Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-08-07 17:02:32

Česká reprezentantka v dálkové střelbě se vyjádřila k trans závodnicím

Známý lovkyně a influencerka Michaela Fialová triumfuje ve střelbě na dlouhé vzdálenosti. Nyní se vyjádřila ke kontroverznímu tématu trans závodnic ve sportu. (Foto: Instagram... Článek Česká reprezentantka v dálkové střelbě se vyjádřila k trans závodnicím se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-08-06 07:00:01

Pěstounská péče letos zaznamenala radikální změny. Vše půjde rychleji, jak pro děti, tak i pro pěstouny

Letos v lednu vstoupila v účinnost novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která zjednodušila proces zprostředkování pěstounské péče nebo osvojení. K novele, kterou podpořilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, se muselo přistoupit, protože „ze zjištěných podkladů vyplývá, že kámen úrazu při zprostředkování náhradní rodinné péče byla právě ta zdlouhavost“, jak vysvětluje Zuzana Zárasová, vedoucí oddělení koncepce sociálně-právní ochrany dětí a náhradní rodinné péče. Novinky pro náhradní rodiče Krajský soud posuzuje: bezúhonnost, spolehlivost a další kompetence potenciálních pěstounů k tomu, aby se mohli starat o dítě. Základní přínos novely spočívá v usnadnění administrativy, ale ne na úkor dětí. Zároveň je cílem lepší spolupráce pěstounů s biologickou rodinou, kdy je rodič třeba bez domova, závislý na návykových látkách nebo ve výkonu trestu a předpokládá se, že si rodič dítě později převezme zpět do péče. „Pro pěstouny je to náročnější než s biologickými dětmi, protože ty děti si s sebou nesou trauma z původní rodiny a je potřeba podporovat identitu dítěte a v některých případech kontakty s biologickou rodinou nebo návrat dítěte do své původní rodiny,“ vyjádřila se Zárasová. Dětem je lépe v rodinách než v dětských domovech. Vyšší příspěvky od státu mají najít nové pěstouny Číst více Kromě toho se od letošního roku zjednodušuje proces osvojení. Zejména se zkrátila lhůta, dokdy by správní orgán měl rozhodnout. Žádost o zprostředkování pěstounské péče nebo osvojení se podává na obecním úřadě, kde se zahájí správní řízení. Následuje motivační pohovor se žadateli, kdy pracovníci OSPODu mapují rodinné prostředí, bydlení, běžný den rodiny, volný čas, zvládání školy dětí v rodině a občanskou vybavenost. Poté přejde celá věc na krajský úřad, kde si budoucí pěstouni opět odbudou rozhovor, a následuje zážitkové školení zaměřené na sebepoznávací techniky a další související témata. Posléze se vypracuje zpráva, jak žadatel obstál. „Pokud to rozhodnutí je kladné, je zařazený do evidence a počítá se s ním, když je potřeba nějakému dítěti vyhledat náhradní rodinu,“ tvrdí Zárasová. Náhradní rodinná péče má navzdory aktuální novele i nějaké nevýhody a úskalí. Třeba „když ti pěstouni mají ještě své vlastní děti, tak to může být hodně špatné, protože mohou mít raději ty své vlastní a ty osvojené pak odeženou a v otázce dědictví pak budou protežovat vlastní děti víc než ty osvojené“, jak se vyjádřila studentka Michala. „Někdy to může dopadnout dobře a někdy špatně. Záleží na tom, v kolika letech si to dítě vezmou do rodiny. Protože když je to dítě ještě malé mimino, je samozřejmě větší šance, že přiroste k srdci. Je jeden případ, že rodiče adoptovali syna, protože nemohli mít dítě. A on potom byl úspěšný a časem ten úspěch vyprchal a on zabil svého nevlastního otce, aby dědil,“ vypráví Michala. Slavní, kteří adoptovali dítě: Benešová, Boudová i Nellis mají nejen talent, ale i dobré srdce Číst více Doprovázející organizace: jejich cílem je podpora pěstounů. Je to síť, která má poskytovat podporu pěstounské rodině a pomáhat odpovědět na otázky, kde žádat o dávky nebo pomoc s výbavou. Doprovázení jako přidaná hodnota Novela také podpořila roli doprovázejících organizací. Vše je nyní postaveno tak, „že to doprovázení nebude povinné, ale bude dobrovolné. Nicméně bude na něj navázána odměna pěstouna. Takže kdo bude chtít být doprovázen, tím benefitem bude nárok na dávku“, jak uvádí Zárasová. Jsou tu i jiné výhody doprovázení. Může pomoci také těm rodičům, pro které je role pěstouna něčím novým, a tak jim vše usnadnit. „Mohlo by to napomoci s tím sžíváním na začátku, protože ten začátek je asi jeden z těch nejtěžších okamžiků,“ tvrdí Zárasová. Pěstounství kontra svěřenectví Pojem svěřenectví je jakási česká specialita, která vyplývá z občanského zákoníku. Zpravidla se děti svěřují do péče prarodiče, příbuzných nebo blízkých přátel. Zde je důležité, že v tomto případě není nárok na dávky pěstounské péče a lze se spoléhat pouze na výživné. Jsou tak maličko znevýhodněni a mají pouze dávku na dítě, a nikoliv odměnu, což je jakýsi plat pro pěstouna, kdy za něj stát platí sociální a zdravotní pojištění. Možnost, že by se dítě mohlo svěřit do péče osoby blízké, je vždy priorita a pěstounská péče je až na druhém místě. „Podle mě, jestli se matka chce vídat se svým dítětem, tak ho nelze odebrat z biologické rodiny, ve které vyrůstalo. Je důležité to, co je pro něj dobré. A může být pro něj strašný šok, když ho z té rodiny vyrvou i s kořeny,“ vyjádřila se studentka Michala. Nově si pěstouni budou moci vybrat, kde absolvují celý proces, neboť dříve to bylo různé kraj od kraje. Situace byla taková, že v kraji, kde bylo více zaměstnanců a organizací, ten proces trval kratší dobu, ale tam, kde je například pouze jeden krajský psycholog, to trvalo déle. „Novela umožňuje, že žadatel si bude moci vybrat, kde přípravu absolvovat v rámci celé České republiky,“ vysvětluje Zárasová.  Změny v legislativě jsou velice klíčové a je vidět, že systém se posouvá správným směrem – směrem k větší efektivitě a především ke štěstí a bezpečí dětí. Díky novým pravidlům už děti nebudou muset zbytečně dlouho čekat v ústavech, ale dostanou se rychleji do rodinného prostředí. To jim dává větší šanci na zdravý a šťastný vývoj, což je pro společnost to nejdůležitější. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Nakažlivé nemoci a právo: Co hrozí, když hazardujete se zdravím druhých?

Čas načtení: 2026-06-09 15:04:24

Konečně spravedlnost! Advokátka se vyjádřila k přelomovému rozsudku ohledně očkování

Advokátka Denisa Sudolská pro Svědomí národa se vyjádřila k přelomovému rozsudku ohledně očkování. (Foto: Shutterstock) Článek Konečně spravedlnost! Advokátka se vyjádřila k přelomovému rozsudku ohledně očkování se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2021-03-01 19:49:37

Rozporné postoje upovídané ministryně

Marie Benešová se v posledních dnech opakovaně kriticky vyjádřila k jednání pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Bezprostředním podnětem jsou úniky informací z vyšetřování případu soudce Zdenka Sováka, dnes už důchodce. V té souvislosti se dožaduje předání věci Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci.  K únikům jistě došlo. Je to patrné již ze skutečnosti, že v den Sovákova zadržení se na televizních obrazovkách objevily záběry z jeho eskortování na policejní služebnu. Někdo musel novináře na tuto událost s předstihem upozornit. O chvíli později se v médiích objevily informace, které mohly mít původ v dokumentaci trestního řízení. Není to ostatně nic nového, toto neřádstvo se opakuje často a nedaří se učinit tomu přítrž. Ovšem vyvodit ze skutečnosti, že řízení dozoruje Vrchní státní zastupitelství v Praze, že za úniky je odpovědný právě tento úřad, je příkladem zkratového myšlení a zvláštní nepřízně k šéfce úřadu. A požadavek na předání věci na Moravu nemá vůbec žádné opodstatnění. Falešná kastovní solidarita Vystoupení Marie Benešové je v tomto případě jedním z dalších náznaků, že nejenže někdy neovládá svůj jazyk, ale také s potlačením nechuti k některým lidem má potíže. Mezi lidem otalárovaným a novináři kolují pověsti o její dlouhodobé nepřekonatelné nechuti k Lence Bradáčové, a naopak náklonnosti k Ivo Ištvanovi. Nadřazování olomouckého úřadu nad pražský se ale nedá objektivně odůvodnit, naopak je pozoruhodné, že Marie Benešová nevidí průšvihy olomouckých žalobců. Na jejich kontě je například „puč“ ze 13. června 2013, jenž vedl k pádu Nečasovy vlády a vyvolal zásadní vnitropolitické změny. Kdo neztratil paměť, musí si pamatovat, jak se na tiskové konferenci chlubili Ivo Ištvan a jeho spolčenci, až se jim od úst prášilo, jaká senzační odhalení přinesly související vyšetřovací úkony. Dnes víme, že skutečné výsledky měly hodnotu „nula nula nic“. Nicméně olomoučtí Prášilové jsou pro Marii Benešovou důvěryhodnější než jejich pražští kolegové, kteří až dosud žádným skandálem srovnatelných rozměrů zatíženi nejsou. Znám osobně oba vrchní státní zástupce a oba ctím přes všechny maléry jako právní autority. Lenka Bradáčová by se ale asi k účasti na výše zmíněné taškařici nenechala zlomit. Shodou okolností v posledních třech až pěti letech nahlížím do dílny olomouckých žalobců velmi často a podivností tam nacházím více než dost. Na jejich nestrannost bych v některých případech nepřísahal. Snaha dostat do tepláků vybraného obviněného za každou cenu nebo naopak chránit vyvolené podezřelé občas čouhá z jejich postupů jak sláma z bot. Nejhůř se chovají, když někdo sáhne na některého člena jejich stáje. Podal jsem například podnět k prověření podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby proti jednomu z hojně medializovaných olomouckých žalobců, jenž lhaním soudu pomohl do neštěstí pár lidem, a má toho na svědomí mnohem víc. Protože jsem ze zkušenosti předvídal, že Ivo Ištvan napadeného zakryje, současně s podnětem jsem mu poslal výzvu k vyloučení pro podjatost. Pokud by vyhověl, došlo by k vyloučení celého úřadu a vyšetřování napadeného žalobce by měl na krku úřad Lenky Bradáčové. Ivo Ištvan měl dle zákona dvě možnosti: mohl se vyloučit a předat případ do Prahy, nebo mohl popřít svou podjatost a pokračovat v řízení s malým rizikem, že nadřízený orgán jeho rozhodnutí zmarní. Zachoval se ale „nepředpisově“: výzvu k vyloučení pro podjatost hodil do koše a nechal přezkoumat podnět k trestnímu řízení jednomu z kolegů podezřelého. Výsledek byl předvídatelný: podezření bylo prohlášeno za neopodstatněné. A protože nebylo nutné zahájit úkony trestního řízení, Ivo Ištvan nemusel nad svou podjatostí přemýšlet. Přísně vzato, do rozhodnutí o podjatosti se jeho úřad neměl mým oznámením vůbec zabývat. Uplatněný postup je důkazem podjatosti ve prospěch podezřelého či falešné kastovní solidarity. Kdo má být skromný? Na toto zacházení jsem si stěžoval nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi. Přezkum mých podání pak provedl státní zástupce Rudolf Misak. Pokusil se „zakopat podnět do autu“ s použitím viditelně nepravdivé informace. Nezbylo mi než požádat nejvyššího státního zástupce o vykonání dohledu nad činností jeho podřízeného. Čas pak plynul a nic se nedělo. Poslal jsem tedy paní ministryni návrh na kárné stíhání Pavla Zemana pro průtahy. Z jejího pověření mi odpověděl ředitel odboru dohledu a kárné agendy ministerstva Jan Převrátil, jehož přípisy bývají perlami podivnosti. Ani tentokrát nezklamal, perla je zvláště zdařilá: obsahuje věcný popis mých kroků a končí konstatováním, že oslovením Pavla Zemana jsem se obrátil na věcně příslušného činitele. O tom, zda jej paní ministryně bude či nebude volat k pořádku, ani slovo. Zřejmě mi tak paní Nejvýše Spravedlivá vzkázala, že má podání jsou pod její rozlišovací úrovní, takže se jimi nebude zabývat bez ohledu na jejich případnou důvodnost. Není to jediný případ takového jednání. Například kdysi jsem podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch odsouzeného, jenž si od senátu brněnské soudkyně Haliny Černé odnesl vysoký trest za organizování činnosti zločinecké skupiny. V podnětu jsem kromě jiného zpochybnil tuto právní kvalifikaci. S podnětem jsem u paní ministryně neuspěl, ale o rok později sama podala stížnost pro porušení zákona ve prospěch téhož odsouzeného, neboť se shodně se mnou neztotožnila s právní kvalifikací organizování zločinecké skupiny. Je tedy zřejmé, že není ani tak důležité, co stěžovatel napadá, ale kdo je stěžovatel. Je to ukázka stejného přístupu, jaký Marie Benešová uplatňuje vůči vrchním státním zástupcům. Když se jí někdo znelíbí, nezná bratra. V souvislosti kritikou postupu pražského vrchního státního zastupitelství se paní ministryně rozpovídala. Mimo jiné se vyjádřila, že Lenka Bradáčová se příliš snaží o své zviditelnění, což do stylu práce vrchního státního zástupce nepatří. Mně se ale pražská vrchní státní zástupkyně zdá být ve srovnání s paní ministryní docela skromná. V dalším paní ministryně prokázala oprávněně kritický pohled na poměry ve státním zastupitelství a neušetřila ani nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, jemuž připomíná podporu ze strany plzeňského kmotra Jurečky. Jinak ale vůči němu zachovává uctivý odstup. Příznak slábnoucí paměti Za zmínku stojí její pohled na přístup státních zástupců ke kauze Čapí hnízdo: Dokud nebude případ uzavřen, Pavel Zeman i někteří další se nemusí obávat o své postavení. Dokonce se s nimi nemůže pouštět do křížku kvůli některým formulacím připravované novely zákona o státním zastupitelství. Slyšet z úst ministryně spravedlnosti doznání k slabosti právního státu a nedbání jeho zásad je velmi smutné. Některé její vývody navíc působí dojmem slábnoucí paměti a neschopnosti podívat se do zrcadla. Mám na mysli její hořekování nad neprůchodností návrhu novely zákona o státním zastupitelství: jako ministryně v Rusnokově vládě stáhla ze Sněmovny návrh zákona, na jehož přípravě se podíleli Pavel Zeman a Lenka Bradáčová se spolupracovníky a sympatizanty a do Sněmovny jej dodal ministr Pavel Blažek. Nechtíc připravila si budoucí starosti. Její rozmanité povídání působí dojmem, že se možná stahují mračna zcela jistě nad Lenkou Bradáčovou a možná i nad Pavlem Zemanem. Nabudila tím lobbisty z webu Česká justice, aby přispěchali a přiložili si polínko do ohně. Zveřejnili informace o nemovitém majetku obou žalobců. Je to podlé. Majetnost vzbuzuje závist, závist plodí nenávist a podezírání. Nakonec z toho vykvete otázka, zda vysocí činitelé nabyli hodnoty poctivě a za tím bude následovat podezření, že je nakradli. Zveřejnění takových jinak nezajímavých informací k jinému cíli nesměřuje. Samozřejmě, veřejnost má právo na informace, které ji zajímají. Ale projevila skutečně veřejnost zájem? Než vraťme se k Marii Benešové. Nebylo by správné pouze ji zahrnovat jízlivostmi. Pouze ten, kdo nic nedělá, nic nepokazí, takže její postavu nelze vnímat jen odmítavě. Musíme ocenit její loajalitu vůči Andreji Babišovi, jemuž vytrhla trn z paty, když ministr Jan Kněžínek náhle hodil ručník do ringu. Ve svém věku má nárok na klidný život, ale v této funkci se jí klidu nedostává a musí intenzivně pracovat bez ohledu na čas. Její zatížení je nadměrné, věku nepřiměřené. Přesto je na místě říci, že její celkové hodnocení by bylo příznivější, kdyby se zbavila prostořekosti a nezvladatelnosti averzí vůči neoblíbencům. Toho se ale zřejmě nedočkáme. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-06 20:55:42

K Otázkám Vymývače mozků (OVM) z 5. ledna

Převažující část prvních „Otázek“ letošního roku zasvětil Václav Moravec všehochuti problémů vězeňství, justice, státního zastupitelství i legislativní tvorby. Sestava hostů, které si mág mediálního ovlivňování přizval, slibovala hodnotný zážitek: přišla ministryně spravedlnosti Marie Benešová, čestný prezident Soudcovské unie, soudce Ústavního soudu Tomáš Lichovník, a čestná prezidentka Unie státních zástupců, pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Jednání bylo zajímavé, vzrušující, ale místy to byla docela legrace. Václav Moravec se hned v úvodu projevil jako diletant, když nahodil téma rozdílů mezi věznicemi v snadnosti dosažení úspěchu žadatelů o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Podnětem mu byla domněnka, že odsouzený David Rath nastoupil záměrně do věznice v Teplicích, která se mezi všemi věznicemi vyznačuje nejvyšší úspěšností žádostí o podmíněné propuštění. Marie Benešová mu moudře přisvědčila. Za rozdílnost výsledků jsou podle jejího názoru odpovědní státní zástupci. Lenka Bradáčová se samozřejmě proti jejímu tvrzení ohradila. Soudy nerozhodují jednotně Skutečnost je taková, že „rozdíly mezi věznicemi“ jsou jen zdánlivé. Vězeňská služba ČR sama o sobě o žádostech o podmíněném propuštění nerozhoduje. Pouze poskytuje soudu zprávu o stupni polepšení žadatele. Stejně tak nerozhoduje ani státní zastupitelství, jež se k žádostem pouze vyjadřuje a případně podává stížnost proti soudnímu rozhodnutí. Rozhodnutí ale přísluší ze zákona i v praxi pouze soudu, který rozhoduje v senátu. Setkal jsem se s projevy nespokojenosti ředitelů věznic, když soud nepropustil na svobodu vězně, o němž je vedení věznice přesvědčeno, že další setrvání ve výkonu trestu již neplní účel. Stejně tak jsou známy případy, kdy státní zástupce navrhl nevyhovět žádosti o propuštění, ale soud žadateli přesto vyhověl a opačně soud nevyhověl, přestože státní zástupce navrhl propuštění. Jako příklad uvádím případ odsouzené M.K., kterou soud nepropustil na svobodu, ač státní zástupce navrhl propuštění. V následném řízení, vyvolaném návrhem spolku Chamurappi, z.s., stejnou žadatelku jiný soudce téhož soudu se souhlasem státního zástupce propustil. Paní ministryně správně poukázala na nejednotnost přístupů soudů. Co do rozhodování je skutečně neuvěřitelná, a to nejen mezi soudy, ale i mezi jednotlivými senáty téhož soudu. Odsouzení, kteří jsou ve věznici delší dobu, vědí, který soudce „pouští“, který nikoliv. A samozřejmě jsou i rozdíly mezi státními zástupci. Blýská se ale na časy: Ústavní soud vydal dva zásadní průlomové nálezy, jež jsou pro obecné soudy závazné a jejich použití v praxi by mělo jejich rozhodování sjednotit. Rozdíly jsou i v přístupu k organizaci řízení o podmíněném propuštění odsouzených. Znám soud, který na doručený návrh na propuštění vězně reaguje do 24 hodin a projednání návrhu zahajuje zhruba do měsíce od jeho obdržení. Jinde se žadatel dočká projednání až po několika měsících. Někde je jednání ze strany soudu připraveno tak, že rozhodnutí může padnout za dvě hodiny. Jinde se zajišťuje přítomnost znalců telefonicky až den před veřejným zasedáním, a když se nedostaví, zasedání se odročuje až o několik týdnů. Odsouzení přece nemají na podmíněné propuštění nárok a jsouce prosebníci, podle mínění některých soudců k jejich žádostem lze přistupovat ledabyle. V daném případě tedy nejde o mimořádnou přívětivost teplické věznice, ale o vstřícnost okresního soudu. Poměry se ale mohou měnit: před několika lety se odsouzení snažili dostat do obvodu působnosti Okresního soudu v Sokolově. Život je pohyb. Přeplněným věznicím by podle ministryně pomohla přiměřená amnestie Učená společnost věnovala poměrně značnou pozornost také skutečnosti, že počtem vězňů na 100 tisíc obyvatel patříme k nejhorším státům v Evropě. Téma se přetřásalo ze všech možných stran a vymýšlela se různá opatření, jak pokračujícímu přeplňování věznic zabránit. Ale nikdo z účastníků se nepozastavil nad tím, že se jen málo využívá možnost ukládání trestu domácího vězení s použitím hlídacích náramků. Zřejmě jejich znalost problematiky nebyla bez mezer. Nakonec se shodli, že nezbyde nic jiného než postavit nové věznice, jejichž výstavba se dostala do Národního investičního plánu, ale resort spravedlnosti na ně zatím nemá peníze. Není to nic nového: zatím se nenašla vláda, která by potřebám vězeňství věnovala patřičnou pozornost a dostatek finančních prostředků. V této souvislosti Marie Benešová příjemně překvapila názorem, že v současné situaci by přeplněným věznicím prospěla přiměřená, dobře uvážená amnestie. Debatující se samozřejmě nemohli vyhnout námětu trestního stíhání Andreje Babiše. Pro Marii Benešovou to byla příležitost k dalšími útoku na Lenku Bradáčovou. Prohlásila, že Vrchní státní zastupitelství v Praze v této kauze selhalo, když neuspokojivý stav v řízení nastal navzdory dvěma dohledovým prověrkám nad postupem státního zástupce Jaroslava Šarocha. Neuvědomila si, že dohledovou prověrkou se zjišťuje stav, který již nastal a na němž již nelze nic měnit. Zejména se nakonec ukázalo, že paní ministryně nevěděla, o čem mluví, neboť nemá přístup k dokumentaci dohledových prověrek ani k úplnému textu usnesení nejvyššího státního zástupce o obnovení trestního stíhání Andreje Babiše a Jany Mayerové. Lenka Bradáčová se bránila vysvětlením, že při dohledových prověrkách její úřad dospěl ke shodným názorům s nejvyšším státním zástupcem, který jejich nedostatečnost nebo chybnost nenapadl. Co dopisuji tento článek, výroky Marie Benešové veřejně odmítl nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Jinak ale paní ministryně uplatnila rozumný postřeh, že je málo pravděpodobné, že po letech vyšetřování se v obnoveném řízení podaří odhalit nějaké nové významné důkazy. Jak vybírat státní zástupce Debata se pak posunula k problematice přípravy nového zákona o státním zastupitelství. Marie Benešová se vyjádřila k hlavním rozporům mezi ní a neústupným nejvyšším státním zástupcem. Když se k věci vyjádřila Lenka Bradáčová, vymezila se vůči ní nápadně ostře řkouc, že se diví, že vůbec do toho mluví, když nemůže vědět, v jakém stavu jsou její jednání s Pavlem Zemanem. Lenka Bradáčová opět zůstala nad věcí a klidně odpověděla, že o stavu jednání informace má, neboť pan nejvyšší státní zástupce informuje vrchní státní zástupce na pravidelných poradách. Zajímavá byla v této souvislosti diskuse o složení komise, která má provádět výběr nových vedoucích státních zástupců. Státní zástupci si přejí sestavu ze státních zástupců a představitelů ministerstva spravedlnosti. Oproti tomu Marie Benešová prosazuje pětičlennou komisi, ve které by k státním zástupcům a představitelům ministerstva přistoupil jeden soudce. Lenka Bradáčová tento návrh odmítla s tím, že je na hraně ústavnosti, neboť Ústavní soud opakovaně judikoval, že soudci by neměli nikde vstupovat do jednání moci výkonné. Obhajovala současný model sdílené odpovědnosti státního zastupitelství a ministra. Marie Benešová svůj návrh obhajovala odkazem na skutečnost, že státní zastupitelství jsou servisem pro soudy a soudci znají státní zástupce a vědí, jaká je úroveň jejich práce. V tomto ohledu rozhodně podporuji Marii Benešovou. Soudcům nemůže být jedno, kdo vede útvar, jenž jim dodává obžaloby a intervenuje v řízení. Státní zastupitelství je skutečně podstatnou částí své náplně servisem pro soud. Ze zahraničí i z minulosti naší země jsou známy právní úpravy vztahu státního zastupitelství a soudů, v nichž má státní zastupitelství téměř povahu přívěšku k soudu a jeho pracoviště jsou v soudních budovách a s vnitřním vybavením, jež je majetkem soudu. Pozoruhodný byl úsměvný šot z rozhovoru s poslankyní Kateřinou Valachovou, natočený před pořadem. Oznámila v něm, že poslanecký klub ČSSD si přeje, aby komise pro výběr vedoucích státních zástupců byla čtyřčlenná v poměru dva ku dvěma. A bude-li tomu jinak, poslanecký klub ČSSD nebude pro návrh zákona hlasovat. Trpaslík se tedy chystá vydírat velkého koaličního partnera.  Kdo má alergii na Lenku Bradáčovou? Debatující se pozoruhodně shodli v názoru na navrhovanou novou úpravu kárného řízení, která počítá s návratem ke dvoustupňovému uspořádání a k obnovení prvostupňových kárných senátů u vrchních soudů. Mínění účastníků shrnul ústavní soudce Tomáš Lichovník vyjádřením, že rušit se má to, co nefunguje. Ale kárné senáty Nejvyššího správního soudu se osvědčily, takže by měly zůstat zachovány. Proti dvoustupňovému řízení ale jinak nejsou námitky. Horké chvilky zažila Marie Benešová jako předsedkyně Legislativní rady vlády, když došlo na lobbing při tvorbě zákonů a „privatizaci“ legislativní činnosti. Václav Moravec jí nabídl informace o působení některých advokátních kanceláří a jednotlivých advokátů, mezi nimi přímo členů Legislativní rady, při tvorbě zákonů, jež se dotýkají zájmů jejich klientů. Marie Benešová tyto informace neměla, což srozumitelně vysvětlila tím, že přece nemůže být všude. A přislíbila, že si informace ověří a přijme příslušná opatření k zabránění nešvarům. Na závěr vysvětluji, že jsem až na výjimku pomíjel výroky ústavního soudce Tomáše Lichovníka. Bylo tomu tak proto, že promlouval jen řídce a vždy rozumně. Mimo to považuji za vhodné poznamenat, že Marie Benešová projevovala při jednání sympatický smysl pro humor, který jsem nikdy dříve nezaznamenal, ač její chování sleduji od jejího nástupu do funkce nejvyšší státní zástupkyně. Na druhé straně se mi zdá, že pořad potvrdil „kuloárovou“ domněnku, že je alergická na Lenku Bradáčovou. Na závěr si nemohu odpustit poznámku o způsobu, jakým na obsah Otázek reagovala Česká televize. Již v pětiminutovém zpravodajství v půli pořadu informovala o výroku Marie Benešové o selhání pražského vrchního státního zastupitelství. V dalších zpravodajských relacích sice poskytla paní vrchní státní zástupkyni prostor pro vysvětlení, ale skutečnost, že paní ministryně nevěděla, o čem mluví, před diváky utajila. Nic jiného z bohatého obsahu ji nezaujalo. Zřejmě je na pražskou vrchní státní zástupkyni také alergická. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-23 14:12:45

Jak soudili soudkyni, která se chlubila, že odklízí lidský odpad

Kárný senát Nejvyššího správního soudu pod předsednictvím Miluše Doškové soudil 22. října zlínskou soudkyni Ivetu Šperlichovou. Nebyl to zřejmě soud ledajaký, protože přilákal pozornost nejen regionálního tisku, ale i serveru Česká justice. Díky tomu veřejnost dostala pohotové informace, byť někdy lehce nepřesné. Dostavila se i veřejnost – malý hlouček obětí podjatosti paní kárně obviněné. Přitažlivost určitě dodala kauze osoba kárného žalobce, kterým byl sám předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal. Hlavním lákadlem byla ale paní kárně obviněná, která se v roce 2017 proslavila díky úniku zvukového záznamu jejího monologu na poradě senátu, v němž se chlubila, že odklízí lidský odpad, obhájce počastovala lichotkami jako „kripl“ či „blbeček“, důstojnou padesátnici označila za „hulákající mladou krávu“, teskně vzpomínala, jak dobře se soudilo v době předlistopadové a řeč trochu přikořenila výrazy, jež by kultivované dámě (tuto kvalifikaci jí rozhodně neupírám) z úst vypadnout neměly. Vyneslo jí to zásah Ústavního soudu, který ji uznal za podjatou. Důsledkem bylo zrušení dvou jejích rozsudků, odebrání případu z jejích rukou a vrácení věci procesně zpět na začátek. Státu to přineslo značné výlohy, proti nimž je uložený trest směšný. Její historický výrok ale nebyl důvodem k podání kárného návrhu, neboť záznam byl získán nezákonně. Přesto zmínky o něm zaznívaly v soudní síni v průběhu celého jednání. Kárný žalobce ji však žaloval kvůli tomu, že vynesla rozsudek nad obžalovaným, ačkoli musela vědět, že jej z důvodu podjatosti neměla soudit. Zpochybnila tím profesionalitu, nestrannost a důvěryhodnost justice.  Kdo přišel k soudu v naději, že uvidí soudkyni, jak trpí hájíc své počínání a kajíc se ze svých vin, dožil se zklamání. Paní kárně obviněná ve vztahu ke kárnému řízení neprojevila pokoru: sdělila prostě soudu, že využívá práva nevypovídat a k jednání se nedostaví. Vše ostatní pak nechala na svém obhájci, brněnském advokátovi Jaroslavu Brožovi, a v daný den soudila. Nicméně v písemném vyjádření ke kárné žalobě připustila, že neúmyslně selhala. Soud její přítomnost nevynucoval, byť jednáním v nepřítomnosti se vytratila část účinku kárného řízení. Kdyby se řadový obžalovaný obdobně postavil k obsílce k hlavnímu líčení v trestní věci, soud by si pro něj poslal policejní eskortu. Někteří soudci si ale přisvojují vyšší společenský status, než mají řadoví občané. Kárný žalobce ve svém vystoupení vytkl paní kárně obviněné, že v rozporu s ústavním nálezem se úmyslně nevyloučila z řízení, na které se rozhodnutí Ústavního soudu vztahovalo, a vynesla rozsudek. Tím vědomě porušila ustanovení trestního řádu a porušila tak povinnosti soudce, tedy ohrozila důvěru v nestranné a odborné rozhodování justice. Zmínil se o výše zmíněném zvukovém záznamu pouze jako o podkladu pro rozhodnutí Ústavního soudu o podjatosti. Navrhl, aby jí kárný soud uložil snížení platu o 10% na dobu šesti měsíců. Předsedkyně senátu přečetla stanovisko kárně obviněné, která v něm především vyjádřila lítost nad tím, že ohrozila důvěryhodnost justice. Bránila se pak proti používání výše zmíněného zvukového záznamu proti ní, protože byl pořízen na poradě senátu, která je tajná. Došlo tím k zásahu do jejích soukromých práv i do veřejného zájmu. Hájila se odkazem na subjektivní reakci na chování účastníků řízení. Vynesení rozsudku ve věci, v které se měla vyloučit, vysvětlila jako profesní nedůslednost, ale hájila se upozorněním na skutečnost, že pan odsouzený nebyl účastníkem ústavní stížnosti. Nepatřičnost jejího jednání nenamítal ani obhájce, ani přítomný státní zástupce. Usoudila, že byla dostatečně potrestána již ústavním nálezem a celý příběh považuje za trpkou zkušenost a poučení do budoucna. Připomněla různé své dobré skutky a dosavadní bezúhonnost. Přiložila několik dobrozdání o své činnosti. Obhájce Jaroslav Brož především zdůraznil, že nejde o případ neposlušnosti závazného pokynu soudcem. Projevil názor, že celá kauza je zatížena vlivem výše zmíněného zvukového záznamu. Namítl porušení zásady povahy porady senátu jako tajného jednání a porušení ochrany veřejné moci proti nezákonným zásahům. Z bezprávného jednání podle něj nemůže povstat právo. Také upozornil, že sám obžalovaný se proti jejímu postupu nebránil. Podle jeho názoru intenzita pochybení nedosahuje úrovně kárného provinění a návrh na snížení platu je nepřiměřený. Předsedkyně senátu pokračovala provedením listinných důkazů, připojených kárným navrhovatelem. V této souvislosti citovala z ústavního nálezu pasáž, v které Ústavní soud vyslovil přípustnost zásahu do osobnostních práv paní kárně obviněné zveřejněním výše zmíněné nahrávky a její použitelnost jako důkazu podjatosti. Předložila pak přehled hodnocení osobnosti kárně obviněné nadřízenými, která byla všechna vysoce kladná. Mimo jiné z nich vyplývalo, že dosud nebyla kárně obviněná. K její podpoře se pochvalně mimo jiných vyjádřila i její kamarádka Pavlína Nesvadbová, vedoucí místní pobočky Krajského státního zastupitelství v Brně. Je pozoruhodné, že hodnotitelé přehlédli některé hrubé justiční omyly, jež byly jejímu senátu prokázány v poslední době. Paní předsedkyně se ani slůvkem nezmínila, že kromě oficiální cestou podaných kladných vyjádření soud obdržel také podání, zaslané na doporučení kárného navrhovatele, které mohl pojednat jako nabídku svědectví, jež by ovšem bylo pro paní kárně obviněnou jednoznačně nepříznivé. Soud podlehl stavovské solidaritě a zřejmě z formálně právních důvodů je ani nezaložil do spisu. Kárný navrhovatel Pavel Šámal se v závěrečném návrhu vymezil proti některým výhradám obhájce. Zdůraznil, že paní kárně obviněná jednoznačně naplnila skutkovou podstatu kárného provinění, které je o to závažnější, že nezhodnotila správně význam ústavního nálezu. Její provinění je nepříjemné právě proto, že v současnosti ve veřejnosti zaznívají projevy nedůvěry k justici. Na dotaz předsedkyně senátu znova objasnil, proč její jednání považuje za úmyslné: znala ústavní nález a jeho důsledky, a přesto soudila. Navrhl pak, aby soud vyhověl jeho návrhu. Obhájce Jaroslav Brož označil vývody kárného žalobce o úmyslnosti jednání jeho mandantky za spekulace. Poukázal na to, že obhajoba přece připouští selhání z nedbalosti, nikoli však úmyslné porušení zákona. Dožadoval se přihlédnutí k subjektivním okolnostem jejího poklesku. Velmi mě pobavil výrokem, že paní kárně obviněná soudí ráda, a to spravedlivě. Po přestávce vyhlásila předsedkyně senátu rozhodnutí, jímž soud uznal, že se soudkyně Iveta Šperlichová dopustila žalovaného kárného provinění, a potrestal ji srážkou 10% z platu po dobu tří měsíců. V odůvodnění pak vysvětlila, že soud nepřisvědčil názoru kárného žalobce, že se poklesku dopustila úmyslně. Na závěr podotýkám, že hlouček zvědavců při debatě o přestávce velmi zaujala zpráva, že soudkyně dosud nikdy nečelila kárné žalobě. Je to ale pochopitelné. Svou roli hraje samozřejmě i bezradnost obviněných, kteří nevědí, jak hájit svá práva, i taktizování obhájců, kteří se bojí rozhněvat soudce či státního zástupce a raději si nestěžují. Vedle toho je významným činitelem stavovská solidarita kárných žalobců s pokleslými příslušníky jejich stavu. Příkladem je zrovna tento případ. Celá posloupnost kárných žalobců filtrovala kárné podněty proti ní od nejnižšího až po bývalého ministra Jana Kněžínka, který patrně usoudil, že „už je toho dost“. Jako nejvyšší kárný žalobce mohl sám podat kárný návrh a případně postavit kárně obviněnou mimo službu. Sice sám nekonal, ale předal štafetu předsedovi Nejvyššího soudu ČR. Skutků, jež by se daly posuzovat jako kárné provinění bylo podle mého laického názoru více, ale ty se zhodnocení kárným soudem nedočkaly. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  Mocným nástrojem ochrany pokleslých jedinců je právní formalismus. Ten se projevil i v tomto případě v názoru, že tajně pořízená nahrávka, která unikla na veřejnost, nesmí posloužit jako důkaz v kárném řízení. Jako laik jsem přesvědčen, že myšlení soudce, který se takto projevuje, je natolik deformované dlouholetým výkonem funkce, že mu brání v nestranném posuzování věcí. Takový soudce je veřejným nebezpečím a neměl by soudit, byť se jinak může jednat o slušného, kultivovaného člověka. Obhajoba takových výroků emotivně náročným děním v soudní síni je nesmyslná, neboť soudce musí být psychicky tak ustrojen, aby se dokázal s nepříjemnostmi vypořádat a nepodléhal emocím. Ostatně v daném případě jsem byl na rozdíl od pana obhájce přítomen v soudní síni při kritických hlavních líčeních a žádný důvod k hysterii jsem nepozoroval. V případě „mladé krávy“, matky obžalovaného, kterého poslala soudkyně do vězení, mám pochopení, že neunesla psychické napětí a opustila soudní síň. Nikdo neměřil decibely jejího oslovení paní soudkyně, subjektivně bych „hulákání“ vyloučil a její následnou reakci předsedkyně senátu považuji za hysterickou. Ke způsobu, jakým se vyjadřovala k obhájcům, by měla podat vysvětlení. Chovali se slušně, jednali standardně, nedocházelo k významným slovním přestřelkám mezi nimi a soudkyní, pouze hájili obžalované, kteří se jí nelíbili. Z tohoto důvodu hodnotím průběh a výsledky kárného řízení jako další důkaz toho, že tlak na odpovědnost státních zástupců a soudců je nedostatečný a obtížně se prosazuje. To vede svými důsledky v krajním případě až k justičním přehmatům. Zlepšení nenastane, dokud stát neskoncuje se „samoobslužným“ dohledem nad etikou jednání státních zástupců a soudců, v kterém provinilce chrání stavovská solidarita, projevující se ve smířlivosti při posuzování jejich poklesků.

Čas načtení: 2019-07-13 21:44:34

Ioana Nicolaie: Nevím o tom, že by se někdo v Rumunsku živil psaním

Začátkem července se v  Brně konal středoevropský literární festival Měsíc autorského čtení, který tentokrát představil rumunskou literaturu – kromě moravské metropole také v Ostravě, ve slovenských Košicích, polské Vratislavi a ukrajinském Lvově. Při této příležitosti přinášíme rozhovor se spisovatelkou Ioanou Nicolaie, která na festival rovněž zavítala.    Jaké je to být spisovatelem v dnešním Rumunsku? A co takhle být spisovatelkou? Můžete trochu okomentovat společenské postavení této profese v současné době, případné změny, kterými dotyčné postavení procházelo za posledních třicet let (a hlavně po revoluci v prosinci roku 1989), a úlohu, kterou literát (stále ještě?) hraje v společenském životě?  Jakožto spisovatel je dobře být i trochu solitér (nebo solitérka). Když vydáte knihu, je třeba mít dobré komunikační schopnosti. Budete se totiž muset zabývat také PR komunikací, dokonce i kulturním žurnalismem. Psát na sociálních sítích o svém psaní. Otevřít si nesčetné množství účtů a být aktivní od rána až do noci. Být stále a všude přítomný – a to do takové míry, že vám už nezbývá čas na psaní, být přeborníkem marketingového sebezastupování. Myslím, že právě v tom spočívá změna paradigmatu. Jestli v minulosti autor mohl zůstat neviditelný, protože za něj mluvily jeho knihy, dnes musí být osobně přítomný v ringu a bojovat, tj. podnikat literární zájezdy, v rámci kterých křtí své nové knihy, stále domlouvat rozhovory s žurnalisty, mluvit o sobě, sám sebe „parazitovat“, přesvědčovat pokaždé další publikum, být sám součástí marketingové kampaně, bez níž je nová (dokonce i dokonalá) kniha odsouzena k smrti ještě dřív, než opustí tiskárnu: nikdo ji neotevře, ani nepřečte, utopí se v hlučném oceánu nesčetných dennodenně vytištěných anonymních stránek. Prožíváme však globální krizi psaného textu. Třeba nejsme úplně poslední spisovatelé na světě, ale pokud nebudeme dětem na této planetě poskytovat kulturní vzdělání, mohlo by se stát, že budeme předposlední.    Být „spisovatelem ženského rodu“ je dnes výhodou, nevýhodou, anebo to má své pro i proti? V Česku mnohé autorky hovoří o genderové problematice v literatuře jako o zastaralé a neaktuální záležitosti a považují iniciativy typu „večer ženské poezie“ nebo „antologie krátké ženské prózy“ za staromódní a do jisté míry směšné. (K tomu se celkem kousavě vyjádřila básnířka Marie Šťastná v rámci rozhovoru, který jsem s ní dělal před dvěma roky: „Tak si udělej-me také antologii autorů od 37 do 54 let oblečených v zelených tričkách.“) Jak to podle vás vypadá v Rumunsku? Zahrnuje společenský status spisovatele případný genderový rozměr?  Ghettizace není nikdy dobrá, protože vede k ještě většímu zvýraznění rozdílu. Stavět zdi mezi skupinami není to pravé. Zejména když ji staví skupina žen. Nicméně k tomu může dojít, a to alespoň v podobě demonstrativního gesta, pokud stále nebude slyšet už několik desetiletí nepřetržitě trvající poplašné zvonění. V Rumunsku byla totiž loni zavedena literární cena věnovaná pouze autorkám. Tehdy jsem to pochopila jako akci performativní a „provokativní“, jejímž úkolem bylo dráždit, upoutat pozornost a pak zmizet. Ovšem se stávajícími předsudky tato iniciativa tolik neotřásla, a tak se cena přidělila znovu letos. Je ještě mnoho literárních festivalů, kam není pozvána žádná spisovatelka, ani jedna. Literární ceny doputují hlavně k mužům. V porotách sedí často jenom muži, literární kritici. Navíc se v rumunských školních učebnicích – a myslím, že zde máme opravdu velký problém – nepíše o žádné rumunské spisovatelce, jenom o spisovatelích, tedy o mužích. Děti se celých dvanáct let učí jenom o spisovatelích „mužského rodu“! Bydlím v zemi, kde do seznamu autorů k didaktickému testu z literatury v rámci maturitní zkoušky patří jenom mužská jména – a je jich patnáct! A tak, když děti rostou v tak misogynské a sexistické atmosféře, jak by mohlo to poplašné zvonění přestat? Jak by mohlo nevyvolat jiná podobná zvonění?    Jak vypadá vývoj tohoto postavení po vstupu Rumunska do EU a co si jako spisovatelka a intelektuálka myslíte o místě Rumunska v Evropské unii a o jeho vztazích k ní?  V roce 2007, kdy Rumunsko vstoupilo do EU, jsem žila v Berlíně. Myslím, že nikdy nebyl v zahraničí větší zájem o rumunskou literaturu než tehdy. Evropané věděli o Rumunsku akorát to, že tam existuje nějaký fotbalista Hagi a nějaká gymnastka Nadia Comaneciová a že bývalý diktátor Nicolae Ceaușescu byl popraven o Vánocích. Ale teď chtěli poznat i něco jiného. Byla to doba, kdy se v Evropě právě prosazovala nová vlna rumunské kinematografie, jež vznikla v roce 2000, a kdy rumunští umělci byli zváni na řadu specifických událostí po celé Evropě. Pod vedením proslulého rumunského intelektuála Horii Romana Patapieviciho zavedl Rumunský kulturní institut programy na podporu rumunské literatury v zahraničí: pořádala se veřejná čtení pro rumunské autory, iniciovalo se a podporovalo formování překladatelů z rumunštiny do všech možných jazyků, zavedla se stipendia atd. Ovšem v roce 2012 se politická situace změnila a Rumunský kulturní institut, instituce tak významná pro osud rumunské kultury a umělců, ppřišel o svou politickou nezávislost a stal se politicky zaujatým a kulturně bezvýznamným a neefektivním přívěskem nové politické moci. Rumunští spisovatelé přišli o dosavadní institucionální podporu, což vedlo k omezování počtu překladů z rumunské literatury do jiných jazyků a účasti rumunských autorů na festivalech. A tak jejich hlas už nebyl slyšet v zahraničí.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Mají rumunští autoři zájem o evropskou problematiku, zapojují se nějakým způsobem do dění v EU? Objevuje se evropská myšlenka jako téma v současné rumunské literatuře?  Evropa pro mě představuje tělo mužské, a zároveň ženské, tělo dítěte, a přitom tělo starce, s tváří plnou složitých, nádherných a paradoxních rysů, ale také vystavené četným rizikovým faktorům. Nikdy nevíte, jak a kde na něj zaútočí nějaké viry a v čem bude spočívat jejich síla. Za posledních sedm let byla část tohoto těla, ke které patřím i já, pod neustálým obléháním takových „virů“. Nicméně teprve v poslední době se stal zřejmým úmysl amputovat velkému evropskému tělu nohu, předloktí či stěžejní kloub, anebo jej postrčit směrem k východu, který ho už držel v zajetí několik desetiletí během komunismu. Právě proto jsem s dalšími umělci vyšla na ulici a protestovala, ať už za mrazu kolem 20 stupňů pod nulou nebo při nesnesitelných vedrech. Byly nás tisíce, desítky tisíc, jednoho večera v únoru dokonce víc než šest set tisíc lidí.    Mluvili jsme o společenském postavení spisovatele. Lze však v Rumunsku tuto činnost považovat za povolání? Ptám se vás na to z velmi pragmatického hlediska: lze se v Rumunsku živit psaním?  Nevím o tom, že by se někdo v mojí zemi živil psaním. Knihy se vydávají v průměrném nákladu 1 500 výtisků, čtenářů je čím dál míň, a tak nevím, kdo by se mohl živit jenom psaním. Osobně mám dvě pracovní místa, učím literaturu a kreativní psaní, ale také koordinuji humanitární nadaci. Pak navštěvuji kulturní akce, účastním se křtů knih a festivalů a tak dále. Ptáte se mě, kdy stíhám ještě psát? Třeba tehdy, kdy lidé jezdí na dovolenou a město se vyprazdňuje. Když je čas už jen časem, nikoli plastovou folií přilepenou přes ústa.    Jakým způsobem poznamenal vaši kariéru zisk četných národních a mezinárodních literárních cen?  Ceny mohou být dobré, občas vám pomohou už jen tím, že si vybírají nějakou vaši knihu z regálu a posílají ji do světa. Ale lepší než ocenění jsou vzkazy, které obdržíte od svých čtenářů – že mluvíte a bojujete i za ně, že to, co píšete, je tak trochu i jejich příběh, že pojednává také o nich, jejich láskách nebo dramatech, o smyslu či nesmyslu jejich existence na tomto světě, tak malinkatém a přitom tak obrovském, že si ho občas ani nedokážeme představit.    Lze si všimnout, že ačkoliv začínají jako prozaici, respektive básníci, po vydání několika titulů v dotyčném žánru se mnoho rumunských autorů rozhodne (a nikoli neúspěšně) „zkusit něco jiného“: básníci zatouží psát romány, prozaici se obracejí k poezii. Jak lze vysvětlit takové tendence? Jsou ještě v Rumunsku autoři „loajální“ vůči jednomu určitému žánru? A jaký postoj je podle vás výhodnější?  Vždycky jsem byla přesvědčena, že si knihy, které budete psát, nevybíráte sám, ale že naopak ony čekají na vás. Můžete si je představit v podobě ovocných pecek a jader nebo obilných zrn ležících vám v cestě a mluvících k vám prostřednictvím životopisných poznámek a kulturních vlivů. Jakožto spisovatel je jistě vytušíte a budete schopen je vysvobodit z té nadbytečné amorfní hmoty, vytvarovat je podle vašich představ. Máte-li cit pro poezii, je to nádherné, jde totiž o vzácný dar. Pokud se toho ujmete jako stavitel domů, je to také dobře, protože próza umí budovat místnosti, které vás mohou alespoň na první pohled překvapit. Nemohla bych psát jenom poezii, protože moje identitární příběhy šlo vyjadřovat jenom prostřednictvím románů. Pokud jde o dětskou literaturu, ta představuje jakýsi dárek, který si můžu občas dovolit. Nejde tedy o to, být „in“, být v módě, ani o vypočítavost, nýbrž o nezbytnost.    Jste členkou rumunského PEN klubu. Mohla byste se zmínit o nějaké situaci v Rumunsku (nebo kdekoli na světě), která si vyžádala intervenci tohoto skutečného morálního nejvyššího soudu současné světové literatury? Byla jste někdy sama v situaci, kdy jste požádala PEN klub o pomoc? Jak byste se vyjádřila k účinnosti této organizace na národní a/nebo mezinárodní úrovni?  Vážné porušování lidských práv se zrovna děje v Turecku: jde o pronásledování řady proslulých spisovatelů, včetně Elifa Shafaka. To, že rumunský PEN klub v čele s básnířkou Magdou Cârneciovou je aktivní a zastává nekompromisní postoje v takových záležitostech, mi připadá zcela normální. Mám z toho dobrý pocit, protože mluvit, vyjadřovat se, když něco není v pořádku, podepisovat petice na podporu těch, kteří to skutečně potřebují – to všechno je projevem svobody. Dokud lze ještě mluvit, znamená to, že „viry“ jsou ještě daleko. A že mohou být poraženy.    Jak by se dal popsat dnešní vztah rumunského spisovatele k politickému prostředí a politice jako takové?  Oficiální rumunská politika je v posledních letech jedovatým nepřístupným prostředím, neboť se k moci dostala populistická diktátorská strana, jejíž vůdce byl nedávno odsouzen k trestu odnětí svobody. Nejznámější rumunští intelektuálové byli terčem intenzivní a výborně zorganizované diskreditační kampaně. Skoro všechna média jsou pod kontrolou této strany. Někteří spisovatelé se k tomu raději vůbec nevyjadřovali, naprosto mlčeli, ovšem jiní otevřeně podporovali „červený mor“, jiní zas – a bylo nás hodně – protestovali a v přeneseném slova smyslu přiložili prst k ráně.   Kdo jsou podle vás nejznámější rumunští autoři ve světě? A jak si vysvětlujete jejich proslulost?  Mircea Eliade, Eugen Ionesco a Emil Cioran, spisovatelé, kteří opustili Rumunsko předtím, než nastoupil k moci komunismus, jsou pravděpodobně stále nejznámějšími jmény v rámci rumunské kultury. Ovšem v jejich případě je uznání zapříčiněno jinými kulturními prostory, nikoliv tím původním. Pak máme Mirceu Cărtăreska coby nejpřekládanějšího současného autora. Tentokrát tajemství spočívá ve výjimečné umělecké kvalitě jeho knih, které jsou proto schopny dosahovat úspěchu v zahraničí jakoby samy od sebe. Protože jinak, jak známo, rumunští autoři nemají žádné literární agenty, a tak by těžko dokázali oslovit vlivná nakladatelství. Obvykle za ně mluví pouze jejich psaní a v nejlepším případě je ještě podporuje několik oddaných překladatelů.   {/mprestriction}  Autor je bohemista, překladatel a propagátor rumunské literatury.   Ioana Nicolaie (*1974) je rumunská básnířka, prozaička a autorka knih pro děti. Absolvovala Filozofickou fakultu v Bukurešti a poté pracovala jako redaktorka v novinách a v nakladatelstvích. Kromě vlastní tvorby se věnuje výuce kreativního psaní. Debutovala v roce 2000 básnickou sbírkou Poză retușată (Vyretušovaná fotografie). Následovaly sbírky Nordul (Sever, 2002), Cenotaf (Kenotaf, 2006) a Autoimun (2013), za kterou získala cenu Svazu rumunských spisovatelů pro Knihu roku. Její sbírky byly přeloženy do němčiny, švédštiny, bulharštiny a srbštiny. Je autorkou tří románů: Cerul din burtă (Nebe z břicha, 2005), O pasăre pe sârmă (Pták na drátě, 2008) a Pelinul negru (Černý pelyněk), který v roce 2017 získal řadu literárních cen. 

Čas načtení: 2024-03-22 16:02:36

Nerudová se vyjádřila k Ficovi. Mladík ze Slovenska vrátil úder

Danuše Nerudova se ocitla v reakčním videu slovenského mladíka, který dle svého názoru uvádí na pravou míru, jak je to se slovenskou demokracií. (Foto:... Článek Nerudová se vyjádřila k Ficovi. Mladík ze Slovenska vrátil úder se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-05-10 11:43:00

Politická romantika na síti X. Novou partnerkou generála Řehky je poslankyně Opltová

Den poté, co náčelník generálního štábu armády Karel Řehka oznámil, že se svou ženou žije v odluce, rovněž potvrdil, že má novou partnerku. Tou je poslankyně hnutí STAN a členka sněmovního výboru pro obranu Michaela Opltová. Politička se k věci také vyjádřila na sociálních sítích, kde poprosila všechny o respektování a současně se vyjádřila k možným obavám o její střet zájmů.

Čas načtení: 2024-07-07 21:26:55

AKTUÁLNE: Malo ísť o obrovský únik dát z Websupportu, situácia je však iná. Spoločnosť sa nám vyjadrila k údajnému úniku dát

Začiatkom víkendu sa na známom hackerskom fóre objavil inzerát, v ktorom neznáma osoba ponúkala na predaj databázu spoločnosti Websupport, ktorá mala obsahovať mená, priezviska, ... The post AKTUÁLNE: Malo ísť o obrovský únik dát z Websupportu, situácia je však iná. Spoločnosť sa nám vyjadrila k údajnému úniku dát appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-07-08 15:14:56

Je Temu spyware alebo nie? Spoločnosť sa vyjadrila k závažným obvineniam

V posledných týždňoch sa na titulkách objavilo online trhovisko Temu niekoľkokrát. Začalo sa to zisteniami bezpečnostnej spoločnosti Grizzly Research, ktorá opísala aplikáciu ako ... The post Je Temu spyware alebo nie? Spoločnosť sa vyjadrila k závažným obvineniam appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-07-22 09:51:00

VR LIFE a RBP drží prst na tepu virtuální doby

Ostrava 22. července 2024 (PROTEXT) - Začátkem tohoto roku se RBP, zdravotní pojišťovna rozhodla spustit unikátní projekt v oblasti virtuální reality v rehabilitaci. Společně se společností VR LIFE připravili roční projekt, který by měl objektivně ukázat, jaké jsou přínosy zapojení virtuální reality do rehabilitace.Na začátku se setkali Ing. Antonín Klimša, MBA (CEO RBP), Ing. Pavel Rydrych (ředitel pro zdravotnictví RBP) a Mgr. Jana Trdá, Ph.D. (CEO VR LIFE). Z diskuse nad zapojením VR rehabilitace vzešel nápad na tento převratný projekt. Zapojení poskytovatelé zdravotních služeb tak mají možnost pracovat se systémem VR Vitalis® Pro, což je certifikovaný zdravotnický produkt od společnosti VR LIFE, který je vyvíjen společně s lékaři, fyzioterapeuty, ergoterapeuty a dalšími odborníky.Jak takový projekt probíhá? Vybere se skupina pacientů, kteří projdou rehabilitací tak, že krom konvenční terapie budou využívat také VR Vitalis® Pro. A ti se budou srovnávat s další skupinou pacientů, kteří na tu samou indikaci budou podstupovat právě jen konvenční terapii. Z výsledků bude zřejmé, jak virtuální rehabilitace ovlivňuje stav pacienta. A nejen ten zdravotní, zjišťuje se také, jak pacienti tuto VR rehabilitaci vnímají, ale také, jak se s ní pracuje zdravotníkům. Důležitým aspektem je také dopad na zdravotní systém. Urychlí virtuální realita rehabilitaci? Ušetří finance plynoucí ze zdravotního pojištění? Na tyto otázky bude projekt odpovídat.Proč se RBP, zdravotní pojišťovna pro tento unikátní projekt rozhodla? Na tuto otázku odpoví Ing. Pavel Rydrych, ředitel pro zdravotnictví."RBP sleduje trendy v moderní medicíně. Virtuální realita v rehabilitaci je tak jedním z projektů, v němž si ověřujeme efektivitu nových terapeutických metod. Zajímá nás přínos pro pacienta, ale pochopitelně sledujeme i výdajovou složku poskytované péče. V současné době je v návrhu zavedení virtuální reality mezi rehabilitační výkony hrazené z veřejného zdravotního pojištění, rádi bychom proto o této metodě získali dostatek kvalifikovaných informací. Dalším důvodem naší iniciativy je pochopitelně i náš zájem nabízet klientům co nejkvalitnější péči.“Jak tedy funguje rehabilitace ve virtuální realitě? Pacient má nasazené virtuální brýle, kde cvičí vybrané moduly (podle své indikace), v prostředí, které je mu příjemné. A není to jen klasické opakování pohybů podle naprogramovaného avatara. Je to vše děláno formou hry, která má přesná pravidla, je zajímavá, motivuje pacienta a vede ho k tomu, aby se efektivněji a rychleji uzdravoval.Není to však pomůcka hlavně pro mladé pacienty, kteří jsou technicky zaměření? Na tuto otázku vám odpoví CEO společnosti VR LIFE, Jana Trdá. “Kdepak, s naší aplikací cvičí pacienti různého věku, od dětí až po seniory ve velmi pokročilém věku (nejstarší měl 98 let). Právě senioři tvoří více než polovinu pacientů, kteří VR Vitalis® Pro využívají, právě proto, že mají více zdravotních problémů.”Vzhledem k demografické křivce, kdy populace rychle stárne, přibývá nemocných lidí a na rehabilitace se čeká čím dál tím déle. Proto je nezbytné přicházet s možnostmi, které mohou rehabilitaci urychlit, udělat ji efektivnější a tím odlehčit systému (a samozřejmě pomoci pacientům). Virtuální realita je jednou z cest, která se zdá jako velmi vhodnou. Začíná se v rehabilitaci prosazovat stále více.Pro jaké typy diagnóz je rehabilitace ve virtuální realitě možná? “Téměř pro všechny. Využívají ji pacienti průřezem celého zdravotnického a sociálního systému. Na rehabilitačních odděleních cvičí pacienti s problémy s horními i dolními končetinami, zády apod. Ale využívá se na neurologii, psychiatrii, ARO, JIP, geriatrii, onkologii, neurochirurgii a mnoha dalších. V podstatě jsme nenarazili na oddělení, kde by se nedalo u pacientů VR Vitalis® využít.”A kteří poskytovatelé zdravotních služeb se projektu účastní?Neurologická klinika Fakultní nemocnice Ostrava. Zde projekt vede doc. MUDr. Ondřej Volný, Ph.D., FESO. Zde se zaměřují na pacienty v subakutní fázi CMP (centrální mozková příhoda neboli mrtvice). A jak doc. Volný reagoval na dotaz, proč se zapojili? “Zavedení rehabilitace ve VR na naší klinice vnímám jako důležitý krok a další inovaci ve špičkové péči, kterou pacientům s cévní mozkovou příhodou v ČR poskytujeme. Je mi velkým potěšením, že jsme vůbec prvním cerebrovaskulárním centrem v ČR, které má možnost tento moderní neurorehabilitační nástroj (VR Vitalis® Pro) užívat v běžné klinické praxi a podílet se i na výzkumu a vývoji.”Ale projekt není jen o velkých zdravotnických zařízeních. Mnoho pacientů za rehabilitací dochází do ambulantních zařízení. Mezi ně patří OK Rehabilitace. Ti se v projektu zaměřili na pacienty s bolestmi horních či dolních končetin, ať již po úrazech, nemocech či operacích. A jak se k zapojení do projektu vyjádřila Radka Jersáková, vedoucí fyzioterapeut? "Nabídky využití VR v ambulantní praxi fyzioterapie jsme se rozhodli proto, že poskytuje možnost cvičení s odpoutáním pozornosti od hlavního problému – bolesti, s kterým klienti přicházejí. Při vstupu do "jiného světa" hry, se jim povede zaměstnat mozek jinak – ve smyslu soustředění na jiné okolnosti, než je bolest, která je v běžném životě omezuje."Další možností pro léčbu pacientů je i lázeňská péče. Lázně Luhačovice jsou dalším zapojeným zařízením. Zde se v projektu zaměřili na pacienty s chronickým plicním onemocněním. Jak se k tomu vyjádřil MUDr. Petr Pšenica, hlavní lékař Lázní Luhačovice? “V oblasti telemedicíny vidíme v Lázních Luhačovicích velký budoucí potenciál. Do této množiny různých technologií a metod patří i virtuální realita. Její využití v rehabilitaci nabízí nové léčebné možnosti a umožňuje objektivizaci dosažených výsledků. Proto jsme rádi využili možnosti se projektu zúčastnit. V rámci projektu cílíme originálním způsobem: zhodnotit přínos této metody u rehabilitace pacientů s chronickým plicním onemocněním. Věříme, že se rehabilitace ve virtuálním prostředí brzy stane standardní součástí léčebných procedur.”Další nemocnicí, tentokrát menší, která do projektu vstoupila je Městská nemocnice Odry. zde se zaměří na pacienty s dysfunkcí ramenního kloubu, protože to je indikace, se kterou se na fyzioterapii často setkávají. K důvodu zapojení do projektu se vyjádřila Mgr. Ivana Vlčková, vedoucí fyzioterapeutka: “Jsme kolektiv, který rád do fyzioterapie zapojuje nové věci. Pomáhá to pacientům, protože na každého platí něco jiného, a takto jim můžeme dát na výběr. Máme zkušenost, že kombinace různých technologií a přístupů zvyšuje efekt rehabilitace.”Pětici vybraných zařízení uzavírají Lázně Teplice nad Bečvou. Zde se rozhodli zaměřit se v projektu na dýchací potíže jak dětských, tak dospělých pacientů, a případně pohybovou rehabilitaci po operaci horních končetin a páteře. Ohledně projektu nám řekla primářka MUDr. Gabriela Hanslianová: “Vstup do projektu byl pro nás velmi lákavý. Ověříme si, jak tuto novinku v rehabilitaci přijmou naší pacienti. Věříme, že jim to prospěje, personálu to pomůže v usnadnění spolupráce s pacienty i mezi sebou a částečně nám to vykompenzuje nedostatek pracovníků.”Projekt si klade za cíl ověřit, jak dalece je virtuální realita v rehabilitaci přínosem. Samozřejmě, existuje mnoho studií, které již dokázaly pozitivní dopad na pacienty, nicméně tento projekt se na virtuální realitu dívá i z pohledu systému a nákladů na rehabilitaci. Pokud se potvrdí, že nejen pomáhá pacientům, ale dělá to tak, aniž by více zatěžovala zdravotnický systém a rozpočet, případně mu ulevila, bude to další velký krok v jejím rozšiřování jako standardního přístupu v rehabilitaci. Další informace:Mgr. Jana Trdá, Ph.D.e-mail: jana.trda@vrvitalis.comwww.vrvitalis.cz  

Čas načtení: 2024-09-28 07:20:00

Globální banky cílí k podpoře expanze jaderné energetiky

Skupina čtrnácti globálních finančních institucí vyjádřila svou podporu výzvě k akci na ztrojnásobení kapacity jaderné energie do roku 2050. Na Klimatickém týdnu v New Yorku skupina 14 finančních institucí v pondělí vyjádřila své uznání toho, že globální civilní projekty jaderné energie hrají důležitou roli při přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku, informoval portál World Nuclear News.

Čas načtení: 2024-10-01 12:56:00

Vítězství Svobodných vyděsilo rakouské Židy. Mluví o „salónních nacistech“

Židovská obec v Rakousku vyjádřila své obavy nad výsledkem nedělních parlamentních voleb, které vyhrála Svobodná strana Rakouska (FPÖ). V rámci povolebního vývoje se pak sešla k vnitrostranickému jednání ve volbách druhá Rakouská strana lidová (ÖVP) a vyjádřila důvěru svému předsedovi, současnému rakouskému kancléři Karlu Nehammerovi.

Čas načtení: 2025-04-20 10:31:34

Dominika z proměn promluvila o lásce s Lukášem, popsala, jak to mezi sebou mají

Půl roku po skončení natáčení Extrémních proměn se Lukáš Skupin ukázal s výstavní postavou, kterou ohromil už na galavečeru. Otevřeně ale přiznal, že v jeho vztahu s partnerkou Hankou, která ho během proměny věrně podporovala, už pokračovat nechce. Na sociální síti se mezitím k Lukášově cestě vyjádřila další účastnice proměn Dominika Vymazalová, která nešetřila slova chvály a ukázala společné fotografie. Jak si redakce ŽivotvČesku.cz všimla, v komentářích zaznívaly názory, že by se k sobe ti dva hodili jako partneři. Dominika se prostřednictvím Instagramu k vztahu s Lukášem vyjádřila.

Čas načtení: 2025-05-07 14:17:42

Marešová se vyjádřila ke kauze nevěry svého manžela. Ostře reagovala na Mesarošovou a řekla, proč se Leoš stáhl ze sítí

Moderátor Leoš Mareš se v Ranní show na Evropě 2 rozhodl promluvit o spekulacích, které se v posledních týdnech šíří médii i sociálními sítěmi. Podle fám měl mít poměr se svou asistentkou Katkou. Jak celá kauza vznikla, Mareš vysvětlil přímo do éteru. K situaci se vyjádřila i jeho manželka Monika, která zároveň prozradila důvod, proč se manžel na čas stáhl ze sociálních sítí. Marešová se negativně vyjádřila k Dominice Mesarošové, která tuto »informační bombu« dle jejích slov odpálila. Bývalá playmate se sice pár hodin poté omluvila a skrze redakci ŽivotvČesku.cz uvedla svá slova na pravou míru, spekulace už si v tu dobu žila svým vlastním životem.

Čas načtení: 2025-09-09 09:52:16

Exkluzivně: S demokracií je v Moravskoslezském kraji spokojeno jen 26 procent lidí

Jeden z nejzásadnějších volebních soubojů se v říjnu odehraje v Moravskoslezském kraji. Jak upozornil exkluzivní průzkum pro Novinky od agentury NMS, většina lidí se tam chystá k volbám proto, aby vyjádřila nespokojenost s vládou a politickou situací v zemi. Znepokojivý je jejich postoj k fungování demokracie. Jen 26 procent respondentů z Moravskoslezského kraje je s ní spokojeno a téměř polovina se vyjádřila negativně.

Čas načtení: 2025-09-27 10:20:00

Fiala se upíná k Ukrajině. Stonjeková tuší proč a není to hezké

Premiér Petr Fiala tříská politické body z konfliktu na Ukrajině, nic jiného totiž nemá. Svůj názor vyjádřila komentátorka Karolina Stonjeková. ODS podle ní už nemá co nabídnout, proto musí veřejnost strašit Ruskem. Ale už za týden toto strašení definitivně skončí. Stonjeková se vyjádřila i ke kauze Dozimetr.

Čas načtení: 2025-11-12 07:00:01

Dobromilka Loretta Swit ze seriálu skončila svoji pouť. Hrála divadlo a film a malovala. A co víc! Pomáhala zvířátkům

Loretta Swit z komediálního seriálu MASH, který se odehrává ve vojenském prostředí, se proslavila v roli válečné zdravotnice Margaret alias „Hot Lips“ Houlihan. Získala řadu ocenění, ale filmové plátno nebyla její jediná parketa. Byla také vášnivou malířkou, a co víc – milovala a ochraňovala zvířata. Oddala se ochraně všech zvířat Hájila všechna zvířata od domácích mazlíčků přes hospodářská zvířata až po divokou zvěř. A právě z tohoto důvodu se stala vegankou a vždycky tvrdila: „Zvířata jsou moji přátelé, ne moje jídlo!“ Dlouhá léta podporovala Společnost pro divočinu a Společnost pro ochranu zvířat. „Můžete se zapojit na tolika úrovních. Když začnete dávat, začnete tolik dostávat – a budete dávat dál, protože stále dostáváte! Pokud všichni začnou zapalovat tu svíčku, bude to pro všechny světlejší místo. Je to nakažlivé. A funguje to! Stačí k tomu jen jeden. Naštěstí, od té doby, co jsem aktivní, jsem viděla neuvěřitelný pohyb. Je nás tolik, kdo zapaluje ty svíčky a dělá to jasnější: Stáváme se lepšími, moudřejšími a soucitnějšími!“ Jednou zachránila pět štěňat díky charitativní organizaci Bideawee. Zanedbaná a ztýraná štěňátka se včas dostala do útulku na Long Islands, kde je očistili, oholili a poskytli jim veterinární péči a pelíšky. Malým štěňátkům pak netrvalo dlouho, co se sžila s novým prostředím a připravila se na nové domovy k hodným a spolehlivým lidem. Swit vydala také knihu svých maleb pod názvem SwitHeart, které zobrazují různá zvířata, a ke každému obrazu se váže nějaký vtip. Třeba tygra zachránili před drogovým baronem. Nejde zde pouze o výtvarné sdělení, ale též o významné poselství aktivistky za práva zvířat. Svými obrazy herečka promlouvá a vypráví příběhy zvířat.  Herci z kultovního seriálu MASH: Co dnes dělají a kdo z nich už není mezi námi? Mají bílé vlasy, ale kouzlo neztratili Číst více Akvarel – láska jejího života Herečka ráda zvířata malovala a její nejmilejší výtvarná technika byl akvarel. „Maluji od té doby, co jsem si něco uvědomila. Bylo mi šest let a začala jsem s akvarelem. Nevěděla jsem, že akvarel je nejobtížnější médium pro práci. Prostě jsem ho milovala a neznala jsem nic lepšího! Takže mě moje nevědomost přivedla k akvarelu. Miluji tu výhodu akvarelu: že musíte opravdu pracovat rychle a nemůžete si dovolit chyby – protože pak musíte začít znovu! Pro mě je to jako výzva divadla: Nemůžete se zastavit a říct: ‚Můžu to udělat znovu?‘ jako u televize nebo filmu. Je to láska mého života: akvarel!“ vyjádřila se herečka. Její malby jsou realistické jako fotografie a mají jedinečný esprit. Zvířata na jejích malbách mají duši a jsou plná života. Někdo se může pozastavit nad tím, proč dala přednost herectví před malbou. V obou dvou oborech je sice jednička, ale herectví mělo hrát v jejím životě první místo. A tak to také bylo a bylo to to pravé, o čemž svědčí její nespočetné úspěchy.  Legendární seriál M.A.S.H. je populární i po mnoha letech. Někteří herci jsou dnes k nepoznání Číst více Škoda, že nemůže dál dělat dobré skutky Loretta Swit opustila tento svět letos v květnu. Dožila se docela požehnaného věku – bylo jí 87 let. Kromě charity na podporu týraných zvířat prosazovala rovnost pohlaví. Seriál MASH, kde se herečka zviditelnila, kupodivu pořád v televizi běží, ačkoliv válka v Koreji je již za námi. Téma války je totiž aktuální stále a humor spolu s nostalgií, které tvůrci seriálu podsunuli divákům, činí z díla nezapomenutelné svědectví. „Ten pořad nikdy nebyl mimo vysílání! Spousta lidí si to neuvědomuje. Do publikování se dostal ve třetím roce, běžel jedenáct let a nikdy nebyl mimo vysílání v nějaké formě, v žádném jazyce. Viděla jsem ho v Thajsku, v Egyptě… Je to fenomén. Musím říct, že si to zaslouží. Je to klasika. Scénář, provedení, produkční hodnoty… Bylo to prostě požehnání. Celá ta zkušenost byla prostě ušlechtilé požehnání, pracovat na těch literárních scénářích. Pracovat s rodinou, přáteli a kolegy, které jste milovali – každý týden! Nepřekvapuje mě, že to stále svádí generaci za generací,“ vyjádřila se Swit. Seriál sleduje generace za generací, protože z něj vyzařuje upřímnost a čistota a pořád není out. A téma války je klasika, která nikdy nezklame a nezestárne, ať je to válka, kde chce. A stejně tak i duch Loretty Swit žije nejen v tomto seriálu, ale i v příbězích, kterých se dotkla, ať už na obrazovce, nebo na plátně. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Ošklivka Betty. Rekord v Guinnessově knize a pár maličkostí, co o seriálu možná ještě nevíte.

Čas načtení: 2026-01-07 07:00:01

Courteney Cox z Přátel. Může se pyšnit hvězdou na chodníku slávy. A co s ní udělala?

Jedna z těch, kdo hráli v partičce Přátel, je Courteney Cox. Do seriálu šla dobrovolně a s vírou, že to bude pro dobro věci. „Chci, aby byli lidé šťastní, takže si myslím, že to je jeden z důvodů, proč jsem chtěla ten seriál vůbec dělat. Vidět, jak se jejich život změní v ten okamžik, kdy vejdou do místnosti a jsou tak šťastní,“ vyjádřila se Cox. Čistila hvězdu na chodníku slávy Když vyčistila hvězdu na hollywoodském chodníku slávy, řekla: „Někdo to musí udělat!“ Těsně před šedesátkou totiž získala poctu mít tuto hvězdu a reagovala na to právě tím, že vzala hadr a čisticí prostředek a drhla a drhla. Její kolegyně z Přátel ji v tom přišly podpořit. Přišla i Lisa Kudrow, která je jediná ze šestice o tuto hvězdu prozatím ochuzená. Jejich mužští protějšci na této slávě citelně chyběli. Aniston a Kudrow potvrdily, že nejsou kamarádky pouze v seriálu, ale jejich přátelství trvá i v běžném životě již 30 let. „Je nám velkou ctí, že tu dnes můžeme být a promluvit vaším jménem, ​​jako vašich kolegů, přátel a rodiny, vašich sester. Být s Courteney kamarádem znamená být s Courteney rodinou. Za to všechno je zodpovědná ona. Od samého začátku, kdy jsme ji poznali, byla okamžitě vstřícná, vřelá, milující a zajímala se o všechno, co se k nám vztahovalo,“ vysvětluje Aniston. Rebelka Kudrow ze sitcomu Přátelé má stíny na duši. Na věčně veselé Phoebe to není vůbec znát Číst více Padaly na ni slzy V ten osudný den se Cox nad svojí hvězdou usedavě rozplakala při vzpomínce na hollywoodské sny, které se staly skutečností i přesto, že měla mnohdy hluboko do kapsy. Na slavnostní akci při odkrytí její hvězdy byly přítomny nejen její kolegyně z Přátel, ale i další věrní. „Courteney, chceme jen říct, že jsme hluboce, hluboce hrdí, že tě známe. Jsi ztělesněním skutečně krásné, talentované, a co je nejdůležitější, skutečně dobré a slušné lidské bytosti. Děkujeme, že jsi obohatila naše osobní životy,“ pochválila ji Kudrow. A fanoušci se vyznali: „A jako fanoušci vám chceme poděkovat za to, že nás rozesmáváte. Když vás sledujeme na obrazovce i v životě obecně, jste jedním z nejvtipnějších lidí na planetě Zemi. Nic mě neudělá šťastnějším než vtip o Courteney a to, že nás vždycky rozesmějete, a děkujeme vám, že obohacujete naše životy svou prací. Jsme na vás tak hrdí. Milujeme vás. Jste sestry z jiného seriálu a milujeme vás.“ Dobromilka Loretta Swit ze seriálu skončila svoji pouť. Hrála divadlo a film a malovala. A co víc! Pomáhala zvířátkům Číst více A co budoucnost? V současnosti si Cox váží svých přátel a dlouhodobých vztahů, které se jí podařilo navázat a udržet. Chtěla by je mít samozřejmě ve svém životě nadále. Mimo jiné je vděčná i za řadu projektů, za svého přítele McDaida a dceru Coco. „Děkuji ti, že jsi mě naučila být lepším člověkem, Johnny. Děkuji ti, Coco, že mi každý den připomínáš, že nejsem,“ zavtipkovala herečka. Někdy je jí do pláče, když si vzpomene na své herecké začátky. Jednou jí volal otec dva týdny předtím, než se dostala do totální peněžní krize. Tehdy jí nabídl, aby se vrátila domů do Alabamy, sekla s herectvím, filmem a televizí a začala prodávat bazény. Následující den po otcově nabídce přišla velká šance hrát v sitcomu Rodinná pouta. „To mě rozbrečí, protože svého tátu miluji, ale chci jen říct, že vím, že je na mě opravdu hrdý, a vypadá to, že tu zůstanu,“ vyjádřila se Cox. Vždycky si pak vzpomene na svou hvězdu a na to, co dokázala ve světě filmu. Je si plně vědoma, že dostat se tak daleko a mít hvězdu na hollywoodském chodníku slávy už něco znamená. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Držitelka ceny Magnesia Litera Petra Soukupová. Spisovatelka a známá autorka románů odpovídá na otázky.