Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-09-02 15:46:41

Vali Nasr: Íránci Trumpovi nevěří

Jeden z předních expertů na Blízký východ varuje před nebezpečím nové války v tomto regionu a vyzývá Evropany, aby se postavili proti americké politice vůči Íránu.   Pane Nasre, zažíváme právě začátek nové války na Blízkém východě mezi Íránem a USA? To nebezpečí existuje především proto, že obě strany spolu nemluví. Je velký prostor pro nedorozumění. Jinak než u Severní Koreje nebo Číny proměnil prezident Trump poměrně stabilní politickou situaci v enormně nebezpečnou. Současně ale nemá se svojí strategií žádný úspěch, ani žádný plán B. To jej činí – zhruba rok před prezidentskými volbami politicky zranitelným. Íránská krize ale také ukazuje, jak slabí a neefektivní jsou Evropané. Už teď jsou škody pro evropskou zahraniční politiku enormní.   Proč to? Evropané teď ukazují, že úplně následují americkou zahraniční politiku. V Íránu panuje rozšířené přesvědčení, že Evropané sehráli temnou roli tím, že na jedné straně dovedli Írán k tomu, aby dodržoval nukleární dohodu, a současně se postarali o to, aby Američané mohli vykonávat nátlak.   Ale Evropané kritizovali rozhodnutí Trumpa odejít z nukleární dohody. Německý ministr zahraničí Heiko Maas letěl v červnu do Teheránu, abychom zůstali s Íránem v kontaktu. Evropané investovali hodně úsilí a času, aby vyjednali smlouvu. Poté, co USA ze smlouvy vystoupily, slíbili, že se ji pokusí zachránit. Ale nic proti USA nepostavili, naopak se rozhodli poddat se americkému tlaku. Před nedávnem Velká Británie zadržela u Gibraltaru na pochybném právním základě tanker s íránskou ropou. To Íráncům jen potvrdilo, co si již dlouho mysleli: Evropané jsou jen prodloužená ruka americké zahraniční politiky a pomáhají zostřit krizi, která ale teprve odstoupením USA z jaderné smlouvy vznikla.    Považujete nového britského ministerského předsedu Borise Johnsona za politika, který následujeTrumpa? Britové mohou Trumpa v tomto okamžiku ještě více podporovat, než to dělají. Jediný krok, který Johnson ještě neudělal, je, že nevystoupil oficiálně z dohody. To by mělo dalekosáhlé důsledky, protože by to podtrhlo rozchod Velké Británie s EU. Teď požadují Britové podporu v krizi kolem zadrženého britského tankeru Stena Impero a prosí evropské partnery, aby se připojili k vojenské akci k ochraně plavby v Hormuzské úžině. To je pokus navázat zbytek Evropy na americkou zahraniční politiku. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Co by ale měli Evropané udělat, aby udrželi smlouvu? Jsou různé možnosti, které se všechny pohybují v rámci nukleární dohody. Evropské státy, které ji podepsaly – Německo, Francie a Velká Británie – by mohly například nakupovat íránskou ropu. Anebo by mohly poskytnout úvěry, kterými by se obsluhovaly dodávky ropy. Samozřejmě by to vedlo ke sporu s Washingtonem. Ale protože by se jednalo o obchod mezi státy, musely by USA uvalit sankce na evropské státy. A to není příliš pravděpodobné.   Má Trump strategii pro Írán? Trumpova strategie je tlakem donutit partnery k jednacímu stolu, aby mu tam dali, co chce. Zdá se, jako by to v minulosti i fungovalo. Minimálně si to Trump myslí. Tak nutil Mexičany, Kanaďany a Evropany a dříve nebo později mu udělali ústupky.   Ale s Íránem to zatím nefunguje. Íránci Trumpovi nevěří. Prezident říká, že chce vyjednávat, ale jeho rozhodující bezpečnostní poradci jej nepodporují.John Bolton, národní bezpečnostní poradce a ministr zahraničí Mike Pompeo nechtějí žádné rozhovory s Íránem. Předtím, než byl John Bolton povolán do štábu Donalda Trumpa, veřejně prohlásil, že chce pád režimu v Teheránu. Íránci vědí, že i kdyby šli na Trumpův návrh na jednání na nejvyšší úrovni a došli k nějakým závěrům, bude to ta úroveň pod tím, která je pak musí realizovat. Bolton a Pompeo ale nechtějí žádnou novou smlouvu. Chtějí stupňovat napětí a změnit režim.   Mnozí říkají, že za povoláním Boltona do Bílého domu stála idea přivézt jestřába, který zvýší tlak a pomůže Trumpovi vyjednat novou atomovou smlouvu. I kdyby to takto Trump plánoval, nebyla by to žádná dobrá idea. Trump chce Íránce přesvědčit, že je vážně zainteresován na rozhovorech. Ale přesně to podrývá Bolton. Vezměte si pokus Japonska zprostředkovat rozhovory mezi Íránem a USA. Trump a japonský ministerský předseda Abe se tímto tématem dlouho zabývali. Trump požádal Abeho, aby letěl do Teheránu a předal íránskému vedení dopis. Íránci to považovali za pozitivní znamení a ze své strany odpověděli gestem. Při příletu Abeho propustili jednoho libanonského vězně, který má povolení k pobytu v USA.   A co se pokazilo? Těsně před přistáním Abeho uvalily USA další sankce na íránský ropný průmysl. Tím byl pokus o zprostředkování zničen. Myslím si, že za tím stál Bolton. Je jednoduché pro zkušeného byrokrata, jako je on, něco takové takového zorganizovat.   Proč Íránci sestřelili americký bezpilotník a teď ještě zadrželi britský tanker. Chtějí vyprovokovat válku s USA? To si nemyslím. Celý rok se Íránci vyhýbali jakékoliv konfrontaci. A to přesto že USA odstoupily od jaderné dohody a stále zvyšovaly tlak. Íránci tomu říkají strategická trpělivost. Ale na jaře přišlo další kolo sankcí a Trump řekl, že stlačí íránský export ropy na nulu. Kromě toho americká vláda zařadila íránské revoluční gardy oficiálně na seznam teroristických organizací. Íránská vláda došla k závěru, že USA interpretují strategickou trpělivost jako slabost a současně neviděla žádné riziko v tom, když sama zvýší tlak. I umírněné hlasy v Íránu jsou přesvědčené, že jen politika odstrašení může Trumpa odradit od další eskalace. Poselství je jasné: Můžeme krizi zostřit.   Jaký postoj má íránská veřejnost k nukleární smlouvě? Na začátku vyvolala enormně pozitivní očekávání. Pro většinu Íránců nešlo o otázky jaderné energie a také ne jen o hospodářská ulehčení. Viděli smlouvu jako první krok k otevření Íránu. Každý věřil, že teď do Íránu přijdou evropské firmy a možná brzy i americké. Poselství umírněných politiků, jakým byl například prezident Hasan Rúhání, bylo, že se Írán přikloní k Západu a že se vyplatí ve spojení se Západem investovat. Jaderná dohoda by podporovala hospodářskou spolupráci a přivedla by za sebou další smlouvy. Postupně by se měnil nejen vztah Íránu k Západu, ale i Írán samotný.   A co teď? Nálada se proti jaderné dohodě otočila. Mnozí si myslí, že bylo chybné důvěřovat USA a Evropanům. Íránci se zlobí, protože se cítí podvedeni a vinu za to dávají umírněným politikům, jako je Rúhání. Nikdo se teď v Íránu nemůže zasazovat o rozhovory s Trumpem. Nikdo není ochoten udělat rozhodující krok.   Jak to půjde dál, když ani jedna strana není ochotna ustoupit? Jedním scénářem by bylo, že Trump nechá celou věc být až do doby po volbách. Mohl by ale také uvažovat o tom dát Íráncům podnět k tomu, aby se pohnuli. To by ale vyžadovalo, aby něco nabídl, například zrušení některých sankcí. Íránské vedení potřebuje nějaký ústupek, aby rozhovory s USA nevypadaly jako kapitulace před Trumpem. Americká vláda musí přemýšlet i o íránské vnitřní politice. Pompeo nemůže proti Íránu vystupovat tak agresívně a očekávat, že íránští politici to budou akceptovat, aniž by za to zaplatili vysokou vnitropolitickou cenu. Íránci neakceptují žádné ponižování.   Kde se bere tato americká posedlost Íránem? Írán není rozvojová země jako kterákoliv jiná. Má velmi starou kulturu. To dává této zemi vlastní auru a graviditu. Žije tam více než 80 miliónů lidí a země leží na strategicky významném místě mezi Evropou a Asií. Kromě toho jsou tam i psychologické složky. Íránská revoluce byla poslední velkou revolucí v dějinách. Používáme to slovo velmi volně, ale ve skutečnosti byly pouze čtyři velké revoluce: francouzská, ruská,čínská a íránská v roce 1979. Byla pro Západ velkým šokem, zejména pro USA. Zajatci na americkém velvyslanectví v Teheránu byli nejdůležitějším důvodem, proč Jimmy Carter v roce 1980 prohrál s Ronaldem Reaganem. Navíc platí íránská revoluce jako rozhodující podnět pro vzestup islámského fundamentalismu k politické síle. Nyní už existuje nová generace amerických politiků, jejichž pohled na Írán je formován iráckou válkou v roce 2003. Lidé jako bývalý Trumpův bezpečnostní poradce McMaster nebo senátor Tom Cotton, který v Iráku bojoval. Tito lidé spojují Írán nikoliv s Chomejním, nýbrž se Solejmanem, velitelem brigád Quds. Vidí Solejmana jako teroristu, který koordinuje íránské vojenské akce v Sýrii, Jemenu a Iráku a zabil stovky amerických vojaků výbušninami v léčkách.   Dají se v dohledném čase tato napětí v regionu vůbec utlumit? Arabský svět, jak jsme ho znali, už neexistuje. Nejdůležitější arabské země – Sýrie, Egypt a Irák – jsou oslabené nebo zničené. A nemyslím si, že Saúdská Arábie může tuto mezeru zaplnit. Saúdové jsou důležitý faktor, ale ne tak důležitý, jak si Západ myslí. Mají peníze, ale v zemích jako Sýrie nebo Libanon nemají žádný vliv. A v jemenské válce právě prohrávají. Situace na Blízkém východě je srovnatelná s předvečerem první světové války. Jako tehdy v Evropě je tady určitá rovnováha sil, sestávající z Turecka, Íránu a Izraele – plus Rusko a USA. Tyto síly bojují o vliv v regionu. Írán dostal šanci, protože arabský svět kvůli arabskému jaru a irácké válce implodoval. Pro Írán se tím otevřely dveře, má teď největší vliv v regionu. To je pak i důvod k tomu, že země jako Saúdská Arábie chtějí, aby Američané Írán zatlačovali.   To nezní příliš povzbudivě, když srovnáváte situaci na Blízkém východě s Evropou bezprostředně před vypuknutím první světové války. Proto je tak důležité, aby USA zahájily vážnou strategickou diskuzi s Íránem. Nacházíme se v situaci, kdy Američané říkají Íráncům: Vzdejte se vašeho atomového programu, sešrotujte vaše rakety a současně poskytujeme Izraeli a Saúdské Arábii zbraně za 100 milard dolarů. Ještě k tomu USA od Íránců požadují, aby se stáhli ze všech sousedních arabských zemí. Proč by to všechno měli Íránci dělat? USA musí být jasné, kde jsou íránské bezpečnostní zájmy. Když Henry Kissinger v roce 1971 jel na tajnou schůzku s čínským premiérem Čou En-lajem, byly jeho první otázky: Jaké jsou vaše strategické principy? Jaké jsou vaše bezpečnostněpolitické obavy? Nevidím v Bílém domě v současnosti muže formátu Kissingera. {/mprestriction}  Přeložil Miroslav Pavel.  Vali Nasr se narodil v roce 1960 v Teheránu a odešel spolu s rodiči nejprve do Velké Británie a po revoluci v Íránu do USA. Věnoval se studiu mezinárodních vztahů na řadě univerzit. V létech 2012-2019 byl děkanem na univerzitě Johnse Hopkinse ve Washingtonu. Působí v několika významných poradenských institucích při vládě Spojených států. Je považován za jednoho z předních znalců Íránu a šíitského islámu.

Čas načtení: 2024-07-22 06:00:01

Bůh si vybral Trumpa a ten míří do Bílého domu. Evropu a Ukrajinu čekají těžké časy, říká generál Šedivý

Den po atentátu byl Donald Trump vykreslován jako Bohem vyvolený, což mohlo u mnoha věřících znamenat přesvědčení nevyhnutelnosti jeho vítězství v prezidentských volbách. Napsal to web Politico s tím, že jeho cesta do Bílého domu je prakticky vydlážděna a jen máloco ho může zastavit. Těžko už to bude Joe Biden, který z boje o Bílý dům odstoupil. Ale ani zvažovaná viceprezidentka Kamala Harris nemusí být pro Trumpa výrazná konkurence. Trump je dobrou zprávou pro Putina Mnoho lidí děsí, co by se dělo, kdyby se Trump do Bílého domu dostal. I nedávný atentát na jeho osobu byl důsledkem vyostřené rétoriky, kterou používá. „Nepoučil se z aktivit, které po zvolení Bidena vyprovokovaly ‚útok na Kapitol‘. V tomto ohledu můžeme jasně vidět paralelu s pokusem o atentát na Roberta Fica. Oba používají velmi agresivní rétoriku,“ řekl pro Čtidoma.cz bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky, generál Jiří Šedivý. Zvolení Trumpa prezidentem USA by pak mohlo být dobrou zprávou i pro ruského prezidenta Vladimira Putina. Požadavky ukrajinského prezidenta nejsou reálné, říká generál Šedivý. Kritizoval evropské politiky Číst více Co by to znamenalo pro konflikt na Ukrajině? Bezpochyby by došlo k některým změnám ve vnitřní i zahraniční politice USA. Donald Trump by se pokusil o vyřešení ruské agrese na Ukrajině cestou, která je mu vlastní a kterou jsme zažili v době jeho minulého prezidentského období, kdy zkoušel vyřešit problém Severní Koreje i Íránu. Ani jedno se mu nepodařilo. Předpokládám, že podobnou cestou by se pokusil postupovat i na Ukrajině. Zároveň si myslím, že by to s Putinem dopadlo stejně jako s Kim Čong-unem. Tlačil by Trump na evropské spojence, aby v takové míře nespoléhali na USA? To je naprosto bez debat. Vyvíjel by mnohem větší tlak na to, aby spojenci USA v Evropě převzali větší díl odpovědnosti za svoji bezpečnost, což znamená velmi těžké časy. S tím totiž souvisí to, že by po nich chtěl, aby věnovali větší úsilí a více finančních prostředků na pomoc Ukrajině.  Kam chce Trump poslat peníze, které by „ušetřil“ v rámci konfliktu na Ukrajině? Preferoval by mnohem větší investice do přípravy ozbrojených sil a jejich schopnosti reagovat na potenciální konflikt s Čínou. Pokud bude prezidentem, bude znovu více financí věnovat na zajištění jižní hranice a, logicky, jako v minulosti na podporu vlastního rozvoje USA. Se zkušeností z minulého prezidentského období se s určitými korekcemi vrátí k zásadám, které uplatňoval dříve. Také je nutné připomenout, že ani prezident USA nemá absolutní moc a případné excesy je politický systém USA schopen korigovat.  V USA (samozřejmě nejen tam), jsou na vzestupu extrémistické síly. Byl to důvod atentátu na Donalda Trumpa? Pokus o atentát byl výsledkem ostré politické soutěže v USA a nezvykle agresivní rétoriky obou kandidátů na prezidenta. To vše je umocněno současným neutěšeným stavem v oblasti bezpečnosti, a to jak válkou na Ukrajině, tak blížícím se konfliktem s Čínou. Součástí je i neschopnost efektivně řešit migraci, která USA sužuje mnoho let. Dá se tam hledat nějaká paralela s nedávným útokem na Roberta Fica? Přímou souvislost nevidím. Ale paralelu lze vypozorovat ve vedení ostré politické rétoriky, vyřizování si účtů s protivníky. I na Slovensku se společnost radikalizovala. Ostatně to premiér Fico naznačoval, když krátce před pokusem o jeho zavraždění tuto možnost zmínil. Určitě to byl více pocit než reálií podloženou informací, přesto napětí ve slovenské společnosti dosahovalo takové úrovně, že se nedal vyloučit podobný čin někoho, kdo toto řešení uvidí jako jediné možné. V obou případech je na politicích, aby zvažovali, jaký dopad mají jejich aktivity, včetně radikálních až agresivních vystupování na určitou část politického spektra. To platí, i když ne v takové urgenci, i pro ČR. Může to ovlivnit nadcházející prezidentské volby v USA, může to Trumpa posílit, protože je v roli oběti, chudáka…? Zcela určitě. Trump z této události vychází jako „vítěz“. Podle jeho gest bezprostředně po střelbě to určitě pochopil i on. Kongres republikánů, kde byl Trump nominován na kandidáta na prezidenta USA, to potvrdil. Zdá se ale, že Trump i Biden si uvědomili, že musí rétoriku zmírnit. Jak jim to vydrží dlouho, to se uvidí. Trump se nepoučil z jeho aktivit, které po zvolení Bidena vyprovokovaly „útok na Kapitol“. Takže ano, pokus o atentát Trumpa posílil a zlepšil jeho vyhlídky na znovuzvolení prezidentem USA.   Mimochodem, byla reakce ochranky Donalda Trumpa adekvátní, nebo došlo k podcenění? Je nutné rozdělit jeho osobní ochranku a přípravu a zabezpečení místa mítinku ochrannou službou. Osobní ochranka reagovala rychle. Vytkl bych jí snad jen to, že dopustila, aby se Trump v průběhu jeho přesunu k odsunovému prostředku několikrát vystavil nebezpečí další střelby, když gesty vztyčenou pěstí deklaroval své odhodlání „bojovat“. V té době nikdo nevěděl, zda je ještě někde ukryt další střelec. Ale zásadní pochybení vidím v ochranné službě, která nezajistila budovu, ve které údajně měla policie svoje stanoviště a ze které střílel atentátník. Biden není první prezident USA, který čelí narážkám na mentální zdatnost. „Starý“ Reagan později přiznal alzheimera Číst více Kdo měl tuto budovu zajistit? O tom se stále vedou debaty. Každopádně střecha budovy ve vzdálenosti 133 metrů od chráněné osoby měla být soustavně pozorována. A někdo ji určitě měl ve svém sektoru pozorování. Mohla selhat místní policie v zabezpečení vlastní budovy. Ale když svědci zpozorovali, že se atentátník s dlouhou zbraní pohybuje na střeše, měl někdo z odpovídajícího místa pozorování zjistit pohyb na střeše a okamžitě přijmout opatření k ochraně Donalda Trumpa. Ostatně odstřelovači po prvních výstřelech atentátníka zneškodnili. Jestli tomu rozumím dobře, tak místo, odkud padl výstřel na Trumpa, bylo možné dobře pozorovat, je to tak? Rozhodně ano. Vyšetřování určitě ukáže na řadu dalších pochybení. O závěrech se bude dlouho diskutovat a měly by být poučením i pro nás, protože tady máme případ „Fico“. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Putin může použít jaderné zbraně. USA i Čína se válkou na Ukrajině učí, jejich střet by zasáhl i nás.

Čas načtení: 2024-04-15 15:02:29

Donald Trump, republikánský kandidát na prezidenta USA, by se mohl stát odsouzeným zločincem několik měsíců před volbami

Donald Trump je obviněn z falšování svých obchodních záznamů, aby zamaskoval platbu za mlčenlivost, kterou krátce před volbami v roce 2016 poskytl bývalé hvězdě filmů pro dospělé Stormy Daniels. Sedmasedmdesátiletému Trumpovi hrozí v případě odsouzení maximálně čtyři roky vězení, ale mohl by se vězení vyhnout a místo toho dostat pokutu. Svou vinu zatím nepřiznal. The post Donald Trump, republikánský kandidát na prezidenta USA, by se mohl stát odsouzeným zločincem několik měsíců před volbami first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2020-05-16 10:13:14

Co bude potom? Komentátoři tří významných médií k uspořádání světových záležitostí

V záplavě informací o pandemii koronaviru se občas objeví i zajímavé úvahy na téma, co bude potom. A samotná pandemie v nich hraje možná téměř vedlejší roli. Autoři francouzského deníku Le Figaro, amerického časopisu National Interest a ruské vládní agentury RIA Novosti představují určitý výběr názorů, které nejde odmítnout mávnutím ruky.   Pandemie znamená úpadek Západu a začátek „století Asie“! Sébastien Faletti, Le Figaro Pandemie koronaviru odhalila neefektivnost tzv. rozvinutých zemí ve srovnání s rozvojovou Asií, která okamžitě dostala šíření pod kontrolu. Asijské století skutečně začalo v roce 2020, je si jistý Sébastien Faletti. Očekávalo se, že to bude u úpatí šanghajských mrakodrapů nebo v singapurském přístavu, ale začalo „v ponurých nemocnicích Wu-chanu, průmyslového „čínského Detroitu“, který je ztracený v srdci rýžových polí Říše středu“. „Dlouho očekávaný a neúprosný vzestup asijsko-tichomořské oblasti a jeho nevyhnutelný důsledek – odpovídající úpadek Západu – se dočkaly svého 11. září, které otřese myslí.“ O skutečnosti, že „XXI. století bude stoletím Asie“, se v posledních letech hodně mluvilo a příliš se tomu nevěřilo. Celkově se chápe, že asijské země se samozřejmě „probudily“, poháněné zběsilou touhou vyrovnat ekonomiku v oblasti vyspělých technologií, ale západní mocnosti zůstaly v čele díky své myšlence na sociální stát, tvořivost a převahu demokratického modelu. Západ se uvelebil v této sebedůvěře a shovívavě sledoval tyto „asijské mravence“, pracovní den i noc a budování dálnic budoucnosti a utopických měst. Poté, co virus dorazil do evropských pečovatelských domů a vesnic, byl však politický systém těchto zemí rozsahem této vlny přetížen a dezorientován stejným způsobem jako jejich systém zdravotní péče, poznamenává autor. Úmrtnost na pandemii, kterou zatím nelze plně posoudit, se stala nemilosrdným ukazatelem účinnosti zdravotních systémů po celém světě a přesunula takzvané rozvinuté země do nejnižší kategorie. Oběťmi Covid-19 bylo již 17 tisíc Francouzů proti 229 lidem v padesátimilionové Koreji nebo šesti lidí na Tchaj-wanu. „Asijští draci“, poučeni zkušenostmi se SARS v roce 2003, okamžitě přijali opatření na ochranu své populace, vedeni realistickými nápady. Dokonce i v komunistické Číně, jejíž oficiální statistika 3 300 úmrtí je jistě podceňována, radikální karanténní opatření velmi pomohla omezit šíření viru v provincii Chu-pej, čímž ušetřila velká města jako Šanghaj nebo Peking. Virus nezachrání západní demokracie, které rády poučovaly zbytek světa, pyšnily se zjevnou převahou svého politického modelu, ale ztratily prostor pro ekonomický manévr, konstatuje pozorovatel. Rozvíjející se Asie, mistr hospodářského růstu, nám předkládá úžasnou lekci politické efektivity. Východoasijské státy, které se často zdály být zastánci tvrdého státního kapitalismu na Západě, postavily zdraví svých občanů do popředí, zatímco mnoho evropských vůdců odkládalo omezující opatření až do samého konce kvůli slepotě nebo strachu ze zpomalení hospodářské činnosti. Tento test prokázal na Západě hluboké nepochopení významu globalizace, která byla zahájena před čtyřmi desetiletími a jejíž hlavní arénou byl asijsko-tichomořský region, poukazuje autor. Zatímco stratégové z New Yorku, Londýna nebo Paříže věřili, že rozšiřují rozsáhlou říši kapitalismu a demokracie přesunem svých továren a prodejem svých produktů do Asie, asijská hlavní města použila tento proces k oživení svých zemí, přezbrojení svých států a obohacení své vlastní střední třídy. „V Pekingu, Soulu nebo Singapuru se růst stal pákou, aby se vrátily do popředí světové historie a odstranily ponížení koloniální éry,“ uvedl pozorovatel. Skutečnost, že šíření pandemie začalo z „celosvětové továrny“, vypadá jako poslední brutální rána historii. Západ ucítil nápor lží diktátorského režimu, kterému „slepě předal klíče ke své průmyslové budoucnosti,“ píše Faletti. Je příliš pozdě klást vinu na Čínu za všechny hříchy, když Západ sám pohřbil své základní hodnoty, jako jsou svoboda a demokracie, aby snížil náklady, konstatuje pozorovatel. Přesto evropské země a Amerika stále mají na skladě mnoho aktiv, aby mohly konkurovat Asii v tomto novém postzápadním světě. Jsou to demokratické hodnoty a tvořivost, vzdělávací systémy a kultura, která inspiruje celý svět. Za tímto účelem však musí mít strategickou vizi, která sladí zájem o hospodářský růst s myšlenkami na veřejné blaho a poskytne občanům nové perspektivy. Tolik Faletti. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Moskva – Washington – Peking – nová „Velká trojka“? Petr Akopov, Ria Novosti Myšlenka, že uspořádání světa po koronakrizi bude v mnohém řídit Čína, USA a Rusko, zaznívá v poslední době od různých pozorovatelů (například South China Morning Post), a to nikoli zcela bezdůvodně – o tom, že vše neodvratně vede k vytvoření této „Velké trojky“ se mluvilo už dlouho před začátkem pandemie.  K USA je třeba bezpochyby přidat Evropskou unii – avšak nikoli obvyklým způsobem jako mladšího partnera jednotného Západu, ale jako potenciálně zcela samostatnou mocnost. Problém této moci je ovšem v tom, že prožívá krizi vlastní totožnosti. Chápe, že její budoucnost nespočívá v podřízení se nebo spojení s Amerikou, ale ještě nemá odhodlání a schopnost hrát sama za sebe. Evropě se nedostává celkového pohledu na své postavení a svou roli v budoucnosti – o tom neustále mluví Emmanuel Macron. Nicméně krize vyvolaná koronavirem neuspíší návrat její subjektivity, spíše naopak – načas oslabí pocit jednoty.  Proto v krátkodobém výhledu, nejbližší dva tři roky, budou mít rozhodující vliv na změnu uspořádání světa právě tři aktivní zápasníci super těžké váhy.  Ekonomická slabost Ruska, ve srovnání s Čínou a USA, jej nepřipravuje o statut účastníka „Velké trojky“, protože je kompenzována aktivní geopolitickou hrou na všech frontách, historickými zkušenostmi a reputací.  Na jaře roku 2014 to bylo právě Rusko, které zahájilo novou etapu světové historie tím, že odpovědělo na provokaci na Ukrajině Krymem. USA na to reagovaly pokusem zablokovat a izolovat naši zemi od celého světa. Pokus skončil nezdarem – všem ukázal, že celý americký svět se vešel do Severoatlantické aliance, tj. NATO. Rusko se jednoduše neroztáhlo na východ a jih, ale stalo se pro celý svět symbolem pochodu proti severoatlantickému uspořádání světa. Takovou autoritu nelze koupit za žádné peníze, přičemž ta, společně s umnou geopolitickou hrou Kremlu, kompenzuje nedostatečnou ekonomickou váhu Ruska na pozadí Číny a USA.  Jakým způsobem bude ale „Velká trojka“ ovlivňovat nové světové uspořádání? USA – upadající supervelmoc, Čína – nabírající sílu, ale jaké místo má Rusko? Rusko není jen závažím na vahách, které je vychyluje na tu či onu stranu. Rusko je spíše rozehrávač stanovující pravidla, který má dostatečnou autoritu k vytváření pravidel nových. Společně s Čínou jsme pro mírnou formu přechodu z postamerického světa k multipolárnímu – s několika centry moci, mezi nimiž rovnováha a soupeření vytvoří rysy nového celkového světového uspořádání. Nikoli věčného, ale mnohem stabilnějšího, než je to současné rozpadající se. V tomto smyslu jsme s Čínou pravými spojenci.  Spojené státy vztahy uvnitř trojúhelníku Rusko – USA – ČLR posledního půlstoletí chápaly podle závětí Kissingera jako úsilí o to, aby vztahy Washingtonu s Moskvou a Pekingem jednotlivě byly lepší než mezi Ruskem a Čínou. Tento model ale už dlouho nefungoval a od počátku vlády Si Ťin-pchinga, tj. od roku 2012, se stal absolutně nemyslitelným.  Spojené státy ale nadále věřily ve svou velkolepou budoucnost, dokonce i poté, co v roce 2014 neuposlechly Kissingerových rad vyhnout se nebezpečí pokusů izolovat Rusko, které by jej popostrčily k Číně. Ve skutečnosti se Rusko s Čínou sblížily už před Krymem a v tomto strategickém směřování by pokračovaly i bez něj. Konflikt Západu a Ruska tyto procesy pouze zvýraznil a uspíšil. Avšak Washington se nepřestával utěšovat iluzemi, že se nic neděje. Mezi Ruskem a Čínou jsou tak hluboké a neodstranitelné rozpory, že jejich spojení nemůže být stabilní, beztak to skončí konfliktem nebo ochlazením, takže z této strany světovému vedoucímu postavení USA nic nehrozí.  V tomto stavu Spojené státy vstoupily do roku 2016, kdy se pro Severoatlantickou alianci nečekaně dostal k moci Donald Trump. Ten spustil obchodní válku s Čínou a zatoužil se sblížit s Ruskem – tj. jako by se choval přesně podle Kissingerova schématu. Ve skutečnosti ale Trump vůbec neztělesňoval ty Spojené státy, které do té doby hrály podle pravidel „Velké trojky“. Toto byla nová, antiglobalistická Amerika. Její zájem spočíval v tom, aby její státní ekonomika zesílila, a nikoli v tom, aby za každou cenu (včetně degradace vlastní země) podporovala světovou hegemonii nadnárodních severoatlantických elit. Takže došlo k unikátní situaci, kdy se v rámci trojúhelníku sešli tři nepřátelé stávajícího světového uspořádání. Samozřejmě, že vzájemná domluva mezi Trumpem, Putinem a Si není jednoduchá. Nikdo neruší geopolitické, obchodně-finanční a další rozpory mezi velmocemi. Nicméně, jsou to rozpory právě mezi národními státy (říšemi, státy – civilizacemi), tj. těmi, které existují v jednom systému souřadnic a nikoli mezi globalistickým plánem unifikace a světové hegemonie (s podporou USA) a zeměmi, které si chrání své právo na existenci vlastního civilizačního modelu a které přiznávají stejné právo druhým.  Trojice Trump – Putin – Si se nezačala formovat před koronavirem ze zcela pochopitelných příčin a už vůbec ne kvůli obchodní válce s Čínou. Byla přesně v duchu trumpovského izolacionismu a její aktivní fáze v podstatě skončila dosažením částečné dohody doslova těsně před počátkem globální pandemie. Samozřejmě že politika nátlaku na Čínu z mnoha stran, ke které se pravidelně Trump uchyloval a ke které jej obzvlášť aktivně podněcovala globalistická část jeho okolí, překážela i příležitosti vést velký strategický dialog mezi Čínou a USA. Kromě toho Trumpovi jednoduše znemožnili dokonce samotnou možnost být v kontaktu s Putinem. Nicméně, po volbách na podzim tohoto roku Trump dostane – pokud je vyhraje – velkou svobodu, včetně jednání v rámci „Velké trojky“.  Za první krok k jejímu vytvoření lze považovat iniciativu Vladimira Putina zorganizovat summit jaderných velmocí, stálých členů Rady bezpečnosti OSN, se kterou vystoupil v lednu letošního roku v Jeruzalémě. „Velká pětka“ by v podstatě byla „Velkou trojkou“, doplněná o Evropu pomocí tváře prezidenta Macrona, protože anglosaská jednota (tím spíš geopolitická) USA a Británie na pozadí Brexitu se stala ještě výraznější. Putinovu myšlenku všichni odsouhlasili a summit byl předběžně naplánován na září do New Yorku, kde v té době bude probíhat zasedání Valného shromáždění OSN. Koronavirus uzavřel celý svět do karantény. Na podzim pandemie opadne a Putin se Si Ťin-pchingem, stejně jako Macron s Johnsonem, budou moci přiletět do New Yorku. Jestli ovšem Spojené státy nepodlehnou protičínské hysterii, kterou se už snaží roztáčet jak blízcí, tak i vědomě proatlantičtí politici. Například senátor Lindsey Graham se nechal slyšet, že Čína je zodpovědná za smrt Američanů kvůli nákaze koronavirem a za nezaměstnanost, a proto musí USA Čínu tvrdě potrestat a „přinutit ji změnit své chování“: „Chci začít sepisovat část našeho dluhu Číně, protože oni za to musí zaplatit nám, nikoli my jim!“ Je pochopitelné, že pokud by něco podobného vyšlo z Trumpových úst, o žádném summitu v září by už nemohlo být ani řeči. Si Ťin-pching by schůzku s ním jednoduše zrušil. Ale Trump v takovém duchu mluvit nebude, protože Amerika potřebuje schůzku na nejvyšší úrovni mnohem víc než Čína, a globální krize vyvolaná koronavirem posilňuje Trumpovu opozici vůči globalistům, kteří se snaží zachovat svou politiku „americké hegemonie“ (na úkor USA). Rusko ji také potřebuje – čím dříve se začneme domlouvat na postkoronavirovém uspořádání světa, tím lépe pro všechny.  Zatím v nás „Velká trojka“ vyvolává asociace hlavně Stalina, Roosevelta a Churchilla. Avšak velmi brzy může získat nový význam, samozřejmě až poté, co bude Trump v říjnu opětovně zvolen prezidentem. Pak budeme v roce 2021 svědky prvního dějství zrození nového světa.   Deset bodů, proč už nepotřebujeme NATO Sharon Tennison, David Speedie, Krishen Mehta, National Interest Koronavirová pandemie, která pustoší svět, upozorňuje na dlouhodobou krizi veřejného zdraví – spolu s bezútěšnou perspektivou dlouhodobé hospodářské krize, která může zničit sociální strukturu napříč národy. Světoví vůdci musí přehodnotit výdaje na zdroje založené na skutečných a současných hrozbách pro národní bezpečnost – aby znovu zvážili, jak je lze řešit. Je třeba zpochybnit pokračující závazek vůči NATO, jehož globální ambice jsou do velké míry poháněny a financovány Spojenými státy. V roce 1949 první generální tajemník NATO popsal misi NATO jako „udržet Rusko venku, Američany uvnitř a Němce dole“. O sedmdesát let později se bezpečnostní prostředí úplně změnilo. Sovětský svaz a Varšavská smlouva už nejsou. Berlínská zeď padla a Německo nemá po svých sousedech žádné územní ambice. Přesto je Amerika stále v Evropě s aliancí NATO s dvaceti devíti zeměmi. To vyvolává zásadní otázku: Zda NATO dnes zvyšuje globální bezpečnost, nebo ji ve skutečnosti snižuje. Jsme přesvědčeni, že existuje deset hlavních důvodů, proč NATO již není potřeba: 1. NATO bylo vytvořeno v roce 1949 ze tří hlavních důvodů uvedených výše. Tyto důvody již nejsou platné. Bezpečnostní prostředí v Evropě je dnes úplně jiné než před sedmdesáti lety. Ruský prezident Vladimir Putin ve skutečnosti navrhl nové kontinentální bezpečnostní opatření „z Dublinu do Vladivostoku“, které Západ odmítl. Pokud by bylo přijato, zahrnulo by to Rusko do kooperativní bezpečnostní architektury, která by byla pro globální společenství bezpečnější. 2. Někteří tvrdí, že hrozba dnešního Ruska je důvodem, proč musí Amerika zůstat v Evropě. Ale zvažte toto: Ekonomika EU byla před Brexitem 18,8 bilionu dolarů a po Brexitu 16,6 bilionu dolarů. Ve srovnání je dnes ruská ekonomika jen 1,6 bilionu dolarů. Věříme, že s ekonomikou EU více než desetkrát vyšší než ruské hospodářství si Evropa nemůže dovolit vlastní obranu proti Rusku? Je důležité poznamenat, že Spojené království jistě zůstane v Alianci pro obranu EU a bude s největší pravděpodobností i nadále přispívat k této obraně. 3. Studená válka byla jedním z extrémních globálních rizik – se dvěma supervelmocenskými protivníky, z nichž každý byl vyzbrojen třiceti tisíci a více jadernými hlavicemi. Současné prostředí představuje ještě větší nebezpečí – extrémní nestabilitu vyplývající z nestátních aktérů, jako jsou teroristické skupiny, získávání zbraní hromadného ničení. Rusko a šéfové NATO jsou jediní schopni čelit těmto hrozbám – pokud jednají ve shodě. 4. Jenom jednou se stalo, že se člen NATO dovolával článku 5 (klauzule „útok na jednoho je útok na všechny“). Byly to Spojené státy po teroristickém útoku 11. září 2001. Skutečným nepřítelem nebyl jiný národ, ale společná hrozba terorismu. Rusko tento důvod spolupráce důsledně rozvíjelo – Rusko skutečně zajistilo neocenitelnou logistickou podporu a základní podporu afghánské angažovanosti po 11. září. Koronavirus dramatizoval další závažné znepokojení: Obavy teroristů, kteří vlastní a používají biologické zbraně. To nelze podceňovat v klimatu, ve kterém nyní žijeme. 5. Když má Rusko na své hranici potenciálního nepřítele, stejně jako v případě vojenských cvičení NATO do roku 2020, bude donuceno k tomu, aby se změnilo v autokracii a oslabí demokracie. Když se občané cítí ohroženi, chtějí stát vůdcovského typu, který je silný a poskytuje jim ochranu. 6. Vojenské akce NATO v Srbsku za prezidenta Clintona a v Libyi za prezidenta Baracka Obamy a téměř dvacetiletá válka v Afghánistánu – nejdelší v naší historii – byly v podstatě vedeny USA. Neexistuje zde žádný „faktor Ruska“, ale tyto konflikty se používají k argumentaci raison d´etre hlavně ke konfrontaci s Ruskem. 7. Spolu se změnou klimatu je největší existenční hrozbou jaderný holokaust – tento Damoklovův meč stále visí nad námi všemi. Vzhledem k tomu, že NATO má základny ve dvaceti devíti zemích, mnoho podél ruských hranic, některé v dělostřelecké oblasti Petrohradu, riskujeme jadernou válku, která by mohla zničit lidstvo. Riziko náhodného nebo „falešného poplachu“ bylo zdokumentováno několikrát během studené války a je nyní ještě hroznější vzhledem k rychlosti Mach 5 dnešních raket. 8. Dokud budou Spojené státy utrácet téměř 70 procent svého rozpočtu na armádu, bude vždy potřeba nepřátel, ať už skutečných, nebo vymyšlených. Američané mají právo se ptát, proč jsou takové přemrštěné „výdaje“ nezbytné a komu to skutečně prospívá? Výdaje NATO přicházejí na úkor jiných národních priorit. Objevujeme to uprostřed koronakrize, když jsou systémy zdravotní péče na západě žalostně podfinancované a dezorganizované. Snížení nákladů a zbytečných výdajů NATO vytvoří americké veřejnosti prostor pro další národní priority. 9. Použili jsme NATO k jednání jednostranně, bez kongresového nebo mezinárodního právního souhlasu. Americký konflikt s Ruskem je v zásadě politický, ne vojenský. To volá po kreativní diplomacii. Pravda je, že Amerika potřebuje silnější diplomacii v mezinárodních vztazích, ne tupý vojenský nástroj NATO. 10. A konečně, exotické válečné hry v ruském sousedství – spojené s anulací smluv o kontrole zbrojení – představují rostoucí hrozbu, která může zničit každého, zejména pokud je mezinárodní pozornost zaměřena na nepolapitelnějšího „nepřítele“. Koronavirus se přidal na seznam globálních hrozeb, které vyžadují spolupráci spíše než konfrontaci ještě naléhavěji než dříve. Nevyhnutelně budou existovat další globální výzvy, kterým budou země v průběhu času čelit společně. NATO, nyní sedmdesátileté, však není nástrojem k jejich řešení. Je čas přejít od konfrontace a vytvořit globální bezpečnostní přístup, který řeší hrozby dneška i zítřka. Autoři článku: Sharon Tennison je předsedou Centra pro občanské iniciativy. David Speedie je zakladatelem a bývalým ředitelem programu pro globální angažovanost USA v Carnegieho radě pro etiku v mezinárodních záležitostech. Krishen Mehta je seniorem v oboru globální spravedlnosti na Yale University.  (rp, prvnizpravy.cz, nationalinterest) {/mprestriction} 

Čas načtení: 2020-06-17 11:22:37

Hongkong se stal obětí americko-čínské obchodní války

Historie Hongkongu (HK) v letech 2019 až 2020 je poznamenána ekonomicko-mocenským bojem o dominanci mezi USA a ČLR. Důvody a souvislosti politicko-obchodní války jsou rozsáhlé, proto se zaměříme pouze na jeden detail americko-čínské studené války: situaci v Hongkongu. Po nástupu Donalda Trumpa do funkce prezidenta postupně došlo k eskalaci napětí mezi USA a Čínou, až Trump nakonec proti Čínské lidové republice (ČLR) rozpoutal obchodní válku. V důsledku tohoto politicko-ekonomického střetu je jedním z cílů také Hongkong (HK). Trumpova administrativa chce omezit možnosti hongkongské burzovní a celkově ekonomické základny, aby je nemohla ČLR efektivně využívat k zahraničním transakcím. Kámen úrazu: bezpečnostní zákon pro Hongkong Nejnovějším předmětem americko-čínského souboje je čínský bezpečnostní zákon pro autonomní oblast Hongkongu. Zákon přichází rok poté, co v Hongkongu v červnu 2019 vypukly nepokoje. Demonstranti lobbovali za mezinárodní podporu prostřednictvím zámořských návštěv opozičních politiků a on-line kampaní. Nosili při demonstracích britské a severoamerické vlaječky, což Peking vnímá jako formu zahraniční intervence. Utvrdil ho v tom v listopadu 2019 Spojenými státy přijatý zákon o lidských právech a demokracii v HK, který administrativě USA umožnil kdykoliv pozastavit zvláštní obchodní status Hongkongu na základě každoročního zkoumání ministerstva zahraničí, zda HK ještě má dostatečnou mírou autonomie v rámci jedné země, dvou systémů. Pro Peking to byl signál, že je zbytečné již omezovat své aktivity v Hongkongu, protože postoj USA průběžně nepřátelsky eskaluje. Podle vyjádření čínských úředníků a diplomatů (samozřejmě hovoří anonymně) již koncem roku 2019 v Pekingu předpokládali, co se stane dál. Americký prezident Donald Trump v pátek 29. května 2020 na tiskové konferenci v Bílém domě oznámil, že dal pokyn administrativě k zahájení procesu rušení politických a ekonomických výjimek poskytovaných Hongkongu. Trump tím reagoval na bezpečnostní zákon pro Hongkong, jehož sepsání schválil čínský parlament na svém květnovém plenárním zasedání a má být prý připraven zhruba do dvou měsíců. A tento zákon zase souvisí s demonstracemi a rozsáhlým vandalismem v Hongkongu od června do poloviny prosince 2019. Načrtněme si základní východiska: a) Část obyvatel Hongkongu není nadšena, že od předání britské kolonie pod čínskou svrchovanost v roce 1997 patří pod Čínskou lidovou republiku. Uvolněnější, tzv. západní styl života v HK, je přitažlivější (s minimem politických regulací) než na pevninské Číně. b) Demonstrace jsou projevem ztráty naděje, protože nejpozději v roce 2047 přejde HK plně pod jurisdikci Číny. Více než 50 procent současných obyvatel HK stráví své stáří v rámci Čínské lidové republiky, tedy v politicky poněkud sešněrovaném systému. Zda se čínský systém během dalších 20 let ještě více uzavře, nebo liberalizuje, je dnes ve hvězdách. c) Demonstranti jsou zneužíváni v rámci čínsko-americké obchodní války k protičínským protestům. Jediným reálným cílem demonstrací může být pro americkou administrativu výhodné oslabení ekonomické pozice Hongkongu, což by nepřímo vedlo k dalšímu ekonomickému oslabení Číny. d) Autorovi těchto řádek je zcela lhostejné, zda se určité tendence dějí v duchu demokracie nebo odlidštěné byrokracie. Pohled autora je ovlivněný nedůvěrou ke zdrojům informací. Tajné služby poskytly zavádějící informace například k podpoře útoku na Irák v roce 2003, nebyly schopny vyhodnotit rizika akcí v Afghánistánu, v Sýrii a v Libyi. Proč by dnešní informace měly být pravdivé? Politici také nejsou důvěryhodní, rozhodují se pragmaticky podle momentální situace. Vlivný americký politolog a historik Henry Kissinger v knize Uspořádání světa (Prostor, Praha 2016) připomíná, že mocenská rovnováha spočívá na ideologické neutralitě a adaptacích vyvíjejících se podle okolností: „Britský státník lord Palmerston vyjádřil v 19. století tento základní princip následovně: ,Nemáme žádné věčné spojence a nemáme žádné věčné nepřátele. Věčné a trvalé jsou naše zájmy, a je naší povinností je sledovat.‘“ Proto lze o situaci v HK uvažovat jenom podle informací prezentovaných v etablovaných médiích a veřejně dostupných informačních vládních zdrojích. Politické komentáře na toto téma jsou většinou informačně bezvýznamné. Začátek příběhu Jisté je, že na jihu Číny okupovali Britové poloostrov Ťiou-lung (Kowloon) a přes 230 ostrovů a ostrůvků, z nichž největší jsou ostrovy Lan-tao (Lantau) a Siang-kang (Hongkong s rozlohou 78 kilometrů čtverečních). Tato enkláva má dnes jedno z nejhustších osídlení území ve světě, přitom tzv. metropolitní oblasti převyšovali v roce 1996 průměrnou koncentraci obyvatelstva vůči jiným velkoměstům zhruba pětkrát (Vladimír Liščák, Pavel Fojtík: Státy a území světa, Nakladatelství Libri, Praha 1996), dnes už je to možná i více. V roce 1996 zde žilo 5,5 milionu lidí, loni již přes 7,5 milionu. V roce 1984 se Čína s Velkou Británií dohodla, že jí bude Hongkong navrácen v roce 1997 s tím, že současné společenské zřízení bude ponecháno v platnosti po dobu 50 let. V roce 1992 po nástupu guvernéra Chrise Pattena začali Britové koloniální režim poněkud uvolňovat. Vyšší míra demokratizace mohla v budoucnu Číňanům při správě oblasti způsobit určité potíže. Protože nedemokratické řízení britského Hongkongu mělo být nahrazeno přísným nedemokratickým dohledem pekingské Číny, odešlo z Hongkongu několik set tisíc lidí. Jenže přelidněnému Hongkongu – jak ukázala výše zmíněná čísla – se tím neulevilo. Po roce 1997 se západní propaganda dostala do úsměvné pozice. Britskou správu Hongkongu označovala za demokratickou, současnou čínskou správu naopak za vměšující se do demokratických pravidel nastavených na dohodnutých 50 let. Jenže koloniální správa nemohla být demokratická, aby udržela svůj vyžadovaný pořádek.   Jenom málo článků v médiích v ČR na to naráží. Jednou z málo výjimek je článek v Deníku N Hongkong není demokracie, ale dojná kráva magnátů, kteří jdou na ruku diktatuře. „Mýtus o demokratickém Hongkongu, který vzdoruje komunistickým utlačitelům z pevninské Číny, je svůdný. Jenže do pravdy má daleko. Skutečný Hongkong vypadá jinak,“ napsal z místa Martin Šebeňa. V článku upozornil na strukturní problémy hongkongské společnosti vyplývajících z politického zřízení, „které ačkoliv přiznává občanům řadu svobod, je nedemokratické – a tudíž neobsahuje mechanismy, které by vůli lidu promítly do reálné politiky. Ano, vláda se svým voličům zodpovídá. Jenže těch voličů je jenom 1200. A jelikož jde zejména o nejbohatší lidi ve městě, jejich požadavky se od většiny obyvatel diametrálně liší.“ Britové vytvořili systém vlády výhodný pro správce, který měl své koloniální zájmy. Nicméně v článku je uveden zajímavý postřeh: „Poslední britský guvernér Chris Patten se jednou vyjádřil, že Hongkong má svobodu bez demokracie… Základem úspěchu byl fakt, že i nedemokraticky jmenovaná vláda naslouchala obyvatelům a snažila se řešit zásadní sociální a ekonomické problémy společnosti.“ Tuto britskou taktiku podcenili v Hongkongu stoupenci Pekingu, když v listopadu 2019 prohráli místní volby do jednotlivých okresů. Správkyně Hongkongu Carrie Lamová po nich byla z různých stran kritizována ze dvou důvodů: 1) že byla příliš měkká vůči demonstrantům, 2) že ona a její administrativa málo naslouchaly problémům komunity, a proto se nahromadily neřešené sociální problémy využité při politických protestech. Šebeňa trefně poznamenává: „Když v 80. a 90. letech Peking a Londýn jednaly o budoucí podobě politického systému v Hongkongu, čínská strana měla eminentní zájem na tom, aby se místní obchodní magnáti podíleli na vládnutí i po roce 1997. Číňané si tehdy dobře uvědomovali, že v prvních dvaceti letech od otevření se čínské ekonomiky světu pocházely až dvě třetiny všech zahraničních investicí do země z Hongkongu. Čína si tehdy nemohla dovolit hongkongskou ekonomickou elitu znepřátelit. Předseda hongkongské vlády – který má dokonce byznysový titul „výkonný ředitel“ – je vybírán 1200 voliteli, které předtím nominovaly tzv. obchodní volební okrsky (functional constituencies). Takovými okrsky jsou třeba finance, pojišťovnictví, doprava a zemědělství. Ve většině okrsků mají hlavní slovo zástupci největších firem a tyto firmy samozřejmě vlastní nejbohatší magnáti.“ Princip jedna země, dva systémy byl je britský „vynález“, který Číňané převzali. Obyvatelstvo Hongkongu bylo za britské vlády pod nadvládou milionářů, kteří si v rámci principu „jedna země, dva systémy“ svou moc podrželi, což hraje důležitou roli, protože takové omezení čínské suverenity si Britové vymínili. A Číňané souhlasili, protože ekonomicky to bylo pro ně bylo v roce 1997 výhodné. Hongkongu už však nyní tak důležitý není. Zatímco před 25 lety měl ekonomickou váhu čtvrtiny celé čínské ekonomiky, dnes to je zhruba 2,7 procenta. V Hongkongu tedy nejde o demokracii, protože tam není demokratický, ale administrativní režim. Jde o různé politické zájmy, nejen místní, ale především mezinárodní – čínské a americké v rámci obchodní války. Také jde o to, že lidé chtějí mít jistotu, že nebudou jenom živořit. A mladí lidé v Hongkongu se bouří, protože touží po vlastním bytě, jenže ty jsou zde velmi drahé. K tomu mají svou vizi svobodného života a ve své naivitě by při demonstracích i hory přenášeli, aniž tuší, že marně. Zákon o vydávání stíhaných osob jako záminka k demonstracím Proti návrhu novely zákona o předávání kriminálních uprchlíků na Tchaj-wan a do Číny protestovali studenti a disidenti, někteří právníci a podnikatelé, církve, prostě kdokoliv. Přitom důvod k přijetí návrhu novely zákona byl odůvodněný, a po právní stránce proti němu bylo stěží co namítat. Kromě toho byla o tomto návrhu veřejnost dosti podrobně informována. Rozbuškou se stal případ vraždy dvacetileté těhotné ženy na Tchaj-wanu spáachané v roce 2018, ze které byl podezřelý občan Hongkongu Chan Tong-kai. Ženu zabil při společném výletu na Tchaj-wan, tělo nechal v kufru pohozeném u stanice metra v tamní metropoli Tchaj-pej a poté se vrátil do Hongkongu. Vláda HK (Hongkongské zvláštní administrativní oblasti, HKSAR) proto na jaře 2019 předložila návrh legislativních změn, jejichž cílem bylo umožnit vládě předávání podezřelých na Tchaj-wan a do ČLR, protože s nimi neuzavřel dosud žádné dlouhodobé dohody o předávání kriminálních uprchlíků. Tajemník pro bezpečnost John Lee před zákonodárnou radou 22. května 2019 uvedl, že podezřelý byl v Hongkongu mezitím odsouzen k 29 měsícům odnětí svobody za čtyři případy finanční kriminality, ale mohl by být propuštěn již v říjnu 2019. „Doufáme, že právní předpisy přijmeme před jeho propuštěním, aby mohl být předán Tchaj-wanu… Vládní navrhované změny zajišťují, aby se pachatelé závažných trestných činů nemohli vyhnout odpovědnosti tím, že využijí právního vakua při ochraně bezpečnosti veřejnosti a společnosti,“ zdůraznil. Lee uvedl, že podezřelý alias vrah má být za svůj čin potrestán a že rozumnější je jeho vydání do země, kde byl obviněn. Kdyby byl souzen v Hongkongu, tak „protože k trestnému činu došlo mimo Hongkong, budou naše orgány činné v trestním řízení čelit značným potížím při shromažďování důkazů a předvolání svědků a nebudou moci zajistit, aby důkazy byly uznány hongkongskými soudy. To může dokonce vést k právním problémům spojeným i se zveřejněním informací, což může vést k obvinění, že došlo ke zbavení práva obžalovaného na spravedlivý proces.“ Nakonec Lee prohlásil: „Nemůžeme a neměli bychom zavírat oči před mezerami ve stávajících právních mechanismech, protože by to z Hongkongu vytvořilo útočiště pro pachatele.“ Dále uvedl, že stávající nařízení o uprchlících (FOO) odkazuje na vzorovou smlouvu OSN o předávání uprchlíků, která je v souladu s mezinárodní praxí s lidskými právy a právními procesními zárukami. Hongkongská vláda stejný den zveřejnila informaci, že „FOO funguje již téměř 22 let a funguje dobře a hladce. Soudy mají rozsáhlé zkušenosti s vyřizováním značného počtu případů od vstupu tohoto nařízení v platnost. Věříme odborné způsobilosti a nezávislosti našich soudců. Hongkong zatím podepsal dlouhodobé dohody o předávání uprchlíků pachatelů s 20 jurisdikcemi. Patří sem USA, Austrálie, Kanada, Velká Británie, Francie, Německo, Nový Zéland, Finsko, Nizozemsko, Irsko, Portugalsko, Česká republika, Jihoafrická republika, Singapur, Malajsie, Indie, Indonésie, Korejská republika, Filipíny a Srí Lanka. Zatímco HKSAR aktivně pracuje na jednáních s mnoha dalšími jurisdikcemi s cílem dosáhnout dlouhodobějších dohod o předávání a rozšířit síť spolupráce, nejsme schopni vyřídit žádosti o předání uprchlíků z ostatních 170 zemí nebo žádat, aby nám byli vydáni zločinci, kteří spáchali závažné trestné činy v Hongkongu. Navíc, protože stávající FOO se nevztahuje na pevninu, Macao a Tchaj-wan, mohou uprchlíci z těchto míst využít tuto mezeru k vyhýbání se právní odpovědnosti a vyhledat útočiště v Hongkongu. Z tohoto důvodu je třeba odstranit stávající zeměpisné omezení a umožnit v rámci právních předpisů vzájemnou spolupráci v oblasti boje proti trestným činům mezi Hongkongem a dalšími zeměmi.“ Demonstrace jako účelová hysterie Aby bylo námitek proti vydávání osob do zahraniční jurisdikce pokud možno co nejméně, byl v návrhu hongkongské vlády snížen počet trestných činů, za které je možné vydávat lidi do Číny a na Tchaj-wan, ze 46 na 37, a zvýšena trestní sazbu z nejméně tří na sedm let. Vydávání by hrozilo jen za závažnější trestné činy, za který se ovšem v návrhu považoval i trestný čin uplácení. Opozice v HK proto především namítala, že uprchlíci z ČLR mohou být účelově obviněni z korupce/úplatků, aby byli vráceni zpět do pevninské Číny. Na vládním webu HK se pak v pondělí 3. června 2019 objevilo prohlášení, ve kterém se mimo jiné píše, že „vláda rozhodla, že navrhovaná ujednání o předání podezřelých se budou vztahovat pouze na 37 položek ze 43 položek trestných činů, na něž se vztahuje 20 do té doby uzavřených dohod s dalšími státy (pozn.: jako například s Českou republikou).“  Záruky z hlediska lidských práv v rámci nařízení o uprchlících (FOO) obsahují omezující ustanovení, jako například, že pro předání uprchlických případů v rámci dlouhodobých dohod musí být příslušné trestné činy rovněž mezi 46 položkami trestných činů popsanými v příloze 1 FOO; není možné předání za politické trestné činy a pro politické nebo jiné motivy – žádosti týkající se osob, které jsou na základě své rasy, náboženského vyznání, státní příslušnosti nebo politických názorů poškozeny nebo stíhány… Omezení možnosti vydávání je ještě více, ale tyto jsou nejdůležitější. Hongkongská (pro-pekingská) vláda si uvědomovala, že jde o citlivé téma. Proto se snažila vysvětlit, že jde o racionální opatření. Úředníci se museli vyrovnat s námitkou, že možnosti vydávání do ČLR může být využito k vydání kritiků pekingského vedení. Proto bylo 24. května 2019 uveřejněno, že je zaručena zejména nezávislá soudní pravomoc, včetně pravomoci konečného rozhodnutí, neboť soudci z jiných jurisdikcí (států) mohou zasedat u odvolacího soudu, který by též rozhodoval o vydávání zločinců. Do května 2919 tak 14 významných zahraničních soudců ze Spojeného království, Austrálie a Kanady v současné době zasedalo na hongkongském odvolacím soudu jako dočasní soudci, což svědčí o nezávislosti tamního soudnictví. Poslední britský guvernér Hongkongu Chris Patten plánovaný zákon kritizoval. Podle něj by zákon znamenal „obrovskou ránu“ pro vládu zákona. Přitom on sám charakterizoval původní britskou vládu nad Hongkongem jako „svobodu bez demokracie.“ Americká hra s Hongkongem Hypotéza mluvčích ČLR, že za hongkongskými nepokoji jsou operativci USA a na západní rozvědky napojené tzv. neziskové organizace, je více méně opodstatněná. USA i ČLR se snaží získat v každé zemi, která stojí za povšimnutí, své sympatizanty a spolupracovníky. Tak tomu bylo a je i v Hongkongu. Sociální pnutí v Hongkongu bylo natolik silné, že stačila jenom nějaká rozbuška k demonstracím a nestabilitě. Demonstrace mají dvě hlavní příčiny: Necitlivý přístup vládních úřadů v HK k obyvatelům a zmanipulovaný trh s bydlením. Demonstranti kromě stažení novely extradičního zákona z projednávání nezískali vůbec nic. Demonstrace postupně upadaly a udržovala je násilím při životě městská guerilla. Ale ani pouliční bitky nevedly k žádnému výsledku. Spouštěčem listopadové marné eskalace násilí byla smrt dvaadvacetiletého Alexe Chowa, studenta hongkongské vědeckotechnické univerzity, který 8. listopadu spadl ze střechy parkovacího domu. Kateřina Procházková, analytička Sinopsis, k tomu v České televizi řekla: „…určitě je to velice důležitý milník…, může to být přesně ten katalyzátor, zlom, který vtáhne (lidi) opět do ulic…určitě ta smrt je důležitá pro to, jak se bude dál hongkongská demonstrace vyvíjet…“ Následovalo několik dnů hysterie, že prý mladík zemřel vinou policistů. Přitom demonstranti sami způsobili smrt dvou civilistů: Jednoho podpálili a druhého zabili hozeným kamenem. Násilí dosáhlo vrcholu v listopadu 2019, ale nepomohla ani okupace univerzit, nepomohla ani snaha o rozvrácení městské hromadné dopravy. Již nešlo o protesty, ale o ničení pro ničení. Ani v tomto okamžiku však nebyla nasazena čínská armáda. To by byla ideální záminka k tomu, aby USA uvalily nějaký druh sankcí vůči Hongkongu ještě v roce 2019. Své ekonomické zájmy na nepokojích v Hongkongu Američané prozradili tím, že přijali zákon, který dovoluje přes Hongkong uvalovat na Čínu další sankce. Američanům se nelíbí, že po ekonomické stránce mají již třetinu Hongkongu (a tím spojené tučné zisky) v kapse nositelé peněz z pekingské Číny. Hongkong má americkou doložkou nejvyšších výhod čili lehčí přístup na americký trh. Proto HKSAR 20. listopadu vyjádřila hluboké politování nad přijetím „Hongkongského zákona o lidských právech a demokracii“ americkými kongresmany. USA toho mohou sice využít k omezení čínského zisku přes Hongkong, ale je to poslední zoufalý pokus, když vše ostatní předtím selhalo. Tuto kartu vytáhl Trump opět v květnu 2020. Od demonstrací k devastaci Proti návrhu zákona, který by umožnil vydávat osoby podezřelé ze spáchání trestného činu do pevninské Číny, protestovaly v Hongkongu v neděli 9. června 2019 statisíce lidí. Organizátoři tvrdí, že jich bylo 1,03 milionu, což by znamenalo, že do ulic vyšlo víc lidí než při protestu z 1. července 2003 proti návrhu zákona o národní bezpečnosti. Agentura AFP uvedla, že šlo o největší manifestaci od připojení Hongkongu k Číně v roce 1997. Policie počet účastníků odhadla na 240 tisíc. Ve více než třicetistupňovém vedru se mezi protestujícími objevily jak rodiny s malými dětmi, tak starší lidé. Nejednalo se prvoplánově o protest kvůli novelizaci jednoho zákona, ale lidé vyšli do ulic spíše proto, aby tím vyjádřili nechuť k tomu, že Hongkong patří již do politicky sešněrované Čínské lidové republiky. K protestům docházelo o víkendu, kdy mají lidé volno. A jen sporadicky došlo ke střetům s policií. Až s prvním červencovým dnem začaly mediálně známé ojedinělé devastační incidenty. Střety sice narůstaly, ale zprávy z Hongkongu byly více méně nudné. Násilí jako jediná cesta? V průběhu července začaly devastační útoky na infrastrukturu Hongkongu vrcholící v listopadu 2019. V souvislosti s tím je zajímavý článek Vandalism is a necessary tactic, say HK vanguardz listopadu 2019: „Vandalizování obchodů a blokování silnic může obyvatelům Hongkongu znepříjemnit život, je to však jediným účinným způsobem, jak vyvíjet tlak na vládu…“ Pětadvacetiletý učitel Sam uvedl, že s násilím nesouhlasí, ale uznal, že to byl jediný způsob, jak demonstranti mohli postoupit v jejich věci. „Od června lidé uspořádali pokojné protesty, ale vláda je neposlouchala,“ řekl Sam, jenž studoval v USA a má magisterský titul. „Bylo jasné, že z pokojných protestů nedostaneme nic.“ Řekl, že „v důsledku narušení obchodních aktivit v Hongkongu a poškozování majetku se může podnikatelský sektor nakonec cítit nucen pomáhat protestujícím tlačením na vládu, aby souhlasila s kompromisem. Dodal, že nikdy nenapadne lidi, ale že je přijatelné demolovat obchody a banky, protože nemovitosti mohou být opraveny…“ Začátek výše uvedeného článku je fenomenální. Na několika řádcích popisuje základní iluze guerillové války nízké intenzity v Hongkongu. A jasně ukazuje základní smutně naivní předpoklad protestujících: „…v důsledku narušení obchodních aktivit v Hongkongu a poškozování majetku se může podnikatelský sektor nakonec cítit nucen pomáhat protestujícím tlačením na vládu, aby souhlasila s kompromisem…“ Ve skutečnosti narušení obchodních aktivit v Hongkongu a poškozování majetku demonstranty nemá smysl, protože Peking upraví v jednání hongkongských vládních úředníků jenom to, co bude považovat za potřebné a nejnutnější. A na základě poznatků z demonstrací od června do konce listopadu 2019 půjde pekingská administrativa po krku demonstrantům. Nakonec tedy z toho bude mít prospěch Peking – demonstrace prověří loajalitu mnoha lidí vůči němu.  Klasické demonstrace „proti něčemu“ postupně skončily, a nakonec šlo již pouze o devastační útoky s cílem co nejvíce ochromit chod Hongkongu a poškodit ekonomiku. To se podařilo. Hongkongu ubývali turisté, hotely přišly o hosty a obchodníci o tržby. Turistický ruch, a s tím spojené služby ve druhém pololetí 2019 zkolaboval. V době pouliční války neotevřely po řadu dnů ani některá obchodní centra, supermarkety či banky. Byla zavřena nebo omezena v provozu zdravotnická zařízení, včetně metadonových klinik pro drogově závislé, a transfuzní služby, často zavírali i provozovatelé zařízení volného času a kulturních služeb. Protestující stavěli z kovových zábradlí barikády a blokovali ulice. Davy ve městě rozbíjely výlohy obchodů, zapalovaly ohně a poškozovaly vybavení stanic metra. Vandalové házeli na koleje metra a železnice překážky, aby zastavili dopravu v HK a snažili se okupovat vstupní části letiště. Po těchto zkušenostech pekingská vláda přijme pro autonomní oblast Hongkongu bezpečnostní zákon, který nedává městské guerille jinou šanci než vězení. Zkušenosti z městské guerillové války hongkongská policie letos v květnu zúročila, když opět začaly demonstrace. „Policie se poučila z loňských protestů. Nasazení je masivnější, ví, jak se aktivisté chovají, je rychlejší a daleko rychleji zatýká,“ uvedla 28. května 2020 Barbora Šámalová v ČT 24. Hongkongský South China Morning Post situaci vylíčil 8. června celkovou situaci takto: „Kromě novoročního masového protestu, všechna následující shromáždění opozice v roce 2020 byla rychle zničena agresivnějšími policejními silami provádějícími preventivní strategii. Zašifrované kanály (internetového) Telegramu vytvořené opozičním hnutím, stále existuje, ale nejaktivnější komunikace se netýká protestní strategie, ale pomoci těm, kteří čelí soudnímu řízení a vězení.“ www.scmp.com/news/hong-kong/politics/article/3087926/hong-kong-protests-one-year-national-security-law-looming Koronavirová přestávka v demonstracích Nový koronavirus udělal začátkem roku 2020 demonstrantům v HK čáru přes rozpočet. Lidé si ihned vzpomněli na epidemii SARS. Začátkem roku 2003 zažili strach, se kterým jsme se v Evropě od konce 2. světové války nesetkali. Velmi dobře jej ve svém sloupku popsal Ian Young žijící ve Vancouveru: „Začátkem roku 2003 jsme si s mojí nastávající manželkou vyvinuli rutinu při návratu domů. Sundali jsme si obličejové masky N95 a hodili je do koše u dveří. Svlékli jsme se ve vchodu zcela neromantickým způsobem a hodili jsme naše oblečení do pračky s vydatnou dávkou Dettolu. Okamžitě jsme se osprchovali a odešli si odpočinout, abychom překonali neobvyklou a děsivou existenci, kterou byl Hongkongu způsobila epidemie SARS. To je důvod, proč současní a bývalí Hongkonžané jako my sami nenacházejí nic zvláštního na vypuknutí koronaviru ve Wu-chanu.“ Dále upozornil, že někteří Kanaďané nechápali, že používání obličejových masek v daleké severní Americe není od věci podobně jako v jihočínském teritoriu. „Když jsem o tomto fenoménu tweetoval, někteří respondenti hodnotili nositele asijské masky, že vypadali směšně nebo jako idioti.“ A trefně dodal: „Hanba a zesměšňování lidí, kteří se rozhodnou nosit masky, ignoruje obrovské kolektivní trauma ze SARS, které sdílely miliony lidí… SARS měl psychologický dopad podobný událostem z 11. září na USA… Nakonec nemoc (SARS) zabila asi 300 lidí v Hongkongu, než na jaře 2003 nakonec vyhořela v kombinaci epidemiologického úsilí a dobrého managementu…. Hongkong byl bez případů nemoci, když SARS létal dál po celém světě a jako nepřítel byl stejně záhadný a děsivý jako jakýkoli terorista v letadle…“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} Proto protesty od ledna 2020 přestaly. Kolektivní duše Hongkongu tušila, co je před branami. Autor sloupku píše: „…Když se tedy objevila zpráva o koronaviru v Číně, probudila se hrůza a jednota ve Vancouveru i v Hongkongu v širších čínských komunitách. Na lunárních novoročních svátcích v našich rodinách nahradily zvěsti o infekční nemoci všechna ostatní témata konverzace. A na rozdíl od předchozího dominantního tématu – hongkongských protestů – se na tom všichni shodli. Nevadí, že ve Vancouveru nebyl potvrzen ani jeden případ. Lidé z Hongkongu měli strach. Všechno to bylo tak strašně známé. Masky (respirátory) třídy N95 se prodávají v obchodech po celém Vancouveru, stejně jako v Hongkongu a stejně jako v roce 2003…“ Zároveň autor varoval, že jsou N95 „silně doporučovány“ pro klinické pracovníky pracující s pacienty nakaženými koronaviry. Upozorňoval na námitky týkající se jejich používání širokou veřejností: masky mohou vyvolat falešný pocit bezpečí, což potenciálně brání účinnějším opatřením jako mytí rukou a nedotýkání se tváře. „Z těchto důvodů nenosím masku kvůli koronaviru a nepředpokládám, že ji budu brzy nosit. Ale když vidím ostatní, kteří ji nosí, myslím na Hongkong v roce 2003 a poslední věcí, kterou chci udělat, je smát se jim.“ Tento sloupek pokládám za mimořádně cenné vysvětlení situace na začátku koronavirového tažení světem lidí. Zároveň to slouží jako nepřímá omluva liknavosti evropských politiků (včetně Babišovy vlády). Neozval se alarm a nezačalo nakupování ochranných pomůcek již v lednu 2020, protože jsme neměli pod kůží strach a beznaděj lidí v době SARS. Zavřít hranice s ČLR! V Hongkongu protičínsky orientovaní zaměření aktivisté usilovali o to, aby HK jednostranně uzavřel hranici s ČLR. Chtěli tím zabránit, aby alespoň na kratší dobu se nemohli do Hongkongu stěhovat „pekingští“ migranti z ČLR. Z lidského hlediska se nejednalo jenom o manýru protipekingské opozice. Mezi lidmi byl velký strach. Obě motivace se navzájem posilovaly. O uzavření hranic na přelomu ledna a února 2020 usilovala i část pracovníků nemonic. Stávkou kvůli tomu hrozili členové Aliance zaměstnanců nemocnice, nově vytvořené skupina, která se vynořila v HK z protivládního protestního hnutí. Aliance prohlašovala, že má 18 tisíc členů (celkem pracuje v oblasti veřejného zdravotnictví 77 tisíc lidí). Hongkongské zdravotnické úřady ale upozorňovaly, že to není potřeba, protože nový koronavirus může být přenášen i místně – lokálně. Úplné uzavření hranic s pevninskou Čínou je diskriminační, říkala tehdy šéfka hongkongské vlády Carrie Lamová. Ale nakonec k uzavření hranic došlo. O to větší smutek nastal, když nové případy covid-19 se do HK dostaly z Evropy a z USA, odkud odlétali vyděšení Číňané zpět domů. Zákon o bezpečnosti jako hlavolam První informace a komentáře na téma čínského zákona o národní bezpečnosti pro oblasti Hongkongu z přelomu letošního května a června jsou šablonovité. Představují ideologický bujón plný slov o demokracii, svobodě apod. Ve skutečnosti ještě nevíme, co všechno zákon obsahuje. A nevíme ani, jaký bude mít na Hongkong praktický dopad, kromě potlačení protirežimních demonstrací. Komentáře o ničem vznikly jenom na základě zhruba 600 slov „Rozhodnutí Národního lidového kongresu o zřízení a zdokonalení právního systému a mechanismu prosazování zvláštního administrativního regionu Hongkong za účelem zachování národní bezpečnosti“ (Přijato na třetím zasedání třináctého čínského národního lidového kongresu 28. května 2020). Text „rozhodnutí“ představuje jenom politickou deklaraci o úmyslu přijmout zákon a je velmi bezobsažný jako podobné dokumenty třeba v Evropské unii. Například v bodě 3 je uvedeno: „Zajištění národní suverenity, jednoty a územní celistvosti je ústavní odpovědností hongkongského zvláštního správního regionu. Hongkongský zvláštní správní region co nejdříve doplní právní předpisy k zajištění národní bezpečnosti stanovené v základním právním řádu zvláštní administrativní oblasti Hongkongu.“ Samotný text „rozhodnutí“ mohl obsahovat jenom něco málo přes 100 slov, aby bylo jasně, byť pompézně, řečeno, o co se v zákoně jedná. Stačilo přijmout pouze bod 6 „rozhodnutí“, jehož rámcový překlad uvádíme: „Schválit Stálým výborem Národního lidového kongresu formulaci příslušného zákona o zřízení a zdokonalení právního systému a mechanismu prosazování zvláštního správního regionu Hongkongu k zajištění národní bezpečnosti, a účinně předcházet, zastavit a potrestat jakékoli rozdělení země, podvracení státní moci, organizaci teroristických aktivit a další vážná nebezpečná chování a činnosti zahraničních sil zasahujících do záležitostí zvláštní správní oblasti v Hongkongu. Stálý výbor Národního lidového kongresu se rozhodl zahrnout výše uvedený příslušný zákon (nebo zákony?) do přílohy III základního zákona zvláštní administrativní oblasti Čínské lidové republiky v Hongkongu, který bude vyhlášen a prováděn na místní úrovni zvláštním správním regionem Hongkong.“ Kšeftařská stabilita jako nejvyšší cíl Víme, že ani teroristický útok letadly – úder do dvou mrakodrapů v New Yorku v roce 2001, neměl na burzu žádný podstatný vliv. Podobné to je i dnes. Opozice Hongkongu na světovém finančním trhu se nemění, protivládní protesty tuto roli podle všeho neovlivnily, uvedla loni v prosinci ratingová agentura Fitch. Měsíce pokračující nepokoje ale podle ní podkopávají obraz Hongkongu jako stabilního mezinárodního obchodního centra a slabší hodnocení místní vlády by mohlo přímo ovlivnit rating úvěrové spolehlivosti této bývalé britské kolonie. Zatímco krátkodobý výhled ratingu se zhoršuje, střednědobý výhled se podle všeho jeví pozitivněji. Celkem nedávný vstup čínského internetového prodejce Alibaba koncem roku 2019 na burzu v Hongkongu ilustruje, že město pro čínské společnosti představuje „vlajkovou loď daňových rájů“. Koncem ledna 2020 ratingová agentura Moody’s o jeden stupeň zhoršila hodnocení úvěrové spolehlivosti Hongkongu (na Aa3 z Aa2), který se tehdy již přes šest měsíců potýkal s protivládními protesty. Demonstrace doslova zničily turistický ruch. Moody’s poukázala na neexistenci konkrétních plánů, které by řešily politické, ekonomické a sociální obavy obyvatel Hongkongu. Ale konkrétní opatření již dostávají obrysy. Kvůli koronaviru v Hongkongu jsou zavedeny podpůrné programy a dotace, zvyšuje se sociálně dostupná výstavba a renovace bytů. Zákon o národní bezpečnosti může pro investory být nakonec pozitivním signálem, protože zase bude zaveden v Hongkongu pořádek. Investory nezajímá demokracie, ale klid pro podnikání a hospodářské výsledky. V květnu 2020 akcie v Hongkongu oslabily a jejich hlavní index zaznamenal nejprudší propad za posledních pět let. Na vině byla podle analytiků především snaha Pekingu prosadit zákon o národní bezpečnosti, což vyvolává obavy z dalších nepokojů. Pokud se ale policie s nimi tvrdě vypořádá jako při prvních akcích na přelomu května a června, a zapůsobí i hrozba zákonem o národní bezpečnosti, bude to signál navracející se (ekonomické) stability. Ekonomové čekají, zda Trumpovy další silácké řeči vůči Číně budou nějak uvedeny v praxi, a zda to více zasáhne ČLR nebo USA. S hodnocením významu zákona o národní bezpečnosti proto musíme počkat, až budeme znát oficiálně schválené paragrafové znění. Z obecného hlediska se nic nezmění. Homosexuálové a lesbičky o své bary, časopisy a právo se shromažďovat nepřijdou, prodej sexuálních pomůcek, pornografie a „dekadentně“ západních magazínů bude pokračovat také dál. Internet bude stále přístupný a k dostání bude tisk a knihy z demokratických zemí. Nezmění se ani výuka vysokoškolských témat, které nejsou na školách v ČLR běžné. Hongkong bude stejně volně přístupný pro turisty, horší to budou mít protičínští agitátoři. Ale podobné to mají u Trumpovy administrativy i pročínští agitátoři v USA. Zakázány a trestány budou jen projevy separatismu, veřejné deklarování názorů například, že v Pekingu vládne banda netolerantních diktátorů (podvracení státní moci) a rozbíjení semaforů při demonstracích (od června do konce roku 2019 demonstranti v různé míře poškodili zhruba 730 sad semaforů, řadu z nich opakovaně) skončí mnohaletým vězením (opatření proti organizaci teroristických aktivit). V HK nejde o nic jiného než o moc čili ekonomickou sílu. V této souvislosti si připomeňme jednu pasáž ze zajímavé knihy (Gordon Thomas, Prameny draka, Brána-Knižní klub, Praha 2002): „Spojené státy sehrály v uplynulém desetiletí významnou roli, když pomohly Číně stát se nejrychleji rostoucí ekonomikou na světě. Americké společnosti zaznamenávaly obrovské zisky, když se jim podařilo zdvojnásobit či zčtyřnásobit příjmy milionů Číňanů a poskytnout jim vyšší životní úroveň. A protože hrubý domácí produkt Čínské lidové republiky stále dosahoval pouhých 350 dolarů na hlavu, daly se další epochální zisky utržit ze společných podniků. Američané zakládali doly a provozovali luxusní hotely… K tomu se přičítala výhoda nízkých mezd – průměrný výdělek v čínském průmyslu činil asi 60 dolarů měsíčně, což bylo méně než denní mzda ve Spojených státech. Američtí investoři si navíc mohli v Číně vyškolit lacinou pracovní sílu a naučit ji pracovat s americkými technologiemi, což by ještě více prohloubilo čínskou závislost na Spojených státech…“ Dnes jsou USA a západní země v opačné pozici. Čína začala tvrdě ohrožovat jejich dosavadní ekonomická privilegia. Teď je naopak třeba Čínu přibrzdit různými opatřeními, aby byla čínská exportní (invazní) síla podvázána. Osud Hongkongu je již zpečetěn Karty byly rozdány dnem, kdy byl v roce 1997 předán Hongkong Velkou Británií pod čínskou správu. Čínská administrativa měla 20 let na vytvoření mocenské základny v této oblasti. Jejím cílem je dostat Hongkong postupně do svého mocenského systému. Pekingské vedení respektuje západní způsob života v HK, protože kdo si hraje, nezlobí. Připustí, ať si zde užijí ještě pár desetiletí osobní svobody. Ale s velkou podmínkou: Ať se nepletou do pekingské politiky a vůbec ať si nedovolí vykřikovat něco o samostatnosti HK. Historickou úlohou lidí v Hongkongu je vydělávat pro Čínu peníze a bavit se. Jiný politický mandát nemají. Tím je naplněna odměřená míra demokracie daná dohodou o jedné Číně a dvou systémech civilní správy. Mnoho lidí v HK to pragmaticky pochopilo. Ve druhé polovině roku 2019, když probíhaly devastační demonstrace, tamní vláda oznámila, že ČLR zjednodušila podmínky pro působení jednotlivců i firem z HK v Číně. Kdo chce nabídky využít, nemůže ovšem mít nic společného s demonstracemi. Ocitnout se na seznamu demonstrantů uzavírá cestu k dobrým kšeftům a kariéře v nekonečné pekingské Číně čili v Říši středu, ale i v řadě hongkongských firem. Blesk z čistého nebe Propekingská strana vytvořila letos v květnu v HK alianci na podporu zákona o národní bezpečnosti a otevřela 5 400 pouličních stánků a webovou stránku. Za pouhých osm dnů shromáždila více než 2,9 milionu podpisů na podporu nových pekingských právních předpisů. Neméně překvapivé je, jak protičínská opozice reagovala na připravovaný zákon o národní bezpečnosti. Na Pekingu nezávislé hongkongské noviny South China Morning Post (SCMP) popsaly 8. června 2020 v článku Hong Kong protests: one year on, with the national security law looming, has the anti-government movement lost? smutek snášející se na hongkongskou opozici. Článek přinesl svědectví několika mladých demonstrantů převážně ve věku 14 až 16 let, kteří zjistili, že svolávání demonstrací jaksi vázne. Demonstranti z minulého roku nikde neviděli své dosavadní spolubojovníky. Byli nepříjemně překvapeni, že jejich kdysi impozantní pozice se dramaticky zmenšila, dynamika protestů se ztratila. Stejně depresivní pohled popsaly i dvě reportérky v článku o demonstraci v HK navečer 9. června 2020 v den prvního výročí začátku protičínských demonstrací. Popsaly například, že devatenáctiletý student přišel demonstrovat, protože „pokud nebudeme pokračovat v protestech, nebudeme mít šanci protestovat po schválení zákona o národní bezpečnosti… Takže, pokud teď nevyjdu ven, nebudu mít šanci vyjít v budoucnosti.“  Od června 2019 policie zatkla 8 981 osob ve věku mezi 11 až 84 lety. Obviněno bylo 1 749 osob, z toho 100 již bylo odsouzeno. Nejméně 13 protestujících bylo uvězněno na sedm dnů až čtyři roky za držení útočných zbraní na veřejném místě, poškození majetku a účast na nepokojích. Chytrému napověz… Když koncem října 2019 skončilo plenární zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Číny v Pekingu, nikdo nevěnoval pozornost komuniké vyzývajícímu k přijetí opatření k „vytvoření řádného právního systému a vynucovacího mechanismu pro zajištění národní bezpečnosti ve zvláštních správních regionech“. Hongkong v textu nebyl zmíněn a málokdo četl mezi řádky, takže tato informace zapadla bez povšimnutí. Demonstranti v HK proto netušili, že rozhodnutí přijatá v Pekingu budou mít dalekosáhlé důsledky. Nejen v Hongkongu nečekali, že byl vydán souhlas k tvrdšímu postupu. Například Haló noviny 29. října 2019 uvedly: „V Pekingu včera začalo plenární zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Číny, které se podle odborníků citovaných agenturou AP vyhne kontroverzním bodům. Nečeká se proto … (ani) debata o neutichajících protestech v Hongkongu…“ Opozice v HK doufala, že v roce 2020 bude pokračovat v opotřebovacím boji s pročínskou vládní administrativou. Místo toho přišel šok. Náhle si uvědomili, že stojí proti neporazitelné státní mašinérii, která kolem opozice v HK vystavěla velkou čínskou zeď ze zákona o národní bezpečnosti. V citovaném článku jeden z demonstrantů říkal, že zákon o národní bezpečnosti najednou přišel jako blesk z čistého nebe. „Když jsem se svými přáteli hovořil o nejhorším scénáři, byli jsme si jisti, že by Peking násilně nezasáhl proti protestům povoláním Lidové osvobozenecké armády do města,“ řekl mladý demonstrant a dodal: „Ale nikdo z nás si nemyslel, že přijde něco horšího než čínské vojsko.“ Demonstranti si zvykli, že bojovali v ulicích proti zákonům, které se jim nelíbili v roce 2003 a 2019, a úspěšně. Ale jakmile bude zákon o národní bezpečnosti v Pekingu schválen, zařadí se do přílohy III. základního zákona Hongkongu, což znamená, že nabude účinnosti, aniž by musel být odsouhlasen zákonodárci města. Potom mohou čínští agenti pevniny a jejich instituce působit ve městě oficiálně. Ne, že by v HK již nebyli, ale zatím neoficiálně, neviditelně. Doplatili na svou přezíravost? Demonstranti v roce 2019 brali ničení hongkongské infrastruktury jako boj za demokracii a chtěli v roce 2020 po opadnutí koronavirových omezení pokračovat. Vůbec nedomysleli, že guerilovým vandalismem donutili pekingský režim jednat. Ale ne brutální silou. Dr. Edmund Cheng Wai, politolog z City University, který prováděl o demonstracích ve druhé polovině roku 2019 terénní studie, uvedl, že šok ze zákona o národní bezpečnosti byl částečně způsoben tím, že mladí v HK nechápali myšlení ústřední vlády a ještě méně měli zájem se o něm více dozvědět. Podle politologa dokonce i mezi studenty vysokých škol nebyly kurzy čínské politiky populární a místo znalosti problematiky si vystačili s přezíravostí. A dodal: „Mnozí si proto mysleli, že Peking neudělá nic takového vůči Hongkongu, když to jsou finanční plíce země." Cheng vyjádřil pesimismus nad budoucností hnutí například v důsledku zvýšeného právního rizika a únavy z protestů, které nakonec nevedly k žádným hmatatelným úspěchům. Ale nejdůležitější je, že na rozdíl od předchozích kontroverzí, v nichž byla hlavním cílem hongkongská vláda, za novým zákonem je Peking, jenom s okrajovou účastí hongkongské městské správy, takže proti komu bojovat? Nepokoje budou ze setrvačnosti pokračovat. Jako ze setrvačnosti pokračuje i významná pozice Hongkongu. Ale čínské administrativně-ekonomické kroky směřují k tomu, aby zesílil v mezinárodním i vnitřním obchodu význam dalších pobřežních enkláv. Význam Hongkongu nejpozději do 10–15 let klesne na význam srovnatelný například s Šanghají. Nevěříte?

Čas načtení: 2026-05-19 20:00:48

Problémový Trump T1 Phone dorazil k prvním zákazníkům. Made in USA? Ani náhodou

V USA se začal prodávat bájný vlastenecký smartphone Trump T1 Phone Zmínky o tom, že byl vyroben v USA, se ukázaly být nepravdivé Vše nasvědčuje tomu, že se jedná pouze o překrytovaný model HTC U24 Pro z roku 2024 Zlatý smartphone nesoucí jméno současného amerického prezidenta je konečně tady. Trump T1 Phone byl poprvé zmíněn na jaře roku 2024, o pár měsíců později pak operátor Trump Mobile spustil web s placenými registracemi. Za téměř dva roky tento kýčovitý telefon několikrát změnil podobu i parametry a stal se terčem mnoha vtipů. Ještě donedávna nebylo vůbec jisté, zda se někdy dostane do prodeje, nicméně veškeré pochyby byly rozptýleny v minulém týdnu, kdy bylo oznámeno zahájení distribuce. Tento týden se pak toto zařízení dostalo do rukou prvních majitelů. Přečtěte si celý článek Problémový Trump T1 Phone dorazil k prvním zákazníkům. Made in USA? Ani náhodou

Čas načtení: 2024-08-10 08:00:03

Trump dostal Cybertruck od kontroverzního youtubera. Proč si ho nemůže nechat?

Kandidát na prezidenta USA Donald Trump zamířil na stream Adina Rosse Během něj obdržel například hodinky značky Rolex či Cybertruck s netradičním polepem Podle amerických zákonů si jej pravděpodobně nebude moci ponechat Ve Spojených státech pomalu nabírá na obrátkách předvolební kampaň, která rozhodne o příštím prezidentovi, či prezidentce. Velké množství pozornosti na sebe v poslední době strhává kandidát Republikánů a bývalý prezident Donald Trump, na kterého byl spáchán pokus o atentát. To ho nicméně neodradilo od jeho volební kampaně, právě naopak – nyní se potkal s kontroverzním herním youtuberem Adinem Rossem. Ten si pro něj připravil poměrně netradiční dárek. Přečtěte si celý článek Trump dostal Cybertruck od kontroverzního youtubera. Proč si ho nemůže nechat?

Čas načtení: 2024-11-06 09:00:00

Světová katastrofa? V USA zvítězil Trump

Trump s blížícím se volebním vítězstvím prohlásil, že „jsme se zapsali do historie"Trump slibuje, že „odvede tu nejlepší práci"Další sliby Donalda Trumpa::"Chci poděkovat milionům tvrdě pracujících Američanů po celé zemi, kteří byli vždy srdcem a duší tohoto opravdu velkého hnutí. Tolik jsme toho společně prožili a dnes jste přišli v rekordním počtu, abyste dosáhli vítězství ... to bylo něco výjimečného. A my vám to, my vám to vrátíme. Odvedeme tu nejlepší práci ... změníme situaci Ameriky. Je třeba to změnit. Musí se to rychle změnit. A my to změníme. Uděláme to všemi způsoby, tolika způsoby, ale uděláme to všemi způsoby. Tento den si budeme navždy pamatovat jako den, kdy Američané znovu získali kontrolu nad svou zemí." Na pódiu ve West Palm Beach Trump prohlásil, že zvítězil, a slíbil, že ve Spojených státech nastane „zlatý věk“.„Bylo to hnutí, jaké nikdo nikdy předtím neviděl, a upřímně řečeno, bylo to, myslím, největší politické hnutí všech dob. V této zemi a možná i mimo ni nikdy nic takového nebylo,“ řekl Trump.„A nyní dosáhne nové úrovně důležitosti, protože se chystáme naší zemi pomoci. Pomůžeme naší zemi ... máme zemi, která potřebuje pomoc, a potřebuje ji velmi nutně. Opravíme naše hranice. Dáme do pořádku všechno, co se týká naší země. A dnes večer jsme se zapsali do dějin z nějakého důvodu a tím důvodem bude právě to, že jsme překonali překážky, které nikdo nepovažoval za možné, a nyní je jasné, že jsme dosáhli té nejneuvěřitelnější politické věci.“Pokračoval: „ Chci poděkovat americkému lidu za mimořádnou čest, že jsem byl zvolen vaším 47. prezidentem a 45. prezidentem, a každému občanovi, budu bojovat za vás, za vaši rodinu a vaši budoucnost. Každý den za vás budu bojovat a každým dechem svého těla si nedám pokoj, dokud nezajistíme silnou, bezpečnou a prosperující Ameriku, kterou si naše děti zaslouží a kterou si zasloužíte i vy. Toto bude skutečně zlatý věk Ameriky.Pouhé tři hlasy volitelů dělí Trumpa od Bílého domu.Mohly by dorazit již brzy, a to z rudého státu Aljaška, nebo možná z některého z dalších nerozhodných států, které ještě nebyly vyhlášeny.Trump vyhrává v PensylvániiPodle agentury Associated Press vyhrál Donald Trump v Pensylvánii, čímž se dostal na hranici 270 hlasů volitelů, které mu umožní stát se příštím prezidentem.Donald Trump zvítězil ve státech Georgia a Severní Karolína, jediných dvou ze sedmi států, které byly doposud označeny za rozhodující. Trump má 246 z 270 hlasů kolegia volitelů potřebných k vítězství a Kamala Harrisová 210 hlasů kolegia volitelů. Viceprezidentka nyní nemůže vyhrát volby, aniž by vyhrála stát Pensylvánie, v němž Trump vede s 90 % sečtených hlasů. K tomu poznamenává Karel Dolejší:Po amerických volbách si sice můžeme dál toužebně přát rozpad Ruska, nicméně teď je daleko pravděpodobnější, že se naopak rozpadne americký alianční systém, který nás před ním formálně chránil.  A za pár let může mít navíc Evropa s Trumpovými USA velmi podobné, ne-li dokonce větší potíže, než dneska hrozí od Putinova impéria. V ekonomice vlastně už za pár týdnů.  Taky je konec se světovým úsilím zastavit klimatickou změnu, protože Trump všechny mezinárodní závazky vypoví - a bez USA nebude možné dokonce ani předstírat, že mechanismus omezování emisí nějak funguje.  Abych to kondenzoval, existujeme ve světě, který se vážně rozkládá.   Jan Čulík: A jsme bezmocní. Nechci se ani vyjadřovat k tomu, co si Amerika udělala, že dospěla k tomuto stavu katastrofální sebelikvidace. Je to důsledkem špatného amerického školství, kdy USA mají sice hrstku vynikajících vědců, avšak drtivá většina obyvatelstva je naprosto nedotčená vzděláním. Velmi nebezpečné a zcela ničivé pro Ameriku i pro svět. Je to konec dvěstěpadesátileté  americké historie jako demokratického státu. Někdejší demokracie zjevně končí katastrofálně jako autoritářský, svět ničící stát. Markéta Gregorová, europoslankyně za piráty: "Trumpovo vítězství vyvolává vážné obavy pro Evropu i Českou republiku – ta by mohla patřit mezi nejvíce zasažené státy EU kvůli plošným clům, jimiž nově zvolený prezident hrozí. Jeho slib okamžitého řešení ruské agrese na Ukrajině vyvolává otázky, zda bude USA pod Trumpem pokračovat v pomoci napadené zemi. Trumpova hrozba vystoupení z NATO a povzbuzení Ruska k volným zásahům proti členským zemím navíc oslabují důvěryhodnost USA jako našeho hlavního spojence. A to se ve výčtu teprve dostávám k hrozbě, jakou jeho dlouhodobé postoje ohrožují ženská práva – z nichž nejděsivější je zejména omezení reprodukčních práv.“

Čas načtení: 2024-07-08 06:00:01

Putin vyhlíží vítězství Trumpa. Katastrofa pro Ukrajinu, problémy pro Evropu

Americký prezident je považovaný za jednoho z nejmocnějších a nejvlivnějších lidí na světě. V USA si hlavu státu vyberou už v listopadu letošního roku a Donald Trump začíná mít navrch. Dokonce se mu povedlo získat více než 20 % černošských voličů, což by bylo historické maximum, pokud by se to promítlo do prezidentských voleb. Obavy o Bidenovo zdraví O důležitosti tohoto faktu svědčí skutečnost, že Joe Biden svého soka mezi černošskými voliči v roce 2020 drtivě porazil. Na poplach už bije také viceprezidentka Kamala Harris, která se snažila na nebezpečí druhé Trumpovy administrativy upozornit i na festivalu Essence v New Orleans před pár dny. Ne náhodou šlo o jednu z největších černošských akcí svého druhu. Slabá Evropa není schopna vyřešit vlastní problémy. Dalším vojenským konfliktům se nevyhneme Číst více Bílý dům se v posledních dnech snažil potlačit obavy z prezidentovy duševní zdatnosti a životaschopnosti jeho kampaně po jeho špatném výkonu v prezidentské debatě CNN minulý týden. Někteří demokraté vyzvali prezidenta, aby důkladně zvážil kandidaturu na znovuzvolení, zatímco jiní zašli tak daleko, že ho vyzvali, aby odstoupil. Biden to ale odmítl a v pátek novinářům v Madisonu ve Wisconsinu řekl, že „zcela vylučuje“ odchod z boje. USA mají hodně svých problémů Případný triumf Trumpa by ale mohl být katastrofou pro celou Evropu. „USA se mohou vrátit k politice, že evropské problémy by si měla Evropa řešit především sama,“ vysvětlil Čtidoma.cz bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky, generál Jiří Šedivý. Bývalý elitní voják ale nepředpokládá, že by Trump odmítl pomáhat spojencům v rámci NATO, jelikož ani prezident USA není všemocný. „Předpokládám však, že by tlačil na evropské státy, aby se obraně více věnovaly a alokovaly nejméně 2 % HDP do svých obranných programů.“ Mnohem větší problém by však zřejmě měla Ukrajina. „Trump může tvrdit, že pomoc Ukrajině by měla být záležitost především evropských států, protože USA mají hodně svých problémů,“ uvažoval generál Šedivý. V mnoha očích oprávněný postoj by mu mohla dodat i skutečnost, že žádný ze států NATO nebyl napaden, tudíž není třeba uplatnit článek 5 Washingtonské smlouvy.   Trump prezidentem? Dar pro Putina Případné zásadní omezení pomoci USA by zřejmě mělo drtivý dopad na válku na Ukrajině. „Ano. Na obranyschopnost Ukrajiny by to mělo fatální důsledky.“ Pro ruského prezidenta Vladimira Putina by tak byl Trump v Bílém domě v podstatě darem z nebes. Přitom se dá předpokládat, že Trump by neměl až takový problém řadu vlivných lidí přesvědčit, že pomáhat Ukrajině je nesmysl.  Drogový boss Pablo Escobar by měl radost: S jeho hrochy si neví rady policie ani armáda Číst více Skutečnost, že USA mají vlastní problémy, je totiž zcela evidentní. Nejde zdaleka „jen“ o vnitroamerické potíže či větší či menší spory na mexické hranici. Jako nejvážnější nebezpečí se stále víc ukazuje spor s Čínou. Trump se celkem logicky může ptát, zda by Evropa pomohla Spojeným státům v boji s Čínou. Zároveň si může pravdivě odpovědět, že asi ne. Tak proč by se měly USA jakkoli podílet na řešení konfliktu na Ukrajině? „Dá se předpokládat, že by takto uvažoval. Mimochodem, i NATO by mělo mít scénář velké války v Pacifiku,“ dodal pro Čtidoma.cz generál Jiří Šedivý. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Putin se po Ukrajině vrhne na země NATO a povzbudí Čínu. Střet s USA se blíží, říká generál Šedivý

Čas načtení: 2025-01-27 10:30:13

Zájem o koupi TikToku roste, rozhodnutí padne v následujících týdnech

Microsoft a Oracle údajně vedou jednání o převzetí globálních operací TikToku Oracle by zajišťovala správu algoritmu a dat, což údajně zmírní obavy o bezpečnost uživatelů Konečné rozhodnutí o osudu TikToku má padnout během následujících týdnů TikTok je dlouhodobě globálním fenoménem, který si podmanil mladé i starší generace. Ale zatímco uživatelé scrollují nekonečné množství krátkých videí, v zákulisí se odehrává něco mnohem většího. Trump sice zakročil při celkovém zákazu aplikace, nicméně v současné době je na programu prodej její části, údajně kvůli bezpečnosti jejich uživatelů. Již od počátku spekulací o prodeji se na povrch vynořilo nespočet zájemců o její koupi. Přečtěte si celý článek Zájem o koupi TikToku roste, rozhodnutí padne v následujících týdnech

Čas načtení: 2024-04-15 15:02:29

Donald Trump, republikánský kandidát na prezidenta USA, by se mohl stát odsouzeným zločincem několik měsíců před volbami

Donald Trump je obviněn z falšování svých obchodních záznamů, aby zamaskoval platbu za mlčenlivost, kterou krátce před volbami v roce 2016 poskytl bývalé hvězdě filmů pro dospělé Stormy Daniels. Sedmasedmdesátiletému Trumpovi hrozí v případě odsouzení maximálně čtyři roky vězení, ale mohl by se vězení vyhnout a místo toho dostat pokutu. Svou vinu zatím nepřiznal. The post Donald Trump, republikánský kandidát na prezidenta USA, by se mohl stát odsouzeným zločincem několik měsíců před volbami first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-08-10 08:00:03

Trump dostal Cybertruck od kontroverzního youtubera. Proč si ho nemůže nechat?

Kandidát na prezidenta USA Donald Trump zamířil na stream Adina Rosse Během něj obdržel například hodinky značky Rolex či Cybertruck s netradičním polepem Podle amerických zákonů si jej pravděpodobně nebude moci ponechat Ve Spojených státech pomalu nabírá na obrátkách předvolební kampaň, která rozhodne o příštím prezidentovi, či prezidentce. Velké množství pozornosti na sebe v poslední době strhává kandidát Republikánů a bývalý prezident Donald Trump, na kterého byl spáchán pokus o atentát. To ho nicméně neodradilo od jeho volební kampaně, právě naopak – nyní se potkal s kontroverzním herním youtuberem Adinem Rossem. Ten si pro něj připravil poměrně netradiční dárek. Přečtěte si celý článek Trump dostal Cybertruck od kontroverzního youtubera. Proč si ho nemůže nechat?

Čas načtení: 2025-07-12 17:08:42

Trump má opět celní záchvat. Od srpna na evropské zboží uvalí sazbu 30 %

Spojené státy zavedou od 1. srpna na dovoz zboží z Evropské unie clo 30 procent. Vyplývá to z dopisu adresovaného šéfce Evropské komise Ursule von der Leyenové, který na své síti Truth Social zveřejnil americký prezident Donald Trump. Von der Leyenová uvedla, že EU je připravena pokračovat v jednáních do 1.

Čas načtení: 2025-02-27 20:00:29

Apple řeší kuriózní chybu v diktování. Místo slova „rasista“ se objevoval Trump

Apple se zabývá kuriózní chybou, která souvisí s interpretací hlasem zadávaného textu Někteří majitelé iPhonů si totiž všimli, že po anglické slovo „racist“ jejich telefon na krátkou chvíli interpretuje jako jméno Trump Podle bývalého zaměstnance Applu by se dokonce mohlo jednat o důkladně promyšlený vtípek Společnost Apple musí řešit kuriózní chybu, kterou v uplynulých dnech zpozorovali někteří majitelé iPhonů. Problém souvisí se zpracováním výslovnosti při hlasovém zadávání textu, objevuje se však ve velmi specifické situaci. Po vyslovení anglického slova „racist“ se totiž na obrazovce telefonu – například při psaní zprávy – nakrátko objeví úplně jiné slůvko, a to „Trump“. Přečtěte si celý článek Apple řeší kuriózní chybu v hlasovém diktování. Místo slova „rasista“ se objevoval Trump

Čas načtení: 2025-07-28 07:00:08

AI ve Spojených státech čeká změna, Trump chce zatočit s „woke propagandou“

Trump hodlá skoncovat s woke a DEI propagandou v rámci umělé inteligence Ve svém exekutivním příkazu nařídil vládním agenturám, aby některé LLM modely nepoužívali Nařízení má potenciál ovlivnit produkty i pro běžné uživatele Spojené státy jsou v čele technologického pokroku, minimálně pokud jde o umělou inteligenci. Není proto divu, že se do tohoto odvětví nahrnula také státní správa v čele s prezidentem Donaldem Trumpem, který nedávno představil svůj „akční plán pro AI“. V souvislosti s umělou inteligencí si Trump nezapomněl postěžovat, že pod vedením předchozího prezidenta Bidena byly AI firmy „nuceny najímat všechny woke lidi“, což završil prohlášením, že „není cool být woke.“ Zároveň s tím zmínil, že má pro celou situaci řešení – nový exekutivní příkaz s názvem „Zabránění woke AI ve federální vládě“. Přečtěte si celý článek AI ve Spojených státech čeká změna, Trump chce zatočit s „woke propagandou“

Čas načtení: 2025-07-28 12:00:47

Trump chtěl oslabit Nvidii. Od záměru ustoupil a ta se stala nejcennější firmou světa

Donald Trump chvíli zvažoval, že rozdělí Nvidii a vytvoří ji konkurenci Nejmenovaný člen jeho administrativy mu tento záměr vymluvil Díky tomu se Nvidia mohla stát nejcennější firmou světa s hodnotou přes 4 biliony dolarů Politika Donalda Trumpa je všechno, jen ne předvídatelná. Zatímco dnes můžete být jeho největší kamarád, zítra vám může vaši firmu rozbít napadrť. V hledáčku aktuálního prezidenta Spojených států se už ocitl nejeden technologický gigant, přičemž řada z nich se musela v nevyzpytatelném prostředí co nejrychleji zorientovat. Výjimkou není ani Nvidia, která nedávno překonala hodnotu 4 bilionů dolarů, čímž se stala tou vůbec nejcennější společností na světě. Přitom s trochou nadsázky utekla hrobníkovi z lopaty, když se o ni začal zajímat právě Donald Trump. Přečtěte si celý článek Trump chtěl oslabit Nvidii. Od záměru ustoupil a ta se stala nejcennější firmou světa

Čas načtení: 2025-08-19 07:00:21

Intel možná čeká záchrana z nejvyšších míst, do hry chce vstoupit Donald Trump

USA chtějí koupit podíl v Intelu, tvrdí Bloomberg Trump tím chce pomoci vybudovat továrnu ve státě Ohio O nákupu akcií uvažuje poté, co vyzval k odstoupení generálního ředitele Intelu Tradiční výrobce čipů Intel na tom není v současné chvíli zrovna dvakrát dobře. Problémy společnosti prosadit se proti konkurenci, klesající odbyt a nejistota v rámci vedení společnosti se negativně podepisuje na hodnotě akcií a důvěře investorů. Negativní vyhlídky si vybraly už i první daň v podobě masivního propouštění více než 33 tisíc zaměstnanců a řady zrušených projektů, včetně chystané továrny v sousedním Polsku. Nyní to ale vypadá, že by Intel mohl zachránit samotný Donald Trump. Přečtěte si celý článek Intel možná čeká záchrana z nejvyšších míst, do hry chce vstoupit Donald Trump

Čas načtení: 2026-04-06 17:50:50

Válka mezi USA a Íránem pokračuje. Pákistánci se snažili, ale obě válčící strany mír odmítly

Pokus dojednat mír mezi Spojenými státy a Íránem, za kterým stála vláda Pákistánu, skončil krachem. Americký prezident Donald Trump neschválil předložený návrh příměří s Íránem a hodlá ve válce pokračovat, píše agentura AFP s odvoláním na nejmenovaného činitele z Bílého domu. „Je to jeden z mnoha nápadů a prezident Trump ho neschválil.

Čas načtení: 2026-05-02 15:30:00

Taková transakční rodinka. Synové Trumpa zbohatli na investici do těžby v Kazachstánu

Firma, kterou spoluvlastní synové amerického prezidenta Donald Trump Junior a Eric Trump, se záhadně dostala k ložisku wolframu v Kazachstánu. A ne ledajakému. Jedná se o jedno z největších známých a dosud netěžených ložisek tohoto průmyslového kovu. Ten nachází uplatnění ve výrobě vrtáků a jiných nástrojů, munice, odolných slitin, ale i v jaderných reaktorech.

Čas načtení: 2024-07-22 06:00:01

Bůh si vybral Trumpa a ten míří do Bílého domu. Evropu a Ukrajinu čekají těžké časy, říká generál Šedivý

Den po atentátu byl Donald Trump vykreslován jako Bohem vyvolený, což mohlo u mnoha věřících znamenat přesvědčení nevyhnutelnosti jeho vítězství v prezidentských volbách. Napsal to web Politico s tím, že jeho cesta do Bílého domu je prakticky vydlážděna a jen máloco ho může zastavit. Těžko už to bude Joe Biden, který z boje o Bílý dům odstoupil. Ale ani zvažovaná viceprezidentka Kamala Harris nemusí být pro Trumpa výrazná konkurence. Trump je dobrou zprávou pro Putina Mnoho lidí děsí, co by se dělo, kdyby se Trump do Bílého domu dostal. I nedávný atentát na jeho osobu byl důsledkem vyostřené rétoriky, kterou používá. „Nepoučil se z aktivit, které po zvolení Bidena vyprovokovaly ‚útok na Kapitol‘. V tomto ohledu můžeme jasně vidět paralelu s pokusem o atentát na Roberta Fica. Oba používají velmi agresivní rétoriku,“ řekl pro Čtidoma.cz bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky, generál Jiří Šedivý. Zvolení Trumpa prezidentem USA by pak mohlo být dobrou zprávou i pro ruského prezidenta Vladimira Putina. Požadavky ukrajinského prezidenta nejsou reálné, říká generál Šedivý. Kritizoval evropské politiky Číst více Co by to znamenalo pro konflikt na Ukrajině? Bezpochyby by došlo k některým změnám ve vnitřní i zahraniční politice USA. Donald Trump by se pokusil o vyřešení ruské agrese na Ukrajině cestou, která je mu vlastní a kterou jsme zažili v době jeho minulého prezidentského období, kdy zkoušel vyřešit problém Severní Koreje i Íránu. Ani jedno se mu nepodařilo. Předpokládám, že podobnou cestou by se pokusil postupovat i na Ukrajině. Zároveň si myslím, že by to s Putinem dopadlo stejně jako s Kim Čong-unem. Tlačil by Trump na evropské spojence, aby v takové míře nespoléhali na USA? To je naprosto bez debat. Vyvíjel by mnohem větší tlak na to, aby spojenci USA v Evropě převzali větší díl odpovědnosti za svoji bezpečnost, což znamená velmi těžké časy. S tím totiž souvisí to, že by po nich chtěl, aby věnovali větší úsilí a více finančních prostředků na pomoc Ukrajině.  Kam chce Trump poslat peníze, které by „ušetřil“ v rámci konfliktu na Ukrajině? Preferoval by mnohem větší investice do přípravy ozbrojených sil a jejich schopnosti reagovat na potenciální konflikt s Čínou. Pokud bude prezidentem, bude znovu více financí věnovat na zajištění jižní hranice a, logicky, jako v minulosti na podporu vlastního rozvoje USA. Se zkušeností z minulého prezidentského období se s určitými korekcemi vrátí k zásadám, které uplatňoval dříve. Také je nutné připomenout, že ani prezident USA nemá absolutní moc a případné excesy je politický systém USA schopen korigovat.  V USA (samozřejmě nejen tam), jsou na vzestupu extrémistické síly. Byl to důvod atentátu na Donalda Trumpa? Pokus o atentát byl výsledkem ostré politické soutěže v USA a nezvykle agresivní rétoriky obou kandidátů na prezidenta. To vše je umocněno současným neutěšeným stavem v oblasti bezpečnosti, a to jak válkou na Ukrajině, tak blížícím se konfliktem s Čínou. Součástí je i neschopnost efektivně řešit migraci, která USA sužuje mnoho let. Dá se tam hledat nějaká paralela s nedávným útokem na Roberta Fica? Přímou souvislost nevidím. Ale paralelu lze vypozorovat ve vedení ostré politické rétoriky, vyřizování si účtů s protivníky. I na Slovensku se společnost radikalizovala. Ostatně to premiér Fico naznačoval, když krátce před pokusem o jeho zavraždění tuto možnost zmínil. Určitě to byl více pocit než reálií podloženou informací, přesto napětí ve slovenské společnosti dosahovalo takové úrovně, že se nedal vyloučit podobný čin někoho, kdo toto řešení uvidí jako jediné možné. V obou případech je na politicích, aby zvažovali, jaký dopad mají jejich aktivity, včetně radikálních až agresivních vystupování na určitou část politického spektra. To platí, i když ne v takové urgenci, i pro ČR. Může to ovlivnit nadcházející prezidentské volby v USA, může to Trumpa posílit, protože je v roli oběti, chudáka…? Zcela určitě. Trump z této události vychází jako „vítěz“. Podle jeho gest bezprostředně po střelbě to určitě pochopil i on. Kongres republikánů, kde byl Trump nominován na kandidáta na prezidenta USA, to potvrdil. Zdá se ale, že Trump i Biden si uvědomili, že musí rétoriku zmírnit. Jak jim to vydrží dlouho, to se uvidí. Trump se nepoučil z jeho aktivit, které po zvolení Bidena vyprovokovaly „útok na Kapitol“. Takže ano, pokus o atentát Trumpa posílil a zlepšil jeho vyhlídky na znovuzvolení prezidentem USA.   Mimochodem, byla reakce ochranky Donalda Trumpa adekvátní, nebo došlo k podcenění? Je nutné rozdělit jeho osobní ochranku a přípravu a zabezpečení místa mítinku ochrannou službou. Osobní ochranka reagovala rychle. Vytkl bych jí snad jen to, že dopustila, aby se Trump v průběhu jeho přesunu k odsunovému prostředku několikrát vystavil nebezpečí další střelby, když gesty vztyčenou pěstí deklaroval své odhodlání „bojovat“. V té době nikdo nevěděl, zda je ještě někde ukryt další střelec. Ale zásadní pochybení vidím v ochranné službě, která nezajistila budovu, ve které údajně měla policie svoje stanoviště a ze které střílel atentátník. Biden není první prezident USA, který čelí narážkám na mentální zdatnost. „Starý“ Reagan později přiznal alzheimera Číst více Kdo měl tuto budovu zajistit? O tom se stále vedou debaty. Každopádně střecha budovy ve vzdálenosti 133 metrů od chráněné osoby měla být soustavně pozorována. A někdo ji určitě měl ve svém sektoru pozorování. Mohla selhat místní policie v zabezpečení vlastní budovy. Ale když svědci zpozorovali, že se atentátník s dlouhou zbraní pohybuje na střeše, měl někdo z odpovídajícího místa pozorování zjistit pohyb na střeše a okamžitě přijmout opatření k ochraně Donalda Trumpa. Ostatně odstřelovači po prvních výstřelech atentátníka zneškodnili. Jestli tomu rozumím dobře, tak místo, odkud padl výstřel na Trumpa, bylo možné dobře pozorovat, je to tak? Rozhodně ano. Vyšetřování určitě ukáže na řadu dalších pochybení. O závěrech se bude dlouho diskutovat a měly by být poučením i pro nás, protože tady máme případ „Fico“. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Putin může použít jaderné zbraně. USA i Čína se válkou na Ukrajině učí, jejich střet by zasáhl i nás.

Čas načtení: 2024-11-13 09:00:00

Projekt Manhattan Donalda Trumpa, Elon Musk má vést ministerstvo efektivity. Ministrem obrany má být moderátor stanice Fox News

Čerstvě zvolený americký prezident Donald Trump v úterý oznámil nominace na členy své administrativy. Do čela nového úřadu, který má zajistit efektivnější vládu, jmenoval miliardáře a vizionáře Elona Muska. Takzvané ministerstvo efektivity (DOGE) má vést spolu s neúspěšným uchazečem o republikánskou kandidaturu Vivikem Ramaswamym. Trump záměr označuje jako Projekt Manhattan.

Čas načtení: 2024-11-13 21:00:20

Konec TikToku v USA? Trump slíbil, že tento zákaz zruší

Donald Trump slíbil, že zabrání zákazu TikToku Tento zákaz ovšem vstoupí v platnost dříve, než se oficiálně ujme úřadu Jaký je jeho plán je prozatím otázkou Čínská sociální síť TikTok patří obzvláště mezi mladými mezi nejpopulárnější aplikace v chytrém telefonu, nicméně když dojde na různé představitele států, už to tak růžové není. V řadě zemí se minimálně debatuje o tom, že by tato síť měla být zakázána, především z důvodu nejasných vazeb TikToku na čínskou vládu. Ve Spojených státech to došlo tak daleko, že na byl na celostátní úrovni schválen zákon, který TikTok definitivně zakáže. Přečtěte si celý článek Konec TikToku v USA? Trump slíbil, že tento zákaz zruší

Čas načtení: 2025-02-28 08:00:36

Trump zuří! Apple se nechce vzdát své politiky diverzity, rovnosti a inkluze

Akcionáři Applu si odhlasovali zachování politiky diverzity, rovnosti a inkluze To se nelíbí jednomu z největších kritiků, kterým je 47. prezident Spojených států Donald Trump Rozhodnutí kritizoval na své sociální síti Truth S nástupem Donalda Trumpa na post 47. prezidenta Spojených států amerických se změnilo mnohé. Od chaotické komunikace, přes silácká gesta, až po odklon od diverzity, rovnosti a inkluze (zkráceně DEI – z amerických slov diversity, equity a inclusion), která především konzervativně laděným Američanům často ležela v žaludku. Zatímco řada firem na vlnu odklonu od těchto hodnot poměrně rychle naskočila, Apple se s tímto krokem poměrně zdráhal. Ostatně není se co divit – nejenže sám generální ředitel Applu Tim Cook je homosexuál, ale samotný Apple je nejhodnotnější firmou světa, tudíž politika DEI jim rozhodně v úspěchu nebrání. Přečtěte si celý článek Trump zuří! Apple se nechce vzdát své politiky diverzity, rovnosti a inkluze

Čas načtení: 2025-03-12 13:35:51

Trump tvrdě odsoudil útoky na vozy Tesla. Bude je považovat za akt terorismu

Poškozování vozidel Tesla podle Donalda Trumpa zašlo příliš daleko V jednom ze svých vyjádření podpořil Elona Muska a protesty tvrdě odsoudil Na každého, kdo poškozuje Tesly, bude nahlížet jako na teroristu Aktivity Elona Muska v rámci administrativy současného prezidenta Spojených států vyvolávají značné kontroverze. V reakci na jeho činy se řada uživatelů začala od něj distancovat, v mnoha případech dokonce prodávat svoje elektromobily Tesla. O poznání menší skupina se nicméně rozhodla svůj názor vyjádřit agresivnějšími metodami, konkrétně ničením vozidel a prodejen. Že je toto jednání už za hranou patrně není potřeba zmiňovat, nicméně současný prezident Donald Trump se rozhodl proti těmto protestujícím ostře vystoupit a podpořit Elona Muska. Přečtěte si celý článek Trump tvrdě odsoudil útoky na vozy Tesla. Bude je považovat za akt terorismu

Čas načtení: 2025-06-16 16:37:34

Trump spouští vlastního mobilního operátora. Prodává i vlastní smartphone

Trump vstupuje do světa mobilních sítí. Trump Mobile cílí na americké zákazníky, kteří hledají domácí produkt, loajalitu a jasné hodnoty.Přečtěte si celý článek: Trump spouští vlastního mobilního operátora. Prodává i vlastní smartphone

Čas načtení: 2025-07-04 01:18:43

Trumpovo vítězství: velký krásný zákon. Sněmovna reprezentantů posvětila jeho plány

Americká Sněmovna reprezentantů po dlouhé rozpravě schválila návrh zákona prezidenta Donalda Trumpa o daních a výdajích. Ten obsahuje klíčové priority Trumpovy administrativy. Obsáhlý text takzvaného velkého krásného zákona, jak jej označuje Trump, prezident podepíše dnes. Média označují relativně těsný výsledek hlasování za klíčové vítězství Trumpovy agendy.

Čas načtení: 2025-07-08 20:30:00

Trump se znovu obul do Applu, nelíbí se mu závislost na výrobě v Číně

Americké administrativě se stále nelíbí výroba iPhonů v Číně Prostřednictvím důležitého poradce kritizoval Trump nejen Apple, ale také samotného Tima Cooka Kritika přichází před dalším kolem celních opatření Současná administrativa Spojených států amerických vedená Donaldem Trumpem je všechno, jen ne předvídatelná. Jedním z výrazných směrů je důraz na domácí výrobu, která se má týkat nejen malých a středních podniků, ale také nadnárodních korporací. V tomto ohledu je Apple dlouhodobě trnem v oku amerického prezidenta, neboť gigant z Cupertina většinu svých zařízení vyrábí v Číně, potažmo v Indii. Nyní se do Applu obul jeden z Trumpových hlavních poradců pro obchod a výrobu, Peter Navarro. Přečtěte si celý článek Trump se znovu obul do Applu, nelíbí se mu závislost na výrobě v Číně

Čas načtení: 2025-09-07 19:30:12

Cook, Gates, Zuckerberg, Altman… ale Musk nikde. Trump pozval na večeři technologickou elitu

Na večeři do Bílého domu dorazilo víc než 30 zástupců velkých technologických firem Nechyběl Tim Cook, šéf Microsoftu Nadella, Mark Zuckerberg nebo otec Androidu Sergey Brin Účast odmítl Elon Musk, podle některých zdrojů však pozvání ani neobdržel Americký prezident Donald Trump v Bílém domě pořádal hostinu pro 33 lídrů technologických firem ze Silicon Valley. Ve zkratce lze říct, že na této audienci byl každý, kdo v oblasti technologického rozvoje USA něco znamená. Až na jedno jméno – Elon Musk, který se omluvil. Kdo všechno na setkání dorazil a co se tam řešilo? Přečtěte si celý článek Cook, Gates, Zuckerberg, Altman… ale Musk nikde. Trump pozval na večeři technologickou elitu

Čas načtení: 2026-02-28 09:11:44

Trump potvrdil vojenský zásah USA. Teherán nesmí získat jaderné zbraně

Americký prezident Donald Trump potvrdil zahájení vojenské operace Spojených států proti Íránu. Cílem akce je ochránit americký lid před hrozbou, kterou představuje íránský režim. Trump to mimo jiné řekl ve videu na sociální síti Truth Social. Podle Trumpa se USA postarají o to, aby Teherán nezískal jadernou zbraň.

Čas načtení: 2026-04-05 18:27:34

Otevřete ten zas*aný průliv, vy blázni! Trump hrozí Íránu destrukčním peklem

Blízký východ se ocitl na hraně totální destrukce poté, co americký prezident Donald Trump zveřejnil své dosud nejbrutálnější varování. Teherán má podle amerického prezidenta poslední hodiny na to, aby uvolnil klíčovou námořní cestu, jinak pocítí sílu, která nemá v historii obdoby.