Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-07-02 14:03:00

Průzkum společnosti Qinshift: Většina Čechů o digitálním průkazu totožnosti ví. S použitím ale čeká především na úřady.

Praha 2. července 2024 (PROTEXT) - Technologická společnost Qinshift si nechala zpracovat průzkum veřejného mínění, který zkoumal povědomí a používání digitálního průkazu totožnosti (aplikace eDoklady) mezi obyvateli České republiky. Výsledky průzkumu odhalily, že většina (84,8 %) obyvatel ČR už o možnosti digitálního prokázání totožnosti ví. Reálně však tuto technologii zatím použilo jen 15,4 % dotázaných. Více, než třetina respondentů uvedla jako hlavní motivaci k budoucímu použití aplikace eDoklady její akceptaci většinou úřadů v ČR. Od 1. července 2024 právě k této změně dochází u většiny veřejných institucí, se kterými běžně přicházejí občané ČR do kontaktu.Více než čtyři pětiny respondentů (84,8 %) vědí o možnosti používat digitální průkaz totožnosti prostřednictvím aplikace eDoklady. Tato aplikace je v české republice dostupná od ledna 2024. Povědomí je o něco vyšší mezi muži (89,7 %) než ženami (80 %). Samotnou aplikaci eDoklady má pak na svých mobilních zařízeních nainstalovanou přibližně jedna pětina dotázaných (21,1 %), přičemž mezi muži je to čtvrtina (25,1 %) a mezi ženami 16,7 %. Jen 15,4 % respondentů ji však už reálně použilo k prokázání své totožnosti.Jiří Voldán, Director of Global Delivery for Banking, Financial Services and Insurance ve společnosti Qinshift, k výsledkům průzkumu říká: „Z dat nám celkem jasně vyplynulo několik zjištění. Široká veřejnost je jednak velmi dobře obeznámena se samotnou existencí i možnostmi využívání elektronického dokladu totožnosti a celá pětina dotázaných má dokonce aplikaci eDoklady už i nainstalovanou na mobilních zařízeních. Z toho, že zatím jen asi 15 % respondentů využilo aplikaci eDoklady k reálnému prokázání totožnosti, je jasné, že si celkem nemálo občanů ČR nainstalovalo tuto aplikaci zatím z čirého zájmu o její budoucí využití.“Prokázání totožnosti pomocí aplikace eDoklady je v ČR od ledna 2024 možné na řadě tzv. ústředních správních úřadů (např. Český telekomunikační úřad, Energetický regulační úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a další). Od 1. 7. 2024 se však rozšíří zejména na místa, se kterými jsou občané v mnohem častějším kontaktu. Bude se jednat například o finanční úřady, Úřad práce, ČSSZ, krajské úřady, nebo pobočky Czech Pointu. Podle zjištění průzkumu společnosti Qinshift bude právě tento krok pravděpodobně nejviditelnější změnou v reálném používání eDokladů v České republice. Policie ČR začala akceptovat digitální průkaz totožnosti nakonec dříve, než původně avizovala, a to už v dubnu tohoto roku.Nadpoloviční většina respondentů (59,7 %) projevila zájem o používání digitálního průkazu totožnosti v mobilním telefonu v budoucnu, o něco více opět muži (62,2 %) než ženy (57,5 %). Přibližně třetina dotázaných (35,3 %) pak uvedla, že by digitální průkaz začala používat ve chvíli, kdy začne být akceptován všemi hlavními veřejnými institucemi a úřady v ČR. Obavy o soukromí a bezpečnost osobních údajů zmínilo jen 16,1 % dotázaných jako důvod, proč aplikaci eDoklady nehodlají používat.„Rychlost přijímání nových digitálních nástrojů a aplikací podle našich dat jednoznačně roste. Když jsme v roce 2002 pomáhali budovat a spouštět pro Komerční banku jedno z prvních mobilních bankovnictví v ČR, trvalo až do většího rozšíření chytrých telefonů v roce 2011, než se aplikace stala skutečně široce využívanou. Přestože aplikace eDoklady funguje teprve od 20. ledna 2024, v takto krátké době se s ní seznámila už pětina obyvatel ČR,“ dodává k výsledkům průzkumu Voldán.Výsledky průzkumu naznačují, že obecné povědomí o existenci a možnostech digitálního průkazu totožnosti je v populaci obecně vysoké. Jeho reálné použití by se mohlo výrazně s příchodem července 2024 zvýšit. Významná část populace totiž projevuje zájem o jeho budoucí využívání, což představuje velký potenciál pro širší přijetí této technologie v blízké budoucnosti.Průzkum byl proveden agenturou Stem/mark formou internetového dotazování a zahrnoval 508 respondentů ve věku 18 až 64 let. O společnosti Qinshift:Qinshift je globální technologická společnost se silným evropským zastoupením, která poskytuje technologické služby perspektivním společnostem po celém světě. Více, než 3 000 jejích technických odborníků vytváří a navrhuje software a poskytuje komplexní podniková řešení, vizionářský design UX/UI, spolehlivě provozuje služby, inovativní produktový vývoj a špičkové podnikové poradenství. Společnost se stará o různorodou klientelu včetně telekomunikačních a satelitních operátorů, finančních a bankovních institucí, výrobních a automotive společností a organizací zabývajících se mobilitou a zdravotnictvím. U svých klientů podporuje jejich cestu k digitální transformaci. Qinshift je součástí technologického pilíře v rámci skupiny KKCG . Zdroj: Rubikon PR  

Čas načtení: 2024-06-06 08:48:00

Češi obměňují své mobilní telefony každé 2 až 3 roky

Praha 6. června 2024 (PROTEXT) - Téměř každý druhý Čech ví, jak správně naložit se starým telefonem, zpravidla si je ale necháváme jako zálohu pro případ nouze. Nezisková organizace Remobil, která provozuje stejnojmenný projekt na sběr a recyklaci nepoužívaných mobilních telefonů, představuje výsledky průzkumu provedeného společností Ipsos, který zjišťoval povědomí o počtu telefonů, ať už funkčních, či nefunkčních, kterými obyvatelé České republiky disponují, a také proč uchovávají svoje staré telefony v šuplíku. Výsledky byly představeny 5. června v Magenta Experience Center při příležitosti Světového dne životního prostředí. Průzkum ukázal, že sedm z deseti Čechů (70 %) používá pouze jeden, svůj soukromý mobil. Čtvrtina Čechů (25 %) má soukromý i pracovní telefon a jen každý dvacátý Čech (5 %) má pouze služební telefon. Zatímco soukromé telefony obměňujeme nejčastěji každé tři roky, od zaměstnavatelů dostáváme nové telefony zpravidla jednou za dva roky. „Pravidelná obměna telefonů samozřejmě znamená, že se někde musí hromadit nepoužívané nebo už nefunkční přístroje,“ říká Miloš Polák, zakladatel projektu Remobil, a dodává: „V průměru mají Češi doma více než dva mobily, který už nepoužívají a více než pětina vlastní smartphone, který již nelze opravit“. Češi o možnostech recyklace vědí, ale starých telefonů se většinou nezbavují. Typickým důvodem, proč si schováváme nepoužívané telefony, je záloha pro případ, že se náš nový telefon rozbije. Mnoho lidí si ale své staré telefony ponechává z důvodu nostalgie a Češi také často věří v budoucí sběratelskou hodnotu již nevyráběného zařízení. Staré telefony se také předávají dalším členům rodiny nebo slouží jako hračka pro děti. Pokud se Češi svého starého telefonu zbaví, ve 33 % případů jej nějakým způsobem recyklují (vyhodí ho do kontejneru na elektroniku, odnesou zpět do prodejny nebo předají organizaci, která se o recyklaci postará). Tři čtvrtiny Čechů (75 %) přitom znají červené kontejnery na elektroniku, více než polovina (51 %) zaznamenala boxy zelené a také o dalších možnostech recyklace mají Češi velmi dobré povědomí. I přesto končí ve směsném odpadu (4 %) starých telefonů. Češi si dobře uvědomují, že mobily obsahují škodlivé látky, které mohou znečišťovat životní prostředí (78 %), že těžba kovů, nutných pro výrobu elektroniky, včetně telefonů, výrazně zatěžuje životní prostředí (72 %) i že recyklační poplatek zahrnutý v ceně nového mobilu znamená povinnost prodejce zařízení odebrat zpět a ekologicky ho recyklovat (65 %). „Češi jsou spořivý národ a často se nezbavují ani věcí, které již prakticky nemají žádnou hodnotu. Platí to i pro staré mobilní telefony, které je možné přinést na kteroukoli prodejnu T-Mobile, kde se o ně, samozřejmě bezplatně, postaráme. Projekt Remobil dlouhodobě podporujeme jako užitečnou iniciativu, která pomáhá snížit množství nebezpečného odpadu a ještě slouží dobré věci,“ dodává Simona Dřízhalová, expertka udržitelnosti ve společnosti T-Mobile. Hodnota starých telefonů není zdaleka taková, jak se Češi domnívají Podle průzkumu jsou Češi velmi ochotní darovat svoje staré telefony na dobrou věc. Tři čtvrtiny respondentů (76 %) by se takto zbavily nefunkčního přístroje (s předpokladem, že ho někdo opraví nebo rozebere a využije díly) a 69 % Čechů by darovalo i svůj funkční, ale už nepoužívaný telefon. Více než třetina těch, kteří by byli ochotni darovat telefon pro dobrou věc, by preferovala vhození telefonu do pouličního kontejneru na elektroodpad, předání Zásilkovně nebo odevzdání na jakékoliv pobočce České pošty. I součástky a materiály použité v nefunkčních telefonech mají svoji hodnotu. Více než pětina Čechů (shodně 21 %) odhaduje hodnotu starého telefonu určeného na demontáž součástek na 50 až 100 Kč nebo 100 až 500 Kč. Jen každý desátý Čech (9 %) odhaduje správnou hodnotu, která se pohybuje do 20 Kč. O projektu Remobil Remobil je neziskový projekt sběru starých a nepotřebných mobilních telefonů. Je určen pro všechny typy subjektů včetně občanů a funguje v celé České republice. Hlavním cílem je změna stavu, kdy se telefony hromadí v domácnostech a znamenají tak environmentální problém. Remobil se snaží nabídnout co nejjednodušší způsob, jak se nepotřebných telefonů zbavit. Zároveň za každý sebraný mobil přispívá 10 Kč na dobročinnost a díky recyklaci mobilů dochází k opětovnému využití surovin. To ve výsledku znamená významné úspory vody, snížení produkce toxických odpadů nebo snížení produkce ekvivalentu CO2. Kontakt: smejak@remobil.cz ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.

Čas načtení: 2025-05-13 07:52:00

Podnikatelé se bojí ztráty dat i krádeže identity, zabezpečení však podceňují. Přes pětistovku měsíčně investuje jen 39 % malých firem

Praha 13. května 2025 (PROTEXT) - Povědomí o významu kybernetické bezpečnosti mezi českými podnikateli roste, často jí však nepřisuzují dostatečnou prioritu. Vyplývá to z již čtvrtého barometru českého podnikatelského prostředí s názvem Touha prosperovat. Jen 39 % dotázaných mikro- a malých podnikatelů uvádí, že jsou ochotní do zabezpečení své firmy investovat více než 500 korun měsíčně. Pětina dokonce na bezpečnost nedá měsíčně ani korunu. Firmy tak téma zabezpečení často berou vážně až poté, co kybernetický útok okusí na vlastní kůži. V cestě jim stojí náklady, ale také chybějící znalosti.Kybernetická bezpečnost je pro české drobné podniky stále důležitějším tématem. Podle průzkumu Touha prosperovat[1] vzniklého v rámci programu Mastercard Strive v Česku ochranu proti kybernetickým hrozbám vnímají jako důležitou pro své podnikání více než dvě třetiny mikro- a malých podnikatelů. Nejvíce se podnikatelé v souvislosti s kybernetickými útoky obávají ztráty dat. Uvádí to hned 54 % dotázaných. Druhým největším strašákem je krádež identity a osobních údajů. Obává se jí 44 % podnikatelů.Navzdory rostoucímu povědomí o rizicích však nadále zůstávají investice firem do ochranných opatření nízké. 42 % mikro- a malých podnikatelů je ochotných do kybernetické bezpečnosti investovat maximálně 500 korun měsíčně, pětina nechce do zabezpečení investovat vůbec nic. Pouhých 11 % mikro- a malých firem je ochotných zaplatit za zabezpečení více než 2000 korun měsíčně.„Podnikatelé si stále více uvědomují, že zabezpečení je nedílnou součástí jejich podnikání. Přesto mnozí zatím nedoceňují plný rozsah rizik ani možnosti, jak se jim efektivně bránit. I ti, kteří už mají obecné povědomí, často zůstávají jen u nejzákladnějších kroků – což se odráží i v nízké ochotě investovat do pokročilejších řešení. Pozitivní ale je, že povědomí i zájem o téma kybernetické bezpečnosti pomalu roste. Nyní je klíčové tento trend podpořit a zrychlit,“ vysvětluje Jana Lvová, generální ředitelka Mastercard pro Česko a Slovensko.Množství útoků stoupáEfektivní motivací, která přiměje podnikatele se na bezpečnost více zaměřit, podle Barometru bývá přímá zkušenost s hrozbami. Kybernetickému bezpečnostnímu incidentu čelilo již 31 % dotázaných podnikatelů. A právě ti, kteří mají s kybernetickými hrozbami vlastní zkušenosti, jsou ochotní do bezpečnostních opatření investovat nejvíce. Hned 84 % z nich uvádí, že pravděpodobně budou do nástrojů kybernetické bezpečnosti investovat.Dosavadní vývoj naznačuje, že se podniky budou s hrozbami setkávat stále častěji. Frekvence kybernetických útoků totiž dlouhodobě stoupá. Podle údajů Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) zaznamenala Česká republika v roce 2023 rekordních 262 kybernetických útoků. Oproti předchozímu roku se tak jejich počet téměř zdvojnásobil[2].Malým firmám chybí znalostiPřes dvě třetiny (68 %) dotázaných podniků uvádí, že v současné době používají antivirový software, 58 % zavedlo dvoufaktorové ověřování. Podobná část (59 %) se spoléhá také na pravidelné softwarové aktualizace. S ostatními opatřeními už je to však o poznání horší. Firewall používá jen 49 % dotázaných firem, šifrování dat pak pouhá třetina. Alarmující je, že prevenci formou vzdělávání zaměstnanců praktikuje jen 42 % podniků.Priority jsou zatím jindePro mnohé podnikatele je to navíc i otázka peněz. 31 % dotázaných uvádí jako hlavní překážku vyšších investic do kybernetické bezpečnosti vysoké náklady s tím spojené. Nedostatek prostředků na inovace se přitom netýká pouze zabezpečení. Podle Barometru totiž nadále zaostávají i investice do digitalizace. 45 % dotázaných podnikatelů plánuje v letošním roce na digitalizaci vyčlenit jen 1-5 % svého rozpočtu, třetina dokonce méně než 1 %. Více než desetinu rozpočtu naopak na digitalizaci dá jen 5 % firem. Za nejzásadnější překážky, které stojí v cestě digitalizaci, dotázaní označují nákladová a časová omezení (23 %) a nedostatek finančních prostředků (22 %).„Tři z pěti podnikatelů jsou přesvědčení o tom, že pro budoucí úspěch jejich podnikání je adopce moderních technologií klíčová. Investice do digitalizace tomu však zatím neodpovídají, což naznačuje, že jejich priority zatím leží jinde,“ vysvětluje Jana Fišerová, vedoucí výzkumu CARE Česká republika. „Firmám, které v této disciplíně zaspí, se ovšem může stát, že je začne vytlačovat konkurence, která bude díky digitálním nástrojům pracovat efektivněji a zákazníkům díky tomu nabídne lepší služby. Právě proto jsme na platformě Pro podnikavé připravili řadu kurzů, návodů a tipů, které pomohou podnikatelům se v digitálním světě zorientovat, a ještě více nakopnout své podnikání,“ dodává. [1] Čtvrtého vydání průzkumu Barometr: Touha Prosperovat se zúčastnilo celkem 613 vlastníků, vedoucích pracovníků, ředitelů nebo manažerů mikro- a malých podniků v České republice (firmy s méně než 50 zaměstnanci). Sběr dat probíhal od prosince 2024 do ledna 2025. Více na: https://www.propodnikave.cz/vyzkum/barometr-mse-2025[2] Zdroj: Zpráva o stavu kybernetické bezpečnosti České republiky za rok 2023 (NÚKIB, 2024); dostupné zde.   

Čas načtení: 2024-07-17 07:35:00

Češi a kybernetické hrozby. Co říkají výsledky průzkumu Zlaté koruny

Praha 16. července 2024 (PROTEXT) - Kyberbezpečnost se stává stále důležitějším tématem nejen pro odborníky, ale i pro širokou veřejnost. Průzkum veřejného mínění, který pro Zlatou korunu zpracovala výzkumná agentura Ipsos, přináší zajímavé a důležité poznatky o tom, jak Češi vnímají kybernetická rizika, jak jsou informováni a jak se chrání před kybernetickými útoky.Internet je plný úžasných možností, ale skrývá i nebezpečí. Kybernetické útoky se stávají stále častějšími a důmyslnějšími, a proto je důležité být obezřetní a chránit se. „Z výzkumu vyplývá, že necelé třetině populace se stala nějaká podoba kybernetického útoku. Více než pětina z nich přišla o finanční prostředky,“ uvádí Michal Straka, Product & Business Development Director Ipsos.Důvěra v bankyVýsledky průzkumu ukazují, že Češi věří, že banky ochrání jejich finance. Celkem 89 % respondentů důvěřuje bankám, z toho 38 % velmi a 51 % spíše důvěřuje. Zajímavé je, že mladí lidé ve věku 25-34 let mají největší důvěru (95 %), stejně tak obyvatelé větších měst s více než 100.00 obyvateli (94 %) a Pražané (97 %).Kybernetické útokyTřetina respondentů (31 %) se setkala s nějakou formou kybernetického útoku. Nejčastěji šlo o phishing (47 %), malware (26 %) a krádež identity (31 %). Alarmující je, že více než pětina (21 %) těchto obětí přišla při útoku o finanční prostředky.Informovanost o kybernetických rizicíchInformace o kybernetických rizicích získávají lidé nejčastěji z médií (42 %), sociálních sítí (27 %) a od bank (27 %). Přestože 82 % respondentů si myslí, že banky informují o těchto rizicích dostatečně, stále je prostor pro zlepšení.Sebehodnocení a ochranná opatřeníVíce než polovina respondentů (57 %) se hodnotí jako osoby se středními znalostmi v oblasti kybernetických rizik, zatímco 5 % se považuje za experty. Z těch, kteří se považují za experty, používá 78 % dvoufázové ověřování a 72 % silná hesla, což je více než u obecné populace (62 % a 58 %).Odpovědnost za kybernetické útokyPrůzkum také zkoumal názory na to, kdo by měl nést odpovědnost za újmu způsobenou kybernetickým útokem. Nejvíce respondentů (41 %) si myslí, že by to měla být finanční instituce, která byla cílem útoku. Dalších 29 % viní jednotlivce, pokud nedodržel bezpečnostní pokyny, a 26 % odpovědnost přisuzuje vládě a regulátorům.Útoky přes emailPodle průzkumu 36 % respondentů někdy otevřelo podezřelý email, přičemž 44 % z nich nerozpoznalo, že jde o podezřelý email. Naopak 64 % respondentů podezřelý email neotevřelo, z nichž 51 % email bez otevření smazalo a 32 % ho přesunulo do spamu.Role vládyPokud jde o vládní opatření v boji proti kybernetickým hrozbám ve finančním sektoru, respondenti by preferovali především vzdělávání a zvyšování povědomí o kybernetické bezpečnosti (33 %). Následuje tvorba a prosazování zákonů (22 %), spolupráce s bankami a dalšími finančními institucemi (22 %) a podpora výzkumu a vývoje (20 %).Kompletní závěry z výzkumu můžete najít ZDE.A jak se chovat v online prostředí, abyste minimalizovali riziko kybernetických útoků?Ochrana bankovního účtu:Věřte své bance, ale ověřujte si, zda skutečně s vámi komunikuje vaše banka. Většina českých bank klade velký důraz na kybernetickou bezpečnost a chrání vaše peníze online. Nikdy však po vás nebude online, nebo po telefonu požadovat vaše přihlašovací údaje a hesla.Používejte silná hesla a měňte je pravidelně. Nepodceňujte sílu hesla! Dlouhé a komplexní heslo s kombinací písmen, čísel a symbolů je pro hackery obtížně prolomitelné.Aktivujte si dvoufázové ověřování. Tato funkce přidává další vrstvu ochrany k vašemu online bankovnictví. Kromě hesla budete muset zadat i kód, který vám přijde na mobilní telefon.Buďte opatrní při online platbách. Nikdy nezadávejte platební údaje na neznámých stránkách a vždy si ověřte certifikát zabezpečení webu.Sledujte pohyby na svém účtu. Pravidelně kontrolujte výpisy z účtu a v případě jakýchkoli podezřelých aktivit ihned kontaktujte banku.Ochrana před kybernetickými útoky:Buďte opatrní při otevírání emailů a klikání na odkazy. Neotevírejte emaily od neznámých odesílatelů a neklikejte na podezřelé odkazy, i když se zdají být důvěryhodné. Mohou obsahovat malware nebo vás přesměrovat na falešnou stránku.Instalujte si antivirový software a udržujte ho aktualizovaný. Antivirový software vám pomůže ochránit váš počítač před malwarem a viry. Nezapomeňte ho pravidelně aktualizovat, abyste měli nejnovější ochranu.Buďte opatrní při sdílení osobních údajů online. Nesdílejte citlivé informace, jako jsou čísla platebních karet, hesla nebo rodné číslo, na veřejných fórech nebo sociálních sítích.Sledujte novinky o kybernetické bezpečnosti. Buďte informováni o nejnovějších kybernetických hrozbách a o tom, jak se proti nim chránit. Mnoho spolehlivých zdrojů najdete online.V případě kybernetického útoku:Zachovejte klid. Panika vám v dané situaci nepomůže.Změňte hesla. Pokud máte podezření, že vaše heslo bylo ukradeno, ihned ho změňte u všech online účtů, které ho používají.Kontaktujte banku nebo příslušnou instituci. Pokud jste byli obětí podvodu s platební kartou nebo jiného kybernetického útoku, ihned kontaktujte banku nebo příslušnou instituci.Udělejte si zálohu dat. Pravidelně si zálohujte důležitá data, abyste je v případě kybernetického útoku neztratili.Kybernetická bezpečnost je důležitým tématem, které se týká nás všech. „Průzkum Zlaté koruny ukázal, že Češi si uvědomují rizika spojená s kybernetickými útoky a aktivně se snaží chránit své finanční prostředky a osobní údaje. Důvěra v banky je vysoká, ale je potřeba pokračovat v informování a vzdělávání veřejnosti, aby byla schopna lépe čelit kybernetickým hrozbám“, říká Pavel Doležal, ředitel a zakladatel nezávislého vzdělávacího a informačního projektu Zlatá koruna a dodává: „Umělá inteligence, AI nám přináší zcela netušené příležitosti, ale bohužel také rizika. A jako zcela zásadní a neúčinnější obranu proti nim považuji prevenci, tedy informovanost a vzdělanost co nejširší populace“. Klíčová pro zajištění kybernetické bezpečnosti v České republice bude také spolupráce mezi vládou, finančními institucemi a médii. Kontakt:redakce Zlatá korunaredakce@zlatakoruna.infowww.zlatakoruna.info ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2025-07-29 07:58:00

Pětina denně! Nenávistné projevy vůči mladým LGBT+ se šíří, v posledním roce se s nimi setkal doslova každý. Pomáhá poradna sbarvouven.cz

Praha 29. července 2025 (PROTEXT) - Nenávist bohužel není abstrakce – pro mladé lidi z LGBT+ komunity je každodenní realitou. Průzkum realizovaný T-Mobilem ve spolupráci s In IUSTITIA a agenturou Ipsos ukazuje alarmující míru nenávistných projevů mezi mladými ve věku 11 až 21 let. Doslova každý mladý člověk z LGBT+ komunity se s nenávistí někdy setkal, pětina z nich dokonce denně. Online prostor je nejčastějším dějištěm útoků – 94 % mladých je nenávisti vystaveno, 67 % zažilo kyberšikanu. T-Mobile na tento problém upozorňuje dlouhodobě a reaguje i podporou poradny sbarvouven.cz zřízenou spolkem Prague Pride. Tu podpořil v rámci grantové výzvy Česko bez předsudků.Nenávist se v české společnosti šíří, a to zejména v online prostředí. T-Mobile tento fenomén zmapoval – prostřednictvím agentury Ipsos a ve spolupráci s In IUSTITIA nechal sestavit panel 816 respondentů ve věku od 11 do 21 let – z toho 578 příslušníků majority a 194 členů vybraných minoritních skupin, které jsou více ohrožené nenávistnými projevy. Vedle Ukrajinců jsou nejčastěji ohroženi LGBT+ lidé. Průzkum ukázal, že každý mladý člověk z LGBT+ komunity se v uplynulém roce setkal s nenávistnými projevy na internetu – pětina z nich dokonce denně.„Vystavení mladých lidí nenávistným projevům zejména v online prostředí je vysoké. Podle našich dat se 94 % z nich setkalo s nenávistnými projevy. S tím, jak roste i screentime mladých lidí, je potřeba na tyto jevy reagovat – legislativa se postupně vyvíjí, ale nestíhá. Důležitá je prevence, důsledné postihování nenávistných projevů všemi aktéry včetně platforem, a efektivní pomoc obětem,“ říká Václav Walach, analytik In IUSTITIA.„Nenávist vůči LGBT+ lidem dlouhodobě roste. Od roku 2018 do roku 2022 podle studie ‚Být LGBT+ v Česku‘ o 12 % vzrostl počet lidí, kteří ji označili za rozšířenou. Zároveň 92 % těch, kteří se stali obětí předsudečného násilí – nejčastěji fyzického či sexuálního napadení a vyhrožování násilím – incident nehlásilo. 83 % respondentů je totiž přesvědčeno, že se stejně nedomohou svých práv. Přispívá k tomu i názor, se kterým se v roce 2022 setkalo 78 % dotázaných – že gayové a lesby si v soukromí mohou dělat, co chtějí, ale veřejně by neměli svou sexuální orientaci dávat na odiv,“ říká Oldřich Kundera, předseda Prague Pride.„Budování bezpečného nejen online prostředí je jedním z našich ústředních ESG témat. S lidmi z Prague Pride spolupracujeme dlouhodobě i v rámci každoročního festivalu, a proto jsme činnost poradny sbarvouven.cz rádi podpořili v naší grantové výzvě Česko bez předsudků. Chceme, aby se všichni lidé cítili v bezpečí mezi svými i kdekoli jinde,“ říká Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti T-Mobile.Poradna sbarvouven.cz, kterou provozuje spolek Prague Pride, pomohla od roku 2015 více než 6 700 lidem a vyměnila si s nimi přes 5 000 zpráv. V poradně je 25 aktivních lidí, kteří zajišťují mentoring. Ti si prošli podobnými životními situacemi a problémy jako lidé, kteří se na sbarvouven.cz obracejí. Ti se mnohdy ocitají v opravdu vážných životních situacích, jako jsou útěk z domova, deprese, sebepoškozování, sebevražedné myšlenky či šikana ve školách. V 85 % případů jde o lidi mladší 25 let, 14 % řeší svoji genderovou identitu. Poradna sbarvouven.cz pomáhá kromě LGBT+ i jejich rodinám, které se samy učí, jak být svým LGBT+ blízkým co nejlépe oporou. Součástí www.sbarvouven.cz jsou podpůrné skupiny pro LGBT+ osoby a jejich rodiče v Praze, Ostravě, Plzni a Českých Budějovicích.Celý letošní průzkum naleznete zde. Zdroj: T-Mobile   

Čas načtení: 2025-09-07 09:55:00

Vinobraní plánuje pětina Čechů, láká vzdělanější a Pražáky

Účast na letošních zářijových vinařských slavnostech spíš plánuje pětina české populace. Nejčastěji zamíří do Mikulova.

Čas načtení: 2024-06-26 10:47:00

Více než 4 z 10 zaměstnanců dává pro úspěšný start kariéry přednost firemnímu školení před vysokoškolským vzděláním, ukázal průzkum Amazonu

Praha 26. června 2024 (PROTEXT) - Kromě rozsáhlé studie Amazon při příležitosti desetiletého výročí programu Career Choice oznámil další investice ve výši 40 milionů eur do odborné přípravy zaměstnanců společnosti v celé Evropě.Více než čtyři z deseti Čechů (46 %) věří, že odborná příprava na pracovišti nebo učňovské vzdělání dnes představují lepší způsob přípravy lidí na výkon zaměstnání než tradiční vysokoškolské vzdělání. Ukázala to nová studie zaměřená na kariéru a pracovní trendy, kterou si nechala vypracovat společnost Amazon. V době, kdy studenti čekají na výsledky vysvědčení a maturitních zkoušek, studie zjistila, že pouze třetina (34 %) pracovníků se domnívá, že tradiční vysokoškolský titul je pro dobrou kariéru stejně nezbytný jako před deseti lety.Evropská studie s názvem Amazon Future of Work & Career Development, kterou provedla společnost Ipsos, také zjistila, že většina českých zaměstnanců* (84 %) si myslí, že získávání nových dovedností v příštích dvanácti měsících bude nezbytné pro úspěšný rozvoj jejich kariéry - s tímto tvrzením souhlasilo dokonce vice lidí než s výrokem, že jsou nové dovednosti důležité pro povýšení (61 %). Při úvahách o přechodu na novou pozici tři čtvrtiny dospělých (76 %) uvádějí, že rozvojový trénink je klíčový, velmi důležitý nebo poměrně důležitý. Školicí programy nabízené potenciálním zaměstnavatelem jsou pro uchazeče dokonce stejně důležité jako firemní kultura (74 %) a flexibilní pracovní doba (71 %). Mnoho pracovníků v průzkumu uvedlo, že by se cítili motivováni (40 %), povzbuzováni (29 %) a podporováni (28 %), kdyby pracovali pro společnost, která poskytuje školení pro rozvoj kariéry. Navíc každý šestý dospělý Čech (17 %) přiznává, že by si nemohl školení dovolit.Společnost Amazon klade důraz na oblast kariérního rozvoje a vzdělávání již od roku 2014, kdy v Evropě zahájila svůj program Career Choice, jehož prostřednictvím investovala do vzdělávacích programů více než 100 milionů eur. Účastníci programu mohou od Amazonu získat až 95 % nákladů na libovolný vzdělávací kurz ze sedmi škol po celé České republice. Na vzdělání tak může Amazon zaměstnanci přispět až 120 000 korun během čtyř let. Svým kmenovým i sezonním zaměstnancům po celé zemi nabízí různé možnosti vzdělávání v řadě populárních a žádaných pracovních oborů, od techniky a dopravy až po obchodní administrativu a logistiku.Při příležitosti desetiletého výročí programu Career Choice v Evropě do něho plánuje společnost Amazon v roce 2024 investovat 40 milionů eur. V současné době mají čeští zaměstnanci Amazonu přístup ke dvanácti různým programům, které jim pomáhají naplnit jejich potenciál jak v rámci společnosti, tak i mimo Amazon.Od zahájení programu Career Choice před deseti lety se ho v Česku zúčastnilo jíž více než 800 zaměstnanců. Zatímco někteří zaměstnanci po dokončení programu přešli k jinému zaměstnavateli, aby se díky získaným dovednostem a certifikátům věnovali novým kariérním příležitostem, mnozí ve firmě zůstávají a přecházejí na nové pozice. Obliba programu stále roste, jen v roce 2023 se ho v Česku zúčastnilo 200 zaměstnanců. Oblasti studia sahají od technologických kurzů přes strojírenské a průmyslové systémy, dopravu a logistiku, administrativu a obchodní studia až po kurzy anglického jazyka.Svou zkušenost s programem Career Choice má například Adéla, která je součástí Amazon týmu v severních Čechách. Původně vystudovala ekologii a životní prostředí a vždy ji lákalo stát se veterinářkou. Po čase se rozhodla přihlásit o práci v Amazonu. "V roce 2019 jsem v rámci programu Career Choice absolvovala kurz personalistiky. Chtěla jsem se dozvědět více o lidských zdrojích nebo pracovním právu. Tehdy mě ještě nenapadlo, že to pro mě bude nový kariérní směr," popisuje Adéla. Dnes bychom ji v Amazonu našli v HR týmu a dle jejích slov ji její práce velmi baví. "Jsem ráda, že mohu pracovat s lidmi. Jsem hlavní kontakt pro zaměstnance v budově na Chomutovsku. Bez kurzu, který mi zprostředkoval zaměstnavatel, bych takovou práci vykonávat nemohla," uzavírá.Jazyková škola Jipka moje jazykovka v rámci programu Amazon Career Choice nabízí studentům výuku angličtiny a češtiny pro cizince. "Největší věkovou skupinu našich studentů tvoří lidé ve věku 31-41 let, kteří představují 38 % všech studentů," říká Lucie Kratochvílová, Director of Customer Sales. Výuka je rozdělena mezi prezenční a online lekce, přičemž 52 % studentů preferuje osobní výuku a 48 % upřednostňuje online lekce. Hlavním cílem studentů je zlepšení všeobecné angličtiny nebo češtiny pro cizince (66 %) následované kombinací konverzačních a gramatických dovedností (19 %). Zbývající studenti (15 %) mají zájem o konkrétní vylepšení jazykových dovedností jako je např. slovní zásoba nebo porozumění textu. "Co se týče jazykového zaměření, 62 % studentů studuje angličtinu a 38 % se učí češtinu pro cizince," dodává Kratochvílová.Ohledně budoucnosti pracovního trhu studie ukázala, že školení a vzdělávání hraje klíčovou roli při zmírňování obav pracovníků z budoucnosti. Více než pětina (21 %) se totiž obává, že v příštích letech nebude mít dostatečné vzdělání a dovednosti, aby mohla vykonávat svou práci. Nadpoloviční většina dotázaných (58 %) se také domnívá, že lidé, kteří dnes pracují, se budou muset v budoucnu rekvalifikovat a aktualizovat své dovednosti, aby se byli schopni dále prosadit. Pouze 10 % zaměstnanců však má přístup ke školení, které jim pomůže změnit jejich profesní dráhu, a více než čtvrtina (27 %) zaměstnanců si myslí, že u svého současného zaměstnavatele nemají přístup k vůbec žádnému školení.Další spolupracující školou je ENGETO zaměřující se na IT dovednosti. "Je úžasné, že Amazon v tomto svým zaměstnancům fandí a podporuje je v získávání nových znalostí. Je to výrazný aspekt programu Career Choice a je to ostatně i něco, co rezonuje s hodnotami ENGETA. Naším cílem je nabídnout dostupné IT vzdělání co největšímu počtu lidí a pomoci jim s uplatněním. Po kurzech mají k dispozici kariérní konzultace, konzultace s lektory nebo například praktický workshop a z rozhovorů víme, že i toho si zaměstnanci Amazonu cení. Našeho partnerství si velmi vážíme," komentuje Klára Minaříková, Business Development Director v ENGETU."Výsledky průzkumu i růst našeho programu Career Choice v posledních deseti letech jasně ukazují, že zaměstnanci v České republice mají velký zájem o kariérní rozvoj prostřednictvím školení a vzdělávání," řekl Michal Šmíd, generální ředitel Amazonu pro Českou republiku. "Amazon je hrdý na to, že může oslavit desáté výročí vzdělávacího programu Career Choice v České republice a rozšířit nabídku dostupných kurzů, aby zaměstnanci v celé zemi mohli rozvíjet své dovednosti a využívat nové kariérní příležitosti jak ve společnosti Amazon, tak i mimo ni."Program Career Choice je momentálně k dispozici zaměstnancům Amazonu v Austrálii, České republice, Francii, Irsku, Itálii, Kanadě, Kostarice, Německu, Polsku, Slovensku, Spojeném království, Španělsku, Jihoafrické republice a USA. Amazon provádí přísný výběr partnerských vzdělávacích institucí třetích stran a vybírá partnery, kteří se zaměřují na pomoc zaměstnancům při realizaci vzdělávacích programů, pomáhají jim při hledání zaměstnání a celkově nabízejí vzdělávání, které vede ke kariérnímu úspěchu. Zdroje:Výzkum byl proveden společností Ipsos UK pro společnost Amazon. Ipsos UK provedl rozhovory s reprezentativním kvótním vzorkem 2000 dospělých ve věku 16-65 let v České republice. Z tohoto vzorku bylo 1492 pracovníků (1383 zaměstnanců a 109 samostatně výdělečně činných dospělých). Získaný vzorek je reprezentativní pro populaci s vnitřními kvótami na věk v rámci pohlaví a kvótami na region a pracovní status. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2020-10-27 19:12:08

Politické dostihy Čechů a Němců vyvrcholily 28. října 1918

Koronavirová vánice úplně zastínila, že 28. října si budeme připomínat vznik samostatného státu. Ale i bez koronaviru by kolem státního svátku byla vůně nezájmu. Již při stoletém výročí v roce 2018 jsme se dozvěděli z průzkumu, že pětina Čechů dnes neví, kdy vzniklo Československo, a třetina nemá povědomí ani o únoru 1948. Je dávno zapomenuto 10 milionů mrtvých z Velké války, pomníky padlých jsou sice respektovanou, ale jenom běžnou součástí architektury místa. Rok 1918 byl doslova vyvrcholením karnevalu války a míru. O slavném dnu vyhlášení nezávislosti 28. říjnu 1918 napsal J. S. Machar: „…A kradlo se, kradlo se znamenitě. Kradl kde kdo, neboť to byl karneval, kde je vše dovoleno…“ (J. S. Machar, Při sklence vína, 1929, Aventinum Praha) Je možné hovořit o ideálech, hrdinství, vlastenectví, humanismu. Ale důležitější pro formování událostí té doby byly síla zbraní, nouze, hlad, zima, bezvýchodnost a malá šance na dobré kšefty. To platilo též o 28. říjnu 1918. Vznik Československa nastartovali Němci Z nadhledu více než sta let je čas zrodu Československa plný paradoxů. K českým státotvorným tendencím vyprovokovali české politiky více méně Němci. Rakouští Němci již v září 1914 začali pracovat na programu „německé přestavby Rakouska“. Jejich vize v roce 1916 uváděla: Halič, Bukovina a Dalmácie měly mít zvláštní statut jako méně důležitá část císařství. Měly být mimo správní celek nazývaný Předlitavsko. Pojem „Předlitavsko“ neoficiálně označoval země pod Rakouskem, které nepatřily do Uher(ska). Druhá část zvaná Zalitavsko byla pod správou Uherska. Obě části říše symbolicky oddělovala řeka Litava. Podle představ velkoněmeckého nacionalismu v Rakousku z roku 1916 mělo Předlitavsko představovat jakési tvrdé jádro císařství: německy hovořící oblasti, tedy klasické Rakousko a Čechy s Moravou, kde by měli Němci zcela dominantní pozici v krajích s německou většinou. České politické strany v tom viděly protičeský útok. Proto byl 19. listopadu 1916 ustanoven Český svaz poslanců na říšské radě a Národní výbor. Důsledkem bylo v květnu 1917 státoprávní prohlášení: Požadavek na přeměnu monarchie na „spolkový stát svobodných a rovnoprávných národních států“. Když zemřel císař František Josef a nastoupil mladý Karel I., situace se ještě zhoršila, ačkoliv s Karlem I. byly spojeny nemalé naděje. Spisovatel Pavel Kosatík (v relaci Jak to vidí, ČRo Dvojka, 19. ledna 2018) to popsal v zajímavých souvislostech: Poslední císař Karel I. byl propagátorem federalizace, ale pro český národ byla jeho vize nebezpečná. Státy federace neměly vycházet z historických hranic, ale z hranic podle oblastí tehdy obývaných jednotlivými národy. Kosatík zdůraznil: „V případě Čechů to mělo logický důsledek, že v novém federálním soustátí by zanikly hranice Čech a Moravy, jak je známe. Vznikly by nové hranice podle toho, kde bydlí Češi a kde bydlí Němci. Čili podobalo by se to spíše tomu bastardu, který byl vytvořen na podzim 1938 obsazením takzvaných Sudet. Už tehdy se počítalo s tímhle plánem. Ale aktivistická politika v Tříkrálové deklaraci se velmi odvážně a nečekaně přihlásila k exilovému Masarykovi. Byl to v té chvíli až hrdinský čin. A čím to ještě bylo senzační? Oni to opřeli o právo sebeurčení… Je to zajímavá myšlenka, která má často až kruté konsekvence, protože tehdy, když to začal propagovat americký prezident Wilson, logicky se toho chopily mladé slovanské národy, ale chopili se toho také Němci. I oni v Sudetech chtěli právo na sebeurčení, takže například v Jihlavě, Brně nebo v Olomouci měly vzniknout také jakési samostatné státečky…“ Poté, co 6. ledna 1918 v Praze v Obecním domě čeští poslanci přijali Tříkrálovou deklaraci, se další manifestace odehrála 13. dubna, kdy Alois Jirásek přednesl text Národní přísahy. Zanedlouho proběhl monumentální 1. máj a 16. května 1918 se v panteonu Národního muzea sešlo slavnostní shromáždění při příležitosti 50. výročí položení základního kamene Národního divadla. Byla to zjevná česká národní demonstrace.  Poslední habsburská naděje rychle zvadla Potom se zmátořila habsburská administrativa, když svitla naděje, že německá ofenzíva v roce 1918 zvrátí stav na frontě. Národní hnutí muselo ustoupit od pořádání veřejných oslav a organizování manifestací. Jenže, německá válečná naděje zkrachovala. Nakonec 13. července 1918 došlo k slavnému vyhlášení Národního výboru československého za nejvyšší orgán národa. V srpnu vznikly komise a tajná konsorcia připravující se na dobu převratu. Porážku Bulharska v září 1918 Češi slavili na řadě míst téměř veřejně. Na startovní čáře čekal Hanz i Pepa Pikantní je, že téměř ve stejném okamžiku na území Čecha a Moravy vyhlašovali svůj suverénní stát Němci i Češi. Nemá ale smysl pátrat po tom, kdo chtěl v roce 1918 vyhlásit samostatný stát jako první. V průběhu války byli sice Němci aktivnější, ale nakonec vytvářeli neoficiálně své správní struktury Češi i Němci. Ty byly legitimizovány 16. října 1918 v manifestu císaře Karla I., v němž vyzval národy císařství k vytvoření národních vlád. Jenže, nakonec nedošlo k federalizaci podle císařových představ. Český národní výbor byl založen již 18. listopadu 1916 českými politiky na obranu české politiky. Až 14. července 1918 se stal nejvyšším politickým orgánem domácího národního hnutí. Severočeský příběh Podobně se připravovali na převzetí moci němečtí nacionalisté. Chtěli, aby v rámci federace vznikly v českém prostoru kraje pod ryze německou správou. Dne 21. října němečtí poslanci říšské rady vytvořili Prozatímní národní shromáždění Německého Rakouska nárokující si tzv. německé oblasti v českých zemích, ale ještě v rámci federalizovaného císařství. A 23. října 1918 shromáždění německých poslanců z Čech navrhlo vytvoření jako prvního samostatného útvaru, vznik země Deutschböhmen na severu Čech. Na papíře všechno vypadalo pěkně, ale když 30. října vznikla německo-rakouská Státní rada, byla v patové situaci, protože 28. října vzniklo Československo. Šlo jenom o snahu zachránit to, co se již v den vzniku rady hroutilo. Neboť v ten den již čeští vojáci jako novopečení českoslovenští vojáci ovládali vojensky důležité body v Rumburku, České Lípě či Terezíně uvnitř „ryze německých“ území na severu Čech. K tomu je třeba poznamenat, že císař Karel I. zprostil 1. listopadu 1918 úředníky i vojsko přísahy monarchii. Vojáci mohli vstoupit do národních ozbrojených sil, což čeští vojáci spontánně provedli již během 28. a 29. října. Němci se dali do státotvorného sprintu. Se slávou měla být vyhlášena provincie Deutschböhmen 4. listopadu 1918 v Ústí nad Labem. Vzhledem k vyhlášení samostatnosti Československa 28. října, se již 29. října urychleně sešli poslanci říšského sněmu zvolení za převážně německé okresy v Čechách, aby provolali Deutschböhmen za nedílnou součást Německého Rakouska. Potom se slavnostně přetahovali o to, které město bude prohlášeno zemským hlavním městem Deutschböhmen. V užším výběru bylo Ústí nad Labem, Teplice a Liberec. Tepličtí se přiklonili k libereckým, a tak byl hlavním městem odhlasován Liberec. Tehdy netušili, že za dva týdny bude oblast Liberce téměř obklíčena československými dobrovolnickými oddíly… {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-21 17:14:58

Nakladatelé, knihkupci ‒ kdo, jakou a proč potřebuje podporu

Od ministerstva kultury (MK) očekávám systémovou podporu. Pokud jde o knižní obor, ministr zatím, jak dokládají jeho dosavadní vyjádření, nepochopil, že jde o fungování celku, a ten závisí na koncovce – knihkupcích (řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek). Bez existence funkční prodejní sítě vytvoří podpora vydání knih několika (čtyřiceti, padesáti, stovky?) nakladatelů skanzen bez odbytu. Vyrazit s batohem jako v devadesátkách nakladatel může. Ale kam? Na začátku 90. let bylo u nás asi 1000 knihkupectví, dneska jen málo přes polovinu: 537 (údaj z podzimu 2019). Nejhůř jsou na tom města kolem deseti tisíc obyvatel, knihkupectví dnes nemají nejen průmyslové Lovosice (tam je sice antikvariát, ale funguje jako zásilkový obchod), ale ani kulturně a turisticky přitažlivá Třeboň. O menších, ale z hlediska obslužnosti okolních vesnic důležitých sídlech nemluvě (například v Nepomuku, pokud vím, taky žádný obchod s knížkami není). Jako nakladatel v téhle situaci o dotaci z MK neuvažuji, stejně jako dosud. S výjimkou první knížky v roce 2010 jsem o nic nežádal, protože ten systém považuji na rozdíl od řady kolegů za špatně nastavený, i když dílčí pomoc představuje. Administrativně je však velmi nekomfortní. Pro ilustraci podle přítele-nakladatele, který dlouhodobě data MK sledoval a vyhodnocoval, rostl počet kolonek v žádostech údajně takto: 1993 – 19 kolonek, 1999 – 40, 2001 – 81, 2015 – 102, 2020 – 282. Křivka růstu je velmi podobná růstu počtu zaměstnanců britského ministerstva kolonií v době rozpadu impéria v letech 1935–1954, jak to uvádí profesor N. C. Parkinson ve svých proslulých zákonech. Dotace MK na podporu knih včetně literárních akcí plynule rostly, v roce 2018 dosáhly 57 milionů korun. Jenže dotace na vydávanou knihu smí pokrýt nejvýše 50 procent nákladů, zbytek by měl uhradit prodej. Toho lze ale dosáhnout, odhaduje stejný zdroj, až při nákladech kolem 800 výtisků. Malonákladové tituly, zejména poezie a debuty, tak stejně zůstávají ve ztrátě. Závažnější je fakt, že dotované tituly beletrie představují pouhá dvě procenta z celkové produkce, u knih pro děti je to dokonce jen jedno procento. Vyplývá z toho, že knihkupce dotované knihy rozhodně nad vodou nedrží. Spíš je to naopak: nabídkou oněch dotovaných titulů knihkupci pomáhají nakladatelům. Přesto knižní obor jako celek přispívá do rozpočtu na odvodech každoročně přibližně jednou miliardou korun. Letos jsem poprvé žádal o podporu pro jednu knihu Státní fond kultury (ten je sice spravován také ministerstvem, ale zatím je znatelně pružnější). Z požadované částky jsme dostali 30 %, v celkové kalkulaci to je 13 procent nákladů na výrobu knihy. Bez další – privátní – podpory bychom knihu vydat nemohli. S vydáním knihy si můžeme poradit i bez ministerstva, ale existenčně jsme závislí na tržbách (které dostaneme, až když se kniha prodá). Pan ministr tomu říká byznys. Ten aktuální vypadá tak, že naše tržba za březen 2020 (a to byla třetinu měsíce ještě knihkupectví otevřená) ve srovnání s průměrem březnových prodejů za předcházejících pět let (2015–2019) činí 27,59 procenta – tedy pokles tržeb o více než 72 procent. V dubnu předpokládáme ještě větší propad. Ostatní, i větší nakladatelé na tom nebudou o moc lépe. Připadá pro nás v úvahu žádost o refundaci části výplat na kurzarbeit. Má to být 60 procen z 60 procent původních mezd. Ty jsme měli postavené hodně pod současným průměrem, a ještě to byly jenom polovina a pětina úvazku. Snížili jsme pochopitelně hned březnové výplaty. Proti nerealizovaným tržbám představuje možná (ne jistá) náhrada směšných ani ne 10 procent ztráty na tržbách (jen za březen). Jak na tom jsou nakladatelé s více zaměstnanci, není těžké odhadnout. Z pohledu uvedených čísel a vazeb považuji knihkupeckou síť za nejdůležitější část literárního provozu, na kterou by stát a ministr kultury měli zaměřit podporu nejenom v době krize. Pokud nebude mít kdo knihy prodávat, náklady jednotlivých titulů se můžou v nadsázce omezit na povinné a reklamní výtisky. E-shopy to nespasí, ale budiž. Ovšem pokud zaniknou ty české, uprázdněný prostor využije Amazon nebo jiný monopol a vynutí si zabijáckou marži (jako se to stalo v Maďarsku). Nebo se každý nakladatel bude muset stát zároveň knihkupcem. To by mohla být dobrá zpráva: pro vlastní zásilkovou službu vytvoří pracovní místo nebo zakázku pro OSVČ a přispěje tak ke snížení právě rostoucí nezaměstnanosti. Není však vůbec jisté, jestli zásilkový prodej na mzdu pro onoho zaměstnance či na fakturu pro OSVČ vydělá. Opravdu velká nakladatelství své distribuce mají, ale jaké riziko představují pro ostatní nakladatele, když jim prodej svých knih svěří, ukázala Euromedia zastavením plateb za už prodané knihy téměř okamžitě po zavření obchodů. Zanikne i jiná perspektiva. Knihkupectví není jen obchod s výlohou, ale v menší nebo i větší míře je to také svého druhu kulturní instituce v dané lokalitě. Jestliže ministr knihkupce odmítá zařadit do svých představ o pomoci knihám a dává tak od nich ruce pryč, pohřbívá sice ne celou českou knižní kulturu, ale její významnou složku. Ještě poznámka k vládní podpoře kultury: 9. dubna se ministr Zaorálek pochlubil, že vláda odsouhlasila 1,07 miliardy pomoci pro kulturu. Hned týž den večer však premiér ministra své vlády brutálně zesměšnil svým obvyklým obkročákem – s očima upřenýma na čtečku v přímém přenosu řekl: „Jsme připraveni uvolnit až 1000 miliard.“ Kde a jak na to vezme, je věc jiná, slibem nezarmoutíš. Miliarda podpory pro kulturu a z ní část pro knihy vypadají ale potom takto: pro kulturu jako celek 1,07 promile, na živou kulturu vyčlenil ministr 0,44 promile a na knihy 20 milionů, to je 0,02 promile – dvě stotisíciny z deklarované pomoci rozvrácenému ekonomicko-společenskému organismu České republiky. Dvě koruny na obyvatele včetně nemluvňat. Děkujeme, pane ministře. Pro srovnání: V roce 2003 zaplatila Česká republika po prohrané arbitráži o Novu 10,7 miliardy korun. Každý občan ČR přispěl tisícovkou. Jiné, ne-kulturní, zato obří a trvalé dotace nejsou předmětem tohoto textu. Právě ty ale názorně ukazují, jak ošidným lékem dotace jsou. Dotace lze používat jako doping pro handicapované, případně při podobném ataku, jako je ten současný. Jenže působí jako droga. Jsou návykové a postupně velmi omezí, když ne znemožní návrat k přirozenému bezdotačnímu životu. A můžou vést k tomu, že pro některé firmy se dotace stávají hlavním cílem a smyslem existence, vábnou kořistí. Nezpochybňuji dotace jako potřebnou formu pomoci. Jsou to ale jen utišující prostředky, které nemíří na příčiny nemoci, pouze zmírňují její dopady. V horším případě dovedou pěkně vysávat státní rozpočet. Aktuální krize maloobchodu uzavřením prodejen ukázala na potřebu systémové podpory knihkupecké sítě, především malých knihkupectví. Jak? Němci přicházejí s nápadem rozhýbat prodej nových aut příspěvkem na každé prodané auto, takzvaným šrotovným, jako před deseti lety. To je samozřejmě dotace, ale ukazuje sílu automobilové lobby. Svaz českých knihkupců a nakladatelů připravuje každoročně kampaň Kniha ti sluší ke Světovému dni knihy 23. dubna (letos byla z původního termínu posunuta, začíná v pondělí 27. dubna, kdy se konečně otevřou alespoň malá knihkupectví). Padesátikorunový kupon ale hradí knihkupec, jde na úkor jeho marže. Co kdyby ministerstvo tuhle akci, která podporuje prodej knih, zahrnulo do svého rozpočtu? A nestála by pro knihkupce za úvahu daňová úleva na zaměstnance? Ta, která je určená na zaměstnání invalidů, v knihkupectví nemá moc smysl, i fyzicky je to práce náročná. Takovou pobídku by ovšem ministr kultury musel prosadit v dalších resortech, na financích a na ministerstvu práce. Za klíčovou a potřebnou pomoc pro nakladatele považuji: 1. Umožnění odpisů ze zásob. Dosud neřešený, ale zásadní problém. (Zjednodušené vysvětlení pro neekonomy: dokud nakladatel s podvojným účetnictvím každou jednotlivou knihu neprodá, nemůže si započítat její výrobní cenu do nákladů; čím déle má knihu na skladě a čím více knih chce nabízet déle než jednu sezónu, tím větší finanční prostředky má ve skladu umrtvené.) 2. Snížení DPH z knih na nulu. Lubomír Zaorálek v rozhovoru pro Právo 18. dubna prohlásil: „…musíme vytvořit prostředí, které umožní nejširší kultuře přežít.“ Pokud chce ministr knižnímu trhu a české knižní kultuře skutečně a dlouhodobě prospět, nemusí žádat o žádné přímé peníze ze státního rozpočtu. Hned ve dvojí funkci (také jako poslanec) se může zasadit o změny, které významně a systémově pomůžou všem: nakladatelům, knihkupcům a v důsledku i čtenářům. Jedna z Ezopových bajek obohatila evropskou kulturu o úsloví Hic Rhodus, hic salta! Překládá se: Tady ukaž, co umíš!   Autor je publicista a majitel nakladatelství Novela bohemica. Text je převzatý z jeho blogu na Aktuálně.cz.

Čas načtení: 2025-09-30 15:21:00

Proč většina firem zatím s využitím AI nevítězí

Praha 30. září 2025 (PROTEXT) - 71 % vedoucích pracovníků uvádí, že firmy nejsou dostatečně připravené využívat umělou inteligenciVedoucí firem mají odlišné názory na dopad využívání AI na zaměstnancePouze 14 % firem již AI aktivně využívá v praxi a zároveň cíleně připravuje své zaměstnance na další změnyNová globální studie, kterou zveřejnila společnost Kyndryl (NYSE: KD), přední poskytovatel technologických služeb, zjistila, že pouze malý počet firem podnikl kroky k optimalizaci svých strategií pro zaměstnance s narůstajícím využíváním umělé inteligence. Ty, které naopak tak učinily, díky tomu mají náskok při dosahování pozitivní návratnosti investic do AI technologií.Podle průzkumu mezi více než tisícovkou vedoucích pracovníků z oblasti byznysu a technologií, kteří zastupují 25 různých odvětví v osmi světových regionech, odhaluje report společnosti Kyndryl, zaměřený na připravenost lidí na využití AI, výrazný nesoulad mezi investicemi do umělé inteligence a připraveností zaměstnanců.Zatímco 95 % firem již do umělé inteligence investovalo, 71 % lídrů přiznává, že jejich pracovní síly zatím nejsou dostatečně připraveny na využívání této technologie. Více než polovina (51 %) navíc věří, že jejich organizacím chybí kvalifikovaní odborníci schopní AI řídit a rozvíjet. Alarmující je i to, že 45 % generálních ředitelů má za to, že většina zaměstnanců se k AI staví odmítavě nebo dokonce nepřátelsky.Připravenost na práci s AI se přitom výrazně liší v závislosti na oboru. Nejlépe jsou na tom firmy v bankovnictví, finančních službách a pojišťovnictví, zatímco zdravotnický sektor podle dat zaostává.„Ve středoevropském regionu vidíme, že zájem firem o umělou inteligenci prudce roste, ale jen málokdo zatím propojuje technologické investice s rozvojem zaměstnanců. Přitom právě tato rovnováha je zásadní pro dlouhodobý obchodní úspěch,“ říká Jiří Batěk, generální ředitel společnosti Kyndryl v České republice. „Firmy, které se dívají dopředu a aktivně zapojují zaměstnance do změn, si budují silnější a udržitelnější pozici na trhu.“Ačkoli se AI nástroje již ve firmách často nasazují, skutečné obchodní přínosy, jako je vývoj nových produktů a služeb, zatím většina organizací nečerpá. Nejoblíbenější jsou podle respondentů generativní nástroje umělé inteligence. Nicméně pouze čtyři z deseti vedoucích pracovníků potvrzují, že díky nim získávají nové poznatky podporující rozhodování a růst společnost. Jen pětina dotázaných navíc označila vývoj inovativních produktů a služeb pro zákazníky za hlavní způsob využití AI ve své firmě.Tento výzkum však také odhaluje, že malá část „průkopníků“ v oblasti umělé inteligence využila AI pro růst podnikání a zároveň řeší připravenost zaměstnanců na tyto změny. Dělají strategická rozhodnutí o pracovní síle a vidí výhody u všech svých zaměstnanců. Tito průkopníci se zabývají 3 klíčovými překážkami, které brání přijetí umělé inteligence.V oblasti řízení organizačních změn mají AI průkopníci trojnásobně vyšší pravděpodobnost, že již zavedli plnohodnotnou strategii pro nasazení AI na pracovišti. Také důvěra zaměstnanců v nové technologie je u těchto firem podstatně vyšší – obavy z negativního dopadu AI na pracovní prostředí uvádějí o 29 % méně často. A pokud jde o dovednosti, až dvě třetiny AI průkopníků souhlasí s tím, že jejich organizace má efektivní nástroje pro mapování současných schopností zaměstnanců. Čtyři z deseti dokonce neuvádějí žádné potíže se zajištěním potřebných kompetencí.„V České republice stále mnoho firem vnímá AI spíše jako technologii budoucnosti než jako nástroj současné transformace. Právě teď je ale klíčové jednat, nejen modernizovat systémy, ale především připravit týmy na to, jak s AI pracovat efektivně a s důvěrou,“ uvedl Jiří Batěk, generální ředitel společnosti Kyndryl v České republice. „Ti, kteří investují jak do technologií, tak do lidí, budou těžit výhody dříve než ostatní.“Zajímavý rozdíl se ukázal také v pohledu generálních ředitelů oproti ředitelům pro technologie. Ředitelé firem častěji označují své firmy za organizace, které jsou v rané fázi zavádění AI, a s dvou a půl násobnou pravděpodobností uvádějí, že jejich technologická infrastruktura zatím není pro AI dostatečná. Tyto rozdíly se projevují i v přístupu k řešení souvisejících problémů. Zatímco CIO a CTO volí častěji cestu rozvoje vlastních zaměstnanců, generální ředitelé se více přiklánějí k náboru externích odborníků.„Připravit pracovní sílu na éru umělé inteligence zní jednoduše, ale v praxi jde o velmi náročný a zároveň naléhavý úkol,“ říká Maryjo Charbonnierová, personální ředitelka společnosti Kyndryl. „My ve společnosti Kyndryl budujeme celý ekosystém kultury a systémů, které připravují naše lidi i podnikání na neustálé změny. Klíčem je předvídat obchodní dopady AI, porozumět propojení dovedností s potřebami zákazníků a zavádět vícekanálový přístup, díky němuž se zaměstnanci naučí nejen potřebné dovednosti, ale také jak efektivně využívat generativní nástroje AI ve své každodenní práci,“ doplňuje. O společnosti KyndrylKyndryl (NYSE: KD) je přední poskytovatel kritických podnikových technologických služeb, který nabízí poradenské, implementační a spravované služby tisícům zákazníků ve více než 60 zemích. Jako největší světový poskytovatel služeb IT infrastruktury společnost navrhuje, buduje, spravuje a modernizuje komplexní informační systémy, na kterých je svět denně závislý. Více informací naleznete na www.kyndryl.com. Zdroj: Kyndryl  

Čas načtení: 2020-06-22 17:52:40

Dokument: Obnovení trestního stíhání předsedy vlády České republiky v souvislosti se zneužitím finančních prostředků EU a potenciálními střety zájmů

Případné střety zájmů na nejvyšší vládní úrovni jsou netolerovatelné a zúčastněné osoby je musí vyřešit, informace o konečných příjemcích prostředků EU musí být dostupné. Vyplývá to z nelegislativního usnesení, které v pátek 19. června poměrem hlasů 510 (pro): 53 (proti): 101 (zdrželo se hlasování) schválil Evropský parlament. Zveřejňujeme jeho plné znění. Parlament kritizuje Andreje Babiše za to, že jako předseda české vlády byl a stále je aktivně zapojen do plnění rozpočtu EU v České republice, přestože údajně stále ovládá koncern Agrofert, jednoho z největších příjemců evropských dotací v Česku. Vyšetřování EU týkající se možného střetu zájmů Andreje Babiše stále probíhá. Pokud se však potvrdí, že na nejvyšší úrovni ve vládě členského státu EU došlo ke střetu zájmů, půjde o situaci, kterou nelze tolerovat, uvádí se v usnesení. Zúčastněná osoba bude mít následně podle poslanců tři možnosti, jak střet zájmů vyřešit: vzdá se svých ekonomických zájmů k daným podnikatelským subjektům, zastaví přijímání finančních prostředků EU danými podnikatelskými subjekty, anebo se zdrží účasti na přijímání rozhodnutí týkajících se jejích zájmů a, případně, odstoupí z veřejné funkce. Parlament v této souvislosti vyzývá Evropskou komisi, aby vytvořila kontrolní mechanismus pro předcházení a řešení střetů zájmů v souvislosti s dotacemi EU v členských státech. Poslanci také požadují přístup k informacím o konečných příjemcích finančních prostředků EU a stanovení stropu pro přímé zemědělské platby pro jednu fyzickou osobu. Parlament zároveň odsuzuje „hanlivé a nenávistné výroky“ českého premiéra Andreje Babiše adresované poslancům, kteří se v únoru 2020 zúčastnili kontrolní mise do Česka s cílem ověřit tvrzení o nesrovnalostech při správě finančních prostředků EU.   Usnesení Evropského parlamentu ze 19. června Evropský parlament, –  s ohledem na č. 13 odst. 2 a čl. 17 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU), –  s ohledem na svá předchozí rozhodnutí a usnesení o udělení absolutoria Komisi za roky 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018, –  s ohledem na správní šetření týkající se projektu v České republice označovaného jako „Čapí hnízdo“, které provedl Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) a při němž byly zjištěny „závažné nesrovnalosti“, –  s ohledem na pracovní cestu ke zjištění potřebných údajů, kterou do České republiky vyslal Výbor pro rozpočtovou kontrolu ve dnech 26. a 27. března 2014, –  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2018 o střetech zájmů a ochraně rozpočtu EU v České republice, –  s ohledem na český zákon č. 159/2006 Sb. ze dne 16. března 2006 o střetu zájmů, jehož § 4c nabyl účinnosti v únoru 2017, –  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie (dále jen „nové finanční nařízení“), jež nabylo účinnosti dne 2. srpna 2018, a zejména na jeho článek 61, –  s ohledem na články 144 a 145 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu, –  s ohledem na otázky a stížnosti zaslané Komisi ve věci možného střetu zájmů v České republice, –  s ohledem na stanovisko právní služby Komise ze dne 19. listopadu 2018 nazvané „Dopad článku 61 nového finančního nařízení (střet zájmů) na platby z evropských strukturálních a investičních (ESI) fondů“, –  s ohledem na tiskovou konferenci nejvyššího státního zástupce ze dne 4. prosince 2019, na níž bylo oznámeno obnovení vyšetřování předsedy vlády České republiky ve věci zneužití prostředků EU; –  s ohledem na plenární rozpravu o střetech zájmů a korupci dotýkajících se ochrany finančních zájmů Evropské unie v členských státech ze dne 18. prosince 2019, –  s ohledem na plenární rozpravu o obnovení trestního stíhání předsedy vlády České republiky v souvislosti se zneužitím finančních prostředků EU a potenciálními střety zájmů ze dne 15. ledna 2020, –  s ohledem na pracovní cestu ke zjištění potřebných údajů, kterou do České republiky vyslal Výbor pro rozpočtovou kontrolu ve dnech 26. až 28. února 2020, –  s ohledem na nález českého Ústavního soudu Pl. ÚS 4/17 ze dne 18. února 2020, –  s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu, A. vzhledem k tomu, že nejvyšší státní zástupce České republiky nedávno obnovil vyšetřování českého premiéra Andreje Babiše, které bylo zahájeno na základě zprávy úřadu OLAF ve věci neoprávněného čerpání unijních dotací pro malé podniky a o dva roky později zastaveno; připomíná, že v rámci projektu „Čapí hnízdo“ Agrofert uměle vytvořil středně velký podnik, který zůstal pod jeho kontrolou, a to s cílem získat prostředky určené pro malé a střední podniky v celkové výši přibližně 2 milionů EUR; B. vzhledem k tomu, že nejvyšší státní zástupce označil ukončení trestního stíhání za „nezákonné a předčasné“, protože nebylo vzato v potaz právo EU, a dodal, že při přidělování dotací neproběhly dostatečné kontroly; C. vzhledem k tomu, že čl. 61 odst. 1 ve spojení s čl. 61 odst. 3 finančního nařízení stanoví: a) negativní povinnost účastníků finančních operací zamezit vzniku střetu zájmů ve vztahu k rozpočtu EU b) pozitivní povinnost účastníků finančních operací přijmout vhodná opatření, která u funkcí v rámci jejich odpovědnosti zamezí vzniku střetu zájmů a která řeší situace, jež lze objektivně vnímat jako střet zájmů;vzhledem k tomu, že článek 63 finančního nařízení stanoví povinnost členských států zavést systémy řízení a kontroly, které by podle čl. 36 odst. 3 měly zajistit, aby ke střetům zájmů nedocházelo; D. vzhledem k tomu, že v únoru 2017 byl novelizován český zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, v němž byl rozšířen seznam zakázaných činností, včetně ustanovení zakazujících určitým společnostem ucházet se o veřejné zakázky, a to i v roli subdodavatele, a získávat dotace; vzhledem k tomu, že účelem tohoto zákona je předcházet střetu zájmů ve všech jeho podobách; E. vzhledem k tomu, že předpisy týkající se zadávání veřejných zakázek ukládají členským státům povinnost předcházet střetům zájmů (článek 24 směrnice 2014/24/EU), včetně přímého či nepřímého osobního zájmu, a že existují předpisy upravující situace vnímané jako střety zájmů a specifické povinnosti ve sdíleném řízení (např. nařízení (EU) č. 1303/2013); F. vzhledem k tomu, že podle judikatury Soudního dvora Evropské unie „střet zájmů představuje objektivně sám o sobě vážné narušení, aniž by bylo k jeho kvalifikaci třeba zohledňovat úmysly zúčastněných stran a jejich dobrou víru“; G. vzhledem k tomu, že Komise je povinna pozastavit platby z fondů EU v případech, kdy existují závažné nedostatky ve fungování systémů řízení a kontroly, a v případech, kdy byly zjištěny neodhalené, neoznámené a neopravené závažné nesrovnalosti týkající se střetu zájmů; H. vzhledem k tomu, že Agrofert je koncern založený českým premiérem, jehož součástí je přes 230 podniků a má více než 34 000 zaměstnanců (2017); vzhledem k tomu, že bylo odhaleno, že Andrej Babiš je skutečným majitelem Agrofertu, společnosti ovládající koncern Agrofert, pod nějž spadá i několik významných českých médií, a to prostřednictvím svěřenských fondů AB I a AB II, jichž je zakladatelem a současně jediným obmyšleným; vzhledem k tomu, že pokud se Andrej Babiš rozhodne tyto svěřenské fondy rozpustit, opětovně nabude plné vlastnictví všech jejich aktiv; I. vzhledem k tomu, že v lednu a únoru 2019 provedlo několik útvarů Komise (GŘ REGIO/GŘ EMPL, GŘ AGRI (přidružené generální ředitelství)) koordinovaný komplexní audit uplatňování unijních a vnitrostátních právních předpisů; vzhledem k tomu, že AGRI právě provádí audit, v němž posuzuje údajný střet zájmů českého ministra zemědělství; K. vzhledem k tomu, že v listopadu 2019 zaslala Komise českým orgánům konečné znění auditní zprávy GŘ REGIO a GŘ EMPL, vypracovaných na základě informací o údajném střetu zájmů v České republice na základě článku 61 finančního nařízení, přičemž tato zpráva unikla do českých médií; L. vzhledem k tomu, že Výbor pro rozpočtovou kontrolu uspořádal dne 16. prosince 2019 neveřejnou schůzi s komisařem pro rozpočet Johannesem Hahnem; M. vzhledem k tomu, že komisař Hahn Výboru pro rozpočtovou kontrolu sdělil, že Komise zveřejní závěry svého auditu až poté, co budou veškeré zjištěné skutečnosti řádně posouzeny a podrobeny důkladné analýze; vzhledem k tomu, že české orgány zaslaly své připomínky ke konečnému znění auditní zprávy GŘ REGIO dne 29. května 2020; N. vzhledem k tomu, že audit Komise stále probíhá a že dokud se situace nevyjasní, byly jako předběžné opatření zastaveny veškeré platby z rozpočtu EU z ESI fondů ve prospěch společností, které přímo nebo nepřímo vlastní Andrej Babiš a které by mohly být potenciálně spojeny s uvedeným údajným střetem zájmů; O. vzhledem k tomu, že Komise neproplácí českým orgánům prostředky vyplacené v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova na projekty koncernu Agrofert, které by mohly být potenciálně spojeny s uvedeným údajným střetem zájmů; P. vzhledem k tomu, že Parlament České republiky nevykonává dohled nad veřejnými zakázkami, vnitrostátními dotacemi ani veřejnými investicemi se státní podporou, z nichž by koncern Agrofert mohl mít i nadále prospěch; Q. vzhledem k tomu, koncern Agrofert vlastní dva z největších českých deníků, Mladou frontu Dnes a Lidové noviny, a ovládá také televizní stanici Óčko a rozhlasové stanice Impuls a RockZone; vzhledem k tomu, že podle zprávy vydané Evropskou federací novinářů je Andrej Babiš faktickým vlastníkem 30 % soukromých sdělovacích prostředků v České republice; R. vzhledem k tomu, že v době působení Andreje Babiše ve veřejných funkcích výrazně vzrostly příjmy koncernu Agrofert a že Agrofert v téže době získal jen v České republice zemědělské dotace v celkové výši 970 414 000 CZK v roce 2016, 1 048 685 000 CZK v roce 2017 a 973 284 000 CZK v roce 2018; vzhledem k tomu, že koncern Agrofert údajně získal v období 2014–2020 v České republice dotace z Fondu soudržnosti EU ve výši 427 385 000 CZK; vzhledem k tomu, že je velmi pravděpodobné, že koncern Agrofert získal další dotace v jiných členských státech, například na Slovensku a v Německu; S. vzhledem k tomu, že Ústavní soud České republiky svým nálezem Pl. ÚS 4/17 z února 2020 zamítl návrhy prezidenta České republiky a poslanců Parlamentu České republiky na zrušení některých ustanovení zákona, který upravuje střety zájmů veřejných funkcionářů; vzhledem k tomu, že Ústavní soud v tomto rozhodnutí uvedl, že volby nelze používat jako prostředek k ovládnutí státu za účelem využití nebo dokonce zneužití jeho kapacit a zdrojů; 1. vítá obnovení vyšetřování českého premiéra v souvislosti s jeho účastí na projektu „Čapí hnízdo“; vyjadřuje důvěru v to, že česká justice bude v tomto trestním řízení postupovat nezávisle a nebude podléhat žádnému politickému vlivu; 2. odsuzuje veškeré potenciální situace střetu zájmů, které by mohly ohrozit plnění rozpočtu EU a podlomit důvěru evropských občanů v řádnou správu peněz daňových poplatníků v Unii; 3. žádá Komisi, aby jako strážkyně Smluv bojovala proti všem formám střetu zájmů a vyhodnocovala opatření, která členské státy přijímají k jejich zamezení; 4. vyzývá Komisi, aby vytvořila kontrolní mechanismus k řešení střetů zájmů v členských státech a aby aktivní zamezování střetům zájmů, včetně zjišťování skutečných příjemců unijních dotací, zařadila mezi své priority; 5. vyzývá Komisi, aby uplatňovala politiku nulové tolerance ke střetům zájmů, dbala na rychlé navracení dotací, které byly potenciálně vyplaceny neoprávněně, a současně dodržovala zásady právního státu a procedurální požadavky a vždy důrazně zasahovala, zejména pokud státní orgány nečiní kroky k zamezení střetu zájmů mezi nejvyššími státními představiteli; 6. zdůrazňuje, že vnitrostátní právní předpisy o střetu zájmů musí být v souladu s literou i duchem nového finančního nařízení; vyzývá Komisi, aby vypracovala návrh společných pokynů, které členským státům pomohou předcházet střetům zájmů mezi politiky na vysokých postech; 7. žádá Radu a Evropskou radu, aby přijaly společné normy pro všechny otázky spojené se střetem zájmů a aby usilovaly o jejich jednotný výklad ve všech členských státech; 8. vyzývá Komisi, aby v případě porušení pravidel přijala vhodná opatření k ochraně rozpočtu EU, včetně nápravných opatření ke zpětnému získání všech prostředků, které byly vyplaceny protiprávně nebo nesprávně, pokud to předpisy umožňují; 9. vyzývá všechny členské státy, aby zvýšily své úsilí o větší transparentnost rozpočtu tím, že zajistí, aby relevantní údaje o zadávacích řízeních a přidělování veřejných zakázek byly snadno a volně přístupné široké veřejnosti; 10. je znepokojen tím, že z různých částí EU přicházejí zprávy o tom, že politikové se soukromými zájmy, kteří jsou členy vlády nebo působí na pozicích blízkých vládě, mají stále větší politický vliv na legislativní činnost a využívání veřejných prostředků, a to potenciálně s cílem sloužit partikulárním zájmům určitých jednotlivců namísto zájmu veřejnosti; 11. vyjadřuje politování nad tím, že Andrej Babiš jako předseda vlády (a dříve jako předseda Rady pro Evropské strukturální a investiční fondy) byl a stále je aktivně zapojen do plnění rozpočtu EU v České republice, přestože stále ovládá koncern Agrofert jako jeho zakladatel a jediný obmyšlený obou svěřenských fondů, což je v rozporu s čl. 61 odst. 1 finančního nařízení, a je tudíž zpochybněn nestranný a objektivní výkon jeho funkcí; je velmi znepokojen zprávami, které se v nedávné době objevily ve sdělovacích prostředcích a podle nichž předseda vlády vykonává i nadále kontrolu nad obchodními rozhodnutími Agrofertu; 12. poukazuje na to, že ve sdělovacích prostředcích se v nedávné době objevily zprávy, z nichž zřejmě vyplývá, že Andrej Babiš s manželkou jsou stále vedeni mezi šesti aktivními osobami, které vykonávají významný vliv či kontrolu nad členy svěřenského fondu dceřiné společnosti Agrofertu GreenChem Solutions Ltd. ve Spojeném království; 13. trvá na tom, že pokud by se střet zájmů na nejvyšší úrovni státní správy členského státu potvrdil, nelze jej tolerovat a zúčastněné osoby ho musí vyřešit některým z těchto způsobů: a) přijmou se opatření, jimiž se zajistí, aby tyto osoby nadále neměly žádný ekonomický či jiný zájem či zájmy spadající do působnosti článku 61 finančního nařízení ve vztahu k určitému podnikatelskému subjektu b) podnikatelské subjekty, které tyto osoby ovládají, již nebudou získávat žádné finanční prostředky z fondů EU, veřejné dotace ani jiné financování přerozdělované národní vládou c) příslušné osoby se nebudou podílet na přijímání rozhodnutí týkajících se jejich zájmů; zdůrazňuje nicméně, že s ohledem na funkce a pravomoci premiéra a členů jeho vlády je pochybné, zda by takové opatření mohlo v praxi odpovídajícím způsobem vyřešit střet zájmů, budou-li dotčené osoby i nadále vykonávat své veřejné funkce, a že odstoupení z veřejných funkcí proto představuje vhodnější způsob, jak tento střet zájmů vyřešit; 14. vyzývá Komisi, aby důkladně dohlížela na postup vyplácení plateb v České republice, a to zejména u plateb z fondů EU, které jsou vypláceny podnikům, jež přímo či nepřímo vlastní premiér nebo jiný člen vlády zapojený do plnění rozpočtu; 15. vyzývá Komisi, aby bez zbytečného odkladu vyhodnotila, zda jsou případy, kdy podniky, které jsou součástí koncernu Agrofert, i nadále získávají dotace z vnitrostátního rozpočtu, v souladu s pravidly pro poskytování státní podpory; konstatuje, že tyto případy mohou přinášet potenciální riziko, že dojde k finančním škodám, a vyzývá vnitrostátní orgány, aby tyto situace vyhodnotily; má za to, že by o takové situaci měli být řádně informováni čeští i unijní daňoví poplatníci; 16. je hluboce znepokojen informacemi o tom, že podniky z koncernu Agrofert jsou schopny uměle přesouvat aktiva mezi jednotlivými dceřinými společnostmi, což jim umožňuje splňovat kritéria způsobilosti pro dotace určené malým a středním podnikům, nebo naopak spojovat své operace tak, aby se prezentovaly jako jediný velký podnik, což jim umožňuje získávat veřejné zakázky; 17. s politováním bere na vědomí zprávy, podle nichž auditoři zjistili vážné nedostatky ve fungování řídících a kontrolních systémů u Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti v České republice, a navrhli proto finanční opravu ve výši téměř 20 %; vyzývá Komisi, aby kriticky vyhodnotila, zda tyto případy představují systematické zneužívání fondů EU; 18. je znepokojen finanční ztrátou, kterou způsobily nedostatky na straně národních platebních agentur a kontrolních orgánů; v této souvislosti vyzývá Radu, aby urychleně přijala návrh nařízení o ochraně rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků týkajících se právního státu v členských státech; 19. je hluboce znepokojen právním rámcem v České republice, který Nejvyššímu kontrolnímu úřadu nedává právo kontrolovat správnost a optimální využívání veřejných prostředků na regionální a místní úrovni, čímž mu znemožňuje, aby si ověřil, kdo jsou skuteční majitelé v případě složitých podnikových struktur; s politováním bere na vědomí informace, podle nichž Nejvyšší kontrolní úřad neprovádí systematickou kontrolu konečných příjemců na místě; je znepokojen znevažujícími poznámkami českého premiéra ohledně práce českého Nejvyššího kontrolního úřadu; 20. zdůrazňuje, že politicky nevyvážené složení dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) s sebou nese riziko politického ovlivňování, čímž podlamuje schopnost Fondu provádět nezávislé audity; 21. je znepokojen informacemi o tom, že zaměstnanci státní správy dostali pokyny a byl na ně vyvíjen nátlak, aby neprověřovali obvinění týkající se potenciálního střetu zájmů v souvislosti s koncernem Agrofert, a že jim bylo údajně uloženo, aby vyhodnotili komerční nabídky, které obdržel Agrofert; je hluboce znepokojen informacemi o tom, že zaměstnanci státní správy čelili postihům – např. propuštění pod záminkou tzv. systemizace –, pokud se těmito pokyny odmítli řídit; zdůrazňuje, že tato opatření zpochybňují nestrannost státní správy a nezávislost výkonu veřejných povinností; 22. s politováním bere na vědomí indicie, které svědčí o systematických nedostatcích při odhalování střetu zájmů; s politováním konstatuje, že není prováděna žádná křížová kontrola a že nesourodé pravomoci vedou ke vzniku neprůhledných struktur bránících účinnému předcházení střetu zájmů a jeho odhalování v České republice; připomíná, že pro účinné předcházení situacím střetu zájmů nepostačuje pozitivistický přístup, v jehož rámci mají úředníci povinnost předložit vlastní prohlášení o tom, že se nenacházejí ve střetu zájmů; vyzývá české orgány, aby tyto systematické nedostatky bezodkladně vyřešily, a to zejména tím, že budou požadovat ověřitelné prohlášení o střetu zájmů, v němž úředníci uvedou seznam vlastních finančních zájmů; 23. vyjadřuje politování nad tím, že prostředky EU, u nichž byly uplatněny finanční opravy související s nesrovnalostmi, lze opětovně použít bez jakýchkoli dalších důsledků nebo omezení; domnívá se, že takový systém ohrožuje finanční zájmy EU; vyzývá Komisi, aby pozorně monitorovala opětovné použití prostředků EU a aby zvážila vytvoření systému, v němž budou opravy rovněž spojeny s omezeními dalšího použití těchto prostředků; 24. bere na vědomí rozhodnutí Komise ze dne 28. listopadu 2019 o pozastavení proplácení příslušných částek, které české orgány zahrnuly do svých výkazů průběžných výdajů Programu rozvoje venkova České republiky pro čtvrté čtvrtletí 2018 a první čtvrtletí 2019; 25. konstatuje, že Komise potvrdila, že v rámci společné zemědělské politiky (SZP) vyplatila platby týkající se roku 2018 podnikům, které jsou součástí koncernu Agrofert, a také podnikům se stejným skutečným majitelem v několika jiných členských státech než České republice; zdůrazňuje, že Komise by měla orgánu udělujícímu absolutorium předložit úplný a spolehlivý přehled všech plateb vyplacených koncernu Agrofert a podnikům se stejným skutečným majitelem ve všech členských státech za rozpočtové roky 2018 a 2019; 26. vyzývá české orgány, aby zajistily spravedlivé a vyvážené přerozdělování prostředků EU, aby peníze unijních daňových poplatníků přinášely prospěch velké většině obyvatelstva, a to jak prospěch hospodářský, tak i sociální; 27. je znepokojen nesprávným provedením směrnic (EU) 2015/849 a (EU) 2018/843 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu (čtvrtá a pátá směrnice o praní peněz); zdůrazňuje povinnost plně a správně provést obě tyto směrnice a zajistit, aby všechna jejich ustanovení, včetně ustanovení o transparentnosti skutečného vlastnictví, byla v plné míře provedena; 28. naléhavě vybízí český Finanční analytický útvar, aby zaujal proaktivnější přístup při boji proti daňové trestné činnosti, podvodům a korupci a aby zajistil účinnou kontrolu skutečných majitelů ze strany útvarů příslušných podle pravidel pro boj proti praní peněz; 29. s politováním konstatuje, že schvalování, přidělování a audit finančních prostředků EU ve sdíleném řízení představují složité a neprůhledné procesy, v nichž mají plný přístup k údajům jen členské státy, což znamená, že Komise není Parlamentu schopna rychle poskytnout komplexní přehled v reakci na jeho žádosti o informace o určitých příjemcích v několika členských státech; zdůrazňuje, že tato skutečnost vážně omezuje práci Výboru pro rozpočtovou kontrolu a Evropského účetního dvora a jejich schopnost plnit své funkce kontrolních orgánů; 30. vyzývá Komisi, aby plně v souladu se zásadou sdíleného řízení zavedla jednotné a standardizované postupy, jejichž prostřednictvím budou členské státy předávat informace o konečných příjemcích finančních prostředků EU; zdůrazňuje, že informace o konečných příjemcích by měly uvádět také skutečné majitele podniků (fyzické i právnické osoby); vyzývá Komisi, aby předložila návrh nařízení, kterým se zavede informatický systém umožňující jednotné a standardizované předávání informací v reálném čase ze strany orgánů členských států a zajistí se interoperabilita se systémy členských států, s cílem posílit transparentnost a spolupráci mezi Komisí a členskými státy, dále zlepšit odpovědnost ohledně plateb, a především napomáhat dřívějšímu odhalování systémových chyb a zneužívání; 31. s politováním konstatuje, že žádné z nařízení, která upravují využívání prostředků z fondů na podporu zemědělství a soudržnosti, vnitrostátním orgánům neukládá povinnost zveřejňovat skutečné majitele subjektu, právní osoby či svěřenského fondu, které jsou příjemcem příslušných finančních prostředků; vyzývá spolunormotvůrce, aby této otázce věnovali zvláštní pozornost a aby ji komplexně vyřešili, až budou rozhodovat o budoucích pravidlech pro transparentnost unijních dotací; 32. zdůrazňuje, že rejstřík skutečných majitelů musí obsahovat pouze plně ověřené údaje o ovládající osobě či osobách a musí být v plném rozsahu zpřístupněn veřejnosti; 33. důrazně odmítá vytváření a zavádění oligarchických struktur čerpajících prostředky z fondů EU na podporu zemědělství a soudržnosti, což vede k tomu, že malá menšina příjemců získává velkou většinu finančních prostředků EU; vyzývá Komisi, aby společně s členskými státy vypracovala účinné právní nástroje s cílem zaručit dodržování zásad právního státu a předcházet bujení těchto struktur; 34. opakuje, že je znepokojen tím, že případy střetu zájmů poškozují cíle politiky soudržnosti a společné zemědělské politiky (SZP), které mají důležité hospodářské, sociální a environmentální rozměry, a že na tyto politiky vrhají negativní světlo; 35. vyzývá Komisi, aby předložila návrh na změnu pravidel SZP směrem ke spravedlivějšímu přidělování prostředků EU s cílem zajistit, aby byly prostředky SZP spravedlivě poskytovány aktivním zemědělcům, kteří obhospodařují půdu, a aby nevedly k obchodům s pozemky, z nichž těží vybraná skupina osob s politickými konexemi, a nevytvářely pobídky k nekalým praktikám při privatizaci státem vlastněných pozemků; bere na vědomí návrh Komise na nový model realizace, včetně zavedení horního limitu kombinovaného s degresivním mechanismem; domnívá se nicméně, že toto „zastropování“, společně se zavedením započtení nákladů na pracovní sílu před samotným „zastropováním“, není dostatečné pro zajištění spravedlivějšího přidělování přímých plateb; podporuje myšlenku závazného mechanismu přerozdělování; 36. bere na vědomí, že majetková práva k pozemkům často nebyla dostatečně jednoznačně vymezena a že pozemky zůstaly klasifikovány jako státní pozemky, na něž dohlíží Státní pozemkový úřad, který měl tendenci pronajímat je rozsáhlým zemědělským podnikům; bere na vědomí úsilí českých orgánů o zjištění právoplatných vlastníků do roku 2023; trvá na tom, že dražby pozemků, jejichž právoplatné vlastníky nelze určit, musí být prováděny spravedlivým způsobem a musí být při nich poskytnuty rovné příležitosti k nákupu pozemkům malým a středním zemědělským podnikům a mladým zemědělcům; 37. naléhavě vybízí Komisi, aby předložila návrh stanovující maximální částku přímé platby pro jednu fyzickou osobu jakožto skutečného majitele příslušného podniku či podniků, přičemž se uplatní politika nulové tolerance u osob ve střetu zájmů; zdůrazňuje, že by nemělo být možné obdržet dotace EU ve výši stovek milionů v jediném období víceletého finančního rámce; 38. trvá na tom, že osoby odpovědné za zneužívání finančních prostředků EU by měly čelit následkům svých činů a že v případě finančních oprav by nemělo být příslušné břemeno přesunuto na vnitrostátní daňové poplatníky; vyzývá české státní orgány, aby po osobách, které měly protiprávně prospěch z neoprávněně vyplacených dotací, tyto dotace vrátily; má za to, že pro příští programové období by měla být zavedena základní podmínka vyžadující, aby vnitrostátní právní předpisy zahrnovaly ustanovení, kterým se odpovědnému příjemci uloží povinnost získat zpět neoprávněně vyžádané částky; 39. důrazně odsuzuje veřejně pronesené hanlivé a nenávistné výroky namířené proti účastníkům pracovní cesty EP ke zjištění potřebných údajů konané ve dnech od 26. do 28. února 2020, k němuž se na své tiskové konferenci uchýlil předseda vlády; považuje za nepřijatelné, aby poslanci Evropského parlamentu, kteří se zúčastnili uvedené pracovní cesty Výboru pro rozpočtovou kontrolu do České republiky, čelili při plněních svých povinností poslanců Evropského parlamentu výhrůžkám smrtí a dalším verbálním útokům; 40. vyzývá Výbor pro rozpočtovou kontrolu, aby Parlamentu poskytl informace o veškerých relevantních zjištěních, která nashromáždil při své pracovní cestě ke zjištění potřebných údajů, a aby o tom také odpovídajícím způsobem informoval Komisi a příslušné orgány; 41. vyzývá Komisi, aby učinila vše, co je v jejích silách, pro bezodkladné dokončení probíhajících auditních postupů a aby svá zjištění zveřejnila neprodleně poté, co všechny nashromážděné důkazy řádně vyhodnotí; vybízí Radu a Evropskou radu, aby posoudily zjištění těchto auditů a řádně zohlednily článek 61 finanční nařízení s ohledem na jednání o příštím víceletém finančním rámci; 42. vyzývá Komisi, aby dále přezkoumala obvinění z nevyřešených střetů zájmů v jiných členských státech; 43. znovu vyjadřuje politování nad tím, že Komise v druhé zprávě o boji proti korupci v EU (ARES(2017)455202) upustila od uvádění informací za jednotlivé země; opětovně vyzývá Komisi, aby obnovila podávání zpráv o stavu korupce v členských státech, včetně hodnocení účinnosti protikorupčního úsilí podporovaného EU, odděleně od zpráv v rámci evropského semestru pro koordinaci hospodářských politik; znovu Komisi vyzývá, aby protikorupční úsilí nehodnotila pouze z hlediska hospodářských ztrát; 44. zdůrazňuje, nakolik je důležité bránit právní stát, dělbu moci, nezávislost soudnictví a nezávislost a pluralismus sdělovacích prostředků jakožto základní podmínky pro úspěšné využívání finančních prostředků z EU; 45. zdůrazňuje význam nezávislých veřejných sdělovacích prostředků, investigativních novinářů a nevládních organizací pracujících na posilování právního státu; v tomto ohledu zdůrazňuje rozhodující význam podpory EU určené nezávislým novinářům a organizacím občanské společnosti, a to i v souvislosti s příštím víceletým finančním rámcem; je znepokojen skutečností, že v České republice se vlastnictví velké části soukromých sdělovacích prostředků koncentruje v rukách několika málo subjektů; 46. vyzývá Komisi, aby při monitorování situace v rámci mechanismu pro právní stát zohlednila obavy vyjádřené v tomto usnesení; 47. vyzývá české orgány, aby orgány EU co nejdříve informovaly o výsledku obnoveného vyšetřování ve věci projektu „Čapí hnízdo“; 48. vyzývá Radu a Evropskou radu, aby v rámci jednání o budoucím rozpočtu EU a o příštím víceletém finančním rámci učinily veškeré nezbytné a vhodné kroky k zamezení střetům zájmů v souladu s čl. 61 odst. 1 finančního nařízení; 49. vyjadřuje solidaritu s českými občany vyzývajícími k poctivosti, spravedlnosti a vyřešení problému neslučitelnosti podnikatelských zájmů českého premiéra s jeho politickou rolí a pravomocemi; 50. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě a vládě a Parlamentu České republiky.   Převzato ze stránek Evropského parlamentu. https://www.europarl.europa.eu/portal/en {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-09-16 19:54:46

Ministři Zaorálek a Petříček podepsali memorandum o prezentaci českého kulturního bohatství v zahraničí

Ministr kultury Lubomír Zaorálek a ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček ve středu 16. září podepsali memorandum o spolupráci obou resortů při podpoře a koordinaci prezentace české kultury v zahraničí. Podle mluvčí ministerstva zahraničí Zuzany Štíchové potvrdili ministři podpisem memoranda potvrdili důležitost role kultury v politice vnějších vztahů České republiky a zavázali se k zefektivnění spolupráce českých institucí na projektech v zahraničí.  Nově deklarovaná spolupráce ministerstev kultury a zahraničních věcí má rozvíjet kulturní diplomacii ve všech jejích aspektech se zájmem nejlepšího možného uplatnění české kultury v zahraničí.  „Od začátku mého působení na ministerstvu kultury mluvím o nutnosti posílit prezentaci naší kultury v zahraniční. Pravda, aktuální situace způsobena pandemii covid-19 nám kulturní výměnu značně znemožnila. Nicméně je nutné si stanovit parametry pro budoucí prezentaci, jakmile pandemie odezní a my se budeme moci vrátit k normálu“, řekl ministr kultury Lubomír Zaorálek. Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček dodal: „Je nepochybné, že česká kultura patří k našim nejlepším vývozním artiklům. Ministerstvo zahraničních věcí se prostřednictvím své sítě zastupitelských úřadů a ve spolupráci s příspěvkovou organizací Česká centra snaží co nejlépe využívat svých možností při prosazování národních zájmů. Pevně věřím, že podpis tohoto memoranda o spolupráci povede k ještě lepší koordinaci a větší efektivitě při zahraniční prezentaci jak české kultury, tak i České republiky jako celku.“ Memorandum vytyčuje oblasti spolupráce zejména v rámci kulturních a kreativních průmyslů, které již nyní přispívají k rozvoji ekonomiky a v budoucnosti budou získávat na významu. Oba resorty se proto v memorandu zavazují mj. k propagaci Česka jako destinace vhodné k natáčení filmů a podpoře české literatury v překladu v zahraničí. Ministerstva budou podporovat prezentaci českých umělců na významných mezinárodních veletrzích, stejně jako propagovat české památky a tradiční umění i řemeslo. Oba ministři si od podepsání memoranda slibují ucelenější působení České republiky při prezentaci kultury v zahraničí.   Text memoranda Preambule Ministerstvo zahraničních věcí a Ministerstvo kultury, vědomy si mimořádného významu kultury jako nezastupitelného faktoru posilování dobrého jména a mezinárodní vážnosti ČR pokládají za žádoucí nadále rozvíjet společnou podporu prezentace našeho kulturního bohatství v zahraničí včetně prezentace českého kulturního a kreativního průmyslu, a to též v zájmu posilování vazeb mezi českou společností a Evropou a světem. Obě ministerstva jsou připravena naplňovat strategii kulturní diplomacie, rozvíjející podporu a prezentaci české kultury v zahraničí v zájmu dalšího zefektivnění mezikulturního dialogu a dalšího posilování role kultury v politice vnějších vztahů České republiky.   Článek I – Vytvoření a nastavení činnosti společné Pracovní komise pro českou kulturní diplomacii Hlavním úkolem Komise bude vypracování budoucího akčního plánu kulturní prezentace ČR v zahraničí, který stanoví prioritní oblasti a sektory podpory české kultury ve světě, a to vždy na roční období s výhledem na další dva roky. Ve své práci bude Komise vycházet jednak z vládou schválené Koncepce české zahraniční politiky, jednak z principů vytyčených Ministerstvem kultury, jimiž se řídí státní kulturní politika, a také z priorit stanovených Komisí pro jednotnou prezentaci ČR. K účasti v uvedené Pracovní komisi budou vedle příslušných zástupců obou ministerstev a jejich příspěvkových organizací přizváni veřejně ustavení aktéři v oblasti kulturního exportu a zahraniční kulturní výměny. Akční plány budou předkládány ke schválení ministrům kultury a zahraničních věcí.   Článek II – Účinná spolupráce a koordinace mezi ministerstvy Obě ministerstva a jejich příspěvkové organizace budou usilovat o zvyšování efektivity řízení realizovaných zahraničních aktivit, o uzavírání společných dohod podle rozsahu či charakteru konkrétních akcí, či o participaci při exportu kulturních služeb, na jejichž základě budou moci vznikat společné kulturní projekty v zahraničí. Tyto činnosti budou vykonávat v souladu se svými kompetencemi dle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných úředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s vládou schválenými relevantními dokumenty, zejména se Státní kulturní politikou na léta 2015-2020 (s výhledem do roku 2025), Inovační strategií ČR 2019-2030 a Koncepcí jednotné zahraniční prezentace ČR. Obě strany potvrzují svoji vůli k úzké a efektivní spolupráci a koordinaci v zájmu nejlepšího možného uplatnění české kultury v zahraničí a šíření dobrého jména České republiky obecně.   Článek III – Oblasti spolupráce Kulturní a kreativní průmysly Kulturní a kreativní průmysly jsou klíčovým nástrojem prezentace ČR v zahraničí, a to díky specifickému potenciálu pro tvorbu vysoké přidané hodnoty, a díky možnosti využívat ve světě dobré jméno českých tvůrců, produktů či podniků při dlouhodobém budování značky České republiky a jejích součástí – obcí, krajů, podniků či institucí. MZV a MK, ve spolupráci s MPO, proto budou v rámci meziresortní Komise pro jednotnou zahraniční prezentaci ČR spolupracovat při péči o dobré jméno České republiky, při strategickém plánování národních výstav, expozic a dalších aktivit na zahraničních trzích a při posilování kulturní diplomacie.   Literatura Ministerstvo kultury bude, zejména prostřednictvím Českého literárního centra/Moravské zemské knihovny, podporovat prezentaci české literatury na významných knižních veletrzích prostřednictvím národních stánků a podporou vysílání autorů na autorská čtení, a to ve spolupráci se zastupitelskými úřady, s Českými centry. ZÚ a ČC pak budou, rovněž ve spolupráci s MK, podporovat šíření české literatury v překladu v zahraničí: tj. napomáhat koordinaci aktivit na ose autor/literární agent-překladatel-nakladatel a napomáhat účinné medializaci konkrétních knižních titulů vydaných v překladu.   Film Oba resorty se zasadí o prohloubení spolupráce se Státním fondem kinematografie, a to ve věci prezentace a propagace českých filmů a propagace České republiky jako destinace vhodné k natáčení. Spolupráce bude reflektovat principy audiovizuální v oblasti výroby, monetizace a distribuce v oblasti audiovize. Dále bude uzavřeno separátní memorandum o spolupráci mezi Státním fondem kinematografie, Národním filmovým archivem a Českými centry týkající se podpory prezentace českého filmu v zahraničí.   Neprofesionální umění a nemateriální kulturní dědictví Ministerstvo kultury podpoří ve svém dotačním programu účast amatérských těles na prestižních evropských a celosvětových festivalech a soutěžích. Obě ministerstva budou usilovat o hlubší spolupráci mezi Českými centry a organizacemi zabývajícími se touto částí kulturního dědictví. ¨ Obě ministerstva zintenzivní spolupráci v oblasti prezentace nehmotného kulturního dědictví ČR.   Výstavy a veletrhy Ministerstvo kultury bude podporovat národní prezentace na významných mezinárodních veletrzích tzv. „performing arts“, dále i v oblasti kulturních a kreativních průmyslů. Ministerstvo zahraničních věcí se v mezích svých možností bude podílet na podpoře českých prezentací a bude prostřednictvím zastupitelských úřadů a Českých center usilovat o smysluplné propojení s dalšími aktivitami v dotyčné destinaci. Ministerstvo kultury bude i nadále ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí podporovat prezentace českého umění a českých uměleckých sbírek, mimo jiné prostřednictvím národní prezentace v česko-slovenském pavilonu na Mezinárodním bienále výtvarného umění v Benátkách.   Muzea Ministerstvo kultury bude podporovat ještě užší spolupráci mezi muzejními organizacemi Ministerstva kultury a Ministerstvem zahraničí, včetně Českých center, při podpoře českého kulturního dědictví v zahraničí s důrazem na postavení české kulturní identity a kulturního dědictví v evropském i celosvětovém kontextu.   Památky Oba resorty, jejich orgány a věcně příslušné příspěvkové organizace budou podporovat spolupráci v oblasti prezentace hmotného kulturního dědictví České republiky v zahraničí. Dané subjekty zváží podobu a míru využití hmotného kulturního dědictví pro propagaci České republiky a bohatosti jejího památkového fondu v zahraničí.   Krajanské spolky Obě strany budou usilovat o spolupráci s krajanskými spolky na úrovni kulturních aktivit, které přispívají k pozitivnímu obrazu České republiky. Ministerstvo kultury se bude podílet na metodické podpoře kulturních aktivit krajanských spolků, jakožto významné součásti našeho kulturního dědictví.   Spolupráce v oblasti rozvojové spolupráce Ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s Ministerstvem kultury bude i nadále věnovat pozornost ochraně a obnově kulturního dědictví ve vládou stanovených cílových zemích humanitární, stabilizační a rozvojové spolupráce, a to bilaterální i v součinnosti s příslušnými mezinárodními organizacemi.   Spolupráce v oblasti ekonomické diplomacie Ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s Ministerstvem kultury budou společně podporovat „vývoz“ české kultury a kreativního průmyslu jako nástroje pro posilování vnějších ekonomických vztahů ČR s pozitivními hospodářskými dopady pro ČR. Zapojení do Společného nástroje financování ekonomické diplomacie se formou cílených služeb a prezentace příležitostí v zahraničí zefektivní prezentaci české kultury a kreativního průmyslu v zahraničí. Zapojení kapacit zastupitelských úřadů a využití synergií ve formě společné mezirezortní spolupráce umožní aktivní a přitom finančně hospodárný přístup k podpoře české produkce výrobků a služeb spojených s daným odvětvím, zejména s přihlédnutím na cílenou podporu rozvoje jednotlivých regionů ČR.   Článek IV - Plány činnosti a kontaktní osoby Do konce kalendářního roku sjednají pověření zástupci obou ministerstev plán aktivit, v němž se stanoví úkoly, termíny a zodpovědné osoby. V prvním čtvrtletí dalšího roku proběhne vyhodnocení výsledků spolupráce v předešlém roce a výhled aktuálních projektů na daný rok. Za Ministerstvo zahraničních věcí se zmocňuje jednáním ředitel odboru veřejné diplomacie a krajanů. Za Ministerstvo kultury se zmocňuje jednáním ředitel odboru mezinárodních vztahů.   Článek V – Obecné závěry a podoba naplňování dohody Toto memorandum se uzavírá na dobu neurčitou. Změny a doplnění jsou možné ve formě číslovaných písemných dodatků podepsaných oběma stranami. Pro platnost dodatku se vyžaduje dohoda obou smluvních stran o celém jeho obsahu {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-10-24 14:23:00

Smart Business Festival CZ shrnul novinky z patnácti sítí a projektů

Praha 24. října 2024 (PROTEXT) - Smart Business Festival CZ 2024 shrnul na jednom místě novinky z patnácti sítí a projektů V Praze se včera uskutečnil jubilejní 10. výroční Smart Business Festival CZ – přehlídka aktivit a podnětů ke spolupráci v oblasti zavádění digitálních inovací do praxe určená zejména pro české malé a střední podniky. Stěžejními podtématy letošního ročníku byly bezpečnost, odolnost a udržitelnost a nabídka jejich posílení i pro ty nejmenší české firmy, ale i veřejné organizace. V programu se představilo šest Evropských center pro digitální inovace (EDIH), která v Česku působí, a s nimi spolupracující zástupci partnerských sítí a projektů. Akci uspořádalo sdružení CzechInno spolu s institutem CyberSecurityHubCZ. Akci svými úvodními vstupy zahájili Malgorzata Nikowska z Generálního ředitelství pro komunikační sítě, obsah a technologie Evropské komise (DG CONNECT) a vrchní ředitel sekce digitalizace a inovací Petr Očko, který řekl: „Z pohledu Ministerstva průmyslu a obchodu je Smart Business Festival jednou z klíčových akcí, kde je diskutována podpora primárně malých a středních firem z pohledu digitální transformace české ekonomiky, a jsme rádi, že zde každoročně můžeme prezentovat i novinky za Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky,“ a dále doplnil: „Evropská centra pro digitální inovace jsou klíčovými pilíři podpory digitální transformace firem v České republice. Kromě nich máme v Česku i funkční projekt tzv. Testing and Experimentation Facility AI Matters, který se specializuje na podporu firem při zavádění umělé inteligence do výroby. Jsme rádi, že tento projekt běží jak s podporou z EU, tak i ze zdrojů na národní úrovni. Vedle toho naše ministerstvo realizuje celou řadu dalších národních programů - z novinek bych rád zmínil zejména zcela nový program podpory výzkumu, vývoje a inovací s názvem TWIST, který se ve svém I. pilíři zaměřuje na klíčové strategické technologie – umělou inteligenci, kvantové počítání a polovodiče. V tuto chvíli připravujeme první výzvu, která by měla být publikována ještě do konce tohoto roku a těšíme se na mnoho zajímavých projektů.“ V dopoledním programu a současně i v expoziční části akce se dále představili zástupci všech šesti v Česku sídlících Evropských center pro digitální inovace, která fungují v letech 2023 – 2025 (s perspektivou pokračování v navazujícím období), tedy: - Cybersecurity Innovation Hub se sídlem v Brně, který se specializuje na kybernetickou a informační bezpečnost, má celorepublikovou působnost a zaměření jak na malé a střední podniky, tak i veřejné organizace. Konsorcium řídí CyberSecurityHubCZ sdružující jako zakládající partnery Masarykovu univerzitu, České vysoké učení technické v Praze a Vysoké učení technické v Brně, EDIH má celkem 9 partnerů. - EDIH CTU se sídlem v Praze a zaměřením na umělou inteligenci, jehož koordinátorem je České vysoké učení technické v Praze a jeho členy dalších 7 partnerů. I tento EDIH má celorepublikovou působnost a zaměřuje se na podporu malých a středních podniků i veřejných organizací. - EDIH Ostrava se superpočítáním a zpracováním velkých dat jako hlavními technologickými oblastmi a zaměřením na obecnou digitální transformaci firem v Moravskoslezském kraji, jehož řídicím partnerem je Vysoká škola báňská – Technická univerzita v Ostravě a dalším partnerem Moravskoslezské inovační centrum. - EDIH Brain4Industry se sídlem v Dolních Břežanech, který se zaměřuje na chytrou výrobu, aditivní technologie a umělou inteligenci s Fyzikálním ústavem Akademie věd ČR jako koordinátorem a celkem čtyřmi partnery konsorcia. - EDIH DIGIMAT, který sídlí v Kuřimi a v rámci svého zaměření na chytrou výrobu a Průmysl 4.0 se zabývá zejména robotikou a umělou inteligencí, ale i racionalizací výroby včetně energetického managementu. Koordinátorem tohoto konsorcia je společnost Intemac Solutions a EDIH zahrnuje celkem 4 partnery. - EDIH Northeast se sídlem v Liberci a sedmi partnery, který svými aktivitami napomáhá lepší digitální transformaci podniků i veřejných organizací v Libereckém a Královéhradeckém kraji. Služby českých EDIH jsou dotovány z evropského programu Digitální Evropa a z Národního plánu obnovy, díky čemuž mohou klienti získat významnou slevu na jejich služby, a nebo je v řadě případů čerpat zcela bezplatně. Sít EDIH funguje nejen v Česku, ale i zbytku Evropy. Evropská komise prostředky z programu Digitální Evropa podpořila v aktuálním období celkem 151 konsorcií po celé EU, z nichž řada poskytuje služby i českým subjektům. V programu Smart Business Festivalu se tak představily např. i EDIH DInO z bavorského Freyungu, který své služby nabízí firmám i veřejným organizacím v česko-bavorském příhraničí nebo EDIH AI5Production z Vídně, který vyvinul za účelem zvýšení spolehlivosti ověřování původu zboží v přeshraničním kontextu tzv. Digital Product Pass. Kontakty na všechna Evropská centra pro digitální inovace spolu s jejich sektorovým a regionálním zaměřením jsou k nalezení na stránkách Evropské komise. CyberSecurityHubCZ krom konsorcia EDIH Cybersecurity Innovation Hub koordinuje nebo se podílí na koordinaci i řady dalších strategických projektů, jejichž prostřednictvím posiluje odolnost a bezpečnost české ekonomiky. Těmi jsou například: - Čerstvě otevřené česko-taiwanské společné centrum pro vývoj bezpečných čipů – Advanced Chip Design Research and Development Centre. Projekt vznikl za finanční účasti taiwanské vlády a strategické podpory Úřadu vlády ČR a nejvyšších ústavních činitelů. - Česká účast v celoevropské síti EuroQCI, jejímž cílem je vybudování kvantově bezpečné strategické infrastruktury napříč Evropou. Projekt získal financování z evropského programu Digitální Evropa a z Národního plánu obnovy. - Česká anténa Evropského centra kompetencí pro kyberbezpečnost (ECCC) – tedy tzv. NCC-CZ, Národní koordinační centrum pro kyberbezpečnost, které zastřešuje Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB) ve spolupráci se CyberSecurityHubCZ. Novinky k těmto projektům zazněly na Smart Business Festivalu CZ 2024 a jejich společnou nabídku – zejména v oblasti šíření osvěty a vzdělávání v oblasti posilování kyberbezpečnosti a odolnosti českých firem i organizací zrekapitulovali Luboš Fendrych z Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost za projekt NCC-CZ, Daniel Reitzner z Masarykovy univerzity za CZQCI a Prof. Tomáš Pitner ze CyberSecurityHubCZ na projekt ACDRC. O informace o všech projektech si lze požádat cestou jednotného kontaktního formuláře na webu CyberSecurityHubCZ. Hlavním partnerem akce byly České radiokomunikace, a.s., které mají k podtématům letošního Smart Business Festivalu CZ 2024 velmi blízko. Členka vedení společnosti s gescí za oblast udržitelnosti Anna Tůmová k zapojení ČRA do komunikace k tématu udržitelnosti uvedla: „V Českých Radiokomunikacích jsme si vědomi toho, že naše činnost v oblasti provozu datové infrastruktury ovlivňuje životní prostředí i lidské životy, a proto dodržujeme pravidla environmentální a sociální zodpovědnosti. Prostřednictvím kombinace k přírodě šetrného designu našich technologií, odpovědného přístupu k zaměstnancům a důrazu na jejich vzdělávání tak sledujeme dopad našich aktivit na klíčové oblasti jako je změna klimatu nebo podpora diverzity. Zaměřujeme se na klíčové oblasti, jako jsou změna klimatu, diverzita, etika a firemní postupy, včetně projektů, jako je přeměna brownfields na Zbraslavi, která využívá stávající infrastrukturu k dalšímu rozvoji konektivity.“ V Česku ale působí i celá řada dalších relevantních sítí, které se podílejí na posilování bezpečnosti, odolnosti a udržitelnosti českých podniků a nabízejí státem nebo Evropskou unií dotované služby v této oblasti. Na Smart Business Festivalu své služby tak představili také: - Projekt tzv. Testing and Experimentation Facility (TEF) s názvem AI Matters, kde českou účast zajišťuje Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze, - EIT Manufacturing a jeho český národní hub EIT Manufacturing Hub Czechia zastřešený taktéž CIIRC ČVUT v Praze, - Síť Enterprise Europe Network Česká republika, kterou koordinuje Technologické centrum Praha a která poskytuje podporu inovativním českým firmám v Česku a dalších více než 60 zemích celého světa, - Zástupci regionálních a oborových digitálních inovačních hubů, které sice nedosáhly na podporu určenou Evropským centrům pro digitální inovace z programu Digitální Evropa, ale přesto nabízejí relevantní služby podpořené z jiných programů na celkem 279 místech po celé Evropě. Ondřej Beránek z AI Matters TEF tak přiblížil služby svého projektu a spolu s Annou Tahovskou z EIT Manufacturing Hub Czechia se shodli na tom, že nabídka služeb z pohledu jejich projektů a spolupráce s EDIH CTU je zjednodušena tím, že všechny tři projekty zastřešuje v Česku jedna instituce – tedy České vysoké učení technické v Praze. Karel Charvát z DIH Plan4All představil jeden z nových projektů propojujících umělou inteligenci s evidencí místních dat (GIS) a usnadňuje tak plánování v regionálním rozvoji. Petr Hladík, koordinátor sítě Enterprise Europe Network Česká republika, pak shrnul celou akci i zastoupení své sítě slovy: „Smart Business Festival letos slaví desáté výročí a je obdivuhodné, kolik toho ve své desetileté historii dokázal. Technologické centrum Praha bylo odborným partnerem festivalu po celou tuto dobu a společně s organizátory ze sdružení CzechInno se vždy snažilo na festivalu zviditelňovat a podporovat české technologické firmy s chytrými nápady a mezinárodním obchodním potenciálem,“ a dodal: „To je také cílem sítě Enterprise Europe Network, kterou v ČR Technologické centrum Praha koordinuje.“ Samostatnou kapitolu programu pak tvořila nabídka bližšího zapojení pro české firmy i veřejné organizace do celoevropské iniciativy GAIA-X, která umožňuje technologicky nezávislé a platformou GAIA-X ověřené uchovávání a sdílení dat v několika sektorech s vysokou relevancí pro evropskou ekonomiku jako jsou průmyslová výroba, zdravotnictví, veřejné služby nebo turistika a místní rozvoj. Její zástupce Frederik Tengg vyzval české firmy, aby v rámci posilování své odolnosti a nezávislosti na službách technologických gigantů více využívali služeb této sítě a podnítil české hráče k vytvoření českého GAIA-X hubu, který prozatím není ustaven. Po skončení konference následovaly diskuze na prezentačních místech jednotlivých zastoupených organizací a také praktická ukázka činnosti jednoho z klientů EDIH Cybersecurity Innovation Hub – tedy Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia, která byla i místem konání akce. O Evropských centrech pro digitální inovace (EDIH): Evropská centra pro digitální inovace (EDIH) jsou nezisková konsorcia, která napomáhají svými standardizovanými službami malým a středním firmám a veřejným organizacím v úspěšné digitální transformaci. V Česku funguje 6 takových center, více o tematice na webu Evropské komise a v katalogu EDIH. O sdružení CzechInno: CzechInno je zájmovým sdružením právnických osob založeným v roce 2011 k podpoře českého inovačního podnikání, partnerem EDIH Cybersecurity Innovation Hub (CIH) a autorem unikátního systému podpory inovací v ČR, který spočívá v každoroční organizaci: - soutěže Vizionáři, jejímž cílem je oceňovat inovativní počiny v českém podnikání, - každoroční přehlídky nabídek a tipů pro zefektivnění podnikání s názvem Smart Business Festival, - projektu na podporu obchodní a výzkumné spolupráce mezi Českou republikou a Ukrajinou s názvem Smart Ukraine - série regionálních a online osvětových a vzdělávacích akcí pod souhrnným názvem Cybersecurity Twister, určené k podpoře posilování bezpečnosti a odolnosti českých firem i veřejných organizací. O CyberSecurityHubCZ: Cyber Security Hub je zapsaným ústavem, jehož zakladateli jsou Masarykova univerzita, České vysoké učení technické v Praze a Vysoké učení technické v Brně. Jeho základním posláním je propojovat aktivity svých zakladatelů v oblasti informační a kybernetické bezpečnosti a přispívat k vyšší míře odolnosti českých firem i veřejných organizací v této oblasti. O Smart Business Festivalu CZ 2024 Smart Business Festival CZ 2024 uskutečnil pod záštitou ministra průmyslu a obchodu ČR. Hlavním partnerem byly České Radiokomunikace, a.s. – poskytovatel unikátní televizní, rozhlasové a internetové infrastruktury. Odbornými partnery akce byly Technologické centrum Akademie věd ČR jako koordinátor sítě Enterprise Europe Network Česká republika a síť EIT Manufacturing. Mediálními partnery projektu se stali portál BusinessInfo a časopis Inovační podnikání a transfer technologií. Informace o činnosti sdružení CzechInno a všech jeho projektech jsou k dispozici na www.czechinno.cz Kontakt pro média: David Kratochvíl, MBA – předseda řídicího výboru sdružení CzechInno E: kratochvil@czechinno.cz, ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.

Čas načtení: 2020-04-01 09:37:59

Michal Jareš a Pavel Mandys: Občas čtenář žasne, jak jsou čeští detektivové nevýbojní, tiší a místy až neschopní

Kriminální žánr se u nás těší setrvalé čtenářské oblibě již nějakých 150 let, dosud jsme však postrádali ucelený přehled stěžejních plodů tohoto žánru a jeho vývoje v tuzemské literatuře. Nápravu sjednala až kniha Dějiny české detektivky (Paseka 2020), za níž stojí dva na slovo vzatí odborníci, Michal Jareš a Pavel Mandys, a která se sama čte takřka jako detektivka.    Čím vás osobně přitahuje kriminální žánr a v čem spatřujete příčinu jeho trvalé obliby? Michal Jareš: Jaroslav Velinský v jednom z rozhovorů napsal, že v případě detektivky lidé čtou rádi o tom, čeho se bojí. Možná bych to doplnil, že čtou také rádi o tom, co v jejich běžném životě není a nikdy nebude, třebas i s náznakem nějaké mystiky, tajemství, nějakého divného přesahu. Dnes je literární kriminálka spojovaná zejména s vraždou, přičemž prim hraje sériový vrah nebo psychopat, který po sobě zanechává co nejbrutálnější stopy násilí. Ono by to tak nemělo být, ale když napíšete „běžnou“ detektivku o vraždě uskutečněné kvůli pár stovkám nebo ve chvíli, kdy někomu bouchly saze, je to vlastně málo pikantní a „zajímavé“. A k té osobní části – kriminální žánr mě přitahuje realismem, odpočinkem, humorem, záhadou, spoluřešením, poznáváním práce nějakých odvětví, které člověk nemá šanci jinak poznat. Pavel Mandys: Já se přidám také s těmi typickými rysy: napětí, dynamika děje, záhada, jasné rozuzlení, obecně přísná realističnost. Rád střídám žánry, pak se čtení knih nikdy neomrzí.    Kde se vzal nápad sepsat Dějiny české detektivky, jak dlouho trvala práce na rukopisu a proč vyšel právě v nakladatelství Paseka? Michal Jareš: To je spíš vše otázka náhody – s Pavlem jsme se tu a tam bavili o detektivkách, on o nich psal, já je tak nějak sleduji dlouhodobě spíš z toho historického hlediska a z hlediska populárních žánrů, tak se to nějak střetlo. Jen psaní zabralo kolem dvou let, ale berte to tak, že to třeba u mne vznikalo po odpolednech a víkendech mimo vlastní pracovní nasazení. A předcházely tomu roky čtení… Pavel Mandys: Napsal jsem předmluvu k povídkové sbírce Praha noir, kde jsem dějiny české detektivky stručně zrekapituloval, a jeden z autorů, kteří tam měli povídku, literární historik Michal Sýkora, mě trochu žertem vyzval, abych se do toho pustil důkladněji. Tak jsme se potkali s Michalem Jarešem a dohodli se, že se do toho dáme spolu. V Pasece to vyšlo právě proto, že předtím vydali také Prahu noir.   Jak si vysvětlujete, že ani po bezmála 150 letech přítomnosti detektivního žánru u nás se neobjevily pokusy o nějaký ucelený přehled jeho české odnože?  Michal Jareš: Ony se objevují, ale nejsou nijak uceleně pojednané do jedné knihy. Najdete řadu pěkných přehledů dobových, třeba Vilém Hejl má výbornou analýzu, do českého prostředí po svém zasahují Cigánek i Grym i Škvorecký, jsou tu přehledové úvody k antologiím i články po časopisech… ale soustředěné do jedné příručky „pro školu a dům“ to zatím nebylo. Je to dané i roztříštěnou komunitou, která se táhne napříč čtenáři všech věků a sociálních skupin, není nějak extra stmelena jako třeba scifisté. Pavel Mandys: Pro akademické historiky to je možná příliš profánní oblast, pro ostatní zase příliš rozlehlá. U některých domácích prací jsem měl pocit, že prostě autoři přečetli hodně detektivek, pak si vybrali ty lepší a něco o nich napsali. My jsme chtěli být důkladní a systematičtí.   Rozdělili jste si jako autoři nějak jednotlivé etapy historie pojednávaného tématu, nebo jste opravdu všechno psali společně? A jak se vám na knize spolupracovalo? Michal Jareš: Bylo to rozdělené podle zájmových oblastí, takže začátky jsem psal spíš já, pak převzal štafetu Pavel, ale tu a tam jsem mu něco doplnil, a takhle to pokračovalo dál a dál, přičemž někde nevím, co vlastně kdo psal, protože se to četlo navzájem a ještě nám pak do toho vstupoval Pavel Janáček. Zároveň byla jména, co jsme si chtěli napsat, takže celek je porůznu promíchaný. Ale musíte taky počítat s tím, že já osobně píšu trochu liberečtinou, takže je potřeba to, co vznikne, překládat do jazyka, kterému rozumí i lidé „ze za kopce“. A spolupráce byla fajn, osobně jsem zvyklý na to, že jsem spoluautorem. Pavel Mandys: Já doplním, že Michal si převážně vzal na starosti okraj všeho druhu: sešitové publikace až po vyložený brak ve třicátých i sedmdesátých letech, krajská nakladatelství, dokonce letmo i časopisy. To obdivuji, já psal spíše o těch zásadnějších autorech a dílech, která se dají číst i nyní.   V čem podle vás tkví přínos české detektivky žánru jako takovému a které atributy bývají nejčastěji spojovány s postavami českých literárních detektivů? Michal Jareš: Příznačný je vpád humoru a parodie: samozřejmě že ho nacházíme třeba už v uvolněných povídkách Leblankových s Arsénem Lupinem, toliko lupičem-gentlemanem, z počátku 20. století, ale je to takové francouzsky galantně navoněné, až pitomoučké. U nás se to stalo na dlouhou dobu nedílnou součástí žánru, později i díky Fikerovi a jeho následovníkům, vybroušené do dokonalosti díky wisecrackům a podivuhodně bizarním situacím. Pavel Mandys: Občas čtenář žasne, jak jsou čeští detektivové nevýbojní, tiší a místy až neschopní. Cílevědomě s tím pracoval nejen Karel Čapek, ale i „brakový“ Eduard Fiker, přidávali se i autoři v šedesátých letech v čele se Škvoreckým. Až od sedmdesátých let parodické rysy začínají z české detektivky mizet.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Na výraz wisecrack jsem v knize narazil vícekrát, bohužel bez dalšího vysvětlení. Existuje vůbec něco jako detektivkářský slang, potažmo jeho česká verze?  MJ: Existuje množství dobových slovníčků, které vycházely třeba v Československém kriminalistovi ve třicátých letech, aby se porozumělo jazyku světských. Zároveň autoři typu Jardy Kavalíra (vlastním jménem J. F. Němeček) v reportážních knihách jako S hasákem napříč Evropou tohle využívali bohatě. Ve čtyřicátých letech vznikal jiný typ osobité mluvy v rámci drsné školy, s českým ekvivalentem právě v tom mixu profesním a čórkařském a poučeném na dobově populární filmové crazy komedii: ostatně kasařský slang typu káča se stal běžným a běžně srozumitelným. To je jeden typ slangu. A pak tu máme například označení typu cliftoni, dobově ještě v osmdesátých letech běžné označení pro vyšetřovatele. Ale to, na co se ptáte, tedy detektivkářský slang, asi samostatně neexistuje a hodně termínových věcí přebíráme z angličtiny, protože zasahuje žánrově větší pásmo populáru než jen detektivky a dotyčné výrazy už jsou u nás zaběhnuté v komiksu nebo sci-fi.  PM: Konkrétně výraz wisecrack bývá spojován s Chandlerem a suchými vtipy, které trousí Phil Marlowe. U nás je výtečně oslavila a zároveň zparodovala divadelní hra Mazaný Filip.   Na začátku vymezujete několik subžánrů – např. whodunitky, drsná škola, noir, pitavaly, retrodetektivky, historické detektivky. Při letmém pohledu na dnešní produkci se zdá, že každý z nich má stále svůj okruh čtenářů. Je nějaký subžánr, který by se dal dnes označit za mrtvý? MJ: Těžko říct – trochu spí třeba špionážní podoba žánru, jak to udělala naposledy například Kate Atkinsonová v Přepisu. Stejně jako už dlouho nebyl viděn takový ten inteligentní dobrodruh a zloděj à la Fikerův hrdina Ted Brent, který spíš provokuje svého protivníka od policie, než aby zabíjel. PM: Ve světě se pořád píše všechno, naopak se to ještě dál tříští na další subžánry. U nás trochu scházejí zlodějské romány.   Kdy se v původní české kriminální próze poprvé objevila postava detektiva? A které postavy „pátračů“, jak je nezřídka titulujete, považujete v dějinách tuzemské detektivky za nejvýznamnější a z jakého důvodu? MJ: To je pořád trochu v mlze: víme, že třeba Josef Štolba v povídce Clarkson, detektiv ze sedmdesátých let 19. století už označuje vyšetřovatele jako detektiva. Ale je podle mého názoru jisté, že úplné začátky mohou být v nějaké kalendářové povídce, stejně jako v nějakém původním krváku o pár let dříve. Ovšem pokud se budeme bavit o návratném pátračovi, tak je to samozřejmě Léon Clifton, nejznamenitější detektiv rané éry české detektivky. Už z toho důvodu bych ho zařadil do nějaké pomyslné pětky, do které bych dále vsunul Klubíčka Emila Vachka, kapitána Exnera od Václava Erbena, Otu Finka Jaroslava Velinského a za mne ještě komisaře Bludičku od Miloše Kosiny, byť mu na záda dýchá třeba Horác Hany Proškové i Borůvka Josefa Škvoreckého… PM: Vzniku české detektivky jsme věnovali několik kapitol, stejně tak hledání prvního českého detektiva mezi do té doby dominujícími napodobeninami anglických nebo amerických hrdinů. To prvenství je obecně přisuzováno Emilu Vachkovi a jeho inspektoru Klubíčkovi, který se poprvé objevil v Tajemství obrazárny z roku 1927, ale byly tam i předchozí pokusy, jen méně úspěšné.   Při pohledu na jména autorů i zápletky rané české kriminální prózy může čtenář lehce nabýt dojmu, že se jedná o produkci překladovou. A anglicky znějících pseudonymů využívali tuzemští spisovatelé při psaní detektivek s oblibou i v letech pozdějších. Co je k tomu vedlo? MJ: Hlavně odůvodněné tvrzení, že detektivka z českého prostředí s českými postavami není pro čtenáře tak zajímavá. Raději si přečtete příběh z exotického prostředí lázní Bath než z lázní Libverda, i když může být zápletka a úroveň stonásobně lepší. PM: Narazili jsme přitom na zajímavý článek Josefa Bečky z roku 1934, který se domníval, že čeští autoři se zdráhali vytvářet kladné detektivy z českých policistů, protože u veřejnosti ještě i dlouho po vzniku samostatné republiky přetrvával obraz policie jako služebné složky rakouské monarchie. Neboli policista byl pro běžné čtenáře více špicl než neohrožený ochránce spravedlnosti.   Tuzemská detektivní produkce zahrnovala v každé době vedle titulů kvalitních či alespoň v nějakém ohledu zajímavých i množství čtiva podprůměrného, ba i díla vyložených grafomanů, jako byl například Sláva V. Jelínek. Jak se vám pročítala tvorba takových autorů? MJ: V případě autorů, jako byl Sláva V. Jelínek, je to vyloženě potěšení: najdete tam totiž nejen úplně všechno, na co jste schopni jen pomyslet, ale autoři jdou ještě mnohem, mnohem dál – už jen názvy knih jako Muž s kocouřím čelem vás nenechají chladné. Styl může kolísat, ale ten gejzír bizarností nenajdete jen tak někde. Učebnice pro hledání neznámých kořenů postmoderny! Pokud půjdeme blíže k současnosti, tak třeba v edici Magnet se dodnes skrývají poklady hodné festivalu otrlého čtenáře. Myslím, že jistá část badatelů by v budoucnosti právě v tomhle všem mohla najít jak perly, tak i svině.   Na detektivku bývalo častokrát pohlíženo skrz prsty, ať už z hlediska estetického, či ideologického. Přesto se do tohoto žánru pustil i nejeden autor tzv. vysoké literatury, počínaje Karlem Čapkem a Josefem Škvoreckým konče. Mělo jim to hodně dobových čtenářů a/nebo kritiků za zlé? PM: Neřekl bych. Samozřejmě – F. X. Šalda se jízlivě vysmál Peroutkově obdivné recenzi na Povídky z jedné kapsy, ale to souviselo spíš s tím, jak vnímal Čapka i Peroutku. Ale jinak byly recenze na detektivky od takzvaně „seriózních“ autorů (kromě Čapka vlastně i Emil Vachek, později pak Karel Michal, Josef Škvorecký a Jan Zábrana, Eduard Valenta) vesměs dosti vstřícné, recenzenti oceňovali, že se do opovrhovaného žánru pustil někdo skutečně dobrý. Většinou ostatně tyto texty patří v historii české detektivky k těm nejlepším.   Jaké místo zaujímají v dějinách českého kriminálního žánru ženy – jako autorky i coby hlavní hrdinky? MJ: Pokud to budeme sledovat od příběhů Ady Paulsenové, která se chvíli snažila šlapat na paty Léonu Cliftonovi, tak zaujímají místo zajímavé, ale klasicky spíše hledající své místo na slunci. Nástup Hany Proškové, Mileny Brůhové, Evy Kačírkové nebo Anny Sedlmayerové až po dnešní autorky, jako je Michaela Klevisová, je pěkný, tendence vzestupná. Ale zároveň pořád nevím, zda tohle parcelování na ženskou a mužskou není jen něco umělého – buď je próza dobrá, nebo špatná. PM: Česká detektivka byla a dodnes je výrazně maskulinní záležitost. I když už ji psaly autorky, tak si volily převážně mužské detektivy. Platí to přitom i o těch současných: v knihách Michaely Klevisové či Ivy Procházkové vesměs pátrají muži. Ale lepší se to, pátračky mají ve svých románech B. M. Horská, Zdenka Hamerová nebo Marie Rejfová. A samozřejmě je tu Michal Sýkora s už i televizně proslulou komisařkou Výrovou.   Když už tu padla zmínka o televizi – obvykle panuje názor, že filmové či seriálové adaptace obecně zaostávají za svými knižními předlohami. Napadá vás nějaký případ z oblasti kriminálního žánru, kdy tomu bylo podle vašeho mínění naopak? MJ: Pokud bychom sahali do posledních let a cizích vod, tak třeba seriál Babylon Berlin je podstatně lepší než Kutscherova knižní předloha. A vlastně mám raději kvůli atmosféře předělávku Hejcmanova románu Dům za duhovou zdí než samotnou knížku – myslím film Dům ztracených duší (1967, režie Jiří Hanibal), protože vizuálně zachycuje neuvěřitelně dobře ponurou kliniku psychiatrické léčebny. PM: Z českých filmů je zajímavý vývoj takzvaných „kalašovek“ od režiséra Petra Schulhoffa. Už adaptace Fikerovy špionážní detektivky Kilometr 19 nazvaná Strach je oproštěna od některých naivních špionážních prvků předlohy. Scénáře dalších filmů série už vůbec nevycházely z Fikerových předloh, jsou civilnější, realističtější a lepší, vrcholem je asi Po stopách krve z roku 1969. Na Fikerovu obranu je ale potřeba dodat, že romány s kontrarozvědčíkem Kalašem psal v době tuhého stalinismu a musel je přizpůsobovat dobovému diktátu.   Čas od času se v dějinách české detektivky objevily pokusy o kolektivní dílo, od Příběhu na pokračování (1928) přes novelu Mrtvý mluví... (1937–1938) a Vraždu v redakci (1964) až po kriminální román Šest nevinných, který v roce 2015 sepsala šestice autorů dokonce naživo v knihkupectví. Stojí za tím přirozený sklon detektivkářů k jisté hravosti, nebo jak si to vysvětlujete? MJ: Spíš si to vysvětluji tím, že psát kolektivní román je v počátku fascinující zábava, která ale vždy na konci ukazuje, že se nedá ukočírovat jinak než tím, že to pak někdo musí vzít za své a dopsat a dořešit – ostatně lze v této situaci připomenout třeba slovenského Rogera Krowiaka. A pokaždé ve jmenovaných figurují hlavně nedetektivkáři, které takový výlet vytrhne z jejich škatulky.   Ke kterým starším českým autorům detektivek se rádi vracíte a koho jste si oblíbili z těch současných?  MJ: Z těch starších určitě k Fikerovi, Škvoreckému se Zábranou, zároveň mám vlastně v něčem hodně rád i Edgara Collinse, Miloše Kosinu a F. H. Šuberta. A samozřejmě cliftonky a rodokapsy, mé prokletí, můj kryptonit… Ze současných se těším na Štěpána Kopřivu a vlastně mi nevadí Martin Goffa, i když ho nestíhám číst. PM: U Fikera čtenář pokaždé objeví cosi nového, je to autor, který se neomrzí. Čapkovy povídky jsou nadčasové tím, jak chytře usazují schémata a klišé detektivky do střídmé reality. A současné detektivky recenzuji v internetovém časopise iLiteratura.cz, takže se snažím objevovat nové autory i sledovat ty zavedené. Slušnou úroveň si dlouhodobě drží Klevisová, Sýkora, Goffa nebo Iva Procházková, překvapit umějí mladí autoři a těším se, až zase něco vydá Nela Rywiková. Obecně mi přijde, že současná scéna je sympaticky pestrá.   Kromě Dějin české detektivky jste oba editory antologií spjatých s detektivním žánrem. Jaký ohlas měli u tuzemských čtenářů Lupiči nedobytných pokladen, představující české detektivní povídky z přelomu 19. a 20. století, a jak si vede u nás i v zahraničí již zmíněná kniha Praha noir, která vyšla jako pražský příspěvek do edice vydávané jedním americkým nakladatelstvím? MJ: Jestli měli Lupiči nedobytných pokladen nějaký větší ohlas, nevím – on asi ani prodej nebyl nějak závratný, kdo by chtěl koneckonců číst sto let staré detektivní povídky… Ale pár hlasů, co se ke mně dostalo, znělo vcelku spokojeně (čímž na dálku pozdravuji rodinu Zachovu). PM: Praha noir je nepřekvapivě úspěšnější v Česku než v zahraničí, přinejmenším co do počtu prodaných výtisků. Ale i americké nakladatelství v podstatě vyprodalo původní náklad (nepříliš vysoký i na české poměry) a koncem loňského roku sbírka vyšla také v Polsku. V americkém tisku vyšly i nějaké recenze, ale byly to spíše glosy – sice pochvalné, ale nijak zvlášť důkladné. Čeští recenzenti se převážně rozdělili do dvou táborů: ryzí detektivkáři chválili první část knihy, a naopak místy odsuzovali tu druhou, kde v některých povídkách tradiční detektivní schéma schází. A recenzenti takzvané vážné literatury naopak ocenili tuto druhou polovinu.   Česká sekce Asociace autorů detektivní literatury uděluje od roku 1996 Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román. Kterému loňskému titulu byste ji vy osobně přiřkli a proč? MJ: Díky práci na detektivkách jsem vlastně pořádně nestíhal loňskou produkci načíst. Takže co třeba Křížová palba od Štěpána Kopřivy? Pro tu pomalost a pro to, že umí napsat po Blodkovi „crime operu“ v studni… PM: Já taky loňskou produkci kvůli dokončování Dějin dost zanedbal, takže se raději zdržím hlasování.   A vy sami jste se napsat detektivku nikdy nepokusili? MJ: Ale jasně že jo, od abstraktní polohy inspirované Brautiganovým Sněním o Babylonu až po nějaké ty trochu utajeně šuplíkové povídky… Co by člověk nezkusil, když už píše o nějaké věci, kterou má rád. PM: Já nikdy. {/mprestriction}  Michal Jareš (*1973) je literární historik, kritik, editor a básník. Pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, je mj. spoluautorem odborně zaměřených knih Svět rodokapsu (2003), Dějiny československého komiksu 20. století (2014) a V panelech a bublinách (2015). Ve své badatelské činnosti se zabývá např. dějinami komiksu, populární literatury, českých nakladatelství a samizdatu nebo českou a slovenskou literaturou. V rámci žánru uspořádal výbor detektivních povídek českých spisovatelů 19. a počátku 20. století Lupiči nedobytných pokladen (2015), pro nakladatelství Academia chystá knihu o cliftonkách.    Pavel Mandys (*1972) je literární kritik, publicista a organizátor knižních cen Magnesia Litera. Je redaktorem internetového literárního časopisu iLiteratura.cz, kde se mj. věnuje žánrové literatuře a komiksu. Publikoval knihy Praha město literatury (2012) a 2x101 knih pro děti a mládež (2013) a rovněž sestavil antologii krimipovídek Praha noir (2016).

Čas načtení: 2024-02-15 09:00:33

Češi zkoumají geny, kvůli kterým vážně onemocní tisíce dětí ročně. Urychlují tak vývoj účinné léčby

Existuje skupina onemocnění, v 95 % zatím neléčitelných, jimiž celosvětově trpí více lidí, než je pacientů s rakovinou a AIDS dohromady. Přesto jsou nazývána jako vzácná onemocnění, protože na každé z nich připadá jen několik stovek či desítek pacientů. Vzácných onemocnění je však známo okolo 7000 a v ČR jimi trpí půl milionu osob (a

Čas načtení: 2019-08-05 12:09:45

Ondřej Buddeus: Můj odchod je vyjádřením nesouhlasu se změnou kurzu Českého literárního centra

Ondřej Buddeus, dosavadní vedoucí Českého literárního centra (ČLC), jehož cílem je soustavná a systematická propagace české literatury a knižní kultury v zahraničí, podal výpověď. Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny (MZK), pod kterou ČLC spadá, pověřil jeho vedením – zatím jen na rok – Martina Krafla, který je koordinátorem právě probíhajícího Českého roku kultury v Lipsku. Náhlý Buddeusův odchod samozřejmě vzbuzuje řadu otázek, stejně jako to, že na volné místo nebylo vyhlášeno výběrové řízení.   Co všechno stálo za vaším rozhodnutím rezignovat na funkci vedoucího ČLC?  Důvody své výpovědi jsem už publikoval na podnět redakce portálu iLiteratura.cz. Je jich celá řada a tím nejsymptomatičtějším je kolaps komunikace mezi ředitelem MZK Tomášem Kubíčkem a mnou. Není to v krátkých dějinách ČLC poprvé, kdy vedoucí centra odchází kvůli špatné komunikaci s vedením – totéž bylo také jednou z příčin odchodu Petra Janyšky. Nedobrá komunikace je samozřejmě banální důvod. To podstatné se ovšem skrývá ve spodní vrstvě: ředitel instituce má s ČLC jiné záměry než člověk, který má za úkol se svým týmem rozvíjet a provozovat agendu centra. Jaké? Od samého počátku fungování ČLC ve mně sílil dojem, že strategickým cílem ředitele je posilování značky MZK prostřednictvím současné české literatury a ČLC. V případě vedoucího ČLC je horizontem jeho práce podpora a propagace české literatury v zahraničí a práce pro ty, kteří jsou pro obraz české literatury v zahraniční nepostradatelní: autorky a autory, překladatelky a překladatele z češtiny, zahraniční nakladatele, literární agenty a organizátory literárních akcí. Nejde tedy o získávání institučního kapitálu, ale kvalitní službu. K čemu je české literatuře prospěšný instituční kapitál ředitele MZK? Nevím. V situaci, kdy ČLC není samostatná organizace, nýbrž spadá pod státní příspěvkovou organizaci s ředitelem, který vedoucímu centra nedává žádné pravomoci, je vaše práce závislá na tom, zda mezi nadřízeným a podřízeným existuje dobrá vůle ke spolupráci a důvěra. Navzdory slušným výsledkům centra nic takového nepanovalo a situace se vyhrotila natolik, že jsem v roli vedoucího nemohl dál fungovat. O mě osobně ale vůbec nejde, podstatnějším důvodem bylo, že se ke konci roku velmi pravděpodobně chystaly změny, které by vedly k tomu, že ČLC bude pouze servisní organizací veletržních aktivit MZK (jak tomu ostatně bylo s přípravou na hostování v Lipsku v letošním roce), a omezí se tím jeho fungování jako státní literární agentury. Můj krok je tedy vyjádřením nesouhlasu se změnou kurzu a myslím, že tím posledním, co jsem mohl pro centrum udělat – přitáhnout k němu a jeho fungování opět pozornost literární veřejnosti a dát jí tak symbolicky na zváženou, zda to, co by jinak proběhlo spíše plíživě a s vyloučením veřejnosti, akceptuje, nebo ne. Specifický přístup vedení MZK ke správě ČLC dobře ilustruje nedávné jmenování nového vedoucího bez výběrového řízení i to, že o ČLC se nyní hovoří jako o „pražské pobočce“, protože nový vedoucí úřaduje v Brně.    Výpověď jste podal na začátku května, aby váš nástupce, který by vzešel z očekávaného výběrového řízení, měl během léta čas se zapracovat. Nakonec vše nabralo daleko rychlejší spád a řízením ČLC byl (zatím jen na rok) pověřen Martin Krafl. Překvapila vás jeho volba? A co říkáte na její průběh? Volba nového vedoucího neproběhla, radě ČLC pouze bylo oznámeno, že se novým vedoucím stane Martin Krafl, což vzhledem k jeho roli při přípravě Lipska 2019 překvapivé není. Překvapilo mě spíš, že na jednání rady nebyl oznámen termín veřejného výběrového řízení. To je jediný správný postup u institucí typu ČLC – a postup v zemích se zažitou demokratickou kulturou standardní. I v případě, že obdobné literární centrum spadá pod větší organizaci – jako například ve Švédsku, kde je literární centrum součástí Swedish Arts Council –, je nemyslitelné, aby na vedoucí pozici konkurs vypsán nebyl. O tom, co probíhalo na radě ČLC, se můžete dočíst v reportážním článku předsedy Asociace spisovatelů a jednoho z radních Ondřeje Lipára také na iLiteratuře. Ukazuje, jakou fraškou jmenování nového vedoucího bylo: jednalo se o nachystané představení o čtyřech dějstvích, které předpokládalo pouze souhlas všech přítomných, nikoli diskuzi. Věc dokresluje i to, že členové rady nedostali program jednání předem, jak je zvykem, a rozsáhlé materiály o práci centra za rok 2018 obdrželi pouhé 2 dny před jednáním. Nemohli se tedy na jednání připravit a ani se dopředu orientovat v jeho průběhu. Ještě ilustrativnější byl moment, kdy Martin Krafl začal prezentovat novou koncepci centra, aniž by se s ní členové rady (neřku-li profesní veřejnost) měli možnost seznámit předem. Že se tak vůbec stalo, považuji za manipulaci radními.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Způsob jmenování Krafla nahrává kritikům Tomáše Kubíčka, ředitele MZK, která je jako příspěvková organizace Ministerstva kultury ČR zřizovatelem ČLC. Kubíček podle některých rozhoduje jako suverén a nadto si sám ustavuje i Radu ČLC, jež má v současnosti tuším patnáct členů. Zvolení Krafla i jeho jednoletý mandát prý Rada ČLC odhlasovala nadpoloviční většinou hlasů, zatímco návrh na vypsání výběrového řízení naopak neprošel?  Rada ČLC je z povahy svého ustavení poradní orgán ředitele a má pouze doporučující funkci, její rozhodnutí ředitele právně nezavazují, protože na něm jako statutárním orgánu spočívá plná právní zodpovědnost. Jmenování M. Krafla do funkce vedoucího ČLC bylo jednostranným aktem vůle ředitele MZK. Tento krok je zcela legální, v krátké historii ČLC ovšem bezprecedentní (oba předcházející vedoucí vzešli z veřejného konkurzu), a o jeho legitimitě lze úspěšně pochybovat. To, že se část radních proti rozhodnutí postavila, způsobilo, že byl Kraflův mandát sice potvrzen nadpoloviční většinou, ovšem zároveň stanoven jako dočasný. Tatáž nadpoloviční většina pak samozřejmě neposvětila vypsání výběrového řízení, o němž menšina přes nevůli předsedy rady ČLC vyvolala hlasování. Předem plánovaný scénář jednání, jak odhaluje ve svém článku Ondřej Lipár, byl jiný: M. Krafl neměl být jmenován do funkce vůbec dočasně. To potvrdil v momentě, kdy i přes to, že rada rozhodla o dočasnosti mandátu, dál postupoval podle připraveného scénáře a prezentoval radě novou koncepci. Rada měla závěrem nejspíše diskutovat o obsahu nové koncepce a nikoli o tom, jestli je vůbec stanovení nového vedoucího bez konkurzu a obměna pětileté koncepce po dvou letech v pořádku.  Nelze se účinně stavět proti tomu, že ředitel MZK jedná ve své organizaci jako suverén, má k tomu veškeré pravomoci. Kritizovat lze jiné věci, například způsob prosazování vlastních rozhodnutí, která se opírají o předem zřízený konsenzus. Opakují se následující vzorce: 1. Dodržet formy transparentního kolektivního rozhodování (tj. zřizovat rady, komise apod.), ovšem obejít jejich smysl tím, že je rada vhodně poskládána tak, aby v podstatných věcech podpořila záměr ředitele (v tomto kontextu není nezajímavé odvolání Pavla Mandyse pro údajný střet zájmů z Rady ČLC na jaře tohoto roku, které rozložilo názorové síly v radě jednoznačněji ve prospěch nových záměrů), případně aby neměla dostatečné informace, eventuálně jí byla k diskuzi předložena druhořadá témata; 2. vyhnout se hlasování a nahradit ho diskuzí; 3. legitimizovat rozhodnutí na základě diskuze, která je považována za souhlas. Na posledním zasedání Rady ČLC tato strategie částečně selhala, protože byla vyvolána hlasování a část radních chtěla vést diskuzi o podstatných tématech. Pozoruhodný byl i moment, kdy se předseda komise pokusil sám vyvolat odhlasování nové koncepce, což ovšem i ti radní, kteří hlasovali pro jmenování M. Krafla, podpořit dost dobře nemohli. Chápu, jak je tato strategie účinná pro budování vlivu, šíření a legitimizaci vlastních rozhodnutí. Chápu také, že v hierarchicky strukturované organizaci je diskuze podřízených nad nějakým tématem a rozhodnutí na základě této diskuze účinnou a legitimní technikou řízení. Ovšem ve chvíli, kdy se použije na orgán, jako je Rada ČLC, u něhož se přepokládá nezávislost, tak se s radními jedná obdobně jako se zaměstnanci MZK a ze strategie firemního řízení se stává nástroj ovlivňování.   Řada lidí se při zakládání ČLC podivovala nad tím, že má instituce se sídlem v Praze spadat pod Moravskou zemskou knihovnu v Brně, a nikoliv třeba pod pražský Institut umění. Bude podle vás nyní vliv MZK na chod ČLC ještě sílit? Ta konstrukce je stále ještě nelogická a obtížně zapamatovatelná pro kolegy v ČR i zahraničí, organizační strukturu musíte neustále vysvětlovat, stejně jako čelit otázce, proč je právě taková. Není totiž zvykem, aby instituce jako ČLC se sídlem například v Bratislavě spadala pod krajskou knihovnu v Košicích, pokud použiji příměr ze slovenských reálií. Ostatně to, že národní veletržní prezentace a státní literární agenturu provozuje knihovna, je, myslím, světové unikum. Na otázku, zda bude sílit vliv MZK na chod centra, nelze dost dobře odpovědět, je stále její čtvrtou sekcí, jakkoli tato situace měla být provizorní, jak píše ve svém komentáři k dění v ČLC na iLiteratuře Pavel Mandys, který byl při vyjednávání vzniku centra na ministerstvu kultury přítomen. To, co se nyní možná změní, je kultura komunikace centra s veřejností a těmi, pro něž má centrum fungovat – překladateli, autorskou komunitou, nakladateli, organizátory atd. To ovšem ukáže čas.    Martinu Kraflovi jsou zřejmě přičítány nemalé zásluhy jako programovému koordinátorovi – podle všeho úspěšného – projektu Českého roku kultury v Lipsku, jehož vrcholem byla prezentace české literatury na lipském knižním veletrhu. Jak se na jeho dosavadní působení ve službách MZK, potažmo české literatury díváte vy?  Pokud by bylo vypsáno výběrové řízení na nového vedoucího ČLC, M. Krafl by byl nepochybně jedním z nejserióznějších kandidátů. Nemyslím si, že by mi příslušelo posuzovat práci kolegy, k průběhu lipské prezentace jsem mu pogratuloval.    Nyní by mělo dojít k „dočasnému organizačnímu sloučení stávající činnosti ČLC a prezentace současné české literatury na zahraničních veletrzích zajišťované MZK“. Co to pro ČLC může znamenat? Obávám se dvojího: že se jedná o plíživou změnu, která vposledku povede k posílení veletržního oddělení MZK o úvazky a rozpočet literárního centra a k omezení jeho aktivit jako státní literární agentury. Děje se tak v situaci, kdy na veletržní prezentace České republiky už nejsou výjimečné prostředky přesahující 20 milionů Kč, jako to bylo na Lipsko. Evropské literární instituce typu ČLC mají běžně oddělení, které zařizuje veletržní prezentace, nikde to ovšem není tak, že veletržní oddělení vedle své specifické agendy provozuje činnost státní literární agentury. Nejistotu ve mně probouzí už sousloví „dočasné organizační sloučení“ – obávám se, že s dočasností tohoto sloučení to je obdobné jako s dočasným jmenováním nového vedoucího. Pokud budoucí vývoj moji obavu nepotvrdí, bude to jen dobře.    Udivilo mě, že vaše jméno figuruje i v obměněném seznamu členů týmu ČLC, kde jste uveden coby „koordinátor mezinárodní spolupráce“. Znamená to, že v práci pro centrum budete pod Kraflovým vedením pokračovat?  Ne, centrum opouštím s koncem července. Po podání výpovědi v květnu mi běží dvouměsíční výpovědní lhůta. Jsem vázán v pracovním poměru do jejího uplynutí, a do té doby zůstávám členem týmu ČLC.    Sám jste ovšem vyjádřil obavy z rozpadu stávajícího týmu ČLC na základě plánované personální restrukturalizace... Podle tiskové zprávy MZK chce M. Krafl představit za rok „novou strategii činnosti ČLC včetně jejího personálního zabezpečení“. Vzhledem k tomu, že literární centrum disponuje pěti úvazky a o něco menší tým M. Krafla byl původně sestaven dočasně pro lipskou prezentaci, moje obava byla, že se stávající kolektiv koordinátorek a koordinátorů pro jednotlivé oblasti řízeně zčásti rozpadne a bude nahrazen asistentkami M. Krafla. Co by to znamenalo pro kontinuitu práce centra, si lze domyslet. Byl jsem ovšem ujišťován, že záměrem není výměna stávajícího týmu.   Jak jste vlastně spokojen s dosavadním fungováním ČLC? Dařilo se podle vás naplňovat koncepci, kterou jste dával dohromady ve spolupráci se svým týmem a za přispění odborné veřejnosti?  Věřím, že ano. Srovná-li člověk koncepci dostupnou na stránkách Czechlit.cz a aktivity centra, může si obrázek učinit sám. Po dvou letech existence fungují programy pro překladatele, zahraniční nakladatele, autorky a autory, informační servis, rozsáhlý rezidenční program v ČR, reprezentační výjezdy spisovatelek a spisovatelů se podporují formou otevřené výzvy, kde mohou žádat zahraniční organizátoři i sami tvůrci, ČLC má také řadu přímých spoluprací se zahraničními literárními organizátory, spolupracuje se sítí Českých center například na Ceně Susanny Roth pro překladatelský dorost, organizuje semináře pro zahraniční studenty češtiny, vydává publikace on-line i tiskem, pořádá nakladatelské zájezdy i program pro veřejnost, má řadu kontaktů. Nově je také partnerem v evropském projektu CELA (Connecting Emergin Literary Artists) pro autory a překladatele na začátku tvůrčí kariéry. Podařilo se mi dojednat, že se stalo členem sítě ENLIT (European Literature and Translation Network), která sdružuje 22 evropských literárních institucí, jež podporují literaturu a překlad v zahraničí, a kde je zastoupena jako jediná země Visegrádu. Za dva roky se tedy dotáhlo k evropskému standardu a to je laťka, která by se měla držet i nadále. Naprostá většina evropských států má instituci podobnou ČLC už desetiletí, na Slovensku od roku 1995, v Norsku od roku 1978. V Evropě jsme ji založili jako jedni z posledních. Mám radost, že i v oblasti institucionální podpory literatury jsme se – řečeno s mírnou nadsázkou – nyní začlenili do EU.    Důraz se kladl zejména na podporu mobility – výjezdů tuzemských autorů za hranice a pobytů zahraničních tvůrců v ČR. I to vám prý bylo vytýkáno? Ano, s tím, že ČLC je literární cestovní kancelář. Další výtkou, která zaznívala na radě ČLC, bylo, že autorský výjezd do zahraničí nemá automaticky dopad v podobě nově přeložené knihy. S takovými výhradami samozřejmě nesouhlasím. Vznik a vydání nového překladu je dlouhodobý komplexní proces, který se neodehraje z roku na rok. ČLC se věnuje zvýšenou měrou podpoře autorských prezentací v zahraničí proto, že v systému, který v ČR aktuálně panuje (MK ČR zajišťuje grantovou podporu knih v překladu, MZK byla pověřena zajišťováním veletržních prezentací v zahraničí), je mobilita profesionálů (autorů a tvůrců knih, zahraničních překladatelů a bohemistů, zahraničních nakladatelů) a pohyb informací o české literatuře v podstatě systémovou nikou, to znamená přirozenou agendou centra. Optimální by bylo, kdyby toto všechno bylo pod jednou střechou, jako je tomu například v severských zemích či v Beneluxu, z řady důvodů to ale nejde. Například granty na podporu překladu a vydávání českých knih v zahraničí spadají pod MK ČR ze zákona.    Do konce letošního roku měla být připravena také koncepce české sekce ČLC. Domníváte se, že v její přípravě bude pokračovat i nový vedoucí? A v čem by měla činnost české sekce spočívat? Idea vzniku české sekce ČLC spadá do doby jeho vzniku, kdy ještě nebylo jednoznačně jasné směřování centra. Jedním z možných vzorů byl polský Institut knihy, který zajišťuje pobídky a programy pro polskou literaturu doma i v zahraničí. Vzhledem k rozpočtu a počtu zaměstnanců se ale velmi rychle vykrystalizovala identita ČLC jako státní literární agentury exportního typu. Pokud nedojde k navýšení rozpočtu a úvazků, s čímž nyní nelze počítat, byla by snaha o zřízení domácí sekce na úkor aktuálního fungování. V tomto bodě tedy ideálu koncepce z roku 2017 teď skutečně nelze vyhovět.    Co vám osobně přinesly dva roky strávené v čele ČLC? Spoustu zkušeností, jež všechny v tuhle chvíli asi ještě neumím pojmenovat a zhodnotit. Co mě napadá jako první: řadu skvělých kolegyň a kolegů, vědomí toho, že administrativní zátěž státních institucí nestojí v cestě realizaci skvělých věcí, je-li k nim dobrá vůle a počítá-li člověk s tím, že udělat něco ve státní sféře je nejméně třikrát pomalejší proces než v nestátním sektoru. Poznání, že prostředí, kde platí zákony Jante (deset přikázání formulovaných norským spisovatelem Akselem Sandemosem a poprvé publikovaných roku 1933 v jeho knize Uprchlík kříží svou stopu; pozn. red.) a chybí dialog, mi úplně nesvědčí i to, že přísně hierarchizované řízení a motivace stresem jsou dlouhodobě neefektivní. Utvrzení v tom, že profesionalita a empatie vůči těm, jimž má být služba nějaké instituce určena, je základem jejího dobrého fungování. Poznání, že racionalita a objektivní zdůvodňování jsou často jen rétorikou emocí... atd. A v neposlední řadě vlastně radost z toho, že ČLC už není jen abstraktní záměr, ale velmi konkrétní činitel v literárním provozu.  {/mprestriction}  Ondřej Buddeus (*1984) je básník, překladatel, redaktor, editor, někdejší šéfredaktor literárního časopisu Psí víno a dlouholetý kulturní organizátor. Absolvoval skandinavistiku (norština) a překladatelství (němčina), pobýval na zahraničních stážích především v Norsku a Německu. Spolupracoval s řadou kulturních organizací v ČR a napříč Evropou. Za svou debutovou sbírku 55 007 znaků včetně mezer (2011) obdržel Cenu Jiřího Ortena. Dále je mj. autorem básnických sbírek Rorýsy (2012) a Zóna (2016) či spoluautorem knihy pro děti Hlava v hlavě (s Davidem Böhmem, 2013), oceněné ve své kategorii cenou Magnesia Litera, Zlatou stuhou i cenou pro Nejkrásnější české knihy roku. Od jara 2017 do léta 2019 byl vedoucím nově založeného Českého literárního centra.

Čas načtení: 2019-07-13 19:03:15

Mladí překladatelé se probudili na Šibuji

Pátý ročník Mezinárodní překladatelské soutěže Cena Susanny Roth organizované Českými centry a Českým literárním centrem, zřizovaným Moravskou zemskou knihovnou v Brně, zná své vítěze. Patnáct začínajících překladatelek a překladatelů z Evropy a Asie, kteří se letos úspěšně utkali s překladem z knihy Probudím se na Šibuji od Anny Cimy, zamíří v létě do ČR. Mezinárodní překladatelská soutěž Cena Susanny Roth určená začínajícím zahraničním překladatelům z českého jazyka do 40 let se letos koná popáté, přičemž již třetím rokem se realizuje ve spolupráci Českých center a Českého literárního centra. Díky zapojení vybraných zastupitelských úřadů ministerstva zahraničních věcí se soutěž opět rozšířila i do teritorií, kde Česká centra v současné době nepůsobí: do Litvy, Číny a Chorvatska; spolupráce v Bělorusku a Severní Makedonii probíhala ve spojení s  centry v Kyjevě a Sofii. K soutěži se poprvé připojily Čína a Francie. Soutěžní text prozaického díla současného českého autora v ČR vybírá porota složená z předních osobností z oblasti literatury, překladatelství či knižní propagace nebo zástupců relevantních institucí a samotných organizátorů. Letos padla volba na úryvek z knihy Anny Cimy Probudím se na Šibuji (2018, nakladatelství Paseka), který posléze rezonoval v teritoriích, kde byla soutěž pro letošní rok vyhlášena. Celkový počet přihlášených činí 131 účastníků z 15 zemí, přičemž největší ohlas přišel z Polska, Ukrajiny, Velké Británie, Číny a Japonska. Patnáct vítězných překladatelů získalo cestu do České republiky s aktivním pobytem na odborném programu věnovanému překladatelské problematice, bohemistickým tématům či současné české literatuře.   Držitelé Ceny Susanny Roth Bělorusko – Sjarhej Lisitsa (1989)Narodil se ve vesnici Valeúka blízko jezera Sviťaz’ na jihu Navahrudského regionu. V roce 2006 vychodil školu a zapsal se na Běloruskou státní univerzitu v Minsku, kde v  roce 2011 absolvoval geografickou fakultu a následující rok tamtéž obdržel titul magistra. V roce 2013 studoval geomatiku na Západočeské univerzitě v Plzni, do Běloruska se však musel vrátit dříve, než plánoval. Pracoval jako juniorní vědecký pracovník v Národním vědeckovýzkumném centru monitoringu ozonosféry BSU. V současné době působí v Centru pro výzkum běloruské kultury, jazyka a literatury v běloruské Akademii věd.Bulharsko – Irina Cenkova-Todorova (1982)Narodila se v Sofii. Vystudovala střední jazykovou školu s rozšířenou výukou anglického a španělského jazyka. S českým jazykem a českou literaturou se poprvé setkala až na Sofijské univerzitě, kde v roce 2005 promovala v oboru Bohemistika. O České republice však slyšela už v dětství, kdy jí dědeček rád vyprávěl o svém pracovním pobytu v Chebu. Jako studentka byla v ČR dvakrát. Poprvé strávila měsíc v Praze na letní jazykové škole a o rok později poznala krásu Olomouce, kde byla na dva měsíce v rámci středoevropského výměnného univerzitního programu CEEPUS. Po studiích na univerzitě pracovala pro bulharská média a v bulharské pobočce české PR agentury. Nyní je součástí českého týmu jednoho z kontaktních center v Sofii. Momentálně je na mateřské dovolené a stará se o svého druhorozeného syna. Čína – Yilin Hou (1997)Čerstvá absolventka Pekingské university zahraničních studií, obor český jazyk a literatura. Od října 2016 do června 2017 absolvovala studijní pobyt v Praze jako výměnná stipendistka. Kromě české literatury se zajímá o české filmy, zejména z doby československé nové vlny. V budoucnu by ráda pokračovala v magisterském studiu a věnovala se překládání české literatury do čínštiny, kterou mluví nejvíc lidí na světě. Francie­ – Jana Svagr (1987)Narodila se v Praze. Má české a francouzské občanství. Po ukončení studií práv na Sorbonně se rozhodla věnovat filmovým studiím v Paříži. Poté se dostala na katedru režie na pražské FAMU, kde nyní dokončuje magisterské studium. Její absolventský film Stillleben vyhrál na festivalu Kamera Ostrava Oko cenu v krátkometrážní sekci a chystá se do mezinárodní distribuce. Pracovala mimo jiné coby dramaturgyně Kameramanských dnů v Praze, v tomto rámci překládala scénáře a titulky, psala sama krátké scénky, které byly poté zpracované studenty během modulu na FAMU. V roce 2018 se účastnila projektu CEFP (Central European Feature Project), při němž vyvíjela scénář pro nízkorozpočtový celovečerní hranný film v týmové práci s filmovou školou v Lodži a berlínskou filmovou akademií DFFB. Ve volném čase se věnuje alpinismu a ilustraci. Momentálně je na stáži v Paříži, kde pracuje v produkční společnosti Trois Brigands Productions coby asistentka produkce.Chorvatsko – Ivana Srezović (1993)Je studentkou magisterského studia češtiny a francouzštiny na Filozofické fakultě Univerzity v Záhřebu. Má ráda cizí jazyky – mluví chorvatsky, česky, francouzsky, anglicky a trochu italsky. Momentálně se nachází na dvousemestrálním studijním pobytě v rámci programu Erasmus+ v Paříži, kde se také učí češtinu a zlepšuje své překladatelské dovednosti. Po ukončení studií by se ráda stala překladatelkou. Nyní působí v oblasti cestovního ruchu a představuje Chorvatsko jako zajímavou turistickou destinaci; již čtyřikrát se pracovně účastnila veletrhu Holiday World v Praze. Překlad úryvku knihy Probudím se na Šibuji byl pro ni zajímavou zkušeností zejména proto, že se dozvěděla něco nového o japonské kultuře.Itálie – Alessandro Riti (1993)Absolvent Padovské univerzity. Vystudoval slavistiku a lingvistiku v Padově a na Univerzitě Karlově v Praze. Ke slavistice se dostal díky ruštině, kterou začal studovat již v prvním ročníku. Ve druhém přidal češtinu, což jen podnítilo jeho vášeň pro jazyky. Absolvoval jeden semestr polštiny, dva roky slovinštiny a slovenštině se věnoval jako samouk. Už po dvou letech svého studia v Itálii se rozhodl navštívit jiné kraje a díky programu Erasmus odjel do Estonska. Následující akademický rok strávil v Praze, kde nalezl právě takové prostředí a předměty, které mu v Padově chyběly. Po krátké studentské výměně v Moskvě se tedy vrátil zpět do Prahy, kde dopsal diplomovou práci v oboru lingvistiky. I po ukončení univerzity v něm přetrvává chuť a zájem učit se novým jazykům a zdokonalovat se ve slovanských jazycích, jádru jeho studijní kariéry.Japonsko – Teruhiko Sudó (1988)Narodil se v Tokiu a vyrůstal v Kóbe. V roce 2012 vystudoval literaturu a filozofii na univerzitě Waseda v Tokiu. Nyní se věnuje výzkumu středoevropské literatury, zejména pak dílu Milana Kundery na pařížské Sorbonně a na Tokijské univerzitě. Jeden rok studoval také v Benátkách a v Praze.Korejská republika – Eunsue Kim (1979) Vystudovala animovanou tvorbu na FAMU v Praze. Její krátký animovaný film Táta a já (1999) byl uveden na více než dvaceti mezinárodních filmových festivalech po celém světě a získal ocenění na festivalech v Pučchonu a v Soulu a na portugalském mezinárodním festivalu animovaného filmu CINANIMA. V roce 2016 představila svoji uměleckou tvorbu na společné výstavě Načrtnuté příběhy mladých lidí v Galerii Euljiro Atelier v Soulu a o rok později na další společné výstavě Taro to Gatzi v Galerii Toka Art tamtéž. Od roku 2011 vyučuje animovaný film také na korejských středních školách. Kromě filmové a umělecké tvorby se od roku 2006 věnuje i překladatelské a tlumočnické činnosti. V minulosti tlumočila např. pro korejskou agenturu na podporu obchodu a investic KOTRA či byla koordinátorkou online kurzů korejské firemní kultury pro Doosan Škoda Power. Nyní pracuje pro Překladatelské a tlumočnické centrum východoevropských jazyků v Koreji. Litva – Kristina Karvelytė (1979)Narodila se v Kaunasu. V roce 2012 absolvovala filozofickou fakultu Univerzity Vytautas Magnus,studijní obor filozofie. Český jazyk je jejím koníčkem, kterému se aktivně věnuje již 10 let: v letech 2009 a 2017 se zúčastnila letní jazykové školy na Západočeské univerzitě v Plzni, o rok později na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Češtinu také studovala na Univerzitě Karlově v Praze v rámci studijního pobytu. Po dokončení doktorského studia zůstala v Praze, kde pracovala jako překladatelka z češtiny do angličtiny a ruštiny a jako učitelka ruštiny. Od začátku roku 2018 pracuje na Velvyslanectví České republiky ve Vilniusu. V budoucnu by se chtěla věnovat překladům české literatury do litevštiny.Maďarsko –Anna Laura Kolláth (1994) Překladatelka, lektorka češtiny. Absolvovala bakalářský obor mezinárodních studií na budapeštské univerzitě ELTE, v jejichž rámci studovala dva semestry na Masarykové univerzitě v Brně. Během svých studií stále zdokonalovala i svoje znalosti češtiny, absolvovala letní školu bohemistických studií v Brně, zúčastnila se semestrálních kurzů češtiny v České republice a v Maďarsku a různé překladatelské semináře. V současné době spolupracuje mj. s Českým centrem Budapešť, s nakladatelství středoevropských literatur Csirimojó a s různými jazykovými agenturami. Polsko – Joanna Wójtowicz (1985)Absolvovala psychologii na Filozofické fakultě Jagellonské univerzity v Krakově a pracovala jako manažerka v mezinárodní korporaci. Momentálně je na rodičovské dovolené a zkouší se uplatnit jako překladatelka na volné noze. Je matkou tří dětí a milovnicí cizích jazyků a literatury. Vedle češtiny ovládá angličtinu, němčinu a španělštinu. Její fascinace Čechy a jejich kulturou začala Rokem ďábla Petra Zelenky. Pod vlivem tohoto filmu, tehdy už jako vysokoškolačka, se začala učit česky. Doufá, že se na důchod přestěhuje do Česka.Rakousko – Theresa Clauberg (1990)Pochází z česko-německé rodiny; žila v Německu a v České republice. V současné době žije a pracuje v Rakousku. Vystudovala klasickou hudbu (hlavní obor hra na housle) a zároveň na Vídeňské univerzitě obor transkulturní komunikace s jazykovou kombinací němčina, čeština a španělština. V současnosti studuje tamtéž obor tlumočnictví v magisterském programu. Spolupracuje jako překladatelka a lektorka například s Moravskou zemskou knihovnou v Brně nebo s Českým centrem Vídeň. Kromě hraní koncertů a překládání se ve svém volném čase ráda věnuje cestování, studiu cizích jazyků a sportu. Severní Makedonie – Dijana Petrovska (1994)Absolvovala ekonomiku na univerzitě Sv. Cyrila a Metoděje ve Skopji v roce 2016. Během studií se zamilovala do českého jazyka a kultury a o rok později se zúčastnila letní jazykové školy na Masarykově univerzitě v Brně. Od malička měla ráda jazyky a literaturu, již na základní škole začala psát poezii a vyhrála několik cen na místní úrovni. Kromě češtiny také ovládá angličtinu, srbštinu a španělštinu. V současnosti pracuje jako koordinátorka marketingu s českými klienty a nedávno začala učit češtinu na soukromé jazykové škole. Soutěž Cena Susanny Roth je jejím prvním pokusem o překlad literárního textu, který brala jako velkou výzvu, ale také jako příležitost se v této oblasti vyvíjet. V budoucnu by se ráda věnovala překladům umělecké literatury z českého jazyka do makedonštiny a také by chtěla přispět k podpoře a rozvoji české kultury. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Ukrajina – Ljubov Pavlyšyn (1985)Narodila se v Užhorodu, kde v roce 2002 vystudovala střední školu. Absolvovala Fakultu mezinárodních vztahů Kyjevské slovanské univerzity (2008, kvalifikace: mezinárodní politolog; nostrifikace diplomu na Karlové univerzitě v Praze, 2017) a postgraduální studium Historického ústavu Národní akademie věd Ukrajiny (2014). Obhájila disertační práci na téma Zahraniční politika České Republiky: Zvláštnosti vytváření a prioritní zaměření její rozvoje a získala akademický stupeň PhD ∕ kandidát historických věd (2014). Od roku 2013 pracuje jako lektor na Katedře mezinárodních vztahů Východoevropské slovanské univerzity. Je autorem řady vědeckých a metodických prací o historii mezinárodních vztahů. Pracuje v žánru uměleckého překladu z českého a ruského jazyka. Profesionálně se zabývá malbou. Je členkou Sdružení mládeže Zakarpatské organizace Národního svazu umělců Ukrajiny (2018) a účastnila se mnoha uměleckých výstav.Velká Británie – James Morgan (1997)Studuje moderní jazyky (ruštinu a češtinu) na Univerzitě v Oxfordu. V roce 2012 získal druhé místo v celonárodní soutěži psaní esejů v ruštině a v roce 2018 obdržel čestné uznání v překladatelské soutěži Cena Susanny Roth. Ve volném čase se věnuje sportu, obzvláště squashi a tenisu. Důležitá je pro něj také hudba - hraje na trubku a bicí nástroje. V minulých letech pravidelně spolupracoval s Dynamic Autism Group, kde učil hrát na hudební nástroje děti postižené autismem.

Čas načtení: 2025-06-09 11:30:00

Vstane pošta z popela? Transformace je téměř za námi, říká šéf státního gigantu

Transformace České pošty, která má strádající státní podnik proměnit na platformu budoucnosti, je už z velké části hotová. „Firma je dnes postavena na ekonomických základech, které zajišťují existenci do dalších let, je to poměrně významný kus práce,“ řekl generální ředitel Miroslav Štěpán na konferenci České pošty.

Čas načtení: 2025-09-11 15:00:01

E.ON Energy Globe 2025 zná svého vítěze. Prestižní ocenění získaly Ptačí parky

Česko zná nejlepší ekologický projekt roku 2025. Vítězem 17. ročníku soutěže E.ON Energy Globe se stal projekt Ptačích parků, který v sedmi lokalitách pomáhá chránit ohrožené druhy ptáků a dalších živočichů, obnovuje mokřady, krajinu a zároveň nabízí prostor pro vzdělávání i odpočinek veřejnosti. Ptačí parky uspěly v konkurenci více než dvou stovek přihlášených. O vítězi rozhodla

Čas načtení: 2019-08-12 14:43:37

Luboš Ptáček: Umění mezi alegorií a ideologií (ukázka z knihy)

Kniha Umění mezi alegorií a ideologií. Proměna reprezentace historie v českém historickém filmu a televizním seriálu je souborem tří studií, které analyzují proměnu reprezentace historie v českém filmu a televizi v závislosti na změně politicko-ideologického uspořádání české společnosti, a to na třech vybraných tématech. První v chronologickém průřezu sleduje proměny prezentace Sudet v českém filmu od 30. let až do současnosti, která je výrazně poznamenána ideologizací, zejména ve vztahu k německému etniku. Druhá kapitola se zaměřuje na filmy o normalizaci natočené po roce 2000. Tyto snímky většinou jejich tvůrci využívají k vyrovnání se s „minulým“ režimem, v nichž se i přes autorskou svobodu projevuje ideově jednotný antikomunistický postoj formovaný soudobým příklonem k liberálním hodnotám. Třetí část se věnuje třem nedávno vzniklým historickým seriálům (České století, Svět pod hlavou, Bohéma) jako příkladům nového přístupu k historickému narativu. Na rozdíl od „klasických“ televizních děl předlistopadové a raně polistopadové éry tyto seriály narušují zaběhlé postupy prezentace historie, používají komplexní narativ, čímž přispívají k diskusi o redefinici smyslu českých dějin.   Ukázka z knihy: /ÚVOD Z KAPITOLY „KOMPLEXNÍ NARATIV A REPREZENTACE HISTORIE V SOUČASNÉM HISTORICKÉM TELEVIZNÍM SERIÁLU“/ Historické seriály natáčené v produkci tuzemských televizí nejsou tak četné jako divácky populární detektivní série nebo seriály z lékařského prostředí. Jejich počet je však natolik dostatečný, že můžeme zobecnit diskurzivní změny v reprezentaci historie (jak je popisuje Robert Rosenstone), které nastaly zejména po změně režimu v roce 1989. Před rokem 1989 byly české a slovenské televizní historické seriály, které zobrazovaly pro režim ideologicky citlivé historické události (dějiny KSČ, druhá světová válka, převrat v únoru 1948, sovětská invaze v roce 1968) pod vysokou kontrolou odborných historicko-ideologických komisí i funkcionářů ÚV KSČ. Scénáře se často měnily na základě politických rozhodnutí. Tvůrci současných historických seriálů se učí pracovat s možnostmi, které poskytuje komplexní narativ. Délka televizních seriálů umožňuje představit zobrazované historické události v komplexnějším (ideologickém i uměleckém) pohledu. Inovativní postupy narušují konvencionalizovanou reprezentaci dějin zaběhnutou v seriálech natočených před rokem 1989, navíc svázanou povinnými ideologickými požadavky. V této kapitole analyzované historické seriály podnítily diskuze o reinterpretaci smyslu českých dějin i o vhodném způsobu jejich umělecké reprezentace.      Současné historické televizní seriály vznikají, s výjimkou minisérie Hořící keř (HBO), pouze v produkci veřejnoprávní České televize, která tak naplňuje cíle veřejné služby definované Statutem České televize. Po roce 2010 vznikly historické seriály České století, Svět pod hlavou, Bohéma, ve kterých dokázali tvůrci využít specifičnost televizního média a zároveň se snažili o změnu klasické reprezentace české historie televizním médiem.      Cílem této kapitoly bude analýza inovativních prvků převzatých z komplexního narativu a jejich vliv na (alegorickou) reprezentaci historie a způsobu ideologické argumentace. Analyzovaná trojice zaujímá k historii sebereflexivní vztah (narušuje automatismy spojení narativního příběhu a historie) a tím poukazuje na nesamozřejmost reprezentace historie prostřednictvím televize. Svět pod hlavou tak činí žánrovou hybridizací (krimi, komedie, fantasy) a stylizací obrazu, Bohéma zobrazuje dějiny českého filmu a záměrně přidává fiktivní postavy a filmy, čímž zviditelňuje proces fikcionalizace historie, které provádí každé umělecké dílo, České století v metarovině dekonstruuje smysl českých dějin. Televizní seriál a reprezentace historie Odlišný formát televizního seriálu klade otázku, zda (případně jakým způsobem?) se rozdíly ve stylu a naraci mezi filmem a televizním seriálem promítají do odlišné reprezentace historie. Při hledání odpovědi vycházím z pojetí televizního seriálu od tří teoretiků TV studies (John Ellis, Radomír Kokeš a Jason Mittell) s přihlédnutím k publikaci Jakuba Kordy České televizní krimi série a jejich žánrové souvislosti (1989–2009), který aplikuje Mittellovu teorii při analýze českých televizních krimi seriálů.      John Ellis rozlišuje mezi televizní sérií a seriálem. Seriál je typický svým kumulativním narativem, příběh se rozprostírá z jednoho dílu do druhého a spěje k rozuzlení. Charaktery postav a základní situace se v jednotlivých dílech a celém seriálu vyvíjejí. Jednotlivým dílům předchází rekapitulace dosavadního děje. Série je naopak spíše epizodická, jednotlivé epizody jsou uzavřené (vyřešení konkrétního detektivního případu), zpravidla nedochází k uzavření příběhů hlavních postav. Série je založena na opakování a variování problému, situace. Její základní otázka zní: „Co se hrdinům stane v příštím díle?“ Ke struktuře seriálu má blízko třetí typ minisérie, která je omezena počtem dílů (limitní rozsah více než dvě a méně než třináct).      Radomír Kokeš televizní seriál definuje ze strukturalistického hlediska a důraz klade na vztah celku a jednotlivých epizod: „Seriálem rozumím televizní dílo složené z většího počtu fikčních epizod (tedy více než jedné), které mají společné znaky (nezávisle na tom, jestli na sebe navazují, nebo se variují) a jejich součet tvoří celek seriálu. Přitom každá z nich zase představuje celek složený z částí. A tyto části na sebe mohou, ale nemusí navazovat v jiných epizodách. Z analýzy jednotlivé epizody nezískám představu o seriálovém celku. Analýza celku ale zase vypoví jen málo o organizaci jednotlivých epizod. Zároveň celý proces aktualizuje kognitivní aktivita diváka, který využívá jak znalosti epizod, tak jejich vzájemných vztahů a vztahu k celku.“ Teoretické úvahy o televizním médiu a možnostech jeho analýzy Kokeš dále rozvijí v knize Světy na pokračování.      Jason Mittell chápe televizní žánry jako kategorie propojující určité kulturní texty s ohledem na kontext. Výzkum televizních žánrů nespočívá podle něj pouze v analýze konvenčních prvků, které jsou viditelné a srozumitelné širokému publiku. Základem jsou především tři základní atributy: publika (divácká recepce), televizní průmysl a mediální kontext. Mittell vychází z Bordwellovy historické poetiky a kognitivní psychologie. Odlišnosti ve struktuře filmových a televizních žánrů, do jejichž široce pojatého spektra zahrnul i nenarativní žánry, vidí především v odlišném způsobu produkce a autorství v televizi a vlivu denního programování na podobu žánru.      Mittell charakterizuje současnou americkou televizní tvorbu jako narativně komplexní. Mittelovo pojetí narativní komplexity shrnuje Jakub Korda: „Komplexní narativy také často vykazují vypravěčské sebevědomí a odkazují na samotný proces narace. Činí tak ale ne v brechtovském slova smyslu, tedy zrušením iluze a vytvořením odstupu diváka od textu. Diváci jsou v tomto případě stále povzbuzováni k projevování zájmu o diegetický svět a hrdiny, komplexní narace u nich ale budí zájem o způsoby, jak televizní tvůrci budou dále prokombinovávat stále složitější zápletky a proplétající se příběhové linie. Je to tedy kombinace dvojího potěšení – ze čtení příběhu na jedné straně a na straně druhé z vědomí existence složitějšího‚mechanismu vyprávění‘ a ‚narativních speciálních efektů‘, které jsou analogií vizuálního efektu na úrovni vyprávění. Takové složité vyprávění se často nebojí dočasně mást své diváky, nutí jek častým revizím dosavadních interpretací a prožitků pramenících z příběhu.“      Historický seriál jako kulturní text (fiktivní umělecké dílo) je neoddělitelně propojen s jiným kulturním textem (historií). Zdvojený kontext, případně záměna jednoho kulturního textu za druhý (umělecké dílo je vnímáno jako typ historického textu) umožňuje odlišné divácké reakce a nedorozumění v komunikaci o historických seriálech jako v případě seriálů Bohéma a České století. Divácké reakce vnímání příběhu jsou vzájemně propojené s vnímáním historie (divák konfrontuje vlastní znalosti historie s informacemi předkládanými v příběhu, obráceným směrem se emoce generované příběhem a postoje diváka, které vznikají na základě recepce díla, k postavám a událostem promítají do divákova hodnocení historických událostí). {loadmodule mod_tags_similar,Související}      Delší stopáž seriálu umožňuje narativně odlišný začátek a jiný způsob komprehenze (porozumění příběhu), vyprávěný příběh je zaplněný komplikovanější fabulí, větším množstvím postav s prokreslenějšími charaktery, jejich vývoj je zachycen v delším čase (historickém období). Kokešem popsaný vztah narativního celku a jednotlivých epizod umožňuje větší variabilitu reprezentace historie, která nemusí být podávána jako tradiční lineární příběh navazujících epizod, ale představit dějiny jako celek, který není prostým součtem jednotlivých historických událostí (České století). Obdobně postupy komplexního narativu umožňují zaměřit prvky sebereflexivity a sebeuvědomění nejen na vyprávěný příběh, ale také na dějiny samotné (opět v rámci zdvojeného kontextu). Diváci nejsou nuceni jen k revizím dosavadních interpretací a prožitků pramenících z vlastního příběhu, ale jejich pozornost se zaměřuje také na revizi dějin ve smyslu přehodnocení jejich kulturní a ideové interpretace od jednoznačného dogmatického významu (jak činí mainstreamová historická dramata a české televizní seriály natáčené do roku 1989) k pluralitní otevřené vícevýznamovosti (obdoba modu filmové artové narace či Rosenstoneovo pojetí postmoderního historického filmu). Některé seriály (v našem případě Bohéma) sebereflexivitu vztahují na samotný proces vizuální reprezentace historie, jejím cílem není vyprávět pouze o dějinách a jejích aktérech, ale zároveň chtějí zviditelňovat samotný způsob konstrukce historie a odhalit skryté meze způsobu reprezentace dějin, například ve vztahu k „neviditelné“ ideologizaci vyprávěných historických příběhů a jejich falešné objektivní pravdivosti.      Narativně komplexní historické seriály specifickým způsobem naplňují charakteristiku (působení na diváka, zviditelňování narace), kterou Rosenstone vztahuje k inovativním (postmoderním) historickým filmům (viz úvod).      Historický seriál předpokládá alespoň částečnou znalost zobrazované historické události. Na globální úrovni „velkých dějin“ divák neuvažuje telickým způsobem (jak historická událost dopadne), ale paratelickým (jakých způsobem bude naplněna, jak se v předem známé situaci zachovají protagonisté, jaké byly jejich skutečné vnitřní motivy). Například v Bohémě posuzuje divák odboj a kolaboraci postav v perspektivě výsledku druhé světové války a následného nástupu komunistického režimu v roce 1948. Naopak v uměleckých dílech soustředěných převážně na všední „historicky bezejmenné“ protagonisty (v našem případě Svět pod hlavou) je paratelická složka značně potlačena (komunistický režim se zhroutil v roce 1989).      Velká část diváků i kritické obce požaduje po seriálu historickou věrohodnost (což potvrzují i ohlasy analyzovaných seriálů), přitom si neuvědomují, že oni sami nevyžadují relevantní a pravdivá historická fakta, ale že jim jde o to, aby seriál odpovídal zaběhnuté emocionální a ideové představě diváka. Tento specifický požadavek potvrzuje srovnání ohlasů na seriál ze současnosti Pustina (sc. Š. Hulík, r. I. Zachariáš, A. Nellis, 2016), v němž obyvatelé stejnojmenné fiktivní vesnice (natáčeno v Horním Jiřetíně) v místním referendu hlasují o prolomení těžebních limitů pro povrchovou těžbu. Přitom rozhodnutí o těžebních limitech je agendou vlády, která k němu v roce 1991 vydala závazné usnesení (později několikrát potvrzené), jemuž nejde nadřadit místní referendum. Povýšit historickou věrohodnost na hlavní hodnotící kritérium v rámci žánru hraného historického seriálu je omyl stejného řádu jako zkoumat v krimi žánrech realističnost kriminalistických postupů.   Luboš Ptáček po roce 1989 vystudoval estetiku na Filozofické fakultě UK Praha. V první polovině 90. let pracoval jako novinář. Od roku 1996 působí na Katedře divadelních a filmových studií FF UP Olomouc. Odborný zájem zaměřuje na filmovou analýzu, naratologii a český historický film. Publikuje v řadě českých i zahraničních filmových časopisů (Cinepur, Filma doba, Studies in Eastern European Cinema) a je autorem či spoluautorem několika knih (například Morava ve filmu, 2004; Akira Kurosawa a jeho filmy. Existenciální obraz světa, 2013).   Nakladatelství Casablanca, Praha, 2019, 1. vydání, brož., 240 stran.            

Čas načtení: 2025-03-28 19:54:50

Jak česká kinematografie získává globální uznání

Jak česká kinematografie získává globální uznání redakce Pá, 03/28/2025 - 19:54 Zábava Klíčová slova: české filmové historii legianocasino.cz Gransino casino Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Globální přitažlivost českých filmů České filmy často spojují drama, humor a historii jedinečným způsobem. Mnoho celovečerních snímků se zaměřuje na rodinné problémy, politické události a osobní konflikty, které oslovují diváky napříč kulturami a časy. Noví tvůrci experimentují s inovativními formami vyprávění a kinematografie, což dokazuje, že jejich umělecký výkon má skutečný světový dopad. Díky těmto faktorům česká kinematografie vyzařuje jedinečnost a originalitu. Příklady úspěšných českých filmů Některé české filmy se staly mezinárodními ikonami a získaly významná ocenění: Kolja (1996): Film, který získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Obchod na korze (1965): První český celovečerní film, který byl oceněn Oscarem. Ostře sledované vlaky (1966): Druhý český film oceněný Oscarem za nejlepší cizojazyčný film. Hořící keř (2013): Historické drama, které bylo vysoce ceněno kritiky. Malované ptáče (2019): Intenzivní a vizuálně působivý film, který získal mezinárodní uznání. Tyto snímky významně přispěly k české filmové historii a poslaly světu silný signál, že čeští režiséři mají co nabídnout v globálním filmovém průmyslu. Uživatelé kasina Gransino oceňují vizuální stránku, kterou čeští režiséři přinášejí do filmového světa. Budoucnost české kinematografie v globálním kontextu Česká kinematografie těžila z rozmachu digitálních streamovacích služeb. Dnes mohou diváci z celého světa sledovat české filmy na platformách jako Netflix, Amazon Prime nebo HBO Max. Některé klíčové trendy, které ovlivní budoucnost české kinematografie, zahrnují: Zvýšená mezinárodní spolupráce: Českí filmaři spolupracují s odborníky z jiných zemí, čímž překračují národní hranice. Vyšší podíl na streamingových službách: Více českých filmů získává expozici a je sledováno po celém světě. Úspěchy na mezinárodních festivalech: Ocenění získaná na renomovaných filmových soutěžích posilují reputaci české kinematografie. Vyšší investice do produkce: Nové a kreativní projekty jsou podporovány vládními dotacemi i soukromým sektorem. Tyto faktory jsou oceňovány například platformou Gransino casino a dalšími digitálními službami, což dokazuje, že česká filmová kultura má stále větší vliv na globální trh. Závěrečné tóny: Česká kinematografie ovládá svět Česká kinematografie se proměnila z neznámého klenotu na uznávaný průmysl, který získává ocenění po celém světě. Díky mezinárodní spolupráci, úspěchům na filmových festivalech a digitálním streamovacím službám si čeští filmaři vybudovali své místo na globální filmové mapě. Diváci z celého světa milují jedinečné příběhy českých filmů, což staví české snímky do popředí moderní zábavy. Budoucnost české kinematografie vypadá velmi slibně, a platformy jako Gransino casino spolu s dalšími digitálními službami investují do globálních trendů v oblasti zábavy. Přidat komentář náhledové foto cheerful-friends-taking-selfie-during-3d-film-projection-in-movie-theater.jpg (1024×682) Pravdou je, že česká kinematografie je jedním z mála průmyslových odvětví, která se během stého let výrazně rozvinula a získala mezinárodní popularitu. Čeští filmaři – ať už z řad starších či mladších talentů – jsou dnes uznáváni po celém světě jako skutečné umělecké talenty. Jejich filmy a produkce, od klasických pokladů určitých období až po moderní nezávislé snímky, získávají ocenění na prestižních mezinárodních festivalech a jsou streamovány na různých platformách. České filmy jsou nyní dostupné u mezinárodních poskytovatelů streamování, a čeští režiséři jsou oceňováni na významných filmových festivalech za své neuvěřitelné úsilí a kreativitu. Digitální platformy slouží jako ideální prostředek prezentace nových trendů v zábavě – například obrazy kasina legianocasino.cz ukazují, jak česká filmová kultura získává globální dosah. Jak se však česká kinematografie stala tak populární? Text obsahuje reklamní sdělení. 

Čas načtení: 2020-01-21 16:42:06

Ředitelka Památníku Lidice rezignovala na svou funkci. Nezpochybnila nález historika, že jedna z lidických žen udala židovskou podnájemnici

Odvolání, nebo rezignace. To dal na výběr ministr kultury Lubomír Zaorálek ředitelce Památníku Lidice Martině Lehmannové poté, co jí vyčetl nedostatečou empatii pro jednání s přeživšími. Jde o to, že ředitelka vystoupila v reportáži České televize, která vycházela z práce historika Vojtěcha Kyncla, podle něhož matka jednoho z lidických dětí měla krátce před lidickou tragédií v roce 1942 nahlásit četníkům svou židovskou podnájemnici. Předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu v Lidicích Jana Bobošíková a starostka obce Lidice Veronika Kellerová podaly po odvysílání proti reportáži stížnost. V plném znění zveřejňujeme rezignační prohlášení Martiny Lehmannové, stanovisko zaměstnanců i aktuální děkovný dopis Jany Bobošíkové ministrovi. Připojujeme i původní stížnost adresovanou České televizi.   Tiskové prohlášení ředitelky Památníku Lidice k její rezignaci  Několika přeživším vyhlazení obce Lidice se nelíbí výsledky odborného bádání nezávislého odborníka, neboť se osobně dotýkají jejich blízkých. Obvinili proto Památník Lidice i mě osobně jako ředitelku, že nectíme a překrucujeme fakta o lidické historii. Namísto podpory nezávislosti odborného poznání a často bolestivého vyrovnávání se s dějinami, což je kromě jiného úkolem této příspěvkové organizace ministerstva kultury, rozhodl ministr kultury Lubomír Zaorálek, že mám skončit ve funkci ředitelky památníku. Rezignaci jsem se nakonec rozhodla podat sama proto, že k ministrovi kultury již nadále nemám důvěru. Paměťová instituce Památník Lidice je velmi specifická. Připomíná historii, která je stále živá. Její odborná i popularizační práce je proto nesmírně důležitá zejména v situaci, kdy jsme opět svědky emotivních diskusí dotýkajících se zvláště interpretací druhé světové války. Neustále se objevují cílené snahy o politizaci odkazu Památníku Lidice. O to důležitější je v takových časech podpora odborné práce a skutečné nezávislosti paměťových institucí ze strany zřizovatele. V této citlivé situaci mě zaskočil přístup ministra kultury Lubomíra Zaorálka, který mě 20. ledna pozval na schůzku, během níž mi sdělil, že si mohu vybrat mezi rezignací a odvoláním. To je jeho řešení situace, která vznikla v návaznosti na reportáž České televize, odvysílané v červnu 2019. Ta obsahovala informace z materiálu, na němž v roce 2015 pracoval zaměstnanec Historického ústavu Akademie věd Vojtěch Kyncl. Podle tohoto archivního materiálu měla matka jednoho z lidických dětí krátce před lidickou tragédií nahlásit četníkům svou židovskou podnájemnici. Na tuto reportáž některé z přeživších lidických dětí reagovaly v listopadu 2019 otevřeným dopisem, v němž oznámily své ukončení spolupráce s Památníkem Lidice. Můj postoj k celé věci, který nebyl a ani nemohl být kategorický k žádné straně sporu, vnímali jako nepřátelský. V dopise adresovaném ústavním činitelům nařkli mě a Památník Lidice z neznalosti a překrucování faktů o lidické historii. S pisateli se ministr kultury Lubomír Zaorálek následně sešel a setkání s nimi ve snaze urovnat situaci jsem absolvovala i já. Jakkoli naprosto chápu emoce, které tyto informace mohly způsobit, není přípustné, aby paměťová instituce, kterou Památník Lidice je, badatelské výstupy okamžitě napadala nebo je ignorovala. Ve chvíli, kdy pro tento zásadní postoj nezávislosti a kritického myšlení nemám ve svém zřizovateli oporu, nemohu Památník Lidice jako ředitelka nadále vést. Svým přístupem ministr kultury bohužel snahám o politizaci odkazu Památníku Lidice nahrává. To jsou hlavní důvody mé rezignace k 21. 1ednu. Památník Lidice má obrovský význam pro Českou republiku i pro svět. Úkolem památníku je ale podávat historii v plné šíři, kriticky, neodmítat diskusi ani o věcech, které nejsou příjemné. Pokud mám zrekapitulovat své téměř tříleté působení, musím konstatovat, že pro Památník Lidice jsem dělala maximum možného. Do instituce jsem nastoupila v roce 2017, kdy se podařilo s Českou televizí domluvit speciální čtyřhodinový pořad o Památníku Lidice a důstojně jím připomenout 75. výročí vyhlazení obce Lidice. I díky této medializaci došlo v tomto roce k radikálnímu zvýšení návštěvnosti památníku. Společně s novým týmem se podařilo nastartovat mezinárodní zakotvení významné vědomostní soutěže pro děti a mládež „Lidice pro 21. století“. Soutěž rozvíjí znalosti historie a kritické myšlení. Vedle tradiční účasti dětí z Česka a Slovenska se jí v loňském roce nově úspěšně účastnily děti z Polska, letos ji rozšiřujeme do německy mluvících zemí. Podařilo se mi také rozvíjet a navazovat kontakty s obdobnými muzei a památníky po celém světě i v České republice. Do vysoce kvalitní sbírky současného světového umění jsme získali nové akvizice. Zahájili jsme kroky pro zápis jedinečné sbírky prací oceněných v rámci Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice do Centrální evidence sbírek ministerstva kultury. Zaměřili jsme se také na dlouhodobě neřešenou otázku vlastnictví pozemků v areálu pietního území. Na svou práci pro Památník Lidice jsem a zůstanu hrdá. Mgr. Martina Lehmannová, odstupující ředitelka Památníku Lidice   Prohlášení pracovníků Památníku Lidice My, níže podepsaní prohlašujeme, že nesouhlasíme s přijetím rezignace ředitelky Památníku Lidice, příspěvkové organizace Ministerstva kultury ČR, paní Mgr. Martiny Lehmannové. Ředitelka Památníku Lidice rezignovala po dlouhodobém nátlaku ze strany obce Lidice reprezentované starostkou obce, paní Veronikou Kellerovou a ze strany Českého svazu bojovníku za svobodu, reprezentovaného oblastní organizací Lidice, která je vedená paní Ing. Janou Bobošíkovou. Ministerstvo kultury se k nátlaku připojilo a paní Martinu Lehmannovou vyzvalo k rezignaci. Paní Bobošíková a paní Kellerová vedou dlouhodobou štvavou kampaň proti Památníku Lidice a jeho ředitelce. Situace vyeskalovala během roku 2019, kdy se, nejen mediální, útoky vůči ředitelce a vedení Památníku stupňovaly. Celá řada vykonstruovaných a absurdně vyhrocených kauz vedla k bezprecedentnímu nátlaku na osobu paní Martiny Lehmannové. Ministr kultury, Lubomír Zaorálek, se k nátlaku postavil tak, že pro zachování svého politického statu quo postavil ředitelku Památníku Lidice do situace, kdy si musela vybrat mezi rezignací a odvoláním. Práce odvedená paní Lehmannovou v pozici ředitelky Památníku Lidice a Památníku Ležáky pozvedla úroveň těchto celosvětově významných míst paměti. Paní Lehmannová svou činností přispěla k šíření významu památníků jako důležitých paměťových institucí, které v průběhu jejího působení vstoupily do progresivní éry reagující na výzvy 21. století. V době rostoucího extremismu ve společnosti mají lidé jako paní Lehmannová ve vedení těchto institucí své nezastupitelné místo. Žádáme, aby se Ministerstvo kultury nerozhodovalo ad hoc na základě nepodložených stížností, které jsou ze strany paní Bobošíkové a paní Kellerové opakovaně předkládány, a to jen kvůli vlastnímu politickému profitu a bez ohledu na profesní kvality a na vysokou úroveň odvedené práce. Chápeme jako nepřijatelné, aby byl vytvářen tlak ze strany ČSBS, obce Lidice a ministra kultury kvůli vykonstruované kauze, ve které byla Martina Lehmannová nucena k odsouzení a odmítnutí nezávislé vědecké práce. Pokud by tak učinila, popřela by demokratické, vědecké i občanské principy. Donucení k rezignaci tak vnímáme jako popírání historických faktů, politizaci vědy a kultury, a to za účelem „politického klidu“ ministra kultury. Žádáme, aby se v demokratickém státě 21. století neděly věci, jako je rezignace progresivní, profesionální a schopné ředitelky z politických důvodů. Věříme, že připojením se k tomuto vyjádření i Vy vyjádříte svůj postoj k situaci, která byla uměle vytvořena skupinou lidí, kteří sledují svůj vlastní politický profit a z osobních, nikoliv profesních důvodů, naplňují své cíle pomocí lží a manipulace. Toto prohlášení podpory sepisujeme a předkládáme my, zaměstnanci Památníku Lidice, kteří vyjadřujeme svou podporu paní Martině Lehmannové a věříme, že 30 let po Sametové revoluci ještě může pravda vítězit. Za zaměstnance Památníku Lidice: Bc. Filip Petlička, Michal Šutinský, Mgr. Stanislava Doleželová, Mgr. Viktor Janák, Mgr. Markéta Jonášová, Bc. Jitka Bůžková, Mgr. Roman Škoda, Mgr. Barbora Buchtelová, Ing. Dagmar Kosová, Sylva Novotná, Mgr. Michaela Brábníková, Mgr. Tereza Feltlová, Lenka Knorová, Petra Zahrádková, Dis.   Prohlášení Lidičtí děkují Děkujeme ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi a dalším ústavním činitelům včetně prezidenta republiky Miloše Zemana, předsedy Vlády České republiky Andreje Babiše, předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Radka Vondráčka i zesnulého předsedy Senátu Parlamentu České republiky Jaroslava Kubery, že na základě zodpovědného vyhodnocení závažnosti dlouhodobého vývoje v Památníku Lidice přispěli k nápravě křivd páchaných na obětech lidické tragédie. Rezignace odstupující ředitelky Památníku Lidice navrací Památníku zřizovaném ministerstvem kultury obsah garantovaný Zřizovací listinou, neboť základním účelem Památníku Lidice byla a je „péče o trvalé uchování vzpomínky na vyhlazení obce Lidice a utrpení jejich občanů, kteří se dne 10. června 1942 stali obětí nacistického násilí, a zachování jména obce Lidice jako celosvětového symbolu obětí válečných zločinů.“ Přeživším lidickým dětem pak jejich kroky navrátily důstojnost i víru v demokratické principy našeho státu. Zejména ministru kultury panu Zaorálkovi patří naše poděkování i z hlediska elementární lidskosti, ohleduplnosti a slušnosti: průkaznými argumenty nepodložené jednoznačné nařčení lidické ženy Alžběty Doležalové z udavačství vedlo k závažnému zhoršení zdravotního stavu její dcery, přeživšího lidického dítěte, paní Marie Šupíkové. Stejně jako ministr kultury jsme hluboce přesvědčeni, že bez přeživších a dlouhodobé spolupráce s nimi nemá Památník žádný smysl. Vážíme si proto toho, že Ministerstvo kultury jako zřizovatel Památníku Lidice přeživší chrání, cení si jejich názorů a jejich nelehkých životních osudů. Jsme rádi, že se ministr kultury Lubomír Zaorálek drží historické pravdy, respektuje ji, a důsledně dbá na to, aby nedocházelo k její relativizaci. Odchod Martiny Lehmannové, které přeživší nedůvěřují, tak otevírá možnost obnovení spolupráce přeživších lidických dětí s Památníkem Lidice. Zároveň však neznamená, že nebudeme nadále požadovat nápravu i u dozorových orgánů médií. V celé situaci, která donutila přeživší obrátit se na nejvyšší ústavní činitele České republiky, byla činnost odstupující ředitelky paní Lehmannové pouze jednou ze složek celého problému. Dále proto budeme usilovat o nápravu a narovnání situace i u těch subjektů, které – snad v dobré víře – šíří o lidických ženách a dětech spekulace vydávaná za fakta. V tomto našem úsilí za hledání a uchování nestranné historické pravdy budeme i nadále činit veškeré potřebné kroky v intencích právního řádu České republiky. To je totiž naší povinností vůči přeživším i zemřelým obětem lidické tragédie. Jana Bobošíková, předsedkyně OV ČSBS Lidice   Stížnost na Českou televizi Předsedkyně OV ČSBS Lidice Jana Bobošíková a starostka obce Lidice Veronika Kellerová odeslaly dne 7. 8. 2019 k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání Stížnost na porušení vyváženosti a objektivity vysílání ČT ze dne 10. 6. 2019 a žádost o zjednání nápravy. Česká televize v den 77. výročí vyhlazení obce Lidice německými nacisty odvysílala v rámci pořadu Reportéři ČT reportáž V předvečer tragédie. Tato reportáž obviňuje zesnulou lidickou občanku Alžbětu Doležalovou z údajného udavačství a lidické občany ze „záměrného zapomnění“ na tento – neprokázaný – čin. Stížnost poukazuje na porušení zásady vyváženosti a objektivity celodenního vysílání České televize. Domnělé udavačství paní Doležalové bylo opakovaně zpochybněno řadou historiků včetně archiváře Archivu hl. města Prahy Vojtěcha Šustka, badatele Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslava Čvančary či vedoucího Oddělení využívání a evidence Národního archivního dědictví Státního oblastního archivu v Praze Mgr. Martina Sováka. Historik Vojtěch Kyncl, který v reportáži svůj výklad historie představil, navíc archivní zápis o zatknutí Štěpánky Mikešové prokazatelně neobjevil jako první: tento zápis byl znám nejpozději od roku 2002 např. historiku plk. PhDr. Eduardu Stehlíkovi či Jaroslavu Čvančarovi. Zápis v památníku četnické stanice Buštěhrad dále není právně relevantní a je historiky považován za zpochybněný a nevěrohodný. České televizi byly tyto údaje a tyto pochybnosti známy, přesto je autoři v rámci pořadu neuvedli a přispěli tak v den výročí tragédie k relativizaci německého nacistického zločinu. Stížnost proto vyzývá Českou televizi buď ke korigování uvedených tvrzení a následně omluvě, nebo k jednoznačnému a nezvratnému prokázání viny lidické ženy paní Doležalové na základě několika věrohodných a právně relevantních zdrojů v souladu se zásadami archívního bádání.

Čas načtení: 2024-05-12 11:11:37

Na oslavné troubení, příliš velké vlajky na autě nebo sledování hokeje za volantem raději zapomeňte. Můžete za to dostat tučnou pokutu

(Nejen) celá Česká republika bude po následujících minimálně pár týdnů žít hlavně hokejem. A projeví se to třeba i tak, že se na silnicích objeví auta s vlaječkovými návleky na zpětných zrcátkách, ale i s vlajkami přímo na autech. Ti, kteří nestihnou zápas z pohodlí domova, přímo ze stadionu nebo třeba z oblíbené restaurace, mohou […]

Čas načtení: 2024-10-06 07:30:00

České dráhy začaly mezi Prahou a Berlínem nasazovat první vlaky ComfortJet

České dráhy začaly nově nasazovat na spojení mezi Prahou a Berlínem také moderní dálkové vlaky ComfortJet. Vlaky budou jezdit v dočasné konfiguraci osmi vozů. Dva vlaky přepravují cestující v berlínských spojích EC 178/175 a EC 176/177 z Prahy do Berlína a zpět, oznámila společnost.

Čas načtení: 2025-12-30 12:21:34

Tejc potvrdil jméno nového náměstka za SPD. Kdo další bude v jeho týmu?

Náměstkem ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce (za ANO) pro legislativu se stal od začátku tohoto týdne Zdeněk Koudelka za SPD/Trikolora. Od prvního ledna ho doplní Adam Šimice za Motoristy . Ten bude mít na starosti mezinárodní agendu. Tejc to uvedl v podcastu České justice a Ekonomického deníku Perspektivy Česka.

Čas načtení: 2026-01-16 11:12:50

Chytré Sázkové Strategie na Mostbetu v České Republice

Chytré Sázkové Strategie na Mostbetu v České Republice redakce Pá, 01/16/2026 - 11:12 Zábava Klíčová slova: mostbet-nepal.com Mostbet aplikace Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 1. Efektivní správa bankrollu Základem úspěchu sázkaře Mostbet v České republice je chytré nakládání s penězi. Příliš mnoho lidí tomuto aspektu nevěnuje dostatečnou pozornost a nakonec uzavírá impulzivní sázky, které jejich bankroll během chvilky vyčerpají. Co je to bankroll? Jednoduše řečeno, jsou to peníze, které jste si vyhradili na sázení – a nikdy by se neměly míchat s běžnými životními výdaji. Klíčová pravidla pro správu bankrollu, která je třeba mít na paměti: Zjistěte, kolik si můžete dovolit utratit. Předem si spočítejte, kolik ze svých těžce vydělaných peněz můžete v daném týdnu nebo měsíci věnovat na sázení. Sázejte v jednotkách. Rozdělte svůj bankroll na malé části – a bezpečnou sázkou je riskovat pouze 1 až 3 % z celkové částky na každou sázku. Nikdy se nesnažte dohnat své ztráty. Občas se ztrátám nevyhnete, ale je velkou chybou snažit se je vyrovnat tím, že vsadíte stále více peněz. To vás jen vystaví ještě většímu riziku. Čeští hráči, kteří si u Mostbetu udržují své finance v pořádku, budou moci na webu hrát mnohem déle, aniž by na sebe vyvíjeli příslušný finanční tlak. 2. Udělejte si Domácí Úkoly na Mostbetu – Podívejte se Podrobně na Zápas Jedna věc, která opravdu odlišuje české sázkaře na Mostbetu, je množství informací, které mají k dispozici – podrobné statistiky, živé aktualizace a široká škála trhů, ze kterých si mohou vybrat. To ale opravdu pomáhá, pouze pokud se snažíte všechny tyto údaje prostudovat. Místo toho, abyste sázeli na základě svého pocitu nebo oblíbených týmů, zkuste se rozhodovat na základě faktů. Co je dobré zvážit před podáním sázky: Nedávné výkony. Je mnohem užitečnější podívat se na to, jak si tým nebo hráč vedl v posledních několika zápasech, než na jejich reputaci. Historie vzájemných zápasů. Některé české fotbalové kluby nebo mezinárodní týmy mají zvláštní talent porážet konkrétní soupeře. Sestavy. Sledujte zranění, tresty nebo změny v sestavě – mohou mít velký vliv. Co je v bezpečí. Zápasy, které jsou klíčové pro týmy bojující o sestup, titul nebo místní derby, jsou často mnohem nepředvídatelnější, než by se mohlo zdát. Pokud si před sázkou na Mostbetu udělají pár minut na řádný průzkum, budou čeští hráči schopni činit racionálnější a informovanější rozhodnutí. 3. Hodnotové Sázení – Získejte Náskok v Kurzech na Mostbetu Hodnotové sázení je taktika, kterou zkušení sázkaři v České republice používají již řadu let. Nejde o to vsadit vše na pravděpodobné výsledky, ale o to najít kurzy, které jsou příliš nízké. Zjednodušeně řečeno, když jsou kurzy na Mostbetu vyšší, než by podle vás měly být, jedná se o value bet. Jak mohou čeští hráči začít hledat value bety: Získejte přehled o implicitní pravděpodobnosti. Zaměřte se na to, jaké jsou podle kurzů šance, a porovnejte to se svým vlastním pocitem. Sledujte trhy. I malý rozdíl v kurzech mezi dvěma podobnými trhy se může časem nasčítat. Nenechte se ovlivnit davem. Veřejné mínění často brání vašemu sázení – a pravdou je, že hodnota často spočívá v outsiderech a v méně známých ligách. Sázení na hodnotu vyžaduje určitou trpělivost a sebeovládání – ale pokud jste ochotni tomu věnovat čas, můžete na Mostbetu počítat se stabilními výnosy. 4. Na Co se při Sázení Zaměřit – Držte se toho, Co Znáte Při sázení na Mostbetu mají čeští hráči na výběr z poměrně široké nabídky trhů – stovky z nich – pokrývajících vše od fotbalu přes lední hokej, tenis, basketball až po e-sporty. Ale buďme upřímní, čím více trhů se snažíte pokrýt, tím větší riziko podstupujete – zejména pokud nejste tak dobře obeznámeni se sporty, na které sázíte. Většina úspěšných českých sázkařů, které jsem viděl, se soustředí na to, co znají, místo aby se rozptylovali. Podobně hráči, kteří hledají spolehlivou platformu v Nepálu, mohou využít Mostbet na mostbet-nepal.com, který nabízí širokou škálu trhů a sázkových možností přizpůsobených místním vkusům. Zde je několik tipů, které vám pomohou specializovat se a uzavírat informovanější sázky: Poznejte své silné stránky. Pokud sledujete české fotbalové ligy nebo evropské soutěže, pak by se na ně měla zaměřit. Zaměřte se na několik klíčových soutěží. Soustředění se na jednu nebo dvě ligy vám dá mnohem lepší přehled o týmech, jejich taktice a tom, co se pravděpodobně stane v každém zápase. Nesnažte se o složité sázky. Sázky, které zahrnují přesné skóre nebo vzácné statistiky hráčů, budou vždy o něco riskantnější než jednodušší možnosti. Pokud se budete držet toho, co znáte, budete se při výběru sázek cítit mnohem jistěji – a Mostbet má spoustu sázkových možností, které vám pomohou vytěžit z toho maximum. 5. Držte se Svého Sázkového Plánu Důslednost je to, co udržuje vážné hráče před příležitostnými hráči. Mnoho českých hráčů se po několika špatných výsledcích dostane do chaosu nebo se po velkém výhře stane příliš sebevědomými. Oba přístupy jsou nebezpečné. Je třeba si vypracovat sázkovou strategii a držet se jí, i když krátkodobé výsledky nejsou podle vašich představ. Jak zůstat stabilní na Mostbetu: Vyberte si systém sázek. Mezi českými sázkaři je obzvláště populární přístup s pevnými sázkami. Je to solidní volba pro omezení rizika a vynucení disciplíny při sázení. Sledujte všechny své sázky. Zaznamenávání každé sázky vám pomůže odhalit vaše chyby a silné stránky v průběhu času, což vám dá přesnější představu o tom, jak se věci vyvíjejí. Nenechte se ovládnout emocemi. Při sázení zůstaňte v klidu a zachovejte chladnou hlavu, zejména v zápalu živého zápasu. Vyhněte se unáhleným rozhodnutím, když jste frustrovaní nebo máte šňůru štěstí. Pokud se budete držet svého plánu, budete moci s chladnou hlavou vyhodnotit svůj vlastní výkon a vylepšit svou strategii na základě toho, co funguje, a ne na základě intuice. Odpovědné Sázení na Mostbet v České Republice Je pravděpodobné, že vás láká vzrušení ze sázení, ale nezapomeňte, že by mělo být koníčkem, nikoli způsobem života. I když se můžete pobavit a možná dokonce vyhrát nějaké peníze, vždy je dobré zachovat si chladnou hlavu a nenechat se příliš unést vzrušením. Mostbet má všechny nástroje, které potřebujete k ovládání svých sázek – můžete si nastavit limity, udělat si přestávku, když potřebujete, a ujistit se, že nepřekročíte svůj rozpočet. Jen jedna věc, kterou je třeba mít na paměti – žádný systém vám nezaručí, že budete vždy vyhrávat. Někdy prohrajete, a to je prostě součást hry. Chytří lidé berou tyto prohry jako příležitost poučit se a příště si vést lépe. Závěr Ačkoli Mostbet má všechny vychytávky, díky kterým je jednou z nejvíce uživatelsky přívětivých sázkových platforem v České republice, v konečném důsledku není úspěch jen otázkou štěstí – jde o to mít pevnou strategii. Pokud budete chytře spravovat svůj bankroll, budete si dělat domácí úkoly ohledně toho, které sázky jsou nejlepší, budete hledat hodnotu v sázkách, soustředit se na to, co znáte, a držet se rutiny, můžete si sázení užít mnohem více a bude pro vás mnohem méně frustrující. Pravdou je, že sázení s sebou vždy nese určitou míru rizika – ale pokud k němu přistupujete správným způsobem, může být Mostbet v České republice místem, kde budete činit informovaná rozhodnutí, skvěle se bavit a vyvinout si opravdu užitečné sázkařské návyky, které vám vydrží po celý život. Přidat komentář foto To Play Card Game Poker - Free photo on Pixabay Online sázení se v České republice stává stále populárnějším a online sázkové kanceláře jako Mostbet se v moderním světě sázení opravdu prosazují. Díky Mostbet aplikace mohou hráči sázet, sledovat živé přenosy a užívat si kasinové hry přímo ze svých smartphonů nebo tabletů. Mnoho českých hráčů se hrne na Mostbet kvůli velkému množství sportovních trhů, které nabízí, konkurenceschopným kurzům a pohodlí správy všeho z jednoho účtu. Podívejme se na 5 sázkových strategií, které byly vyzkoušeny a otestovány, aby pomohly českým hráčům vytěžit z Mostbetu maximum. Ať už vás více zajímá fotbal, tenis nebo live sázky – tyto zásady by vám měly pomoci činit lepší rozhodnutí a celkově si sázky více užít. Text obsahuje reklamní sdělení. 

Čas načtení: 2026-04-30 14:09:34

České dráhy navyšují zisk. Mají nejlepší hodnocení v historii

Skupina České dráhy (ČD) loni hospodařila se ziskem 1,837 miliardy korun před zdaněním. Výsledek je meziročně o zhruba půl miliardy vyšší, v roce 2024 dosáhla zisku 1,262 miliardy korun. Na zisku se podílely všechny společnosti skupiny s výjimkou ČD Cargo. Nákladní dopravce totiž skončil vlivem restrukturalizace ve ztrátě 3,82 miliardy korun.

Čas načtení: 2025-07-02 08:43:45

České dráhy spouští Starlink ve vlacích. Lidé si mají vyzkoušet stažení filmu

České dráhy začali s testováním internetu od Starlinku. Cestující se tak dočkají rychlého a stabilního Wi-Fi připojení zdarma i na trasách bez signálu.Přečtěte si celý článek: České dráhy spouští Starlink ve vlacích. Lidé si mají vyzkoušet stažení filmu

Čas načtení: 2026-05-04 19:29:03

Vlček: Požár se nešíří a šířit nebude. Hasiči bojují s plameny v Českém Švýcarsku

Hasičům se večer podařilo lokalizovat požár v části národního parku České Švýcarsko, se kterým bojují od sobotního odpoledne. Znamená to, že se oheň už nešíří a šířit nebude. Plochu požářiště se podařilo snížit z původních 100 hektarů na zhruba 20 hektarů. V pořadu Interview ČT24 to řekl generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR Vladimír Vlček.

Čas načtení: 2024-06-26 13:32:24

Bratislavě se nelíbí, že česká policie nestíhá schvalování atentátu na Fica

Úřad slovenské vlády ve středu vyjádřil znepokojení nad tím, že výroky schvalující květnový atentát na slovenského premiéra Roberta Fica považuje česká policie za projev svobody slova. Úřad to napsal v prohlášení, které poskytl ČTK. Dříve během dne českou policii ze nestíhání autora zmíněných výroků zveřejněných na sociální síti kritizoval rovněž poslanecký klub Ficovy strany Směr-sociální demokracie (Směr-SD). České policejní prezidium už v reakci na vyjádření Směru-SD sdělilo, že policie je vázána příslušnými právními předpisy. Úřad vlády v Bratislavě uvedl, že se znepokojením přijal informaci, že "česká policie považuje hrubé a neuctivé schvalování atentátu na slovenského předsedu vlády Roberta Fica za projev svobody slova, byť při výrocích vlastních občanů kritizujících Ukrajince už tuto míru pochopení pro svobodu projevu neměla". Dříve během dne postup české policie ohledně výroků týkajících se Fica kritizoval za poslanecký klub Směru-SD kromě jiných jeho člen a bývalý slovenský policejní prezident Tibor Gašpar. Využil k tomu mimo jiné příspěvek na internetu šéfa českého mimoparlamentního uskupení PRO Jindřicha Rajchla, který rovněž zveřejnil reakci české policie na svůj podnět. Policie napsala, že v prozkoumávaných výrocích jde o vlastní vyjádření uživatele sociálních sítí, "které lze podřadit pod svobodu projevu". "Napsat o Robertu Ficovi, že to prase bylo třeba zastřelit, je podle české policie úplně v pořádku. Vyjadřuji zhrození a rozčarování, kam jsme se dostali. Začíná se politizovat i v české policii, je to smutné," řekl Gašpar. Odmítl, že by kritikou postupu české policie zasahoval do záležitostí Česka. "K politickým komentářům se zpravidla nevyjadřujeme a ani v tomto případě nebudeme činit výjimku. Ve svých postupech jsme pevně vázáni trestním zákoníkem a trestním řádem a je nemyslitelné, že bychom z nich vybočovali," napsalo v reakci české policejní prezidium. Dodalo, že vylučuje politické zadání či podléhání tlakům. Slovenský prezident Peter Pellegrini na středeční tiskové konferenci po jednání s prezidentem Petrem Pavlem v Praze uvedl, že reakci slovenských politiků chápe. Dále uvedl, že postup české policie mu nenáleží hodnotit. Slovenská policie podle něj situaci řeší rázně. "Chápu reakci slovenské politické scény, když v Česku bylo konstatováno, že česká strana nebude v takovém případě postupovat tak razantně, jako slovenská," řekl Pellegrini. Jde ale podle něj o rozhodnutí české strany.