Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2013-10-02 00:00:00

Poznámky ze země sluncem spálené

Po roce znovu na Slovensko. A to by bylo tak všechno, co se s loňskem shodovalo. Tehdy jsme jeli v autíčku Kočerů, letos sami vlakem. Změnilo se i složení - kromě ostřílených pardálů Kuby, Kláry a Ondry vyrazila na Campfest ještě Bětka S., Markéta V., Jéňa P. a Kája K. Walk off the Earth Ukulele Cesta začala být zajímavá hned kus za Berounem. Vlak zde kohosi srazil a my čekali, až to páni policisté vyřeší a vlaky znovu začnou jezdit. Čekali jsme a čekali. I ukulele jsme vytáhli, abychom se moc nenudili, a přemýšleli, jak to uděláme s navazujícími spoji. Začalo se totiž ukazovat, že je nestíháme. Ze slibovaných dvaceti minut se stala půlhodinka, z půlhodinky hodinka a nakonec bylo zpoždění rovných sto minut. Od průvodčího jsme dostali potvrzení o zpoždění a truchlili nad svými koupenými místenkami. Cesta byla dlouhá Co se dalo dělat, nastoupili jsme do dalšího vlaku, našli pár volných míst a se svými krosnami se do vagónu vtěsnali. Průvodčí na nás koukali překvapeně, ale byli rozumní a rychle pochopili, že to opravdu není naše vina - to že jedeme špatným vlakem. Dále už cesta probíhala poklidně až do Žiliny, kde jsme z vlaku vyskočili, abychom učinili jeden z posledních přestupů - a můj úplně poslední. Opouštěl jsem zbytek výpravy o něco dřív, v Ružomberoku, abych se vydal přímo do kopců Velké Fatry. Campfest mne letos dostatečně nenalákal a tak jsme si řekl, že radši projdu další kus světa, ve kterém jsem ještě nebyl. A tak vám ani nemohu vyprávět, jak se letošní Campfest povedl. Prý tam bylo zase o něco víc lidí a nahluchlí zvukaři to z reprobeden pouštěli zase o něco víc nahlas. Velká Fatra Já hodil civilizaci za hlavu a svižně stoupal po červené pryč z města. Moc jsem nekoukal na mapu a říkal si, že červená je vždycky nejlepší. Když jsem za chvíli hekal do opravdu prudkého stoupáku, začal jsem si říkat, jestli by se mi po té modré, co vede o trochu níž pěkně po vrstevnici, nešlo lépe. Velká Fatra poprvé… Vylezl jsem na kopec Velká skála a po krátkém zvažování jsem se rozhodl, že to v příštím sedle zkusím. Dostat se z hřebenu dolů pod kopec prudkým srázem bylo trošku o ústa, ale z výsledku jsem byl potěšen - modrá byla krásná lesní pěšinka, vedoucí velmi zvolna do kopce. Šlo se krásně. Žádné hekání jako předtím. Z Hrabovského potoka jsem doplnil vodu a za chvíli už stoupal pod vlekem na horu Malinné (1.209). Zrovna zapadalo slunce a vůbec bylo pěkně. Pak ale začal les a v něm šero a já přemýšlel nad tím, kam hlavu složit. Zaneprázdněn uvažováním jsem přestal dávat pozor na cestu a zakrátko už bloudil po lesích. Podařilo se mi to totiž záhadným způsobem sejít z modré a kdyby to dolů k Čutkovskému potoku nebyl takový krpál, asi bych slezl až tam. …a podruhé Když jsem se zase našel, neměl jsem moc chuť pokračovat dlouho dál a tak jsem u laviček v sedle pod Vtáčnikom rozbil tábor. Trochu mne překvapilo, že zanedlouho po cestě, která sedlem vedla, projelo auto. Houby divočina. Další den jsem vyrazil poměrně brzy, což se později ukázalo jako dobré rozhodnutí. Byl jsem na suchu a pramen pod Vtáčníkom se mi nalézt nepodařilo. I po ránu bylo docela teplo, ale cesta vedla povětšinou lesy a tak voda ani tolik nescházela. Nabral jsem ji až v potoku před Smrekovicou. Po druhé snídani jsem pokračoval dále po zelené směrem k Rakytovu (1.567). Výšlap nahoru mi dal docela zabrat, ale stál za to. A pak zas dál až ke Grúňu, kde se mi podařilo z pěkného pramene doplnit vodu. Šlo se dobře. Lidí jsem potkával málo, zvláště ve srovnání s Tatrami, kde jich byly mraky. Dokonce tak málo, že jsem v salaši Mandolína spal sám. Trochu zvláštní pocit. Zase jsem byl bez vody. Pramen jsem nenašel, vracet se mi nechtělo a tak jsem snídani zapil posledními doušky vody a vydal se po červené dál. Od Ostredoku (1.592) začalo lidí přibývat a kolem Križné (1.574) už to byla hotová dálnice. Já se vydal směrem ke Králově studni, kde jsem doufal, že nějakou vodu najdu. Byla tam. Sice ubohý čůrek, který ani náhodou velká plechová koryta zaplnit nedokázal, ale alespoň něco. Naplnil jsem, co jsem mohl a pustil se zpátky. V tom horku, které panovalo, se voda opravdu hodila. Připadal jsem si trochu jako továrna na sůl. Plánoval jsem, že přespím pod Repišťom, ale z údajné chaty zbyla jenom střecha a tak jsem pokračoval dál. Cesta už zase vedla většinou lesy a tak se horko dalo vydržet. To byl ale asi jediný pozitivní bod, protože jinak bylo putování utrpením. Cesta vedla nahoru dolu a znovu a zas a když už jsem šplhal asi na pátý kopec, abych z něj zase slezl, měl jsem toho docela dost. Navíc se mi v hlavě bez ustání honil Ježíšek od Nohavici. Na Motyčské hole (1.292) jsem se utábořil, uvařil polévku a kochal se hvězdami. Další den byl zase horký, ale naštěstí už mne nečekala žádná velká štreka. Potřeboval jsem jenom dojít do Donoval, kam odpoledne měl přijet zbytek bandy a odkud jsme měli vyrazit do Tater. Seběhl jsem ze Zvolenu (1.403) a u potoka, který tekl přes cestu se umyl. Bylo úžasné ze sebe smýt všechnu tu sůl a prach. V Donovalech jsem se usídlil před kostelem, kde jsem poslouchal katolické chorály a kontroloval Facebook na zdejší veřejné wifi. Do kostela se seběhly snad celé Donovaly. Stálo se i venku. Pro Čecha trochu neobvyklý jev. Nízké Tatry Připraveni vyrazit, Donovaly Odpoledne zbytek skutečně dorazil. Kuba s úpalem. Po občerstvení zmrzlinou jsem vyrazili směr Nízké Tatry. Největší horka už naštěstí byla pryč a cesta zase vedla chvíli lesem. V dobré náladě jsme vyběhli na Kozí chrbát a zase z něj sběhli, abychom se utábořili v Hiadelském sedle. Kuba sice na Kozí chrbát vzpomíná nerad, ale to bylo dáno spíš jeho současným stavem než čímkoli jiným. Výhled na Kozí Chrbát V útulně v sedle bylo lidí tak akorát. Spalo se nahoře i dole. V prostřed noci přišla pěkná bouřka a průtrž mračen a ti, co spali dole, strávili noc zabalení v pláštěnkách. U nás nahoře tu a tam kapalo, ale jinak se vyspat dalo. Ráno bylo příjemně. Vlahý vzduch po dešti se krásně vdechoval a tak i stoupání na Prašivou (1.652), Malou (1.720) a Velkou Chochuli (1.753) bylo snesitelné. Kuba už se z úpalu oklepal a do kopců běhal jako první, my ostatní supěli za ním. Kocháme se pohledem na krajinu před Velkou Chochulou Vzduch se ale ohříval víc a víc a za pár hodin už bylo utrpení jít pod žhavým srpnovým sluncem. Užívali jsme si každý stín, na který jsme narazili. A že jich moc nebylo. Kuba vychutnává odpočinek ve stínu Na útulňu pod Chabencom jsme dorazili v rozumném čase. Umyli se, uvařili večeři, zahráli pár kol kenta a anonyma a chystali se jít spát. Ne však chatár, který s pár hosty popíjel a pouštěl si muziku na plný pecky. Já, poučen z cesty do Skotska, jsem nasadil špunty a za chvíli už spal. Co se v tu noc dělo, znám jenom z vyprávění. Holkám neudělalo dobře ostré horké sluníčko a skončily s podobným úpalem, jako Kuba před nimi. A tak střídavě vybíhaly z chaty, úpěly a zbavovaly se večeře. A do toho chatár se svojí muzikou. Když už toho na Bětku bylo moc, vzbudila ho, protože mezitím usnul na stole a poprosila, jestli by nemohl ten kravál vypnout. On na to, že jestli se jí to nelíbí, ať se sbalí a vypadne. To se jí pochopitelně nechtělo a tak radši zalezla do spacáku a snažila se noc nějak přežít. Kdesi v Tatrách Ráno vypadaly obě holky dost zbědovaně. Chatár už vystřízlivěl a opřekot se omlouval a dával rady, co máme dělat. Nakonec nám vrátil i část peněz a kdybychom chtěli, asi by nám vrátil i mnohem víc. Podle plánu jsme měli před sebou pořádnou štreku. Chtěli jsme totiž dojít až na Ramžu - platit za ubytování na Chopoku nebo na Štefáničce se nám nechtělo. Teď byly naše představy ohroženy a my připraveni k sestupu do údolí, pokud by to dál nešlo. Ochočení kamzíci kus za Chabencom Vyrazili jsme. Ne úplně brzo, ale také ne úplně pozdě. Horko už docela bylo a při výstupu na Chabenec (1.955) jsme se pořádně zapotili. S vidinou lanovky na Chopoku v dáli jsme ukrájeli ze zbývající cesty. Za Polanou (1.890), kterou jsme raději obešli zespoda, začala pravá horská dálnice. Míjeli jsme davy turistů, které sem vyvezla lanovka, aby se nadýchali čerstvého vzduchu. Možná i proto jsme skoro běželi, abychom to měli rychle za sebou. Výhled při cestě Výhled na Děreše Na Chopoku (2.000) jsme dali delší pauzu na odpočinek. Já si odlovil kešku, Kuba vyběhl na vrchol a holky usnuly. Ďumbier jsme z časových důvodů oželeli, i když nám to bylo trochu líto. Na druhou stranu jsme mohli o to déle posedět před Štefáničkou u sklenice kofoly, kterou jsme koupili za vrácené peníze z Ďurkové. Vyčerpaná Bětka odpočívá u Štefáničky Holky už se trochu oklepaly a tak se pokračovalo ve veselé náladě. I přes to horko. Polovinu těl už jsme měli dokonale spálenou. Do Čertovici jsme dorazili k večeru a řekli jsme, že už to na tu Ramžu přece jenom dojdeme. Do osmi tam budem! Krajina před sestupem do Čertovici Do osmi jsme tam nebyli. Ale opravdu jsme tam dorazili. S krásnými třiceti kilometry horským terénem v nohách. Další přespávající v útulně jen kroutili hlavami. Na Ramže bylo plno. Na holky zbyly poslední dvě volná místa a my s Kubou spolu s půltuctem dalších horalů spali venku. Noc byla poklidná a ráno jsme nikam nechvátali - slíbili jsme si zasloužený odpočinek. Holky se z útulni vybelhaly, teprve když poslední skupina odešla. Snídaně na Ramže V klidu jsme posnídali a před polednem se vydali za dalším dobrodružstvím. Bylo vedro. Vzduch se ani nehnul a my se prodírali přes prales popadaných stromů a větví, abychom vylezli na Homolku. Pot z nás tekl proudem Pekelně nás pálily spálené půlky těla a když jsme se museli prodírat ostrými větvemi kleče, jeden by bolestí brečel. Seběhli jsme do sedla Priehyba, kde jsme dohonili skupinu, která z Ramži vycházela před námi. Obsadili jsme břehy potoka, který v oněch místech teče. I tekoucí voda se nám zdála býti dost teplá, ale i tak bylo příjemné zase smýt pot, prach a sůl z těl. Osvěženi jsme vyběhli na Velkou Vápenicu v rekordním čase a za zpěvu "Oh, Freedom" jsme dorazili až k útulně Andrejcová. Západ slunce u Andrejcové Ani nás nepřekvapilo, že bylo zase plno. Naštěstí to nevypadalo, že se něco přižene a i kdyby, dovnitř bychom se taky nějak vešli. Uvařili jsme si polévku, pojedli kaši a s plnými břichy a hvězdnou oblohou nad hlavou šli spát. Dovnitř jsme se se nevešli Ráno jsme zase nikam nechvátali a zase vyráželi jako poslední. Horko bylo pořád, ale už ne takové, jako dny před tím. Výstup na Královu Holu jsme si užívali. Netrvalo dlouho a už jsme sbíhali dolů směrem na Pusté Pole. U chalupy Pod Košariskom jsme se brzy odpoledne utábořili, máchali se v potoce a dojídali zásoby. Taky jsme odháněli medvědy naším brnkáním na ukulele. Zasloužený odpočinek na Králově Hole Následující den jsme se s menšími obtížemi dostali do Popradu. Autobusová zastávka v Pustých Polích je dosti svérázná, ale i tak se nám autobus zastavit podařilo. Slasti přírodní koupele Jak bývá naším zvykem, naše cesty ve městě směřovaly nejdříve do obchodu. Na plánovaný průzkum Popradu nedošlo, protože se přihnala bouřka s lijákem, který vydržel celé odpoledne. A pak hurá domů. Trochu nás překvapilo, že musíme ve studentovi platit za zavazadla. Cesta byla poklidná a v ranních hodinách jsme rozlámaní vylézali na Florenci. Nestačilo? Tak koukněte na video.

Čas načtení: 2024-08-04 09:44:02

Stezky budou poklidná dvojkovka o průzkumu hory

Existuje mnoho různých druhů deskových her. U některých se vám pořádně zavaří mozek, u dalších salvami smíchu procvičíte bránici. Některé potrénují váš postřeh a rychlou ruku, jiné vaši paměť. Článek Stezky budou poklidná dvojkovka o průzkumu hory se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-01-29 00:00:00

Albánie, Tirana – tepající centrum – VIDEO

Albánie je malá a poklidná země, dokonce i její hlavní město Tirana působí ve srovnání s evropskými metropolemi hodně klidným dojmem. Však má také jen přes 600 - tisíc obyvatel. Ulice jsou ale plné života a Tirana určitě má své nezaměnitelné kouzlo.

Čas načtení: 2022-01-22 12:59:00

František Kalenda: Česko je nádherná země, ale místní klid může člověka někdy trochu ukolébat

Má slabost pro záhady a jejich řešení, zajímá ho historie a středověk jej přitahoval od dětských let. A právě do tohoto období zasazuje děje svých knižních příběhů. Na svém kontě má František Kalenda šest knih, a právě připravuje dva romány – jeden pro děti a druhý pro dospělé čtenáře. Psaní jej baví od dětství a k tomu je také velkým čtenářem.      „Psaní je pro mě celoživotní vášeň a nutnost,“ řekl jste v jednom rozhovoru a také jste přiznal, že jste psal odjakživa. Pamatuje si své první dětské „dílko“? Co to bylo? Co vás ještě v dětství bavilo a jaký jste byl kluk? Pamatuju, samozřejmě, že ano! Bylo mi nějakých jedenáct, dvanáct, když jsem strávil celé léto na chatě tím, že jsem na lavičce pod lípou popisoval jeden sešit za druhým. Dohromady možná dvě stě stran. Bylo to fantasy, nepokrytě vykrádající mého milovaného Tolkiena, takže se všemi elfy, trpaslíky a podobně. Takže jak je asi evidentní, bavilo mě v dětství psát. A číst, přečetl jsem všechno, co se dalo sehnat, od dobrodružných klasik od Karla Maye nebo Foglara až po romantické eposy Henryka Sienkiewicze. Nejspíš jsem se hlavně snažil utíkat z našeho světa, protože jsem byl malý, tělnatý a stydlivý kluk, který neměl mezi dětmi svého věku skoro žádné kamarády. Spíš mezi dospělými, a hlavně mezi těmi literárními postavami.   Proč jste si vybral studium na Fakultě humanitních studií UK, kde jste vystudoval humanitní vzdělanost a obecnou antropologii? Bylo to i tím, že vás vždycky zajímala historie? Určitě, do příběhů z historie, a hlavně ze středověku jsem byl zamilovaný odmalička. A na naší FHS se mi líbilo, že mi dovolí věnovat se i dalším zajímavým oborům, jako je sociologie, psychologie nebo právě antropologie. Takže mě lákala ta pestrost a taky jsem se nesmírně těšil na některé doslova legendární vyučující, jako byl pan profesor Sokol nebo můj pozdější školitel Martin C. Putna.   Během studií jste hodně pobýval na stážích v zahraničí v Anglii a v Brazílii. Co vám tyto pobyty daly? Hlavně rozhled. Měl jsem příležitost se seznámit s lidmi z celého světa, s jejich vlastními problémy a pohledy na život, prohlídnout si zblízka způsob, jakým fungují úplně jiné společnosti. To bylo nesmírně obohacující, protože Česko je sice nádherná a třeba oproti Brazílii velmi poklidná země, ale mám pocit, že ten místní klid může člověka někdy trochu ukolébat.   Působíte jako expert na Latinskou Ameriku. Spolupracujete také s Deníkem N, Forum 24 nebo ČRo Plus. Proč právě tato oblast? Do Latinské Ameriky, a především právě do Brazílie jsem se zamiloval už na první cestě v roce 2013. Je to oblast v tolika ohledech neuvěřitelně rozdílná od Česka, všechny prožitky a zkušenosti jsou v ní mnohem intenzivnější, což samozřejmě není vždycky dobře, jako například v případě nesrovnatelně rozšířenější kriminality. Ale miluju portugalštinu a španělštinu, miluju latinskoamerické spisovatele, hudebníky a umělce vůbec. A taky jsem měl vždycky slabost pro baroko, které je v Latinské Americe ještě o něco barevnější a dramatičtější, tak to jsou asi ty počáteční důvody mého okouzlení.   V roce 2011 jste debutoval historickým románem Despota, který se odehrává ve středověkém Řecku. Další román Ordál nás zavádí do středověké Transylvánie. Dětem jste věnoval román Pes, kocour a sirotek a vypráví o putování této podivuhodné trojice ze středověkých Čech skoro až na konec světa. Proč právě středověk? Čím vás toto období tak fascinuje, že se děje vašich knih v něm odehrávají? Jak už jsem naznačil, středověk mě přitahoval od dětských let. Nejdřív v tom bylo asi takové to typické klukovské nadšení pro odvážné rytíře, pak mě ale začaly fascinovat příběhy i všech možných dalších skupin, od mnichů až po kupce nebo právě pronásledované židy. Dnes mě středověk fascinuje hlavně tím, jak byla mentalita tehdejších lidí od té naší zároveň tolik vzdálená, a přesto v mnoha ohledech velmi podobná.   V letech 2016 až 2019 jste vydal trilogii Detektivní příběhy z doby Karla IV. (Vraždy ve znamení hvězdy, Zlomený král a Šarlatové zmije) s „medikusem“ Siegfriedem z Wölfelsdorfu, jeho židovskou schovankou Rivkou neboli Klárkou a nevypočitatelným anglickým žoldákem Gabrielem z Yorku. Proč právě doba největšího českého panovníka a detektivní žánr? Detektivně laděné byly i moje předchozí příběhy, protože mám slabost pro záhady a jejich řešení, navíc jsem sám vždycky hrozně rád četl o vraždách a politických intrikách, ať už to bylo v historických románech nebo v kronikách popisujících skutečné události. No a období Karla IV. je samozřejmě neuvěřitelně vděčná doba, kdy jsme byli pro jednou tak trochu ve středu světa, kdy byla Praha centrem nejmocnější západokřesťanské říše, a kdy se tu setkávali lidé i myšlenky z celého světa.   Připravujete nový příběh? Píše se vám lépe pro dospělé nebo pro děti?  Připravuji dokonce hned dva – jeden pro dospělé a jeden právě pro o něco mladší publikum, který je inspirovaný starověkou řeckou mytologií. Takže pro jednou nepůjde o středověk. Psaní pro mladší čtenáře mě každopádně baví ještě o něco víc, protože mě u toho těší vidina, že z té knížky budu třeba zase jednou číst v nějaké škole, jako jsem to dělal u Psa, kocoura a sirotka. Asi nic mi nedělalo větší radost než právě číst pro děti a s dětmi.   Od dětství jste rád četl, jak jste někde přiznal, jako kluk jste měl rád Pána prstenů. A co rád čtěte dnes?   Fantasy už mě dnes moc nebaví, i když dodnes nedám dopustit nejen na Tolkiena, ale i na Zaklínače od Sapkowského nebo na úplně všechny knížky od Neila Gaimana. A nebude to asi moc originální, ale v posledních letech čtu ze všeho nejradši historické romány a detektivky. Třeba cokoli od Kena Folleta nebo Olgy Tokarczukové. Baví mě taky latinskoameričtí autoři, z nichž spousta byla přeložena do češtiny, třeba Mario Vargas Llosa píše neuvěřitelně čtivě.   Jak to máte s odpočinkem? Jak trávíte chvíle volna? Jelikož se psaním knížek primárně neživím, tak často právě tím, že buď píšu, nebo aspoň sbírám nějaké materiály a vymýšlím různé příběhové kličky. Pak se snažím co nejvíc číst a snad úplně nejradši v poslední době „čtu ušima“ – tedy poslouchám audioknihy a jsem taky obrovským fanouškem různých podcastů, například podcastu historiků Michala Stehlíka a Martina Gromana Přepište dějiny. A pokud to jen trochu jde, trávím co nejvíc času někde v přírodě. Na procházkách, projížďkách, výletech… Když jsem byl při prvním „lockdownu“ zavřený uvnitř betonového města, uvědomil jsem si, jak strašně moc mi příroda chybí. Nedokázal bych bez ní žít.   František Kalenda se narodil se 5. února 1990 v Praze. Vystudoval Fakultu humanitních studií UK v Praze (Bc. humanitní vzdělanost, Ph.D. obecná antropologie). Napsal knihy Despota, Ordál, Pes, kocour a sirotek, Vraždy ve znamení hvězdy, Zlomený král, Šarlatové zmije. Učí na vysoké škole a pracuje jako redaktor v nakladatelství Bourdon.

Čas načtení: 2024-02-18 12:23:00

Šéf agrárníků se distancoval od protestů v Praze: My si nechceme brát rukojmí

Zatímco v pondělí čekají Prahu dopravní komplikace kvůli protestům zemědělců, čtvrteční akce na hranicích bude poklidná, slibuje šéf agrárníků Jan Doležal. Od pondělní demonstrace se distancuje s tím, že organizátoři jen využívají situace k šíření svých politických názorů. Zemědělské organizace si podle něj nechtějí brát rukojmí, čtvrteční protest tak má být jen symbolický.

Čas načtení: 2024-02-24 19:26:00

OBRAZEM: Tisíce lidí přišly podpořit Ukrajinu proti ruské agresi, vystoupil i prezident Pavel

Tisíce lidí se shromáždily v Praze na Staroměstském náměstí při akci na podporu ukrajinského boje proti ruské agresi. Část přišla v průvodu z náměstí Kinských přes Karlův most. Shromáždění zahájil prezident Petr Pavel, ohlášený byl i videopozdrav ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a jeho manželky Oleny. Lidé na náměstí mají vlajky Ukrajiny, Evropské unie a Severoatlantické aliance a transparenty na podporu napadené země. Akce je podle zpravodaje ČTK poklidná.

Čas načtení: 2024-02-26 19:59:00

Horor v oblíbeném zimním letovisku. Lyžař jen o vlásek unikl smrti

Přímo hororový zážitek si odnáší muž z lyžařského areálu Uludağ v tureckém regionu Marmara. Poklidná cesta lanovkou se pro něj totiž změnila v boj o přežití. Z lanovky visel jen za ruce a od pádu ho dělily vteřiny. Jednomu z přihlížejících se podařilo celý incident natočit.

Čas načtení: 2024-03-07 14:15:00

V Praze dnes opět protestovaly stovky nespokojených zemědělců. Vláda nehájí naše zájmy, tvrdí

Před úřadem vlády v Praze se ve čtvrtek uskutečnila demonstrace nespokojených zemědělců. Na místě bylo podle odhadů několik stovek lidí. Mluvčí Agrární komory Barbora Pánková ráno uvedla, že očekává příjezd asi 4000 lidí. Po skončení akce se jeden z protestujících dostal za zátarasy před úřadem vlády a policie jej zadržela, jinak byla demonstrace poklidná. Zemědělci nyní se svou technikou odjíždějí z prostoru před Strakovou akademií a ze shromaždiště na Letenské pláni.

Čas načtení: 2024-03-07 14:15:00

Před úřadem vlády v Praze dnes protestovala tisícovka nespokojených zemědělců

Před úřadem vlády v Praze se ve čtvrtek uskutečnila demonstrace nespokojených zemědělců proti národní politice. Zúčastnila se jí asi tisícovka lidí, řekla mluvčí Agrární komory Barbora Pánková. Celkově podle ní do Prahy přijelo 3000 až 4000 zemědělců a 1000 kusů zemědělské techniky. Po skončení akce se jeden z protestujících dostal za zátarasy před úřadem vlády a policie jej zadržela, jinak byla demonstrace poklidná. Z hlavního města začali zemědělci se svou technikou odjíždět kolem 13:30. V Letenského tunelu v Praze došlo ke srážce traktoru a osobního auta, jeden člověk byl přitom zraněn, uvedl policejní mluvčí Jan Daněk.

Čas načtení: 2024-03-22 12:20:00

Olomoucký stadion oblepený plakáty: Prasata z vedení, vzdejte se velení

Poklidná reprezentační pauza vypadá jinak... Nemilé překvapení čekalo v pátek ráno na zaměstnance SK Sigma Olomouc. Andrův stadion byl polepen desítkami plakátů s podobiznou sportovního manažera Ladislava Mináře a vzkazem „Už toho bylo vážně dost. Prasata z vedení, vzdejte se velení“. Frustrace fanoušků na Hané graduje.

Čas načtení: 2024-04-10 00:20:00

Survivor Česko & Slovensko: Lovci už mají alianci, se kterou by chtěli do sloučení a Jack se dokonce zapojil do souboje

Všichni doufají, že Jackovi jeho poklidná nálada vydrží, protože neustálé dusno, které kvůli němu bylo, špatně nese celý kmen. Jack tvrdí, že s odchodem Filipa a Kuby získal konečně klid, protože právě oni ho nejvíce štvali. Bandurko je hodně naštvaný, že si Filip odvezl polovinu imunity domů.

Čas načtení: 2024-04-19 08:19:00

FOTO: Kouzelný les v Belgii opět obsypaly modré zvonky

Lány modrých květin, kam až oko dohlédne, a poklidná atmosféra lesa. Takovéto pohledy se naskytnou návštěvníkům, kteří v polovině dubna vyrazí do belgického lesa Hallerbos, známého díky kvetení nádherných hyacintovců britských. Tyto květiny, jež laikům nejvíce připomínají zvonky, vytvoří po dobu asi 14 dnů modrý koberec, díky kterému místo dostalo svou příznačnou přezdívku – modrý les.

Čas načtení: 2024-05-17 18:43:00

Žena (26) prožila noční můru. Chtěla se jen dostat domů

Učiněným hororem si prošla 26letá Australanka Tayla Pimlottová. Na cestu z práce domů si přivolala přepravce od firmy Uber. Poklidná cesta se ale rychle zvrtla, když před ní řidič taxíku začal masturbovat.

Čas načtení: 2024-05-31 00:00:00

Kanada: Národní park Banff - trail pod Bow Glacier

Jedna z cest, kde v Banff national park určitě nepotkáte víc jak desítky lidí jsou cesty začínající u jezera Bow lake. My jsme k jezeru přijeli v 7:00 a zaparkovali jsme auto u Num-Ti-Jah Lodge (kde je parkoviště se suchými záchody). Hory byly tajemné, stále v ranní mlze a slunce bylo stále schované za vrcholy hor. Místní atmosféra byla poklidná, ale vskutku mrazivá- čepice a rukavice nutné.

Čas načtení: 2024-06-05 12:52:08

Awesome Pirates - krutí piráti

Úkol pro statečné a odvážné zní jasně a srozumitelně, ubraňte svoji pevnost před nájezdy pirátů, nabijte své dělo a rozstřílejte jejich lodě! Slunce pálí, moře se poklidně vlní a vy se máte jako v bavlnce, když tu zcela znenadání zaútočí na vaši rodnou pevnost pirátská loď. Je na čase chopit se děla a bránit se až do posledního dechu! „Awesome Pirates“ je líbivou tahovou akcí, která by se asi nejlépe dala přirovnat k něčemu, jako je „Tower defense“. Hráč se tudíž snaží rozstřílet nepřátelské pirátské lodě dříve, než rozstřílejí ony jeho. Jakmile všechny piráty potopíte, postupujete do dalšího kola a před tím si můžete nakoupit například nový kanón či ten starší vylepšit, nejlepší na této hře je ale samotná hratelnost. Tato hra vás dokáže zabavit na pěkných pár desítek minut, takže byste jí určitě měli dát alespoň malou šanci.

Čas načtení: 2024-06-26 00:00:00

Cesta k Jadranu bude klidná, ujišťuje šéf českých dálnic. Kde je letos opravují?

Letos se otevře rekordní množství dálnic, ale na tempo stavby 100 kilometrů ročně si zvykat nemáme. „Myslím ale, že dnes připravovaných 50 až 60 kilometrů jsme schopní ročně dodat a dostavět síť v roce 2033,“ říká šéf Ředitelství silnic a dálnic Radek Mátl. Pro Čechy, kteří míří v létě na Jadran, bude alespoň cesta přes republiku poklidná.

Čas načtení: 2024-07-03 13:44:00

Rekord padl, už se na něj Cavendishe nikdo ptát nebude. Britský rychlík zapsal 35. triumf

Relativně poklidná etapa, která vygradovala historickým momentem. Mark Cavendish se stal nejúspěšnějším cyklistou historie v počtu etapových triumfů na Tour de France. Britský rychlík přezdívaný "dělová koule" zapsal 35. vítězství a překonal legendárního Eddy Merckxe. Žlutý dres lídra si pohlídal Tadej Pogačar.

Čas načtení: 2024-07-03 13:44:00

Rekord padl, už se na něj Cavendishe nikdo ptát nebude. Britský rychlík zapsal 35. triumf

Relativně poklidná etapa, která vygradovala historickým momentem. Mark Cavendish se stal nejúspěšnějším cyklistou historie v počtu etapových triumfů na Tour de France. Britský rychlík přezdívaný "dělová koule" zapsal 35. vítězství a překonal legendárního Eddy Merckxe. Žlutý dres lídra si pohlídal Tadej Pogačar.

Čas načtení: 2024-07-16 10:13:41

Vyhrajte knihu: Kolik barev má štěstí

Poklidný život osamělého devadesátníka Algernona se ze dne na den obrátí vzhůru nohama, když u něj najde dočasné útočiště jeho..

Čas načtení: 2024-08-01 14:13:00

Muže bodla vosa, upadl do bezvědomí: Strážníci bojovali o jeho život

Poklidná vyjížďka s přítelkyní a dětmi se pro muže (60) z Plzně stala bojem o život. Bodla ho vosa, na kterou je alergický. Během chvilky upadl do bezvědomí.