Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-06-08 22:56:12

Gărâna Jazz Festival 2026: 30 let jazzové svobody v rumunských horách

Od 9. do 12. července 2026 se v Poianě Lupului u vesnice Gărâna v rumunských horách Semenic uskuteční jubilejní 30. ročník Gărâna Jazz Festivalu, jednoho z nejvýznamnějších open-air jazzových festivalů střední a východní Evropy. Festival, který začínal v roce 1997 jako koncertování pro pár desítek přátel na improvizované scéně u Hanul La Răscruce, vyrostl během tří dekád v mezinárodně respektovanou událost s 21 projekty z 16 zemí a třemi scénami v srdci přírody. Gărâna Jazz Festival 30 přiveze do Poiany […] Zobrazit celý článek Gărâna Jazz Festival 2026: 30 let jazzové svobody v rumunských horách

Čas načtení: 2019-07-13 21:44:34

Ioana Nicolaie: Nevím o tom, že by se někdo v Rumunsku živil psaním

Začátkem července se v  Brně konal středoevropský literární festival Měsíc autorského čtení, který tentokrát představil rumunskou literaturu – kromě moravské metropole také v Ostravě, ve slovenských Košicích, polské Vratislavi a ukrajinském Lvově. Při této příležitosti přinášíme rozhovor se spisovatelkou Ioanou Nicolaie, která na festival rovněž zavítala.    Jaké je to být spisovatelem v dnešním Rumunsku? A co takhle být spisovatelkou? Můžete trochu okomentovat společenské postavení této profese v současné době, případné změny, kterými dotyčné postavení procházelo za posledních třicet let (a hlavně po revoluci v prosinci roku 1989), a úlohu, kterou literát (stále ještě?) hraje v společenském životě?  Jakožto spisovatel je dobře být i trochu solitér (nebo solitérka). Když vydáte knihu, je třeba mít dobré komunikační schopnosti. Budete se totiž muset zabývat také PR komunikací, dokonce i kulturním žurnalismem. Psát na sociálních sítích o svém psaní. Otevřít si nesčetné množství účtů a být aktivní od rána až do noci. Být stále a všude přítomný – a to do takové míry, že vám už nezbývá čas na psaní, být přeborníkem marketingového sebezastupování. Myslím, že právě v tom spočívá změna paradigmatu. Jestli v minulosti autor mohl zůstat neviditelný, protože za něj mluvily jeho knihy, dnes musí být osobně přítomný v ringu a bojovat, tj. podnikat literární zájezdy, v rámci kterých křtí své nové knihy, stále domlouvat rozhovory s žurnalisty, mluvit o sobě, sám sebe „parazitovat“, přesvědčovat pokaždé další publikum, být sám součástí marketingové kampaně, bez níž je nová (dokonce i dokonalá) kniha odsouzena k smrti ještě dřív, než opustí tiskárnu: nikdo ji neotevře, ani nepřečte, utopí se v hlučném oceánu nesčetných dennodenně vytištěných anonymních stránek. Prožíváme však globální krizi psaného textu. Třeba nejsme úplně poslední spisovatelé na světě, ale pokud nebudeme dětem na této planetě poskytovat kulturní vzdělání, mohlo by se stát, že budeme předposlední.    Být „spisovatelem ženského rodu“ je dnes výhodou, nevýhodou, anebo to má své pro i proti? V Česku mnohé autorky hovoří o genderové problematice v literatuře jako o zastaralé a neaktuální záležitosti a považují iniciativy typu „večer ženské poezie“ nebo „antologie krátké ženské prózy“ za staromódní a do jisté míry směšné. (K tomu se celkem kousavě vyjádřila básnířka Marie Šťastná v rámci rozhovoru, který jsem s ní dělal před dvěma roky: „Tak si udělej-me také antologii autorů od 37 do 54 let oblečených v zelených tričkách.“) Jak to podle vás vypadá v Rumunsku? Zahrnuje společenský status spisovatele případný genderový rozměr?  Ghettizace není nikdy dobrá, protože vede k ještě většímu zvýraznění rozdílu. Stavět zdi mezi skupinami není to pravé. Zejména když ji staví skupina žen. Nicméně k tomu může dojít, a to alespoň v podobě demonstrativního gesta, pokud stále nebude slyšet už několik desetiletí nepřetržitě trvající poplašné zvonění. V Rumunsku byla totiž loni zavedena literární cena věnovaná pouze autorkám. Tehdy jsem to pochopila jako akci performativní a „provokativní“, jejímž úkolem bylo dráždit, upoutat pozornost a pak zmizet. Ovšem se stávajícími předsudky tato iniciativa tolik neotřásla, a tak se cena přidělila znovu letos. Je ještě mnoho literárních festivalů, kam není pozvána žádná spisovatelka, ani jedna. Literární ceny doputují hlavně k mužům. V porotách sedí často jenom muži, literární kritici. Navíc se v rumunských školních učebnicích – a myslím, že zde máme opravdu velký problém – nepíše o žádné rumunské spisovatelce, jenom o spisovatelích, tedy o mužích. Děti se celých dvanáct let učí jenom o spisovatelích „mužského rodu“! Bydlím v zemi, kde do seznamu autorů k didaktickému testu z literatury v rámci maturitní zkoušky patří jenom mužská jména – a je jich patnáct! A tak, když děti rostou v tak misogynské a sexistické atmosféře, jak by mohlo to poplašné zvonění přestat? Jak by mohlo nevyvolat jiná podobná zvonění?    Jak vypadá vývoj tohoto postavení po vstupu Rumunska do EU a co si jako spisovatelka a intelektuálka myslíte o místě Rumunska v Evropské unii a o jeho vztazích k ní?  V roce 2007, kdy Rumunsko vstoupilo do EU, jsem žila v Berlíně. Myslím, že nikdy nebyl v zahraničí větší zájem o rumunskou literaturu než tehdy. Evropané věděli o Rumunsku akorát to, že tam existuje nějaký fotbalista Hagi a nějaká gymnastka Nadia Comaneciová a že bývalý diktátor Nicolae Ceaușescu byl popraven o Vánocích. Ale teď chtěli poznat i něco jiného. Byla to doba, kdy se v Evropě právě prosazovala nová vlna rumunské kinematografie, jež vznikla v roce 2000, a kdy rumunští umělci byli zváni na řadu specifických událostí po celé Evropě. Pod vedením proslulého rumunského intelektuála Horii Romana Patapieviciho zavedl Rumunský kulturní institut programy na podporu rumunské literatury v zahraničí: pořádala se veřejná čtení pro rumunské autory, iniciovalo se a podporovalo formování překladatelů z rumunštiny do všech možných jazyků, zavedla se stipendia atd. Ovšem v roce 2012 se politická situace změnila a Rumunský kulturní institut, instituce tak významná pro osud rumunské kultury a umělců, ppřišel o svou politickou nezávislost a stal se politicky zaujatým a kulturně bezvýznamným a neefektivním přívěskem nové politické moci. Rumunští spisovatelé přišli o dosavadní institucionální podporu, což vedlo k omezování počtu překladů z rumunské literatury do jiných jazyků a účasti rumunských autorů na festivalech. A tak jejich hlas už nebyl slyšet v zahraničí.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Mají rumunští autoři zájem o evropskou problematiku, zapojují se nějakým způsobem do dění v EU? Objevuje se evropská myšlenka jako téma v současné rumunské literatuře?  Evropa pro mě představuje tělo mužské, a zároveň ženské, tělo dítěte, a přitom tělo starce, s tváří plnou složitých, nádherných a paradoxních rysů, ale také vystavené četným rizikovým faktorům. Nikdy nevíte, jak a kde na něj zaútočí nějaké viry a v čem bude spočívat jejich síla. Za posledních sedm let byla část tohoto těla, ke které patřím i já, pod neustálým obléháním takových „virů“. Nicméně teprve v poslední době se stal zřejmým úmysl amputovat velkému evropskému tělu nohu, předloktí či stěžejní kloub, anebo jej postrčit směrem k východu, který ho už držel v zajetí několik desetiletí během komunismu. Právě proto jsem s dalšími umělci vyšla na ulici a protestovala, ať už za mrazu kolem 20 stupňů pod nulou nebo při nesnesitelných vedrech. Byly nás tisíce, desítky tisíc, jednoho večera v únoru dokonce víc než šest set tisíc lidí.    Mluvili jsme o společenském postavení spisovatele. Lze však v Rumunsku tuto činnost považovat za povolání? Ptám se vás na to z velmi pragmatického hlediska: lze se v Rumunsku živit psaním?  Nevím o tom, že by se někdo v mojí zemi živil psaním. Knihy se vydávají v průměrném nákladu 1 500 výtisků, čtenářů je čím dál míň, a tak nevím, kdo by se mohl živit jenom psaním. Osobně mám dvě pracovní místa, učím literaturu a kreativní psaní, ale také koordinuji humanitární nadaci. Pak navštěvuji kulturní akce, účastním se křtů knih a festivalů a tak dále. Ptáte se mě, kdy stíhám ještě psát? Třeba tehdy, kdy lidé jezdí na dovolenou a město se vyprazdňuje. Když je čas už jen časem, nikoli plastovou folií přilepenou přes ústa.    Jakým způsobem poznamenal vaši kariéru zisk četných národních a mezinárodních literárních cen?  Ceny mohou být dobré, občas vám pomohou už jen tím, že si vybírají nějakou vaši knihu z regálu a posílají ji do světa. Ale lepší než ocenění jsou vzkazy, které obdržíte od svých čtenářů – že mluvíte a bojujete i za ně, že to, co píšete, je tak trochu i jejich příběh, že pojednává také o nich, jejich láskách nebo dramatech, o smyslu či nesmyslu jejich existence na tomto světě, tak malinkatém a přitom tak obrovském, že si ho občas ani nedokážeme představit.    Lze si všimnout, že ačkoliv začínají jako prozaici, respektive básníci, po vydání několika titulů v dotyčném žánru se mnoho rumunských autorů rozhodne (a nikoli neúspěšně) „zkusit něco jiného“: básníci zatouží psát romány, prozaici se obracejí k poezii. Jak lze vysvětlit takové tendence? Jsou ještě v Rumunsku autoři „loajální“ vůči jednomu určitému žánru? A jaký postoj je podle vás výhodnější?  Vždycky jsem byla přesvědčena, že si knihy, které budete psát, nevybíráte sám, ale že naopak ony čekají na vás. Můžete si je představit v podobě ovocných pecek a jader nebo obilných zrn ležících vám v cestě a mluvících k vám prostřednictvím životopisných poznámek a kulturních vlivů. Jakožto spisovatel je jistě vytušíte a budete schopen je vysvobodit z té nadbytečné amorfní hmoty, vytvarovat je podle vašich představ. Máte-li cit pro poezii, je to nádherné, jde totiž o vzácný dar. Pokud se toho ujmete jako stavitel domů, je to také dobře, protože próza umí budovat místnosti, které vás mohou alespoň na první pohled překvapit. Nemohla bych psát jenom poezii, protože moje identitární příběhy šlo vyjadřovat jenom prostřednictvím románů. Pokud jde o dětskou literaturu, ta představuje jakýsi dárek, který si můžu občas dovolit. Nejde tedy o to, být „in“, být v módě, ani o vypočítavost, nýbrž o nezbytnost.    Jste členkou rumunského PEN klubu. Mohla byste se zmínit o nějaké situaci v Rumunsku (nebo kdekoli na světě), která si vyžádala intervenci tohoto skutečného morálního nejvyššího soudu současné světové literatury? Byla jste někdy sama v situaci, kdy jste požádala PEN klub o pomoc? Jak byste se vyjádřila k účinnosti této organizace na národní a/nebo mezinárodní úrovni?  Vážné porušování lidských práv se zrovna děje v Turecku: jde o pronásledování řady proslulých spisovatelů, včetně Elifa Shafaka. To, že rumunský PEN klub v čele s básnířkou Magdou Cârneciovou je aktivní a zastává nekompromisní postoje v takových záležitostech, mi připadá zcela normální. Mám z toho dobrý pocit, protože mluvit, vyjadřovat se, když něco není v pořádku, podepisovat petice na podporu těch, kteří to skutečně potřebují – to všechno je projevem svobody. Dokud lze ještě mluvit, znamená to, že „viry“ jsou ještě daleko. A že mohou být poraženy.    Jak by se dal popsat dnešní vztah rumunského spisovatele k politickému prostředí a politice jako takové?  Oficiální rumunská politika je v posledních letech jedovatým nepřístupným prostředím, neboť se k moci dostala populistická diktátorská strana, jejíž vůdce byl nedávno odsouzen k trestu odnětí svobody. Nejznámější rumunští intelektuálové byli terčem intenzivní a výborně zorganizované diskreditační kampaně. Skoro všechna média jsou pod kontrolou této strany. Někteří spisovatelé se k tomu raději vůbec nevyjadřovali, naprosto mlčeli, ovšem jiní otevřeně podporovali „červený mor“, jiní zas – a bylo nás hodně – protestovali a v přeneseném slova smyslu přiložili prst k ráně.   Kdo jsou podle vás nejznámější rumunští autoři ve světě? A jak si vysvětlujete jejich proslulost?  Mircea Eliade, Eugen Ionesco a Emil Cioran, spisovatelé, kteří opustili Rumunsko předtím, než nastoupil k moci komunismus, jsou pravděpodobně stále nejznámějšími jmény v rámci rumunské kultury. Ovšem v jejich případě je uznání zapříčiněno jinými kulturními prostory, nikoliv tím původním. Pak máme Mirceu Cărtăreska coby nejpřekládanějšího současného autora. Tentokrát tajemství spočívá ve výjimečné umělecké kvalitě jeho knih, které jsou proto schopny dosahovat úspěchu v zahraničí jakoby samy od sebe. Protože jinak, jak známo, rumunští autoři nemají žádné literární agenty, a tak by těžko dokázali oslovit vlivná nakladatelství. Obvykle za ně mluví pouze jejich psaní a v nejlepším případě je ještě podporuje několik oddaných překladatelů.   {/mprestriction}  Autor je bohemista, překladatel a propagátor rumunské literatury.   Ioana Nicolaie (*1974) je rumunská básnířka, prozaička a autorka knih pro děti. Absolvovala Filozofickou fakultu v Bukurešti a poté pracovala jako redaktorka v novinách a v nakladatelstvích. Kromě vlastní tvorby se věnuje výuce kreativního psaní. Debutovala v roce 2000 básnickou sbírkou Poză retușată (Vyretušovaná fotografie). Následovaly sbírky Nordul (Sever, 2002), Cenotaf (Kenotaf, 2006) a Autoimun (2013), za kterou získala cenu Svazu rumunských spisovatelů pro Knihu roku. Její sbírky byly přeloženy do němčiny, švédštiny, bulharštiny a srbštiny. Je autorkou tří románů: Cerul din burtă (Nebe z břicha, 2005), O pasăre pe sârmă (Pták na drátě, 2008) a Pelinul negru (Černý pelyněk), který v roce 2017 získal řadu literárních cen. 

Čas načtení: 2025-05-11 09:12:07

Poslankyně EP Hayerová chce zasáhnout do rumunských voleb

Předsedkyně liberální frakce Evropského parlamentu Valérie Hayerová oznámila přímé vměšování do rumunských voleb. (Foto: Wikimedia) „Udělám vše pro to, aby příští rumunský prezident byl... Článek Poslankyně EP Hayerová chce zasáhnout do rumunských voleb se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-05-21 16:02:20

Simion žádá o anulování Rumunských voleb kvůli podezření z podvodu

George Simion usiluje o anulování Rumunských prezidentských voleb a tvrdí, že došlo k zahraničnímu vměšování a podvodu poté, co ve druhém kole voleb prohrál s pro-Evropsky orientovaným Nicusorem Danem. Lídr Rumunské pravicové Aliance za jednotu Rumunů George Simion oficiálně požádal… The post Simion žádá o anulování Rumunských voleb kvůli podezření z podvodu first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2024-04-17 16:37:00

Aktivisté před prodejnou IKEA v Praze vyjádřili nesouhlas s kácením starých lesů

Před prodejnou švédské nábytkářské firmy IKEA v pražském Zličíně se dnes dopoledne sešla desítka aktivistů z ekologické organizace Greenpeace, kteří upozorňovali kolemjdoucí a zákazníky na to, že dřevo několika produktů firmy patrně pochází z vzácných starých lesů v rumunských Karpatech. Na místě sestavili dětskou postel a židli, které do řetězce dodávají rumunští výrobci Plimob a Masifpanel spojení s kontroverzní těžbou dřeva. Aktivisté rozdávali informační letáky a fotografie z kácení v rumunských Karpatech, přinesli si rovněž transparenty.

Čas načtení: 2024-04-19 16:35:37

FOTO: Greenpeace skládali nábytek před IKEA

Desítka aktivistů hnutí Greenpeace v pondělí složila před odchodem IKEA na Zličíně nábytek od firem, které jsou podle nich spojené s kácením vzácných rumunských lesů. Aktivisté před nábytkářskou prodejnou demonstrativně sestavili dětskou postel a židli od rumunských dodavatelů Plimob a Masifpanel, kteří mají být spojeni s kontroverzní těžbou dřeva. IKEA se v minulém týdnu pro ČTK vyjádřila, že s tvrzením Greenpeace nesouhlasí a dřevo z chráněných lesů nepoužívá.

Čas načtení: 2024-05-26 14:00:42

ROM - TR-85 M1R (modernizace tanku)

Autor: Jiří Tintěra Datum: 26.05.2024 14:00:42 24. a 25.05.2024 Rumunská firma Uzina Mecanică Bucureşti představila prostřednictvím koncernu ROMARM prototyp modernizovaného tanku TR-85 M1R. K prezentaci došlo na výstavě Black Sea Defense and Aerospace 2024, která se konala v Bukurešti. Modernizované stroje by měly vyřešit nedostatky rumunských tanku v době než dorazí 54 severoamerických tanků M1A2 Abrams (tankový prapor) a rozběhne se výroba jihokorejských K2. Rozsah modernizace Na věži přibyla čidla laserového a radarového ozáření. Tank má být vybaven výkonnějším stabilizátorem děla SAE-85R. Společnost Pro Optica dodala nové termokamery a digitalizovaný systém řízení palby SCF Ciclop M-R. Od společnosti L3 Harris Technologies byl použit velitelský systém BC2A (Battle Command and Control Application). Od různých rumunských a zahraničních firem použito několik blíže nepopsaných interaktivních systémů. Pohonná jednotka obdržela předehřívač, který má usnadnit nastartování motoru. Tank údajně obdržel nové pásy s vyšší životností. Náklady na modernizaci nebyly zveřejněny. Zdroj:defence-ua.comwww.janes.comwww.udefense.info

Čas načtení: 2025-01-20 15:31:53

Zrušený vítěz rumunských prezidentských voleb může znovu vyhrát

Sociopol zveřejnil první oficiální průzkum veřejného mínění z roku 2025, který si objednala rumunská televize a který se týkal nového druhého kola prezidentských voleb.... Článek Zrušený vítěz rumunských prezidentských voleb může znovu vyhrát se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-02-12 10:14:00

Rumunské volby manipulovala USAID, zaznělo od Trumpa

V Rumunsku to stále vře. V závěru loňského roku v této zemi proběhly prezidentské volby, které však tamní ústavní soud zrušil. Zrušil je na základě zpráv rumunských tajných služeb o vměšování cizí moci do rumunské politiky. Republikán Richard Grenell tvrdí, že se do rumunských záležitostí vměšovala Agentura Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj (USAID). Administrativě USA se za tuto informaci dostalo poděkování.

Čas načtení: 2025-02-16 15:46:26

Záhadný nárůst počtu rumunských nelegálních přistěhovalců do USA

Pozornost se obrací k „nedávné záhadě podél kanadské hranice v Maine“. (Foto: Flickr) Podle deníků Maine Public a Bangor Daily News totiž v posledních... Článek Záhadný nárůst počtu rumunských nelegálních přistěhovalců do USA se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-03-08 07:56:40

Zrušený vítěz rumunských voleb vede v průzkumech, chtějí mu zabránit v účasti

Rumunský krajně pravicový populista Calin Georgescu podal v pátek kandidaturu v opakovaných prezidentských volbách, které byly po jeho překvapivém vítězství v prvním kole zrušeny... Článek Zrušený vítěz rumunských voleb vede v průzkumech, chtějí mu zabránit v účasti se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-04-03 12:09:13

Jean-Claude Van Damme čelí obvinění ze sexuálních styků se zneužívanými Rumunkami

Herec Jean-Claude Van Damme čelí podle rumunských médií vážným obviněním, která se týkají obchodování s lidmi. Trestní oznámení bylo podáno u rumunské prokuratury pro vyšetřování organizovaného zločinu a terorismu (DIICOT), jak informovala televize Antena 3 CNN. Podle trestního oznámení měl Van Damme během akce v Cannes přijmout jako „dar“ pět rumunských žen s vědomím, že pochází z kruhu obětí obchodníků s […]

Čas načtení: 2025-05-05 08:01:04

The Capitals: První kolo rumunských prezidentských voleb vyhrál krajně pravicový politik

The Capitals přináší jedinečný přehled událostí z evropských zemí. The post The Capitals: První kolo rumunských prezidentských voleb vyhrál krajně pravicový politik appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2025-05-19 11:02:59

Nečekaný zvrat rumunských voleb: vyhrál proevropský kandidát

V nedělním druhém kole prezidentských voleb v Rumunsku zvítězil centristický starosta Bukurešti Nicusor Dan, který podle předběžných, téměř úplných výsledků sčítání hlasů získal zhruba... Článek Nečekaný zvrat rumunských voleb: vyhrál proevropský kandidát se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-05-26 11:38:21

Francie se vměšovala do rumunských prezidentských voleb

Kandidát krajní pravice, nebo chcete-li spíše kandidát „národní zájmů“ zpochybňuje výsledky u rumunského ústavního soudu. Rumunský národovecký pravicový vůdce George Simion oznámil, že se bude bránit proti své porážce ve druhém kole prezidentských voleb v Rumunsku. Podle řady důkazů se do… The post Francie se vměšovala do rumunských prezidentských voleb first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2024-03-11 15:00:00

Putování s orlem Pepou: Orlí tulák spokojeně brázdí jihoafrické lesostepi

/FOTO, VIDEO/ Naposledy jsme o orlovi křiklavém (Clanga pomarina) Pepovi s GPS baťůžkem psali, když se zdržoval v jeho oblíbených Rumunských Karpatech. Na podzimní tah se vydal 22. září 2023 a hned tento den doletěl až do Bulharska. 

Čas načtení: 2024-03-20 18:00:01

Britské chudobince: Nemajetní bývali pronásledováni z místa na místo

„Když jsem byla malá, upozorňovali mě na místní chudobinec tichým a vyděšeným šepotem. Dokonce i prázdná budova jako by vyvolávala strach a odpor. Po cestě, na níž stála, lidé buď nechodili, nebo přecházeli na druhé straně s odvrácenými tvářemi. Ta hrůza se dotýkala i mě, malého dítěte, které o historii chudobinců nic nevědělo. Celý život jsem se na ty budovy dívala s hrůzou.“ Zapamatovala si též, jak jí před lety dědeček vyprávěl o známém, jehož dobře znal a který procházel těžkými časy. Tento muž požádal úřady o pomoc, ale když mu bylo sděleno, že ji nedostane a namísto toho bude poslán do chudobince, odpověděl: „Raději bych zemřel.“ Pak odešel a oběsil se. Takto ve své knize vzpomíná Jennifer Worth, která v poválečných letech působila v Londýně jako porodní asistentka u řádových sester. Život v poválečném Londýně: Špína, bída, prostituce, ale i láska a štěstí Číst více Dobrá myšlenka se mění v peklo Chudobince fungovaly v Británii od 17. století takřka až do poloviny 20. století. Nejvíce byly rozšířené ve viktoriánské éře. Sloužily jako útulky pro chudé, nemocné a staré lidi. Hlavní podmínkou přijetí bylo, že osoba musela v areálu pracovat, pokud toho byla schopna. Odtud pochází i název „workhouse“ – doslova „dům práce“. Tento typ sociálního zařízení se napohled zrodil z čisté křesťanské dobroty. Nemajetní lidé bývali pronásledováni z místa na místo, nikde nenacházeli útočiště a podle zákona je směli jejich pronásledovatelé ubít k smrti. Nuzákům, kteří dlouhodobě žili v bídě, musel nový systém zpočátku připadat jako ráj: každou noc přístřeší, lůžko na spaní, oblečení, jídlo – ne hojné, ale dostatečné – a k tomu práce, která toto skromné živobytí zaplatí. Ale jak se často stává, cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Život v těchto institucích neměl být příjemný hlavně proto, aby do nich nevstupovali ti, kdo byli schopni práce, ale vyhýbali se jí. Mnohé domy se časem proměnily v manufaktury, v nichž se snažili z ubožáků vytěžit, co se dalo. Často dělali nesmyslné práce. V andorrském chudobinci například drtili kosti na hnojivo, dokud se roku 1845 nezjistilo, že se hladovějící chovanci o hnijící kosti prali, aby z nich mohli vysát morek. Domy hrůzy vrhají dlouhé stíny Odhaduje se, že v roce 1832 žilo v Británii 1,5 milionu chudáků, tedy asi 12 % z 13 milionů. Tehdy ty největší chudobince hostily i více než tisíc chovanců. Systém těchto sociálních institucí byl zrušen v roce 1929, ale přetrvával ještě několik desetiletí, protože jeho dlouhodobí obyvatelé neměli kam jít a neuměli se o sebe postarat.  Po roce 1948 byla spousta těchto domů přeměněna na domy pro přestárlé nebo dlouhodobě nemocné. Některé byly paradoxně přestavěny na luxusní rezidence. Svůj stín vrhaly i dlouho poté. Jennifer Worth vzpomíná, že ještě v 50. letech pocházela většina nemocnic v Anglii z přeměněných chudobinců, takže už samotné budovy vyvolávaly u nemajetných pacientů, kteří celý život žili s hrůzou, že se dostanou do chudobince, pachuť ponížení a smrti. Místa v Česku, kde vydrží jen ti nejstatečnější: Hřbitov bláznů, strašidelný les a Býčí skála Číst více Jak zní vytí z chudobince K povinnostem mladé Jennifer patřilo též navštěvovat paní Jenkinsovou. Tato stará žena byla zcela zanedbaná, zpustlá a natolik podvyživená, že zpod kůže vystupovaly kosti. Žila v nuzném špinavém bytě, do kterého zatékalo, a spávala ve svém křesle. Jako psychicky narušená často mluvila z cesty o jakési imaginární osobě: „Řekněte Rosie, že tentokrát ji navštívím, budu drhnout podlahy celý den, ale určitě mě nechají, abych přišla…“ Největší šok však na nezkušenou pečovatelku čekal, když tato paní náhle vydala hluboký zvuk. Znělo to jako vytí vlka v hrozné bolesti. Krev z něj tuhla v žilách. Sestra Evangelina, která Jenny zaučovala, jí později vysvětlila: „Tomuto zvuku se říká vytí z chudobince.“ Ze záznamů se dozvěděly, že paní Jenkinsová pobývala v chudobinci v letech 1916–1935. Byla přijata jako vdova s pěti dětmi, která se nedokázala sama uživit. Z útržků rozhovorů sester si Jenny postupně poskládala celý hluboce tragický příběh nešťastné ženy. Když osudu nelze uniknout Paní Jenkinsová se narodila v Millwallu a jako většina děvčat nastoupila do továrny ve věku 13 let. V osmnácti se vdala za místního chlapce. Pronajali si dva pokoje a během následujících deseti let se jim narodilo 6 dětí. Pak se u jejího manžela rozvinul kašel. Začal plivat krev a krátce nato byl nalezen mrtvý. Nejstarší desetiletá dcera zanechala školu, aby se mohla starat o nejmladší tříměsíční batole a matka se vrátila do továrny, kde od osmi do šesti šila košile. Brávala si práci domů a často i s dcerou vysedávala při svíčce a šila. Na nájem a jídlo pro rodinu jim výdělek stačil. Pak ale přišla tragédie. V práci se paní Jenkinsové zachytil rukáv o kolečko, které přitáhlo její paži k řezným čepelím. Šlachy byly narušeny, na doktora neměla, pracovat nemohla… Rodina se musela přestěhovat do vlhkého sklepa bez oken. Paní zkoušela žebrat, ale strážníci ji vyhnali. Pouličním prodejem zápalek si taky moc nevydělala. Postupně dala do zástavy vše, co měli, i postel s přikrývkami. V noci se děti s matkou tiskly k sobě, aby se aspoň trochu vzájemně zahřály. Bez tepla, světla a v neustálé vlhkosti děti rychle onemocněly. Matka prodala své vlasy, poté i své zuby, ale ani to nepomohlo. Nakonec jí zemřelo nejmladší dítě. Na pohřeb neměla, tak dítě uzavřela do bedničky od pomerančů, zatížila kameny a v noci tajně spustila do řeky. Tehdy konečně přiznala porážku a smířila se s nevyhnutelným. Zanechte naděje, kdo sem vstoupíte Za pár dní již ona a děti – špinavé, hadry přehozené přes hubená těla, hladové a roztřesené – stály na neosvětlené ulici u velkého zvonu před chudobincem. Matka plakala, protože jen ona znala tu strašlivou pravdu: že rodina bude rozdělena, jakmile překročí brány. S pohledem na osudný zvon na chvíli zaváhala. Ale její nejmladší dítě, téměř tříletý chlapec, začal kašlat, a tak odhodlaně zazvonila. Život v chudobinci byl hrozný. Od osmi večer do šesti ráno byly na ženském oddělení zavřeny v noclehárně, jejímž středem vedl kanál, do kterého si v noci ulevovaly. Denní místnost byla jejich jídelnou, kde seděly u dlouhých lavic a jedly. Všechna okna byla nad úrovní očí, aby jimi nikdo nepohlížel ven. K čtvercovému vnitřnímu dvoru nebyla připojena žádná brána. Bylo to vlastně vězení. Ženy pracovaly celé dny, šily plachty, pedantsky drhly podlahu nebo rozmotávaly lana namočená v oleji, která byla tvrdá jako ocel, a krvácely z nich ruce. Ještě horší než práce byla doba odpočinku. Chovanky unavené fyzickou prací si neměly kam sednout, jen zády k sobě na lavicích. Nebylo zde nic, čím by zaměstnaly svou mysl. Mnohé ženy vypadaly jako dementní nebo šílené a některé hlasitě sténaly nebo vyly do nočního vzduchu. „Sama se brzy stanu takovou,“ pomyslela si paní Jenkinsová. Smrt odloučených dětí Dvakrát denně byly ženy odváděny se na půl hodiny provětrat na dvůr. Ze dvora slyšela paní Jenkinsová zvuky dětských hlasů, ale stěny byly patnáct stop vysoké a ona přes ně neviděla. Zkoušela volat jména dětí, ale dostala příkaz, aby toho nechala, jinak ji už na dvůr nepustí. A tak jen stála u zdi, odkud podle ní zvuky vycházely, šeptala jména svých dětí a napínala uši, aby zachytila zvuk hlasu, o kterém by věděla, že patří jejímu dítěti. Když přišlo jaro a za zdmi chudobince se rozproudil nový život, dozvěděla se paní Jenkinsová, že její tříletý syn zemřel. Ptala se proč a bylo jí řečeno, že byl pořád nemocný a nikdo nečekal, že bude žít. Chtěla se zúčastnit pohřbu, ale sdělili jí, že už ho pohřbili. Tento chlapec byl první. Matka už žádné ze svých dětí nikdy neviděla. Během následujících čtyř let jedno po druhém zemřelo. Paní Jenkinsovou pokaždé pouze informovali o jejich smrti, příčinu ale nesdělili. Žádnému nemohla přijít ani na pohřeb. Posledním, kdo odešel na věčnost, byla její čtrnáctiletá dcera. Jmenovala se Rosie. Zdroje: WORTH. Jennifer. Call the Midwife and Shadows of the Workhouse NICHOLLS, Sir George (1854), A History of the English Poor Law HIGGINBOTHAM. Peter. The Workhouse: the story of an institution... KAM DÁL: Strašlivé podmínky v rumunských sirotčincích: Ceausescův režim dělal z dětí živoucí trosky

Čas načtení: 2024-04-03 10:23:46

Rumunská armáda v Moldavsku nebo na Ukrajině? Budeme chránit naše občany, plánuje Bukurešť

Rumunské ministerstvo národní obrany připravilo návrh zákona, který by v případě ohrožení rumunských občanů na cizím území umožnil zásah rumunské armády v zahraničí. Informuje o tom tamní list Bursa, podle něhož tím rumunské ministerstvo reaguje na ruskou hrozbu v Moldavsku, kde žijí statisíce Moldavanů s rumunským občanstvím, a také na ruskou agresi na Ukrajině.

Čas načtení: 2024-04-08 12:54:14

Bety z Bigasovny [Jitka Kačánová / Cattacan]

Cesta k rodinným kořenům, vlastní identitě i nové naději. Autorka mapuje pohnuté osudy své rodiny, rodiny rumunských Slováků, která se po druhé světové válce vrací do Československa, do drsného kraje Sudet...

Čas načtení: 2024-04-10 16:56:00

Dřevo v nábytku značky IKEA pochází z chráněných lesů v Rumunsku, tvrdí Greenpeace

Nezisková ekologická organizace Greenpeace uvedla, že dřevo několika produktů švédské firmy Ikea, která obchoduje s nábytkem, patrně pochází z chráněného lesa v rumunských Karpatech. Informovala o tom dnes belgická tisková agentura Belga. Podle skupiny Greenpeace, která se zaměřuje na ochranu životního prostředí, bylo na nábytek využíváno dřevo i z chráněných oblastí Natura 2000, kde se nachází lidskou činností téměř nepoznamenaný - takzvaný primární - les. Společnost Ikea v reakci na zprávu uvedla, že věc prověří a že nezákonná těžba nemá v jejích dodavatelských řetězcích místo.