Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-02-28 06:45:42

„My máme pravdu, ale jich je víc“

Odpověď na komentář Jana Šterna, který vyšel v Lidových novinách. Vážený pane Šterne, oceňuji Vaši snahu bavit se o problémech dnešního Západu věcně, jakož i to, že jste na svém blogu otiskl odpověď „z druhé strany“. Vidím ve Vašem životopisu, že jste byl programátorem. To tedy máme společné, já jsem také strávil asi patnáct let ponořen do Javy, C a C++. To je fajn; vede to k určité disciplíně v myšlení, protože jinak se člověk v té nekonečné sérii bugů a nedodělků prostě ztratí. Je tedy šance, že si porozumíme, i když nejspíš ani jeden toho druhého nepřesvědčí. Pohybuji se v prostředí, kterému budu pro nedostatek přesnějších termínů říkat intelektuální disent. Snažím se přitom mluvit s každým, kdo není úplně totální, zjevný, nebezpečný magor. Ne proto, abych jej poplácával po rameni a ujišťoval jej, že jsme dva bratři (nejsme), ale proto, abych se seznámil s jeho argumenty osobně, a ne filtrovaně přes zprávu nějakého redaktora, a poznal, na jakém základě vybudoval svoje přesvědčení. (Tak třeba perspektiva člověka, který byl dítětem v Bělehradě právě za bombardování roku 1999, se dost podstatně liší od běžného Čechoslováka starší generace. Měli jsme jiná historická traumata a jsme tím pádem citliví na jiné věci. Tyhle rozdíly je třeba vnímat, i když se pak nedá tak snadno říct, že máte pravdu.) Strach projevit konzervativní názory Nemá smysl zapírat, že v téhle vrstvě lidí se vyskytují opravdu všelijací jedinci, počínaje konspiračními teoretiky, přes různé milovníky autoritářských režimů až po vyslovené trolly, kteří se tím prostě baví. Neznamená to, že jich je většina, ale v médiích jsou viditelnější, protože často generují šokézní obsah, o kterém se dobře píše a který láká čtenáře. Ale jak řečeno, většina jich není. Tak jako tak musím říct, že ten intelektuální disent je podstatně barvitější a různorodější než současný establishment, který začíná navenek působit poněkud uniformně. Úmyslně říkám „navenek“, protože i s lidmi z tohoto okruhu se setkávám, a to, co mi řeknou mezi čtyřma očima, se dost často zásadně liší od vnější tváře, kterou si udržují pro veřejnou konzumaci. Pane Šterne, alarmující množství lidí se dnes bojí projevit vcelku mainstreamové konzervativní názory, což ještě před patnácti lety nebylo. Toto je pro mě velmi varovný příznak, že zase míříme někam, odkud jsme svého času rádi utekli. Nevěřím, že se padesátiletí docenti a manažeři najednou změnili ve strašpytly, kteří mají neodůvodněné strachy z vymyšlených rizik. Spíš je to asi tak, že vědí, že ve svém postavení jsou až příliš závislí na tom, aby nevzbudili žádnou tzv. kontroverzi. Velké korporáty, ve kterých pracuje docela dost mých spolužáků z MFF UK, mají tendenci přenášet do kontinentální Evropy politické klima z Kalifornie, New Yorku, Londýna apod., což v současné době znamená přesně tu agresivní „identitární politiku“, o které jste sám mluvil ve svém článku. (Pokud pracujete přímo tam, za mořem, setkáte se s tím ještě v daleko vyhrocenější podobě.) Organizace závislé nějakým způsobem na státních penězích začínají být taky nadmíru opatrné. Nejsvobodnější zatím asi zůstává maloživnostnický sektor, kde je mnoho drobných zákazníků a naštvete-li jednoho nebo dva, nerozhodí vám to cashflow, i kdyby vás na Twitteru nálepkovali celý boží den. Otázka je, jak dlouho tenhle stav vydrží. Bohužel si umím představit, že jednoho dne nějaký bojovník za lepší budoucnost lidstva dojde k názoru, že xenofobům, ruským trollům a podrývačům důvěry v liberální demokracii nepatří do rukou živnostenský list, a že ho tam nahoře vyslyší. Vůbec je průšvih, kolik extrémně neliberálních tendencí dneska klíčí a roste na Západě, většinou zaštítěných vzletnými a utopickými cíli. Snad právě proto, že tam nemají historickou zkušenost s reálným socíkem. Naše mládež už na to začíná být náchylná taky. Jako člověk, který prožil dospělost za normalizace, byste to měl rozeznat. Pokud ne, zanořte se do anglického či německého tisku, špatných zpráv je tam dost. Například svoboda slova jako by mnoha současným západním politikům byla spíš na obtíž. Pak je tu další bod Vašeho článku, a to je to stereotypní rozdělení na „neschopné“ a „schopné“. To je, upřímně, naprosto mimo, i když na první pohled se to tak může jevit. Zase totiž musíte zvážit, kolik těch vašich spojenců si ve skutečnosti udržuje nějakou masku neslaných-nemastných názorů, za kterou se skrývá něco zcela jiného. Třeba se u toho stolu, kde sedáváte, prostě bojí něco říct. Proč politici otevírají dveře migrantům?  Zastavme se například u islámu, ano? To je totiž téma hodně třaskavé a podle mých zkušeností přesně to, u kterého se lidi v určitých pozicích přetvařují nejvíc. Zodpovědně prohlašuji, že drtivá většina lidí, se kterými jsem kdy na toto téma mluvil, tu islám nechce, a ne proto, že by to byli zapšklí, primitivní, závistiví, nenávistní skřeti. Skoro všichni říkají něco jiného: je víceméně jasně vidět, že čím víc je někde islámu a čím větší vliv a kontrolu nad tou společností má, tím horší a neřešitelnější problémy tam vznikají. Ve městě plném salafistů bychom ani jeden nechtěli třeba vychovávat dceru, že. Pro některé Francouze či Brity je to už bohužel realita, nikoliv hypotetická úvaha „co by – kdyby“. Nemá smysl vést konflikt s realitou, nemůžete to vyhrát. Tenhle problém není jen záležitostí Evropy, nastává v podstatě všude, kde islám naráží na nemuslimské národy: Afrika, Čína, Indie, Kavkaz, všude jsou ty problémy podobné. Čím více Pravé Víry, nejlépe hodně vyfutrované saúdskými penězi, tím horší vyhlídky běžného káfira („nevěřícího“) na slušný a klidný život. Islámská kulturní oblast zkrátka nutně potřebuje prožít nějaké svoje vlastní osvícenství k tomu, aby dokázala fungovat i s ostatními kulturami a společnostmi. Zatím ho neměla. Jestli se takového islámského osvícenství dožijeme a jestli je něco takového vůbec možné, toť otázka. To, že tady v Evropě se nám nakonec – po pár stoletích krvavých náboženských konfliktů – podařilo svoje vlastní fanatiky zkrotit, neznamená, že se to musí povést někde jinde. No, a logický závěr z toho je, že nechcete-li, aby tady islám posiloval, musíte podvázat migraci z muslimského světa, ideálně na nulu, s pochopitelnou výjimkou pronásledovaných náboženských menšin a ateistů. Jinak to nejde, takové myšlenky se šíří hlavně tím, že lidé, kteří na ně věří, se přesunou ze země A do země B. Z toho plyne ten restriktivní postoj „zavřít hranice a předělat smlouvy o azylu, aby tomu odpovídaly“. Může to vypadat krutě, ale současný stav ve francouzských či švédských problémových čtvrtích považuji za horší, řada dalších lidí taky, a navíc vesměs „my“, kdo tedy toto zastáváme, odmítáme věřit tomu, že na tuhle situaci zabírá magické slůvko integrace, hojně podpořené dotacemi pro ty správné lidi. Jestli to nezvládli Švédi, kteří jsou daleko bohatší než my, těžko to zvládne Česká republika. No a teď mi řekněte, pane Šterne, proč je tolik evropských politiků tak strašně fixováno na představu, že máme otevřít svoje přístavy a peněženky dalším a dalším posádkám člunů z tureckého a afrického pobřeží? Proč, co je k tomu vede, jaká sebevražedná stupidita nebo přesvědčení o vlastní nadřazenosti či pravdě? Když jsou tedy v tom Bruselu ti „schopní“, to nejsou s to vidět, že jde o beznadějný boj, rozdělující už léta mezinárodní společenství přesně ve chvíli, kdy by bylo spíš žádoucí držet pohromadě? Proč, proč, proč se nám Němci neustále snaží nějak narvat kvóty na migranty, to nechápou význam slova „Ne“? Opravdu si myslí, že najednou, po pěti letech, ten odpor nějak zlomí? To je samozřejmě řečnická otázka, nevíte to Vy, nevím to já. Osobně bych hádal na kombinaci nevědomosti, arogance a pýchy. Asi je na místě připustit, že takhle zaslepení lidé ve skutečnosti zase tak schopní a skvělí nejsou, že prostě jen sedí na vysokých křeslech, která jim propůjčují aureolu cti a slávy. Jenže na těch svého času seděla i francouzská šlechta – a jak to s ní pak dopadlo. No, ode mne je to asi všechno, ať tenhle článek nepřeroste rozumné meze. Už jenom jedné věci bych se rád dotkl. Výroba „zrádců“  Ve své reakci o několik dní později říkáte toto: „Poučení: je to k zamyšlení, zda nám multikulti stojí za to, aby nám zcela rozdělila společnost.“ Ano. Na tom se shodneme. Zkuste ale tuhle myšlenku přednést „svojí“ straně. U někoho budete jistě mít úspěch, ale v jiných případech narazíte na naprosté nepochopení a možná i na obvinění ze zrady. A zajímavá otázka je, kdo z těch prvních bude ochoten s Vámi souhlasit veřejně a kdo Vás poprosí, abyste jej z toho raději vynechal, protože chce mít klid. Ona se nedá přehlédnout skutečnost, že v celé Evropě máme „migrační průmysl“, jehož účastníci jsou na zdárném přísunu migrantů třeba i existenčně závislí. Půjde třeba pan Martin Rozumek v klidu dělat někam do soukromého sektoru, když mu seberou dotace? A co jiní lidi, třeba zaměstnanci organizací, které svého času podepsaly Migrační manifest? Toť se ví, že budou za své zájmy bojovat, to je normální, to lidi dělají. A jelikož v demokratických volbách jsou tyhle myšlenky v České republice naprosto neprodejné (zrovna pan Rozumek roku 2017 založil pobočku Macronova hnutí v ČR, pod jménem „Tak jo“, slyšeli jste někdy o nich? Ne, nebyl to žádný úspěch), povedou ten boj jinými způsoby. Pokud jim přitom zkřížíte cestu, možná jednoho dne shledáte, že na seznamu neschopných lidí šířících dezinformace přibylo Vaše jméno. Naprosto chápu každého, kdo se toho bojí a dává přednost mlčení, i kdyby si stokrát myslel svoje. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2025-05-29 17:16:00

Výčepní v krojové košili, na talíři česká klasika. Legendární hospoda znovu otevřela

Je krátce po páté odpoledne a těžké dveře Baráčnické rychty se znovu otevírají. Tradiční podnik v Tržišti na Malé Straně byl přes pět let zavřený, teď už ale opět láká hosty na poctivou českou kuchyni, pivo a atmosféru staré Prahy. Plno sice ještě není, první večerní hosté však už sedí u masivních stolů a říkají: „Tohle nám chybělo.“

Čas načtení: 2025-05-29 17:13:00

Výčepní v krojové košili, na talíři česká klasika. Legendární hospoda znovu otevřela

Je krátce po páté odpoledne a těžké dveře Baráčnické rychty se znovu otevírají. Tradiční podnik v Tržišti na Malé Straně byl přes pět let zavřený, teď už ale opět láká hosty na poctivou českou kuchyni, pivo a atmosféru staré Prahy. Plno sice ještě není, první večerní hosté však už sedí u masivních stolů a říkají: „Tohle nám chybělo.“

Čas načtení: 2026-01-12 08:18:13

Neviditelná síla čipů: Moderní polovodiče mezi sebou dokážou komunikovat a otevírají cestu k inteligentní budoucnosti

Dnešní svět funguje díky čipům. S jejich pomocí si ohřejeme jídlo v mikrovlnce, změříme si tep při sportu nebo se spolehneme na bezpečnostní systémy v autě. Tyto miniaturní polovodiče jsou přitom stále vyspělejší a dokážou spolu i komunikovat. Jejich vývoj se dynamicky rozvíjí také v Česku, kde se otevírají nové studijní programy, jako studijní obor … The post Neviditelná síla čipů: Moderní polovodiče mezi sebou dokážou komunikovat a otevírají cestu k inteligentní budoucnosti first appeared on Sciencemag.cz.

Čas načtení: 2021-05-19 18:27:01

Martina Formanová se ve své nové knize vyrovnává se smrtí svého muže

„Umlkly Milošovy oblíbené písničky, které jsme si pouštěli, jako by měl kdykoli vejít a připojit se k nám. Obývákem se nenese kouř jeho doutníků ani vůně espressa s kapkou Baileys ani zvuk CNN ani, ani…“ píše Martina Formanová v nové knize Nalakuj to na růžovo, v níž se vyrovnává se smrtí manžela Miloše Formana (†2018).  V knize, kterou Martina Formanová navazuje na předchozí autobiografické prózy Skladatelka voňavého prádla a Snědla dětem sladkosti, se setkáváme se zralou ženou reflektující svůj život po smrti manžela Miloše Formana. S pomocí deníku zpracovává svůj smutek a prázdnotu ze ztráty člověka, po jehož boku strávila dvacet tři let a s nímž vychovala dva syny. První zápis je ze srpna 2018, poslední z letošního, již pandemického února. S nadsázkou, sebeironií a upřímností autorka popisuje cestu k zotavení. Nečekanou součástí duševní terapie se pro ni stávají lekce stand-upu, který spojil její touhu po komunikaci, smysl pro humor i dávné vzpomínky na chvíle strávené v dětském recitačním kroužku v rodném Brně.   Ukázka z knihy SRPEN 2018 / Sama Jak to, že už je devět, když já jsem tak strašně nedospalá?      Jo, vlastně. Včera sedm vražd.      To jsem se nemohla ovládnout a zůstat u jedné, u dvou?      Nemohla. Ovládání se zjevně patří mezi moje nejslabší stránky.   Tenhle večerní rituál – pár vyřešených vraždiček coby pohádka na dobrou noc – se v poslední době pěkně zvrhl. Dříve jsem forenzní vyšetřování zločinů sledovala poměrně civilizovaně a nahodile. Od doby, co trávím u televize většinu dne, se mi ale jednotlivé případy postupně začaly slévat v jeden nekontrolovatelný tok ubodání, uškrcení, zastřelení či otrav jedem. A já sedím v Milošově křesle, tupě těm jatkám přihlížím, ani nevím proč. Snad že tyhle příběhy mají vždy „happy end“ – jeden vrah vyfásne doživotí, druhý dvaadvacet let natvrdo, a tu ženskou, co otrávila milence i manžela, tak tu pošlou na smrt. Paráda.   Dům je tichý a já jsem tu sama. Dívat se v noci na násilí asi vůbec nedává smysl.      Na druhou stranu se však jedná o poměrně logické vyústění pestrého televizního programu, který sleduji během dne: reality show Můj třísetkilový život, Zpackané plastické operace a zejména pak pořad přinášející zvrácené uspokojení Dr. Pimple Popper neboli Doktorka Beďarová. Poté, co jsem zhlédla tyto skvosty kabelového vysílání, je pár mrtvol už jen hezkou třešničkou na dortu. A koukat na něco jiného nejsem schopna.      Zprávy mě nezajímají a u filmů vždy po chvíli zjistím, že jsem ztratila niť příběhu. Myšlenky se mi zatoulávají do šťastnějších časů, případně mi mozek vypne úplně (s tím se ovšem potýkám dlouhodobě), a když zaměřím svou pozornost zpět na obrazovku, nechápu: A tohle je kdo? Její bratr? Nebo soused? A proč se jako pohádali?      Ne. Na hranou tvorbu teď prostě nemám.   V 9:05 volávám sestře Simoně. Dnes má ale volno, vybavím si. Počkám tedy, až se vzbudí a ozve se sama.      Ploužím se do kuchyně osvěžit se citronádou a nabudit se kafem. Jenže tam už čeká armáda mých čtyř koček a tří psů.      „Dejte mně pokoj, sobci. Každej myslíte jen na sebe,“ nadávám jim, zatímco otvírám konzervy se žrádlem. Protože já blbec bych si tu kávu ani nevychutnala, kdyby na mě tak hladově a žalostně koukali.      Psi šťastně zblajznou, cokoli jim podám (ráno jsou to jen kostičky na čištění zubů), kočky v momentě, kdy zjistí, že jsem podlehla jejich citovému vydírání, radikálně změní své chování. Najednou se tváří, jako by zrovna dorazily coby porotci na nějakou gurmánskou soutěž, a váhavě zkoumají mou nabídku. Co nám to tady… ošklíbají se nad mým dnešním menu, ačkoli ještě před pár dny požadovaly výhradně značku Sheba s příchutí hovězího ve vlastní šťávě. Dnes by však nejspíš daly přednost tuňákovi nebo krevetám, což jsem já, krutá majitelka, nevycítila.      Že si vůbec lámu hlavu s tím, co si o mně myslí kočky, napomínám se.      Jenže pak si uvědomím, že kromě těch zvířat tu se mnou nikdo jiný není.      Takže co udělám?      Otevřu konzervy s mořskými plody.      Hovězí ve vlastní šťávě dostanou navečer psi, kteří by snědli, cokoli jim nasypu do misek, pravděpodobně včetně hřebíků.      Kdepak kočky. Psi, to jsou parťáci.   / Starosti a radosti Skypuju s rodiči.      Nutno říct, že naši jsou sice čtyřicet let šťastně rozvedeni, ovšem posledních zhruba dvacet roků spolu trávívají dovolené i veškeré svátky. Ukázalo se, že klíčem k jejich harmonickému vztahu je sdílení kratších časových úseků – týdne, maximálně dvou, během nichž jsou ještě schopni ovládnout se a nesklouznout k rozepřím, které nedořešili v roce 1972.   Máma se, jako vždy, strachuje o délku mého spánku, dostatečný přísun vitamínů, o životy svých vnoučat, aktuální povětrnostní podmínky a další asi tisícovku potenciálních rizikových faktorů, jejichž příval se mi podaří zarazit někde před polovinou. I tak probereme více než čtyři stovky druhů nebezpečí, jejichž hrozbu jsem musela vehementně popřít a vyvrátit.      Táta mě informuje o slevách v Tescu, své cestě na polikliniku a ke kontejneru s odpadky, což mi připomene, že jim chci zajistit společný lázeňský pobyt v Luhačovicích, jenž je snad oba přivede na jiné myšlenky.      Až se později, v kalifornském časovém pásmu posunutém o tři hodiny, probudí Simča, absolvuje s nimi tentýž dialog. Po něm bude následovat náš telefonický rozhovor, který konverzaci s rodiči vyhodnotí a pro dnešek uzavře. Se Simou si ale během dne zavoláme ještě několikrát, mluvíme totiž tak často, že to Miloše v počátcích našeho soužití mátlo.      „Jé, to je Simča, promiň –,“ vyskočila jsem třeba s mobilem od sledování televize.      „Nevolala ona už před chvílí?“ divil se.      „No ale to mi jen volala, že nemá čas, že se ozve později,“ vysvětlovala jsem s takovou samozřejmostí, že ji záhy Miloš přijal za svou.      Bejvávalo.   / Sestry I. Venku den jak lusk.      Terasa je obrostlá divokou vinnou révou, na níž již dozrávají tmavě modré kyselkavé hrozny. Na keře trubače rostoucí stranou se slétávají kolibříci. Mám chuť sednout si tam s kávou, pozorovat je, jak slastně nasávají nektar z jeho nádherných květů, a nechat se prohřívat a laskat teplým dopoledním sluncem. Alias program „důchodcův sen“.      Tak to ne, musím přece pracovat.   V počítači kliknu na soubor s názvem Sestry, velmi volnou filmovou adaptaci mé první knížky Skladatelka voňavého prádla.      Respektive její asi devatenáctý začátek.      Koukám na ty svoje mladičké protagonistky, variace mne samotné a sestry Simčy, a jsou mi vzdálené jak neandrtálcům hodinky.      Ve verzi rozepsané v době Milošova odchodu jsou tahle naše alter ega dvě odvážné, dychtivé holky, které právě otevírají dveře do života. Co otevírají! Ony je rozkopnou, lačně nedočkavé všeho, co čeká za nimi.      Jo, tohle jsem kdysi byla já.   DUBEN, KVĚTEN 2018 / V mlze První týdny po Milošově smrti si pamatuju pouze mlhavě. Ale ne jako v té chuchvalcově bílé mlze, co vás obklopí, když vyjedete lanovkou na Sněžku. Spíš v matně ponuré, jaká bývá v kalných ránech, kdy jste navíc zoufale vyčerpaní.      Synové se museli pár dnů po pohřbu vrátit na univerzity, odletěli i Petr s Matějem.      Umlkly Milošovy oblíbené písničky, které jsme si pouštěli, jako by měl kdykoli vejít a připojit se k nám. Obývákem se nenese kouř jeho doutníků ani vůně espressa s kapkou Baileys ani zvuk CNN ani, ani…      Jen bílej kocour si každý večer mňoukavě stěžuje, že nikdo nejde spát nahoru.      Ale do ložnice já nemůžu, ve své prázdnotě se zdá ještě větší, neutěšenější. Místo toho jsem si ustlala vedle kuchyně, u sebe v kanceláři, tak ať se kocour v případě námitek laskavě přesune tam a přestane mi připomínat, co už je i tak zřejmé. Domem se téměř neslyšně pohybovala pouze hospodyně Marissa. Tak potichu zřejmě proto, aby mi nepřipomínala, co rovněž bylo nasnadě – že již není nezbytně nutné, aby docházela pětkrát týdně.      Chtěla si prostě udržet svůj džob, proto se pustila do všeho, co jen bylo možné v domě vylepšit. Tu kolem mě proklouzla s kladivem, tu se šicími potřebami či barvou a natěračskou štětkou. Že budu muset její aktivity alespoň částečně brzdit, jsem s hrůzou zjistila, když jsem ji zastihla, jak přitlouká elektrický prodlužovací kabel k liště po straně pokoje. Činila tak zcela jistě v dobrém úmyslu, aby o něj někdo nezakopl. Jen zázrakem jsem ji zastavila dřív, než se hřebík střetl s proudem a ji naplnila zcela jiná energie, než kterou překypovala obvykle. To by mi ještě scházelo.   / M Club Forever! Občas se zase sejdeme s naším M Clubem. Už je to pár let, co jsme se začali vídat. Posléze se z těchto našich „schůzí s nulovou agendou“ staly ty nejpříjemnější večeře, a ke konci vlastně i jediné společenské příležitosti, jichž se chtěl Miloš účastnit. Pojmenování klubu bylo nasnadě, neboť jména všech čtyř členů začínala na písmeno M. A bylo i nasnadě, proč bylo pro každého z nás tak důležité, že setkání neměla pražádný jiný důvod, než společně strávit čas, jíst, plkat, zpívat. Miloš byl významný, Mia slavná, Marek úspěšný a já – já byla na základce členkou recitačního kroužku.      Marka jsme poznali na podzim 2007.      „Ahoj Martino, přiletíme s Ivankou do New Yorku,“ zavolal mi tehdy Karel (myšleno Gott; ale neuvedeno z důvodu mého vyjadřovacího minimalismu, nebo možná proto, že psát u přátel příjmení mi zní trochu udavačsky). „On tam zrovna bude i náš kamarád Marek s přítelkyní, tak bychom si mohli dát večeři všichni dohromady, co říkáš?“      Společný večer nakonec proběhl zcela v Markově režii ve výtečné francouzské restauraci, kde k lahodným pochoutkám navíc doporučil vína ročníků spojených s událostmi významnými pro naši historii: 1968 a 1989. Po vínech následoval šláftruňk v baru. Kdo by ale myslel na spaní? Neskutečný koncert zábavných historek a vtipů pokračoval dál, takže nás do postelí rozehnaly až první náznaky svítání.      Hned měsíc na to měl Miloš začít připravovat v Národním divadle jazzovou operu Dobře placená procházka, což však narazilo na dosti podstatný zádrhel. Jelikož dohodnutý honorář stěží pokrýval letenku 1. třídou, ukázalo se nezbytné najít sponzory, kteří by zafinancovali Milošův pobyt v Praze i další produkční náklady.      No a tu vstoupil znovu na scénu Marek, původně zcela anonymně.      Po pár týdnech celodenních divadelních zkoušek a večerů, které trávil se svou pražskou rodinou, se Miloš rozhodl poděkovat neznámému štědrému mecenáši a povečeřet s ním v restauraci Aromi. K jeho překvapení byl oním velkorysým patronem právě Karlův kamarád. V Aromi s Markem hravě navázali na debaty z newyorského setkání. Posezení, plánované původně na necelé dvě hodinky, se opět protáhlo do časného rána.      Jejich, a potažmo naše, přátelství zpečetily desítky, či spíše stovky společných večeří a zážitků. Markovo světoběžnictví s sebou neslo nejen spoustu zajímavých příhod – od potápění se se žraloky po setkání s domorodci na Papui-Nové Guineji, ale protože žil mezi Prahou a Římem, také lehkost, s níž se dokázal objevit tu v Paříži, tu v Curychu, Lyonu či u nás v Conouši. A tak samozřejmě, jako si jej oblíbil Miloš, ho přijala i Mia. (Ano, Farrow.)      S Miou se Miloš neseznámil při práci, nýbrž na hromadném setkání umělců žijících mimo Hollywood. Né, dělám si srandu! Miiny děti i vnoučata navštěvovaly stejně jako naši synové místní Montessori školu, jejíž vedení se rozhodlo využít dvou legend světové kinematografie pro jednu z výročních charitativních akcí. Na příjemně strávený společný čas na jevišti školního divadélka jsme navázali i v soukromí.      A tak se poskládal náš šťastný čtyřlístek.      Nechali jsme si všichni natisknout na trička logo M Club, každý narozeninový dort zdobilo dekorativní M a při každé schůzi jsme si zapěli písničku „Love“ z jednoho Miina filmu. Já nám k ní vytiskla a rozdala text, dokonce jsem se zamýšlela, zda bych zvládla zahrát její melodii na ukulule. Jenže to bych musela absolvovat lekce a cvičit, na čemž bohužel můj hudební doprovod ztroskotal.      Během těchto setkání nikdo znenadání nevytáhl scénář, který by Miloš ideálně režíroval, ale přinejmenším si ho přečetl a opatřil dramaturgickými poznámkami, nikdo nepožadoval kontakt na Miina agenta, nebo na kohokoli z jejích věhlasných kolegů, nikdo jakoby náhodou Markovi nepředhodil „skvělý byznys plán, který tutově vydělá mraky peněz, jen jaksi potřebuje subvencovat do začátku“, nikdo nesháněl informace či drby, kterými by se mohl blýsknout na jiné párty.      Postupně jsme si vybrali restaurace, v nichž se téhle naší podivné, směšné skupince od pětačtyřiceti let nahoru, co si neustále nadšeně připíjela „Na zdraví! Cheers!“ i irským „Sláinte! M Club Forever!“ a pokaždé si zazpívala a řehtala se a rozčilovala nad politikou a nespravedlnostmi světa, nedivili, ba naopak, vítali nás coby své nejmilejší hosty. Stačilo zavolat a požádat o rezervaci a pokaždé jsme měli svůj stůl a na něm často i drinky, které už obsluha dopředu znala.      Naše Forever bývalo tak euforické, že jsme mu sami uvěřili.      A náhle jsme se ocitli bez toho vlastně nejdůležitějšího článku celého klubu, jenž nás de facto spojil dohromady.      Jídáváme nyní ve stejných hospodách, broukáme si a tlacháme, ale nic už není stejné. A to, co nás teď nejvíc pojí, je společně sdílený smutek.   / Růžová došla Ten vůbec nejzoufalejší moment poté, co jsem ztratila Miloše, si však pamatuju zcela přesně, neboť přišel naprosto nečekaně.      Konečně jsem se přiměla začít opět chodit do tělocvičny, ale když jsem tam mířila, přepadlo mě dobře známé mně se nechce. Projížděla jsem právě středem města New Milford, znechuceně přemítala o činkách a posilovacích přístrojích, když jsem si uvědomila, že stejnou cestou jezdívám do New Yorku.      Vždyť já nemusím do žádné tělocvičny, můžu jet prostě dál, přes Danbury a Yonkers do Města. A můžu tam zůstat přes noc, nebo týden, jelikož o zvířata se postará Eddie a mě osobně už v Conouši nikdo nepotřebuje, nečeká.      Vždyť já můžu jet na letiště a odletět ještě dnes večer do Prahy. Nebo do Mexika. Kamkoli. Protože mě už nikdo nepotřebuje, nečeká!      A ačkoli teoreticky nejspíš znělo to obrovské pole možností snově, ve skutečnosti mě téměř fyzicky bolavě sevřel pocit samoty.      Doteď jsem se neustále něčemu a někomu přizpůsobovala. Škole, dětem, manželovi. Veškerý můj volný čas byl ohraničen nároky a požadavky druhých jako závorami, a mně přišlo přirozené a uspokojující je respektovat a naplňovat. Jenže najednou jsou závory pryč a přede mnou nedozírná pláň, na které budu muset nakonec vytyčit mantinely svého nového života.      Veškerá rozhodnutí ohledně mé budoucnosti ležela už jen a jen na mně.      Mohla jsem s nimi začít hned teď.      Do tělocvičny. A šupem!   Martina Formanová pochází z Brna, vystudovala scenáristiku na Filmové akademii múzických umění v Praze a od poloviny devadesátých let žije ve Spojených státech amerických. Je autorkou autobiograficky laděných próz Skladatelka voňavého prádla (2002) a Snědla dětem sladkosti (2012), novel Trojdílné plavky (2007) a Nevěra po americku (2011), románů Ten sen (2009) a Případ Pavlína (2014) a sbírky Povídky na tělo (2017). Napsala rovněž dva scénáře, které se staly předlohou k televizním filmům. Připravuje se realizace jejího nejnovějšího scénáře inspirovaného Skladatelkou voňavého prádla.   Vydalo nakladatelství Prostor roku 2021, 216 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-19 17:09:40

Indexy bojují o směr, protože izraelský konflikt doléhá na trhy - US Open

Indexy otevírají s mírnými ztrátami Dolar se konsoliduje po dynamických ziskech Výnosy dluhopisů se chovají podobně jako dolar Poslední den tohoto týdne otevírají indexy na Wall Street s menšími ztrátami. V první části dne, během cash session v asijsko...

Čas načtení: 2024-04-22 16:07:16

DAX otevírá výš, prolomuje rezistenci 18,000 bodů (DE40)

Evropské indexy otevírají výše DAX zaznamenává 0,70% nárůst nad 18 000 bodů Villeroy z ECB potvrzuje snížení sazeb v červnu Na začátku nového týdne akciové trhy v Evropě otevírají výše v reakci na propady před víkendem

Čas načtení: 2024-04-24 08:42:16

Číslo 24 staví překážky, které je třeba odklidit, říká slavná česká kartářka o dnu s magickým datem

Dne 24. dubna 2024 se otevírají brány do světa magie a tajemství. Numerologové a kartáři označují toto magické datum jako období zvýšené duchovní energie a příležitost pro transformaci a osobní růst. Podle prastarých proroctví se na tento den otevírají portály k jiným dimenzím a magickým silám, což může přinést nečekané události a zvraty ve vašem životě. Pro ŽivotvČesku.cz význam magického data upřesnila slavná česká kartářka Helen Stanku.

Čas načtení: 2024-04-25 19:00:41

Samsung sází na umělou inteligenci. Jeho AI televizory otevírají novou éru domácí zábavy

Společnost Samsung Electronics dnes odhalila další podrobnosti o nové generaci televizorů roku 2024. Na akci s názvem Unbox & Discover se představily nejnovější modely Neo QLED 8K a 4K, televizory s OLED obrazovkou a soundbary. Samsung je na televizním trhu jedničkou už 18 let v řadě a letos jeho novinky posouvají laťku kvality v celém oboru domácí zábavy díky špičkovým funkcím s umělou inteligencí. Zákazníci, kteří si do 14. května 2024 zakoupí na samsung.cz nebo u daných prodejců elektroniky vybrané modely nově představených televizorů, získají navíc skládací telefon s ohybným displejem Galaxy Z Flip5 nebo chytré hodinky Galaxy Watch6 jako bonus. Přečtěte si celý článek Samsung sází na umělou inteligenci. Jeho AI televizory otevírají novou éru domácí zábavy

Čas načtení: 2024-04-25 19:53:46

Samsung sází na umělou inteligenci. Jeho AI televizory otevírají novou éru domácí zábavy

Společnost Samsung Electronics odhalila další podrobnosti o nové generaci televizorů roku 2024. Na akci s názvem Unbox & Discover se představily nejnovější modely Neo QLED 8K a 4K, televizory s OLED obrazovkou a soundbary. Samsung je na televizním trhu jedničkou už 18 let v řadě1 a letos jeho novinky posouvají laťku kvality v celém oboru domácí zábavy díky špičkovým […] The post Samsung sází na umělou inteligenci. Jeho AI televizory otevírají novou éru domácí zábavy first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-09 16:25:00

Býci znovu získají kontrolu po rovnoměrném otevření na Wall Street (US OPEN)

Dolar v reakci na klíčový odpor ztrácí Výnosy dluhopisů se do značné míry nezměnily Volatilita na Wall Street je velmi nízká Indexy se otevírají plošně Ve čtvrtek indexy v USA otevírají kolem včerejších závěrečných úrovní, dokonce mírně dolů

Čas načtení: 2024-07-18 16:31:00

Wall Street bojuje o směr uprostřed probíhající výsledkové sezóny (US Open)

Dolar v první části dne mírně posiluje Rostou také výnosy amerických dluhopisů Indexy na Wall Street otevírají o něco výše Indexy na Wall Street otevírají ve čtvrtek opět o něco výše. US500 a US100 však zůstávají na klíčových úrovních v konsolidaci

Čas načtení: 2024-08-28 17:17:13

Wall Street otevírá níže, SMCI klesá o 21 % - US Open

Indexy v USA otevírají níže Dolar posiluje o 0,55 % Dvouleté výnosy klesají, zatímco 10leté výnosy rostou V polovině týdne americké indexy otevírají níže. Poklesy podporuje posilující dolar, který po testování klíčové úrovně podpory roste. Dnes se toho...

Čas načtení: 2024-09-19 16:25:00

Smíchov City pomalu ožívá, otevírají první obchody

Nová, právě vznikající městská čtvrť Smíchov City je sice stále ve výstavbě, v jeho severní části ale otevírají první obchody a kavárny. 

Čas načtení: 2024-12-05 13:23:43

Žít a umírat ... a žít [Michal Slaninka / Malvern]

Kniha o životě, umírání a smrti, které k sobě neodlučitelně patří. Příběhy plné bolesti, ale i blízkosti, radosti a naděje. Bolest, blízkost a smrt otevírají to, co je v životě skutečně důležité, otevírají bytostný život, život v pravdě.

Čas načtení: 2025-03-27 14:51:09

Cibulka se mění a ožívá. Vlčkovi v usedlosti otevírají kavárnu, příští rok také potřebný hospic

Nadace rodiny Vlčkových vstupuje do další fáze rekonstrukce usedlosti Cibulka. Oprava za půl miliardy začne letos. Článek Cibulka se mění a ožívá. Vlčkovi v usedlosti otevírají kavárnu, příští rok také potřebný hospic se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-09-05 10:00:00

Channel 4 News: Izrael otvírá v Gaze brány pekla. V pátek vyvraždil dalších nejméně 51 lidí

Foto: V Gaze právě narozený chlapeček, jehož matku těsně před porodem Izrael zavraždil. Narodil se císařským řezem. Šest jeho sourozenců Izrael také vyvraždil, stejně jako oba bratry těhotné chlapečkovy matky a jejich manželky. Čeští politikové, Lipavský, Fiala, senátoři, toto masové vraždění civilistů a dětí podporují.Viz videoreportáž níže: Moderátor, Channel 4 News, pátek 5. září 2025, 19 hodin:  Izraelský ministr obrany dnes varoval, že se v Gaze otevírají brány pekla, zatímco izraelská armáda zintenzivnila své útoky na město Gaza. Výšková budova, která poskytovala útočiště vysídleným rodinám, byla srovnána se zemí a Izrael vyhrožuje, že zničí další budovy, o nichž tvrdí, že jsou využívány hnutím Hamás. Podle ministerstva zdravotnictví v Gaze bylo dnes v celé enklávě izraelskou palbou zabito nejméně 51 lidí. Z Jeruzaléma nám zaslal tuto reportáž náš zahraniční korespondent Paraic O'Brien, který použil záběry natočené palestinskými novináři, kteří stále pracují v Gaze.    Reportér: Budova za touto rodinou bude brzy zasažena, takže vysídlení lidé se musí znovu přestěhovat. Podle izraelského ministra obrany se v Gaze otevírají brány pekla. Jsou otevřené už dlouhou dobu. Dnes byly prostě vyraženy z pantů.

Čas načtení: 2025-09-10 12:42:45

Týden na ITBiz: Kvantové spinové proudy v grafenu bez vnějších magnetických polí otevírají cestu k ultratenké spintronice

V Německu uvedli do provozu nejrychlejší superpočítač v Evropě. Míra zaplaceného výkupného při ransomwarovém útoku klesá, firmy reagují rychleji. I ty nejpokročilejší AI modely dnes zvládnou uspět jen ve 44 % reálných byznysových situací. Míra zaplaceného výkupného při ransomwarovém útoku klesá, firmy reagují rychleji Sophos zveřejnil svou výroční studii The state of ransomware 2025, ze … The post Týden na ITBiz: Kvantové spinové proudy v grafenu bez vnějších magnetických polí otevírají cestu k ultratenké spintronice first appeared on Sciencemag.cz.

Čas načtení: 2025-09-18 15:55:00

US OPEN: Nová ATH na všech indexech

Americké akciové burzy otevírají čtvrteční seanci v pozitivní náladě, podpořené směsí lepších makroekonomických dat a očekávání ohledně dalších kroků Fedu. Širší trh roste a všechny hlavní indexy v USA otevírají na nových ATH

Čas načtení: 2025-09-17 16:44:10

Jak probíhá růst fanouškovských základen esportu v menších českých městech?

Jak probíhá růst fanouškovských základen esportu v menších českých městech? redakce St, 09/17/2025 - 16:44 Zábava Klíčová slova: online casino kulturních center kultury esportu podnikatelé v této oblasti Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Místní esportové komunity V menších českých městech dochází k rychlému růstu esportových komunit, které poskytují platformu pro hráče všech věkových kategorií. Tyto komunity často vznikají kolem lokálních kaváren nebo kulturních center, kde se pravidelně konají herní setkání. Taková setkání umožňují hráčům sdílet své zkušenosti a dovednosti, čímž podporují vzájemné učení a motivaci k dalšímu růstu. Významným faktorem tohoto růstu je také přístupnost technologií, které usnadňují organizaci a propagaci takových akcí. Pro mnohé obyvatele těchto měst představují esportové aktivity vítanou příležitost k úniku od každodenních starostí a možnost navázat nová přátelství. Dynamika těchto komunit je často poháněna mladými lidmi, kteří přinášejí nadšení a energii do světa elektronických sportů. Při pohledu na rostoucí popularitu těchto aktivit je zřejmé, že esport má potenciál stát se trvalou součástí kulturního života i v menších regionech. Integrace esportu do každodenního života místních komunit také přináší výzvy a příležitosti pro místní podnikatele. Od vzniku specializovaných herních zařízení po pořádání turnajů – možnosti jsou téměř neomezené. Podniky si uvědomují hodnotu spolupráce s těmito komunitami, což vede ke vzniku nových obchodních modelů zaměřených na digitální zábavu. Důležitým aspektem rozvoje místních esportových komunit je také jejich vzdělávací role. Mnoho komunit organizuje workshopy zaměřené na digitální gramotnost, bezpečnost na internetu a základy programování. Tyto iniciativy pomáhají nejen rozvíjet herní dovednosti, ale také poskytují mladým lidem cenné znalosti pro budoucí kariéru v technologickém odvětví. Místní knihovny a vzdělávací instituce často spolupracují s těmito komunitami na vytváření programů, které kombinují zábavu s praktickým vzděláváním. Růst místních soutěží S rostoucím zájmem o esport se zvyšuje počet místních soutěží organizovaných v menších městech. Tyto soutěže hrají klíčovou roli při posilování kultury esportu, jelikož hráčům umožňují předvést své schopnosti v přátelském prostředí, kde mohou získat cenné zkušenosti bez tlaku profesionálních soutěží. Takové akce často spojují rodiny a přátele hráčů, čímž posilují komunitní vazby. Místní soutěže poskytují platformu nejen pro amatérské hráče, ale také pro začínající organizátory a rozhodčí, kteří si chtějí vyzkoušet své schopnosti v řízení turnajů. Tyto události často zahrnují i edukativní komponenty jako workshopy nebo diskuse o strategiích hraní, což pomáhá rozšiřovat znalosti a dovednosti účastníků. Takový přístup podporuje růst celého esportového ekosystému na lokální úrovni. Tyto soutěže navíc začínají také lákat pozornost sponzorů a investorů, kteří vidí potenciál růstu tohoto segmentu trhu. Díky tomu se otevírají nové možnosti financování a podpory, které mohou dále urychlit rozvoj esportového prostředí ve venkovských oblastech České republiky. Spojení esportu s online kasiny Esport se v menších městech stává stále populárnější a jeho spojení s online kasiny vytváří nové příležitosti pro hráče i provozovatele platforem. Tato symbióza umožňuje hráčům plynule přecházet mezi různými formami digitální zábavy. Online kasina nabízejí různé hry inspirované populárními videohrami, což zvyšuje atraktivitu obou světů pro široké publikum. Přítomnost online kasin vedle esportových aktivit poskytuje hráčům větší škálu možností a může sloužit jako most mezi tradičními hazardními hrami a moderním světem elektronických sportů. Tato kombinace vytváří dynamické prostředí, kde se prolínají různé kultury a zájmy hráčů. Tento trend je podpořen rostoucím počtem integrací platforem, které umožňují snadný přístup k oběma typům herního obsahu. Provozovatelé platforem a podnikatelé v této oblasti již viděli úspěchy při využití synergií mezi těmito dvěma odvětvími. Společné marketingové kampaně nebo integrované turnaje jsou jen některé z příkladů toho, jak lze tyto světy propojit pro vzájemný prospěch. Díky tomu se otevírají nové cesty pro inovaci a růst na poli digitálního hraní. Přidat komentář Esport se stává stále populárnějším mimo hlavní města a přitahuje nové fanoušky i v menších českých městech. Tato dynamika nabízí nové příležitosti pro herní komunity, které hledají zábavu a spojení na místní úrovni. Zároveň dochází k prolínání těchto událostí se zábavními platformami, což obohacuje celkový herní zážitek. Růst popularity esportu v menších městech představuje fascinující fenomén, který mění způsob, jakým lidé vnímají digitální zábavu. Místní komunity jsou svědky nárůstu počtu soutěží a setkání, které podporují nejen soutěživost, ale i sociální interakci. V této oblasti hraje významnou roli také online casino, protože nabízí kromě detailně zpracovaných recenzí a různých bonusů také další dimenzi herního zážitku. Spojením těchto světů se otevírá nový prostor pro hráče, kteří hledají rozmanitost a inovaci ve svých herních aktivitách. Text obsahuje reklamní sdělení. 

Čas načtení: 2025-12-17 19:20:26

Řidiči i obyvatelé na to čekali roky. Klíčové úseky dálnice D35 se konečně otevírají, úleva je okamžitá

Otevřely se dva důležité úseky D35 u Vysokého Mýta a Hořic. Přinesou úlevu od tranzitu i hluku a posunou D35 blíž k dokončení.

Čas načtení: 2026-01-10 07:21:02

Atomy s miony otevírají nové možnosti v jaderné fyzice

Miony jsou analogií elektronů, záporně nabité, ale mnohem těžší (a nestabilní). Náhradou elektronů za miony získáme zvláštní variantu atomů. Vědci z australské University of Queensland nyní uvádějí, že ve výzkumu mionových atomů dosáhli průlomu, a otevřeli tak cestu k novým experimentům v jaderné fyzice. Autoři nové studie pomocí teorie i experimentů ukázali, že jaderná polarizace … The post Atomy s miony otevírají nové možnosti v jaderné fyzice first appeared on Sciencemag.cz.

Čas načtení: 2026-01-29 08:12:35

E.ON a MAN otevírají druhou dobíječku pro náklaďáky

E.ON otevírá v Praze–Čestlicích svou druhou veřejnou dobíjecí stanici pro těžká nákladní vozidla a autobusy v České republice. The post E.ON a MAN otevírají druhou dobíječku pro náklaďáky first appeared on Hybrid.cz.