Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-12-19 08:00:00

Střeva ovlivňují mozek i imunitu. Když naši stolici uložíme do banky, v budoucnosti nám může zachránit i život

O střevním mikrobiomu jsme si v podcastu Neklepat už jednou povídali. Dozvěděli jsme se, jak péče o naše střeva může zlepšit zdraví. V tomto díle si povíme něco více o střevním mikrobiomu, o naší stolici, která nám může jednou zachránit i život, o exkrementální bance nebo fekální transplantaci. Nejen o tom, ale i o novinkách v oblasti kožního a orálního mikrobiomu přišel do podcastu Neklepat pohovořit mikrobiolog a vedoucí výzkumu společnosti Biome 4 Future Petr Ryšávka.

Čas načtení: 2025-11-15 17:14:43

Montana

Alexandru Popescu, Montana. Nakladatelství Maraton, 2025 Montana je strhující, silný román, který vás svým drsným obsahem už po pár stránkách doslova pohltí. Novinář ve Velké Británii může být zajímavé téma, ale jakmile se vyprávění překlopí do Podněstří, už vás příběh nepustí. Mrazí. Svírá. Protože vám dochází, že takto by se klidně mohl doopravdy odehrát. Svět je krutý. Není místem pro snílky. Hlavně ne tam, v Podněstří. Montana je knihou o nelehkém dětství, místy svým způsobem snad i zdánlivě šťastném, pokud z toho mála umí člověk vytěžit vzácně okamžiky. Je příběhem o vlastních prohrách, těžkých návratech a bolestných ztrátách. Stejně tak může být příběhem o úspěchu, o tom, kdo se vymanil z chudoby, začal nový život. Jenže stejně v sobě nedokáže zapřít, kdo je a odkud pochází. Ani v novém prostředí, v kontaktu s jinými lidmi se málokdo dokáže oprostit od své minulosti a kořenů. Nejde jen o nostalgické vzpomínky, jako v tomto případě spíše o vyvěrající dopady psychické zátěže a traumat. S Montanou stránku po stránce procházíte bídou, špínou, nestabilitou, balancující mezi životem a smrtí. Domov na kolejích Román se z velké části odehrává v okrajovém regionu východní Evropy, v Podněstří, známé taktéž jako Podněsterská moldavská republika, která je oficiální součástí Moldavské republiky. Fakticky se jedná o území, které je od občanské války v roce 1992 kontrolované separatistickou vládou, jež dlouhodobě podporuje Rusko. Je to o jedno z nejchudších území v Evropě, v němž žije méně než 400 000 obyvatel. Ivan se narodil ve městě Bendery v Moldavské sovětské socialistické republice. Spolu s rodiči a sestrou bydlel na železnici. Doslova. Jeden nákladní vagon sloužil jako služební byt pro dvě rodiny. Celé této oblasti místní říkali „základna“. Byl to jejich domov, měli tu práci, hráli si mezi železným šrotem, dráty, s odhozenými nábojnice. Každodenní rutina. Těžké úrazy nebo smrt. Značné množství alkoholu. Ten byl všudypřítomný. Každý pil, muži více než ženy. Utápění frustrace v alkoholu často vedlo k hádkách a hrubostem. Ale tak nějak to bylo normální. Pak přišla válka. Vojáci. Chaos. Smrt. I Ivanův otec byl zabit. Cosi pevně svíral ve své dlani. To něco, co pak matka zakopala ve sklepě. Co by mohlo být bezcenné, ale pro někoho to mělo silný význam. Kvůli čemu Ivan stejně jako jeho otec přišel málem o život. A co stejně tak dalo název celé knize. Po rozpadu Sovětského svazu přišli místní o práci. Vše, co bylo možné rozmontovat, rozebrat, urvat, ukrást, se hodilo k obchodování. Dalším jistým výdělkem byla výroba místní lihoviny. Peníze se musely nějak vydělávat. Návrat „domů“ V dospělosti, kdy už pracuje jako novinář ve Velké Británii, náhle po zprávě o hospitalizaci své matky odlétá „domů“. Hlavně proto, aby se s ní mohl alespoň ještě jednou setkat. Jenže ono už není žádné „doma“. Není tam to místo, kde vyrostl. Vrací se do zdevastované země, jež je ještě v horším stavu než byla za dob sovětské éry a kde platí jiná pravidla než v dalších částech Evropy. „Viděl jsem kostry obrovských budov, ze kterých se všechno rozkradlo. Na místech, kde stávaly stroje a pracovali dělníci, rostly náletové dřeviny a plevel. Ze stropu visely ohnuté dráty a zrezivělé řetězy, které vydávaly ostré skřípavé zvuky při nárazových poryvech větru. Jako by mě někdo přenesl někam do Černobylu. Tmavě šedé mraky za soumraku nabízely groteskní podívanou. Místy jsem zahlédl potulné psy, špinavé a plné boláků. V hlavě mi znělo jediné: „Uteč! Uteč, co nejdál můžeš!“ Máma mi však pevně sevřela levou paži a pokoušela se zahřát. Ona byla mým průvodcem po těch ulicích bez života. (str. 188) Rozpadající se budovy, bída, to je jen jedna strana šedivého světa Na druhé straně jsou lidé, systém. Beznaděj se stupňuje. Ivan se postupně dostává do těžko řešitelných situací, z nichž stěží může uniknout. Je zatčen. Milicionáři s brigadýrkami na hlavě ho zavlečou na neznámé místo. Dávno není tím, kdo se tu narodil a žil. Jeho přítomnost spíš vyvolává více otázek: Z jakého důvodu by se sem vůbec chtěl někdo dobrovolně vracet? Pokud v tom není něco mnohem víc! Pracovat jako novinář v západních médiích a přijet do proruského Podněstří? Evidentní případ špionáže! „Josane, sem se dostane spousta lidí, ale málokdo ven. … Ti, kteří nechtějí spolupracovat, se prostě vypaří, zmizí. (214-215) Nakladatelství Maraton se to opět povedlo Uvedlo na český trh knihu, která ve čtenáři opět nechá dlouhodobý otisk. Znovu se k ní budete vracet: ať v myšlenkách nebo znovupročítáním. Třeba se také s vděkem obrátíte sami k sobě, jak jste vlastně šťastní, že můžete žít jiný život než Ivan a mnozí další z Podněstří. Další knihy, které mne z Maratonu oslovily, jsou například: Život za život – příběh, v němž rodina přichází o syna, ale jehož orgány mohou ještě zachránit další životy. Je psaný fascinující stylistikou „mnoha slov“, místy s vámi emotivně třese, jindy je cíleně chladný, skládající se z fakt, které přes veškerou bolest za procesem transplantací stojí. Často si na knihu vzpomenu. Naprosto silný příběh Odnes můj žal – Katěrina Gordějevová, ruská nezávislá novinářka ve své knize představuje osudy lidí, kteří byli zasažení ruskou invazí. Začala na ni pracovat hned po 24. únoru 2022 a poslední zprávy končí zhruba rok po té. A nesmíme zapomenout na Hellu Aleny Machoninové, která získala Magnesii Literu. Knihu Step, Říkali mi Gojele, Autobiografie jednoho pařížského domu, Ledově modrou krev nebo Román Kůže. MB

Čas načtení: 2026-04-16 05:55:39

Zázrak medicíny: Muž porazil HIV. Pomohl mu jeho bratr

Třiašedesátiletý muž z Norska se zřejmě zařadil mezi velmi malou skupinu lidí, kteří se vyléčili z HIV. Lékaři jeho případ popsali jako mimořádný a velkou roli v něm sehrál jeho vlastní bratr. Příběh začal už v roce 2006, kdy byla pacientovi nemoc diagnostikována. O mnoho let později, v roce 2018, se k tomu přidalo vážné onemocnění krve. Lékaři proto rozhodli o transplantaci kmenových buněk, která měla obnovit jeho imunitní systém. Dárcem se stal jeho bratr, což samo o sobě není samozřejmost. Sourozenci jsou vhodnými dárci jen zhruba ve čtvrtině případů. Jako vyhrát v loterii Zásadní zlom ale přišel až těsně

Čas načtení: 2024-11-06 14:08:20

TransMedics: Inovativní lídr v oblasti transplantací orgánů s potenciálem explozivního růstu

TransMedics svými inovacemi mění svět transplantací. Přestože se akcie společnosti propadly, technologický pokrok a expanze slibují investorům zajímavé růstové vyhlídky. Článek TransMedics: Inovativní lídr v oblasti transplantací orgánů s potenciálem explozivního růstu z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-12-16 15:17:59

Orgány z 3D tisku? Vědci poprvé vrátili člověku zrak umělou rohovkou

Vědcům se poprvé podařilo úspěšně transplantovat lidskou rohovku vytvořenou pomocí 3D tisku. Průlomový zákrok vrátil zrak pacientovi, který byl dosud považován prakticky za nevidomého, a zároveň otevírá cestu k řešení dlouhodobého celosvětového nedostatku dárcovských rohovek. Zákrok provedli lékaři v Izraeli ve spolupráci s americkou biotechnologickou společností Precise Bio. Implantát vznikl z lidských rohovkových buněk, které byly nejprve kultivovány v laboratoři a následně pomocí 3D tisku vytvarovány do podoby plnohodnotné rohovky. Tato technologie by mohla zásadně změnit dostupnost transplantací. Z jediné rohovky získané od dárce by bylo možné vytvořit stovky laboratorních štěpů. To je zásadní zejména v době, kdy na jednu

Čas načtení: 2023-05-27 16:45:28

Život za život: nevratné ztráty, naděje pro druhé. Silný příběh nakladatelství Maraton

Podmanivá, vtahující stylistika, která mě volbou slov a skladbou vět hladí na duši. Je to ten příběh, jenž při čtení prožíváte, jako by se vám v hlavě odvíjel film, v němž jste nakročeni, možná jeho součástí – pro ty emoce, které nabízí. Vidíte kulisy, zmrzlé prsty a fialové rty, interiér nemocnice, vnímáte matčinu bolest… Příběh byl rovněž zfilmovaný. Neviděla jsem ho. A to je dobře … pro mě … nyní. Kdy mé oči procházejí řádky, zatímco oči řidiče se přivírají… jsou unavené, těžknou, a pak… . Podle anotace již víc než tušíte, o čem celý příběh bude. Přesto se nemůžete odtrhnout. Navzdory všemu zde v zásadě nejde o to, jak to nakonec dopadne, ale jak se celý děj uvnitř sebe sama odvíjí. Jako by v tom zlém, co proběhlo, se jako z hroudy ztvrdlé hlíny na povrch dralo to dobré, dávající dalším životům naději. A přitom vždy ten pozitivní přínos sebou nese neoddělitelné stopy předchozí bolesti a smrti. . Z anotace: „Po ranním výletu k moři má skupina mladých surfařů nehodu v dodávce, která se pro jednoho z nich stává smrtelnou. Jeho rodiče se musí vyrovnat nejen s faktem, že syn se nachází na přístrojích ve stavu mozkové smrti, ale jsou zároveň postaveni před těžkou volbu – zda svolit k transplantaci orgánů a pomoci tak zachránit životy jiných. Román význačné francouzské autorky je podán mimořádně originálním a čtivým stylem. Čtenář je v proudu vědomí všech zúčastněných, od kamarádů přes rodiče až po ošetřující personál a čekatele na transplantaci, bezprostředně vtažen do děje a prožívání aktérů.“ . Na první pohled kniha klame svou tloušťkou. Příběh končí na straně 219 a přitom jsem ho četla víc jak týden. Stále se k němu vracela, přemýšlela o tom, co se musí odehrávat v mysli rodičů, přátel a přítelkyně mladého Simona. Text je velmi hutný, skládající se z dlouhých vět, skloubených v sobě jak popisy, rozhovory, emoce. Stránky nekloužou snadno; ale ani by neměly. Protože Život za život není žádná oddechová knížka na víkendové odpoledne. Je to jedna z těch, které si ponecháte, s těžkostí srdce možná půjčíte dál a v budoucnu se k ní znovu vrátíte. Autorka postupuje s maximální pečlivostí. Poté, co vidíte, jak se rodině ze dne na den zbortí celý svět a souhlasí s transplantacemi, nastupují detailní popisy všech vyšetření, prováděných odběrů i operací, včetně všech vedlejších skutečností, jako je logistika, aby se orgány dostaly k potřebným včas a v pořádku. Za těmi, kdo provádějí úkony, je stejně tak víc než „jen“ tento případ. Mají své životy. Někde byli, něco konali a tahle nenadálá příhoda je vytrhává z jejich přítomnosti, posílá na mnoho hodin na operační sály. I když pracují pečlivě, ve chvílích máte pocit i jisté necitlivosti. Je to pohled laika na celou věc. Nikdy se nemohou vcítit do matčiny ztráty a ani nesmí; nemohli by tak dokončit to, kvůli čemu přijeli. Jsou knihy se silným příběhem, někdy je však celkový dojem okraden způsobem zpracování. To však není tento případ. Maylis de Kerangalová má tu schopnost čtenáře vtáhnout do děje a skrze slova vytvořit naprosto přesný obraz prostředí, děje, emocí jednotlivých aktérů. Vidíte svět očima všech. Litujete ztráty života tak mladého chlapce. Ale právě kvůli tomu jiní budou žít…  Avšak: „Claire si vybaluje věci, hygienické potřeby odnáší do sprchy, zapojuje do zásuvky nabíječku na telefon, ten pokládá na postel; přivlastňuje si prostor. Volá synům – zrovna běží po štěrku, vestibulem metra, slyší ozvěnu jejich kroků, už jsme na cestě, hned tam budem, zalykají se úzkostí. Chtějí ji ubezpečit, podpořit. Mýlí se však: Claire nemá strach z operace. O to nejde. Znepokojuje ji představa nového srdce, představa, že někdo musel zemřít, aby se tohle všechno mohlo uskutečnit, že ji nové srdce může ovládnout, podmanit si ji a změnit (…) Chodí dokola po pokoji. Je-li to dar; tak hodně zvláštní dar, pomyslí si. Neexistuje dárce, nikdo neměl v úmyslu ji obdarovat, stejně tak neexistuje ani obdarovaný, protože chce-li žít, nemůže srdce odmítnout, musí ho přijmout, tak o co tedy jde?  (…) Nelíbí se jí představa neoprávněné výsady, loterie, cítí se jako jeden z hromady plyšáků ve skleněné vitríně, kterého se po vhození mince zmocňují chapadla mechanické ruky. Největší potíž spočítá v tom, že nikdy nebude moct poděkovat. (ukázka ze str. 199) O autorce: Maylis de Kerangalová, francouzská spisovatelka narozená roku 1967 v provensálském Toulonu, vydala deset románů a řadu kratších próz, kterým se dostalo kladného čtenářského i kritického přijetí. Kniha Naissance d’un pont (Zrození mostu, 2010) získala Prix Médicis a román Réparer les vivants (Život za život, 2014) kromě mnoha francouzských knižních ocenění i nominaci na mezinárodní Man Booker Prize v roce 2016 za anglický překlad (Mend the Living). Český čtenář zatím neměl příležitost seznámit se s dílem autorky v překladu, Život za život je tak jejím prvním románem vydaným v češtině. Kniha k dostání zde. Martina Boučková

Čas načtení: 2020-04-25 07:11:44

Jak společnost rozděluje nedostatkové statky v době pandemie

Současná epidemie koronaviru zvýraznila důležitou otázku: jak přidělovat zdravotní péči a zdravotnický materiál. Jaká jsou tedy kritéria rozdělování? Tento problém je součástí širší problematiky, před kterou stojí společnost: jakými mechanismy rozdělovat mezi svými občany nedostatkové zdroje a na jakých principech by mělo toto rozdělování stát. Ekonomie se zabývá alokací nedostatkových zdrojů nekoordinovaným způsobem (trhem), zatímco politologie se zaměřuje na rozdělování státem, která probíhá skrze daňový systém záměrně a koordinovaně. Přesto ve společnosti existuje oblast institucí, která zůstala do velké míry mimo pozornost obou zmíněných věd a v níž alokaci důležitých statků provádí relativně autonomní, tzv. lokální instituce. Ty mohou být omezeny směrnicemi z centra (státu), přesto mají autonomii stanovit si vlastní preferovaný systém rozdělování. Příklady typů statků, které tyto instituce rozdělují a otázky ohledně principů rozdělování, které si tyto instituce v době pandemie a v jiných situacích kladou, jsou následující: Kdo a na základě jakých principů dostane nejdříve roušky a respirátory? Kdo a na základě jakých principů dostane ledvinu k transplantaci? Kdo a na základě jakých principů bude přijat na výběrovou školu? Kdo a na základě jakých principů bude propuštěn? Komu a na základě jakých principů bude přiznána adopce dětí? Je třeba se zorientovat ve velmi spletité síti rozličných principů rozdělování těchto statků. Životní šance občanů v moderních společnostech nezávisí pouze na rozhodnutích trhů nebo státu (vlády), ale také na alokacích, které provádí relativně autonomní instituce (od přijímání do mateřské školky až do domova důchodců). Život občana se tak dá popsat jako „setkávání se“ s institucemi, které mají moc mu přidělit či odmítnout statky, o které žádá. Některá rozhodnutí jsou pro občana bezvýznamná (zda dostane od univerzity přidělené parkovací místo), některá jsou však zásadní (zda obdrží nedostatkové zdravotní statky či povolání do armády v době války). Při slově „životní šance“ by měl sociální a politický vědec zbystřit pozornost. Sociální a politické vědy v rámci výzkumu sociální stratifikace zkoumají s odkazem na Maxe Webera životní šance jedinců v závislosti na jejich postavení na trhu. Je třeba si ale být vědom důležitého faktu, že životní šance lidí v moderní společnosti nejsou dané jen jejich postavením na trhu, ale jsou v nemalé míře ovlivněny i rozhodováním lokálních institucí. Domnívám se, že tento aspekt by neměl být ve výzkumech opomíjen. Principy lokálního rozdělování V rámci principů lokálního rozdělování můžeme rozlišit šest kategorií, které instituce používají (spravedlivě i nespravedlivě) při rozdělování nedostatkových statků. A/ První kategorii tvoří čtyři rovnostářské principy. 1/ Absolutní rovnost. Někteří filozofové ji vidí jako výchozí bod pro rozdělování: pokud není důvod proti, statky by se měly dělit rovným dílem. I když neexistuje shoda ohledně toho, zda rovnost je spravedlivá, je často opěrným bodem pro řešení konfliktů. Tyto rovnostářské principy však mohou být podpořeny i utilitárně. Když je celkový užitek maximalizován rovným rozdělením statku. Rovné rozdělování nedělitelného statku může být dosažena také tím, že se nedá nikomu. 2/ Lepší řešení je však rozdělovat zdroje na základě loterie, která dá každému občanu stejnou šanci statek získat. V dnešních společnostech se loterie používá například při výběru občanů do poroty a při povolávání do armády. Je však zajímavé, že dnes se obecně tento princip používá velmi málo a v souvislosti s alokací nedostatkových zdravotních statků se zavedení tohoto principu, pokud je mi známo, nediskutovalo. Přitom je v něm obsažena silná morální hodnota – rovnost všech lidí – jelikož rozděluje statky nestranně (nezaujatě). 3/ Rotace je princip, kdy každý dostane přidělený statek či závazek na určitou dobu podle předem daného řádu. Uplatňuje se při svěřování dětí do péče rozvedených rodičů nebo v podnicích při přidělování žádaných termínů dovolených. 4/ Rovné odchýlení od určité hranice. Mnoho otázek lokálního rozdělování se týká potřeby omezit celkovou produkci nějakého statku, např. mléka a s tím související mléčné kvóty, emise plynů apod. B/ Druhou kategorii tvoří principy časové 1/ Čekání ve frontě se používá při přidělování širokého množství statků (od spotřebního zboží, přes zdravotní péči až po přijímání na vysoké školy). Oproti pořadníku je ztrátou času, protože tam stačí jen poslat nebo ohlásit svůj požadavek. Přes tuto svoji zjevnou neefektivnost je přesto vysoce ceněno co do principu férovosti. Obětování času čekáním ve frontě je nahlíženo jako zásluha a ochota čekat jako míra potřebnosti daného statku. Tento princip, v souvislosti s dnešní koronavirovou krizí, však nevypadá však příliš atraktivně, protože se používá jen v těch případech, kdy neexistuje zásadní (životní) rozdíl mezi vyšší a nižší potřebností příjemců daného statku 2/ Pořadník se používá jako princip rozdělování např. operací nebo místa v mateřské školce. Přijetí k vyšetření u lékařů-specialistů je často řešeno zapsáním se do pořadníku, zatímco přístup k vyšetření u praktických lékařů se řeší čekáním ve frontě. Stejně jako při čekání ve frontě, doba čekání je znamením zdravotní potřebnosti (nemoc se časem zhoršuje). Pořadník nevyžaduje nákladné a kontraverzní rozhodování. 3/ Seniorita je kritérium při rozdělování statků a závazků, které se vztahující k práci: povýšení (nejstarších) a propuštění (nejmladších). C/ Třetí kategorii tvoří principy definované statusem: věk, pohlaví, rasa, občanství, místo residence, povolání. Věk se často bere jako pozitivní i negativní kritérium. Staří si zaslouží vyšší prioritu při rozdělování životně důležitých zdravotních statků kvůli tomu, co dali společnosti. Argument zní: úsilí předchozí generace nám umožnilo těšit se z mnohem většího životního standartu, než měla sama tato generace. Na druhé straně je zde však i protiargument: staří lidé by měli mít nižší prioritu, protože více života zachráníme tím, když přidělíme nedostatkový zdravotní statek mladým. V současné situaci se při rozdělování zdravotní péče (statků) bere věk jako negativní kritérium – za podmínky, že příjemci mají stejnou potřebu dané péče (k tomuto kritériu se dostaneme později). Gender – ženy nebyly dříve povolávány do armády, při evakuacích v případě katastrof měly přednost a také se jim i přednostně přidělovaly děti při rozvodu apod. Naopak zase nesměly volit, děti dostával přednostně do opatrování otec a byly vyloučeny z některých druhů povolání apod. Sexuální orientace – praktikuje se jako vyloučení v rozmanitých kontextech (například v některých zemích nemohou být homosexuálové přijati do armády) apod. Etnický status – různým minoritním skupinám bylo často upíráno právo volit, vstoupit do armády, zapsat se na školu či ucházet se o určité povolání apod.  Občanství, rodinný status, místo bydliště a povolání dokumentuje například to, že v 80. letech mělo mnoho transplantačních center v USA limity na počet transplantací ledvin, které bylo možné provést cizincům. D/ Jedná se pravděpodobně o nejdůležitější kategorii principů rozdělování, ale schází nám obecné jméno pro tuto kategorii. Patří sem potřeba, efektivnost a dřívější přispění. a/ Potřeba je dána nízkou úrovní, definovanou nějakým kritériem. Říká nám například, že bydlení by se mělo přidělit těm, kteří žijí v nejhorších podmínkách, lékařská péče je přednostně směřována k těm, kteří jsou na tom zdravotně nejhůře. Tento princip je dnes v souvislosti epidemií koronaviru výrazně prosazován jako první kritérium při rozhodování o distribucí lékařské péče. b/ Efektivnost nám říká, že statek by se měl alokovat těm, kterým nejvíce zvýší užitek, definovaný nějakým kritériem. Někdy jde stejným směrem jako předchozí (tj. potřeba) - nejvíce se blaho zvýší u nejhůře postižených. Někdy však jde i proti – potřební jsou na tom tak špatně, že nezískají ze statků nejvíce užitku. Měly by být ledviny transplantovány nejtěžším případům anebo těm, kteří s největší pravděpodobností přežijí? Právě toto druhé kritérium se v dnešní krizi aplikuje. Obecně se uvádí, že většinou jsou jednotlivé principy upřednostňovány různými kategoriemi aktérů. Aktéři prvního řádu (v tomto případě nemocniční úředníci) se starají především o efektivní využití zdrojů, zatímco aktéři druhého řádu (v tomto případě lékaři) dávají přednost nejakutnějším pacientům. Domnívám se, že v současné situaci však obě kategorie aktérů postupují stejně – jde jim o efektivitu alokace, kterou je pravděpodobnost přežití pacienta. c/ Někdy jsou statky alokována podle toho, zda aktér nějakým způsobem dříve přispěl k tvorbě společensky ceněných cílů. Například po druhé světové válce byli demobilizováni přednostně ti vojáci, kteří na tom byli v bodovém ohodnocení za válečné zásluhy nejlépe. E/ Další kategorií jsou principy založené na moci – a to buď peněz (kupce) nebo vlivu. Zde je třeba si však uvědomit, že pokud bohatí získají statek úplatkem, není to klasifikováno jako tento princip rozdělení, protože v tomto případě došlo k porušení oficiálních principů, které byly zavedeny institucí k alokaci daného statku.  Na závěr je třeba konstatovat, že zkoumání principů lokální spravedlnosti se vzpírá generalizaci – ty jsou do velké míře vytvářeny na základě výjimek, kompromisů a jedinečných rysů, kterým se dá porozumět jen odkazem na specifický historický kontext jejich vzniku. Bude proto zajímavé sledovat, které principy rozdělování prvků zdravotních péče se objevují a budou objevovat, a to nejen u nás, ale v různých zemích a kulturách, v kontextu současné koronavirové pandemie.    Autor článku doplňuje sérii deseti článků v tématu Globální pandemie, lokální přístupy svým textem o rozdělování nedostatkových zdrojů z evropské perspektivy. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-05-13 10:00:02

První žijící příjemce prasečí ledviny umřel pár měsíců po transplantaci

Dvaašedesátiletý Rick Slayman zemřel měsíce poté, co se stal prvním žijícím příjemcem geneticky upravené prasečí ledviny na světě. The post První žijící příjemce prasečí ledviny umřel pár měsíců po transplantaci first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-15 13:53:20

Američan žil s prasečí ledvinou sedm týdnů

První příjemce ledviny z geneticky modifikovaného prasete zemřel necelé dva měsíce po transplantaci. S odvoláním na oznámení pacientovy rodiny a bostonské nemocnice o tom uplynulý víkend informovala agentura AP. Rick Slayman se transplantaci ledviny podrobil v Massachusetts General Hospital v březnu ve věku 62 let.

Čas načtení: 2024-06-13 14:56:00

„Zázračná“ operace v Motole: Pacientovi (15) najednou transplantovali srdce i plíce!

Lékaři motolské nemocnice transplantovali 15letému pacientovi najednou srdce i plíce. Pacient měl plicní hypertenzi a kvůli tomu mu zároveň selhávalo srdce. Podle nemocnice dosud v Česku transplantaci obou těchto orgánů při jedné operaci absolvovalo osm dospělých a transplantaci u dítěte udělali lékaři poprvé. Nemocnice to uvedla v tiskové zprávě.

Čas načtení: 2024-07-17 15:31:20

V IKEM provedli světově první transplantaci orgánů břišní dutiny a stěny od dvou dárců

Lékaři a sestry z Kliniky transplantační chirurgie Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) provedli historicky první transplantaci břišní stěny a všech orgánů dutiny břišní od rozdílných zemřelých dárců. Jednalo se o transplantaci pěti orgánů najednou, informoval IKEM tuto středu.

Čas načtení: 2024-08-02 17:52:10

Naděje pro čekatele na dárce orgánů. Chirurgové poprvé muži transplantovali titanové srdce

Lidé čekající na transplantaci často umírají kvůli nedostatku orgánů od dárců, což je považováno za jeden z největších současných problémů ve zdravotnictví. Čas čekatelům ale v budoucnu možná prodlouží orgány mechanické. Američtí chirurgové teď pacientovi implantovali titanové srdce.  Krize nedostatku orgánů od dárců přiměla vědce k experimentům s modifikovanými zvířecími orgány pro lidské čekatele. Ještě dál své ambice dotáhli chirurgové ze společnosti BiVACOR ve spolupráci s texaským kardiologickým institutem. Čekateli na transplantaci srdce vložili do hrudi předmět o velikosti lidské pěsti – srdce vyrobené z titanu. Lékařské zařízení bylo navrženo a vyrobeno tak, aby poskytlo pacientovi co nejvíce času a

Čas načtení: 2024-10-01 18:28:54

Cukrovka je léčitelná: Čínští vědci slaví průlom, ženu úplně vyléčili s pomocí kmenových buněk

Čínští vědci dosáhli milníku v medicíně. Vyléčili pacientku z cukrovky transplantací přeprogramovaných kmenových buněk. Žena je zdravá, jako by nikdy omezující nemocí netrpěla, její život nezávisí na inzulínu a může jíst cokoli včetně cukru. Tým ještě čeká na výsledky dalších dvou pacientů. Budoucnost pacientů s cukrovkou bez inzulínu je na dosah. Vědcům z Číny se podařil historický průlom v medicíně, když dokázali vyléčit pacientku trpící těžkou formou diabetu 1. typu transplantací upravených kmenových buněk. Pětadvacetiletá žena o tom promluvila pro odborný časopis Nature. „Už mohu normálně žít. Už mohu jíst i cukr,“ svěřila se teď už bývalá pacientka. Bývalá, protože už vůbec

Čas načtení: 2024-10-25 06:47:08

Vše, co jste chtěli vědět o transplantaci vlasů. Dárce nečekejte, zvolit můžete i méně krvavou cestu

Jak vlastně probíhá transplantace vlasů? Lékař popisuje samotný zákrok i další metody, jak se vyhnout holé hlavě způsobené androgenní alopecií. Článek Vše, co jste chtěli vědět o transplantaci vlasů. Dárce nečekejte, zvolit můžete i méně krvavou cestu se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-10-30 04:00:00

Kvalita ledviny od živého dárce je lepší než od zemřelého, říká nefroložka

Výhoda žijícího dárce, který před transplantací podstoupí důkladná zdravotní vyšetření, je podle vedoucí nefrologické a transplantační ambulance IKEM Silvie Rajnochové ve kvalitě ledviny, která je násobně lepší než u dárce zemřelého. „Další obrovskou předností je, že transplantaci od žijícího dárce je možné připravit a načasovat,“ říká v rozhovoru pro Deník.cz.

Čas načtení: 2024-12-08 17:00:00

Pamatujeme si každého. IKEM provedl 15 transplantací pěti orgánů zároveň

Lékaři Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) provedli za posledních deset let patnáct multiviscerálních transplantací, tedy zákroků, kdy pacientům vymění všech pět břišních orgánů. Operace před deseti lety zahrnovala také první transplantaci tenkého střeva ve střední a východní Evropě.

Čas načtení: 2024-12-22 18:13:52

Lidé po transplantaci orgánů uvádějí, že si pamatují vzpomínky dárců

Převratný, ale znepokojivý objev nedávného výzkumu odhalil, že příjemci transplantovaných orgánů mohou získat více než jen nové orgány – mohou také získat vzpomínky a... Článek Lidé po transplantaci orgánů uvádějí, že si pamatují vzpomínky dárců se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-01-04 13:19:09

Čeští lékaři loni vyměnili nejvíc orgánů od zahájení transplantací

Lékaři v Česku loni transplantovali pacientům 952 orgánů, což je nejvíc od prvního voperování orgánu od dárce v roce 1961. Dosud byl rekordním rok 2018. Meziročně jde o nárůst zhruba o desetinu. Vyplývá to z údajů Koordinačního střediska transplantací. Rekordní byl počet dárců orgánů i operovaných srdcí, plic a ledvin. Naopak nejméně od roku 2011 bylo na konci roku čekajících na transplantaci, na čekací listině je zapsáno 923 osob.

Čas načtení: 2025-01-12 15:42:54

V transplantacích je teď Česko na špici, lidé mají lepší život, říká specialista

Loni u nás proběhl rekordní počet transplantací, na řadu se dostávají i ti, kteří by dříve museli čekat. „Pozitivní trend je výjimečný, v Evropě je to spíše opačně,“ říká ředitel koordinačního střediska transplantací Miloš Adamec.

Čas načtení: 2025-03-26 10:00:00

Jaterní transplantát nám roste před očima, říká šéf transplantologů IKEM

Před několika měsíci jeho tým provedl náročnou transplantaci jater pětitýdenní holčičce. „Měla jaterní selhání a šance, že by se dočkala zemřelého dárce, byla mizivá. Proto jsme museli přistoupit k transplantaci od žijícího dárce,“ vzpomíná v Rozstřelu na unikátní výkon profesor Jiří Froněk, přednosta Kliniky transplantační medicíny IKEM.

Čas načtení: 2025-06-16 20:32:00

IKEM představil unikátní přístroj. Zásadně změní transplantace srdce

Lékaři v pražském IKEM představili unikátní přístroj, který umožňuje převážet k transplantaci bijící srdce. Dokáže až trojnásobně prodloužit dobu, po kterou může zůstat mimo tělo, a dokonce i zlepšit kvalitu srdce. Ročně provedou lékaři zhruba 60 transplantací.

Čas načtení: 2025-12-19 12:57:36

Norská korunní princezna Mette-Marit potřebuje nové plíce

Mette-Marit, manželka norského korunního prince Haakona, se musí připravit na transplantaci plic. V pátek to oznámila norská panovnická rodina. Plicní onemocnění princezny se během letošního roku dramaticky zhoršilo a situace je nyní natolik vážná, že ji lékaři začali připravovat na transplantaci plic.

Čas načtení: 2026-01-21 00:00:00

Transplantace nebyl rozmar, úbytek vlasů jsem roky zakrýval pudrem, říká Vršanský

Moderátor Dominik Vršanský (31) má za sebou transplantaci vlasů. V rozhovoru pro iDNES.cz prozradil, že na zákrok odcestoval do Turecka, kde mu byl oporou kamarád herec Vincent Navrátil. Nešlo ale o krátkodobý rozmar. Nad transplantací uvažoval už roky. „Dobře jsem úbytek vlasů roky zakrýval černým pudrem,“ sdělil a prozradil i cenu zákroku.