Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-03-23 12:13:41

Vodohospodáři varují před kolapsem v Johannesburgu. Muž zveřejnil video

JOHANNESBURG, JIŽNÍ AFRIKA – Již dva týdny stojí Tsholofelo Moloi mezi tisíci Jihoafričany ve frontě na vodu. (Foto: X) Protože největší město země Johannesburg... Článek Vodohospodáři varují před kolapsem v Johannesburgu. Muž zveřejnil video se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-04-13 17:36:56

Celá Jihoafrická republika z Prahy s Condorem. Letenky od 9 605 Kč

Condor nám poslední měsíce servíruje jednu skvělou nabídku za druhou a nyní jsou k dispozici výhodné zpáteční letenky z Prahy přes Frankfurt do Jihoafrické republiky s cenami od 9 605 Kč! Nejlevnější jsou letenky do Johannesburgu s jedním přestupem, ovšem v tarifu Economy Light je pouze příruční zavazadlo. Tarif Economy Classic s kabinovým a odbaveným zavazadlem vychází od 12 119 Kč. Zbylé destinace jsou se dvěmi přestupy, ovšem u nich je základním tarif Economy Classic s již zahrnutými zavazadly. Skvělou nabídkou jsou taktéž zpáteční letenky v Premium Economy, které jsou z Prahy do Johannesburgu k dostání od 14 634 Kč, kde je v ceně již 25kg odbavené zavazadlo, lepší sedadla a občerstvení, Fast-Track a prioritní odbavení. Pro nejvýhodnější cenu přepněte web do regionu čeština (Česká republika). Top místa Jihoafrické republiky Vstupní podmínky Autentické cestopisy z Jihoafrické republiky Ubytování v JAR

Čas načtení: 2025-04-23 14:56:00

Z Prahy s Condorem do celé Jihoafrické republiky. Letenky od 8 078 Kč

Aerolinie Condor znovu nepřestávají  překvapovat a nyní nabízí ještě výhodnější ceny směrem do Jihoafrické republiky. Super levné letenky z Prahy do Johannesburgu jsou k dostání během května, června a července již za 8 078 Kč! Lety jsou s jedním krátkým přestupem ve Frankfurtu a v ceně základního tarifu Economy Zero je pouze malé příruční zavazadlo. Kabinové a odbavené zavazadlo je obsaženo v tarifu Economy Classic s cenovkou od 10 590 Kč. Premium Economy letenky jsou taktéž za lukrativní ceny a to již od 14 590 Kč za zpáteční let! V ceně máte již jak 25kg odbavené zavazadlo, 10kg kabinové zavazadlo, lepší sedadla a servis na palubě, tak taktéž prioritní odbavení, fast-track a další výhody. Zbylé destinace této nabídky, jako je Kapské Město, nebo Nelspruit (Krueger), který je ideální pro to nejlepší safari v Jihoafrické republice, jsou operovány s druhým přestupem v Johannesburgu na místního dopravce Safair nebo Airlink a základním tarifem pro tyto letenky je Economy Classic s již odbaveným zavazadlem. Pro ty nejvýhodnější ceny letenek se přepněte na hlavní stránce do regionu čeština (Česká republika) a následně při výběru letů do měny Kč. Průvodce Jihoafrickou republikou Autentické cestopisy z Jihoafrické republiky Ubytování v Jihoafrické republice

Čas načtení: 2025-05-20 18:24:00

Last Minute: Celá Jižní republika z Prahy s Condorem. Letenky od 6 983 Kč

O levných letenkách do Jihoafrické republiky jsme Vás již informovali, ale jelikož přišlo již druhé zlevnění, přicházíme s aktualizovanými cenami, kdy nejlevnější letenky z Prahy do Johannesburgu jsou k dostání již od 6 983 Kč. Lety do největšího jihoafrického města jsou operovány s jedním krátkým přestupem, kde je ovšem v základním tarifu Economy Zero pouze malé příruční zavazadlo. Za tarif Economy Classic s 8kg kabinovým a 20kg odbaveným zavazadlem zaplatíte od 9 473 Kč, ale k dispozici jsou i velmi výhodné letenky v Premium Economy s cenami od 12 960 Kč. Zbylé destinace jsou k dispozici s druhým přestupem v Johannesburgu na místní dopravce Safair, nebo Airlink, kde základním tarifem již Economy Classic se zavazadly. Občerstvení je podáváno na mezikontinentálních letech zdarma. Průvodce Jihoafrickou republikou Safari, pláže, či pozorování žraloka? Aneb co JAR nabízí. Autentické cestopisy z Jihoafrické republiky Ubytování v Jihoafrické republice

Čas načtení: 2019-10-02 13:40:47

Jacques Chirac chránil Francii před krajní pravicí

Zesnulý francouzský prezident měl rád staré civilizace i pivo, posvětil konání obří přehlídky české kultury ve Francii, choval obdiv k V. Havlovi, odmítl připojit se k útoku na Irák, podporoval zrušení trestu smrti, legalizaci interrupcí. Stal se idolem Francie. O Jacquesovi Chirakovi by šlo napsat desítky stránek. Byl barvitou, originální postavou, v životech Francouzů byl jakožto politik všudypřítomný čtyřicet let, denně ho slyšeli nebo viděli v televizi. Zastával všechny vyšší politické funkce, dvanáct let byl prezidentem, osmnáct starostou Paříže. S jeho odchodem odchází i část životů a politických bojů několika generací, Francie Evropy rozdělené napůl, Francie, která ještě příliš nevěděla o globalizaci. Za svého života byl jednou nahoře, jednou dole, po odchodu z politiky se stal nejoblíbenějším z bývalých prezidentů. V Čechách bychom k němu těžko hledali obdobu. Sám jsem se s ním několikrát potkal, a ještě častěji s jeho ženou Bernadettou. Haló, tady Chirac Jeho popularita je dána zřejmě tím, že se v něm každý Francouz nějak našel, že v něm viděl ztělesnění jeho země a Francouzů se všemi jejich protiklady a slabostmi. Racionalitou i emocemi, fanfarónstvím i pokorou. Prezident je pro Francouze víc než politikem, čímsi jako inkarnací její historie, ducha a národa. Trochu monarchou. Základem jeho popularity byla určitě jeho vřelost a bezprostřednost. Bylo na něm vidět, že měl rád lidi, rád se míchal do davu a tiskl ruce, s občany mluvil přirozeným jazykem. Byl pověstný tím, že občas zatelefonoval obyčejným lidem. „Haló, tady Jacques Chirac,“ ozvalo se ze sluchátka zkoprnělému občanovi. Samozřejmě že to bylo součástí budování jeho image, ale vycházelo to z jeho osobního založení, z toho, co ho bavilo, nebyl to jednoduchý populismus ani vykalkulovaná taktika poradců. Francouzi měli pocit, že ho důvěrně znají, jeho i jeho rodinu. Brali ho vážně i se mu smáli. Věděli, že jedna jeho dcera byla celý život hospitalizovaná, žádný bulvár toho ale nikdy nezneužil. Jako politik byl tvrdým hráčem, za mocí šel bez skrupulí a dokonale ovládal mechaniku moci. Neváhal slibovat, co pak někdy nedodržel. Zároveň měl ale pevné zásady a ty v rozhodujících chvílích prosadil i proti váhajícímu okolí. Jako premiér podpořil v 70. letech ministryni Simone Veilovou prosadit v parlamentu po desítkách hodin bojů právo na interrupce, byl zásadově a jako jeden z mála poslanců pravice proti trestu smrti. Když ho volby přinutily k soužití se socialistickým premiérem, chovali se oba přísně státnicky a navenek do zahraničí mluvili jedním hlasem. Bylo by nemyslitelné, aby prezident říkal v cizině něco jiného než vláda, na tom stojí francouzský systém. Nesmlouvavý odpor vůči Le Penovi i Le Penové Celý život byl rezolutně proti krajní pravici, potíral ji jak mohl, nikdy jí nedovolil vstoupit do parlamentu. Le Pen a jeho Národní fronta pro něj byli symbolem toho nejtemnějšího, co Francie mohla ve své historii vygenerovat: pozůstatků fašismu, kolaborace s nacisty, nechuti k Židům, rasismu, násilnictví, demagogie a zároveň myšlenkové sterility. Jeho nechuť k extrémní pravici se projevila i dnes v den jeho oficiálního pohřbu. Zúčastnili se ho všichni francouzští politikové, nikoli však Marine Le Penová. Chirakova rodina jí dala najevo, že by její přítomnost nebyla vítaná. Chirac byl v odmítání krajní pravice kategorický a ze svého přesvědčení nikdy neuhnul. Nebyl v tom v táboře klasické pravice samozřejmě jediný, ale nesmýšleli tam tak zdaleka všichni. Tak jako všechny mainstreamové středo-pravice v Evropě, i Chirakovo Sdružení pro republiku RPR (později je reorganizoval na UMP) stále řešilo, jak se stavět k extrémní pravice. Průchodnost mezi oběma silami, středopravicí a Le Penem, nebyla zdaleka jen teoretickou otázkou. Pro některé byla odpověď jasná, vycházela z morálky, extrémní pravice nemá ve slušné společnosti co dělat. Takhle silně to vnímali hlavně ti, pro něž byla francouzská kolaborující krajní pravice za války reálnou vzpomínkou. Některým z pravého křídla RPR nebyly Le Penovy teze ale proti mysli či jim příliš nevadily, a byli nakloněni k volebním ústupkům a výměnám. I generální tajemník strany RPR v roce 1998 prohlásil, že Le Penova Národní fronta „by se měla stát součástí zítřejší pravice.“ Je Chirakovou velkou zásluhou, že v tomto ohledu byl nesmlouvavý. Byl proti taktickému vyjednávání s Národní frontou i kdyby to mělo přinést křeslo starosty nebo zastupitele. A byl také proti ideovému přejímání tezí a formulací Le Penovy strany, i když si někteří politici jeho tábora mysleli, že tím vezmou Le Penovi vítr z plachet. Silně vnímal riziko, že by to znamenalo legitimizovat myšlenky extrému a zároveň se kontaminovat extrémní rétorikou o všudypřítomných nepřátelích a nenávistí. Proto když se Jean-Marie Le Pen v roce 2002 překvapivě dostal do druhého kola proti Chirakovi, ten s ním odmítl debatovat v televizi. „S netolerancí a nenávistí se nediskutuje,“ řekl tenkrát. Podobně se zachoval v mezinárodním měřítku vůči Rakousku. Když tam lidovci přibrali do vlády Haiderovy Svobodné, Chirac byl hlavním architektem sanitárního kordonu, který kolem Rakouska povstal v Evropské unii. Sociálně vnímavá pravicovost Chirac byl politikem pravicové Francie, té, co má peníze a co rozhoduje. Zároveň ale pravice, která je daleko víc pragmatická než ideologická, která vnímá svět, v němž žije a reaguje na něj a koriguje svoje východiska. Pravice dost vnímavé k sociálním situacím. Byl hodně ovlivněn de Gaullem, jeho straně se dlouho říkalo neogaullistická. Nebyl žádným ideologem, postupoval pragmaticky a zároveň měl sociální vnímavost. Jeho strana Sdružení pro republiku si v tom byla podobná s CDU, ovšem bez jakéhokoli katolického nádechu a při přísném oddělení církve od státu. A naopak vzdálená britským konzervativcům nebo ODS. Souviselo to jistě i se Chirakovou povahou. Rád se pohyboval mezi lidmi, rád jim tiskl ruce a mluvil s nimi na ulici a na tržištích, rád si užíval života. A nechal druhé žít, nepoučoval je ideologiemi a nestrašil je domnělými nepřáteli. Na začátku svého politického života byl výrazným ekonomickým liberálem. S výkonem reálné politiky ale tuhle ideologickou jednoznačnost opouštěl. Prezidentské volby vyhrál díky sloganu o „sociální fraktuře“, kterou je třeba ve Francii odstranit. Naslouchal hlasu rozumu a vnímal, jak se svět mění a co potřebuje. Třeba v roce 2005 prosadil, aby státy G8 odpustily dluhy osmnácti nejchudším zemím světa, což představovalo 40 miliard dolarů. A ke konci svého života se hodně angažoval ve věci klimatu a ekologických změn. „Hoří nám dům a my se díváme jinam,“ prohlásil na summitu o Zemi v roce 2002 v Johannesburgu. To neměl tušení, že se objeví Greta Thunbergová. Bez předpojatosti vnímal, co jsou největší problémy jeho země a světa. A přes jeho zdánlivou lidovost ho lákaly jiné civilizace a kultury, byl velkým znalcem starého japonského umění a fanouškem sumo. Jako své dědictví nechal v Paříži vybudovat Muzeum prvotních umění. Nepřipojil se k invazi do Iráku Ve vztazích Francie vůči světu a Evropě byl Chirac typickým gaullistou. To jest architektem francouzské autonomie. Za mlada byl odpůrcem evropské integrace, později na ní výrazně pracoval, ale vždy s důrazem na samostatnost francouzského rozhodování uvnitř Unie, nebyl zastáncem federalizace. Uvědomoval si však nutnost a blahodárnost integrovaného evropského kontinentu vůči ostatním částem světa. Francie je velkou mocností, dodnes pátou ekonomikou světa, stálým členem Rady bezpečnosti, zemí s nejpočetnější diplomacií hned po USA, má vlastní atomové zbraně. Na tomto pozadí byla Chirakova strategie jasná: bezpodmínečná přináležitost k Západu, ale samostatnost v rozhodování. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Výrazným projevem téhle politiky bylo, když se v roce 2003 odmítl připojit k americké invazi do Iráku. Bylo to překvapivé, politické i vojenské špičky Francie tenkrát nechtěly vyvolat dojem, že se distancují od USA, a byly připraveny k zásahu. Tanky francouzských jednotek už byly natřeny pískovou barvou, do OSN se připravoval v tom smyslu projev. Chirac ale došel k přesvědčení (díky zřejmě kvalitním informacím od svých zpravodajských služeb), že Husajn nemá zbraně hromadného ničení a nepředstavuje hlavní hrozbu terorismu, a že se Američané mýlí. Když se mu nepodařilo přesvědčit o tom Bushe, do konfliktu nešel. Obával se zároveň, aby útok na jednu islámskou zemi, byť to byl tenkrát sekulární Irák, nevedl k semknutí všech muslimských zemí proti Západu. Navíc Francie už tenkrát tvrdila, že hlavním nebezpečím atomového vyzbrojování v regionu je Irán. Obojí se později potvrdilo. V USA si tenkrát vysloužil od konzervativců bouři kritiky, ministr Rumsfeld později kontroval tím, že Evropu rozdělil na „starou“ zakládajících členů EU, rozuměj slabou, upadající, a „novou“. Osm zemí tehdy podepsalo výzvu podporující Bushe. Včetně Václava Havla, byť to zřejmě neudělal s lehkým srdcem a jen dva dny před koncem svého mandátu. To zase vedlo u Chiraka k nešťastnému zkratkovitému vyjádření, že některé země „propásly příležitost mlčet“. Obří přehlídka české kultury ve Francii 2002 Jak vnímal Chirac Čechy? Za jeho časů Praha vstupovala do Evropské unie, Paříž v tom měla jedno z rozhodujících slov. Chirac měl velkou úctu k Václavu Havlovi, několikrát se setkali, za jejich prezidentování proběhla v roce 2002 ve Francii obří půlroční přehlídka české kultury, kterou jsem měl tu čest spoluvytvářet, a jaká se už nikdy nikde potom neopakovala: velké výstavy, stovky koncertů, opery, dvoudenní konference o TGM v Paříži, návštěvy politiků. Naopak rétorika Václava Klause, který mu při oficiální návštěvě vysvětloval, jak má vypadat kapitalismus a jak má eliminovat nezaměstnanost, ho zaskočila. Výjimečný vztah měla k Čechům Chirakova žena Bernadette, originální žena, bývalá studentka politologie, sama celoživotní politička na regionální úrovni. Přijela do Prahy těsně po listopadu 89 uvidět zblízka entuziasmus změn a založila tu hned nadaci Nový most, jejímž cílem mělo být propojovat dvě části do té doby rozdělené Evropy. A později po léta udělovala mladým českým lékařům stipendia, jež jim umožnila pracovat s největšími kapacitami francouzských klinik.

Čas načtení: 2019-07-25 08:06:28

Frederik Willem de Klerk: Když zkrachuje Jižní Afrika, padne Afrika celá

Ze všech stran je dnes slyšet, že světové politice chybějí skutečné osobnosti s vizí. Vyplatí se proto připomínat ty osobnosti, které formovaly pozitivně tvář světa v minulém století. Švýcarský deník případně zvolil jednoho z hrobařů apartheidu.   Pane de Klerku, když Africký národní kongres převzal v roce 1994 po konci apartheidu v Jižní Africe moc, slibovala tato strana „lepší život pro všechny“. Byl tento slib z dnešního pohledu splněn? Bohužel odpověď zní ne. Propast mezi bohatými a chudými je větší. Jistě, mnohým se daří lépe, černá střední třída vyrostla, podíl těch nejchudších se snížil. Ale podstatná část Jihoafričanů žije nadále pod existenčním minimem. Na přelomu století jsme ještě zaznamenali hospodářský růst až k pěti procentům. Dnes je hospodářství ve špatném stavu. Dluhy stouply, hrozí recese. Důvodem je špatné vládnutí v posledních deseti letech.   To jsou ty roky, v nichž byl u moci Jacob Zuma. Je tento neblahý vývoj bezprostředním následkem jeho prezidentování?  Zuma zemi velmi škodil. Korupce, která se pod ním velmi silně rozvinula, nás stála miliardy. Pod Zumou byla Jižní Afrika vyrabována úzkou kriminální elitou.    Není stále ještě pro jižní Afriku typická nerovnost důsledkem apartheidu? Africký národní kongres se občas pokouší to takto prezentovat. Ale po 25 letech u moci není příliš důvěryhodné přisuzovat všechnu vinu apartheidu. Skutečností je, že se nedostavily investice, které země potřebuje. Příčinou toho je politická nestabilita, špatný management a korupce. Náš nový prezident Cyril Ramaphosa se to snaží napravit. Bojuje s korupcí, usiluje o stabilizaci měny, vytváří prostředí příznivé pro obchod a zlepšuje kooperaci mezi veřejným a soukromým sektorem. Ramaphosa se drží hodnot, které byly ve středu pozornosti už za Mandely. Jeho postup je správný. Jeho jediným slabým místem je vnitřní rozpolcenost Afrického národního kongresu. V této straně jsou někteří, kteří pracují proti prezidentovi.   Očekávání spojená s prezidentem Ramaphosou jsou veliká. Může být jednotlivec řešením pro všechny problémy jižní Afriky? Ne, jedna osoba nemůže sama vyřešit všechny problémy – ani v Jižní Africe, ani v jiných částech světa. Ale dobrý lídr je velký rozdíl. Bez vůdčí síly Mandely, a při vší skromnosti i mojí, skončila by Jižní Afrika s největší pravděpodobností v občanské válce. Prezident Ramaphosa není sám. Má rozumný tým a silnou vládu, disponuje velkou podporou uvnitř i mimo svoji politickou stranu. Navíc nezná jen politiku, ale i hospodářství. Stal se – čistou cestou – jedním z nejúspěšnějších hospodářských šéfů země. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} S Ramaphosou jste se poprvé setkal v devadesátých létech, když byl vedoucím Mandelova vyjednávacího týmu a generálním tajemníkem Afrického národního kongresu. Jaký jste z něj měl první dojem? Byl tvrdým vyjednavačem, přísný, ale férový, chytrý a čestný.   A Mandela? Setkali jsme se poprvé v prosinci 1989. Přivedli ho přímo z vězení do mé kanceláře, která pak později byla jeho. Při tomto setkání nešlo o to, hovořit o nějakých zásadních otázkách, potřebovali jsme se navzájem poznat, vcítit se jeden do druhého. Po tomto setkání jsem byl přesvědčen, že s tímto mužem je možné udělat obchod. Zapůsobila na mne jeho důstojnost a schopnost naslouchat. Výhodou určitě bylo, že jsme oba dříve působili jako právníci. A k povolání právníka také patří schopnost nedělat předčasné závěry a přemýšlet analyticky.   V devadesátých létech bylo částečně kritizováno, že jste se sice omluvil za škodlivé důsledky apartheidu, ale samotný apartheid jste jako takový neodmítl jako zavrženíhodný. To není pravda. Řekl jsem, že apartheid je špatný. A vždy jsem opakoval, když jsem se stal prezidentem, že jsme v pozici, která je morálně neudržitelná.   Zpět k hospodářství. Politika ekonomické podpory černého obyvatelstva, kterou zastává Jižní Afrika, se stále setkává s kritikou. Mnozí říkají, že tento program, který byl určen pro podporu černého obyvatelstva, pomáhá jen některým. Souhlasíte s tím? Skutečně se tento program realizoval tak, že se obohatili jen někteří jednotlivci, a většina vyšla naprázdno. Za prezidenta Zumy z toho profitovali především ti, kteří byli blízko vládě. To se musí změnit.    V Jižní Africe se vede kontroverzní debata o možném vyvlastňování půdy bez náhrady. Vláda připravuje odpovídající změnu ústavy.  Prezident Ramaphosa oznámil, že taková změna ústavy musí být svázána se dvěma podmínkami: Nesmí poškodit hospodářství, a nesmí ohrozit potravinovou bezpečnost země. Pokud to bude splněno, může dojít k jemné změně ústavy, která se bude především týkat pozemků, které nejsou využívány. Nevěřím, že existuje riziko vyvlastnění pozemků, které jsou zemědělsky využívány. Především by se mělo jednat o pozemky ve městech, které jsou v majetku vlády. Nejde v tomto případě ani tak o zemědělské pozemky, jako o stavební plochy. Lidé nežijí většinou tam, kde pracují. Urbanizace Jižní Afriky rychle pokračuje a tady může být pozemková reforma určitou šancí.   Historická aureola Afrického národního kongresu se rozpadá. Před posledními volbami argumentovali mnozí v Jižní Africe, že by pro demokracii v zemi bylo prospěšné, kdyby Africký národní kongres nezískal absolutní většinu. Vidíte to také tak?  S tím ne úplně souhlasím. Nejsem žádný přívrženec Afrického národního kongresu, nikdy jsem tuto stranu nevolil. Domnívám se, že silná opozice je důležitá. A měl jsem obavy, když jsem viděl, jak pod vedením prezidenta Zumy uvnitř Afrického národního kongresu získává sílu rasismus. Pokud by ovšem Africký národní kongres ve volbách klesl pod 50 procent, objevila by se otázka po koaličním partnerovi. Pokud by se takovým partnerem stali socialističtí Bojovníci za ekonomickou svobodu, došlo by pravděpodobně k radikalizaci Afrického národního kongresu – k politování pro celou Jižní Afriku. Pokud ale Africký národní kongres poněkud ztratí na síle, bude to zdravý vývoj. A také silné poselství pro tuto stranu: Když se nezměníte, ztratíte svoji většinu.   Při volbách bylo také nápadné, že mnozí Jihoafričané, především ti mladí, vůbec k volbám nešli. Co to znamená? Vidím to jako projev normalizace. V ostatních zemích je podíl takových voličů srovnatelný. V devadesátých letech jsme měli situaci, kdy mnozí Jihoafričané mohli vůbec poprvé volit. To vedlo k vysoké volební účasti. Mezitím se ale volby v naší zemi staly „normální“ záležitostí   Jednou jste řekl, že jedním z klíčových faktorů pro úspěch vašich jednání s Mandelou byla schopnost vcítit se do druhé strany. To je schopnost, která ve světové politice v poslední době mizí. Co by bylo potřeba, aby se to změnilo? Jsem hluboce znepokojen tím, jak se ve světě stále více rozšiřuje populismus, také v silných demokraciích. Zdá se, jako by se síly v centru nedokázaly prosadit, jako by radikální elementy přebíraly kontrolu. To je nebezpečí pro budoucnost, pro Evropu, pro Ameriku, pro všechny demokratické státy. Rychlé řešení pro to neexistuje. Základní problém je, že pověst politiků je na mnoha místech tak špatná jako nikdy předtím. To se musí změnit, vždyť šéfové států a vlád mají odpovědnost. Vždy v historii, když se populisté a extremisté dostali k moci, neřešili problémy, spíše způsobovali značné škody.   Jsou politici dnes jiní než před třiceti lety? Pozoroval jsem v posledních letech tendenci, že mnozí jdou bezprostředně po skončení univerzity do politiky. Je mnoho politiků, kteří nikdy nebyli v reálném světě. Když jsem byl mladý, řekl mi otec, který byl sám politikem: Nechoď teď do politiky, napřed vykonávej tu profesi, kterou sis zvolil. Politikem jsem se pak stal v sedmatřiceti letech, a vyplatilo se to. Díky profesním zkušenostem jsem znal potřeby obyvatelstva.   Americký prezident Trump se stal politikem také poměrně pozdě. Tím by vaše kritérium splnil. Jak ho hodnotíte? Trumpovi skutečně není možné předhazovat, že je klasickým profesionálním politikem. Ale ne každý obchodník je také výjimečným prezidentem. Vnímám ho velmi kriticky. Integrita je důležitým předpokladem pro řízení. U Trumpa tuto integritu nevidím.   Ve vaší nadaci (Global Leadership Foundation) radí bývalí šéfové států a vlád prezidentům po celém světě. Poradil byste i Trumpovi? Jsme zaměřeni na rozvojové země, a tam se pokoušíme diskrétně radit. Zda bych radil Trumpovi? Vždyť neposlouchá ani svoje vlastní poradce. Proč by měl poslouchat nás?   Mohla by pro něj být zajímavá zkušenost s apartheidem, proti kterému byly vyhlášeny mezinárodní sankce. Trump také rád používá sankce, aby dosáhl svých cílů. Co si o tom myslíte?  Nevěřím na sankce. Měly by se používat jen ve zcela specifických případech. A mělo by se jednat o účinné sankce. V případě Jižní Afriky sankce dokonce potřebné reformy zbrzdily. Mnozí běloši si tehdy říkali: Kdo jsou, aby nám říkali, co máme dělat? S kampaní proti sankcím bylo vždycky možné vyhrát volby. Navíc sankce zpomalovaly hospodářský růst. Když hospodářství rostlo, bylo potřeba více pracovních sil. A rasová segregace se stala překážkou.   Jižní Afrika je hospodářsky stále ještě vedoucí zemí kontinentu. Do jaké míry je země modelem pro celý kontinent? Když zkrachuje Jižní Afrika, zkrachuje celá Afrika. Země je určena k tomu hrát významnou roli na celém kontinentu, zejména v subsaharské Africe.   Nebude to jednoduché. Výzvy pro Afriku jsou veliké.  Afrika je probouzející se obr. Disponuje obrovskými prostory, které se mohou zemědělsky využívat. Má mladé obyvatelstvo. Afrika je trhem se stovkami miliónů spotřebitelů. Mnoho afrických států se pohybuje správným směrem, směrem k demokracii, právnímu státu a rozumné hospodářské politice. Přirozeně je zde stále ještě dost problémových zemí. Celkově ale Afrika hledí vstříc velmi pozitivní budoucnosti. {/mprestriction}  Přeložil Miroslav Pavel.   Frederik Willem de Klerk (* 18. 3. 1936 v Johannesburgu) je bývalý prezident Jihoafrické republiky a nositel Nobelovy ceny míru. Spolu s Nelsonem Mandelou se podílel na destrukci politiky rasové segregace, tzv. apartheidu v JAR. Původně advokát byl v roce 1969 zvolen do parlamentu. V roce 1978 se stal členem jihoafrické vlády, ve které byl na různých pozicích celkem 11 let. Prezidentem JAR byl zvolen 15. září 1989. Po svém nástupu do funkce odsoudil apartheid a nechal z vězení propustit Nelsona Mandelu. Umožnil obnovení politické činnosti Afrického národního kongresu.

Čas načtení: 2024-03-22 11:50:00

Jeden z nejodlehlejších ostrovů světa láká na jedinečnou kávu

Dostat se tam znamenalo ještě před pár lety strávit pět nocí na lodi. Dnes už se na ostrov umístěný v oceánu mezi Brazílií a jižní Afrikou létá z Johannesburgu. Navštíví jej ale jen opravdoví nadšenci do cestování. Loni 4000 stálých obyvatel, kteří si říkají „svatí“, přivítalo zhruba 2000 turistů. Svatá Helena, místo, kde zemřel Napoleon Bonaparte, se už ale těší na další.

Čas načtení: 2024-04-05 09:20:00

Na pumpě ho vyhodili z auta a zastřelili. Fotbalista Fleurs byl zabit při únosu

Jihoafrická republika se ponořila do smutku. Nadějný fotbalista a účastník olympiády v Tokiu Luke Fleurs byl zastřelen při únosu auta v Johannesburgu.

Čas načtení: 2024-04-05 10:52:30

Mládežnický reprezentant Jihoafrické republiky podlehl násilnému přepadení

Ve středu obletěla svět tragická zpráva. Čtyřiadvacetiletý jihoafrický obránce Luke Fleurs, který svoji zemi reprezentoval na olympijských hrách v Tokiu 2021, podlehl zraněním při ozbrojeném přepadení benzinové pumpy v Johannesburgu.

Čas načtení: 2024-04-08 12:37:00

Jihoafričan Burmester v rozstřelu o titul na turnaji LIV v Miami porazil Garcíu

Jihoafrický golfista Dean Burmester se po dvoukolovém rozstřelu se španělským rivalem Sergiem Garcíou dočkal prvního triumfu na okruhu LIV. Čtyřiatřicetiletý hráč dosud vítězil pouze na evropské DP World Tour, na sklonku minulého roku na ní získal na domácích akcích v Johannesburgu během dvou víkendů za sebou třetí a čtvrtý titul v kariéře.

Čas načtení: 2024-04-19 18:19:00

Golfistka Melecká je při letošním debutu na LET v Johannesburgu průběžně čtvrtá

Johannesburg - Golfistka Tereza Melecká je po dvou kolech turnaje Ladies European Tour v Johannesburgu na děleném čtvrtém místě. Cut pro víkendová finálová kola bez větších problémů zvládlo kompletní...

Čas načtení: 2024-04-19 18:23:00

Melecká je při letošním debutu na LET v Johannesburgu průběžně čtvrtá

Tereza Melecká je po dvou kolech turnaje golfové série Ladies European Tour v Johannesburgu na děleném čtvrtém místě. Cut pro víkendová finálová kola bez větších problémů zvládlo kompletní české kvarteto.

Čas načtení: 2024-04-20 16:35:00

Golfistka Melecká drží v Johannesburgu před závěrečným kolem třetí místo

Golfistka Tereza Melecká se po třetím kole turnaje Ladies European Tour v Johannesburgu dělí o třetí místo a útočí na životní úspěch. Sáře Kouskové patří 14. pozice. V čele Joburg Open je Švýcarka Chiara Tamburliniová se skóre 14 ran pod par.

Čas načtení: 2024-04-20 16:30:00

Golfistka Melecká je v Johannesburgu před závěrečným kolem třetí

Johannesburg - Golfistka Tereza Melecká se po třetím kole turnaje Ladies European Tour v Johannesburgu dělí o třetí místo a útočí na životní úspěch. Sáře Kouskové patří 14. pozice. V čele Joburg Open...

Čas načtení: 2024-04-21 16:35:00

Golfistka Melecká skončila v Johannesburgu pátá, nejlépe v kariéře

Johannesburg - Golfistka Tereza Melecká obsadila na turnaji Ladies European Tour v Johannesburgu dělené páté místo a dosáhla životního úspěchu. Nejlepší česká hráčka letošní sezony Sára Kousková skončila...

Čas načtení: 2024-04-21 16:49:00

Životní úspěch pro golfistku Meleckou, v Johannesburgu skončila pátá

Golfistka Tereza Melecká dosáhla životního úspěchu, když se na turnaji Ladies European Tour v Johannesburgu umístila na děleném pátém místě. Nejlepší česká hráčka letošní sezony Sára Kousková skončila jednadvacátá. Suverénní vítězkou Joburg Ladies Open se stala Švýcarka Chiara Tamburliniová, která při teprve sedmém startu mezi evropskou elitou vyhrála s náskokem sedmi ran.

Čas načtení: 2024-04-21 16:40:00

Melecká odehrála v Johannesburgu životní golfový turnaj, skončila pátá

Golfistka Tereza Melecká obsadila na turnaji Ladies European Tour v Johannesburgu dělené páté místo a dosáhla životního úspěchu. Nejlepší česká hráčka letošní sezony Sára Kousková skončila jednadvacátá. Suverénní vítězkou Joburg Ladies Open se stala Švýcarka Chiara Tamburliniová, která při teprve sedmém startu mezi evropskou elitou vyhrála s náskokem sedmi ran.

Čas načtení: 2024-06-12 12:09:43

Brněnský Anthropos vystavuje sochu australopiteka, jehož kosti našel náhodou chlapec na jihu Afriky

Novou atrakcí brněnského Pavilonu Anthropos, který se coby muzejní expozice věnuje vývoji lidstva, je hyperrealistická rekonstrukce druhu Australopithecus sediba, jehož antropologické znaky jsou pozoruhodně blízké soudobým zástupcům rodu Homo. Jeho kosti náhodou objevil v roce 2008 devítiletý Matthew Berger v jeskyni Malapa u Johannesburgu v Jihoafrické republice.

Čas načtení: 2024-08-22 06:02:21

V JAR vypustili do přírody posledního slona ze zoo

Po čtyřiceti letech v zajetí byl v Jihoafrické republice vypuštěn zpátky do volné přírody poslední slon ze zoologické zahrady v Johannesburgu. Informoval o tom zpravodajský server BBC News.

Čas načtení: 2024-08-22 11:19:00

V JAR byl do přírody vypuštěn poslední slon ze zoo. V zajetí byl 40 let

Po čtyřiceti letech v zajetí byl v Jihoafrické republice vypuštěn zpátky do volné přírody poslední slon ze zoologické zahrady v Johannesburgu. Informoval o tom zpravodajský server BBC News.