Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-01-15 10:24:06

Pouštní národy lovily žraloky už v době kamenné, ukázal český výzkum

Pravěcí obyvatelé jihu Arábie se už před zhruba sedmi tisíci lety ve velké míře živili mořskými zdroji a troufli si i na tak velkou kořist, jako byli žraloci, vyplývá z výzkumu týmu Archeologického ústavu Akademie věd ČR (AV ČR). Ten v Ománu objevil nejstarší megalitický kolektivní hrob v jižní Arábii.

Čas načtení: 2026-05-09 06:39:00

Pravěcí obři, hra pro mladé paleontology, míří do obchodů

Máte rádi dinosaury? Chtěli byste se stát alespoň na chvilku paleontology? Budete objevovat krásné a zajímavé fosílie, tvořit z nich vlastní sbírku a tu následně vystavovat ve svém muzeu. Článek Pravěcí obři, hra pro mladé paleontology, míří do obchodů se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2023-12-30 10:33:00

Laboratoř: K rozvoji mozku našich pravěkých předchůdců možná přispěla zkvašená strava

Když naši pravěcí předci a příbuzní začali konzumovat kvasící stravu, zejména ovoce, přispělo to zřejmě ke zmenšování jejich střev a zvětšování mozků. Lidská trávicí soustava je dnes o 60 procent menší než trávicí soustavy ostatních primátů, mikrobiom máme méně bohatý než lidoopi, zato mozek třikrát větší.Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Čas načtení: 2008-03-24 00:00:00

A tak jsme to přežili

Je pondělí velikonoční, prázdniny jsou u konce a naše Šumava Tour také, takže je správný čas napsat co se o prázdninách dělo a na co se nezapomnělo. Naše výprava začala z Nýrska dne 20.3.2008, ve čtvrtek, přesně v 12:20 přijetím vlaku na nádraží. Vlakem přijeli vlastně všichni členové "ultras" výpravy až na mě. Po měsíčním plánování a organizování se náš počet ustálil na čtyřech. A tak jsme vyrazili přes Nýrsko až k Hájkům, Jarmila nám měla dělat doprovod první den. Později na mě tlačila ať o ní sem nepíšu, ale svoboda tisku je svoboda tisku a novařina nemá tabu, má holt smůlu. A tak jsme vyrazili. Přes Pajrek na Hraničář, z Hraničáře na Zadní Chalupy a dál až na Stateček pod Ostrým. Trochu nás zaskočilo počasí. I v Nýrsku, kde celou zimu nenapadl pořádně sníh, ho bylo dost a čím jsme se dostávali výš a dál sněhu rychle přibývalo. Ale což, bylo celkem pěkně a šlo se ještě dobře. Později odpoledne začalo přituhovat a chvílemi i sněžilo. Foukal dost nepříjemný vítr a my razili cestu sněhem. Docela to znavovalo, a když jsme došli na Stateček, věděli jsme, že dál už nepůjdeme. Jarmila s Johanou se chtěly vyspat v teple doma a museli ještě dojít asi šest kilometrů do Hamrů. Prý jsme Jarmilu totálně zničili, ale… (co to? Že by to Jarmila nějakým způsobem odmazala text? Zmizel :D ). Na Statečku byl (a snad ještě je) pěkná bouda se dvěmi stěnami. Výhled byl krásný, před námi leželo Hamerské údolí, ale jak to tak bývá, foukalo z údolí a foukalo dovnitř. Začala nám být zima a tak jsme na nic nečekali a začali jsme vařit čaj a večeři. K večeři měla být polívka, ale jaksi díky mým zmrzlým rukám vzniklo další památeční jídlo. Do polívky jsme chtěli přidat trochu těstovin a tak jsem je tam sypal a najednou byl pytlík prázdný a hrnec plný. Teď se projevilo naše kuchařské umění… Možná někoho překvapí, že neslité těstoviny s pár buřty jsou poživatelným jídlem. Ale jsou! Byla hrozná zima a tak jsme zalezli do spacáků a snažili se usnout. Taková zima, jako mi byla v tu noc, jsem ještě nezažil. Protože sněžilo a zároveň foukalo, do přístřešku bylo naváto hodně sněhu a naše spacáky na tohle nejsou stavěné. Ale i ten sníh by se dal vydržet, horší to bylo s větrem. Vždy když se mi podařilo zahřát si spacák na přijatelnou teplotu, přišla vždy nová vlna studeného vzduchu, a ve spacáku byla zase zima. Nevím jak se mi podařilo dočkat rána, myslím, že jsem mohl spát hodinku maximálně dvě. Ráno jsem se klepal ve snaze zahřát se, ale nějak to nefungovalo. Někdy po ránu zavolal Zdeněk. Měl nás doprovázet další den, a tak bylo potřeba dohodnout podrobnosti. Pak jsme si uvařili čaj, namazali chleba s paštikou a vyrazili, protože byla hrozná zima a chůze zahřívá. Asi v osm hodin jsme Stateček opustili a vydali se směrem k Černému jezeru. Sněhu neubylo, ba naopak přibylo a my se jím brodili dál. Největší smůlu, dá-li se tomu tak říct, měl Kyšák, protože jako jediný měl skvělý nápad vzít si návleky a tak vyšlapával cestu. Husím pochodem, ščítajíc kilometr za kilometrem, jsme šli dál, nejdříve k Černému jezeru a pak na Špičák. Asi kilometr před ním jsme se setkali se Zdeňkem, který nám na běžkách vyrazil naproti. Na Špičáku jsme k němu zalezli do auta, domluvili další detaily a vypili dvě termosky s čajem a snědli tofife. Pak přišla naše slabá chvilka, kdosi totiž navrhl, že by nám Zdeněk mohl odvézt batohy až na Javornou, kde budeme spát a protože jsme byly vyčerpaní, strpěli jsme tu potupu a dále to vypadalo spíš jako školní výlet než drsný puťák. To kdyby viděl Jenda, ten by nám dal. (Edit po dvou letech: nedal, už taky vyměkl) A zase jsme šli, ze Špičáku na Hofmanky, z Hofmanek změrem na Gerlovu Huť, ale až tam jsme nedošli, odbočili jsme a šli cestou necestou až na Javornou. Na Javorný to byl jedním slovem luxus. Když jsme si vytahali věci z batohů a dali je sušit, bylo teprve kolem čtvrté odpoledne a my znavení seděli v pokoji, jsme občas něco četli, občas hráli šachy a občas koukali do blba. Později, někdy kolem sedmé, šly Lenka s Jáňou připravit večeři. Měl to být puding. Nevím jak to vypadalo během přípravy a asi to vypadalo hrozně, protože když to bylo hotové, koukali na nás jako by čekali, že proti tomu budeme mít řeči. Ale nakonec to bylo dobré, až to překvapilo. Večer a vlastně půlku noci jsme jako staří karbaníci mastili pokera. Hrál s námi i Zdeněk, ze začátku se vymlouval, že už si nepamatuje jak se to hraje a nakonec nás téměř obral. Spát jsme šli někdy po půlnoci, spíš až k jedné. Ráno Zdeněk odjížděl časně, musel jet do práce a tak když jsme se v osm hodin vybatolili z teplých spacáčků byl už hodinu pryč. Ke snídani byly chleby se sýrem a salámem. Jediná věc, pro kterou by na nás na Javorné nemuseli vzpomínat v dobrém je naše snaha používat termokonvici. Trochu jsme s tím zacházeli jak pravěcí lidé s počítačem a pak to teklo všude, jenom je tím správným otvorem. Zhruba v deset hodin jsme vyrazili směr Velhartice. Ač jsme měli poměrně přesné informace kudy se vydat povedlo se nám si zajít. Naštěstí to tam Kyšák alespoň přibližně znal a tak jsme to střihli azimutem. Jak to tak bývá, byl v cestě les a v něm asi pět potoků. Tak takhle to asi vypadá při prozkoumávání Sibiře. Nakonec jsme ale natrefili na správnou cestu a mohli jít dál. No mohli, ale raději jsme to lehce obešli, před námi byl pes, který vypadal dost agresivně. Díky Bohu že se do nás nepustil. Přes hory a doly, přes sedmero řek a lesů jsme se dostali do Velhartic. Spát jsme měli u Kryštofa doma, tedy na hradě. Bylo ale jen něco po poledni a tak jsme ještě vyrazili zdolat Borek. Pod argumentem, že je to půlhodinka tam, půlhodinka zpátky s námi šli i Jáňa s Lenkou. Trochu se to protáhlo, a to kvůli nápadu zahrát si na stopovanou. Nakonec ze stopované byla tak trochu shledávaná, protože přesto že les byl celkem velký, nebyl problém narazit na druhého člověka. Dnes jsme večeři měli na starosti s já s Kryštofem, během rekordního času se nám podařilo vytvořit oběd o dvou chozích, nejdříve francouzká polévka, pak bramborová kaše se salámem a cibulkou. Dokonce se to dalo i jíst. V jediné co jsme doufali, že nám to vaření nepřišijí na pořád, ale to asi nehrozí. O zábavu se do večeře postarala hra Česko, spousta otázek o České republice, ale byli jsme rádi, že známe odpověď na každou pátou. Víte třeba jak se liší postup ve výrobě červeného a bílého vína? V hroznech to není. Pokud nevíte, zkuste se zeptat třeba strejdy Gůgla. Zadejte třeba "rozdíl mezi výrobou červeného a bílého vína". K večeři jsme nám milá hostitelka namazala rohlíky s dobrou pomazánkou, a ikdyž jsme byli ještě syti z pozdního oběda, zmizelo toho docela hodně. Celou dobu jsme byli zamlí, Kyšák správně poznamenal, že to tam chvílema bylo jak na hřbitově. Asi nám chyběli rozkecávači jako Markéta nebo Bětka. Během večeře jsem tradičně zabavoval hádankami. Jsou už starší a poměrně známé, ale pro ty kteří je ještě neslyšeli: Šašek a král V jednom království žije král a šašek. Král nenávidí šaška, šašek nenávidí krále. Až se jednoho dne rozhodnou, že se otráví. Nemůžou ale kupovat jedy ve vesnici, protože by se to mezi lidmi hned rozneslo a na zámku je jen dvanáct jedů. Jsou označeny podle síly, od jedničky až po dvanáctku, nejsilnější jed je dvanáctka. Jedy jsou ale speciální, pokud vypijete jed a hned poté jed s vyšším číslem, např. pětku a potom desítku, jedy se neutralizují. Král vezme tedy všechny sudé jedy (2, 4, 6, 8, 10, 12) a šašek všechny liché. Pak se pozvou na sklenici vína. Nejdřív král naleje šaškovi, pak šašek králi a nakonec nalejí každý sobě aby mohli jedy zneutralizovat. Šašek přežil, král zemřel. Jak to šašek provedl? Další hádanka se mi líbí méně, nejspíš proto, že jsem na ní sám nedokázal přijít a musel jsem se nechat poddat. Poprava a kuličky Král má ve vězení těžkého zločince a jednoho dne má být popraven. Král ale rád pobaví lid a tak dá vězni šanci, bude si moct tahat z pytlíku, pokud vytáhne bílou kuličku bude omilostněn, pokud černou zemře. Vězeň se ale od kata, kterému se ho zeželí, že král ho podvede a do pytlíku dá pouze dvě černé kuličky. Vězeň však nemá šanci sehnat si bílou kuličku včas a tak ho odvedou na popraviště a on si tahá. Co musí provést aby mohl přežít? Poté co byly hádanky rozluštěny nastal opět známý problém, co dál? Tak trochu jsem s tím počítal a rozhodl jsem se vyzkoušet tzv. psychologickou hru o Abigail a Gregorym. Nějak jsem si ale nemohl vzpomenout na jména a tak se postavy jmenovali Jessica, Jerry apod. Hra probíhá tak, že se ze začátku vypráví příběh. Poté se každý člověk ztotožní s libovolnou jemu sympatickou postavou z příběhu a před ostatními se snaží obhájit svoje chování, samozřejmě tak aby odpovídalo příběhu. Ostatní mu můžou pokládat otázky. Obhajování pokračuje, každý další však nesmí popřít to co řekl ten před ním. Nakonec si to postavy mezi sebou můžou vyříkat, většinou se do toho lidi vžijou tak, že to býva docela zajímavé. Zde si můžete přečíst příběh: Krokodýlí řeka V malém království žili ve městě dva milenci, Abigail a Gregory. Prostředkem města tekla velká řeka, žili v ní krokodýli a přes řeku se dalo dostat jen jedním mostem. Nebo lodí. Gregory žil na jedné straně, Abigail na druhé, denně k sobě přes most chodili. Jednoho dne však přišla velká voda. A co hůř, Gregory byl na smrt nemocný a neměl nikoho kdo by byl s ním. Ani Abigail se k němu nemohla přes rozbouřenou vodu dostat, protože voda strhla i most. Jediný kdo by se mohl s lodí dostat na druhou stranu byl starý námořník Slag. Ten už padesát let čekal na velkou vodu a deno-denně vytahoval svojí pramici vysoko na břeh aby mu ji velká voda neodnesla, jako jiným. A tak se Abigail vypravila za ním a požádala ho, aby ji převezl na druhou stranu. Slag souhlasil, avšak s jednou podmínkou, že se s ním Abigail stráví noc. Abigail nesouhlasila, utekla k matce a žádala ji o pomoc. Matka však na ni neměla právě čas, a tak ji skoro ani nevyslechla a řekla jí, nechávám rozhodnutí na tobě, věřím že se rozhodneš správně. Abigail probrečela celý den i noc, ale protože se k ní dostaly zprávy, že se Gregorymu přitížilo, nakonec souhlasila se Slagovou podmínkou. Ten se s ní vyspal a příštího rána ji odvezl na druhý břeh. Abigail se konečně dostane k Gregorymu. Stará se o něj tak dlouho, dokud se neuzdraví. Trápí jí však kvůli její nevěře svědomí a Gregorymu řekne co se musela učinit, aby se k němu dostala. Gregory pro ni však nenajde pochopení, rozzuří se a Abigail vyžene. Ta jde s pláčem ke svému starému příteli Sindibadovi, všechno mu řekne. Ten, i když ho Abigail prosí, ať to nechá plavat, jde za Gregorym a surově ho zmlátí. Hra nemá předurčený výsledek, může se stát, že lidé hru nepochopí, nebo naopak jí začnou moc prožívat, nám se ale povedla celkem pěkně. Nic ale netrvá věčně a po hře zase nastala situace co dál. Pak přišel šílený nápad na hru, ve které by se vlastně vymíšlela detektivka hráči by museli přijít na to kdo je vrah. Nápad zajímavý, ale tak jsme příběh překomplikovali, že už jsme opravdu nevěděli jak dál. Většina hry probíhala tak, že já s Kyšem jsme na chodbě přemýšleli jak příběh posunout dál, vypadalo to asi tak, že jsme proti sobě chodili a občas se někdo chytl za hlavu, pak jsme zase chodili a nakonec jsme se museli vrátit na začátek příběhu. Ale nápady jsme měli zajímavé, to se musí nechat, možná podle toho jednou sepíšu detektivku, kdo ví? Další hra byla podobná, ale úplně otočená. Nakonec skončila tak, že jsme se všichni jenom smáli a vraha, či spíše vrahy se určit nepodařilo. Ono taky zjistit kdo z příbuzenstva zabil tetičku v Himalájích, když všechny stopy shoří a jediný policista je také podezřelý, protože je její synovec, není snadné. Bylo už pozdě, ještě chvilku jsme pak hráli stolní fotbálek a šli zase někdy po půlnoci spát. Když to tak počítám, v průměru jsme se naspali méně než pět hodin za noc. Taky jsme toho moc nevypili, ale přežili jsme to. Ráno jsme vstávali někdy po osmé, snídani jsme opět měli připravenou, prostě luxus, mazanec s bochánky, co můžeme chtít víc. Byla neděle a vlastně i poslední den, i když to ze začátku bylo plánováno i na pondělí. Je ale dobře, že jsme skončili už v neděli, všechno bylo jednoduší. Poslední naše trasa byla krátká z Velhartic do Kolince, kde jsme se měli rozdělit. Kryštof s Jáňou ale odbočili moc brzo a tak se jim ještě poslední den podařilo zajít si. Měli jít na beránka do Mlázov. Večer byli ale už doma, takže jejich zacházka asi moc dlouhá nebyla. Lence odjížděl vlak z Kolince v dvanáct, mě zhruba o dvě hodiny později a bylo teprvé něco po jedenácti, takže byl čas dát si trochu cukru. Byla i nápad udělat si karamel, ale to jsme zavrhli, protože by nás z čekárny asi hnali, kdyby viděli jak si vaříme bílý prášek na vařiči. Nejsem si jistý jestli by nám veřili, že je to jenom cukr. A tak jsme zůstali u cukru. Pak už jenom vlakem bekhoum, vybalit zasmrádlé oblečení z batohů a hurá do vlastních postýlek. No hurá, mám chuť sem napsat něco jako v článku o Golden Well, ale nechci se opakovat a tak napíši radši takové krátké shrnutí mých pocitů z celé akce. Celý to bylo dost na rychlo, plánovat se to začalo měsíc před Velikonoci, s Božím požehnáním se nám podařilo všechno sehnat a zařídít. Když jsem čekal na nádraží až výprava přijede nějak jsem tomu pořád nemohl uvěřit, že se to povedlo. Když pak přijeli, nemohl jsem tomu uvěřit ještě víc. Jak šel čas trochu mi začalo vadit, že věci nevycházejí tak jak jsem si je představoval. Když se teď na to podívám zpět, vidím, že kdyby to proběhlo tak jak jsem to já měl naplánováno, patrně by jsme někde umrzli v závějích, takže chvála Pánu i za to. Takže jednoduché ponaučení zní: Čím více lpíš na vlastních plánech, tím déle bude trvat, než pochopíš že to Bůh s tebou myslí dobře i když ti nevycházi všechno podle tvých představ.

Čas načtení: 2024-03-13 15:49:16

Zahaleni v kůžích hyen. Neandertálci možná zvládli ochlazování světa změnou ošacení

Vědci se až doposud domnívali, že naši pravěcí předkové zvládali přežívat doby ledové díky kožešinám býložravců. Nový výzkum ale ukazuje, že se alespoň občas mohli oblékat i do těch získaných z predátorů. A možná to mohlo mít i symbolickou rovinu.

Čas načtení: 2024-03-16 07:57:00

Zbraně pračlověka: Čím lovili lidé v pravěku?

Jaké zbraně používal pračlověk? Proč se pravěcí lidé namáhali vývojem nových loveckých zbraní? Zřejmě proto, že se jim zmenšovala kořist. Nové zbraně zvýšily šance, že lov bude úspěšný.

Čas načtení: 2024-03-20 08:52:25

Čepice na led? Pastrňák si po hattricku navlékl medvědí obleček

Pravěcí lovci si na sebe oblékali kožešiny, aby na ně přešla zvířecí síla. Hokejista Bostonu David Pastrňák se v NHL převlékl do medvědího oblečku, který přistál na ledě po jeho hattricku do sítě Ottawy (6:2).

Čas načtení: 2024-04-11 09:35:12

Chutná pečeně, pestrá strava a placky jako fast food jsou známé už v pravěku a starověku

Máte pocit, že pravěcí a starověcí lidé to v kuchyni moc neuměli? Mýlíte se. Už tenkrát se řadili k labužníkům, kteří si dovedli vyrobit zajímavé a chutné pokrmy. Kulinářské tradice se rodily už tenkrát. Středoevropani a nejenom oni už v pravěkých dobách uměli připravit chutné jídlo pro své hladové žaludky. Vlastně prazáklad dnešní kuchyně si neseme od té

Čas načtení: 2024-05-15 11:45:00

Pareidolie vysvětluje, proč jsou jeskynní malby ukryté v temných podzemních hlubinách

Pravěcí lidé pronikali hluboko do jeskynních systémů a vytvářeli tam úžasné malby a rytiny • Co je k tomu vedlo, když mohli snáze malovat u osvětleného vchodu do podzemního světa? • Nové studie to vysvětlují psychologickým fenoménem označovaným jako pareidolie

Čas načtení: 2024-06-13 09:48:00

Lovci mamutů neštípali jen pazourek: Jak se dělaly pravěké čepele

Správnou silou, pod správným úhlem a ze správného materiálu. Tak vyráběli pazourek už pravěcí lovci mamutů. Není to vždy jednoduché, ale dobrá a kvalitní čepel se dá odštípnout i z obsidiánu.

Čas načtení: 2024-08-01 00:00:00

ČR, Moravský kras: Balcarka – jeskyně s nejbohatší krápníkovou výzdobou

Dnes ukončíme procházku po Moravském krasu v jeskyni Balcarka u obce Ostrov u Macochy, která má nejbohatší krápníkovou výzdobu a zároveň patří k nejvyhledávanějším turistickým cílům. Kromě přírodních krás nás jeskyně zavede i do minimálně 15 tisíc let staré historie, kdy zde žili pravěcí lidé. Vydejme se tedy na návštěvu.

Čas načtení: 2024-08-08 18:04:00

Člověčiny aneb Svět lidských fenoménů: Lovu, sběru a práci zdar! O různých podobách obživy a práce

Pravěcí lovci chodili na mamuty, my chodíme na houby. Pro ně to byl způsob obživy, pro nás to je kratochvíle a odpočinek od práce. S Martinem Rychlíkem a Martinem Soukupem se vypravíme na lov slona do Afriky, vrátíme se do 30. let minulého století na starý český venkov a ukážeme si těžkou obživu paličkováním. A povíme si také o tom, jak je těžké se živit v době nedostatku.

Čas načtení:

Stopy po sídlišti nejstarších zemědělců objevili archeologové v Nové Dědině u Uničova

Archeologové z Archeologického centra Olomouc odkryli na lokalitě v Nové Dědině u Uničova pozůstatky sídliště, které obývali nejstarší zemědělci z mladší doby kamenné. Před 7000 lety se pravěcí lidé usadili v oblasti s úrodnou půdou vhodnou pro zemědělský způsob života. Sídliště postavili na mírné vyvýšenině nad řekou Oskavou.

Čas načtení: 2024-10-15 07:00:00

Ranní úvaha: Petr Šourek: Dilema jeskyně Lascaux

Zaválo mě to do údolí francouzské řeky Vézèry. Až mě zaskočilo, jak blízko jsem se ocitl slavným jeskyním. Na jejich stěnách před 20 tisíci lety pravěcí lovci zachytili zvířata, která se proháněla po okolní, chladné prérii – bizony, divoké koně, obří jeleny, chlupaté nosorožce…

Čas načtení: 2024-10-21 13:34:00

Věda Plus: Jak při odhalování nebezpečných znamének pomáhá aplikace?

Co bude na Ukrajině sledovat družice vyvinutá českými firmami? - Jak pravěcí pastevci ovlivnili podobu středoevropských lesů? Moderuje Lukáš Matoška.Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Čas načtení: 2024-10-21 19:34:00

Věda Plus: Jak při odhalování nebezpečných znamének pomáhá aplikace?

Co bude na Ukrajině sledovat družice vyvinutá českými firmami? - Jak pravěcí pastevci ovlivnili podobu středoevropských lesů? Moderuje Lukáš Matoška.Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Čas načtení: 2024-11-21 18:04:00

Člověčiny aneb Svět lidských fenoménů: Od pěstního klínu k vesmírným lodím. Jak lidstvo začalo vyrábět nástroje i roboty?

První nástroje zhotovili pravěcí lovci a sběrači, aby si usnadnili lov a konzumaci plodin. Martin Rychlík a Martin Soukup budou mluvit o tom, jakou roli ve vývoji lidstva sehrála právě výroba nástrojů. Už netvoříme pěstní klíny, oštěpy nebo různé vrhače, ale sofistikované stroje, které místo lovu usnadňují práci. Jak a proč vznikl třeba bumerang? Kde sestrojili první hasičkou stříkačku? A čeká lidstvo doba strojů?

Čas načtení: 2024-11-23 11:10:00

Laboratoř: Už před 12 tisíci lety zřejmě lidé používali přeslen

V Izraeli se našly 12 tisíc let staré vápencové kameny s otvorem, na nichž si zřejmě pravěcí lovci a sběrači vyráběli přízi. Vědci z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě doložili, že jde o raný příklad používání rotační technologie. Doklady o zpracování vláken existují už z doby před 25 tisíci lety, připomínají vědci v pořadu Laboratoř Českého rozhlasu Plus.Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Čas načtení: 2024-12-18 00:00:00

Vývoj člověka je zamotanější, než jsme mysleli, ukázal objev Homo juluensis

Tajemní pravěcí lidé dostali pevné místo ve stále spletitějším rodokmenu lidského rodu. Homo juluensis byl jen jedním z mnoha pravěkých zástupců rodu Homo, jejichž krev koluje v žilách současného lidstva.

Čas načtení: 2025-02-09 07:20:14

Strašlivá exploze Toby málem zničila lidstvo

To se tak sejdou tři atomy kyslíku a domluví se na vytvoření společné molekuly. Překvapeně pak zjišťují, že v téhle partě mají specifické vlastnosti, například dokážou odrážet ultrafialové záření. Jenže jakmile se někde sejdou tři, jejich soudržnost může narušit leccos. V době před 80–70 tisíci let pravěcí lidé samozřejmě žádné chemikálie, které by ozónovou vrstvu

Čas načtení: 2025-03-05 13:22:27

Vědci vytvořili myši s mamutí DNA

Americká společnost Colossal Biosciences, která se pokouší oživit dávno vymřelé mamuty, oznámila první větší úspěch. Podařilo se jí geneticky upravit myši tak, aby měly srst jako pravěcí chobotnatci.