popularitu, která by se mu při případných prezidentských volbách výrazně pomohla. KAM DÁL: Babišova tajemná zrzka Aneta vystoupila ze stínu