Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2021-06-03 16:53:34

Na co mysleli, když diktátorovi každý den připravovali snídani? Witold Szabłowski zpovídal kuchaře hrůzovládců 20. století

Žádný člověk není pro svého kuchaře naprostá zrůda – dokonce ani někdejší prezident Ugandy Idi Amin, přezdívaný řezník z Kampaly, i když ten k tomu měl blízko. To je jeden z poznatků ze sbírky reportáží Jak nakrmit diktátora Witolda Szabłowského. Známý polský novinář se vydal po stopách kuchařů, kteří pekli maso a dorty pro celou galerii tyranů. Přiměl je vyprávět o všem možném, od oblíbené polévky Saddáma Husajna až po to, zda se někdy báli o život. Očima kuchařů nahlížíme na notorické záporáky, kteří si stěžují na přesolené omelety, obávají se o své zdraví, vyhýbají se manželkám a touží po jídle svého dětství. Neméně zajímaví jsou i samotní kuchaři líčící své životní příběhy a často zavírající oči nad rolí, kterou možná sehráli v napomáhání tyranii. Ne všichni kuchaři diktátorů ze Szabłowského knihy si myslí, že vařili pro tyrany. Ve zchátralém domě plném švábů se polský novinář setkává s Floresem, někdejším kuchařem kubánského vůdce Fidela Castra, jenž dožívá své dny v osamění a velké bídě. „Comandanta miluju, jako by to byl můj otec, jako by byl můj bratr, kdyby sem dnes přišel a řekl: ‚Floresi, potřebuju tvoji ruku,‘ usekl bych si ruku a dal mu ji.“ tvrdí Flores. Dalším diktátorem, který vzbuzuje loajalitu, je Pol Pot. Szabłowski se vydává do Anlong Vengu, městečka roztroušeného podél břehů jezera Ta Mok, jež je tak nazvané na počest posledního krvavého vůdce Rudých Khmerů, aby vyzpovídal Yong Moeun, dlouholetou kuchařku jednoho z nejhorších zločinců 20. století. Ta dnes tráví dny sledováním evropského fotbalu v kabelovce. „Z fotbalistů mám ráda jednoho takového, který má podobně mírný úsměv jako Pol Pot,“ říká Moeun, „Jak se jmenuje? To si nepamatuju. Ukaž mi známé fotbalisty, řeknu ti to. To je on! Messi… Sám to asi vidíš, že se usmívá úplně stejně.“ Moeun se rozplývá nad despotou, který má na svědomí smrt více než dvou milionů Kambodžanů, jako zamilovaná školačka: „Když jsem se poprvé setkala s bratrem Pol Potem, nezmohla jsem se na slovo. Seděla jsem v jeho bambusové chýši uprostřed džungle a dívala se na něj. Hlavou se mi honilo: takový pěkný mužský!“ Kuchařka vzpomíná na Pol Potovu přezdívku Pouk, což khmersky znamená matrace: „Byl měkký, v tom spočívala jeho síla. Když se ostatní hádali, on si stoupl doprostřed a pomáhal jim, aby se domluvili. To je pravda. I úsměv měl mírný. Pol Pot, to byla chodící dobrota.“ Je to mrazivé čtení a Szablowského popis Moeunina nakažlivého smíchu jeho tísnivý dojem ještě umocňuje. Ostatní kuchaři v Szabłowského sbírce mají o „svých“ diktátorech jasnější představu. Když Abú Alí dostal nabídku pracovat v Husajnově kuchyni, věděl, že je to ve skutečnosti rozkaz: „Mohl jsem Saddáma odmítnout? Nevím, raději jsem to nezkoušel.“ Jeho popis prchlivého vůdce je nicméně podbarven empatií. Vzpomíná, jak Husajn plakal na pohřbu přítele a dělal hloupé vtipy. Když byl Husajn šťastný, chtěl, aby byli šťastní i ostatní, a rozdával obleky, auta, dináry. Pan K., šéfkuchař albánského siláka Envera Hodži, je hrdý na dezerty bez cukru, které vymýšlel pro svého diabetického šéfa, a popisuje je s něžnými detaily: „Uměl jsem mu zlepšit náladu. Nejednou usedal ke stolu podrážděný, a odcházel v dobré náladě, dokonce vtipkoval. Kdo ví, kolika lidem jsem tím zachránil život?“ Snad nejsmutnější postavou je Otonde Odera, kuchař krvavého diktátora Idiho Amina: „Ptáš se, jak jsem mohl vařit pro takového netvora. No, měl jsem čtyři ženy a pět dětí. Amin mě k sobě připoutal tak, že jsem nemohl odejít. Ani jsem si nevšiml, kdy k tomu došlo. Bez jeho peněz bych to nezvládl. Byl jsem na něm úplně závislý a on to věděl. Podobně postupoval i s ochrankou, ministry a přáteli. Navíc jsem věděl, že lidem, které zabíjí, nemůžu nijak pomoct. Taky jak? Tím, že otrávím Amina? To bych přišel o život taky a není jisté, že by další prezident ve vraždění nepokračoval.“ Když Szablowski připomíná údajný Aminův kanibalismus, Odera říká: „Přísahám ti při Bohu, že já jsem nic takového neviděl. Jistě, slyšel jsem, jak o tom lidi mluví. Mnohokrát se mě ptali, jestli jsem pro něj vařil lidské maso. Ne, to se nikdy nestalo. Nikdy jsem neviděl v lednicích a chladničkách, o které jsem se staral, maso, o kterém bych nevěděl, odkud pochází, které bych sám nekoupil. Vojáci ani jednou nepřinesli maso, o kterém bych nevěděl, odkud je. Nákupy jsem dělal pouze já.“ A Odera se dá do pláče. Szabłowski popisuje: „Dívá se na mě, jako by si chtěl ověřit, jestli mu věřím. Jako by nechápal, proč musí odpovídat na podobné otázky. Jako by si nedokázal představit, že člověk, který mu zvedl plat na trojnásobek, člověk, díky němuž měl čtyři manželky a dva obleky, který mu dával v obálkách peníze na školy a na děti, člověk, kterému každý den vařil výživné pilafy, pekl ryby, vlastníma rukama krájel zeleninu pro jeho stůl, kterého krmil tak, jako matka krmí dítě, a o jehož dobrou náladu a rozpoložení se řadu let staral, že by tento člověk mohl jíst vnitřnosti jiných lidí.“ Okamžiky, jako je tento, odhalují komplikované emoce spojené s vařením pro despotu: Pro některé z kuchařů bylo těžké vidět ve svých zaměstnavatelích něco jiného než obyčejné lidské bytosti, jakkoli chybující, dokud nebylo příliš pozdě. Možná nemůžete vidět zrůdnost v celé její zrůdnosti, když jí každý den připravujete snídani. Sheťerpare   Ukázka z knihy Příběh pana K. – kuchaře Envera Hodži 1. Sebekritika probíhala každý den ráno v místnosti poblíž kuchyně. I když jsem si myslel, že jsem všechno udělal dobře, musel jsem najít nějaký prohřešek.      Člověk nemohl být sám se sebou spokojený, to by vzbudilo podezření. Tak jsem třeba řekl, že jsem jídlo trochu moc okořenil. Nebo že Hodža musel čekat o půl minuty déle na oběd. Hodžův čas byl vzácný, takže taková půlminuta byl vážný přestupek.      Lékaři, číšníci i dívka, která měla na starosti květiny – všichni na sebe něco našli. Naše provinění se zapisovala do zvláštních sešitů a později, jednou za rok, nám je spočítali.      Po roce práce jsem už musel hodně přemýšlet, abych vymyslel něco nového – nemohl jsem přece každý den mluvit o koření nebo zpoždění. K tomu byla sebekritika, aby se člověk měnil, zlepšoval, nestál na místě.      Jestli mi důvěřovali? Ne. Nedůvěřovali nikomu. Sulo Gradeci, šéf ochranky, nechal každého z nás důkladně sledovat dvacet čtyři hodiny denně: mě, ostatní kuchaře, číšníky, řidiče i strážce. Jednou vyhodili řidiče, protože služebním autem svezl někoho z personálu. To bylo zakázané. Jeli někam sami ve dvou? Možná připravují spiknutí.      Když jsem jezdil do svého rodného města navštívit matku, vždycky za mnou jeli dva agenti Sigurimi, tajné služby. Sledovali mě celkem otevřeně, každý den jsem je zdravil a oni mi odpovídali.      Je sledovali zase další dva agenti – o těch jsem taky věděl. Kolik agentů bylo za těmi dvěma? Netuším. Ale určitě za nimi někdo ještě byl.      Když vyplouvali rybáři z Pogradce, kde měl Hodža vilu, aby pro něj nalovili ryby, byli s nimi na palubě dva agenti a doprovázely je další dvě lodě se samými agenty. Celou dobu dalekohledem pozorovali ty rybáře a své kolegy agenty. Na statcích, které pro nás pracovaly, nebylo možné ani podojit krávu bez asistence aspoň dvou lidí ze Sigurimi. Aby nikdo nic nenasypal do mléka nebo sýru, který se dostával na Hodžův stůl.      Ve svém městě jsem se raději nevítal příliš srdečně se starými přáteli, abych na ně neupoutal pozornost. Jednou jsem si čtvrt hodiny povídal s bývalým spolužákem ze školy. Den nato ho pozvali na policii. Zjišťovali, jestli není špion. Naštěstí pocházel z dobré, zasloužilé rodiny a rychle ho propustili.      A přitom jsem byl jen obyčejný kuchař. Jak asi museli kontrolovat ostatní?      Dodnes se začnu potit, když se na mě někdo dívá. Myslím si, že na mě určitě něco ví.   2. Prsty má drobné, krátké a baculaté, ale velmi obratné. Na svých víc než šedesát let je neobvykle pohyblivý. Nedá se pořádně vyfotit, protože je neustále v pohybu, někam běhá, gestikuluje, skáče, něco trhá, krájí, přidává, ochutnává, vkládá, vytahuje.      Koneckonců to není důležité, protože pak mi stejně nařídí, abych všechny fotky smazal. Nařídí mi neuvádět jeho jméno a příjmení a okolnosti našeho setkání změnit tak, aby ho nikdo nepoznal. Dohodu máme takovou: můžu o něm psát, ale tak, aniž by se z toho mohl někdo dozvědět, kde bydlí a jak se ve skutečnosti jmenuje. Jeho jméno a telefonní číslo jsou v telefonním seznamu na internetu a on nechce každý den někomu vysvětlovat, kde pracoval, když lidé v Albánii hladověli.      Říkejme mu tedy pan K. Pan K. má dnes s manželkou restauraci a hotýlek v zanedbané čtvrti jednoho přímořského města a v životě netouží po ničem jiném než po klidu. Chodí se k němu najíst hlavně dělníci z blízké stavby. Stejnými krátkými baculatými prsty, které pracovaly pro Envera Hodžu, připravuje těm dělníkům stejné kotlety jako kdysi pro toho člověka, jenž zakázal lidem věřit v Boha a vládl v Albánii půlstoletí v kuse. A pak – šup! – pánev, trocha oleje a hotovo.      Pana K. jsem našel díky Linditě Çelové, jedné z nejlepších investigativních novinářek na Balkáně. Byl rád, že jsme se u něj spolu objevili, protože je velice společenský a rád poznává nové lidi, ale zároveň se vyděsil, protože se bojí mluvit o Hodžově době. Posadil nás ke stolu ve své restauraci, připravil rybu, olihně, hranolky a pak si s námi sedl a začal vykládat svoji filozofii vaření.      Vařit se podle něj musí v souladu s přírodou.      V přírodě se skrývají odpovědi na všechny otázky, výzvy a nemoci, s kterými se v životě potýkáme. Alergie? Je potřeba vědět, co se nemá míchat dohromady. Trávení? Fenykl dokonale čistí krev a organismus od všech usazenin. Cukrovka? Ó! To je zajímavé téma. Pan K. by mohl dlouze vyprávět, cukrovku si necháme na později.      Vařit se musí s láskou. Když v sobě tu lásku nemáš, když neprochází tvýma rukama, nevyzařuje do masa, zeleniny, vývaru, skopového, které máš oddělit od kosti, telecího, které on keramickou paličkou naklepává na eukalyptovém špalku („protože cokoli, co je přírodní, je vždycky mnohem lepší než plastové prkénko“), do jablka, které zručně krájí na čtvrtky, zbaví ho slupky a několika pohyby z něj vyrobí opravdového ptáka – s peřím, očima, křídly a ocasem, ptáka, který působí dojmem, jako by se na chvíli zastavil, ale hned se vzpamatuje a frnkne oknem –, takže když v sobě tu lásku nemáš, tak se raději do vaření nepouštěj, ale věnuj se něčemu jinému.      Pan K., jestli má být upřímný, v sobě tu lásku hledal dlouho. Chtěl se stát automechanikem, fascinovala ho auta. Ale odehrávalo se to v době, kdy o všem rozhodovala strana. A ta, není jasné proč, rozhodla, že bude výborným kuchařem.      Dlouho se s tím nemohl smířit. Ale se stranou se nediskutovalo. Pokud chtěl odejít z domova, pokud se chtěl vzdělávat – musel na kuchaře.      Teprve po letech ocenil, kolik se toho díky své práci naučil. Každý den chodí na úpatí hory, která je vidět z jeho okna, a sbírá čerstvé bylinky. A na pozemku, na který má výhled z druhého okna, založil zahrádku. Pěstuje tam rajčata a okurky, ale taky bazalku, šalvěj a několik dalších bylin, které neznám.      „Vezmu tě tam,“ říká, když si trochu zvykl na myšlenku, že svolil k rozhovoru. „Kuchyně, to je lékárna. V jídle najdeš odpověď na všechny obtíže. Až odtud odjedeš, budeš mnohem chytřejší,“ ujišťuje mě.      Ale než kamkoli půjdeme, ještě chvilku si popovídáme. Pan K. už je připravený.      Vytáhnu si blok. Začínáme.   3. Jak jsem se k Enverovi dostal? Netuším. Pracoval jsem jako kuchař na stavbě pro inženýry z Itálie a jednoho dne přišli dva vojáci a řekli mi, že se mám sbalit, protože mě odvezou do jiné práce, do města Vlora, na celý měsíc. Ta cesta se mi moc nehodila. Manželka byla těhotná, nechtěl jsem ji nechat samotnou. Ale když strana rozhodla, že jedeš, tak jsi jel. Bez diskuze.      Ve Vloře mě vzali do vily postavené na svahu přímo nad mořem, s krásným výhledem na hory a zátoku. Rostly tam olivovníky a palmy. Hned jsem pochopil, že patří někomu důležitému, ale prvních několik dní jsem nevěděl komu. Tamní kuchařka musela do nemocnice, proto potřebovali někoho na záskok. Ukázala mi, kde má hrnce, kde jsou jaké potraviny, ale neřekla mi, pro koho budu pracovat. Nesměla. A já jsem se neptal.      Teprve po několika dnech přišel vysoký, statný muž a řekl:      „Soudruhu K., čeká vás velmi odpovědný úkol. Jmenuji se Sulo Gradeci a jsem šéfem ochranky soudruha Envera Hodži. Do téhle vily jezdí odpočívat. Budete tu v nejbližších týdnech vařit.“      Podlomily se mi kolena. Enver Hodža. Člověk, který vládl Albánii už pětadvacet let. Déle, než jsem já byl na světě.      Vykoktal jsem ze sebe jen to, že je to pro mě čest.      Proč si mě vybrali? Netuším. Byl jsem mladý, veselý a všichni mě měli rádi. Enver měl kolem sebe rád veselé lidi. Že by šlo o tohle?      Moc si z toho měsíce ve Vloře nepamatuju, na to jsem byl příliš rozrušený. Určitě jsem vařil albánská jídla, protože Hodža jiná nejedl. Ale co konkrétně? Zbožňoval kuchyni Gjirokastry, města, kde se narodil, takže jsem se určitě pokoušel vařit něco odtamtud. Vzpomínám si, že jsem mu každý den griloval na snídani kousek sýra s medem nebo džemem – nejlépe pomerančovým.      Hodžu jsem v té době vídal jenom zdálky. Ale vaření jsem asi zvládl dobře, protože po dvou nebo třech týdnech znovu přišel Sulo Gradeci a řekl, že se chce se mnou někdo seznámit. Zavedl mě do zahrady, kde u stolu seděla Nedžmije, Enverova žena. Znal jsem ji ze školních učebnic. Byla s ním od partyzánských dob. Po válce se stala ředitelkou Institutu marxistických studií.      „K.!“ řekla. „Jsme velmi spokojení s tím, jak nám vaříš.“      Zdvořile jsem se uklonil.      „Bereme tě s sebou do Tirany,“ dodala.      Tím moje audience skončila. Zase se mě nikdo neptal na názor. Tak to tehdy chodilo. Strana ví, co od tebe čeká. Se stranou nediskutuj.      Znovu jsem tedy řekl, že je to pro mě čest, uklonil jsem se a odešel.      Chvíli jsem přemýšlel, jestli přiznat, že mám těhotnou manželku a chtěl bych se s ní spojit. Za ten měsíc ve Vloře jsem jí nemohl ani jednou zatelefonovat. Ale došel jsem k závěru, že lepší bude zeptat se na to Gradeciho.      A dobře jsem udělal. Když jsem začal mluvit o manželce, soudruh Sulo odpověděl:      „Všechno je zařízené. Chlapci z ochranky s tebou zajedou do Fieru. Ale zapamatuj si: nesmíš nikomu říct, pro koho pracuješ. Ani jí ne.“      Řekl jsem tedy ženě, že mě přeložili z Vlory do Tirany, ale nevím, pro koho budu pracovat. Objal jsem ji a odjel.   4. Muž, který střelil Jovanova otce zezadu do hlavy, měl šedý obnošený oblek. Nechtěl pít alkohol, tak mu Jovan koupil kávu. Navrhl mu taky něco k jídlu, ale muž odmítl. Nechtěl se dlouho zdržet.      Usrkávali kávu a bavili se trochu o politice, trochu o sportu a trochu o práci. Muž kritizoval tehdejší rozhodnutí vlády a stěžoval si na zdraví, ačkoli o jaké rozhodnutí se jednalo nebo co konkrétně ho bolelo, to si Jovan nepamatuje. ¨      Zato si pamatuje, že muž, který střelil jeho otce do hlavy, pil černou kávu bez mléka. A že si do ní dal jednu a půl lžičky cukru.      Jovan mi to všechno vypráví v sídlištní hospodě téměř v centru Tirany. Mluví a zároveň listuje v jídelním lístku a vybírá mi mořskou rybu, kterou musím v Albánii určitě ochutnat, když už jsem u Jadranu.      „Když znáš pražmu, tak co zkusit pilobřicha?“ navrhuje.      Mám potíž sledovat tok jeho myšlenek: na jedné straně tragická historie, kterou mi vypráví, a na druhé – ryba.      „Můj otec ryby zbožňoval,“ pokrčí Jovan rameny.      „Od chvíle, kdy jsem se to dozvěděl, je jím několikrát týdně.“      „Děláš všechno, co dělal otec?“      „Snažím se.“ ¨      Nakonec si objednáme Rybářův talíř, kde je od všeho trochu. Po půlhodině sedíme nad mísou ryb z albánského moře a Jovan dál skloňuje slovo „otec“ ve všech pádech. Jmenoval se Koço Plaku. Přišli pro něj, když bylo Jovanovi šest měsíců, na podzim roku 1975. Víckrát ho neviděl, takže si nepamatuje ani jeho hlas, ani obličej, ani jakou měl barvu očí.      Matka, ačkoli dodnes bydlí spolu, o otci nechce mluvit.      „Celý život se všeho bála,“ kroutí Jovan hlavou. „Radši bych umřel než se tak bát.“ Koço Plaku byl geolog, který poblíž města Fier objevil jedno z největších albánských ropných ložisek.      „Stát na jeho objevech hodně vydělal,“ říká Jovan. „Přesto se u soudu dozvěděl, že je špion. Byl jednou z obětí čistek, které tu Hodža pravidelně prováděl.“      Rozsudek zněl: trest smrti zastřelením. „Museli jsme se s matkou vrátit na vesnici,“ pokračuje Jovan ve vyprávění. „Neměli jsme nic k jídlu. Byli jsme rodina nepřítele lidu. Kdyby se nám někdo snažil pomoct, zavřeli by ho. Tak jsem jedl polévku z kůry stromů, na ohni jsem si pekl žáby napichované na prut jako špíz. Učitelka mě tloukla pod jakoukoli záminkou a ječela: Dopadneš jako tvůj otec!“      „Jak jsi to zvládl?“      „Byl jsem tvrdohlavý. Čím víc mi všichni říkali, že mám otce nenávidět, tím víc jsem si sliboval, že ho najdu, až vyrostu. A když jsem se dozvěděl o jeho smrti – že najdu jeho hrob.“   Witold Szabłowski (nar. 1980), spisovatel, režisér a novinář, patří k výrazným představitelům polské školy literární reportáže. Vystudoval žurnalistiku a politologii, pracoval ve zpravodajské televizní stanici TVN24, v letech 2006–2016 působil v deníku Gazeta Wyborcza. Ve svém knižním debutu Vrah z města meruněk: Příběhy z Turecka (2010, česky 2016) se snažil postihnout rozpolcenost Turecka mezi Východem a Západem. Získal za něj Cenu Beaty Pawlak, cenu Melchior a nominace na polskou literární cenu Nike a středoevropskou cenu Angelus. Roku 2014 vydal knihu reportáží Tańczące niedźwiedzie (Tančící medvědi), v níž mu osudy cvičených medvědů slouží jako metafora vývoje zemí bývalého sovětského bloku po pádu tamních komunistických režimů. Její vydání v USA otevřelo autorovi cestu na americký knižní trh. V roce 2016 následovaly reportáže Spravedliví zrádci: Sousedé z Volyně (česky 2018), svědectví o etnických čistkách ve Volyni. Jeho poslední kniha Jak nakrmit diktátora vyšla v roce 2019 s úspěchem zároveň v USA a Polsku a ocitla se ve finále literární soutěže o nejlepší světovou publikaci na kulinární téma za rok 2021 (Gourmand World Cookbook Awards).   Z polského originálu Jak nakarmić dyktatora přeložila Jarmila Horáková, vydala nakladatelství Dokořán a Jaroslava Jiskrová – Máj roku 2021, 280 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-12-07 12:57:57

Mladí autoři uchopili staré české pověsti a báje a převyprávěli je po svém v L3g3ndách

Staré české báje a pověsti se staly stále inspirací pro mladé autory. Nastupující generace spisovatelů žánrové literatury se pod vedením spisovatele Leoše Kyši, známého spíš svým pseudonymem František Kotleta, pustila do vlastního zpracování starých příběhů. Výsledek nedávno zamířil do knihkupectví pod názvem L3g3ndy. Z antologie mladých autorů, kterou vydalo nakladatelství Epocha, přinášíme ukázku. Ze starých příběhů se rodí nové. A stejně je tomu i u této knihy. Staré příběhy českých legend uchopili nejmladší autoři české fantastiky po svém. Vážně, romanticky, humorně i s varujícím podtextem. Ze spojení starého a nového tak vznikly L3g3ndy, které znovu uvedou v život příběhy o Bivojovi a kanci (tedy vlastně Kanci), Golemovi, pražském Orloji, nikdy nekončící Dívčí válce, ale i ty méně známé, jako jsou Železný muž či příběh zakleté dívky z ulice V Tůních.   Ukázka z knihy: Valerie Šťástková: Deset kostlivců Lilo už čtvrtý den a mně z toho běhal mráz po zádech, jen jsem se přiblížila ke dveřím nebo k oknu. Podívala jsem se na hodinky, kde na mě jako kletba svítili tři kostlivci. Hodinky jich vždycky ukazovaly víc, když si počasí venku vysloveně hrálo na Prší, prší, jen se leje. „Pitomej déšť,“ zanadávala jsem, otevřela na iPadu Spotify a pustila si jeden ze svých oblíbených lo-fi playlistů. Zvýšila jsem hlasitost, abych přehlušila liják a taky aby mě to nakoplo se konečně zvednout a začít něco dělat.      Nešlo ani tak o to, jak mě ty pitomý kapky nenechaly celou noc vyspat. Neměla jsem déšť ráda prakticky odjakživa. Když mi bylo šest, chvíli po tom, co jsem se konečně naučila trochu číst, jsem šla z knihovny a nesla si jednu ze svých prvních knih – Letopisy Narnie. Každou stránku jsem louskala snad hodinu, ale nemohla jsem se od toho odtrhnout. Asi jsem si tenkrát přála být Lucinka a najít dveře do jiného světa. Místo toho jsem cestou domů totálně promokla a druhý den skončila v horečkách. Myslím, že mi nikdy nebylo tak zle. Máma volala obden doktorům, ale žádný se mnou nechtěl přijít do styku. Řekli nám, že se prý na nachlazení neumírá nebo něco podobného… Moc si toho nevybavuju, byla jsem malátná a svět kolem sebe vnímala jen tak napůl. Vím, že táta spal vedle mojí postele, kontroloval mi teplotu a děsil mě pokaždé, když mě budil uprostřed noci, aby mi dal další léky. Přesto to trvalo dlouhých čtrnáct dní, během kterých jsem poprvé v životě na hodinkách viděla sedm kostlivců. Sedm! Nikdy jsem ve svém okolí neslyšela o nikom, kdo by jich měl víc než šest.      Oblékala jsem se, ale trvalo mi to. Šálu jsem omotala pevně kolem krku, nasadila roušku, vinylové rukavice a kapuci si stáhla hluboko do čela. Několikrát jsem se nadechla, než jsem se odvážila otevřít domovní dveře. Pitomej déšť, pomyslela jsem si znovu a pak vyšla ven.      V podzemce si nikdy nesedám, snažím se držet stranou ostatních a dávám pozor, abych se nikoho nedotýkala. Naštěstí to tak dělají skoro všichni, ale co kdyby náhodou. Jistota je jistota. Jednou jsem viděla starý film, kde lidi jeli metrem, holýma rukama se drželi madel, stáli těsně u sebe a povídali si bez roušek. Přišlo mi to divný, divně špinavý. Měli zvláštní svět.      Do školy jsem kvůli slejváku jela zase pozdě. Tenhle týden už potřetí. Dobrá práce, Simono. Pokukovala jsem po čase na telefonu, kde na mě v horním pravém rohu displeje vyskakoval červený vykřičník s novými zprávami ze státní aplikace O-Zprávy, vybranými pro moji věkovou skupinu. Kontrolovali, jestli jste si to přečetli. Nevím přesně jak, ale představovala jsem si to podobně jako na Messengeru. Jakmile jste to rozklikli, v nějaký vaší kolonce zapípalo upozornění „zobrazeno“, a když ne, mohl to být problém. Nebavilo mě to číst… Ale když si to člověk přečte ráno, má už po zbytek dne klid.      Mladý muž (28) zemřel při vyklánění se z okna, nerespektoval výstrahu Orloje.      Žena (26) nechala děti v kočárku bez filtru, ignorovala hlášení Orloje a vystavila svá roční batolata smrtelnému nebezpečí, děti převzala do péče sociální služba, žena byla poslána na vyšetření.      Teenageři (14, 16, 17) byli venku po setmění, Orloj hlásil nebezpečí mnohem dřív, než jeden z nich skončil se zlomenou nohou v nemocnici.      Depresivní věci, na který teď budu myslet, skvělý.      Na chvíli jsem se podívala kolem, abych zjistila, kde jsem. Do háje. Dveře se zrovna zavíraly – a já měla vystoupit. Mohla jsem je ještě zkusit otevřít, ale to by bylo nebezpečný kvůli virům a bakteriím a já trubka si sundala rukavice, aby se mi líp ovládal telefon. Ach jo. Takže jsem stála, koukala, jak se moje stanice vzdaluje, a musela prostě počkat. Když se vlak konečně znovu zastavil, rychlým krokem jsem vyšla z podzemky a zamířila ke škole. Šla jsem zkratkou, ale déšť mě stíhal všude. Vlhko se mi dostávalo pod kabát a já se radši ani neodvážila podívat na hodinky. Pitomej, zatracenej déšť, opakovala jsem si.      Do školy jsem přišla fakt pozdě. Učitelka se na mě ani nepodívala. Nikdo nic neřekl. Přesto se mi zrychlil tep a Orloj vystoupal na čtyři kostlivce. Uklidňovala jsem se snad hodinu. *  *  * O přestávce do mého boxu přišla Mirka: „Jsi v pohodě?“      „To ten déšť,“ odsekla jsem nevrle.      „No jasný.“      S Mirkou se známe už od školky, jsem fakt ráda, že mám člověka, jako je ona. Ve školce chodila do třídy Berušek a já do Lišek. Netuším, podle čeho nás dělili, ale měla jsem tehdy radost, že mě s mojí drobnou postavou zařadili zrovna tam. Lišky jsou přece silné, rychlé, a přitom tak roztomilé! Na předávání Orloje šly ale všechny třídy společně. Učitelky nás na školním hřišti seřadily do zástupů a já skončila vedle holky s dlouhým copem. „Ahoj! Já jsem Mirka,“ představila se mi hned. Pak přišli nějací lidé z ministerstva a všichni jsme museli být zticha. Stejně jsme po sobě pokukovaly a já jí pošeptala, že se jmenuju Simča. Pak nám rozdali letáčky a dlouho nám něco povídali. O Ministerstvu ochrany obyvatelstva, o tom, jak vládě záleží na každém z nás, na naší bezpečnosti a šťastné budoucnosti. Pamatuju si to spíš, až když jsem to viděla z oken jako starší, než když to říkali nám. Co si ale pamatuju, byla chvíle předání. Každý měl z té svojí řady vystoupit, dojít k pánovi s gumovými rukavicemi a rouškou, od kterého pak dostal hodinky. Potom se zařadil na konec. První šla třída Kuřátek, za ní Králíčků a Berušek, Mirka dostala hodinky dřív než já a já jí to skoro záviděla. Když přišla řada na mě, byla jsem děsně nervózní. Vysoký muž mě chytil za předloktí rukou v tlusté gumové rukavici a zahuhlal něco jako: „Tohle tě bude celý život chránit, maličká.“      „Měla by sis to dát někam usušit,“ probrala mě ze zamyšlení Mirka a ukázala na můj promoklý kabát. Souhlasně jsem zamručela.      „Hele, jednou to přestane, snad,“ pokusila se mě alespoň utěšit.      Pak se ale ozvalo zvonění, a tak šla do svého boxu. Já ještě rychle popadla promočený kabát, pověsila ho nad topení a taky se chtěla vrátit na svoje místo, když se ve dveřích objevila třídní Nevrlá. Boxy jsou od sebe sice z hygienických důvodů vzdálené na metr, takže dřív bych za nimi mohla zkusit nepozorovaně proklouznout, zatímco by si učitelka připravovala počítač, jsou ale po letní rekonstrukci poloprůhledné, takže bych vypadala spíš pitomě, než že by mi to výrazně pomohlo. Na svoje místo tak jdu zas trochu potupně pozdě, ale tentokrát už alespoň suchá.      Jako každý čtvrtek má Mirka plavání a já chodím do knihovny za školou. Mám to tu ráda. Je tu takové malé křeslo u okna, kde si můžu číst při denním světle z papírových knih a nekazit si oči. Venku pořád lilo a já se při tom snažila přelouskat přírodovědnou učebnici, která byla na to, že to byla učebnice, fakt zajímavá. Zrovna jsem četla o vosách. Jsou to predátoři a mají rády nektar. Taky mám ráda sladký, ale moc si ho nedávám… Vlastně jsem se to úplně odnaučila, protože je to nezdravý; když do sebe naláduješ tabulku čokolády na posezení, vyskočí ti na hodinkách jedna lebka navíc klidně na celý den. Ve škole jsem slyšela o klukovi, co se s někým vsadil o litr, že se bude sladkým cpát, dokud nebude mít sedm lebek. Vyhnal to na pět a pak mu v bance zablokovali kreditku, aby nemohl kupovat nic dalšího. Dali to vědět i do školy, takže dostal deset hodin tělocviku navíc a poloviční oběd na několik dní. A lidi si z něj nakonec dělali spíš srandu, než že by ho za to někdo uznával.      Dočítala jsem tu dvojstránku o vosách, když okno, u kterého jsem seděla, udělalo divný vrzavý zvuk. Skrrrrz. Vítr. Nějaký hňup nechal otevřené dveře do knihovny a do okenních tabulek se opřel průvan. Vstala jsem, abych staré velké okno pořádně dovřela, a skrz mokré sklo uviděla v dešti kluka. Procházel kolem knihovny, bez kapuce, bez deštníku, takovým tím tanečním krokem, jaký jsme s Mirkou předváděly samy doma na nový písničky. Ale to nám táhlo tak na deset. Vítr mu z vlasů udělal pomuchlaný cosi. Šlapal do louží a voda kolem něj stříkala na všechny strany. Copak je opilý? Na opilého šel ale příliš jistě. Zato se šíleně usmíval. Možná je to feťák. Nebo blázen. Učili jsme se o tom, co se může stát s lidskou myslí. Ale tyhle lidi zavírají, aby si neublížili. Nebo někomu. Když se člověk zblázní, Orloj o něm dřív nebo později ví a varuje před ním. Pro jistotu jsem se podívala na hodinky – jedna lebka, takže standard. Nepředstavoval pro mě nebezpečí. Zírala jsem na něj a on se blížil ke knihovně. Přes záda měl přehozený černý batoh – ten jsem poznávala, byla to značka, co vyrábí tátova firma. Hádám, že to bylo taky jediný místo, který ten kluk neměl promočený.      Uklidněná jsem si znovu sedla a začetla se do učebnice. Vosy si nejčastěji staví hnízdo na zemi v lesích, podél břehů vod a polních cest… Nikdy jsem po lese ani po poli nešla. A Vltava byla celá zastavěná, takže na ni člověk mohl koukat jen přes fakt tlustý skla.      Dveře do knihovny se najednou s hlasitým skřípotem rozletěly. Trhnutím jsem znovu zvedla hlavu od knihy. Byl tam. Ten kluk. Voda mu crčela z těla a boty duněly do ticha knihovny. Překvapilo mě, že se na něj nikdo ani nepodíval. Šel k policím s nápisem beletrie, vzal velkou barevnou knihu pod písmenem H, pak s ní došel k samoobslužnému automatu, a než jsem stačila ten divný výjev pochopit, byl zase pryč.      Zbyla tu po něm jen hromada louží a šlápot.      „Blázen,“ řekla jsem si a vrátila se k vosám. *  *  * Konečně přestalo pršet, ale vzduch se vlhkosti nezbavil a celodenní šero zrovna taky nepřispívalo k dobrý náladě. Prostě podzim. Fakt nejlepší období na narozeniny. Nikam se mi celý den nechtělo, ale Mirka mi od rána spamovala Messenger, ať se konečně seberu a taky jednou vypadnu z baráku, než tu zapustím kořeny jako jedna z těch kytek, co mám doma na parapetu. Občas je ta holka fakt k nevydržení. Ale asi proto ji mám tak ráda.      Večer jsem jela do naší oblíbený kavárny naproti knihovně. Mají tu všechno jednorázový – šálky, lžičky, talířky… no prostě všechno, takže to tu je ultra bezpečný a příjemný. Žádný bacily a viry. Nesnášela jsem, když jsme jedly ve školní jídelně a měla jsem třeba ve vidličce zaseklý zrnko rýže po někom. Eeeeh. Představa, že tu vidličku cucala nějaká špindíra, co měla plnou pusu aft nebo měla chřipku a já to od ní kvůli špatný hygieně chytnu… Ne, díky. Taky za to zavřeli vedoucí kuchyně – jako pokus o vraždu. Byla z toho docela velká mediální aféra. Dokonce nám všem rozeslali SMSky s instrukcemi, kdyby nám něco bylo, kam se máme přihlásit a jak postupovat. Od té doby už tam mají nádobí jednorázový a provádějí pravidelný hygienický kontroly.      „Símo, tak co ty školy… Už jsi konečně s tou svojí literární duší vymyslela, kam se přihlásíš?“ zeptala se mě Mirka, když nám přinesli kafe.      „Ale dej mi s tím pokoj… Zatím ne. Připadá mi to šílený, střední hrozně rychle utekla…“      „No jo, ale to základka takhle zpětně taky.“      „Nemluv mi o tom… Uvědomuješ si, že teď půjdeme asi každá jinam? Ne asi. Je to jasný, že půjdeme…“      „Děláš z toho zbytečnej horor, Símo,“ usmála se Mirka a usrkla ze svého hrníčku. Ale poznala jsem na ní, že z toho byla taky trochu nesvá a měla jsem neodolatelnou chuť ji donutit to přiznat.      „Zapomnělas, že jsme jako siamský dvojčata a já poznám, že tě to taky štve?“ dloubla jsem do ní loktem tak silně, že se málem polila.      „No tak fajn. Fajn. Když to musíš rozpitvávat… Taky mě to štve. Ale to zvládneme, ne?“      „No jasně, že jo, ale bude to hrozně divný.“      „Bude, ale… Když budu architektka, budu ti pak moct postavit barák a ty budeš žít v mém osobním díle, to je cool, ne?“      „Takže přežiju tak…“ rozesmála jsem se, „tak pár hodin, než to na mě spadne?“      „Haha,“ pokusila se Mirka o ironický smích, ale přitom celá zrudla, jak se snažila ten skutečný smích zadržet. „Dala bych ti tam svoji fotku do rámečku nad každý dveře, siamská sestřičko!“      „Tak jo, platí!“ smály jsme se už obě na celou kavárenskou buňku, v které jsme seděly. Naštěstí jsou zvukotěsné, takže jsme nikoho nerušily. A asi jsme to tu celé poprskaly, ale ani to nevadí – než si sem přijdou sednout noví zákazníci, všechno se tu automaticky vydezinfikuje.      „Hele, to mi připomíná,“ pokračovala Mirka a ještě se při tom snažila popadnout dech, „viděla jsi u školy toho novýho kluka?“      Na zádech mě zamrazilo. Je možný, že mluví o tom z knihovny?      „Je už na vejšce, nevím, co studuje, ale občas ho potkám na nádvoří. Ten kluk si bere jídlo ven! Skoro nenosí roušky, a dokonce…. a teď se podrž, Símo, viděla jsem ho odcházet ze školy venkem v dešti bez deštníku, bez kapuce, prostě jen tak!“      Začala jsem být sakra nervózní, aniž bych věděla proč, tyhle věci dělá přece ten kluk, ne já. O nic nejde.      Mirka se ke mně naklonila a spiklenecky zašep­tala: „Myslím, že je to blázen, měli by ho zavřít.“ A pak se rozhihňala, ale mně do smíchu nebylo.      „Tušíš, co je zač?“      „Jak bych asi mohla? Pravděpodobně je ší­lenej. Jenom jsem ho několikrát zahlídla.“ *  *  * Do školy jsem šla pěšky s docela dobrou náladou. Před rouškou se mi při výdechu přes filtr dělala mlha a já si představovala, že je to malý oblak vílího prachu. Jo, jsem už skoro plnoletá a pořád si hraju, že věřím na víly.      Po hlavních ulicích se chodilo ve dvou řadách, vždy po pravé straně, aby se zabránilo nehodám, které se dříve na přeplněných chodnících stávaly. Lidé se předbíhali, zakopávali, mnohokrát uklouzli, když pospíchali přes náledí nebo po mokré cestě, a při tom ohrožovali nejen sebe, ale i ostatní chodce. Cesta hlavními ulicemi proto trvala mnohem déle, než když jste šli malými uličkami, tam byla pravidla značně volnější, ale asi právě proto bylo ministerstvem doporučováno chodit po hlavních, na kterých byly vyznačené pruhy pro chodce. Člověk se po nějaké době naučil, jak daleko se musí držet od toho před sebou, jak rychle musí zvedat nohy, jak dlouhé dělat kroky, jak rychle při tom dýchat. Byla jsem vždycky jako dítě hrozně nervózní a bála se, že mě některý z pouličních strážců vyhodí nebo seřve, několikrát jsem to i viděla. Viděla jsem, jak lidi za porušení bezpečnostních pravidel bijou nebo odvádějí. Když to dělali strážci, považovalo se to za legitimní a já to brala jako součást dne, ale někdy na mě řval obyčejný civil jenom proto, že měl pocit, že jsem se k němu moc přiblížila. Ale i na to si člověk nakonec zvykne. Časem jsem to prostě přestala vnímat.      Do školy jsem dorazila jako jedna z prvních. Sedla jsem si na Mirčinu lavici a čekala, až se objeví. Ale boxy ve třídě se pomalu plnily a Mirka pořád nikde. Pak zazvonilo a všichni si sedli. Kde je tak dlouho?      Jestli já skoro vždycky chodím pozdě, Mirka je můj přesný opak.      Pak přišla Nevrlá, třídní, který jsme tak s Mirkou říkaly. Jmenovala se ve skutečnosti Líbezná, ale moc nám to k její povaze nesedělo.      „Simono?“      „Ano?“ Vyletěla jsem z Mirčiny lavice a chtěla jít na svoje místo, ale Nevrlá mě v půli cesty zastavila a řekla mi, ať jdu za ní na chodbu. Co mi chce?      „Máš se hlásit u doktorky,“ oznámila mi polohlasem, skoro metr ode mě. „Mirka je nemocná a ty se s ní hodně bavíš.“      „Mirka je nemocná?“ vyhrkla jsem a Nevrlá se na mě přísně podívala, jako že to tu hned nemusím roztrubovat přes celou chodbu.      „Prostě si tam zajdi,“ odsekla, nervózně se podívala na hodinky a pak odešla zpět do třídy.      Mirka? Vždyť jí ještě včera nic nebylo, zaprotestovala jsem v duchu. Nebo si utírala nos? Měla kašel nebo…? Nedokázala jsem si ale na nic vzpomenout. Na nic divného. Instinktivně jsem několikrát popotáhla, ale byla to blbost. Nic mi nebylo.      Vydala jsem se i tak o několik pater níž, do suterénu, kde měla ordinaci školní lékařka. Všechno tam měla děsivě sterilní a bílý. Vešla jsem a chtěla si sednout v čekárně. Ale reproduktor téměř ihned chrčivě vyštěkl moje jméno: „Simona?“      „Ano?“      „Pojď dál,“ řekl hlas. Byla to doktorka, ale zněla spíš jako stroj. Dveře s monitorem, ze kterého se díval doktorčin obličej, se s tichým pípnutím otevřely. Za nimi byla malá místnost. Fakt maličká. S malým umyvadlem, věšákem a plastovou stoličkou. Ještěže nemám klaustrofobii, napadlo mě, když jsem tam vcházela.      „Postav se čelem ke značce na stěně,“ řekla mi robodoktorka, která kromě kovového hlasu vypadala vlastně jako docela milá babička s velkým drdolem. Na jedné stěně se najednou opravdu objevil červený křížek. Stoupla jsem si proti němu. Ze stěny přímo ve výšce úst vyjela tenká tyčka s něčím, co vypadalo jako zploštělá otočená lžička.      „Přistup prosím tak, aby ti testovací tyčinka spočívala na jazyku, pak zavři ústa. Odpočítám do deseti a ty otevřeš ústa a necháš tyčinku zajet zpět do stěny. Rukama na ni po celou dobu nesahej.“      Nervózně jsem polkla. Vůbec se mi nelíbilo, že mám do pusy strkat něco neznámého. Přesto jsem ji pomalu otevřela, udělala krok a ucítila, jak se mi ten studený neznámý předmět dotkl napřed spodního rtu a pak jazyka. Zavřela jsem oči. A modlila se, ať je to fakt sterilní.      Když to skončilo, měřila mi doktorka ještě teplotu, tlak, zkoumala moji reakci na světlo a další podněty a celou dobu se mě ten robohlas jen tak mimochodem vyptával na Mirku. „Nechovala se tvoje kamarádka poslední dobou nějak jinak než obvykle? Neříkala ti věci, které nedávaly smysl? O čem jste si poslední dobou povídaly?“      Nakonec mi řekla, že jsem v pořádku. I přesto jsem se tak necítila. *  *  *      Šla jsem do knihovny, abych přišla na jiné myšlenky, ale ani tady jsem neměla klid. Cestou jsem pořád Mirce volala, ale marně. Když jsem přestala myslet na tu divnoprohlídku a na Mirčinu záhadnou nemoc, vzpomněla jsem si na toho šíleného kluka. Navíc jsem si při příchodu všimla, že v polici už zase ležela ta jeho barevná kniha. A tak jsem chvíli seděla a koukala do prázdna a pak zas chvíli na police s písmenem H a na hřbet té nápadně barevné knihy. Nakonec jsem to nevydržela, vstala a došla k regálům s beletrií. Dlouho jsem si ještě prohlížela knihy kolem, než jsem se přece odvážila se pro tu jednu natáhnout.      Vzala jsem ji a spěšně se otočila, abych zamířila zpět do svého křesla. Místo toho jsem ale narazila do něčeho… do někoho aspoň o dvě hlavy vyššího.      „Pardon,“ špitla jsem a chtěla zdrhnout do bezpečí svého křesílka, když se nade mnou ozval pobavený mužský hlas: „Fajn kniha, co?“      Na ruce se mi v tu ránu rozblikaly hodinky. To snad není možný, zpanikařila jsem. Tohle není možný. Blikalo… deset kostlivců. Deset! Zamrkala jsem, ale to už se mi podlomila kolena. Umírám? Před očima jsem měla rázem tmu. Pamatuju si, že jsem se ještě pokusila zachytit police, ale pak jsem upadla. Nebolelo to, jen jsem měla strach…       Bylo to, jako když se ráno budíte s fakt děsnou migrénou. Všechno bylo zmatený. Proč proboha ležím v knihovně na gauči, problesklo mi hlavou. Pak se mi to všechno znovu vybavilo a já si rychle zkontrolovala hodinky. Pořád deset kostlivců! Do prdele. Tohle ne. Až v tu chvíli mi došlo, že nade mnou stál ten kluk. Usmíval se, nejistě, jako když nevíte, co máte dělat, ale víte, že něco byste dělat měli.      „Jsi v pohodě?“ promluvil.      „Eh…“ vydechla jsem a zkusila se postavit, ale znovu se mi zamotala hlava. „Asi jo.“      „Nechtěl jsem tě vyděsit. Jen jsi první, koho vidím tu knihu číst…“      „Já… Ještě jsem ji nečetla.“      „Aha,“ teď jsem zneklidnila já jeho.      „No ale je fakt super…“      „Tak jo,“ odkývala jsem a modlila se, aby konečně šel.      „Já jsem Leo. Kdyby sis to s tou knížkou náhodou nerozmyslela, klidně o ní pak můžeme pokecat.“      Přikývla jsem a v duchu se stále modlila, aby už šel konečně pryč. Kupodivu mě asi někdo nebo něco vyslyšelo, protože se prostě otočil, řekl: „Tak čau,“ a odešel. *  *  * Orloj přestal hlásit nebezpečí, ale já zůstala ještě sedět a přehrávala si to v hlavě. Neschopná to pochopit. Copak se mi mohly hodinky rozbít? Tohle přece nebylo normální. Nezdál se jako blázen. Ale bylo tam fakt deset lebek… Zablikaly a pak tam svítily po celou dobu. Ten kluk je nebezpečný. Sakra moc.      Všimla jsem si, že ta velká barevná kniha ležela na pohovce vedle mě. Vždyť jsem si ji taky půjčovala, chtěla jsem si ji přečíst… Ale taky jsem věděla, že tu teď nedokážu zůstat a číst. Popadla jsem ji, vypůjčila si ji a vyběhla ven.      Jela jsem domů. Jakmile jsem se zavřela do bezpečí svého pokoje, jako v transu jsem vytočila Ochranný orgán, rozhodnutá toho kluka nahlásit. Musela jsem. Nebylo to normální.      „Krásný den, vítá vás Ochranný orgán hlavního města Prahy. Pokud chcete nahlásit nevhodné chování, stiskněte jedničku, pokud máte potíže s Orlojem, stiskněte…“ Nahraný hlas byl až přehnaně optimistický a to mě z toho šoku, který se mě držel od incidentu v knihovně, probralo. Co to dělám? Zapochybovala jsem a telefon zase položila. Zbijí ho a zavřou, pokud to udělám. Budu za to moct já.      Lehla jsem si na postel a chtěla to všechno jen v klidu rozdýchat, když se ten hloupý telefon rozvibroval. Na displeji děsivě svítilo jméno volajícího. Ochranný orgán hlavního města Prahy. Co teď, křičelo ve mně, ale nezbývalo mi nic jiného než to zvednout.      „Dobrý den, u telefonu Anna Svobodná, operátorka pro pomoc občanů, máme tu od vás zmeškaný hovor, slečno.“      „Eh… dobrý den. Já… Moc se omlouvám, asi jsem vás omylem vytočila v kapse.“      „Jste si jistá, slečno?      „Ano, ano, moc se omlouvám!“      „Pokud je tomu tak, nic se neděje. Přeji vám krásný a bezpečný večer.“      „Vám také.“      Hovor jsem ukončila a telefon odhodila na podlahu. Zalhala jsem úřední pracovnici! Podívala jsem se na hodiny, ale nic nezvyklého mi Orloj nehlásil. To mě trochu uklidnilo a já úlevně zavřela oči. Chvíli jsem ležela a pak vytáhla z batohu velkou barevnou knihu.      Ve světě za hranicí.      Chtěla jsem začít číst, ale pořád jsem měla před očima toho divného kluka. Byl milý, pomohl mi a nedělal žádná nesmyslná gesta… Co když byl něčím nakažený, a ne blázen? Vyděšeně jsem vstala a doběhla do koupelny. Zběsile jsem si drhla ruce a prohlížela si tvář v zrcadle. Jestli byl nakažený, teď už je na paniku pozdě. Sakra. Dala jsem se alespoň do hledání teploměru, když mi to najednou všechno došlo. Ten kluk. Leo. On neměl hodinky! Opakovala jsem si to, s úlevou a zároveň zděšeně. Proto je nebezpečný. Ten kluk nepoužívá Orloj! *  *  * Povídky to byly docela hezké – bláznivé, nerealistické, ale s pěknými konci. Byly nazvané podle jmen hlavních postav. A vyprávěly o lidech, kteří se vzepřeli vlastnímu osudu nebo neštěstí a podařilo se jim uspět. Hltala jsem stránku za stránkou a někde uvnitř při tom cítila zvláštní provinilost. Měla jsem dojem, že nedokážu sedět na jednom místě – a taky to moc nešlo. Chvíli jsem chodila s knihou po pokoji. Chvíli četla dole v kuchyni. Co je to se mnou?      Byla skoro půlnoc, když jsem se dostala k povídce s názvem Leo.      Sakra. To má být jako vtip?      Byla o klukovi, který to v životě neměl lehký. Táta byl násilník a jednou zbil mámu tak, že se už neprobrala. On ji našel mrtvou a otce na policii šel udat sám. Pak šel do děcáku, kde vydržel rok. Utekl. Cestoval po světě a pomáhal, žil ze dne na den a učil se z knih a od lidí, pro­tože nikdy neměl dost peněz, aby zůstal na jednom místě. Nakonec vstoupil do armády, kde umřel při pitomý havárii, ale zachránil jiný… Byla jsem zmatená. Naštvaná, jak ta povídka skončila. Všechny předchozí dopadly dobře. Tak proč zrovna tahle ne?! Zkontrolovala jsem mobil a chtěla o tom napsat Mirce, ale pak mi došlo, že od chvíle, co onemocněla, není online. Kruci.      Celou noc jsem nemohla zabrat.      Ten kluk… Leo. Co je zač?      A co bude s Mirkou… Cítila jsem se provinile, že pořád nevím skoro nic. *  *  * Po škole jsem šla za Mirkou, teda chtěla jsem. Její rodiče mě ale odmítli pustit do baráku. Na telefon mi nikdo nereagoval. Stála jsem tam asi hodinu, pak jsem konečně zahlédla Mirčinu postarší sousedku, co šla ven se zarostlým pudlem. „Dobré odpoledne,“ pozdravila jsem ji z doporučené vzdálenosti, ale ta ženská se na mě ani nepodívala. Napadlo mě, že je asi nahluchlá, a tak jsem zvýšila hlas. Ale ani jsem nedokončila větu, když na mě vztekle vykřikla, že nemám vychování a že mě udá, jestli se neuklidním. Nečekala jsem to. Ještě nikdy mi nikdo nevyhrožoval přímo udáním, takže jsem jen zůstala oněměle stát a zírala na ni, dokud se psem zase nezašla zpět do baráku. V tu chvíli jsem byla fakt ráda, že jsem Lea neudala. Pokud je možný se cítit jako zločinec jenom proto, že vám tím někdo vyhrožuje, jak by mu asi bylo, kdybych ho skutečně nahlásila?      Než se začalo stmívat, ještě jsem několikrát vytočila jak Mirku, tak její mámu. Ale bylo to jako volat duchům. Nikdo mi to nebral. Už se ani neobtěžovaly mi to vytípávat. Nakonec si vypnuly telefony. Cítila jsem se podvedená… Mirkou, učitelkou, doktorkou, tou povídkou – a i tím klukem. Ale copak se člověk může cítit podvedený někým, koho sotva zná? *  *  * Chodila jsem na místa, která jsme měly s Mirkou rády, a četla tu knihu. Svět bez Mirky se zdál ale strašně tichý a nudný. Nikdo mi nepřipomínal, jaké jsem nemehlo a knihomol. Nikdo si se mnou nedal přísně hygienicky připravený oběd nebo si do noci neposílal obrázky a videa kočiček. Četla jsem tu velkou barevnou knihu, a i když v ní všechny ostatní povídky končily dobře, cítila jsem se mizerně. Všechny měly tak absurdní a neskutečný příběh. Jak by taky mohly být skutečný? Lidi tam lezou na stromy, skáčou z letadel, potápějí se v oceánu a všichni žijou… šťastně. Přežijou a mají jeden druhého, tak proč ta povídka s Leem skončila takhle? A proč moje nejlepší kamarádka je v jakési domácí karanténě a má zakázáno se se mnou stýkat?      Nedokázala jsem na to všechno přestat myslet. Chtěla jsem se alespoň zeptat Lea na tu povídku, jenže jsem znervózněla jen z představy, že s ním zase mluvím a hrozí mi nebezpečí. Smrtelný nebezpečí. Byla to koneckonců jenom povídka, jenom knížka. Takže to mohlo počkat, až ho potkám v knihovně. Naopak Mirka, ta byla skutečná a já musela zjistit, co s ní je. *  *  * Ve čtvrtek jsem si koupila plavky a vydala se na plavání, kam Mirka chodila. Sotva jsem si je ale oblékla, cítila jsem se hrozně nahá. Ve vzduchu všude páchl chlór. Takže tohle je plavecký bazén. Nervozitou se mi potily ruce a brněly mě konečky prstů. Tohle zvládneš, kvůli Mirce to zvládneš, opakovala jsem si.      Vykoukla jsem z šatny a držela při tom kolem těla pevně ovázaný ručník. Spodní díl plavek se mi zařezával do zadku a já za boha nechtěla, aby to někdo viděl. Došla jsem až k bazénu a pozorovala tu klidnou lesklou hladinu s husí kůží na rukou. Tohle byl přesně ten důvod, proč ta kniha musela lhát, už jenom tahle voda vypadala děsivě, jak by někdo mohl vlézt do oceánu?      Na druhé straně bazénu se začínal scházet hlouček lidí. Mirčin oddíl? Doufala jsem v to.      Pomalu, abych neuklouzla na zatraceně mokrých dlaždičkách, jsem za nimi došla.      „Heleme se, nováček!“ zpozorovala mě holka vysoká snad dva metry.       „Ahoj!“ chci zakřičet, ale krk mám stažený tak, že spíš vypísknu jak vyděšený sysel.      „Nejsi ty Mirčina bestka?“ zeptá se mě hubený kluk s patkou.      „Jsem...“      „No to je bezva!“ řekne znovu vysoká.      „Nevíš, co s ní je?“ pokračuje ten kluk. „Nebyla tu už skoro dva tejdny a nikdo nám nic neřek.“      Tak to je v háji, pomyslím si a je mi do breku. Jestli nevím, co s ní je? Bojím se, že kdybych odpověděla, poznali by, jak je mi zle, a tak jen zavrtím hlavou.      „Škoda,“ rozhodí kluk rukama a začne něco hledat v batohu.      Oni se o ni nebojí.      Uvědomila jsem si, že mi na ruce vibrují hodinky, a tak jsem se neochotně podívala. Čtyři lebky. Parádička. Cítila jsem, jak se mi rozklepala brada. Na tohle nemám… Otočila jsem se, a aniž bych jim cokoliv řekla, pustila jsem se krokem tučňáka k šatně. Něco na mě volali, ale mně to bylo jedno. Potřebovala jsem do bezpečí. Někam, kde je klid a kde to znám.      Knihovna.      Potřebovala jsem do knihovny. *  *  * Seděl u jednoho z tabletů a něco četl. Nevšiml si mě. Posadila jsem se do svého obvyklého křesla a civěla na něj, ale pokaždé, když se trochu pohnul, jsem svůj pohled stočila ven z okna. Pak jsem si začala připadat jako šílená. Co jsem tu vlastně chtěla dělat? Nedokázala jsem jít za ním a Mirce jsem tu také nemohla pomoct. Takže jsem po dalších několika nesmyslných minutách vstala a chtěla odejít. Ale ve stejnou chvíli se zvedl i on. Podíval se na mě a v jeho výrazu bylo něco přátelského, děsilo mě to. Nohy mi okamžitě ztěžkly a já stála na místě jako trubka, zatímco se ke mně blížil. Aspoň jsem trapně předstírala, že luštím něco na diginástěnce před sebou.      „Domů? Už tak brzy?“ promluvil a já se usilovně snažila nemyslet na vibrující hodinky a deset lebek.      „Jsem… unavená,“ plácla jsem první blbost, která zněla věrohodně.      „A to je zrovna dneska tak hezky… Dočetlas už tu knihu?“ zeptal se s nepředstíranou zvědavostí.      „Jo,“ odpovím, „ale nechápu…“      „Co?“      „Ta povídka s Leem končí špatně...“      „Smrt nemusí bejt přece vždycky špatná.“      „Ale… Ty se jmenuješ stejně.“      „Byla to oblíbená kniha mojí mámy.“      „To je celkem zvrhlý…“      „Vlastně ani tolik ne… Díky té knize jsem pochopil, proč… no… To je jedno. Co jinak? Bavila tě?“      „Já… vlastně nevím.“      „Nedokážeš říct?“      „Asi ne…“      „Nejspíš vím, jak se cítíš.“      Jak by mohl vědět, co cítím? On. Chodí si deštěm. Nemá z ničeho strach. Dokonce ani nemá hodinky! Jak by to jenom mohl vědět?      „Taky bych tomu nevěřil, kdybych ji četl tak před rokem, před dvěma…“      Nechápavě na něj svraštím obočí.      „Vážně už chceš jít? Něco bych ti ukázal.“      Podívala jsem se na hodiny a chtěla říct, že to nejde, že musím domů, když mě najednou chytil za ruku a třikrát rychle poklepal na postranní tlačítko. Kostlivci zmizeli.      „Cos to udělal?“ vyjela jsem na něj až příliš nahlas. Návštěvníci knihovny se po mně oto­čili. I knihovnice se na mě vyčítavě podívala, ale všimla si Lea a rázem se zatvářila, jako by se nic nestalo.      „Nechal jsem je, ať si na mě zvyknou,“ odpoví s ironií v hlase.      „Ale…“      „Ode mě ti nic nehrozí.“      Zůstala jsem na něj s úžasem zírat. Jak to může říct tak jistě? Tak v klidu? Člověk bez hodinek, bez znalosti nebezpečí. Beze strachu.      „Půjdeš se projít?“ *  *  * Ploužila jsem se vedle něj, jako bych to měla za trest. Lidi se po nás otáčeli, protože neměl ani roušku. Já ji měla, takže alespoň v tomhle směru mi nic nehrozilo. Dlouho mluvil hlavně on. Všechna slova se mi totiž zadrhávala v krku a slovosled ve větách byl najednou něčím neskutečně složitým. Nějakou dobu jsem přemýšlela, že bych se měla někam vypařit, jenže v celých Holešovicích, kde jsme začali, nebylo moc kam. Byl tu jeden školní areál vedle druhého, občas také jídelna, tělocvična, knihovna a samozřejmě podzemka, kterou jsme už mi­nuli. Ale čím déle jsme šli, tím méně jsem to pokládala za nutný. Měla jsem z něj strach, ale… sama jsem nevěděla proč. Říkal mi to Orloj, jenže Leo nebezpečně nevypadal.      Cestou se nám podařilo vyhnout se všem strážcům. Měla jsem z nich vlastně větší strach než z Lea. Co by mi udělali, kdyby mě načapali na procházce s klukem bez Orloje? Nechtěla jsem si to představovat. Leo v tom už ale naštěstí uměl chodit a bez většího přemýšlení mě vedl mimo hlavní ulice. Přešli jsme Trojský most – koho by vůbec napadlo jít přes most pěšky? – a asi půl hodiny nato jsme došli ke staré botanické zahradě. Pořád se tomu sice říkalo botanická zahrada, ale areál byl zavřený, co si pamatuji. Naši tam ještě byli, ukazovali mi kdysi fotky a vyprávěli, že kvůli pražskému ovzduší nesplňovala zdravotní kritéria pro volnočasovou přírodní aktivitu, tak botanickou přestěhovali někam ke Kokořínu.      Leo zamířil rovnou dovnitř a já se bála říct, že bychom to měli otočit. Nikdy bych až sem sama nešla, ale něco ve mně si přálo vidět to, co jsem viděla jen doma na fotkách. Na hodinkách se sice zase rozblikali čtyři kostlivci… ale příroda v bývalé zahradě vypadala tak krásně. Bylo to tu zarostlé, to rozhodně, ale pořád se daly rozeznat chodníčky a zvláštní, touhle roční dobou už povětšinou opadané stromy a keře.      Nechtěla jsem mu přiznávat, že jsem tu nikdy nebyla, ale Leo sám se mi svěřil, že tu byl poprvé teprve loni. Přesto jsem měla divný pocit v žaludku, z neznámého místa i z kluka bez Orloje. I z jeho občasných úsměvů – i když jsem si byla skoro jistá, že jsou přátelské. Že mi neublíží.      Byl tu klid a člověk vnímal úplně nové věci – zpívali tu ptáci, šumělo listí a nejhlasitější zvuk v celém parku byly naše kroky na štěrkové pěšince.      Když jsme došli mezi několik vzrostlých stromů, Leo zrychlil, pak se vyhoupnul na spodní větev jednoho z nich, udělal pár mrštných pohybů, a najednou seděl proti mně na větvi, dobré dva metry nad zemí. „Tohle bylo ve druhé povídce, vzpomínáš?“ nadhodil jakoby nic a já jen užasle přitakala.      „Chtěla sis to zkusit, když jsi to četla?“      „To nevím…“      „A věříš už, že to jde?“      Přikývla jsem.      „Tak pojď, je tu dost místa i pro tebe.“      „To nejde…“ zaprotestovala jsem nejistě.      „Proč by to nešlo?“      „Je to nebezpečný…“      „Vidíš snad, že by se mi něco dělo? Zvládneš to, pojď,“ naléhal a seskočil dolů. „Pomůžu ti.“      „Nemůžu,“ zašeptala jsem a krk měla úplně stažený děsem. Už teď Orloj vyhodnotil pět kostlivců. Musím utéct, napadlo mě. Měla jsem utéct, dokud byl čas.      Leo ke mně ale přistoupil, chytil mě za předloktí a úplně klidně mi řekl: „Věř mi.“ A pak mi začal hodinky sundávat. Byla jsem tak v šoku, že jsem zůstala stát a nebránila se. Teprve když jsem viděla, jak je drží v prstech, zpanikařila jsem. Já tu umřu, rozeznělo se mi v hlavě, já tu určitě umřu. Vedl mě ke stromu, říkal mi, co mám dělat, ale já ho nedokázala vnímat. Vyzvedl mě a já se křečovitě chytla silné větve. Kůra byla hrubá a drolila se mi pod prsty. Přitáhla jsem se a přehodila přes větev jednu nohu. Pomalu jsem se posouvala výš. Ruce se mi potily a klouzaly tak, že mě nahoře držel snad jen pud sebezáchovy. Najednou jsem si uvědomila, že už mě Leo pustil a já tu teď stála sama – na stromě. A měla pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi strachem.      „Prosím… pomoz mi“ zašeptala jsem k němu a on vysvětlil, co mám dělat, a pomohl mi slézt. Trvalo to jen chvíli, najednou jsem seděla na zemi. Třásla jsem se a Leo byl u mě. Nasadil mi zas hodinky. Žádní kostlivci tam nebyli. Neznámé teplo se mi po těle rozlilo jako lék. Bylo to divný, mohla jsem umřít, měla bych být naštvaná, vyděšená, ale cítila jsem se šťastná.      V tom nevěřícném opojení z neznámé svobody jsem si ani nestihla všimnout, jak utíká čas, a probrala se až sama v podzemce cestou zpátky. Leo mě chtěl doprovodit, ale to jsem mu vymluvila, bydlela jsem jen o pár stanic dál v nové obytné části. Navíc bychom z toho mohli mít průšvih oba. Orloj mi zase ukazoval čtyři lebky, ale to už nebylo nic nového. Hlavou mi běžel dokola jen ten pocit, jak jsem stála na stromě, a hlavně když jsem pak dosedla šťastná na zem a vedle mě klečel Leo. Když jsme se loučili, slíbil, že tohle byl jen začátek. Čeho? *  *  * Doma táta instaloval do oken nový filtr proti bakteriím a virům, prý rozšířili výrobu a budeme vůbec první, co to můžou vyzkoušet a bezpečně větrat. Vypadal skoro jako mikrotenový sáček, jen byl mnohem pevnější a nebylo přes něj skoro nic vidět. Ne že bych se někdy extra kochala výhledem z okna, jedno léto jsem dokonce měla permanentně zatažený závěsy, protože jsem si někde přečetla, že slunce škodí, a já husa se tak vyděsila, že jsem žila potmě jako můra. Teď mi to najednou vadilo… K čemu jsou okna, když si je budeme zalepovat? Nic jsem ale neřekla, takže jsem jeden mikrotenový sáček měla v okně nakonec taky. *  *  * Ve škole začalo zkouškový. Psaly se testy, zkoušelo se a Mirka se tu stále neukázala. Přemýšlela jsem, jestli může z domova školu zvládat, a tak trochu tajně doufala, že jí ty testy pošlou nebo za ní alespoň někdo zajde, ale bylo mi jasný, že by to nikdo neriskoval chodit za nemocnou.      Když jsem šla domů, na chodbě se shlukovaly úplné davy. Studenti utvořili hlouček kolem nástěnek, tlačili se a evidentně se při tom bavili. Nezajímalo mě to, ale když jsem vyšla ven, zavolala na mě ta vysoká holka z bazénu. „Už jsi to viděla?“      „Co?“      „No o Mirce…“      Rozbušilo se mi srdce: „Co o Mirce?“      „Aha, no… Běž se podívat na nástěnku hele.“      Nacpala jsem se do hloučku lidí a tam to bylo. Jeden pitomej papír s černým rámečkem…      S politováním vám oznamujeme, že studentka, dcera, vnučka a kamarádka Mirka Pilná nás navždy opustila…      Zůstala jsem tam stát a cítila, jak se mi z očí nekontrolovatelně valí slzy. Tu větu jsem četla snad třikrát. Ne. Tohle nejde. Nesmí. Pak jsem se rozeběhla školní chodbou a bez klepání vrazila do kabinetu třídní. Nevrlá se na mě podívala nechápavě, ale hned najela na svůj klasický pedantský tón: „Simono, můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat?“      „Mirka… Co se stalo? Víte o tom?“ vydralo se ze mě. Chtělo se mi řvát. Pořádně nahlas řvát.      „Neměla bych o tom mluvit. Ty jsi ale v pořádku, byla jsi na prohlídce, je to tak?“      „Nejde o mě… Chci vědět, co se stalo jí! Čekala jsem na ni jakou dobu a nikdo mi neřekl vůbec nic!“      „Byla to nehod… Nemoc,“ zarazila se na chvíli Nevrlá. „Byla nemocná a podlehla tomu, Simono, nemusíš vědět víc.“      „Vždyť vy mi lžete!“ tentokrát jsem fakt zařvala a jedním pohybem vztekle strhla nějaký kabát z věšáku. Věšák se převážil a dopadl přímo na učitelčin stůl. Srazil při tom sklenici s vodou, která se skutálela na zem. Teprve tříštění skla tu ženskou zřejmě probralo.      „Simono!“ zařvala, ale pak se nuceně ovládla: „Co to vyvádíš? Uvědomuješ si, že bych tě za to mohla nahlásit?“      Na ruce mi zavibrovaly hodinky, jen letmo jsem na ně mrkla. Pět kostlivců. Krásný.      „Běžte do háje,“ řekla jsem spíš pro sebe, ale bylo mi jasné, že mě musela slyšet. Vyletěla jsem ven na chodbu, aniž bych za sebou zavírala. Mirka nebyla nemocná – vždyť se se mnou smála! Ještě den předtím, než zmizela, smála se se mnou a bylo jí fajn! *  *  * Potřebovala jsem na vzduch. Mluvit s někým normálním.      Potřebovala jsem mluvit s Leem.      Venku jsem si nasadila roušku, ale po pár metrech ji hned sundala. Špatně se mi dýchalo a ten zkurvený hadr mi jenom překážel! Do knihovny jsem vrazila s mokrými tvářemi a rozepnutou bundou, ale Leo tam nebyl. Vyčerpaně jsem se sesunula na svoje křeslo. Nechápala jsem to. Mohl snad Orloj selhat? Co by se muselo stát, aby Mirka Orloj neposlechla… V hlavě jsem měla příliš otázek a zároveň úplný prázdno. Nevím, jak dlouho jsem tam jen tak seděla, brečela a nebyla schopná se pohnout. Nenáviděla jsem tenhle svět. Mirka byla jedna z nejpoctivějších lidí, které jsem kdy potkala. Respektovala nařízení, Orloj, všude byla na čas a všechno dělala důsledně a s rozvahou. Jako architektka by byla tak skvělá… Nebylo to fér. A já to chtěla někomu říct, chtěla jsem něco udělat, do něčeho si kopnout, uklidnit se. A všem ukázat, jak skvělá to byla kámoška, ale nevěděla jsem jak….      „Jsi v pohodě?“ ozvalo se najednou vedle mě a já tomu hlasu leknutím div jednu nevrazila. Vůbec jsem si nevšimla, že se tu Leo objevil a přisedl si. Nevím ani, jak se stalo, že mě pak objal a já mu brečela v náruči, ale byla jsem tak ráda, že je u mě… Když jsem se konečně trochu sebrala, poděkovala jsem mu.      „Za co?“      „Že jsi přišel.“      „Pořád máme před sebou skoro celou knihu povídek,“ řekl a já měla v tu chvíli hroznou chuť ho prostě obejmout a na všechno zapomenout. Ale neudělala jsem to. Bylo by to pitomý… „     Jo…“ odpověděla jsem místo toho.      „Povíš mi, co se stalo?“ naléhal, a tak jsem ztišila hlas a řekla slova, která mě samotnou vyděsila: „Myslím, že moji kamarádku zabili.“      „Mirka? Mirka byla tvoje kamarádka?“      „Jo...“      „Jaks přišla na to, že ji někdo zabil?“      „Já… Vlastně to nevím, ale všechno je prostě moc divný. Najednou zmizela, nikdo o tom nemluvil a Nevrlá… teda učitelka, když jsem za ní šla, řekla místo nemoc nehoda.“      „Kde Mirka bydlí?“      „U Staromáku… Týnská ulice.“      „V chudý čtvrti?“      „Její táta je řadový technik a máma pracuje ve skladu s potravinami, nikdy si nemohli dovolit víc…“ „     Tak dobře, jdem.“      „Kam?“      „No ke Staromáku.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-07-18 09:41:00

Zprávy ze Severu: Koupaliště v Oseku je opět otevřené. Vodu čistí speciální bakterie

Koupaliště v Oseku na Teplicku se 18. července opět otevírá pro veřejnost. Hygienici ho kvůli špatné kvalitě vody začátkem července zavřeli. Město léta vodu čistilo chemicky, přestože jde o přírodní koupaliště. Před týdnem proto nasadilo speciální čistící bakterie.

Čas načtení: 2026-02-17 05:59:19

Jak používat přírodní esenciální oleje v difuzéru pro lepší spánek?

Jak používat přírodní esenciální oleje v difuzéru pro lepší spánek? redakce Út, 02/17/2026 - 05:59 Péče o zdraví a Wellness Klíčová slova: přírodní kosmetika z Medarek.cz přírodní esenciální oleje Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Přírodní esenciální oleje Rozdíl mezi syntetickou vůní a skutečnými přírodními esenciálními oleji poznáte rychle. Umělá vůně totiž jen voní, ale přírodní esenciální oleje pracují i s náladou. Například levandule zklidňuje, citrus lehce projasní a cedr uzemní. Pokud chcete mít jistotu, že saháte po kvalitě, podívejte se na nabídku přírodních esenciálních olejů a přírodní kosmetiku z Medarek.cz. Najdete tam varianty vhodné právě do difuzéru, bez zbytečných příměsí a parfemací. Jak difuzér správně používat? Tohle není opravdu žádná věda. Do nádržky dáte vodu podle návodu a přidáte tři až pět kapek oleje. Hotovo. Není potřeba půl lahvičky, protože silnější vůně neznamená lepší spánek. Naopak. Ideální je zapnout difuzér zhruba půl hodiny předtím, než si lehnete. Vůně se rozptýlí po místnosti a vytvoří klidnější atmosféru. A pokud máte možnost nastavit časovač, nechte ho běžet třeba hodinu a pak vypnout. Které vůně fungují večer nejlépe Pokud si lámete hlavu s tím, které vůně jsou pro podporu spánku nejlepší, a které naopak vyzkoušet během dne, kdy potřebujete zapojit hlavně mozek, už nemusíte. Na spaní vede levandule. To je klasika, která málokdy zklame. Dobře funguje i heřmánek nebo dřevité tóny, které působí stabilně a teple. Na ráno nebo do pracovny použijte citrusové vůně, které projasní vaši mysl. Udělejte si rituál Difuzér s přírodními esenciálními oleji funguje nejlépe tehdy, když ho spojíte s dalšími drobnostmi, jako jsou tlumené světlo, vypnutý mobil a teplá sprcha. Ve sprše je určitě nejlepší používat produkty bez chemie, takže přírodní kosmetika z Medarek.cz by vám doma rozhodně neměla chybět. Večerní rutina pak nebude jen o vůni v místnosti, ale o celkovém pocitu, že den opravdu končí. Někdy stačí pár kapek a pravidelnost. Tělo si časem spojí konkrétní vůni s odpočinkem a usínání půjde mnohem snáz. Přidat komentář Zdroj obrázku: Caterina Trimarchi / stock.adobe.com Večer lehnete do postele, zavřete oči … a hlava jede jak splašená. Práce, děti, povinnosti, seznam na zítra a další povinnosti vám doslova nedají spát. Také tento scénář znáte? Přesně v tu chvíli ale přichází na řadu malý trik, který umí změnit atmosféru během pár minut, a tím jsou přírodní esenciální oleje v difuzéru. Ne jako zázrak na počkání, spíš jako jemný signál pro mozek, že už je čas zpomalit. Text obsahuje reklamní sdělení.

Čas načtení: 2023-12-07 17:52:08

Kauza Glycerin: Glycerin v kosmetice. Ano, či ne?

Když jsem se ze zdravotních důvodů začala více zajímat o složení kosmetiky, kterou používám, jedna z prvních věcí, na kterou jsem narazila a ze které jsem měla okamžitě zamotanou hlavu, byl glycerin. Proč? Glycerin je látkou obsaženou ve většině tělové a některé dekorativní kosmetiky. Přírodní i té konvenční. Obsahují ho hydratační krémy na ruce i pleť, šampóny i sprchové gely. Co je tedy s glycerinem špatně? Na první pohled vůbec nic. Dle výrobců kosmetiky je glycerin skvělou (navíc z pohledu vstupních surovin i vcelku levnou) složkou, která pomáhá hydratovat suchou pokožku. Tečka. Otazníky kolem glycerinu v kosmetice Ale proč se tedy kolem škodlivosti nebo prospěšnosti glycerinu v kosmetice v posledních letech vyrojilo tolik debat mnohdy hraničících až s hysterií a objevuje se čím dál více kritických hlasů vystupujících proti glycerinu? Při letmém prozkoumání různých zdrojů a studií na internetu zjistíte, že jedna strana razí názor kladný a glycerin v kosmetice kvituje, zato ta druhá ho má ve škatulce „pozor, pleti škodlivé“ a doporučuje se krémům s jeho obsahem raději vyhýbat. Jak se v tom má konečný spotřebitel vyznat? Je tedy kosmetika s glycerinem pro pokožku nežádoucí, nebo ne? Pojďme se podívat na kauzu Glycerin v kosmetice blíže, abychom měli jasno, jaké výhody a nevýhody glycerin v kosmetických přípravcích přináší. Co je glycerin? Wikipedie nám poskytne krásnou definici, že „ Glycerol neboli glycerín, systematickým názvem propan-1,2,3-triol, je hygroskopická bezbarvá viskózní kapalina bez zápachu, sladké chuti. Je důležitou organickou sloučeninou, neboť je ve formě svých esterů součástí tuků.“ Zjednodušeně řečeno, glycerol je čirá tekutina rozpustná ve vodě, je součástí všech přírodních tuků a olejů a vyskytuje se přirozeně i v lidském těle. Glycerin dále vzniká také jako vedlejší produkt při zpracování ropy a ropných derivátů nebo při zmýdelnění olejů a tuků. Kromě použití v kosmetice je hojně využíván také v potravinářském průmyslu, zubních pastách nebo lécích. Druhy glycerinu Přírodní původ: Živočišný a rostlinný glycerin Oba se vyrábí hydrolýzou, v prvním případě z živočišných tuků (sádlo), ve druhém z rostlinných tuků (z rostlinných olejů). Dnes je glycerin užívaný v kosmetických přípravcích většinou rostlinného původu. Důvod ale není ten, že rostlinný glycerin je pro pokožku lepší, ale kvůli tomu, že stoupá produkce biopaliv a s tím souvisí i výroba glycerinu jako vedlejšího produktu. Získat glycerin živočišný je procesově i finančně mnohem náročnější, což se firmám nevyplácí, proto už se s ním skoro nesetkáme. Některé prameny také uvádí, že vhodnější pro pleť je rostlinný glycerin, který údajně na rozdíl od živočišného glycerinu neucpává póry a tedy není tzv. komedogenní. Tuhle skutečnost se mi však nepodařilo potvrdit, ani vyvrátit a vzhledem k tomu, že živočišný i rostlinný glycerin jsou ve výsledku z chemického hlediska jedna a táž chemická molekula, neměl by póry ucpávat ani jeden. Syntetický původ: Syntetický glycerin Syntetický glycerin se vyrábí různými metodami, podstatné je, že vzniká jako vedlejší produkt při rafinaci ropy. Co se škodlivosti syntetického glycerinu týče, v tomto případě máme jasno. Když budete mít v kosmetice syntetický glycerin, tento pleti rozhodně neprospěje. Jedině, že byste se rádi mazali chemickým koktejlem z ropy. Naštěstí certifikovaná přírodní kosmetika většinou používá glycerin rostlinného původu z certifikovaného ekologického zemědělství. Jak působí glycerin v kosmetice? Hlavním důvodem, proč se glycerin přidává do kosmetiky, jsou jeho hygroskopické účinky. Česky řečeno, glycerin hydratuje. Tím, že na sebe dokáže navázat vzdušnou vlhkost a napomáhá ostatním látkám obsaženým v krému či přípravku, aby se hezky vstřebaly do kůže. Zvyšuje i přirozenou elasticitu pokožky a na kůži vytváří jakýsi ochranný film, tak zabraňuje jejímu vysušování. Můžete si ho představit jako takový impregnační prostředek na pleť. Na rozdíl od jiných hydratačních složek, glycerin proniká hluboko do horní vrstvy pokožky a zanechává pocit hebkosti. Negativní účinky glycerinu V malých dávkách lék, ve velkých jed. Přesně tohle tvrzení by se dalo aplikovat na glycerin. Tím jedem se u glycerinu může stát paradoxně právě jeho vyzdvihovaná hygroskopická vlastnost. Přestože je glycerin v mnoha krémech a šamponem právě díky této schopnosti hydratační složkou číslo jedna, problém nastává, pokud se to s jeho množstvím ve složení přípravku přežene. A také v případě použití  glycerinu jako součásti emulze oleje ve vodě. Za určitých okolností totiž může glycerin pokožku místo hydratace paradoxně vysušovat. Tím, že glycerin váže vlhkost, se totiž při nízké vlhkosti okolního vzduchu (např. přetopená místnost) může stát, že glycerin místo vlhkosti z okolí „nasaje“ a vytáhne vlhkost přímo z hlubších vrstev kůže. A to je špatně. Glycerin se pak spojí se se starými odumřelými buňkami na povrchu kůže, tam vlhkost uzamkne a vytvoří voduodpuzující vrstvu. Voda se tedy drží jen na povrchu kůže, kdežto její další, hlubší vrstvy trpí dehydratací. Lymfatické cévy a kapiláry v kůži pak nemohou správně fungovat. Tímto způsobem se naše kůže vysušuje zevnitř a ztrácí pružnost. Mazání glycerinu na pokožku tak z dlouhodobého hlediska může urychlit stárnutí pokožky a tvorbu nepěkných vrásek. Pravda je někde uprostřed Tato katastrofa v podobě dehydratace pokožky však často není způsobena jen samotným glycerinem, ale spíše nevhodným složením kosmetických přípravků, nevhodným poměrem obsahu glycerinu a také mírou kvality použitého glycerinu. Řešení se zdá být jednoduché. Používat glycerin jen přiměřeně. Co to znamená v praxi? Aby se zabránilo negativním účinkům glycerinu, nesmí být dle názoru některých odborníků obsah glycerinu v přípravku vyšší než 10 %, některé prameny uvádí dokonce maximální hranici 5 %. V případě, že je v krému použito větší množství glycerinu (obecně se uvádí nad 30–40 %), pak jsou účinky na pokožku z dlouhodobého hlediska negativní. Nejasné závěry 100 % jasno ve škodlivosti či nezávadnosti glycerolu však stejně stále není. Zdá se, že jednoznačná odpověď prostě neexistuje, nebo ji nikdo nemá odvahu dát. Německá společnost vědecké a aplikované kosmetiky (Deutsche Gesellschaft für Wissenschaftliche und Angewandte Kosmetik) dokonce v minulosti navrhla uskutečnit vědecký projekt na téma Vliv glycerinu na buněčnou aktivitu a zánětlivý stav kůže. Ovšem bez výsledku. Jisté je pouze to, že glycerin – a obsah vody v přírodní kosmetice je rozhodující. Prospěšnost glycerinu v kosmetických produktech je tedy daná jak kvalitou a čistotou použitého glycerinu, tak i jeho množstvím, které je v přípravku obsaženo. V pleťových přípravcích je obsah glycerinu zpravidla 2 – 5 %. Jak se v situaci orientovat jako spotřebitel? Rozhodnutí zda se kosmetiky s glycerinem zřeknout, či ji naopak vyhledávat, bude nakonec stejně jen na konečném uživateli. Sami nejlépe víme a po čase poznáme, která kosmetika naší pleti svědčí a která nikoli. Doporučením je, řídit se v prvé řadě složením výrobku (INCI). Bohužel u mnoha kosmetických produktů je ve složení uvedeno pouze „glycerin“ a vůbec nezjistíte jaký druh (přírodní či syntetický), ani jak vysoké množství je ho zde obsaženo. Glycerin ve složení často můžete najít také pod označením glycerol, propantriol, ester glycerinu nebo E 422. Obecně se dá ale řídit tím, na jakém místě v seznamu složení je glycerol uveden a také tím, zda se jedná o konvenční, nebo přírodní kosmetiku. U konvenční kosmetiky (zejména té levné) si nedělejme iluze, zde bude pravděpodobně vždy použit glycerol syntetický, tj. z ropy. Pokud navíc bude glycerin jako složka přípravku figurovat na prvním nebo druhém místě, je jasné, že v produktu jeho obsah převažuje. Což je podle toho, co jsme si teď uvedli, pro naši pleť nevhodné. Pokud však zvolíte kvalitní a ověřenou přírodní kosmetiku, u které ve složení nebude glycerin figurovat na stupni vítězů, ale najdete ho spíše až na konci seznamu ingrediencí, můžete být teoreticky klidní. U přírodní a vegan kosmetiky navíc výrobce často uvádí, že se jedná o glycerin přírodní. Takový přípravek by měl obsahovat glycerin ve správné míře, která by pokožce neměla uškodit. Jaký názor na vhodnost či škodlivost glycerinu máte vy? Používáte přípravky s glycerinem, nebo se jim raději vyhýbáte? Napište nám níže do diskuze.   Použité zdroje: https://medsidecs.netlify.com/gastrointestinln64/glycerol1695 http://mujbiosvet.blogspot.com/2016/08/glycerin-dobry-sluha-ale-zly-pan.html http://a-solitary-cyclist.blogspot.com/2015/06/sucha-anebo-ekzematicka-kuze-jak-je-to.html https://www.paneuropeannetworkspublications.com/glycerin/ Bakalářská práce: Glycerol v kosmetice: https://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/25047/%C5%A1%C5%A5astn%C3%A1_2013_bp.pdf?sequence=1&isAllowed=y

Čas načtení: 2025-06-30 22:06:00

Pityriasis versicolor: Jak na kožní kvasinky přírodní cestou

Trápí vás světlé nebo tmavé skvrny na kůži, které se objevují zejména v létě? Může jít o pityriasis versicolor - kožní onemocnění způsobené přemnožením kvasinek. Přinášíme vám komplexní průvodce přírodní léčbou tohoto nepříjemného problému.  Obsah Co je pityriasis versicolor a proč vzniká? Přírodní léčba krok za krokem Důležité vitamíny pro zdravou pokožku Doporučený doplněk stravy: ABSOLUTE POWER Fyzikální metody podporující léčbu Prevence návratu onemocnění Co je pityriasis versicolor a proč vzniká? Pityriasis versicolor (tinea versicolor) je běžné kožní onemocnění způsobené přemnožením kvasinek rodu Malassezia, které jsou přirozenou součástí naší kožní mikroflóry. K jejich nadměrnému růstu dochází nejčastěji při: Zvýšené vlhkosti a teple Nadměrném pocení Oslabené imunitě Hormonálních změnách Nedostatku vitamínů a minerálů Přírodní léčba krok za krokem 1. Lokální přírodní přípravky Kokosový olej - přírodní antimykotikum s kyselinou laurovou Nanášejte čistý kokosový olej 2-3x denně na postižená místa Aplikujte na vlhkou pokožku po sprše a jemně vmasírujte Můžete smíchat s 2 kapkami tea tree oleje pro silnější účinek Pokračujte v aplikaci ještě 3-4 týdny po vymizení skvrn Tea tree olej - přírodní antimykotikum Smíchejte 5 kapek tea tree oleje s 10 ml kokosového oleje Aplikujte 2x denně na postižená místa Pokračujte minimálně 4 týdny Jablečný ocet - obnovuje pH pokožky Zřeďte ocet s vodou v poměru 1:1 Nanášejte vatovým tamponem 1x denně Nechte působit 15 minut, pak opláchněte Aloe vera a med s kurkumou Smíchejte 2 lžíce aloe vera gelu s 1 lžičkou medu a špetkou kurkumy Naneste jako masku na 20 minut Opakujte 3x týdně 2. Úprava stravy a životního stylu Omezit: Cukry a rafinované sacharidy Alkohol Kvasnicové výrobky Zvýšit příjem: Probiotik (kefír, kimči, kvašená zelenina) Česneku a cibule Omega-3 mastných kyselin 3. Důležité vitamíny pro zdravou pokožku Pro úspěšnou léčbu a prevenci je klíčové doplnit tělu tyto vitamíny: Vitamin A - podporuje obnovu kožních buněk Vitaminy skupiny B (B1, B2, B6, B12) - regulují metabolismus kůže Vitamin C - silný antioxidant, podporuje imunitu Vitamin E - chrání pokožku před oxidačním stresem Kyselina listová - důležitá pro buněčnou regeneraci Biotin - klíčový pro zdravou pokožku Doporučený doplněk stravy: ABSOLUTE POWER Pro komplexní podporu organismu při léčbě pityriasis versicolor doporučujeme ABSOLUTE POWER od českého výrobce Queen Euniké. Tento biologicky aktivní doplněk stravy obsahuje: ✓ Kompletní spektrum vitamínů A, B1, B2, B6, B12, C, E ✓ Niacin a biotin pro zdravou pokožku ✓ Kyselinu listovou pro regeneraci Proč právě ABSOLUTE POWER? Podporuje imunitu a regeneraci organismu Pomáhá při virových a kvasinkových infekcích Obsahuje všechny potřebné vitamíny v jedné tobolce Vhodný pro celou rodinu Dávkování: 1-2 tobolky denně s jídlem po dobu minimálně 2 měsíců Fyzikální metody podporující léčbu Sluneční terapie 15-20 minut denního opalování UV záření má přirozené antimykotické účinky Pozor na přehřátí a pocení Udržování suché pokožky Důkladné osušení po koupání Používání přírodních pudrů (kukuřičný škrob) Nošení prodyšného oblečení z bavlny Prevence návratu onemocnění 1. Pravidelná hygiena Denní sprchování s přírodním antibakteriálním mýdlem Výměna ručníků každé 2-3 dny Praní ložního prádla při 60°C 2. Podpora imunity Dostatek spánku (7-8 hodin) Redukce stresu pomocí jógy nebo meditace Pravidelný pohyb 3. Dlouhodobá suplementace Pokračujte v užívání vitamínů i po vymizení příznaků Zvažte sezónní kúry (jaro/léto) Kdy vyhledat odbornou pomoc? Přírodní léčba je účinná u mírných forem onemocnění. Navštivte lékaře, pokud: Skvrny se rozšiřují i přes léčbu Objevuje se silné svědění nebo bolest Příznaky se nezlepšují po 6 týdnech přírodní léčby Závěr Pityriasis versicolor lze úspěšně léčit přírodními metodami, pokud k problému přistoupíme komplexně. Kombinace lokální léčby, úpravy životního stylu a správné suplementace vitamíny vytváří optimální podmínky pro vyléčení a prevenci návratu onemocnění. Nezapomeňte, že trpělivost je klíčová - zatímco infekce může být potlačena během několika týdnů, úplné obnovení pigmentace trvá několik měsíců. Pro více informací o produktech Queen Euniké navštivte www.QELIFE.cz

Čas načtení: 2024-06-27 12:37:58

Deodoranty, které nebrání kůži dýchat

Deodoranty od české značky Original ATOK, která se již 26 let specializuje na výrobu aromaterapeutické kosmetiky, jsou oblíbené mezi ženami i muži. Bez jakékoliv chemie, hliníkových solí, alkoholu a parabenů vám zajistí pocit komfortu a svěžesti po celý den. Dámský deodorant BEAUTY je velmi šetrný a má jemnou květinovo-pudrovou vůni. Pánský deodorant ENERGY se vyznačuje

Čas načtení: 2025-05-26 22:31:53

Jak zabavit děti na Den dětí? Hurá do přírody! A přibalte hravou „přírodní hledačku“

Jak zabavit děti na Den dětí? Hurá do přírody! A přibalte hravou „přírodní hledačku“ redakce Po, 05/26/2025 - 22:31 Ostatní - Svátky a Oslavy Klíčová slova: Do přírody na Den dětí přírodní hledačka jak zabavit děti venku Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Přírodní hledačka Připravili jsme pro vás tip na výrobu jednoduché hrací karty – přírodní hledačky, kterou si můžete vytisknout a vzít s sebou na procházku. Děti budou hledat různé přírodniny a odškrtávat si, co už našly. Stačí, abyste si ve wordu napsali sezam níže uvedených předmětů a vytiskli tento seznam a vystřihli, aby vypadal jako kartička hledačka.  Co mohou děti hledat? ✅ Třeba: žalud nebo šišku pírko žlutý květ kámen ve tvaru srdce otisk zvířecí tlapky nebo stopy zajímavý list něco, co voní něco hebkého broučka (jen se podívat, nebrat!) Kam se vydat na výlet? Tady je pár tipů na místa, která jsou ideální pro rodinný výlet a plnění hledačky: 🏞 Tipy na lokality: Místní les nebo naučná stezka – oblíbené, dostupné, bez velkého plánování. Přírodní park nebo chráněná krajinná oblast – ideální pro větší děti. Botanická zahrada nebo arboretum – hravé a bezpečné prostředí pro menší děti. Louka u vesnice – často bohatší na hmyz a květy než les! Zámecký park nebo historické zahrady – krásné kulisy pro rodinné focení. Proč je příroda důležitá? V přírodě se děti učí vnímat svět všemi smysly, rozvíjejí svou fantazii, všímavost a empatii ke všemu živému. A co víc – když jste s nimi venku, nejste rušení mobily nebo povinnostmi. Jen vy, děti, a svět, který stojí za objevování. ✨ Děti nezapamatují, co dostaly, ale nezapomenou, s kým byly a co společně prožily.   🎒 Takže sbalte batůžek, pití, pár sušenek, vytiskněte hledačku a vyrazte. Den dětí může být výjimečný i bez velkých plánů – stačí být spolu.   Přidat komentář foto pixabay.com text redakce   Společný čas je ten největší dárek. Den dětí je skvělou příležitostí, jak si připomenout, co děti skutečně potřebují – ne hromady dárků, ale pozornost, zážitky a lásku. A kde jinde jim to všechno dopřát než v přírodě? Namísto návštěvy nákupního centra zkuste letos vyrazit ven – do lesa, na louku, k rybníku nebo do parku. Děti milují pohyb a objevování, a pokud výlet doplníte o jednoduchou venkovní hru, budou nadšené.

Čas načtení: 2025-08-28 07:13:00

Antidepresiva: Typy, účinky a rizika

Antidepresiva jsou léky na předpis, které pomáhají léčit depresi, úzkost, obsedantně-kompulzivní poruchu a nespavost. Existuje několik typů antidepresiv a jejich výběr závisí na diagnóze a závažnosti stavu. Jak antidepresiva fungují? Antidepresiva ovlivňují rovnováhu neurotransmiterů, což jsou chemické látky přenášející nervové vzruchy. Neurony komunikují přes synaptickou štěrbinu pomocí neurotransmiterů, jako jsou serotonin, dopamin a noradrenalin. Nerovnováha těchto látek může způsobit psychické problémy. Antidepresiva se snaží tuto nerovnováhu upravit, například zvýšením množství serotoninu a noradrenalinu u deprese. Druhy antidepresiv Nejčastěji předepisované antidepresiva zahrnují inhibitory zpětného vychytávání, které brání reabsorpci neurotransmiterů a prodlužují jejich působení v synaptické štěrbině. Mezi hlavní druhy patří: SSRI (Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu): Zaměřují se na serotonin. TCA (Tricyklická antidepresiva): Ovlivňují serotonin a noradrenalin. SARI: Zvyšují účinky serotoninu. SNRI: Blokují zpětné vychytávání serotoninu a noradrenalinu. NaSSA: Snižují zpětné vstřebávání serotoninu a noradrenalinu. NDRI: Blokují zpětné vychytávání noradrenalinu a dopaminu. Inhibitory monoaminooxidázy (IMAO): Blokují enzym rozkládající neurotransmitery. Anxiolytika na úzkost Anxiolytika jsou léky používané k léčbě úzkostných stavů a napětí. Jejich užívání však může být spojeno s riziky, jako je vznik závislosti při dlouhodobém užívání, ospalost, únava a zhoršení kognitivních funkcí. Náhlé vysazení anxiolytik může způsobit abstinenční příznaky, jako třes, nespavost nebo zvýšenou úzkost. Rizikem je také interakce s alkoholem a jinými léky, která může zesílit tlumivé účinky. Antidepresiva na spaní Při chronické nespavosti se používají silnější antidepresiva, jako jsou tricyklická antidepresiva, trazodon a mirtazapin, často v kombinaci s psychoterapií. Tricyklická antidepresiva jsou účinná, ale mohou způsobovat vedlejší účinky, jako ospalost, sucho v ústech, zácpu, rozmazané vidění nebo přibírání na váze. Předávkování těmito léky je rizikovější než u modernějších léků, například SSRI, a může vést k závažným zdravotním komplikacím. SSRI antidepresiva SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu) jsou moderní léky používané k léčbě deprese a úzkostných poruch. I když jsou obecně dobře snášena, mohou mít vedlejší účinky, jako nevolnost, bolest hlavy, nespavost, nervozita, průjem nebo sexuální dysfunkce. Náhlé vysazení může vést k syndromu z vysazení s příznaky, jako jsou závratě, únava nebo podrážděnost. Vzácně může dojít k serotoninovému syndromu, což je život ohrožující stav. Přírodní antidepresiva V České republice jsou antidepresiva dostupná pouze na předpis. Volně prodejné jsou přírodní doplňky, například s třezalkou tečkovanou nebo magnólií. Před užíváním třezalky je doporučeno poradit se s lékařem, protože může ovlivnit účinky jiných léků. Bezpečnější alternativou je doplněk s magnólií, například český přírodní produkt Euniké Magenta. Vysazení antidepresiv Vysazení antidepresiv může být problematické. Náhlé ukončení užívání může vést k syndromu z vysazení (FINISH syndrom) s příznaky, jako jsou nervozita, problémy se spánkem, závratě nebo podrážděnost. Proto je vysazování antidepresiv doporučeno provádět postupně. Pro zmírnění tohoto procesu lze využít přírodní doplňky, například Euniké Magentu. Předávkování antidepresivy Předávkování antidepresivy je nebezpečné a může vést k závažným zdravotním komplikacím. Tricyklická antidepresiva jsou v tomto ohledu rizikovější než SSRI. Předávkování SSRI může způsobit záchvaty, srdeční problémy nebo bezvědomí. Předávkování TCA může mít za následek problémy se srdečním rytmem, nízký krevní tlak, zmatenost nebo kóma. Vždy užívejte léky podle pokynů lékaře a uchovávejte je mimo dosah dětí.

Čas načtení: 2025-03-22 15:00:00

Může voda s citronem pomoci odstranit ledvinové kameny?

Pití vody s citronem je často zmiňováno jako přírodní prostředek pro podporu zdraví ledvin, ale jaká je skutečnost ohledně jeho účinku na ledvinové kameny? Podívejme se na vědecká fakta i další přírodní metody, které mohou pomoci. Co může voda s citronem skutečně udělat pro ledvinové kameny Citrónová voda může být prospěšná při problémech s ledvinovými kameny, ale její účinek je omezený a závisí na několika faktorech: Prevence tvorby nových kamenů: Kyselina citrónová obsažená v citronech může pomoci předcházet tvorbě některých typů ledvinových kamenů, především kalcium-oxalátových, které jsou nejčastější. Zmenšení malých kamínků: U drobných kamínků a ledvinového písku může zvýšený příjem tekutin včetně vody s citronem pomoci s jejich postupným vyplavením. Efekt na různé typy kamenů: Citrónová šťáva zvyšuje hladinu citrátu v moči, který váže vápník a snižuje riziko tvorby vápenatých kamenů. U urátových kamenů může citron pomoci alkalizovat moč, což je prospěšné, jelikož tyto kameny se tvoří v kyselém prostředí.Větší kameny: U již existujících větších kamenů (nad 5 mm) je velmi nepravděpodobné, že by pití citrónové vody samo o sobě kameny rozpustilo nebo odstranilo. Konzistence je klíčová: Pro jakýkoliv pozitivní efekt je nutné pít citrónovou vodu pravidelně a dlouhodobě, jednorázové užití nemá významný účinek. Není to náhrada lékařské péče: Při diagnostikovaných ledvinových kamenech by měl být léčebný postup vždy konzultován s lékařem. Přírodní prostředky pro podporu léčby ledvinových kamenů Bylinné čaje a tinktury Některé byliny tradičně používané při problémech s ledvinami mohou pomoci zmírnit příznaky a podpořit vylučování menších kamenů: Přeslička rolní - podporuje tvorbu moči a pomáhá odplavovat písek a drobné kamínky Zlatobýl obecný - má protizánětlivé a diuretické účinky, které pomáhají při infekci močových cest a průchodu kamenů Medvědice lékařská - působí antisepticky na močové cesty a pomáhá při zánětech Brusinkový extrakt - brání přichycení bakterií na stěny močových cest, snižuje riziko infekce při průchodu kamene Pampeliška - podporuje činnost ledvin a pomáhá tělu zbavit se nadbytečných tekutin Upozornění: Před užíváním bylin vždy konzultujte svůj stav s lékařem, zvláště pokud užíváte léky, trpíte chronickým onemocněním nebo jste těhotná. Úprava jídelníčku Správná strava může výrazně ovlivnit tvorbu ledvinových kamenů: Omezte oxaláty v případě oxalátových kamenů - špenát, rebarbora, červená řepa, čokoláda, černý čaj Kontrolujte příjem živočišných bílkovin - jejich nadbytek zvyšuje riziko tvorby urátových kamenů Snižte konzumaci soli - nadměrný příjem sodíku zvyšuje vylučování vápníku močí Jezte potraviny bohaté na hořčík - celozrnné výrobky, ořechy, luštěniny, banány (hořčík může snížit vstřebávání oxalátů) Zařaďte potraviny s vysokým obsahem draslíku - avokádo, meruňky, banány, brambory, které pomáhají udržovat rovnováhu minerálů Vhodné tekutiny Kromě vody s citronem mohou být prospěšné i další nápoje: Brusinkový džus (bez přidaného cukru) - může pomoci při prevenci infekce Kopřivový čaj - má diuretické účinky a podporuje detoxikaci těla Zelený čaj (v omezeném množství) - obsahuje antioxidanty, které mohou být prospěšné Šťáva z granátového jablka - může snížit riziko tvorby některých typů kamenů Nápoj z jablečného octa (1-2 lžičky do sklenice vody) - může pomoci udržovat vhodné pH moči Přírodní doplňky stravy Některé doplňky mohou pomoci při prevenci a podpůrné léčbě ledvinových kamenů: Vitamin B6 - může snížit hladiny oxalátů v moči Hořčík - váže oxaláty ve střevě a může snížit jejich vstřebávání Citrát draselný - přírodní forma citrátu může blokovat tvorbu vápenatých kamenů Kurkumin - má protizánětlivé účinky a může zmírnit poškození ledvin Probiotika - mohou pomáhat udržovat zdravou střevní flóru, což nepřímo ovlivňuje i ledviny Deparim - český doplněk stravy určený k detoxikaci vnitřních orgánů včetně ledvin. Napomáhá očistě filtračních orgánů těla (játra, ledviny, plíce) a podporuje jejich správnou funkci. Složení je zaměřeno na odvod škodlivých látek jako jsou toxiny a těžké kovy, které mohou přispívat k tvorbě kamenů. Označení DEPARIM znamená "DETOX + PARAZITI + IMUNITA", což vystihuje jeho komplexní účinek na organismus. Praktická doporučení Pokud chcete využít potenciálních přínosů citrónové vody a dalších přírodních prostředků pro zdraví ledvin: Správná příprava citrónové vody: Do sklenice čisté vody (nejlépe pokojové teploty) vymačkejte šťávu z poloviny citronu. Pravidelná konzumace: Ideálně vypijte sklenici citrónové vody ráno nalačno a další 1-2 sklenice během dne. Dostatečná hydratace: Pijte celkově dostatek tekutin (2-3 litry denně), aby ledviny byly dobře proplachovány. Tepelná aplikace: Při kolice může pomoci teplý obklad na oblast bolesti. Pohyb: Mírný pohyb může napomoci průchodu drobných kamenů - zkuste chůzi nebo jemné cvičení (pokud to bolest dovolí). Sledujte svou moč: Zachycujte moč přes síto, abyste mohli zachytit případný kámen a nechat ho analyzovat. Preventivní užívání Deparimu: Pro dlouhodobou prevenci je vhodné 2-3x ročně zařadit dvouměsíční kúru s Deparimem, který pomáhá udržovat ledviny v optimálním stavu a předchází hromadění toxinů a usazenin. Lidové recepty při ledvinových kamenech Přeslička s kopřivou Ingredience: 1 lžíce sušené přesličky rolní 1 lžíce sušených kopřivových listů 500 ml vody Med dle chuti (volitelně) Postup: Byliny zalijte horkou vodou Nechte louhovat 10-15 minut Přeceďte a mírně oslaďte medem, pokud preferujete sladší chuť Pijte 2-3 šálky denně Olivový olej s citronem Lidový recept (účinnost není vědecky podložena, používejte opatrně): Ingredience: 60 ml extra panenského olivového oleje 60 ml čerstvé citrónové šťávy Postup: Smíchejte olivový olej s citrónovou šťávou Vypijte směs a poté vypijte 240 ml vody Některé zdroje tvrdí, že tato směs může napomoci průchodu menších kamenů Upozornění: Tuto metodu používejte s opatrností. Není vědecky ověřená a pro některé osoby (zejména s problémy žlučníku) může být nevhodná. Závěr Voda s citronem a další přírodní prostředky mohou být užitečným doplňkem v prevenci a podpůrné léčbě drobných ledvinových kamenů, ale nejsou to "zázračné léky". Větší kameny obvykle vyžadují odborný lékařský zákrok jako je litotrypse (rozbíjení kamenů ultrazvukem) nebo v některých případech i chirurgické odstranění. Při kombinování přírodních metod dbejte na to, že ne všechny jsou vhodné pro každý typ ledvinových kamenů. Například některé bylinné čaje mohou být prospěšné pro jeden typ kamenů, ale problematické pro jiný. Důležité upozornění: Pokud máte podezření na ledvinové kameny (bolest v boku, krev v moči, bolestivé močení), vždy vyhledejte lékařskou pomoc místo spoléhání pouze na domácí prostředky. Přírodní metody by měly být používány jako doplněk konvenční léčby.

Čas načtení: 2024-02-11 19:27:27

Pečujte o sebe i o domácnost přírodně a ekologicky

Produkty péče o tělo a pleť používá snad každý z nás. Málokdo však již přemýšlí nad tím, z čeho jsou tyto výrobky vyrobeny, jaké látky obsahují a jaký vliv mohou potenciálně mít na vaše zdraví. Faktem je, že dnešní kosmetika mnohokrát obsahuje koktejl nejrůznějších chemických látek, které ne vždy mají zcela čistý štít. O mnoha z nich se spekuluje, že mohou narušovat hormonální systém, případně se v těle hromadit a způsobovat různé potíže. Lze tomu předejít? Ano jde, řešení nabízí přírodní kosmetika. Co můžete od přírodní kosmetiky očekávat? Kosmetika, která obsahuje přírodní ingredience, je většinou označena příslušnou certifikací, aby se dala na první pohled poznat. Takové produkty pak neobsahují žádná umělá barviva, silikony, parabeny a syntetické parfemace. Zároveň také není testována na zvířatech a mnohokrát má i čistě veganské složení, byť to nemusí být pravidlem. Přírodní kosmetika a její ingredience pochází typicky z různých ekofarem, kde jsou pod přísným dohledem pěstovány nejrůznější složky a ingredience, z nichž se tyto produkty vyrábějí. Přírodní kosmetika nabízí řadu výhod – kromě těch již zmíněných je to také podpora malých producentů, kteří vytváří jedinečné produkty pro vaše zdraví a krásu. Mnoho takových navíc najdeme přímo v České republice a jejich výrobky jsou opravdu velmi kvalitní. Kde tyto produkty nakoupíte? Představte si krámek, kde to nádherně voní směsí bylinek, je zde příjemná atmosféra a obsluha, která všechny produkty dobře zná a umí vám perfektně poradit s výběrem. Přesně to je Ekokočka, malá prodejna ve Vsetíně, kde nakoupíte ty nejlepší značky přírodní kosmetiky. Že to máte do Vsetína daleko? Nevadí, využít můžete také internetový obchod. Ekokocka.cz nabízí kompletní sortiment a v nabídce se zde zorientujete stejně snadno jako v kamenné prodejně. Majitelka pečlivě vybírá z malých českých dílen, kde se pracuje s těmi nejlepšími bylinkami, esencemi a oleji, které příroda nabízí. Vybírat zde můžete produkty na tělo, na pleť, ale třeba i svíčky a další dárkové předměty.... Čtěte více Příspěvek Pečujte o sebe i o domácnost přírodně a ekologicky pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení

Čas načtení: 2024-04-16 00:01:07

Ostrov Tenerife a jeho dechberoucí přírodní scenerie

Toužíte-li spatřit během pár dní nejrozmanitější přírodní scenerie, pak se vydejte na Tenerife. Tomuto největšímu ostrovu z Kanárských ostrovů se přezdívá také „malý světadíl“, protože na něm najdete prakticky vše – lávová pole, písečné duny, borovicové lesy, části země porostlé bujnou vegetací, ale také útesy a pláže, které omývají divoké vlny Atlantského oceánu. Celý ostrov ... Celý článek > Příspěvek Ostrov Tenerife a jeho dechberoucí přírodní scenerie pochází z Autovýlet.cz

Čas načtení: 2025-05-16 12:40:06

KLOUB eso: Přírodní síla pro vaše klouby, kosti a páteř

1. Irský mech (Chondrus crispus) – minerální základ zdravých tkání Irský mech je mořská řasa bohatá na minerály, včetně vápníku, hořčíku a síry, které jsou zásadní pro stavbu kostí, šlach i chrupavek. Obsahuje také přírodní [...] The post KLOUB eso: Přírodní síla pro vaše klouby, kosti a páteř appeared first on magazín Energie života.

Čas načtení: 2022-09-24 17:55:00

Fakta a mýty o kolagenu a jeho propustnosti do pokožky

Kolagen je velý hit, nicméně po vědecké stránce je to trochu jinak. Podívejte se na celé znění článku, který napsali ti, jež pracují na výzkumu transepidermálního kolagenu. Můžete slyšet názory o „nemožnosti" pronikání kolagenu nanášeného na pokožku do buněk v kůži, především pak do fibroblastů a keratinocytů, které kolagen přirozeně vytvářejí. To je nedorozumění. Nikdo nikdy netvrdil, že by velkomolekulární rybí bílkoviny, poté, co byly rozetřeny na povrchu pokožky, pronikaly do buněk, které ve vaší lidské pokožce přirozeně produkují kolagen.  Za prvé - je to opravdu nereálné.Za druhé - nač by to vůbec bylo?Mechanismus transepidermálnosti přírodního kolagenu spočívá zcela v něčem jiném. Při setkání s pětivrstvou bariérou svrchní vrstvy pokožky epidermis se spirály rybího kolagenu skutečně trhají na aminokyseliny, z nichž jsou zbudovány, stejně jako je tomu u našeho lidského kolagenu. Jsou to stejné aminokyseliny, jako v kolagenu lidském: hydroxylysin, glycin, prolin a nebo hydroxyprolin. Především ten poslední si zaslouží pozornost, protože jeho objemové množství můžeme v každém bádaném vzorku poměrně snadno zjistit. Podobně je tomu také v případě srovnávacích vzorků z mimobuněčné matrice (=ECM/extracellular matrix, což je gelová síť bílkovin a cukrů, která plní funkci „lešení" ve všech třech vrstvách pokožky: ve škáře, v přechodné vrstvě mezi škárou a vrstvou epidermis a ve svrchní vrstvě pokožky - epidermis). Mimobuněčná matrice se skládá zejména z vody, kolagenu, elastinu, glykoproteinů a uhlovodanů. Její konzistence a vzhled až neuvěřitelně připomínají přírodní kolagen Body, pokud bychom z něj odpařili asi dvě třetiny vody...Pokud se snažíte zlepšit kondici kolagenu ve své pokožce - např. správnou výživou nebo péčí o pleť pomocí krémů s aktivními složkami a vitamíny v nosičích, či také kúrou s přírodním kolagenem, pak dbáte na zvýšení množství kolagenu právě v mimobuněčné matrici! To v ní se utváří proteinová síťka, jejíž hustota rozhoduje o pružnosti, pevnosti a stupni zvrásčení pokožky. Právě do tohoto mimobuněčného prostoru kolagenové „továrny", kterými jsou fibroblasty, chondrocyty a keratinocyty, uvolňují polypeptidové řetězce aminokyselin.Teprve tam, za spoluúčasti aktivátoru, jímž je vitamín C, se zbytky řetězců aminokyselin spojují a splétají do šroubovic. Již víme, že to dělají mnohem intenzivněji, pokud je mimobuněčná matrice zásobována opravdovým deštěm z peptidů, které se vstřebávají z rozpadajících se spirál rybího kolagenu při pronikání svrchní vrstvou epidermis s těsnými ochrannými vrstvami pokožky. Tak vypadá při jazykovém zjednodušení proces transepidermálnosti přírodního kolagenu. Dnes již můžeme tento proces prokázat pěti různými způsoby: Prostřednictvím biopsie tkáně a měření množství hydroxyprolinu před a po aplikaci bílkovinného hydrátu na pokožku Pomocí označení preparátu radioizotopem a jeho následné sledování při pronikání do hloubi organismu Díky pozorovatelnému snížení supresívní aktivity lymfocytů T na kulturách pěstovaných in vitro při působení kolagenu Metodou imunofluorescenčního označení Denzitometrickým procentním podílem peptidů v preparátu, které utvářejí tzv. řetězce typu alfa. Nikdo z kritiků kolagenu není schopen vypovídat na základě vědeckého výzkumu, protože takový výzkum ještě nikdo neprovedl. Kolagenová bílkovina je stále velmi slabě probádanou a poznanou oblastí bioorganiky a velmi rychle učiní pokornými ty, kteří tvrdí, že o něm vědí hodně. Dodnes nebyly ještě ani přesně popsány všechny typy a podtypy kolagenu. Trojitá kolagenová šroubovice je velmi „podobná vzhledem" ke spirále lidské DNA. Oproti tomuto již celkem důkladně probádanému genomu se však prokazuje být mnohem tajemnější. DNA je uzavřeno v buňkách, zatímco kolagenová šroubovice žije mimo buňky. Pokud tedy uslyšíte nebo se dočtete následující věty: „kolagen, jako velkomolekulární bílkovina, nemůže proniknout přes pokožku", „není možné, aby se kolagen dostal do kožních buněk", apod. - pak vězte, že jsou logicky správné, ale nejsou k tématu. Jsou jen polemikou k tezím, které nikdo nehlásá. Přírodní kolagen neproniká a nemusí pronikat přes škáru. Pro stimulaci a regeneraci tvorby vlastního kolagenu zcela stačí, pokud je mezibuněčná matrice propojující škáru se svrchní vrstvou epidermis obohacena o peptidové řetězce hydroxylysinu a hydroxyprolinu, které v ní zůstávají jako produkty rozpadu spirál rybích bílkovin, při jejich prodírání přes vrstvu epidermis.Při tomto procesu se toho v samotných buňkách děje relativně málo, snad jen mimo prvotní fázi vzniku peptidů. I ty jsou však později „vytlačovány" mimo buňku. I prokolagen vznikající ve fibroblastech teprve v mimobuněčném prostoru syntézuje do šroubovic. To znamená, že do buněčných jader kolagen Inventia vůbec pronikat NEMUSÍ... Rybí kolagen aplikovaný na pokožku „nepřirůstá" zázračným způsobem k našim kolagenovým vláknům, ani celkově neproniká pokožkou, ani nevniká do nitra fibroblastů. Nikdo to nikdy netvrdil. Ovšem obohacuje mimobuněčnou matrici ve všech vrstvách pokožky o aminokyseliny, což vyvolává ještě klinicky nepopsaný mechanismus zvýšení aktivity fibroblastů. Tím také podporuje produkci vlastního kolagenu ve vašem organismu.  Kosmetologové a dermatologové, kteří z principu pochybují o působení přírodního kolagenu, se opírají ze zásady o knihy, z nichž se kdysi učili, ty však bylyna 100% napsány ještě ve 20. století. Psávalo se tam do konce let 60-tých, že kolagen není rozpustný ve vodě (což samozřejmě není pravda), do konce let 80-tých, že spirální strukturu může mít kolagen pouze v živých organismech (což také není pravda) a do konce 90-tých let, a snad i později, že je molekulárně „příliš velký", než aby se byl schopen pohybovat ve svrchní vrstvě pokožky epidermis (což také již není aktuální). Běžné imunologické testy dnes prokazují, jak vznikají, a následně migrují kolagenové buňky v mimobuněčné matrici vrstvy epidermis, kde osobité enzymy působí na vznik konstrukcí složených z několika set aminokyselin a peptidů tvořených v keratinocytech. To všechno se děje ve vrstvě epidermis, která je podle současné kosmetologie „příliš hustá" na to, aby se v ní byly velkočásticové bílkoviny schopny přemísťovat. Jedna na polském trhu vážená firma ještě donedávna šířila výzkum komise SCCNFP (působící při EU), z něhož vyplývalo, že sloučeniny o molární hmotnosti větší než 1000 ve vrstvě epidermis „uvíznou". Rozvoj biochemie však takovéto teze zesměšňuje. Kolagen tvořený v keratinocytech (a tedy ve vrstvě epidermis) se svobodně přemísťuje v mezibuněčné tkáni. Identický jev se pak děje i v mimobuněčné matrici bazální membrány pokožky.Hydrát kolagenu z rybích kůží (přírodní kolagen) v podobě seskupených spirálních struktur o průměru do 1,4 nanometru, se samozřejmě do mezibuněčného prostoru dostává. Jeho schopnost projít vrstvou epidermis, i bazální membránou, mezi ní a škárou v mimobuněčné matrici je již dnes nesporná. Nejsou k tomu zapotřebí žádné klinické výzkumy. Teze o absolutní neprůchodnosti svrchní vrstvy pokožky pro zvodnělé peptidy můžeme již dnes ověřit i na studentských cvičeních s elektronovým mikroskopem.Ještě dnes je však mnohým polským lékařům i kosmetologům pojem mimobuněčné matrice a vnímaní faktu její objektivní existence ve všech vrstvách pokožky zcela cizí. Daleko snadněji se s ní setkáme v anglojazyčné literatuře pod působivým názvem: extracellurar matrix; zkratka - ECM.

Čas načtení: 2024-03-19 10:28:00

Amazon otevírá první evropské centrum pro distribuci pomoci obětem přírodních katastrof

Praha 19. března 2024 (PROTEXT) - Nový Disaster Relief Hub umožní Amazonu doručit humanitární pomoc na potřebná místa za méně než 72 hodin od obdržení žádosti.Podobná centra Amazonu již fungují ve Spojených státech, Asii a Austrálii. Společnost je od roku 2017 využila k pomoci při více než 145 přírodních katastrofách a humanitárních krizí a celosvětově tak darovala již přes 24 milionů kusů zásob humanitární pomociSpeciální tým Amazon Web Services (AWS) pro přírodní katastrofy využívá cloudové technologie, aby pomohl partnerům s mapováním a vyhodnocováním škod v těžce zasažených oblastech, obnovením připojení k internetu a zavedením call center pro vyřizování zvýšeného počtu hovorů.Společnost Amazon dnes oznámila otevření svého prvního evropského střediska Disaster Relief Hub na pomoc obětem přírodních katastrof. Společnost vybaví centrum 1 000 paletami s humanitární pomocí, což by stačilo na naplnění dvaceti letounů Boeing 737, a využije svou globální logistickou síť k zasílání důležitých produktů neziskovým organizacím a komunitním partnerům v případě přírodních katastrof. Disaster Relief Hub je centrum v rámci globální logistické sítě společnosti vyhrazené pro skladování a rychlou expedici zboží potřebného po ničivých bouřích, zemětřeseních, požárech a dalších mimořádných událostech. První evropské zařízení tohoto typu se nachází v distribučním centru Amazon v německém Rheinbergu poblíž Düsseldorfu v oblasti s výbornou dostupností mezinárodních letišť a dopravních sítí.“V současné době dochází k přírodním katastrofám stále častěji a jsou stále závažnější. Snažíme se proto využít naši logistickou infrastrukturu a technologie, abychom mohli pomoci komunitám, které tyto události postihnou,” říká Bettina Stix, vedoucí oddělení pomoci při katastrofách společnosti Amazon. “Spolupracovali jsme s místními i mezinárodními humanitárními organizacemi, abychom lépe porozuměli jejich potřebám. Na základě našich dat jsme také zjistili, jaké produkty jsou v případě katastrof nejžádanější. Díky otevření tohoto nového střediska v Německu budou naše reakce v Evropě, na Blízkém východě a v severní Africe ještě rychlejší a efektivnější,” doplňuje.Zařízení o rozloze 2 000 metrů čtverečních bude připraveno reagovat na nejčastější přírodní katastrofy v Evropě, včetně povodní a lesních požárů. Skladované položky zahrnují potřeby pro poskytnutí přístřeší (stany, přikrývky, postele, karimatky, spací pytle), hygienické soupravy (mýdla, zubní kartáčky a zubní pasty) či úklidové prostředky (pracovní rukavice nebo čisticí prostředky).Společnost Amazon analyzovala údaje, které ukazují druh poptávaných produktů po každé přírodní katastrofě od roku 2017, a zjistila, že více než 80 % potřebných položek se u všech větších přírodních katastrof shoduje. Na základě vlastních údajů a předpovědí partnerských humanitárních organizací tak mají týmy společnosti Amazon k dispozici miliony položek připravených k zabalení a odeslání do postižených komunit. Mezi nejčastěji poptávané produkty patří pleny, plachty, dětské postýlky, deky, ohřívače, stany a čisticí prostředky. Existence speciálního centra, kde jsou tyto věci připraveny, umožňuje odeslání pomoci za méně než 72 hodin, což je mnohem rychleji, než kdyby zaměstnanci museli výrobky balit a expedovat v různých distribučních centrech po celém kontinentu.Úspěšná partnerství s humanitárními organizacemiSpolečnost Amazon dlouhodobě spolupracuje s národními a mezinárodními humanitárními organizacemi včetně Červeného kříže, organizace Save the Children a Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), aby lépe porozuměla jejich potřebám a byla připravena zajistit jim požadované produkty již s předstihem. Díky této spolupráci Amazon od roku 2017 zareagoval na více než 145 přírodních katastrof po celém světě a daroval více než 24 milionů kusů humanitární pomoci.Jeanette Camarillo, zástupkyně ředitele odboru pro humanitární pomoc a obnovu IOM, uvedla: "Otevření tohoto centra je důležitým milníkem naší spolupráce. Jsem potěšena, že se IOM stala strategickým partnerem takto přínosné iniciativy. Naše společná práce během několika posledních let v rámci pomoci při katastrofách a mimořádných událostech byla velmi plodná a položila pevné základy pro naše budoucí společné úsilí.“„Již sedm let společnost Amazon a organizace Save the Children společně podporují děti a rodiny, které musejí čelit katastrofám,“ řekla Gabriella Waaijman, ředitelka humanitární organizace Save the Children. „Nové evropské centrum pro distribuci pomoci je dalším významným krokem Amazonu v této oblasti. Spojuje desítky let zkušeností organizace Save the Children a logistický řetězec společnosti Amazon, aby zajistilo, že se po přírodní katastrofě nebo mimořádné události dostanou základní věci, jako jsou hygienické soupravy a učební pomůcky, co nejrychleji k lidem, kteří je nejvíce potřebují.“Kromě poskytování pomoci a logistických služeb Amazon také usnadnil zákazníkům darování prostřednictvím svých internetových obchodů. Když začala ruská invaze na Ukrajinu, zákazníci z celé Evropy využili Amazon k zaslání tisíců produktů prchajícím ukrajinským rodinám.Jen za posledních 18 měsíců pomáhala společnost Amazon při přírodních katastrofách po celém světě, včetně požárů v Chile, Kolumbii, Austrálii a na Havaji, zemětřesení v Japonsku, Turecku, Sýrii a Maroku a hurikánů a cyklónů v Portoriku, na Floridě a v Indii.Zlepšení schopnosti reagovat na katastrofy pomocí cloudové technologiePodpora společnosti Amazon při přírodních katastrofách nezahrnuje jen využití rozsáhlé logistiky k rychlému doručení zboží do postižených oblastí. Amazon Web Services (AWS) pomáhá humanitárním organizacím ke zdokonalování schopnosti reagovat na katastrofy. S Americkým Červeným křížem například spolupracuje na zlepšení služeb díky inovativním řešením využívajícím cloud computing, včetně využívání AI asistentky Alexy, která přijímá výstrahy před hurikánem a umožňuje plánovat darování krve.AWS má také specializovaný tým zaměřený na přírodní katastrofy, který pomáhá humanitárním a neziskovým organizacím i vládním subjektům připravit se na katastrofy a reagovat na ně pomocí cloudových technologií. To zahrnuje testování ověřených konceptů a dolaďování stávajících inovací v simulovaných podmínkách Příkladem je nasazení vozidel AWS Disaster Response k obnově připojení po vážném poškození internetové a telekomunikační infrastruktury. Tato vozidla jsou vybavena výkonnými a mobilními zařízeními určenými pro nasazení v těch nejnáročnějších podmínkách.Společnost AWS využívá cloudovou technologii, aby pomohla svým partnerům s mapováním a vyhodnocováním škod v těžce postižených oblastech, obnovením připojení k internetu a rozšířením call center, která zvládnou vyřídit zvýšený počet hovorů. Tým také poskytuje výpočetní výkon pro organizace zasahující v terénu, aby mohly zpracovávat informace přímo na místě, což jim umožňuje rychleji rozhodovat o tom, kam zaměřit své úsilí.Společnost AWS nedávno poskytla cloudovou technologii a odborné znalosti na podporu týmů bojujících s požáry v Chile, Kolumbii a na ostrově Maui. Posádky tak mohly zjistit rozsah škod způsobených požáry a identifikovat nová ohniska. Týmy také využívaly letecké snímky k vytváření map pro rozhodování o preventivních opatřeních.Pro více informací o pomoci Amazonu při přírodních katastrofách navštivte https://www.aboutamazon.com/impact/community/disaster-relief O společnosti Amazon:Amazon se řídí čtyřmi hlavními principy: zaměřuje se více na zákazníka než na konkurenci, touží po neustálém zlepšování, zabývá se inovací provozu a přemýšlí v dlouhodobém horizontu. Amazon usiluje o to být nejvíce prozákaznickou společností, nejlepším zaměstnavatelem a nejbezpečnějším pracovištěm na světě. Amazon je průkopníkem v projektech a službách, jako jsou hodnocení zákazníků, nákup na jedno kliknutí, osobní doporučení, Prime účet, Fulfillment by Amazon, Amazon Web Services, Kindle Direct Publishing, elektronické čtečky Kindle, vzdělávací program Career Choice, tablety Fire tablets, Fire TV, Amazon Echo, Alexa, technologie Just Walk Out, Amazon Studios nebo The Climate Pledge. Zájemci o místo v Amazonu se mohou hlásit přímo na webových stránkách. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2024-04-09 11:29:08

Přírodní oleje jako alternativa opalovacích krémů: Poskytnou nám bezpečnou ochranu před sluncem?

Preferujete čistou přírodní kosmetiku před konvenčními přípravky z drogerie? Potom jste minimálně před cestou na dovolenou jistě hledali také vhodný opalovací krém vyrobený bez zbytečné syntetiky, parabenů a jiných nežádoucích látek. A při tom pátrání  jste narazili na rostlinné oleje: olivový, kokosový, malinový, karotkový…, všechny slibují šetrnou ochranu před UVA paprsky. Mohou však fungovat jako plnohodnotná náhradou opalovacích přípravků? Chraňte si kůži před sluncem, ale chytře   Ochrana naší kůže před UV paprsky je důležitá. Že naše kožní buňky může slunce nevratně poškodit, je už všeobecně známo. Klasické opalovací přípravky (mléka, krémy a oleje), které koupíme v drogerii, jsou však převážně vyrobeny z ropných derivátů, obsahují různé chemické konzervanty, barviva a toxické látky, které na sebe prostě mazat nechceme. Navíc nám ucpávají póry a pokožka tak nemůže volně dýchat. Navíc je zde otevřena otázka, zda při používání takových opalovacích krémů paradoxně nepřispíváme tvorbě rakoviny kůže, místo abychom jejímu vzniku bránili – přece jen, veškeré chemikálie v krému obsažené (parabeny, ftaláty, oxybenzon, triclosan a další) pronikají okamžitě do hlubších vrstev kůže a do krevního oběhu.  Je tedy zcela pochopitelné, že pro sebe a pro své děti hledáme lepší, přírodnější alternativy opalovací kosmetiky. V poslední době se na internetu vyrojilo množství rozporuplných informací o tom, že místo klasických opalovacích krémů můžete bez obav použít přírodní oleje, které mají samy o sobě působit jako přirozený UV filtr. Narazíte dokonce na mnoho návodů na domácí výrobu vlastních opalovacích přípravků z běžně dostupných surovin. Mohou ale přírodní oleje skutečně plně nahradit konvenční opalovací krémy a poskytnout nám dostatečnou ochranu před UVA i UVB paprsky? Co když si v dobré víře, že svému tělu poskytujeme tu nejlepší přírodní péči, můžeme spíše ublížit? Protože vědecký výzkum týkající se účinnosti ochrany těchto olejů před slunečním zářením je pořád ještě na začátku a neexistují z něj věrohodné závěry. MRKVOVÝ OLEJ NA OPALOVÁNÍ 129 Kč MALINOVÝ OLEJ 459 Kč KOKOSOVÝ OLEJ 131Kč Jak je to vůbec s ochranným filtrem u přípravků na opalování?   Aby se zabránilo pronikání UV paprsků do kůže, používají se v opalovacích přípravcích ochranné filtry, které mají záření pohlcovat nebo odrážet. Tyto filtry mohou být chemické (syntetické) nebo minerální (fyzikální). Stupeň ochrany pak udává tzv. SPF (sun protection faktor) uvedený na obalu krému. Např. krém se SPF 15 blokuje asi 93 % UV záření, kdežto krém se SPF 50 téměř 98 % paprsků. Rozdíl v procentu ochrany je u jednotlivých hodnot SPF na první pohled nepatrný, přesto zejména u citlivých jedinců a malých dětí může i tento malý rozdíl hrát při pobytu na slunci důležitou roli. Přečtěte si také  Proč nám UVA a UVB záření škodí a jak se proti němu chránit. Rozdíl mezi syntetickým a minerálním filtrem   Základní rozdíl je ten, že látky obsažené v syntetickém filtru se vstřebávají do kůže a tam neutralizují sluneční paprsky. Minerální filtry naopak tvoří bariéru přímo na kůži, slunce tak filtrem vůbec nepronikne, ale paprsky se od bariéry odrazí. Syntetické filtry jsou obsaženy ve většině konvenčních opalovacích krémů a jejich problém je hlavně to, že obsahují některé chemické látky, které mohou být zdraví škodlivé a způsobovat alergie. Na které látky si dát pozor? Jedná se zejména o hormonální disruptor oxybenzon, benzofenon a další látky, jehož rozkladem se uvolňují volné radikály a může tak být pro náš organismus karcinogenní. Minerální filtry jsou pro naše zdraví potenciálně neškodné a to díky tomu, že se nevstřebávají do kůže. Díky tomu u nich nehrozí ani riziko alergických reakcí. Hlavní složkou minerálních filtrů bývá většinou oxid titaničitý a oxid zinečnatý. Nevýhodou opalovacích přípravků s minerálními filtry je fakt, že na kůži zanechávají bílý potah, film, který se ne každému může líbit. Hlavně pak každý pozná, že jste se právě namazali.:-). Naštěstí s neustálým vývojem technologií je už i tato otázka „bílého efektu“ u některých přípravků vyřešena. Pokud budete kupovat krém s vysokým ochranným SPF (nad 30) vhodný pro děti a citlivou pokožku, bude pravděpodobně obsahovat právě minerální filtry, které poskytují vysoký stupeň ochrany. Velký výběr přípravků na opalování od kvalitních kosmetických značek najdete například na webu Prozdravi.cz. A jak je to tedy s těmi přírodními oleji?   O užití přírodních olejů při opalování se na internetu vedou docela vášnivé diskuze. Například takový kokosový olej je doporučován jako všelék snad na všechno. Užívat vnitřně, natírat zvnějšku. Olivový olej zase zaručí krásné hnědé opálení. Musím přiznat, že i já jsem mánii kolem opalování se s rostlinnými oleji na chvíli podlehla. Jedno léto jsem se tak poctivě mazala olivovým olejem před opalováním a tím kokosovým zase po opalování. Opálení jsem si vytvořila opravdu pěkné a pokožka byla po použití olejů krásně hladká a vláčná. Ale co to UV záření? Byla kůže dostatečně chráněna, nebo jsem se vystavila takové dávce UV paprsků, že jsem si nevědomky zlikvidovala elasticitu pokožky a do budoucna tak zadělala na mraky nových vrásek, ne-li na něco horšího? Problém s užitím olejů na opalování je hlavně ten, že skutečně zatím neexistuje odborná studie, která by potvrdila, že zvláště některé propagované typy olejů mají tak vysoký SPF, jak se z prodejních důvodů uvádí. Jen těžko se hledají relevantní výstupy, které nám dají jasné informace. Je tedy dosud sporné, zda vás oleje skutečně ochrání před paprsky UVA i UVB. Oleje údajně totiž vůbec neochrání před UVA, jen před UVB, a ani to není 100% jisté. Nejpopulárnější oleje a jejich udávané SPF faktory Olej z malinových semen – udávaný SPF 28–50 – malinový olej vyniká vysokým obsahem vitaminu E, proto je skvělý pro regeneraci pokožky. Dle dostupných informací má chránit pleť před UVA i UVB paprsky. Olej z mrkvových semen – udávaný SPF 38–40 – mrkvový olej je oblíbený podobně jako malinový. Má antiseptické účinky. Olej z pšeničných klíčků – uváděný SPF 20 – obsahuje hodně vitaminů skupiny B, vitamin E a K. Chrání tak před volnými radikály. Mandlový olej – udávaný SPF 6 Olej z konopných semen – udávaný SPF 6 Sezamový olej – udávaný SPF 4 Kokosový olej – udávaný SPF je 2–8 – je univerzálně použitelný, vyživuje, hydratuje a zvláčňuje pokožku a příjemně voní. Dále se můžete setkat také s méně známými oleji, jako jsou nimbový, karanjový a olej tamanu. Některé oleje naopak není vhodné na sluníčku používat vůbec. Je to z důvodu možné fotosenzibilní reakce. Při opalování se tedy vyhněte třezalkovému oleji, opatrní buďte také u olejů z citrusových plodů jako jsou pomerančový nebo citronový esenciální olej, které jsou citlivé na světlo. Nespornou výhodou všech olejů je ze strany péče o pokožku fakt, že se rychle vstřebávají do kůže. Chrání tak pokožku před nadměrným odpařování vlhkosti a zabraňují tak jejímu vysušení. Spousta z nich má antioxidační účinky a pohlcují volné radikály, které se na pokožce při opalování tvoří. Z hlediska použitelnosti oleje jako UV filtru je ale naopak toto rychlé vstřebávání do kůže nežádoucí. Co říkají dostupné studie? Jak jsem už naznačila, věrohodných studií není mnoho a není snadné je nalézt. Přece jen je výzkum využití rostlinných látek v olejích pro ochranu před UV zářením stále na začátku. Přesto několik málo oficiálních výstupů již existuje. Na internetu spíše narazíte na různě nepodložené a stále dokola opakované informace uváděné v lifestylových článcích a blozích o tom, jak jsou rostlinné oleje na opalování skvělé. Faktem je že kokosový olej absorbuje až 20 % UV záření a sezamový zablokuje dokonce 30 % škodlivých paprsků. To zní na první pohled hodně dobře, že? Ale ve skutečnosti to není zas tak skvělé číslo. Tyhle totiž rozhodně nesmíme porovnávat s ochranným faktorem SPF. Proč? Ukážeme si to na příkladu: Např. klasický opalovací přípravek s oficiálním SPF 10 propustí jen jednu desetinu UV paprsků, takže na rozdíl od olejů zadrží až 90 % UV záření. Krém se SPF 15 zablokuje 93 % paprsků a SPF 30 až kolem 97 %. Pokud tedy olej blokuje cca 30 % paprsků, zdá se to sice na první pohled dost, ale v přepočtu to odpovídá výši SPF menšímu než 2 %. Takové číslo se snad ani nedá považovat za ochranný faktor. Jaké hodnoty SPF mají oleje ve skutečnosti? Existují dvě dostupné studie, ve kterých se uvádí skutečně naměřené hodnoty ochranného faktoru vybraných olejů. Jedna z nich (indická studie) uvádí, kolik UVB záření jsou schopny jednotlivé rostlinné oleje pohltit. UVA záření, zodpovědné za vznik rakoviny kůže, se zde nezohledňovalo. Testován byl kokosový olej, neemový olej, sezamový olej, ricínový olej, arašídový olej, olej z tresčích jater, hořčičný olej a kuřecí olej, získaný vařením kuřecích kostí při 140 °C. Vyšlo najevo, že kokosový olej, arašídový olej, olej z tresčích jater a hořčičných olej propustí téměř 100 % paprsků, tím pádem neposkytují žádnou ochranu. Ricinový olej propustil 75 % záření, neemový olej 65 %. Žádný z těchto olejů tedy nedosahuje vyššího SPF než 2 %. Kupodivu jen kuřecí olej absorboval celých 75 % záření, takže dosáhl na hodnotu SPF 4, ale i to je pořád málo. Navíc kdo z nás by chtěl při opalování vonět jako kuře, že? Ve druhé studii, rovněž indické, se zkoumal účinek olejů „in vitro“. Tedy ne na kůži člověka, ale jako experiment, kolik UVB záření mohou absorbovat různé těkavé a netěkavé oleje a jakému SPF hodnoty odpovídají. I tyto výsledky jsou docela střízlivé, ačkoli o něco příznivější, než ve ve studii první. Ani zde nebylo zohledněno UVA záření. Typ oleje Naměřený SPF Olivový olej 7,5 Kokosový olej 7 Ricinový olej 5,7 Mandlový olej 4,6 Hořčičný olej 2 Sezamový olej 1,7 Levandulový olej 5,6 Pomerančový olej 3,9 Eukalyptový olej 2,6   Autoři studie také upozorňují na to, že SPF opalovacích prostředků ovlivňují i další přísady, jako jsou různé emulgátory a aromata, která mohou SPF zvýšit nebo snížit. Důležité bylo také zjištění, že žádný z olejů neposkytnul ochranu proti UVA záření. Ačkoli to je dle posledních výzkumů snad ještě nebezpečnější než UVB. Proč jsou paprsky UVA tak nebezpečné? UVA záření totiž na rozdíl od UVB proniká totiž hluboko do kůže, vytváří zde volné radikály, oslabuje imunitní systém, může změnit DNA buněk kůže a nastartovat rakovinotvorný proces. Taktéž  urychluje stárnutí pokožky. Co populární mrkvový olej? Mrkvový olej je zmíněn v jedné studii uvedené v r. 2009 ve farmakologickém magazínu. Tento olej hlásá, že má vysoký ochranný faktor 38–40. Pokud si ale studii přečteme pozorně, zjistíte, že u mrkvového oleje se vůbec nezkoumalo, jak vysoké SPF má. Nezkoumal se totiž olej samotný, nýbrž se testoval jen jeden anonymní opalovací krém, který byl volně dostupný ke koupi v indických obchodech. A kromě karotenu (o oleji nemůže být řeč) obsahoval také další přísady. Malinový olej prošel, ale nebyl testován na lidech Jak je to s malinovým olejem, respektive oleje z malinových semínek, zjišťoval Kanadský zemědělský výzkumný ústav. Studie byla publikována v časopise Food Chemistry v r. 2000. Zkoumaly se vlastnosti oleje z malinových semen. Důvodem pro studii byl prostý fakt, že při výrobě malinové šťávy zůstávají semena jako zbytkový odpad. Studie měla za úkol zjistit, zda se dá tento „odpadní produkt“ nějak dále vhodně využít. Zjistilo se, že olej z malinových semen může absorbovat UVA i UVB záření v podobném rozsahu, jako to dokáže oxid titaničitý, který má SPF mezi 28 až 50 pro UVB a 6,75 až 7,5 pro UVA záření. (Oxid titaničitý je jednou z hlavních součástí opalovacích přípravků s minerálními filtry viz syntetické versus minerální filtry výše). Jaký je tedy výsledek? Dle slov autora studie by olej z malinových semen, pokud bude vysoce koncentrovaný, použit na ochranu před UVA i UVB zářením. Bohužel v době studie (před 19 lety) zatím tento olej nebyl testován na lidech. A aby mohl být malinový olej schválen jako kosmetická surovina pro ochranu před sluncem, musel by se nejprve důkladně otestovat na určitém vzorku lidí s různými typy pleti. Což se doposud nestalo. Z toho důvodu se SPF malinového oleje jako ochranného faktoru nikde neuvádí. Co z toho plyne pro nás, obyčejné smrtelníky? Pokud hledáte opalovací kosmetiku, která vás 100 % ochrání před UVA i UVB paprsky, vybírejte ze standardně schválených opalovacích krémů. Naštěstí už i mezi přípravky na opalování se nemusíme spoléhat jen na „chemické“ opalovací krémy, ale dá se vybrat takový, který obsahuje množství přírodních látek a nula parabenů. Určitě při ochraně před sluncem nevsázejte jen na olej. A pokud už nějaký, zkuste malinový, který je sice dražší, ale dle studií má solidní ochranný faktor na oba typy záření.  Na druhou stranu, správně a pravidelně aplikovaný olej před i po opalování vám může zajistit do bronzova opálenou a zdravě vypadající pokožku. Možná je tedy řešení opět někde uprostřed. Pro vysokou ochranu si vyberte opalovací mléko, krém či olej se zdravotně nezávadným minerálním filtrem s obsahem oxidu titaničitého a pro docílení pěkné barvičky při opálení si můžete čas od času dopřát kvalitní přírodní olej. A jaké zkušenosti máte s přírodními oleji při opalování vy? Dáváte jim přednost před klasickými opalováky nebo raději zůstáváte u ověřených produktů ověřené značky? VYBRAT OPALOVACÍ KOSMETIKU Zdroj článku zde.

Čas načtení: 2024-06-05 14:00:36

Přírodní tajemství prodloužení života ve Zdraví

Co je Cordyceps? Cordyceps je druh houby, která se vyskytuje v horských oblastech Asie. Má dlouhou historii v tradiční čínské a tibetské medicíně, kde je ceněna pro své pozoruhodné zdravotní vlastnosti. Jak Cordyceps přispívá k [... The post Přírodní tajemství prodloužení života ve Zdraví appeared first on magazín Energie života.

Čas načtení: 2024-06-27 06:00:04

Borelióza: Jak ji vyléčit přírodní cestou?

Lymská borelióza je závažné infekční onemocnění způsobené bakteriemi rodu Borrelia. V našich zeměpisných šířkách je přenašečem této nemoci především klíště obecné, boreliózou vás však může nakazit také hmyz sající krev. Pokud tuto infekci podchytíte v jejím raném [...] The post Borelióza: Jak ji vyléčit přírodní cestou? appeared first on magazín Energie života.

Čas načtení: 2024-09-30 08:57:00

Přírodní extra silná zbraň proti kašli a nachlazení

Podávát dětem všelijaké kupované sirupy proti kašli a na nachlazení v praxi nikam nevede. Zato cibule + česnek + med je doslova přírodní extra silná zbraň. Pomáhá při zánětu průdušek, silném kašli, chřipce a připravit si ho můžete kdykoliv doma.Příprava sirupu je jednoduchá. Můžete smíchat všechny tři ingredience nebo postačí jen dvě, viz: Jak na kašel přirozenou cestou.Proč je tenhle přírodní lék tak účinný?Česnek a cibule obsahují látku aliin a enzym aliinázu, které se spojí při poškození (rozkousání, rozřezání, rozmačkání). Vznikne látka alicin zodpovědná za štiplavé aroma. Je to obranný mechanizmus rostliny proti škůdcům. Trvanlivost této látky při 23 stupních je 16 hodin a po požití se už netvoří (kvůli nízkému pH v žaludku). Vařením se ničí. Látka alicin je silné přírodní antibiotikum působící dokonce i proti některým bakteriím, které jsou rezistentní vůči antibiotikům. Česnek a cibule jsou na rozdíl od antibiotik pro tělo naprosto bezpečné, neničí střevní mikroflóru, naopak obsahují prebiotickou vlákninu, která prospěšné bakterie krmí, tím také posilují imunitu. Přírodní antibiotika ani nevedou ke vzniku rezistentních bakterií. Kromě antibiotických účinků je alicin silný antioxidant (váže na sebe volné radikály) a působí proti ateroskleróze.

Čas načtení: 2025-01-31 15:00:57

Proč používat přírodní kosmetiku? Zdraví, ekologie i účinná péče

V dnešní době se stále více lidí obrací k přírodní kosmetice, která nabízí šetrnou péči o pokožku bez zbytečných chemických přísad. Česká přírodní kosmetika si získává popularitu nejen díky své kvalitě, ale také díky šetrnosti k přírodě a etickým principům výroby. Proč byste měli vyměnit běžnou kosmetiku za přírodní alternativy? A jaké benefity přináší produkty […] The post Proč používat přírodní kosmetiku? Zdraví, ekologie i účinná péče appeared first on OnlineZena.cz - Internetový časopis pro ženy.

Čas načtení: 2025-03-24 19:54:00

Zdravé klouby bez zánětu: Přírodní cesta k úlevě od bolesti

Bolesti kloubů trápí miliony lidí po celém světě. Ať už jde o následky sportovního přetížení, věkem podmíněné opotřebení, nebo autoimunitní onemocnění jako revmatoidní artritida – záněty kloubů výrazně snižují kvalitu života. Dobrou zprávou je, že kromě konvenční léčby existují i přírodní látky s prokázanými protizánětlivými účinky, které mohou přinést významnou úlevu. Zánět kloubů: Když tělo bojuje samo se sebou Zánět je přirozenou reakcí imunitního systému na poškození tkání nebo přítomnost patogenů. Problém nastává, když se zánětlivá reakce stane chronickou a začne poškozovat vlastní tkáně těla. V případě kloubů tento proces vede k bolesti, otoku, ztuhlosti a postupnému omezování pohyblivosti. Revmatoidní artritida, osteoartróza a dna patří mezi nejčastější příčiny zánětlivých onemocnění kloubů. Zatímco každé z těchto onemocnění má jinou příčinu, všechna jsou spojena s chronickým zánětem, který poškozuje kloubní chrupavku a okolní tkáně. Kadidlovník: Starobylý lék s vědeckým potvrzením Kadidlovník (Boswellia serrata) je strom rostoucí v suchých horských oblastech Indie, severní Afriky a Blízkého východu. Jeho pryskyřice se po tisíciletí používá v ajurvédské medicíně k léčbě řady onemocnění, včetně zánětlivých procesů. Moderní výzkum potvrzuje, co tradiční léčitelé věděli již dávno. Studie publikovaná v odborném časopise Drug Research prokázala, že boswellové kyseliny obsažené v extraktu z kadidlovníku výrazně snižují aktivitu prozánětlivých enzymů a cytokinů, čímž pomáhají zmírňovat zánětlivé procesy v kloubech. Co říká věda Klinická studie zahrnující pacienty s osteoartrózou kolene ukázala, že po osmi týdnech užívání extraktu z kadidlovníku došlo ke: Snížení bolesti kloubů o 68 % Zvýšení pohyblivosti kloubu o 56 % Snížení otoku o 63 % Výraznému zlepšení celkové kvality života Výzkumníci zjistili, že účinky kadidlovníku jsou srovnatelné s běžně používanými nesteroidními protizánětlivými léky (NSAID), avšak bez jejich nežádoucích účinků na trávicí systém. Invita Active: Komplexní řešení pro zdravé klouby Pro ty, kteří hledají ucelené řešení problémů s klouby, představuje Invita Active od společnosti Inventia optimální volbu. Tento speciálně vyvinutý doplněk stravy kombinuje několik účinných složek, které synergicky působí na zdraví kloubů a pojivových tkání. Hlavní složky produktu Invita Active: Živý kolagen typu I - Patentovaný rybí kolagen s trojitou šroubovicí (triple helix), který je téměř identický s lidským kolagenem a tvoří základní stavební prvek kloubních chrupavek, šlach a vazů. Extrakt z kadidlovníku (Boswellia serrata) - Obsahuje boswellové kyseliny s prokázanými protizánětlivými účinky, které pomáhají zmírňovat bolest a zánět kloubů. MSM (Methylsulfonylmetan) - Organická forma síry, která je nezbytná pro tvorbu kolagenu a regeneraci chrupavky. MSM také podporuje snížení zánětu a bolesti. Vitamín C - Klíčový pro syntézu kolagenu v těle a ochranu kloubních tkání před oxidačním stresem. Hyaluronová kyselina - Přirozeně se vyskytuje v kloubní tekutině, kde působí jako "mazivo" a tlumič nárazů. S věkem její množství klesá, což vede k rychlejšímu opotřebení kloubů. Výhody Invita Active Uživatelé Invita Active oceňují především: Postupné zmírnění bolesti kloubů již po 2-3 týdnech pravidelného užívání Zlepšení pohyblivosti a flexibility kloubů Podporu regenerace kloubních chrupavek Snížení ranní ztuhlosti kloubů Komplexní složení zaměřené nejen na potlačení zánětu, ale i na regeneraci kloubních struktur Další přírodní látky podporující zdraví kloubů Kromě kadidlovníku a složek obsažených v Invita Active existují i další přírodní látky, které mohou pomoci při problémech s klouby: Kurkumin Aktivní složka kurkumy má silné protizánětlivé účinky. Studie ukazují, že kurkumin blokuje molekuly, které spouštějí zánětlivé procesy v těle. Pro lepší vstřebávání se doporučuje užívat kurkumin společně s černým pepřem, který obsahuje piperin zvyšující jeho biologickou dostupnost. Omega-3 mastné kyseliny Tyto esenciální tuky, obsažené zejména v tučných rybách, jako je losos nebo makrela, pomáhají regulovat zánětlivé procesy v těle. Pravidelná konzumace omega-3 mastných kyselin může snížit ranní ztuhlost a bolesti kloubů. Zázvor Obsahuje gingeroly a shogaoly, látky s prokázanými protizánětlivými a analgetickými účinky. Zázvor může být užitečný zejména při zmírňování bolesti spojené s osteoartrózou. Komplexní přístup ke zdraví kloubů Pro maximální efekt je vhodné kombinovat užívání přírodních protizánětlivých látek s dalšími opatřeními: Udržujte zdravou váhu - Každý kilogram navíc znamená zvýšený tlak na nosné klouby. Pravidelně cvičte - Přiměřená pohybová aktivita posiluje svaly kolem kloubů, zlepšuje jejich stabilitu a podporuje proudění synoviální tekutiny, která "vyživuje" kloubní chrupavku. Upravte stravu - Omezte konzumaci potravin, které mohou podporovat zánětlivé procesy (průmyslově zpracované potraviny, červené maso, cukr) ve prospěch protizánětlivých potravin (ryby, olivový olej, ovoce, zelenina, ořechy). Dopřejte kloubům odpočinek - Při akutním zánětu je důležité postiženému kloubu dopřát klid a vyhýbat se aktivitám, které bolest zhoršují. Závěr Přírodní látky jako extrakt z kadidlovníku a komplexní produkty typu Invita Active představují slibnou alternativu nebo doplněk ke konvenční léčbě zánětlivých onemocnění kloubů. Jejich výhodou je minimální výskyt nežádoucích účinků při dlouhodobém užívání. Je však důležité pamatovat, že závažné problémy s klouby vyžadují odbornou lékařskou péči. Doplňky stravy a přírodní preparáty by měly být součástí komplexního přístupu ke zdraví kloubů, který zahrnuje i správnou životosprávu, pohybovou aktivitu a případně farmakologickou léčbu pod dohledem lékaře.

Čas načtení: 2025-03-27 15:01:00

Grepová jádra jako přírodní antibiotikum

Možná jste o grepových jadérkách už slyšeli, ale věděli jste, že extrakt z nich je přímo nabušený antimikrobiálními látkami? Tento přírodní přípravek se pyšní tím, že umí bojovat proti celé řadě bakterií, virů a dokonce i plísní. Extrakt z grepových jader funguje podobně jako klasické antibiotikum, ale s jedním velkým bonusem – nemá negativní dopad na střevní mikroflóru. Takže, žádné starosti s tím, že po pár týdnech léčby budete mít rozhozený žaludek nebo oslabené střevo. Na rozdíl od syntetických antibiotik, která jsou často předepisovaná v případě bakteriálních infekcí, extrakt z grepových jader působí čistě přírodní cestou.Grepová jádra obsahují flavonoidy, které mají antioxidační účinky a podporují přirozené obranné mechanismy těla. Doslova nastartují tělo maximální dávkou vitaminu C, prospěšnými antioxidanty a bioflavonoidy. Použití tohoto zázračného extraktu je snadné. Můžete ho koupit ve formě tobolek v českém produktu Euniké Pink Grape, které jednoduše polknete. Při vnitřním užívání extrakt posiluje imunitu a preventivně chrání proti nachlazení či chřipce. Navíc můžete grepový extrakt používat nejen vnitřně, ale i zevně – například jako přírodní dezinfekci na drobné ranky nebo oděrky.  Stačí jen vysypat obsah tobolky a smíchat s vodou - například kloktat při bolestech v krku, kašli a chrapotu 3 krát denně a toto antibakteriální kloktání klidně spolkněte. Stejný výplach vám pomůže při zánětech dásní a bolesti zubů, chrání proti zubnímu kazu a celkově dezinfikuje ústní dutinu. Takto naředěný extrakt využijete také k dezinfekci pokožky při odřeninách, škrábancích, kožních vyrážkách, pásovém oparu, kousnutí od klíšťat, hmyzích štípnutích, bradavicích a puchýřích Výhodou grepového extraktu je jeho všestranné využití. Nejenže posílí imunitu a pomůže vám přečkat podzim bez neustálého kapesníkového maratonu, ale můžete ho využít i jako přírodní prostředek při léčbě akné, kvasinkových infekcí nebo při problémech se zažíváním. Grepová jádra jsou zkrátka multifunkčním přírodním lékem, který by neměl chybět v žádné domácí lékárničce.xxxx Kdy užívat?Užívání Euniké Pink Grape doporučuji vždy v okamžiku, kdy by vám lékař chtěl nasadit antibiotika. Prostě si ho vezmete místo nich. Nikdy nekombinujte s nimi! Další indicií, kdy nasadit a pomoci imunitě je stav, kdy nemoc se první tři dny zhorší a ani 4. den se nezlepší. Pokud by se 4. den stav zlepšoval, pak není Pink potřeba, protože si to imunita zvládla vyřešit vlastními silami a byl by zbytečný.Nedoporučuji užívat Pink preventivně, ale pouze nárazově, když je opravdu nejhůř nebo se řeší dlouhodobé a vleklé infekce.

Čas načtení: 2025-05-16 12:07:13

Neuron Plus: Přírodní alternativa ke kávě podložená vědou

1. Brahmi (Bacopa monnieri): Posiluje paměť a kognitivní funkce Bacopa monnieri je tradiční ájurvédská bylina známá svými nootropními vlastnostmi. Studie ukazují, že může zlepšit paměť, koncentraci a mentální výkonnost. The post Neuron Plus: Přírodní alternativa ke kávě podložená vědou appeared first on magazín Energie života.