Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-08-27 07:00:01

Anglie nedávno hořela od protestů, v Německu je po vraždách nožem klid. Frustrace z Brexitu, říká politolog

Británií otřásla brutální vražda tří dívek na dětském večírku před necelým měsícem. Spáchal ji sedmnáctiletý potomek uprchlíků ze Rwandy, který celý život žil v Británii, a davy lidí vyšly do ulic. „Okamžitě se objevily informace, že to byl migrant a muslim, což vyvolalo obrovskou vlnu násilí. Následně se ale ukázalo, že v pravém slova smyslu nebyl ani migrant, ani muslim. Samozřejmě se opět rozběhla velká protiimigrační debata, ačkoliv víme, že takové činy často páchají psychicky nemocní lidé, a vypadá to tak i v tomto případě,“ vysvětlil nám politolog Jan Charvát. Prigožinův nástupce nebude pro Putina problém, říká analytik. Paladinů je proti wagnerovcům jen hrstka Číst více Podobné útoky, jiný motiv Velká Británie začala doslova ze dne na den hořet. Některá ruská média totiž krátce po hrozném činu začala zveřejňovat informace, že šlo právě o migranta a že byl v dlouhodobém hledáčku tajné služby MI6. To se ukázalo jako falešná informace s cílem destabilizovat Velkou Británii ze strany Ruska. Takové zprávy se podařilo velmi rychle vyvrátit, nicméně na rozzuřené davy to příliš neplatilo. Podle CNN měly účty na Twitteru, které vyvolávaly nepokoje, neobvykle obrovský dosah. V Německu to byl ale diametrálně odlišný případ. Naprosto programově vraždil člověk, který by podle evropské politiky v Evropě vůbec neměl být, a dokonce byl podezřelý ze spolupráce s Islámským státem. „Okamžitě se toho chytli populističtí aktivisté jako Tommy Robinson, který na svých účtech sdílel naprosto mylné informace,“ říká Charvát. Jako hlavní důvod takového paradoxu uvedl hlavně dlouhodobé problémy Britů. Británie na kolenou „V Británii za tím stojí dlouhodobá frustrace, která v Německu zatím není tak velká. Tohle byla velká, společná frustrace velké části obyvatelstva. Brexitem už jsou totiž frustrovaní i ti, kteří pro něj hlasovali, protože nepřinesl to, co čekali. A do toho jsou tam dezinformátoři, kteří dokážou skvěle pracovat s fámami a falešnými informacemi, mnohem lépe než v Německu,“ říká Charvát a doplňuje, že vlastně Německo nemá ani žádnou podobnou postavu výše zmíněnému Robinsonovi. „V Británii vždycky existovaly extrémistické skupiny jako British Defense League, je tam určitá tradice. V Německu by všechny podobné věci narážely na historii nacismu a zanikly by dříve, než by stačily zesílit,“ dodává. Boj proti teroru je těžký To ale situaci v Německu nijak neulehčuje. „Už se něco podobného jako v Británii začíná obnovovat. Hodně lidí v Německu má pocit, že se vracejí devadesátá léta. Pouliční násilí, skinheadi, útoky na ubytovny a tak dále. Těm jdou lidé, jako byl útočník v Solingenu, doslova naproti,“ uvádí na adresu útoku expert. Zdůrazňuje také, že boj proti Islámskému státu, kterému jde primárně o chaos, a ne o vlastní prospěch, je extrémně těžký, protože tihle lidé prostě nemají co ztratit. V tom se bohužel s nejrůznějšími evropskými radikály shodují, ač jinak stojí na druhé straně barikády. Zveřejnění vraha holčiček bylo správné, říká expert. Za násilím v Británii stojí frustrace mladých Číst více Situace se může rychle změnit Abychom se tedy vrátili zpět na začátek: Proč obě dvě země reagují na dvě události naprosto jinak? „Ve společnosti je poměrně hodně lidí, kteří jsou frustrovaní, a to násilí vystupuje na povrch z různých důvodů. Na jedné straně je to tedy mnohem většími problémy v Británii, na druhé straně i těmi konkrétními dezinformačními strukturami, které v Anglii existují a v Německu jsou momentálně velmi slabé. To se ale hodně rychle může změnit,“ zakončuje odborník. KAM DÁL: Nechtěl cenzurovat, spekuluje Musk o zatčení otce Telegramu. Sám ale na Twitteru nadržuje Trumpovi.

Čas načtení: 2025-01-06 09:00:00

Lžou, jako když tiskne

Republikáni se snaží využít útoku v New Orleans k prosazení Trumpovy agendyTrumpovi věrní dávají nepodloženou souvislost mezi útokem a americkou hranicí a tvrdí, že je třeba urychleně schválit kandidáty do vládyRepublikáni v americkém Senátu se snaží využít novoročního útoku, při němž v New Orleans zahynulo 14 obětí a desítky dalších byly zraněny, k prosazení nejkontroverznějších nominací Donalda Trumpa do vlády a k raketovému posílení protiimigrační agendy nastupujícího prezidenta - navzdory skutečnosti, že útočník byl občanem USA, který se narodil a vyrůstal ve východním Texasu.

Čas načtení: 2025-09-24 15:26:57

Útočník střílel u dallaské kanceláře protiimigračního úřadu

V americkém Dallasu při útoku na protiimigrační úřad zemřel jeden člověk a útočník. Dalších několik lidí je zraněných.

Čas načtení: 2024-09-07 10:00:00

Velká propalestinská a proimigrantská demonstrace v Glasgow v sobotu úplně zahltila skupinku demonstrujících ultrapravičáků

Foto: Jsme všichni lidé. Žádný prostor pro nenávist! Imigranti tvoří naše zdravotnictví! Vítáme uprchlíky! Tisíce demonstrantů na shromáždění proti rasismu v Glasgowě „Fenomenální projev“ solidarity na centrálním náměstí George Square zastínil malou protiimigrační demonstraci Bojovníci proti rasismu uvítali „fenomenální projev“ solidarity poté, co protiimigrační shromáždění, které původně propagoval Tommy Robinson, zastínili protestující na glasgowském náměstí George Square.

Čas načtení: 2025-02-18 09:00:00

Populační krize v Evropě

Foto: Stav Evropy v roce 2010 bez imigraceBez imigrace poklesne v ČR do roku 2100 počet obyvatel na 8,2 milionu:Vzestup krajní pravice může podle prognóz urychlit úbytek obyvatelstva v Evropě, což způsobí hospodářské otřesy včetně pomalejšího růstu a prudkého růstu nákladů na důchody a péči o seniory.Protiimigrační politika je v celé EU na vzestupu, jak ukázaly zisky krajně pravicových stran ve volbách v roce 2024. Protiimigrační strana Alternative für Deutschland (AfD) se mezitím v průzkumech před německými spolkovými volbami, které se konají tento měsíc, umístila na druhém místě.Ti, kdo chtějí uzavřít evropské hranice, se však musí potýkat s tvrdou demografickou realitou: očekává se, že v éře nízké porodnosti bude počet původních obyvatel kontinentu v příštím století prudce klesat.Odborníci varují, že bez imigrace budou evropské společnosti stárnout rychleji, což s sebou přinese řadu ekonomických problémů, protože se zmenší počet pracovních sil a zvýší se zátěž v oblasti péče

Čas načtení: 2025-04-27 22:00:00

„Už toho máme dost.“ V Irsku vyšli lidé do ulic proti migrantům. Přidala se celebrita

V sobotu se v centru Dublinu konaly dvě souběžné demonstrace - velký protiimigrační protest a menší protirasistická protidemonstrace. Obě akce proběhly pod silným policejním dohledem. Přesto došlo při setkání obou táborů k několika slovním potyčkám a agresivním interakcím. Protiimigrační protest podpořil i zápasník Conor McGregor, který označil shromáždění za „velký den pro Irsko“.

Čas načtení: 2025-06-18 15:48:05

Z Los Angeles je město duchů. Místní se kvůli protiimigračním raziím bojí vycházet z domů

Protiimigrační razie nařízené administrativou amerického prezidenta Donalda Trumpa jsou pro obchod v Los Angeles horší než pandemie covidu-19, stěžují si drobní podnikatelé ve městě. Jejich klienti se prý bojí vycházet ze svých domovů, protože protiimigrační razie se už nezaměřují jen na ilegální imigranty, kteří páchají zločiny, jak americká administrativa prezentuje své cíle. Přímo z Los Angeles o tom informují reportéři agentury Reuters.

Čas načtení: 2022-04-20 14:13:41

O hořících koránech a autech aneb Ne za všechny problémy může Kreml

Nevím, milí čtenáři, zda jste si toho všimli; ve Švédsku propukly pouliční násilnosti motivované obvyklým náboženským fanatismem a policie má plné ruce práce s tím, aby je nějak zkrotila. Jak jistě každý uhodne již z této věty, nejde o hinduisty uražené reklamou na hovězí, ba ani o aztécké kněží, kterým pojišťovna nechce povolit provádění radikálních srdečních operací ve zrychleném režimu. Vzorec nepokojů je celkem standardní. Dánský politik Rasmus Paludan, který má i švédské občanství a který založil zatím nepříliš volebně úspěšnou pravicovou stranu Stram Kurs (Tvrdý kurz; v Dánsku roku 2019 nepřekročila dvouprocentní mez pro vstup do parlamentu), občas někde spálí nějaký korán nebo aspoň ohlásí svůj záměr tak učinit. Načež se v daném místě srotí dav, někdy tedy i preventivně, aby jasně dokázal, že islám je Náboženství Míru. A až auta dohoří a policejní cely se naplní, show pokračuje v nějakém jiném městě – podobně jako ona slavná výstava masa v Sovětském svazu, i tento fenomén je takříkajíc putovní. Násilnosti se nejspíš koordinují po internetu, což velké technologické firmy nechává chladnými; však to taky není žádný skutečně vážný problém, jako by bylo třeba použití nesprávných zájmen ve větě. Jinými slovy: ty staré – předválečné – problémy nikam nezmizely. Poněkud se obávám toho, že současná válka na Ukrajině bude použita i k tomu, aby se „zamázla“ rovněž kritika islámu a na to navázaná kritika azylové a migrační politiky EU, potažmo jejích členů. Nikoliv ve volbách, ale nějakými technicko-cenzurními prostředky v rámci boje proti dezinformacím. (Protože ve volbách už jsou ty původní iluze neprodejné.) Příležitost k tomu totiž je, a lepší už jen tak nepřijde. Významná část evropské protiimigrační pravice nějakým způsobem flirtovala s Putinem (Le Penová, Salvini, rakouští Svobodní, nizozemská FvD, Orbán, část AfD). To znamená, že v současné době není nic jednoduššího, než je a jejich názory prostě hodit do koše kompletně, a to i přesto, že existuje i ta druhá část, která je vůči Rusům ostražitá (španělský Vox, italští Bratři Itálie, polská PiS, Švédští demokraté, Finové) a leckdy dělá politiku vysloveně proti Putinovým zájmům – o Polsku, systematicky zásobujícím Ukrajince materiálem, je to známo všeobecně, a obě severské strany patří k zastáncům vstupu Švédska a Finska do NATO. Vyhovovalo Putinovi, že tento problém máme? Vrtal do něj? Určitě ano, každá slabina u protivníka se musí využít; však i jeho běloruský kamarád Lukašenko vozil migranty z Iráku a Turecka na polské hranice po tisících. A v české protiislámské komunitě se vskutku vyskytují i milovníci Ruska, kteří mimo jiné nechtějí moc diskutovat o tom, že procento muslimského obyvatelstva výrazně roste i tam, a že ten kadyrovský pseudochalifát zřízený Putinem na Kavkaze je dost příšerný. Ale samotný konflikt mezi islámem a káfiry (to jsme my), ten je asi tak o tři století starší než Rusko samotné. A lidé, kteří na ulicích křičí, že je potřeba usekat hlavy karikaturistům a rouhačům, postupují podle stejného mustru, podle jakého měla ještě za časů prorokových přijít o život básnířka Asma bint Marwan, zase ještě v dobách, kdy mapa světa vypadala zcela jinak a slovo „geopolitika“ ani neexistovalo. Tento problém nezanikne, ba se ani nijak významně nezmenší, i kdyby si Putin a Navalný zítra vyměnili místa. Nesmíme dovolit, aby se tu rozšířila představa, že kritika našich vnitřních poměrů, a to i tvrdá a systematická, je vlastně formou zrady a spolupráce s nepřítelem. To je přesně ten kámen, na kterém pak ztroskotávají i velké a naleštěné autokracie, protože nikdo nesebere odvahu upozornit kapitána, že pluje plnou parou přímo k mělčinám.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2021-06-24 08:24:26

Všechno je jednou poprvé. I nedůvěra ve Stockholmu

Švédská vláda byla v pondělí 21. června oficiálně svržena parlamentem. Stalo se tak vůbec poprvé v dějinách země. Ne, že by ve Švédsku dříve k vládním krizím nedocházelo. Ale předešlí premiéři dodržovali neoficiální princip, že pokud je jejich podpora vysloveně nejistá – například pokud prohráli důležité hlasování – odstoupí raději sami, než aby nechali věc dojít až k formálnímu vyjádření nedůvěry. Stefan Löfven, současný ministerský předseda, postupuje ovšem trochu jinak. Jako by se trochu inspiroval ve střední Evropě: prostě se drží a drží, dokud to jde. To se projevilo už po posledních volbách roku 2018, ve kterých jeho strana utrpěla nepříliš přesvědčivé vítězství a v parlamentu vznikl guláš, ze kterého bylo prakticky nemožné poskládat něco funkčního. I když se tehdy ozývaly hlasy, že za tenhle špatný výsledek by měl Löfven přijmout zodpovědnost a poděkovat se, nic takového neudělal, a naopak projevil zájem o pokračování v premiérském křesle. Jednání se tehdy táhla několik měsíců a výsledkem byl extrémně menšinový kabinet složený ze sociálních demokratů (S) a Zelených (MP). Vláda měla jen 116 křesel ze 349 a až doteď ji udržovala při životě síť tolerančních dohod s několika opozičními stranami. Jednalo se o stranu středu (C) a liberální stranu (L), které měly od vlády oficiálně slíbeny určité ústupky. Ani jejich hlasy by ovšem k většině nestačily, a tak Löfvenův kabinet držela u moci ještě levicová strana Vänsterpartiet, což je historická následnice švédské komunistické strany, asi podobně jako němečtí Linke. Tito soudruzi si údajně pro svoji toleranci kladli jen dvě neoficiální podmínky, takříkajíc červené (nebo přímo rudé?) linie – že vláda neoslabí práva zaměstnanců a že nedojde ke zpochybnění regulace nájemného. Právě ta druhá rudá linie byla letos překročena, když se vláda rozhodla vyplnit jeden z bodů požadovaných liberály (L) a začít uvažovat o uvolnění regulovaného nájemného aspoň v novostavbách nebo v bytových jednotkách po rekonstrukci. Zatím šlo jen o návrh, který neměl ani formu zákona, ale pro Vänsterpartiet byl i tak nepřijatelný. Mimořádné okolnosti občas vytvářejí nestandardní partnerství a k hlasování iniciovanému de-facto komunisty se připojila celá pravice včetně Švédských demokratů, protiimigračně orientované strany, kterou ve Vänsterpartiet obřadně nesnášejí. Výsledkem bylo 181 hlasů pro pád vlády, tedy bezpečná většina (švédský Riksdag má 349 členů). Je to poprvé v dějinách Švédska, co byla sedícímu premiérovi v průběhu volebního období vyslovena nedůvěra. Podobně jako v závěru filmu Hledá se Nemo, následuje kardinální otázka „A co teď?“ Premiér Löfven má čas na reakci do příštího pondělka. Může buď vyhlásit předčasné volby, nebo rezignovat na funkci a požádat mluvčího parlamentu, aby se pokusil sestavit z parlamentního guláše nový kabinet. Pokud by došlo na předčasné volby (jen rok před řádným termínem), aktuální preference naznačují, že výsledkem by byl další guláš. Ačkoliv bezprostřední příčinou pádu Löfvenova kabinetu bylo regulované nájemné, vytváření další vlády zase jednou naráží na ožehavé téma azylové a migrační politiky, a to i (nebo právě!) na pravici. Dvě pravicové strany (M, KD) jsou už dnes ochotny spolupracovat se Švédskými demokraty (SD), protiimigrační stranou. Ta sice byla dříve izolována „sanitárním kordonem“, ale ten se poslední dobou přece jen narušil. Preference třetí víceméně pravicové strany (liberálů, L) se poslední dobou propadly natolik, že by se asi do parlamentu nedostala. Zato čtvrtá strana tradičně řazená k pravému bloku (středová strana, C) v současné době víceméně zabraňuje tomu, aby se nějaká středopravá vláda mohla ujmout moci. Centerpartiet je ekonomicky značně doprava, na švédské poměry asi nejvíce, ale zároveň se hlásí ke vstřícné migrační politice a zásadně odmítá jakoukoliv formu spolupráce se Švédskými demokraty. A dokonce své kolegy na pravici vybízí k tomu, aby si svoji ochotu zase rozmysleli. Při současném rozložení sil se bez C nedá sestavit žádná středopravá či středolevá vláda. Situace pro pravici by mohla být o něco málo lepší, kdyby se Zelení (MP) nedostali do příštího parlamentu; ekologická témata totiž ve Švédsku přebral od MP kdekdo a nepříliš inspirativní Zelení se neustále potácejí kolem čtyřprocentní hranice pro vstup do sněmovny. Ale není jisté, zda by vypadnutí Zelených stačilo. Problém, který mají v C se Švédskými demokraty, je značný… Nakonec tedy ani nelze úplně vyloučit, že z této ostudné situace Stefan Löfven ještě vytěží svůj třetí kabinet. Nikdo jej sice nemá příliš rád, ale mezi opozičními stranami také moc lásky nepanuje.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-05-29 17:18:05

O svobodě slova ještě jednou aneb Podobenství o zábradlí

Minulý článek o svobodě, nenávisti a vzdušných zámcích, který byl sám o sobě reakcí na sloupek Jana Moláčka otištěný v Deníku N, se ze strany původního autora sloupku dočkal reakce. Na Facebooku čili tam, odkud jsem svého času rád utekl. Najdete ji v diskusi zde. Slíbil jsem, že na ni nějak zareaguji, i když už asi stručněji, aby se tato výměna netáhla až do konce našich životů (stejně asi jeden druhého nepřesvědčíme). Poslední dva dny jsem uvažoval nad tím, jak tu odpověď pojmout. A rozhodl jsem se k ní přistoupit z trochu jiného směru a probrat jiné aspekty věci, než o kterých se mluvilo dosud. Já sám jsem ke svému přesvědčení, že trestněprávní standard „imminent lawless action“ je mnohem lepší než to, co máme teď, nedospěl úplně hned. Dokonce mi to nějaká léta trvalo a definitivně jsem jej přijal teprve tak před dvěma-třemi lety, po seznámení se s řadou procesů, které u nás i v zahraničí proběhly. On je to přece jen velký skok od evropského statu quo a vyžaduje určité duševní osmělování. Nicméně když už jsem „tam“, rád bych předestřel jeden úhel pohledu, který by pro veřejně se vyjadřující jedince mohl být docela užitečný. Přílišná opatrnost? Před mnoha lety jsem se ocitl pod maďarskými horami Bükk. Ona to zase taková výška není, nejvyšší hora nemá ani tisíc metrů. Nicméně když už jsem tam byl, samozřejmě mě to lákalo podívat se nahoru. Vydal jsem se tedy do kopečků Bukových hor, které neslibovaly žádné zásadní problémy. Jenže ouha, ono během výstupu sprchlo a ukázalo se, že ten vápenec, který buduje kopce pohoří Bükk, je za mokrého stavu kluzký jak sviň. Po cestě zpátky jsem plně pochopil, k čemu tam mají podél turistických stezek zábradlí. Byla místa, kde se člověk držel i očima a minimálně jednou jsem díky tomu zábradlí nesletěl do strmého údolí, které padajícímu člověku rozhodně neslibovalo samozřejmé přežití. Zkrátka, podmínky se jen malinko změnily a to zábradlí, které jsem cestou nahoru považoval za projev přílišné opatrnosti, mi najednou cestou zpátky zachraňovalo krk. Což je něco, co si člověk nemusí nutně uvědomit, dokud je sucho a slunce svítí. Já jsem si to aspoň tehdy neuvědomoval a cestou zpět mi to „bylo uvědoměno“ – za cenu pár modřin na zadku, což byla ještě velmi přijatelná cena. Svoboda tisku pro myšlenky, které nenávidíte Mám-li tuhle příhodu použít jako alegorii (a alegorie nikdy nebývají úplně přesné), oni ti hateři zvracející duševní sliz po internetu kráčejí podstatně blíže k hraně horské propasti jménem represe. Dokud jsou právní podmínky nastaveny tak, že i jedinci typu Larryho Flynta zůstávají spokojeně na svobodě, víte, že na ní bezpečně zůstanete i vy. Svoboda projevu pro všechny včetně zloduchů je něco jako to zábradlí, zabraňující pádu ze stezky do propasti. Jak řekl sám Larry Flynt: „Víte, svoboda tisku není svobodou pro myšlenky, které se vám líbí, ale pro myšlenky, které vysloveně nenávidíte. Lidé musejí strpět Larry Flynty tohoto světa, aby mohli být svobodní.“ Represe je přitom bohužel ve světové historii norma, nikoliv výjimka. Lidských společností s opravdu širokou svobodou projevu bylo jen málo a i v jejich rámci neustále probíhal boj o to, kam až sahá. Daleko normálnější bylo bohužel autory různých výroků stíhat, a dost často se to týkalo i lidí, u kterých by vás to vůbec nenapadlo. Tak třeba autor Robinsona Crusoe Daniel Defoe byl kvůli „podvratné pomluvě“ vězněn a nakonec veřejně vsazen do pranýře – napsal totiž anonymně dost jedovatý traktát parodující anglikánskou církev a vzápětí zjistil, že anonymita není tím, co slibovala. (To byl mimochodem také případ „změny počasí“. Po smrti krále Viléma III., jehož vláda se vyznačovala na tehdejší dobou poměrně tolerantní atmosférou, nastoupila královna Anna, jež se rozhodla utáhnout šrouby. Nebyla v tom sama, šlo o kolektivní dílo politických dogmatiků, kteří vycítili příležitost.) Zábradlí oddělující vás od propasti represe je užitečná věc. Nemusí být krásné. Dokonce může být i ošklivé, ba i tak, že se můžete štítit jej dobrovolně dotknout; nějaké to kolomazí pomazané sukovité dřevo, posprejované hloupými výkřiky a rozrýpané noži turistů, kteří nic kreativnějšího udělat neumějí. V životě byste si něco takového nepostavili u sebe doma… Ale stejně je i v tomhle stavu užitečné a brání vám v tom, abyste se po té kluzké ploše za deště zřítili někam, kam nechcete. Názory před soudem Když pak naopak přicházíte někam, kde se už to zábradlí zřítilo do propasti a nechalo po sobě jen díry v zemi, musíte se začít pohybovat nadmíru opatrně. Možná si dokonce rozmyslíte lézt tam vůbec. Právě jsem četl, že belgický soud v Mechelenu odsoudil nějaké čtyři nacionalisty za to, že rozvinuli na veřejnosti plakát se siluetami v burkách a s nápisem STOP ISLAMIZACI. Podle (automatického) překladu úryvků z rozsudku tím „chtěli zasít strach a vytvořit nenávist“ z „imaginárního nebezpečí společnosti, kde budou ženy nuceny nosit burku nebo nikáb…“. Všimněte si, že tam není ani jedno zjevně, explicitně nenávistné slovo. Ale podle belgického soudu to přece jen stačí na šest měsíců vězení podmíněně či dokonce natvrdo (u jednoho ze čtyř odsouzených). I toto je podle nich podněcování nenávisti. Zajímalo by mě, jestli teď můžu vůbec napsat, že při poslední návštěvě Belgie jsem měl dojem, že některé bruselské čtvrti už docela dost islamizované jsou, aniž bych se pak té zemi musel doživotně vyhýbat… Toto je příklad situace, kdy se zábradlí zhroutilo a není o co se opřít. V takové situaci už jste závislí na tom, co se ještě soudci bude zdát jako přijatelný politický diskurs a co už je mimo, přičemž na tom se leckdy neshodnou ani soudci sami. Nizozemský protiimigrační politik Geert Wilders byl za své výroky o počtu Marokánců v Nizozemsku v prvním stupni odsouzen, nejvyšší soud jej o čtyři roky později osvobodil. Žít několik let v takovém protahovaném procesu je ale samo o sobě formou trestu. Už jenom náklady na právníky jsou pro běžného člověka (nevím, zda pro Wilderse) docela vážným de facto trestem, i když v rejstříku je mít zapsány nebude. Jste svobodný, pane, můžete jít. I s pěkně provětranou kapsou. Systém zafungoval, nebo snad ne? Až nám bude kluzko Tolik můj pokus vyložit „podobenství o zábradlí“. Myslím, že hodně lidí v současné době argumentuje, že zábradlí je hnusné, špinavé a nevzhledné, a že si to svržení do propasti zasloužilo, aniž by si dokázali představit, jak pak bude ta stezka vypadat v momentě, kdy přestane svítit slunce. Nebo se snad domnívají, že slunce nad našimi kraji nikdy nezapadá a bouřkové mraky jsou definitivně věcí minulosti. Přitom jenom za posledních sto let zapadlo několikrát. Většinou v tom hrály roli cizí mocnosti, ale bez pomoci zevnitř by se žádná cizí tyranie neobešla. Klidně je možné, že ten příští autoritářský režim si zvolíme sami, nebo strpíme, aby nějak organicky vyrostl z něčeho, co při volbách samotných ještě vypadalo přijatelně. Pak bude ovšem na politických a autorských stezkách zatraceně kluzko.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2020-03-07 07:42:28

Erdoğanova hra o nervy

Turecký prezident se pokouší zjistit, co všechno my Evropani kolektivně vydržíme. Situace na řecko-turecké hranici se přiostřila: Turci údajně vysílají svoje drony do Řecka a stříkají na řecké pohraničníky slzný plyn. Vyslali do oblasti tisíc policistů, kteří mají zabránit Řekům ve vracení migrantů zpět na turecké území. Největší slabinou Erdoğanova plánu na vydírání Evropy je to, že migranti samotní nemusejí jeho výzvy ke „šturmu na plot“ poslechnout: koneckonců skrze sociální sítě se dávno dozvěděli, že tam momentálně nepanují nijak povzbudivé poměry. Ale to se samozřejmě dá řešit jinými prostředky. Pokud se jim nebude chtít dobrovolně, další fáze může mít z turecké strany i podobu nucených deportací migrantů ze současných táborů či z velkých měst až na řeckou hranici, aby se situace pořádně vyhrotila. Cílem nátlaku je Německo Ačkoliv nejhorší scény se odehrávají na řeckých hranicích, myslím si, že skutečným cílem Erdoğanova nátlaku nejsou Řekové samotní; jejich problémy jsou z hlediska tureckého prezidenta jenom příjemným vedlejším efektem. Řekl bych, že hlavním cílem je Německo. Proč? Protože Německo má v tom celoevropském procesu pozvolného posunu od Willkommenskultur k restriktivnímu postoji určité zpoždění. Jiné země urazily od roku 2015 větší kus cesty. - Rakousko se dnes svým postojem prakticky nedá rozeznat od zemí Visegrádu, což je práce staronového kancléře Sebastiana Kurze (tomu se povedl husarský kousek, když přesvědčil Zelené k tomu, aby jeho postoj akceptovali), - Švédsko také nápadně mlčí; tamní vláda je poskládána z dost nesourodých stran, protiimigrační Švédští demokrati dosahují vysokých hodnot v průzkumech a hlavně prorazili „sanitární kordon“: další pravicové strany (Umírnění a Křesťanští demokraté) už jsou ochotny se s nimi bavit o společném postupu, - Řecko vyměnilo vládu, silně levicová Syriza šla od válu a postoj té současné vlády k masové imigraci z rozvojového světa právě vidíme, - Francie – prezident Macron, jehož hlavním protivníkem je Rassemblement National, vyjádřil Řekům podporu (aspoň na Twitteru, ale i to se počítá) a obecně poslední dobou hovoří o otázkách týkajících se islámu a identity otevřeněji než dřívější prezidenti (dřívější článek),  - dokonce i Španělsko, které má menšinovou levicovou vládu za účasti Podemosu, se očividně nezapojuje do diskuse. Vysloveně opačným směrem se pak vyvinula situace jenom ve Finsku, které mělo roku 2015 pravicovou vládu s účastí Pravých Finů. Po volbách roku 2019 ale přišla k moci progresivní koalice socialistů a Zelených, která je proti předešlé vládě vysloveně „vítací“ – například jejich ministryně vnitra prohlásila, že Řecko jedná špatně a že kdyby se stejná situace odehrála na finských hranicích, samozřejmě by byli všichni vpuštěni, aby mohli podat žádosti o azyl. (Můžeme se utěšovat aspoň tím, že preference Pravých Finů od voleb vzrostly a nyní jsou rekordně vysoko.) Nicméně Finsko s jeho pěti miliony obyvatel není zrovna evropský důležitý hráč. Bylo by fajn mít jej za spojence, ale můžeme jej dočasně oželet. Zato Německo, to důležitý hráč je. A situace v Německu, i když se od roku 2015 přeci jen posunula, stále ještě není ani přibližně tam, kam se dostalo sousední Rakousko. Když diskutují „svatí bijci“ Uvažte následující průzkum veřejného mínění, velmi čerstvý, ve kterém byli příznivci jednotlivých stran dotazováni, zda by státy jako Francie a Německo měly přijímat běžence i tehdy, když s tím jiné evropské státy nebudou souhlasit. (Zdroj.) Jak vidno, poptávka po Wilkommenskultur je na levém konci spektra stále ještě zřetelná (mimochodem, rudo-rudo-zelená koalice by podle současných průzkumů měla těsnou většinu) a dokonce i u středové CDU/CSU je to půl napůl. Jenom příznivci FDP a AfD mají blíž k našim poměrům, ale to je dohromady nanejvýš čtvrtina voličstva, možná i míň. Nejde jen o průzkumy. Například sdružení evangelických církví chce koupit neziskovce Sea Watch loď, aby měla s čím jezdit k africkému pobřeží. A zalezu-li například na Die Zeit, vidím za poslední dny hned čtyři články v obviňujícím, moralizujícím stylu: - „Je to ostuda Evropy.“ - „Ať jdou všichni dál!“ (ano, opravdu se tam říká, že bychom odtamtud měli vzít všechny; tenhle článek byl v den vydání první na žebříčku nejčtenějších) - „Na hranicích ztrácí Evropa svoji duši.“ - „Ponecháni sami sobě,“ o odchodu neziskovek z Lesbosu. Nejde jen o názory autorů. Pokud si člověk rozklikne komentáře, zjistí, že je v nich docela dost příspěvků od čtenářů, kterým pracovně říkám „svatí bijci“, protože se vyznačují tím, že s pojmy jako povinnost (Pflicht), lidskost (Menschlichkeit), otevření srdcí (Herze öffnen), přikázání (Gebot), rozmazlené Německo (verwöhntes Deutschland) či humanismus (Humanismus) zacházejí zhruba stejně, jako pouliční rváč s boxerem: prostě to do vás vmlátí. Nesouhlasit s jejich obecně závazným hodnotovým systémem může jedině špatný, hnusný jedinec, z jehož názorů se dobrému člověku chce blít (kotzen) a pociťuje hanbu (schämt sich). Vůbec to pojetí politiky jako morální olympiády, které je většině Evropy včetně Čechů zcela cizí, ne-li trochu směšné, má v Německu stále ještě výrazný vliv. (U nás k tomu opakovaně sklouzává Karel Schwarzenberg, i teď, samozřejmě. Asi není náhoda, že většinu života strávil v německojazyčném prostředí.) A to má pak samozřejmě nějaké efekty ve volbách. Abychom byli spravedliví, proti roku 2015 se situace přeci jen změnila i v Německu. Dnes je vládní koalice daleko opatrnější, hodně lidí otevřeně říká, že rok 2015 se nesmí opakovat, a i ty diskuse pod články jsou dnes výrazně barvitější a názorově různorodější. Ale opravdu to jde pooomaaluuu. Myslím si, že z Erdoğanova hlediska je právě Německo ten zamýšlený cíl celé akce jménem „chaos na hranici“. Pokud se mu podaří způsobit na řecko-turecké hranici takovou krizi, že bude i větší množství mrtvých, zazní z německé veřejnosti silný sbor hlasů křičících: „Toto se nesmí stát! Je naší morální povinností zastavit jejich utrpení! Otevřete brány!“ Spousta dalších evropských národů to samozřejmě bude mít „na háku“, případně budou i fandit Řekům. Ale Němci ne, hlavně ten segment populace, který volí levicové strany a cítí se zodpovědný za osud světa – a ten je ve velkých městech hodně silný. Tam bude to pobouření opravdové. Třeba ne vysloveně většinové, ale dost velké na to, aby se ho politici začali bát. A to je přesně ta situace, ve které pak bude moci strýček Erdo zavolat do Berlína a naznačit, že za nějakých pár miliard eur a případné další ústupky (Kypr a jeho plyn?) by ty lidi mohl zase odvézt z bojové zóny na horké hranici někam do táborů ve vnitrozemské Anatolii, kam televizní štáby nejezdí a kde už tedy jejich osudy německé pokrokové voliče znepokojovat nebudou. Co myslíte, bude to tak? Uvidíme. Drony se slzným plynem byly vcelku originální, to musím uznat. Jsem zvědav, jaká další překvapení nám ještě turecký prezident přichystá. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2020-03-02 16:57:37

Migranti na řeckých hranicích aneb Erdoğanův problém je náš problém

To, co se děje na řeckých hranicích, bylo vcelku očekávatelné. Jediný skutečně neznámý parametr byl, kdy se to stane. Tak se nám turecký prezident rozhodl ukázat, jak se používá migrace coby zbraň. Kéž by to někdo dokázal odhadnout předem, když s ním Merkelová dohodla tu slavnou smlouvu! Ale ne, tehdy nikoho ani ve snu nenapadlo, že outsourcovat vlastní ochranu hranic do rukou tureckého autoritáře by jednoho dne mohlo vést k nějakým problémům. Konec sarkasmu, samozřejmě se o tom mluvilo v každé hospodě. Jenom ke sluchu nejvyšších míst jako by ta úvaha nedorazila. O tom, že tahle krize je cíleně vyvolaná tureckou vládou, nelze pochybovat. Málokdy jsou reálné poměry „kdo udělal co“ tak zřetelné jako teď. Nápadná časová shoda s okamžikem, kdy turecká armáda utrpěla v syrském Idlíbu bolestivé ztráty po úderu ruských stíhaček, a s tím, že Řecko vzápětí vetovalo usnesení NATO k tématu, by snad stačila sama o sobě. Ale ono je toho víc: - množící se zprávy o tom, že turecké úřady posílají autobusy k hranicím, - video, na kterém loď turecké pobřežní stráže doprovází člun k řeckému pobřeží, - video zachycující odpálení slzného plynu z turecké strany hranice, - mapku s popisem cest v arabštině, kterou přátelsky odvysílala turecká státní televize na svém arabskojazyčném kanále, - zastrašující hausnumera, která vypouští turecký ministr vnitra, … a je to jasné. Tohle je asi stejná náhoda, jako když někdo otevře okno, vykloní se z něj a „omylem“ vám pustí kladivo na hlavu. Au, promiň, příteli, to jsem určitě nechtěl. Ale dobře ti tak. À propos: pohledej v tomto davu ženu či dítě. Tuhle fotku jsem našel na Jyllands Posten, což je právě ten dánský deník, který svého času otiskl karikatury Mohameda. A kdyby chtěl někdo šermovat tím, že jde o ubohé uprchlíky z válečné zóny, jedna malá informace od řeckých úřadů. Mezi těmi, které stihli během posledních dní Řekové pochytat na své straně, nebyl Syřan z Idlíbu ani jeden. Byli to Afghánci, Pákistánci a Somálci. Co my s tím teď? Dávno není rok 2015. Nadšení pro Willkommenskultur v západní Evropě za posledních pět let značně ochablo. Jediným významným politickým subjektem, který ještě projevuje tyhle sklony, jsou němečtí Zelení (odkaz, jiný odkaz). Třeba jim to ty vysoké preference zase trochu srazí. V Řecku samotném je u moci jiná vláda než tehdy. Levicová Syriza prohrála loňské volby a současný premiér Mitsotakis zaujal už v rámci kampaně protiimigrační linii. Na pozemní hranici byla nasazena řecká armáda, aby bránila jejímu překročení. Vláda ohlásila, že přestává na měsíc akceptovat veškeré žádosti o azyl. (To se nelíbí OSN, která tvrdí, že na toto nemají Řekové právo, ale těžko s tím něco udělá.) Horší to může být na ostrovech. V uplynulých dnech bylo moře neklidné, takže člunů bylo relativně málo, nyní se ale počasí zlepšuje. Řecké námořnictvo už ohlásilo „manévry s ostrou střelbou“ v oblasti. Situace hlavně na Lesbu je hodně vypjatá. Místní zmlátili německého levicového novináře, zapálili bývalé imigrační zařízení a pokusili se zabránit přistání jednoho člunu. Pokud se do těchto poměrů podaří Turkům vyklopit dalších deset tisíc lidí, může dojít k malé místní válce za použití improvizovaných prostředků. V úterý se má přijet celé vedení EU podívat na „horkou hranici“ v řecké provincii Evros. To je velký pokrok v akceptaci reality – v létě 2015 se na maďarské hranici u Horgoš/Röszke, kde se odehrávaly stejné scény davového násilí, nikdo z tehdejších vysokých evropských potentátů ani neukázal. Na nedaleké bulharské hranici panuje naproti tomu klid. (Rodinné reminiscence: můj otec se narodil a dlouhá léta žil ve Svilengradu, přímo na trojmezí Řecka, Bulharska a Turecka. Tehdy to ovšem byl nudný a lehce zaprášený kout Balkánu, ne hotspot mezinárodní krize.) Může to být i tím, že na rozdíl od řeckého premiéra Mitsotakise má bulharský předseda vlády Bojko Borisov s Erdoganem docela dobré vztahy – však také hned přiletěl na návštěvu Ankary, snad jako neoficiální vyjednavač za celou Evropu. Ale snad také Turci nechtějí ohrozit provoz přes pohraniční přechod Kapitan Andreevo, což jejich jediné dálniční spojení s EU a důležitá tepna pro vývoz tureckých výrobků do Evropy. Tak jako tak, vypadá to, že na bulharské hranice nikdo plné autobusy migrantů nevozí. Děje se přesně to, před čím skeptici varovali. Turecko nás vydírá, potenciální zásoba mladých mužů ze zemí s vysokou porodností nijak nepoklesla, situace na nejhůře postižených místech (Chios, Lesbos) je výbušná. Duševně se sice Evropa proti roku 2015 trochu vzpamatovala a počet lidí, kteří by těm zástupům tleskali, rozdávali bonbony a křičeli „Welcome!“, poklesl dost výrazně i v Německu a Švédsku, ale tohle je pořád ještě jen demoverze toho, co se může odehrát za pět či deset let. Nebo třeba jen za dva, toto opravdu nikdo dopředu neví. Lidí ve zdrojových regionech migrace, jako je Afrika, Afghánistán, Pákistán, Bangladéš, stále ještě přibývá. Dav, který hází kamení po řeckých policistech, tvoří snad jen setinu procenta ze všech, kdo by rádi přesídlili do Evropy. Další stamiliony potenciálních cestovatelů jsou ještě v dětském věku, nebo se v následujících letech teprve narodí. Pro naše zájmy a snad i budoucí přežití to znamená – nedělat už pokud možno žádné chyby. Prostor pro dělání dalších chyb totiž začíná být po čertech těsný. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-02-29 09:00:00

Britská vláda ničí britské univerzity

Jak píšeme často, nynější konzervativní britská vláda po brexitu, kdy byli z Konzervativní strany vyloučeni všichni rozumní a vzdělaní konzervativní politikové, se skládá z neumětelů,  ultrapravicových ideologických fundamentalistů a agresivních hlupáků. Poškozují, na co sáhnou. Nejnovější obětí jsou dosud jinak relativně mezinárodně úspěšné britské univerzity, v důsledku nenávistné protiimigrační politiky současné krachující britské vlády (JČ): Britské univerzity varují před ekonomickými škodami pro Spojené království,  počet (platících) zahraničních studentů klesl o třetinuVedoucí představitelé univerzit obviňují ministry, že chtějí "snížit náš úspěch". Údaje ukazují prudký pokles počtu víz vydaných zahraničním studentům.Imigrační omezení uvalená britskou vládou na zahraniční studenty hrozí podle vedoucích představitelů univerzit poškozením britské ekonomiky, neboť počet studentů ze zahraničí  klesl o třetinu.Organizace Univerzity Spojeného království (UUK), které zastupuje  vysoké školy, uvedly, že nová vládní omezení spolu s výrazným zvýšením vízových poplatků a hrozbou omezení pracovních možností absolventů mají negativní dopad na Spojené království jako studijní destinaci.

Čas načtení: 2024-03-01 10:05:21

Biden a Trump vyrazili ve stejný den na hranici s Mexikem. Z migrační krize se vinili navzájem

Americký prezident Joe Biden i jeho předchůdce Donald Trump ve čtvrtek navštívili horkou americko-mexickou hranici. Nebývalé množství ilegálních migrantů, které přes ni do USA přechází, je jedním z klíčových témat listopadových prezidentských voleb. Zatímco Trump ve městě Eagle Pass sliboval, že v případě svého zvolení problém vyřeší, Biden ve zhruba 480 kilometrů vzdáleném městě Brownsville republikánům vyčetl, že protiimigrační opatření jeho demokratické administrativy blokují.

Čas načtení: 2024-03-14 18:30:00

Populista Wilders jde z kola ven. Ani po čtyřech měsících od voleb nemá Nizozemsko vládu

Bezmála čtyři měsíce po překvapivém vítězství v parlamentních volbách se šéf protiimigrační a protiislámské Strany pro svobodu Geert Wilders vzdal ambicí stát se předsedou vlády. Potenciální spojenci ho odmítli akceptovat jako premiéra, Nizozemsko zřejmě povede úřednický kabinet.

Čas načtení: 2024-04-13 06:30:00

„Hrozba pro naši identitu.“ V Katalánsku roste nevraživost vůči migrantům

Obyvatelé města Ripoll v katalánském vnitrozemí si před měsíci do čela zvolili protiimigrační stranu Aliança Catalana. Řada místních si stěžuje na to, že je s přistěhovalci ve městě problém. Jiní tvrdí, že se zde cítí bezpečně.

Čas načtení: 2024-04-18 13:48:32

Začal soud s politikem AfD Höckem. Musí vysvětlit použití nacistického hesla

Za velké pozornosti médií a také odpůrců krajní pravice začal ve čtvrtek proces s vlivným politikem protiimigrační Alternativy pro Německo (AfD) Björnem Höckem. Ten musí zemskému soudu v sasko-anhaltském Halle vysvětlit, proč v květnu 2021 použil na volebním mítinku zakázané nacistické heslo Vše pro Německo (v němčině Alles für Deutschland). V takovýchto případech hrozí pokuty, možné je ale vynést až tříletý trest vězení.

Čas načtení: 2024-05-05 11:22:00

Další předvolební útok v Drážďanech. Terčem byl stánek protiimigrační AfD

Drážďany v sobotu zaznamenaly další předvolební útok. Tentokrát šlo o stánek protiimigrační Alternativy pro Německo (AfD), který strana používala v kampani před červnovými volbami do Evropského parlamentu.

Čas načtení: 2024-05-05 11:10:00

V Drážďanech tři lidé zaútočili na volební stánek protiimigrační AfD

Drážďany - Tři lidé v sobotu odpoledne v Drážďanech zaútočili na stánek protiimigrační Alternativy pro Německo (AfD), který strana používala v kampani před červnovými volbami do Evropského parlamentu....

Čas načtení: 2024-05-05 11:25:47

Další předvolební útok v Drážďanech. Terčem byl stánek protiimigrační AfD

Drážďany v sobotu zaznamenaly další předvolební útok. Tentokrát šlo o stánek protiimigrační Alternativy pro Německo (AfD), který strana používala v kampani před červnovými volbami do Evropského parlamentu.

Čas načtení: 2024-05-05 11:10:00

V Drážďanech tři lidé zaútočili na volební stánek protiimigrační AfD

Drážďany - Tři lidé v sobotu odpoledne v Drážďanech zaútočili na stánek protiimigrační Alternativy pro Německo (AfD), který strana používala v kampani před červnovými volbami do Evropského parlamentu....

Čas načtení: 2024-05-08 20:28:19

Chorvatská HDZ povládne s nacionalisty, premiérem zřejmě zůstane Plenković

Povolební vývoj posouvá chorvatskou politiku směrem doprava, shodují se AFP a AP. Strana DP, která je známá nacionalistickou a protiimigrační rétorikou, si pro vstup do vlády vytyčila sadu podmínek.

Čas načtení: 2024-05-09 10:40:00

Dva poslanci z AfD byli ve Stuttgartu napadeni, jsou lehce zraněni

Berlín - Lehká zranění utrpěli dva politici protiimigrační Alternativy pro Německo (AfD), kteří byli ve středu napadeni při slavnostní akci před zemským sněmem ve Stuttgartu. S odvoláním na místní...