Po 16letech jsem zahodil všechen kod webu a napsal celý kod znovu. Vypadá to tu +- stejně, ale pokud narazíte na něco co vám vadí tak mi o tom napište: martin@vorel.eu nebo se mi ozvěte na twitteru Začal jsem dělat change log.

Kurzy ze dne: 09.06.2026 || EUR 24,170 || JPY 13,041 || USD 20,888 ||
středa 10.června 2026, Týden: 24, Den roce: 161,  dnes má svátek Gita, zítra má svátek Bruno
10.června 2026, Týden: 24, Den roce: 161,  dnes má svátek Gita
DetailCacheKey:d-1820297 slovo: 1820297
Zemřel hudebník Talay Riley, ubodali ho v Londýně. Tvořila s ním i Dua Lipa

Britský zpěvák a skladatel Talay Riley zemřel po útoku nožem ve východním Londýně. Pětatřicetiletý hudebník se během kariéry podílel na tvorbě skladeb pro řadu světových hvězd, včetně takových jmen jako Britney Spearsová, Dua Lipa nebo Ellie Goulding. Policie případ vyšetřuje jako vraždu.

---=1=---

Čas načtení: 2024-10-17 14:00:00

Vlna: V Londýně je víc hudby, než člověk potřebuje, říká David Žbirka, vítěz Czechingu Radia Wave

Ve finále Czechingu Radia Wave uspěl z trojice finalistů hudebník David Žbirka aka Sunnbrella. „Dali jsme si hodně záležet, aby se nám koncert povedl,“ říká hudebník, který žije v Londýně a rovnou hlásí novou desku. Na ní intenzivně pracuje s producentem a dlouholetým kamarádem Oliverem Torrem.

\n

Čas načtení: 2024-02-17 03:21:00

Hudebník McCartney se shledal s kytarou, kterou mu ukradli před 51 lety

Londýn - Britský hudebník Paul McCartney se shledal se svou basovou kytarou Höfner, kterou mu před 51 lety ukradli z dodávky v západním Londýně. Někdejší člen kapely Beatles si na svůj nástroj opět...

\n

Čas načtení: 2024-12-01 09:00:01

Michal David: Žijeme v policejním státě

Michal David se dokáže prosadit v každém režimu. Za socialismu byl prominentním muzikantem, který jezdil na turné do Sovětského svazu, jeho Poupata byla ústředním hitem spartakiády, hrál i na prorežimních Festivalech politické písně. A špatně se nemá ani po sametové revoluci. Jezdí silnými americkými auty, bydlí střídavě v Česku a na Tenerife a svoje skladby nahrává v Londýně a Los Angeles s kapelou Robbieho Williamse. Přesto je z nějakého důvodu k současné době kritičtější než k totalitě, která tu byla dříve. Nesmrtelný Discopříběh s písněmi Michala Davida. Režisér nevěděl o Hrušínského slavném původu Číst více Vládne tu prý policejní stát „Přijde mi, že jsme tak trošku policejní stát. Člověk nesmí říct svůj názor. Pokud má někdo jiný názor než ten ‚většinový‘, tak je zavržen. Kam jsme se to dostali? Vracíme se zpátky do totáče,“ nechal se slyšet v rozhovoru pro CNN Prima News. Kdyby však něco podobného vyřkl v onom „totáči“, už by si nezahrál ani v podniku na nejzapadlejší vesnici, natož v Sovětském svazu. Jeho hity odváděly pozornost David také vždy odmítal, že by za minulého režimu dělal komunistům nějaké ústupky. Jak říká v dokumentu Žít tak, jak se má, chtěl být hlavně muzikantem, chtěl se tím dobře živit a mít se dobře. Na tom vlastně není nic špatného. Ale tvářit se, že svojí tvorbou nešel na ruku tehdejšímu režimu, je trochu naivní. Jistě, nezpíval o splněných pětiletkách a o tom, jak je v socialismu budoucnost světa. Nicméně nelze nevidět, že svými bezstarostnými, nekonfliktními hity, ve kterých se snažil hlavně se nedotýkat složitých témat, se mistrně dokázal vejít do mantinelů, které mu tehdejší režim nastavil. A texty, které nenutily lidi přemýšlet, ho vlastně podporovaly. Skvěle to pro Respekt popsala Jindřiška Bláhová větou: „Texty Davidových hitů opěvovaly občanskou i politickou amnézii.“ Skutečně pak nemá smysl předstírat, že tvorba takových bezstarostných a nekonfliktních hitů nebyla zároveň snaha o to, aby tehdejšímu režimu nezpůsobil vrásky na čele. A také se nelze divit, že v momentě, kdy režim v roce 1989 skončil, mnoha lidem došlo, jak chytře to vlastně dělal. Hlavně se nenamočit do něčeho, co by komunistům vadilo. Komunistické hity Michala Davida a další „pecky“ na ránu kladivem. V tomhle jsme fakt žili Číst více Režim kritizuje, když je to bezpečné Jeho kritika současných poměrů tak působí trochu jako pěst na oko. Člověk, který umělecky vyrostl v totalitním režimu, si vždycky dával pozor, aby jej nekritizoval. Když teď stoprocentně ví, že mu za tepání současných poměrů nehrozí konec kariéry, nebo dokonce perzekuce, klidně si postěžuje na policejní stát. Naneštěstí pro něj má však v demokracii více možností nejen hudebník, ale i fanoušek. A tak může s klidem hudbu Michala Davida nechat v propadlišti dějin a vybrat si podle vlastního vkusu. To za totáče, který jeho kariéru podporoval na úkor stovek jiných, fakt nešlo. KAM DÁL: Dobře placená dovolená? Petr Pavel je pracovně v Austrálii, Zemanovi kamarádi pukají závistí

\n

Čas načtení: 2026-04-07 17:08:00

Další kontroverze kolem Kanye Westa vedla ke zrušení celého britského festivalu

Britská vláda zamítla americkému raperovi Kanyemu Westovi elektronické cestovní povolení pro vstup do země. Rozhodnutí padlo po kontroverzi kolem jeho plánovaného vystoupení na letošním festivalu Wireless v Londýně, uvedlo podle stanice BBC britské ministerstvo vnitra. Hudebník, který vystupuje pod přezdívkou Ye, v posledních letech opakovaně vyvolával pobouření antisemitskými, rasistickými a pronacistickými výroky. Organizátoři festivalu následně uvedli, že akci ruší a vrátí peníze za vstupenky.

\n

Čas načtení: 2026-05-04 00:00:00

Pop nikdy nebyl tak cool jako teď. Díky vnímání ženskosti, říká zpěvačka Maella

Česká popová zpěvačka Maella, vlastním jménem Michaela Calvo Charvátová, působí převážně v Londýně, kde připravuje taky svou novou desku Nostalgic Baby. Jak našla svůj styl i sama sebe? A co na to říkal její otec, který je také hudebník?

\n

Čas načtení: 2026-06-10 08:59:00

Zemřel hudebník Talay Riley, ubodali ho v Londýně. Tvořila s ním i Dua Lipa

Britský zpěvák a skladatel Talay Riley zemřel po útoku nožem ve východním Londýně. Pětatřicetiletý hudebník se během kariéry podílel na tvorbě skladeb pro řadu světových hvězd, včetně takových jmen jako Britney Spearsová, Dua Lipa nebo Ellie Goulding. Policie případ vyšetřuje jako vraždu.

\n

Čas načtení: 2026-06-10 08:59:00

Zemřel hudebník Talay Riley, ubodali ho v Londýně. Tvořila s ním i Dua Lipa

Britský zpěvák a skladatel Talay Riley zemřel po útoku nožem ve východním Londýně. Pětatřicetiletý hudebník se během kariéry podílel na tvorbě skladeb pro řadu světových hvězd, včetně takových jmen jako Britney Spearsová, Dua Lipa nebo Ellie Goulding. Policie případ vyšetřuje jako vraždu.

\n
---===---

Čas načtení: 2024-10-03 19:30:51

Navštívili jsme KEF Music Gallery a Dolby Laboratories v Londýně: když peníze nehrají roli

Značka KEF v Londýně otevřela dům plný špičkových reproduktorů s kavárnou i podcastovým studiem  Nakoukli jsme také pod pokličku značky do výrobního závodu v hrabství Kent  Třešničkou na dortu byla i návštěva kina Dolby Cinema přímo v Dolby Laboratories  Před dvěma týdny jsem měl možnost společně s dalšími novináři a obchodníky navštívit novou pobočku značky KEF v Londýně i její sídlo a výrobní závod v Maidstone. Pro milovníky dobrého zvuku se jedná o svátek a dvoudenní program byl pořádně nabitý. Kromě samotné KEF Music Gallery jsme se totiž dostali také do Dolby Laboratories v jejím sousedství. Za dva dny tedy bylo možné načerpat obrovské množství informací a naposlouchat také hned několik sestav značky KEF v různých prostředích. Začnu tedy KEF Music Gallery a Dolby Labs v Londýně. V dalším článku, který pro vás chystám na příští týden, se budu věnovat výrobnímu závodu a také historii a budoucnosti věhlasné značky především v segmentu reproduktorů. Přečtěte si celý článek Navštívili jsme KEF Music Gallery a Dolby Laboratories v Londýně: když peníze nehrají roli

Čas načtení: 2020-05-27 14:52:01

Zvláštní zpravodaj OSN: Julian Assange byl týrán a hrozí mu, že bude utýrán k smrti

Vykonstruované znásilnění a manipulované důkazy ve Švédsku, tlak z Velké Británie, aby se proces nezastavoval, podjatí soudci, vazba, psychologické týrání a výhled na brzké vydání do USA s očekáváním trestu vězení na 175 let za to, že odhalil válečné zločiny. Nils Melzer, zvláštní zpravodaj Organizace spojených národů, poprvé promluvil o výbušných poznatcích z jeho vyšetřování případu zakladatele WikiLeaks Juliana Assangeho.    Pane Melzere, proč se zabývá zvláštní zpravodaj OSN pro týrání Julianem Assangem? To se mne před nedávnem také ptalo ministerstvo zahraničí v Berlíně: Je to opravdu váš základní mandát? Je Assange obětí týrání?   Co jste odpověděl? Tento případ se dotýká mého mandátu ze tří pohledů. Za prvé: Tento muž zveřejnil důkazy o systematickém týrání. Místo těch, kteří týrali, je ale teď pronásledován on. Za druhé je on teď tak týrán, že sám vykazuje symptomy psychologického týrání. A za třetí má být vydán do státu, který lidi jako on drží v takových podmínkách vazby, které jsou organizací Amnesty International označovány za týrání. Julian Assange odhalil týrání, byl sám týrán a mohl by být vydán do USA, kde by mohl být utýrán k smrti. A to všechno by nemělo spadat do mé kompetence? Navíc je to případ, který má význam pro každého občana v demokratickém státě.   Co Assangeho čeká, bude-li vydán?  Nedostane se mu žádného právního řízení. Také proto nesmí být vydán. Assange přijde před porotu v Alexandrii ve státě Virginia, před proslulý „špionážní soud“, který projednává všechny případy národní bezpečnosti. To místo není náhodné, protože porotci musí být vybráni proporcionálně k lokálnímu obyvatelstvu a v Alexandrii 85 procent obyvatel pracuje v segmentu národní bezpečnosti – tedy CIA, NSA, ministerstvo obrany nebo ministerstvo zahraničních věcí. Když se před takovou porotou ocitneme s obžalobou za porušení národní bezpečnosti, je rozsudek od začátku jasný. Řízení vede vždy stejná soudkyně, za zavřenými dveřmi na základě tajných důkazů. V žádném takovém případu nebyl nikdo osvobozen. Většina obviněných proto přistoupí na dohodu, že se přinejmenším částečně přiznají k vině a dostanou za to mírnější trest.   Říkáte tedy, že Julian Assange nebude mít v USA žádný právní proces? Bezpochyby. Pokud se budou státní zaměstnanci USA držet rozkazů svých nadřízených, mohou se zúčastnit agresívních válek, dopouštět se válečných zločinů a týraní, mohou si být jisti, že nebudou stíháni. Kde je poučení z norimberských procesů? Pracoval jsem dlouho v konfliktních oblastech, abych věděl, že ve válkách se stávají chyby. Není to vždy kriminalita bez svědomí, mnohé se stane ve stresu, přetížení a panice. Jsem proto schopen pochopit, že vlády říkají: Řekneme pravdu, ale jako stát přejímáme odpovědnost za způsobené škody. A není-li individuální zavinění příliš závažné, nepadnou žádné drakonické tresty. Pokud je ale pravda potlačována a zločinci nejsou voláni k odpovědnosti, začíná to být extrémně nebezpečné. Ve třicátých letech minulého století vystoupily Německo a Japonsko ze Společnosti národů. Patnáct let poté ležel svět v troskách. Dnes USA vystoupily z Rady pro lidská práva OSN a ani masakr „vedlejších škod“, ani týrání CIA po 9/11, nebo agresívní válka proti Iráku nevedly k trestnímu vyšetřování. Tento příklad nyní následuje Velká Británie. V roce 2018 zveřejnil výbor pro zpravodajské služby a bezpečnost britského parlamentu dvě velké zprávy, které dokazovaly, že Velká Británie byla mnohem hlouběji zatažena do tajných operací CIA s týráním, než se dosud myslelo. Prvním úředním krokem vlády Borise Johnsona bylo, že tato vyšetřování anuloval. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Proč jste se tedy tímto případem nezabýval už dříve?  Představte si tmavý pokoj. Najednou se světlo soustředí na slona v této místnosti, na válečné zločince, na korupci. Vlády jsou na okamžik šokovány. Pak ale otočí kužel světla na obvinění ze znásilnění. Je to klasická manipulace s veřejným míněním. Slon je zase v temnotách, za kuželem světla. Místo něj je v centru Assange a my se bavíme o tom, jestli na ambasádě jezdí na skateboardu, anebo jestli správně krmí svoji kočku. Najednou všichni víme, že je to násilník, hacker, špión a narcista. A jeho odhalení nepořádků a válečných zločinů blednou v temnotě. To se stalo i mně, nehledě na moji profesní zkušenost, která mne měla nabádat k opatrnosti.    Můžeme začít od počátku? Jak jste se k tomu případu dostal? V prosinci 2018 mne jeho advokáti poprvé požádali o zásah. Nejdříve jsem odmítl. Byl jsem zavalen ostatními žádostmi a ten případ jsem ani neznal. V mém vnímání, které bylo ovlivněno médii, jsem i já měl předsudek, že Julian Assange je nějakým způsobem vinný a že mne chce manipulovat. V březnu 2019 za mnou přišli jeho advokáti podruhé s tím, že se potvrzují náznaky, že by Assange měl být brzy vypovězen z ekvádorského velvyslanectví. Poslali mi některé klíčové dokumenty a shrnutí jeho případu. A tehdy jsem si řekl, že jsem dlužen mojí profesní integritě se na to alespoň podívat.   A potom? Rychle mi bylo jasné, že tady něco nesedí. Že je tady rozpor, který mi moje celá právní zkušenost nedokáže vysvětlit: Proč je tento člověk devět let v trestně právním vyšetřování, aniž by došlo k obžalobě?   Je to tak výjimečné? Ještě nikdy jsem neviděl srovnatelný případ. Každý může proti každému vyvolat vyšetřování, pokud půjde na policii a toho druhého obviní. Švédské úřady ale vůbec nezajímala výpověď Assangeho. Cíleně ho nechávaly v nejistotě. Představte si, že budete devět a půl roku konfrontováni celým státním aparátem a médii s obviněními ze znásilnění, ale nemůžete se bránit, protože nikdy nedojde k obžalobě.   Říkáte, že švédské úřady nezajímala výpověď Assangeho. Média a úřady vykreslovaly ale opačný obraz: Julian Assange před švédskou justicí uprchl, aby se vyhnul zodpovědnosti. To jsem si nejprve myslel také, než jsem se pustil do rešerše. Je to přesně naopak. Assange se mnohokrát hlásil švédským úřadům, protože se chtěl k obviněním vyjádřit. Ale úřady to odmítaly.   Co to znamená, že úřady to odmítaly? Mohu začít od počátku? Mluvím plynně švédsky a mohl jsem proto číst originální dokumenty. A nevěřil jsem svým vlastním očím. Podle vyjádření postižené ženy se nejednalo o žádné znásilnění. A nejen to: Výpověď této ženy byla následně bez její účasti stockholmskou policí přepsána, aby se nějak podařilo vytvořit podezření ze znásilnění. Mám všechny ty dokumenty, maily, sms.   „Výpověď té ženy byla policií přepsána“, o čem to vlastně mluvíte? Dvacátého srpna 2010 přišla paní S.W. v doprovodu druhé ženy A.A. na policejní stanici ve Stockholmu. S.W. vypověděla, že měla s Julianem Assangem sex, se kterým souhlasila. Ale bez kondomu. Nyní se obává, zda se nemohla nakazit HIV, a chtěla by vědět, jestli může Assangeho zavázat k tomu, aby si nechal udělat test na HIV. Má velkou obavu. Policie zapíše její výpověď a okamžitě informuje státní zastupitelství. Ještě než je vůbec uzavřen její výslech, informují S.W., že bude Assange zadržen pro podezření ze znásilnění. S.W. je tím šokována a odmítá se dále zúčastnit výslechu. Ještě z policejní stanice posílá jedné přítelkyni sms, ve které píše, že nechce vůbec Assangeho obvinit, jenom chce, aby si nechal udělat test na HIV. Policie ho ale chce zjevně „chytit za ruku“.    Co to znamená? S.W. vůbec neobvinila Assangeho ze znásilnění. Odmítá dále pokračovat ve výslechu a odjíždí domů. Přesto se po dvou hodinách objeví v bulvárním švédském deníku Expressen titulek: Julian Assange podezřelý z dvojnásobného znásilnění.   Dvojitého znásilnění? Ano, ještě je tam ta druhá žena, A.A. Ta také nechtěla podat žádné obvinění, pouze doprovázela S.W. na policejní stanici. Ten den se jí nikdo na nic neptal. Později ale řekla, že ji Assange sexuálně obtěžoval. Pochopitelně nemohu říci, zda je to pravda, či nikoliv. Pouze pozoruji celý průběh: Jedna žena přijde na policejní stanici. Nechce podat žádné obvinění, chce jen od Assangeho test na HIV. Policie dostane nápad, že by to mohlo být znásilnění, a prohlásí to za oficiální delikt. Žena to odmítá podepsat, odchází domů a píše přítelkyni, že nechce, aby policie dostala Assangeho „do rukou“. A za dvě hodiny je to v novinách. Dnes už víme, že tisku to podstrčilo státní zastupitelství. A to bez toho, aby se Assangeho vůbec na něco zeptali. A ta druhá žena, která měla být podle titulku z 20. 8. také znásilněna, byla vyslechnuta teprve 21.8.   Co tato druhá žena později vypověděla?  Řekla, že Assangemu, který přijel do Švédska na konferenci, dala k dispozici svůj byt. Malý jednopokojový byt. Když byl Assange v bytě, vrátila se do bytu dříve, než bylo plánováno. Řekla, že to nebyl žádný problém, může s ní spát v jedné posteli. Té noci pak došlo k souhlasnému sexu. Řekla ale, že Assange během pohlavního styku záměrně porušil kondom. Pokud by to tak bylo, je to přirozeně sexuální delikt. Ta žena ale také říká, že si toho všimla až následně, že je kondom narušený. Je v tom ovšem rozpor, který musí být nezbytně vyjasněn: Pokud si toho nevšimnu, nemohu ani vědět, zda to partner udělal záměrně. Na kondomu, který byl přiložen jako důkaz, navíc nebyly zjištěny žádné stopy DNA Assangeho nebo A.A.   Odkud se ty dvě ženy znaly? Ve skutečnosti se neznaly. A.A., která Assangeho ubytovala a působila jako jeho tisková tajemnice, se seznámila s S.W. z toho důvodu, že nosila růžový kašmírový svetr. Zřejmě věděla od Assangeho, že se snaží o sexuální dobrodružství také s S.W. Jednoho večera dostala od jednoho známého sms: Assange bydlí u ní a on by se s ním rád spojil. A.A. mu odpověděla: Assange zřejmě spí s „kašmírovou dívkou“. Druhý den ráno telefonuje S.W. s A.A. a říká jí, že skutečně s Assangem spala a má teď strach, že se nakazila HIV. Její strach byl zřejmě skutečný, protože dokonce vyhledala kliniku, aby si nechala poradit. Na to jí A.A. navrhla: Pojďme na policii a donutíme Assangeho, aby si nechal udělat test na HIV. Obě ženy ovšem nejdou k nejbližší policejní stanici, ale k vzdálenější, kde pracuje přítelkyně A.A. jako policistka. Ta také vede výslech, zpočátku dokonce za přítomnosti její přítelkyně A.A., což není korektní. Až dosud je možné mluvit o nedostatečné profesionalitě. Zlomyslnost úřadů se ukázala později, když okamžitě rozšířily podezření ze znásilnění prostřednictvím bulvárního tisku. A to bez výslechu A.A. a v rozporu s výpovědí S.W. A také v rozporu s jasným zákazem švédských zákonů zveřejňovat jména pravděpodobných obětí a podezřelých ze sexuálních deliktů. Nadřízená státní zástupkyně je na tento případ upozorněna a po několika dnech vše uzavírá s tím, že výpovědi S.W. působí důvěryhodně, ale nezavdává to podezření z deliktu.   Ale pak se celá záležitost teprve opravdu rozjela. Proč?  Nadřízený policistky, která prováděla výslech, jí napíše, že má výpověď S.W. přepsat.   Co policistka přepsala? To nevíme. Ten první výslech byl v počítači přímo přepsán a už neexistuje. Víme jenom, že původní výpověď podle stanoviska hlavní státní zástupkyně neobsahovala žádné důkazy o deliktu. V revidovaném zápisu stojí, že došlo k několikanásobnému pohlavnímu styku. Souhlasně a s kondomem. Ale ráno se žena probudila s tím, že Assange se pokoušel do ní vniknout bez kondomu. Ptá se ho: Máš kondom? On říká: Ne. Ona říká: You better not have HIV, ale nechá ho pokračovat. Tato výpověď byla redigována bez účasti této ženy a nebyla jí také podepsána. Je to zmanipulovaný důkazní prostředek, ze kterého pak švédské orgány zkonstruovaly znásilnění.   Proč by to švédské úřady dělaly? Rozhodující je časový kontext. Koncem července zveřejnily WikiLeaks ve spolupráci s New York Times, Guardian a Der Spiegel tak zvaný „Afghan War Diary“. Je to jeden z největších informačních úniků americké armády. USA okamžitě požádaly svoje spojence, aby Assangeho zahrnuli žalobami. Neznáme celou korespondenci, ale Stratfor, což je bezpečnostní firma, která radí vládě USA, doporučila žalovat Assangeho příštích 25 let.    Proč se tehdy Assange nepřihlásil policii? Ale on to udělal, jak už jsem naznačil.   Rozveďte to, prosím. Assange se z tisku dozvěděl o obvinění ze znásilnění. Kontaktuje policii, aby k tomu zaujal stanovisko. Nehledě na publikovaný skandál, bude mu to umožněno až po devíti dnech, když už ale obvinění ze znásilnění S.W. je smeteno ze stolu. Řízení kvůli sexuálnímu obtěžování A.A. ale stále běží. 30. srpna 2010 přijde Assange na policejní stanici, aby vypovídal. Je vyslýchán policistou, který mezitím vydal pokyn přepsat výpověď S.W. Úvodem rozhovoru Assange řekne, že je připraven vypovídat. Nechce ale, aby se obsah rozhovoru opět objevil v tisku. To je jeho právo a je o tom ujištěn. Ale téhož večera je všechno opět v novinách. Pocházet to mohlo jedině od úřadů, protože u rozhovoru nebyl nikdo další přítomen. Zjevně se jednalo o to, aby bylo jeho jméno cíleně poškozeno.   Jak pak vůbec vznikla ta historie, že Assange chtěl před švédskou justicí utéci? Bylo to vykonstruováno, vůbec to neodpovídá skutečnostem. Pokud by chtěl zmizet, nepřišel by dobrovolně na policejní stanici. Na základě přepsané výpovědi S.W. bylo proti zastavení, které provedla státní zástupkyně, podáno odvolání a 2. 10. 2010 bylo stíhání kvůli znásilnění obnoveno. Oběma ženám byl na státní útraty přidělen právní zástupce Claes Borgström. Tento muž je partnerem v právní kanceláři bývalého ministra spravedlnosti Thomase Bodströma, pod jehož vedením švédská tajná policie zatýkala uprostřed Stockholmu osoby, které Spojené státy podezíraly, a předávala je bez jakéhokoliv procesu CIA, která je pak týrala. Tím se vyjasňuje transatlantické pozadí celé záležitosti. Poté, co bylo obnoveno obvinění ze znásilnění, vzkázal přes svého advokáta Assange několikrát, že chce k tomu zaujmout stanovisko. Příslušná státní zástupkyně to odmítla. Jednou se jí to nehodilo, jednou byl příslušný policista nemocný. Až zhruba po třech týdnech napsal advokát Assangeho, že musí už skutečně na konferenci do Berlína. A zda může Švédsko opustit. Státní zastupitelství písemně souhlasilo. Může Švédsko krátkodobě opustit.   A potom? V den, kdy Assange opustí Švédsko, kdy přitom není ještě vůbec jasné, zda krátkodobě, nebo dlouhodobě, je na něj vystavený zatykač. Ze Stockholmu letí do Berlína s SAS. Přitom z jeho podaných zavazadel zmizí jeho laptopy. Když přiletí do Berlína, žádá Lufthansa SAS o pátrání po zavazadle, ale ta odmítne jakoukoliv informaci.   Proč? To je právě ten problém. V tomto případě se neustále stávají věci, které vlastně nejsou možné, pokud nezměníte úhel pohledu. Assange potom pokračuje v cestě do Londýna, neutíká ale před justicí, nýbrž nabízí státnímu zastupitelství přes svého právníka několik možných dat k výslechu ve Švédsku – korespondence k tomu existuje. Pak se stane následující: Assange se dozví, že v USA bylo proti němu zahájeno tajné trestní řízení. Tehdy to nebylo USA potvrzeno, ale dnes víme, že to tak skutečně bylo. A od tohoto okamžiku říká jeho advokát: Assange je připraven vypovídat ve Švédsku, ale žádá diplomatické záruky, že ho Švédsko nevydá do USA.    Byl to vůbec realistický scénář? Absolutně. Několik let předtím, jak jsem už zmínil, předala švédská tajná policie dva ve Švédsku registrované žadatele o azyl bez jakéhokoliv řízení CIA. Už na letišti ve Stockholmu byli týráni, omámeni a pak dopraveni do Egypta, kde týrání pokračovalo. Nevíme, jestli to byly jediné případy. Ale známe právě tyhle, protože tito muži přežili. Později podali žalobu před komisí OSN pro lidská práva a vyhráli. Švédsko muselo každému z nich zaplatit půl miliónu dolarů odškodnění.    Jak reagovalo Švédsko na Assangeův požadavek? Advokáti říkají, že během těch sedmi let, kdy Assange žil na ekvádorském velvyslanectví v Londýně, více než třicetkrát švédským úřadům nabízeli, že Assange přijede do Švédska, pokud mu zajistí, že nebude vydán do USA. Švédové to odmítli s tím, že přece neexistuje žádná žádost o jeho vydání do USA.   Jak hodnotíte tento jeho požadavek? Takové diplomatické záruky jsou v mezinárodní praxi běžnou záležitostí. Necháte se ujistit, že nebudete vydáni do země, kde hrozí nebezpečí těžkého poškození lidských práv, a to nezávisle na tom, zda už existuje požadavek na vydání z této země, či nikoliv. Je to politický, nikoliv právní proces. Uvedu příklad: Francie žádá Švýcarsko o vydání kazašského obchodníka, který žije ve Švýcarsku, ale je Francií i Kazachstánem hledaný pro daňové podvody. Švýcarsko nevidí ve Francii žádné nebezpečí týrání, ale v Kazachstánu ano. Proto Švýcarsko sdělí Francii: Vydáme vám tohoto muže, chceme ale diplomatické ujištění, že nebude následně vydán do Kazachstánu. Pak Francouzi neodpoví: Ale Kazachstán žádnou žádost o vydání nepodal, nýbrž samozřejmě poskytnou požadovanou záruku. Argumenty Švédů byly přitažené za vlasy. To je jedna věc. Ta druhá je, a to vám říkám se všemi mými zkušenostmi z pozadí kulis mezinárodní praxe: Pokud je vám takové diplomatické ujištění odmítnuto, tak jsou všechny pochyby o důvěře v danou zemi oprávněné. Proč by to nemohli Švédové garantovat? Z právního pohledu nemají přece USA se sexuálním řízením ve Švédsku vůbec nic společného.   Proč nechtěli Švédové dát ty garance? Je třeba se jen podívat, jak bylo toto řízení vedeno: Ve Švédsku nikdy nešlo o zájmy těchto dvou žen. Assange chtěl i poté, co nedostal ujištění o tom, že ho nevydají, nadále vypovídat. Říkal: Pokud nemůžete garantovat, že nebudu vydán, jsem vám k dispozici v Londýně nebo přes videolink.    Je ale normální nebo právně jednoduše možné, aby švédští úředníci k takovému výslechu cestovali do jiné země? To je další důkaz pro to, že Švédsku nikdy nešlo o hledání pravdy. Právě pro takové justiční případy existuje dohoda mezi Velkou Británií a Švédskem, která předpokládá, že pro výslech osob mohou cestovat švédští úředníci do Anglie a opačně. Anebo je možné výslech provést přes video. Mezi Švédskem a Anglií se to v tomto období uskutečnilo ve 44 jiných řízeních. Jen u Juliana Assangeho Švédsko trvalo na tom, že je zásadně důležité, aby se osobně dostavil.    Proč na tom trvali?  Pro to všechno – odmítnutí diplomatické garance, odmítnutí výslechu v Londýně, je pouze jedno vysvětlení: Chtěli ho dostat do rukou, aby ho mohli vydat do USA. Co se všechno ve Švédsku během několika málo týdnů koncentrovalo v rámci trestního předvyšetřování, je absolutně groteskní. Stát oběma ženám přidělil právního zástupce, který jim vysvětlil, že znásilnění je oficiální delikt, takže trestněprávní interpretace jejich zkušenosti je nyní záležitostí státu, nikoliv jejich. Když byl upozorněn na rozpor mezi výpověďmi žen a úřední verzí, odpověděl jejich právní zástupce, „že zkrátka nejsou žádné právničky“. Státní zastupitelství pět let Assangeho nevyslechlo k obviněním ze znásilnění, až se konečně jeho právníci dostali ke švédskému nejvyššímu soudu, aby si vynutili, že státní zastupitelství buď vznese obžalobu, nebo ji stáhne. Když Švédové Angličanům sdělili, že pravděpodobně budou muset řízení zastavit, odpověděli znepokojení Britové: „ Dont´you dare get cold feet!“   Jak prosím? Ano, Angličané, jmenovitě Crown Prosecution Service, chtěli Švédy nezbytně odradit od toho, aby řízení zastavili. Přitom by vlastně měli být Angličané rádi, že by nemuseli vydávat milióny daňových peněz na hlídání ekvádorského velvyslanectví, aby zabránili útěku Assangeho.   Proč byli Angličané zainteresováni na tom, aby Švédové řízení nezastavovali?  Musíme si přestat myslet, že zde skutečně šlo o to, vést šetření kvůli sexuálnímu deliktu. Co udělaly WikiLeaks, to ohrožovalo politické elity USA, Anglie, Francie a Ruska současně. WikiLeaks zveřejnily tajné státní informace. A to je ve světě, kde i v takzvaných zralých demokraciích utajování nabylo převahy, považováno za zásadní ohrožení. Assange zdůraznil, že státům dnes nejde o legitimní důvěrnost, nýbrž o potlačení důležitých informací ke korupci a zločinu. Vezměme si typický příklad, který zveřejnila Chelsea Manning, tzv. video o kolaterálních škodách. Je to video americké armády, které ukazuje, jak američtí vojáci zabijí v Bagdádu více lidí, mezi nimi dva spolupracovníky agentury Reuters. Jako dlouholetý právní poradce Mezinárodního červeného kříže vám mohu říci, že se jednalo nepochybně o válečný zločin.   Co by měl dělat právní stát v takovém případě?  Právní stát by měl proti Chelsea Mannig možná postupovat pro vyzrazení úředního tajemství, protože předala video Assangemu. Zcela určitě by ale nepronásledoval Assangeho, protože ten zveřejnil video ve veřejném zájmu, v zájmu klasického investigativního žurnalismu. Co by ale právní stát měl především učinit, to je vyšetřit a potrestat válečné zločince. Tito vojáci patří za mříže. Ale proti žádnému z nich nebylo zahájeno trestní řízení. Místo toho sedí muž, který informoval veřejnost, v Londýně ve vydávací vazbě a může v USA dostat 175 let vězení. To je míra trestu, která je zcela absurdní. Pro příklad: Hlavní váleční zločinci v jugoslávském tribunálu dostali tresty 45 let. 175 let vězení ve vazebních podmínkách, které jsou označovány zvláštním zpravodajem OSN a Amnesty International jako nelidské. Opravdu ohromující na tomto případu je bezprávný prostor, který se vyvinul – mocní mohou beztrestně jít přes mrtvoly a z žurnalismu je špionáž. Je zločinem říkat pravdu.   V dubnu 2019 anglická policie Juliana Assangeho odvlekla z ekvádorského velvyslanectví v Londýně. Jak hodnotíte tuto akci? V roce 2017 přišla v Ekvádoru k moci nová vláda. Tehdy napsal americký Kongres dopis: Potěšilo by nás, kdyby USA mohly kooperovat s Ekvádorem. Šlo samozřejmě o mnoho peněz. Ale je tam jedna překážka: Julian Assange. Jsou ochotni kooperovat, když Ekvádor předá Assangeho USA. Od tohoto okamžiku začíná na ekvádorském velvyslanectví tlak na Assangeho masivně stoupat. Je mu ztěžován život. Ale zůstává. Pak Ekvádor ruší jeho azyl a dává Anglii zelenou pro jeho zatčení. Protože mu dřívější ekvádorská vláda udělila ekvádorské občanství, je třeba mu odejmout pas, protože ústava Ekvádoru zakazuje vydávání vlastních občanů. To se všechno stane bez jakéhokoliv správního řízení přes noc a Assange nemá žádnou možnost k tomu zaujmout stanovisko, nebo použít právní prostředky. Britové ho zatknou a stejného dne je předveden před anglického soudce, který ho pro porušení podmínek kauce odsoudí.   Jak posuzujete rychlost toho odsouzení? Assange měl jen 15 minut času k přípravě se svým právníkem. Řízení samo trvalo také 15 minut. Assangeův právník položil na stůl tlustý svazek a podal okamžitě odvolání kvůli zaujatosti jedné přísedící soudkyně, protože její muž figuroval v 35 případech WikiLeaks. Soudce ale jeho námitky odmítl bez jakéhokoliv zkoumání. Assange řekl během jednání jedinou větu: Jsem nevinný. Soudce se k němu obrátil a řekl: Jste narcista, který myslí jen na svoje zájmy. Odsuzuji vás kvůli porušení podmínek kauce.    Pokud vám dobře rozumím: Julian Assange neměl od začátku žádnou šanci? Ano, tak to je. Neříkám, že Julian Assange je anděl. Anebo hrdina. Ale tím nemusí být. My přece mluvíme o lidských právech a ne o právech andělů nebo hrdinů. Assange je člověk a má právo se obhajovat. Má právo se bránit a být s ním lidsky zacházeno. Cokoliv je Assangemu předhazováno, má právo na férové řízení. A to mu bylo důsledně odmítáno, a to jak ve Švédsku, v USA, v Anglii i v Ekvádoru. Místo toho ho nechali sedm let smažit v jedné místnosti a pak ho vyrvali a během hodin a bez jakékoliv přípravy odsoudili kvůli přestupku o kauci, který spočíval v tom, že od jednoho ze států OSN dostal diplomatický azyl. Přesně tak, jak to předpokládá mezinárodní právo a jako toho využilo nesčíslné množství čínských, ruských a jiných disidentů na západních velvyslanectvích. Je zjevné, že se tu jedná o politický proces. Ostatně i v Anglii v podobných procesech o porušení kauce padají výjimečně tresty vazby, většinou jen pokuty. Assange naproti tomu dostal 50 týdnů vazby ve vězení s nejvyšší mírou ostrahy – zjevně nepřiměřený trest, který sledoval jediný cíl: Aby USA mohly v klidu připravit obvinění ze špionáže.    Podobné podmínky pro jednoduchý přestupek porušení kauce? Od kterého okamžiku se vazba stává týráním? Julian Assange byl cíleně psychologicky ze strany Švédska, Anglie, Ekvádoru a USA týrán. Nejprve zcela svévolným vedením procesu. Vedení řízení ze strany Švédska, s aktivní pomocí Anglie, bylo zaměřeno na to, aby se dostal pod tlak a zůstal uvězněn na velvyslanectví. Švédsku nešlo nikdy o to, dopátrat se pravdy a těm ženám pomoci, nýbrž dostat Assangeho do kouta. Jedná se o zneužití soudního řízení, které má dostat člověka do pozice, kdy se už nemůže bránit. Toto trvalé zneužití státní moci způsobilo u Assangeho enormní stavy stresu a strachu a zanechalo měřitelné kognitivní a neurologické škody. Navštívil jsem Assangeho v květnu 2019 v jeho cele v Londýně spolu se dvěma světově respektovanými lékaři, kteří jsou specializováni na forenzní a psychiatrické vyšetřování obětí týrání. Diagnóza obou lékařů byla jednoznačná: Julian Assange vykazuje typické symptomy psychologického týrání. Pokud nebude vzat co nejrychleji v ochranu, je třeba počítat s rychlým zhoršením jeho zdravotního stavu až k smrti.    Když už seděl půl roku v Anglii ve vydávací vazbě, zastavilo v tichosti Švédsko v listopadu 2019 najednou řízení proti Assangemu. Po devíti letech. Co se stalo? Skoro deset let švédský stát stavěl Assangeho cíleně na pranýř jako sexuálního zločince. Pak najednou zastaví řízení se stejným argumentem, jako to udělala státní zástupkyně v roce 2010 po pěti dnech: Výpověď ženy je sice důvěryhodná, ale nejsou k dispozici žádné důkazy o trestném činu. Je to neuvěřitelný skandál. Ale ta časová shoda není náhodná. 11.listopadu byl zveřejněn oficiální dopis, který jsem dva měsíce předtím předal švédské vládě. V tomto dopise jsem vyzval švédskou vládu, aby v 50 bodech vysvětlila, jak souvisí její vedení vyšetřování s lidskými právy. Jak je možné, že se tisk všechno dozvěděl, ačkoliv je to zakázáno? Jak je možné, že podezření bylo zveřejněno, ačkoliv se výslech ještě vůbec nekonal? Jak je možné, že tvrdíte, že šlo o znásilnění, ačkoliv postižená žena s tím nesouhlasí? V den zveřejnění jsem dostal ze Švédska strohou odpověď: Vláda nemá k tomuto případu žádné další připomínky.   Co ta odpověď znamená? Je to přiznání viny. {/mprestriction}  Z rozhovoru na webu republik.ch přeložil Miroslav Pavel.

Čas načtení: 2024-05-12 19:30:22

Tady se představovaly nové iPady! Navštívili jsme unikátní sídlo Applu v Londýně (reportáž)

V úterý jsme navštívili konferenci Applu k představení nových produktů v Londýně Jako jedni z prvních na světě jsme si tak mohli naživo vyzkoušet nové iPady i hodnotné příslušenství Kterak se celá akce vydařila a jak vypadá ze zákulisí očima novináře? Společnost Apple se letos rozhodla, že premiéru svých nových produktů lépe přizpůsobí Evropě. Čas oznámení novinek tak posunula ze standardních 19 hodin našeho času na příjemnější 16. hodinu. Přečtěte si celý článek Tady se představovaly nové iPady! Navštívili jsme unikátní sídlo Applu v Londýně (reportáž)

Čas načtení: 2024-02-26 14:00:01

Život v poválečném Londýně: Špína, bída, prostituce, ale i láska a štěstí

Seriál, jehož 13. série pokračuje i v letošním roce, je volnou adaptací vzpomínkové knihy Jennifer Worth, která v 50. a 60. letech působila jako mladá porodní asistentka v londýnském East Endu, kde spolu s anglikánskými řeholními sestrami obětavě pomáhala přivádět na svět děti v neskutečně stísněných poměrech. Její paměti s názvem Call the Midwife jsou poněkud hůře stravitelnější než zmíněný seriál, zato obsahují zajímavé a především nezkreslené informace z první ruky. Jako z jiné planety V Londýně v chudinských čtvrtích panovala po válce neskutečná bída. Muže vyčerpávala těžká práce v docích. Děti, kterých bylo všude plno, si obzvláště rády hrávaly v kráterech, které zde zůstaly po bombách. Na ulicích se povalovaly odpadky. Splachovací záchody tehdy nebyly běžné, obsah z nočníků vynášeli obyvatelé domů každé ráno k odvozu. Nejhorší byla situace s bydlením.  I bez nábojů zachránil královské sídlo v Londýně. Brit zneškodnil německého nepřítele vlastním letounem Číst více Ve městě zničeném válkou se zoufale nedostávalo bytů, a tak bývalo zcela běžné, že jednu nevelkou místnost sdílelo i několik rodin. A v těchto špeluňkách probíhala i naprostá většina porodů. Některé z nich byly nesmírně komplikované a bolestné, protože rodící ženy neměly vyvinuté pánevní kosti. Dlouhodobě totiž trpěly nedostatkem vitamínu D, který lze snadno načerpat z bílkovin nebo ze slunce, ale v chudinských ulicích města, zastíněných budovami, mezi nimiž procházely cudně oblečené, se jim nedostávalo ani jednoho.  Poměry v chudobincích – tzv. pracovních domech – byly tak strašné, že i Dickensovy srdceryvné příběhy sirotků z 19. století vedle nich působí jako čirá selanka. Sestřiček, které v tak těžkých podmínkách odváděly profesionální práci a bez kterých by se tehdejší Londýn neobešel, si společnost nesmírně vážila a respekt zasluhují i dnes. Z autorčina takřka živočišně pravdivého vyprávění vybírám dva obzvláště silné příběhy. První z nich krásně ilustruje, že díky lásce lze prožívat štěstí i v nekonečné materiální bídě. Když rodinu, tak pořádnou – 20 dětí nám nestačí! Povinnosti přivedly mladou Jenny k rodině, která čekala další dítě. Již při vstupu do suterénního bytu ji ovanul puch dětských výkalů, mýdla, mléka a kuchyňských výparů. Samotný byt působil i na tehdejší poměry odporně: harampádí všeho druhu, všude se povalovaly plenky, zbytky jídla… Pak se však před ní objevila krásná žena. Měla statnou postavu, dlouhé havraní vlasy a tmavé oči. Navzdory vší bídě kolem vzbuzovala respekt a svou tichou důstojností a hrdým držením hlavy působila jako nějaká španělská aristokratka. Jmenovala se Conchita a mluvila pouze španělsky, děti překládaly. V tomto prostředí vypadala naprosto nepatřičně, ale to nejneuvěřitelnější se Jenny teprve měla dozvědět: čekala 24. dítě! Dva rodiče jsou pro dítě málo, potvrdili odborníci. Naši předci na to šli jinak, díky tomu neznali deprese Číst více Jenny se postupně začala dozvídat celý příběh. Conchitin manžel Len kdysi v mladistvém zápalu odjel bojovat do španělské občanské války a přivezl si odtud krásnou rolnickou dívku ve věku asi 12 let. Jakmile to bylo možné, tedy když už dívka vypadala aspoň na 16 a měli spolu několik dětí, se s ní oženil. Jenny je navštívila i večer, kdy byla celá rodina doma. Všichni vypadali šťastně, jako by byli na nějakém večírku. Starší děti se staraly o mladší nebo děti dělaly domácí práci nebo si hrály na ulici. Nikde nebyl vidět ani stín nesouladu nebo špatné nálady. Otec Len houpal na klíně několik batolat, která vřískala radostí. Celá rodina jedla ze dvou velkých mís. Len neustále hovořil s ubalenou cigaretou v puse. Pracoval jako malíř pokojů. S odrostlejšími syny vždy ráno naložili trakař s náčiním a tlačili vozík dlouhé míle londýnskými ulicemi. Tajemství šťastného manželsví? – Nerozumět si!  Když se jim narodilo 24. dítě, bylo tak maličké, že sestry nevěřily, že přežije. Ale matka si ho nenechala odvézt do nemocnice a dokázala ho vypiplat. Len byl šťastný, jako by se stal otcem poprvé. Mimoděk se Jenny přiznal, že se nikdy nedokázal naučit jazyk své ženy. A ji náhle osvítilo poznání, jaké bylo tajemství jejich šťastného manželství: Ona neuměla anglicky a on zase neznal ani slovo španělsky. Příběh ztracené irské dívky Další příběh je naopak tragický. Jenny se jednou setkala na ulici s drobnou, špatně živenou dívkou neurčitého věku. V lehkém oblečení se jí ruce třásly zimou. Jmenovala se Mary a pocházela z Irska. Jenny si všimla, že je velice důvěřivá. Jako zdravotnice poznala její stav, a tak se jí přímo zeptala: „Ví tvá matka, že jsi těhotná?“ Nakonec jí Mary vyprávěla svůj příběh. Byla nejstarší z pěti žijících dětí – osm sourozenců již zemřelo. Když jí bylo čtrnáct, otec zemřel a rodina byla vypovězena z rodné chalupy. Matka se marně snažila uživit rodinu jako pradlena. Mary nastoupila do továrny, pracovala týdně 60 hodin, ale dostávala jen almužnu. Její třináctiletý bratr zalhal o svém věku a začal dělat v koželužně. U obou se jednalo o otrockou práci dětí. Tyto výdělky by snad rodinu udržely, jenomže matka začala pít a mladší děti skončily v sirotčinci. Matčin nový druh začal Mary zneužívat a bít, a tak si dívka ze své žebrácké mzdy našetřila na lodní lístek. Byla na tom tak špatně, že jedla kousky chleba, které lidé házeli rackům. Nakonec se dostala do Londýna. Ocitla se zcela osamělá na ulici. Z doků se valil proud tisíců mužů, ale žádný si jí nevšímal. Marně toužila po někom, kdo by s ní mluvil. Noc strávila v jednom kráteru po bombě. Peklem prostituce V té době v Londýně působily dobročinné organizace, které by jí mohly pomoct, ale namísto nich potkala Zakira. Nabídl jí cigaretu. Mluvil s ní, smál se, koupil jí jídlo. „Chudinko, tak ty žiješ sama?“ pohladil ji po tváři. „Pojď se mnou, můj strýc má kavárnu.“ Mary byla blahem bez sebe, pracovat v londýnské kavárně jí přišlo jako splnění všech snů. Do svého dobrodince se zamilovala celým srdcem. Zakir ji přivedl do nějakého začouzeného lokálu. Holky kouřily a zlověstně mlčely. Toho večera se tam konala divoká erotická show. Mary neutekla, protože Zakir k ní byl milý a přesvědčil ji, že je pro něho výjimečná. I milování s ním bylo jemné a krásné. Na rozdíl od té spousty dalších hrubých mužů, kteří následovali, když ji záhy nato začal nutit k prostituci…   Procházíte krizí středního věku? Vyrazte do Británie! Ale pozor, pařba v Londýně se snadno vymkne kontrole Číst více Ale opravdu do tuhého šlo, až když otěhotněla a jedna z holek to prozradila: „Podívejte na Mary, v peci je houska.“ Mary již dobře věděla, co pasáci provádějí těhotným holkám, aby je zbavili plodu, a tak na nic nečekala, ukradla z bordelu pět liber a utekla. Nešťastné matky Díky Jenniným kontaktům se dostala do katolického domu pro matky a dítě. Dítě jí vzali a dali k adopci. Když Jenny protestovala, že to matka snad nepřežije, vrchní sestra zůstala neoblomná: Jak se může taková holka postarat o dítě? „Rodíme se do utrpení, nejistoty a smrti. Má matka měla patnáct dětí. Jenom čtyři přežily dětství… Nesčetné miliony žen v dějinách pohřbily většinu dětí, které porodily, a prošly si zármutkem ze ztráty dítěte…“ A my se jen můžeme těšit, že žijeme v dnešních časech a nemusíme zakoušet to, co mnozí prožívali ještě v době, od níž nás dělí pouhých 70 let. Zdroj: WORTH, Jennifer. Call the Midwife and Shadows of the Workhouse KAM DÁL: Špína, hlad a utrpení tisíců bezbranných dětí: Rumunské sirotky vysvobodila až Ceaușescova smrt

Čas načtení: 2024-07-11 08:43:55

Londýn z Prahy na mnoho termínů během babího léta. Letenky od 1 059 Kč

U letecké společnosti Wizz Air aktuálně zakoupíte akční letenky na mnoho termínů v září, říjnu, ale i listopadu na londýnské letiště Luton LTN. Základní cena zpáteční letenky je 1 059 Kč, ale členové věrnostního klubu WDC za letenku zaplatí pouhých 580 Kč. Co v Londýně? Mrkněte na našeho průvodce: 32 míst, co vidět v Londýně kde se ubytovat v Londýně a tipy na hotely doprava a metro v Londýně jak se dostat z/na letiště Stansted

Čas načtení: 2025-11-08 01:00:00

Kingsley, Felicia - Dievča z inej doby

Rebecca, studentka egyptologie a vášnivá čtenářka regentských romancí, se ráda účastní historických rekonstrukcí a během jedné z nich se přihodí něco nevysvětlitelného: ocitne se v Londýně roku 1816. Navíc se zde stala nejžádanější debutantkou mezi starými mládenci z vyšší společnosti. Při hledání svého pana Darcyho však upoutá pozornost té nejméně žádoucí partie: korzára Reedlana Knoxe, muže s temným šarmem a přinejmenším skandální pověstí. A s takovým by se slušná mladá dáma opravdu stýkat neměla. Když však Rebecca odhalí jistá tajemství a podezřelé spiknutí šlechty, její smysl pro spravedlnost ji nutí jednat. Jenže nikdo není ochoten riskovat svou čest, aby jí pomohl. Nezbývá jí než se obrátit na jediného možného člověka: Reedlana Knoxe. Jenže co když se nakonec ukáže, že korzár je zajímavější než gentleman, o kterém Rebecca vždycky snila? A neměla by se raději vrátit do současnosti? Pre pravú lásku sa oplatí aj cestovať v čase! Kto by nechcel žiť na začiatku 19. storočia v Londýne uprostred plesov, večierkov a pozvaní na kráľovský dvor? Rebecce Sheridanovej by sa to určite páčilo, 21. storočie je pre ňu stiesňujúce: rýchly život, nulový osobný priestor a muži… Naozaj už nikto nevie, ako dvoriť dievčaťu? Študentka egyptológie a vášnivá čitateľka regentských romancí Rebecca rada navštevuje historické rekonštrukcie v kostýmoch. Počas jednej z nich sa stane niečo nevysvetliteľné: ocitne sa v Londýne roku 1816. Po prekonaní prvotného šoku si uvedomí, že má jedinečnú príležitosť stať sa najžiadanejšou debutantkou medzi slobodnými mužmi z vyššej spoločnosti, uprostred čajových večierkov, plesov a prechádzok v Hyde Parku. Rebecca však upúta pozornosť toho najmenej vhodného muža v Londýne: Reedlana Knoxa, šviháka s temnou minulosťou a škandalóznou povesťou piráta. Skrátka muža, s ktorým by sa slušná mladá dáma naozaj nemala stýkať. Čo ak sa nakoniec ukáže, že spoločenský vyvrheľ je zaujímavejší ako džentlmen, o ktorom vždy snívala? Rozhodovanie, či sa vrátiť do súčasnosti, alebo zostať v roku 1816, môže byť poriadne ťažké… Datum vydání: 08.11.2025

Čas načtení: 2020-04-08 12:27:15

Nejpůsobivější parky a tajné zahrady v Londýně

Autor článku: Adéla Barošová Angličané jsou na své parky a zahrady náležitě hrdí a musím uznat, že zahradnické umění mají opravdu „zmáknuté“ na jedničku. Pokud je hezky, rozhodně doporučuji navštívit některé z těchto míst v Londýně. St James´s Park Kde? Mezi Buckinghamem a Westminsterem. Proč? Umělé jezero se spoustou vodního ptactva, květinové záhony, výhled na London Eye ze střechy [...] Příspěvek Nejpůsobivější parky a tajné zahrady v Londýně pochází z MAGAZÍN VELKÁ BRITÁNIE

Čas načtení: 2019-10-18 17:57:12

VIDEO: Bohem Brewery – český pivovar v Londýně

Autor článku: Jana Bohem Brewery je český pivovar, který oficiálně otevřeli začátkem roku 2017 v Londýně Petr Skoček a Zdeněk Kudr. Dnes se v pivovaru vaří již deset druhů ležáků – Slavia, Victoria, Sparta, Amos, Druid, Raven, Otakar, Vasco, Henry a Raleigh. Z původních prostor na Whittington Road se v roce 2018 pivovar z důvodu nedostačující kapacity přestěhoval do [...] Příspěvek VIDEO: Bohem Brewery – český pivovar v Londýně pochází z MAGAZÍN VELKÁ BRITÁNIE

Čas načtení: 2018-06-22 15:36:08

Majitel českého pivovaru v Londýně na ČT1 o Brexitu

Autor článku: Jana V návaznosti na nejnovější informace zveřejněné britským ministerstvem vnitra na téma práv občanů EU po Brexitu odvysílála česká televize ČT1 v dnešních ranních hodinách rozhovor s maijtelem českého pivovaru v Londýně Bohem Brewery. V rozhovoru paní redaktorka položila panu Zdenkovi Kudrovi několik otázek na téma Brexit. Mimo jiné se ho ptala na změny, ke kterým [...] Příspěvek Majitel českého pivovaru v Londýně na ČT1 o Brexitu pochází z MAGAZÍN VELKÁ BRITÁNIE

Čas načtení: 2021-05-25 12:18:17

O nenávisti a o budování vzdušných zámků, ve kterých nelze žít. Odpověď na komentář Jana Moláčka v Deníku N

Jan Moláček, komentátor Deníku N, napsal před pár dny text Pseudoobhájci svobody slova ji utloukají dvojím metrem. Nenávist je ale nenávistí vždy, který v závěru zcela explicitně naráží na Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) a to i odkazem na její stránky. Bohužel, jak je to u Deníku N zvykem, jejich články bývají zavřené za paywallem pro předplatitele. To znamená, že neseženete-li si někoho, kdo by vám tento komentář „odemknul“, neuvidíte plný rozsah textu, na který reaguji. To je jedna z velkých chyb paywallů pro předplatitele, které vytvářejí uzavřené zahrádky s vysokými zdmi a posilují vznik názorových bublin. (Na druhou stranu v tom teď jede skoro každé médium, tudíž těžko si stěžovat jen specificky na Deník N.) Jelikož na článek mají v Deníku N copyright, nemohu z něj zde přetisknout nějaké velké kusy, maximálně se můžu snažit parafrázovat jeho obsah a okořenit jej pár krátkými citacemi. Nuže, „výcuc“ páně Moláčkovy argumentace, doslovné citáty jsou tučnou kurzívou. * V Londýně pořvávali propalestinští aktivisté z aut různá násilná hesla. (Autor to explicitně nezmiňuje, ale jednalo se mimo jiné o „znásilněte Židům dcery“). * Významní politici to okamžitě odsoudili, londýnská policie zapojila ihned do akce vrtulník, konvoj vypátrala, zatkla a obvinila čtyři muže. * To je podle autora nepochybně správně. (Cituji: Až potud všechno v pořádku. Politici i úřady v Londýně zareagovali přesně, jak je v podobných případech třeba. Nelze jim než zatleskat.) * Nápadné prý je ale hrobové mlčení všech samozvaných „obhájců svobody slova“, kteří toto nijak nekritizovali, kdežto osob šířících nenávist vůči uprchlíkům, muslimům nebo gayům se zastávají. Kdyby tam podle autora seděl Tommy Robinson se svými kamarády a křičeli by „fuck the Muslims“, reakce samozvaných obhájců svobody slova na něj by ale byla přesně opačná. * Dalších několik odstavců se týká Dominika Duky a jeho žaloby proti brněnskému divadlu, které urazilo jeho náboženské cítění. Ta byla podle autora hlavním pokusem omezit svobodu slova v ČR za poslední dobu. * A závěrečný odstavec si dovolím ocitovat skoro celý: O svobodu slova v pravém smyslu, tedy o prostor a nástroje k otevřené a férové diskusi, jim totiž nejde. Chtějí pravý opak – bojí se hlasů, proti nimž nemohou v takové diskusi obstát. Především hlasů legitimně požadujících rovnost dosud podřízených, diskriminovaných a znevýhodněných. Ty mají zaniknout v záplavě nenávisti, které – a ničemu jinému – se pseudoobhajoba svobody slova snaží otevřít stavidla naplno. No, kde vůbec začít? Nejsme povinni komentovat všechno Psychoanalýza po internetu je rozšířený jev. Kdekdo o vás ví, co si myslíte a co chcete, a to lépe než vy sám. Jistota o temných záměrech těch druhých roste úměrně tomu, čím méně je skutečně znáte, a vrcholí v případě, že jste toho člověka nikdy osobně nepotkali. Nicméně pokrytectví je závažná námitka, tak se tedy budu věnovat meritu věci. Výčitka „hrobového mlčení“ je mimo. Ani Jan Moláček, ani Marian Kechlibar, ani kdokoliv další nejsou schopni komentovat všechno, dokonce ani všechno, co se semele v oblasti, která je zajímá. Nejen všechno, ba ani polovinu, třetinu, čtvrtinu ne… Ono se toho v dnešním širém světě, dokonce i v České republice, děje příliš mnoho na to, aby to jeden člověk nebo i jedna malá organizace stihli pokrýt. (Dokonce bych nesměle nadhodil myšlenku, že vlastně nikdo, ani ten nejslavnější novinář, by neměl propadat pokušení vyjádřit se úplně k čemukoliv. Brouk Pytlík nebyl Ondřejem Sekorou zamýšlen jako životní a profesní vzor. Ale to je trochu jiné téma a nebudeme se u něj zdržovat.) Naprostá většina publicistů, mne nevyjímaje, má i nějaké další životní zájmy a aktivity, tudíž nedokáže zpracovat ani deset procent témat vhodných ke zpracování. Devadesát procent by zůstalo nepokryto i tehdy, kdybyste byli naprosto neutrální bytosti, které nemají žádné vnitřní sympatie a antipatie, které to netáhne žádným směrem více než jiným (a to nejspíš nezvládal ani Buddha). Největším přirozeným omezením je právě kapacita, které mají jednotliví smrtelní lidé poměrně málo a musejí s ní nějak hospodařit, nechtějí-li totálně odstřelit kvalitu vlastní práce. Netýká se to jen svobody slova. Například jsem teď nenapsal žádný článek o šťavnatém tématu pohraničních strkanic s migranty v severoafrickém španělském městě Ceuta. Byla to zajímavá událost, která by si zasloužila rešerše ve španělském i marockém tisku, ale já jsem to prostě nestihl. Jestlipak z toho někdo usoudí, že mě téma migrace přestalo zajímat? Nebo že jsem dokonce tiše přešel na stranu Caroly Racketeové a svým mlčením signalizuji sympatii k těm, kdo tu hranici překračují? Nepřestalo a nepřešel, jenom jsem prostě musel věnovat čas něčemu jinému, urgentnějšímu. Nemám tušení, zda se k tomu tématu budu ještě moci vrátit; svět se mezitím nezastavil a budou se objevovat nová témata. (Sním o tom, že jednoho dne bude SOSP mít desetkrát tolik spolupracovníků co Deník N a bude moci řešit opravdu všechno, co se na našem rybníčku svobody projevu strhne. Ale zatím jsme víceméně čtyři a každý z nás čtyř dělá ještě něco jiného – ani jeden „full-time zaměstnanec“!) Osobně jsem na poličku témat, na která systematicky kašlu, zařadil mimo jiné všechny záležitosti týkající se lokálních církví a jejich hodnostářů. Jsem bytostný duchovní skeptik, kterého jakékoliv organizované náboženství vždycky v životě naprosto míjelo, a který považuje prorůstání církví s politikou za něco, co škodí oběma stranám. Proto nebudu řešit žádné věci kolem kardinála Duky ani nekardinála Halíka (jmenováni svými nejdůležitějšími tituly), byť vím, že některé lidi to zajímá a komentář by uvítali. Nicméně téma kolize islámu se západními společnostmi mě zajímá hodně a vyjadřuji se k němu relativně často. Tak co tedy s tlupou jedinců projíždějících se Londýnem a pokřikujících hesla o znásilnění židovských dcer? To je hlavní důvod, proč jsem si tentokrát ten čas našel a proč vlastně tuto reakci píšu. Stačí jedny volby, aby někdo příslušné zákony obrátil vůči vám Žádné tleskání londýnské policii, o kterém Jan Moláček píše, by se v mém případě nekonalo. Honit vrtulníkem někoho za to, že něco hnusného pokřikoval, mi sedí spíš k husajnovskému Iráku nebo k Číně než k teoreticky liberálnímu západnímu státu, i když ten liberalismus se nám poslední dobou čím dál víc sbližuje s autoritářstvím, až z některých úhlů pohledu přestává být rozlišitelný vůbec. Přesvědčení, že takové věci se budou dít vždycky jen špatným lidem pronášejícím špatné věci a že se určitě nikdy nestane, že by zásahová jednotka vykopla dveře u vás v redakci, je pak v případě novináře z povolání poněkud krátkozraké. Stačí jedny volby k tomu, aby někdo příslušné zákony obrátil vůči vám. Tady se vždycky vyplatí vzít toho politika, kterého nesnášíte nejvíce, a představit si, že tenhle druh pravomoci má v rukou. Brrr, že? Na trestnost samotného londýnského incidentu nemám jednoznačný názor, protože nevím, jak daleko či blízko bylo k tomu, aby dotyční mohli svoji výhrůžku realizovat. Moje osobní preferovaná hranice pro trestnost verbálního projevu se pohybuje někde kolem amerického kritéria incitement to imminent lawless action („podněcování k bezprostřední nezákonné činnosti“), které považuji za dobře zkonstruované a osvědčené v mnohaleté právní praxi za oceánem. Bohužel toto kritérium neuplatňuje ani Velká Británie, ani Česká republika, v obou případech jsou zákony podstatně tvrdší. V případě Británie mi to může být jedině líto, je to jejich věc. V ČR bych ale rád přispěl ke změně. Úkolem státu není potlačovat projevy emocí Kdybychom tedy žili v mém ideálním světě, v případě londýnských křiklounů by rozhodoval právě pojem imminent, čili bezprostřední, bezprostředně hrozící. Byli ti dotyční v pozici, že měli reálnou možnost své výhrůžky téměř ihned realizovat? Dejme tomu v židovské čtvrti a bez přítomnosti policie, která by tomu zabránila? Pokud ano, byli by za hranou zákona. Pokud nikoliv, nechť řvou. Ano, nechť řvou … Na rozdíl od mnoha liberálů dneška si nemyslím, že by mělo být úkolem státu potlačovat projevy jakýchkoliv emocí, a to včetně té tabuizované nenávisti. Dokonce tento trend umělé sanitizace verbálního prostoru považuji za velmi nebezpečný, podobný tomu, když se rodiče snaží vychovávat své děti ve sterilním domově a venku otírají každou houpačku dezinfekcí. To, že vás někdo nenávidí, je docela užitečná, potenciálně dokonce život zachraňující informace. Zastánci kriminalizace verbálních projevů říkají, že od výhrůžek vede cesta k pogromům. Já si myslím, že potlačením zjevných výhrůžek si zajistíte leda tak to, že ten budoucí pogrom vás zasáhne nečekaně. Víceméně všechny západoevropské státy se snaží potlačovat hate speech zákonem, ale k žádnému rozkvětu lásky a porozumění mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva to nevedlo. Paralelní společnosti jsou vidět na každém rohu. Samozřejmě, reakce zastánců je nadále posilovat příslušné zákony; znáte to s tou definicí šílenství, která mluví o dělání těch samých věcí a očekávání jiných výsledků? Z pohledu hypotetického londýnského Žida bych chtěl mít jasný přehled o tom, jestli sdílím životní prostor s lidmi, kteří chtějí znásilnit moje dcery, kolik jich je, kde hlavně žijí, kolik dalších jim tleská a povzbuzuje je atd. Rovněž bych chtěl vědět, kteří jiní lidé takové myšlenky opravdu, z vlastního přesvědčení odmítají – a ne jenom proto, aby si pro ně nepřišla verbální policie. Ale nyní jako ten londýnský Žid můžete pouze odhadovat, čí zdvořilé vystupování je opravdové a čí je jenom přetvářkou kvůli hrozbě represe. Náhubek nasazený zákonem vás připravil o důležitou informaci a o schopnost se na základě ní rozhodovat. Umožnit reálným emocím, a to včetně nenávisti, se ukázat veřejně, je bezpečnější než budovat vzdušné zámky založené na lži. V tomto případě jde o lež o harmonické, navzájem se obohacující multikulturní společnosti, pod níž ale stále hnisají tisícileté konflikty, ještě důkladně posílené zvýšenou pohyblivostí obyvatelstva a snadnou komunikací napříč planetou. „Nejlepší dezinfekce je sluneční světlo“ (Louis Brandeis, americký soudce) a sluneční světlo má v tomto případě podobu svobody projevu, která nejlíp ukáže, jak vypadají reálné, nikoliv vysněné poměry kolem nás. Na ty se pak dá nějak reagovat. Zakázat lidem určité projevy je pak něco jako přelepit si na palubní desce auta určité kontrolky černou lepenkou, aby vás jejich svícení neznervózňovalo. Tím se ten motor nespraví. Odvrácenou stránkou této svobody je v tomto případě uvědomění, že navzájem se obohacující multikulturní společnost je opium lidstva, nebo aspoň jeho intelektuální vrstvy. A to je velmi bolestivé a nevítané uvědomění. Kdyby se každý antisemita v Londýně mohl bez zábran veřejně vyjádřit, možná by se londýnská židovská komunita raději odstěhovala do Izraele, protože by si jej vyhodnotila jako bezpečnější. Kdyby se každý turecko-kurdský, arménsko-ázerbajdžánský nebo indicko-pákistánský konflikt ihned otevřeně přenesl do londýnských kanceláří a dílen, poněkud by to zpochybnilo prozíravost těch politiků a intelektuálů, kteří hlásají, že v různorodosti je síla a jediným problémem ohrožujícím budoucí Utopii jsou zaostalí evropští nacionalisté. A jejich důvěryhodnost by utrpěla šrámy. Nevím, kolik procent policejní a justiční aktivity v historii lidstva bylo vynaloženo na zakrytí problémů a děr v dominantních ideologiích různých států, ale málo to nebude. Současné požadavky na potlačování projevů nenávisti na mě působí jako instance téhož jevu. Svatá, čistá, morální křížová výprava neexistuje Ještě jedna závěrečná poznámka k nenávisti, tak často skloňované v současném tisku a televizi. Ve fyzice platí zákon zachování hmoty. Psychologie tak tvrdé zákony nemá, ale ze současné publicistiky mám dojem, že zákon zachování nenávisti platí taky. Pokud se jedna forma stane tabu (dejme tomu otevřený rasismus), přeorientují se konformní jedinci na jinou, společensky stále akceptovatelnou, ale se zachováním intenzity prožitku. Dost nápadné je, že současní bojovníci proti nenávisti nejsou žádné pozitivní hippie-typy, které by objímaly stromy a čistily kolemjdoucím čakry. Společensky přijatelnou je i v liberálních kruzích nenávist politického charakteru: blbí voliči strany X a politika Y, kéž by je covid schvátil. Lidi, kteří se tomuhle oddávají nejvíce, vás poučí o tom, že nesmíte tolerovat netoleranci (což je drasticky zjednodušený výklad daleko složitější a méně jednoznačné myšlenky Karla Poppera). Ale stejně si při pohledu na tu vášeň kladete otázku, proč o tom svém „drajvu“ aspoň na chvíli nezapochybují. Negativní myšlenky a emoce jsou přece naprosto běžné i mezi lidmi, kteří sami sebe považují za pokrokové. I ten páně Moláčkův článek je psán ze zřetelně negativní perspektivy. Nedokážu přesně určit, jestli je to odpor, nenávist, hnus, pohrdání, nebo nějaká procentuální směsice všeho naráz, ale to, že „nás“ (SOSP) nemá rád a připisuje nám ty nejhorší možné motivy konání, je patrné každému, kdo si to přečte. Celým tím textem dává najevo, jak nás nesnáší. Kdyby měl být konzistentní, musel by teď nasadit náhubek sobě samotnému. Politické přesvědčení sice není vrozená a neměnná vlastnost, ale politicky motivované konflikty měly v historii Evropy podobné následky jako konflikty motivované etnicky či nábožensky. Pokud jsou projevy nenávisti z principu špatně a nebezpečné, proč by ta politická měla mít výjimku? Jestliže součástí logiky potlačování nenávisti je argument, že například popírání holokaustu může vést k dalšímu holokaustu, neměl by vedle něj stát argument, že rozněcování nenávisti mezi levicí a pravicí povede k dalšímu opakování španělské občanské války…? Byla snad ta španělská občanská válka něčím podstatně lepší, že si ji můžeme dovolit riskovat znovu? Aby bylo jasno, já si to nemyslím. Vztah mezi negativními emocemi a násilnými konflikty nepovažuji za takto jednoduchý. Dokonce si myslím, že negativní emoce můžou sloužit jako užitečný varovný mechanismus, který další eskalaci včas zabrání. A považuji za zcela správné, že pan Moláček nemusí předstírat, že mě má rád. Přeji mu maximální možnou svobodu projevu, ještě větší, než jakou teď podle zákonů České republiky oba máme. Ale pokud si to někdo opravdu upřímně myslí, pak jediným logickým závěrem je jít objímat ty stromy a nenavážet se do druhých lidí, ať už z jakéhokoliv důvodu. Pokud opravdu někdo věříte v to, že veřejné projevy negativních emocí k nějakým lidem – nenávist, pohrdání atd. – mohou vést až k násilí, občanské válce a popravčím četám, nepodílejte se na tom. Jinak se těžko můžete vyvyšovat nad jiné. Nic jako svatá, čistá, morální křížová výprava neexistuje.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-05-13 08:00:01

Život génia pacifického jazzu skončil na chodníku. Jeho múzou i zkázou byla závislost

Od doby, kdy se v padesátých letech začal prosazovat, byl jeho život kolotočem hudby, tvrdých drog, vězení a období zmaru a zapomnění. To vše ovlivňovalo jeho hudbu. Málokdo totiž dokáže hudbou zasáhnout člověka tak, jak to uměl on. Jeho temné melodie prezentované vlastně monotematickým hlasem jsou doplněny zvukem úžasné trubky. Ta je stejně zastřená, jako atmosféra jeho písní. I jeho melodie, které zdánlivě znějí optimisticky, jsou hluboké. Jeho styl byl prostě nezaměnitelný.  Letadlo swingové ikony Glenna Millera zmizelo beze stopy. Jeho záhadu se nepodařilo 80 let spolehlivě vyřešit Číst více Vzestup Prosadil se jako brilantní sólista „west coast“ stylu počátkem padesátých let. Fenomenální úspěch mělo jeho kvarteto, které vedl s barytonsaxofonistou Gerrym Mulliganem. Bakerovy úžasné instrumentální dispozice jej předurčily ke spolupráci s nejvýznamnějšími jazzovými sólisty jeho doby. Hrál s Charliem Parkerem, Milesem Davisem, ale jeho monografie by byla podstatně delší. Drogy jej dostaly až do vězení… Server allaboutjazz.com popisuje jeho další osud. Závislost na heroinu mu způsobila nesčetné množství právních problémů. Strávil více než rok ve vězení v Itálii a později byl vyhoštěn ze západního Německa i Anglie za trestné činy související s drogami. Baker byl nakonec deportován ze západního Německa do Spojených států poté, co se podruhé dostal do konfliktu se zákonem. Usadil se v Milpitasu v severní Kalifornii, kde působil v San Jose a San Franciscu mezi krátkými tresty odnětí svobody, které si odpykával za padělání receptů na léky. Největší katastrofa teprve měla přijít V roce 1966 byl Baker surově zbit, když se pokoušel koupit drogy po koncertě v San Franciscu. Utrpěl vážné řezné rány na rtech a přišel o přední zuby, čímž si zničil nátisk. Od té doby se musel učit hrát se zubními protézami, což byl pro hráče na žesťové nástroje obtížný proces. V letech 1966 až 1974 hrál Baker většinou na křídlovku s širším náustkem a nahrával hudbu, kterou lze považovat za uhlazenou náladovou hudbu. Nakonec se přestěhoval do New Yorku a začal znovu nahrávat s dalšími známými jazzovými hudebníky, jako byl Jim Hall. Později v sedmdesátých letech se Baker vrátil do Evropy, kde mu pomáhala jeho přítelkyně Diane Vavra, která se starala o jeho osobní potřeby a jinak mu pomáhala při nahrávání a vystupování. Jeho život se mu propsal do tváře, ale především do jeho hudby Chet Baker odjel do Evropy, zažil tam spoustu úspěšných koncertů. Byl šťastný, že může hrát. Pódium bylo jeho svět. A je lhostejno, zda jej prožíval tak, či onak. Jeho hudba, projev a cítění byly to, co jeho diváky přitahovalo. Prožít s Chetem Bakerem jeho koncert muselo být něco úžasného, i když se jeho mladická tvář změnila v hromadu vrásek. Když položil svá ústa na nátrubek, bylo to něco elektrizujícího. Jazz obecně nebourá koncertní haly, ale malý sál mu stačil k tomu, aby nadchl, a jeho svět mu ležel u nohou.  John Claridge  narozen 1944 - britský fotograf - proslul černobílými portréty ze čtvrti Soho a pouličními fotografiemi z East Endu v Londýně - v roce 1964 si otevřel vlastní studio v Londýně - v dubnu 2018 jej zařadila Asociace fotografů mezi nejuznávanější světové fotografy - jeho díla lze vidět ve sbírkách The Arts Council of Great Britain, Victoria & Albert Museum, National Portrait Gallery a The Museum of Modern Art - získal přes 700 ocenění Slavný fotograf vzpomíná Pro Čtidoma zavzpomínal na Cheta Bakera slavný fotograf John Claridge: „Měl jsem své studio nad Jazz Clubem Ronnieho Scotta v Sohu v Londýně. Chet Baker přišel do klubu jedné noci v roce 1986 a zeptal jsem se ho, jestli bych ho nemohl vyfotit, než začal jeho první set na pódiu, na což řekl: ‚Jasně!‘ Během focení jsem se mu zmínil, že když mi bylo 13 let, koupil jsem si jeho vinylové EP Chet Baker Quintet s trackem ‚Winter Wonderland‘. Řekl jsem: ‚Pianista byl Russ Freeman‘ a Chet řekl ‚Jo, byl v roce 1953.‘ Přesně v tu chvíli se Chet Baker zastavil a zíral, ohlížel se přes své vzpomínky a tehdy jsem to vyfotil. Osobně jsem zjistil, že Chet Baker byl zvláštní člověk, a bylo opravdové potěšení s ním mluvit. Ale pro mě je nejlepší způsob, jak poznat Cheta Bakera, poslouchat jeho hudbu.“ Poslední koncert v Hannoveru jej udělal nesmrtelným Naposledy stál před diváky v Hannoveru, bez zkoušení přitom dokázal zahrát sóla před Bigbandem a Symfonickým orchestrem Severoněmeckého rozhlasu v Hannoveru. Na předposlední skladbě Tenderly ukázal, že gradovat lze na sopránovou trubku i směrem dolů, tedy k polohám rohu, trombonu nebo mužského hlasu. Na závěr zahrál skladbu My Funny Valentine. S doprovodem klavíru a kontrabasu jako přídavek naposledy zazpíval svoji hymnu, kterou „brousil“ celý život, aniž se někdy obehrála. Jako by i při svých veškerých katastrofách věděl, že dobré tóny se z našeho světa neztrácejí. Život a smrt Malého prince: Záhada Antoina de Saint-Exupéryho Číst více Život génia skončil na chodníku pod hotelovým balkonem Poslední Bakerovu chvíli přiblížil článek Chet Baker – Naposledy přímo do srdce. Brzy ráno 13. května 1988 byl Baker nalezen mrtvý na ulici pod svým pokojem v hotelu Prins Hendrik v Amsterdamu s vážnými zraněními na hlavě, zřejmě vypadl z okna ve druhém patře. V jeho pokoji a v jeho těle byl nalezen heroin a kokain. Nebyly prokázány žádné známky zápasu a jeho smrt byla prohlášena za nehodu. Podle jedné z verzí se neúmyslně zamkl ve svém pokoji a upadl, když se pokoušel přejít na balkon prázdného pokoje, který sousedil s tím jeho. Na jeho památku byla před hotelem umístěna pamětní deska. Baker je pohřben na hřbitově Inglewood Park Cemetery v Inglewoodu v Kalifornii vedle svého otce. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Květinová generace. LSD a volné milování

Čas načtení: 2024-06-26 14:03:00

Shein po odmítnutí v USA zkusí vstoupit na burzu v Londýně

Shein, čínský gigant rychlé módy, oznámil plány na IPO v Londýně po neúspěšných pokusech vstoupit na americký trh. Společnost nyní čelí složitému procesu získávání souhlasu od čínských regulačních orgánů. Článek Shein po odmítnutí v USA zkusí vstoupit na burzu v Londýně z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-07-25 10:00:00

Zpráva pro Pražáky, kteří volí ODS a primátora Svobodu: Rozšíření nízkoemisní zóny vedlo k výraznému poklesu znečištění ovzduší v Londýně

Zavedení nízkoemisní zóny v Londýně odpovídá odstranění 200 000 automobilů za jeden rok. V důsledku toho se kvalita ovzduší v britském hlavním městě zlepšuje rychleji než v ostatní Anglii.Podle zprávy magistrátu města se od loňského rozšíření zóny s velmi nízkými emisemi na území velkého Londýna výrazně snížila úroveň škodlivých látek znečišťujících ovzduší.Analýza za prvních šest měsíců od rozšíření zóny Ulez (Ultra low emission zone) zjistila, že celkové emise oxidů dusíku (NOx) z osobních automobilů v celém Londýně byly o 13 % nižší, než se předpokládalo, pokud by systém zůstal omezen na vnitřní Londýn, zatímco emise NOx z dodávek byly nižší o 7 %.Úroveň znečištění pevnými částicemi v podobě emisí PM2,5 z výfukových plynů z automobilů ve vnějším Londýně je podle odhadů o 22 % nižší než by byla bez rozšíření zóny.Zpráva uvádí, že celková změna odpovídá odstranění 200 000 automobilů ze silnic za jeden každý rok.

Čas načtení: 2024-09-29 09:30:02

Zažila přepadení v Londýně. Teď vyvíjí chytrou brož na ochranu žen v ulicích a získala první miliony

Snaží se odradit útočníka, a když se to nepovede, přivolá policii. Tak by měl fungovat nový ochránce žen, kterého vyvíjí Češka v Londýně. Článek Zažila přepadení v Londýně. Teď vyvíjí chytrou brož na ochranu žen v ulicích a získala první miliony se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-12-16 10:30:56

Tim Cook během své návštěvy Británie přivítal krále Karla v luxusním sídlu Applu v Londýně

Tim Cook se setkal s Karlem III. při své návštěve Velké Británie Panovníka přivítal v novém sídle Applu ve zrekonstruované budově elektrárny Battersea Prezentoval spolupráci Applu s britskou neziskovou vzdělávací organizací Generální ředitel společnosti Apple, Tim Cook, přijal v rámci své návštěvy Spojeného království Jeho Veličenstvo krále Karla III. v budově ikonické elektrárny Battersea v Londýně. Ta se po nedávné rekonstrukci stala v minulém roce luxusním sídlem britské pobočky Applu. Přečtěte si celý článek Tim Cook během své návštěvy Británie přivítal krále Karla v luxusním sídlu Applu v Londýně

Čas načtení: 2025-01-19 09:00:00

Westminsterský whistleblower: jak se Sergej Cristo snažil odhalit spiknutí Kremlu proti Británii

 Britský občan ruského původu a aktivista Konzervativní strany  Sergej Cristo bojoval za to, aby se britská tajná služba MI5 pochlapila a začala si všímat ruského vměšování do politiky, které nyní ohrožuje demokracii v Británii - a po celém světě, píše britská novinářka Carole CadwalladrV temných dnech jara 2022, kdy ruská vojska terorizovala město Buča a každý den přinášela nové šokující scény útěku Ukrajinců, jsem zavolala starému známému Sergeji Cristovi. Cristo je britský občan ruského původu. Narodil se v Rostově na Donu v jižním Rusku, ale do Británie se přestěhoval, když mu bylo devatenáct. Miluje královskou rodinu a je vášnivým aktivistou Konzervativní strany. Býval členem výboru dárcovského klubu mladých konzervativců, „a pak jsem se stal místopředsedou, znal jsem kabinet, znal jsem vůdce, všechny“.Bavili jsme se o jiném Sergeji: Sergeji Nalobinovi, bývalém prvním politickém tajemníkovi na ruském velvyslanectví v Londýně. Cristo se domníval, že Nalobin je špion. Úspěšně infiltroval Konzervativní stranu.  Nalobin byl průkopníkem v chápání internetu ruskou vládou, pořádal v Londýně akce, na nichž se setkával s blogery a politickými stratégy, učil se technikám a osvědčeným postupům. A bylo to právě ruské velvyslanectví v Londýně, které poprvé proměnilo svůj účet na Twitteru v trollingový stroj - používalo memy, lži a vtipy k podrývání pravdy, což je praxe, která je na internetu známá jako „shitposting“. Byla to technika, která byla toho jara velmi viditelná: ruské ministerstvo zahraničních věcí zveřejňovalo ze svého twitterového účtu fotografie bombardování nemocnice v Mariupolu s nápisem „FAKE“.

Čas načtení: 2025-01-29 13:27:00

Londýn z Prahy a Brna během jara. Letenky od 854 Kč

Ryanair nabízí výhodné letenky z Prahy a Brna do Londýna na období únor až květen. Na výběr je široká škála termínů, včetně prodloužených víkendů za cenu okolo 1 000 Kč. Lety jsou dostupné jak na krátké city breaky, tak i na delší pobyty, přičemž ceny startují už od 854 Kč za zpáteční letenku. Příklad termínů: Z Prahy od pátku do pondělí v termínu 7. 2. – 10. 2. za 858 Kč Z Brna od pátku do úterý v termínu 14. 2. – 18. 2. nebo 14.-17.3. za 854 Kč Podívejte se do našeho průvodce, kde najdete užitečné tipy a doporučení, které vám usnadní plánování a pomohou si Londýn užít naplno: Co vidět a navštívit v Londýně Kde se ubytovat v Londýně Doprava v Londýně Doprava z letiště Londýn Stansted Pozor také na fakt, že od 2. dubna je k cestám do UK vyžadováno elektronické povolení ke vstupu ETA - viz gov.uk/guidance/apply-for-an-electronic-travel-authorisation.

Čas načtení: 2025-02-15 16:59:49

Aktivista zapálil korán v Londýně, vyběhl na něj muž s nožem

Turecký opoziční aktivista byl napaden mužem s nožem poté, co se se pokusil spálit korán před tureckou ambasádou v Londýně. (Foto: X) Napadený muž... Článek Aktivista zapálil korán v Londýně, vyběhl na něj muž s nožem se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-04-12 17:17:27

Už v šestnácti prošla Akademií věd. Teď shání peníze na prestižní školu v Londýně, aby zkoumala bakterie

Terezu Mikovcovou fascinuje už od střední biochemie. Na studium v Londýně vybírá peníze na crowdfundingové platformě. Článek Už v šestnácti prošla Akademií věd. Teď shání peníze na prestižní školu v Londýně, aby zkoumala bakterie se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-04-23 10:00:00

Ruská agrese na Ukrajině: Mírové rozhovory v Londýně odloženy

Tento krok následuje po zprávě, že se ministr zahraničí USA Marco Rubio nezúčastní Mírová jednání o Ukrajině s ministry zahraničí v Londýně odloženaMírové rozhovory, které se měly konat  ve středu v Londýně a které měl hostit britský ministr zahraničí David Lammy, byly sníženy  na oficiální jednání a uzavřeny pro média.Ministerstvo zahraničních věcí Spojeného království potvrdilo, že mírové rozhovory o Ukrajině na ministerské úrovni s americkými a evropskými protějšky, které se měly konat dnes, byly odloženy, a to v souvislosti se spekulacemi, že se Rusko vzdalo svých nároků na ukrajinské území, které neokupuje, a poté, co americký ministr zahraničí Marco Rubio prohlásil, že se nemůže zúčastnit.V krátkém prohlášení ministerstva zahraničí bylo oznámeno, že ministerská jednání, která měla začít dnes ráno, se nyní neuskuteční a budou nahrazena zákulisními rozhovory vedenými úředníky, čímž bylo upřesněno pečlivě formulované prohlášení, které včera pozdě večer učinil ministr zahraničí David Lammy poté, co hovořil s Rubiem.Těsně před půlnocí Lammy na sociálních sítích uvedl, že jeho rozhovory s Rubiem byly produktivní, ale naznačil, že se budou konat na poněkud nižší úrovni. „Rozhovory pokračují rychlým tempem a zítra se úředníci sejdou v Londýně. Jedná se o kritický okamžik pro Ukrajinu, Británii a euroatlantickou bezpečnost,“ uvedl již dříve.Británie kladla na rozhovory důležitý důraz, zúčastnit se jich měly také delegace Francie a Německa, ale snížení úrovně jednání přichází v době, kdy uniká informace, že Rusko je ochotno vzdát se svých územních nároků na tři ukrajinské regiony, které okupuje jen částečně, výměnou za to, že USA uznají anexi Krymu.