EUR 24,170 || 
JPY 13,041 || 
USD 20,888 || Hlavní město odkoupí od Správy železnic další pozemky, klíčové pro stavbu Drážní promenády a liniového parku ve Strašnicích a Vršovicích.
Čas načtení: 2024-03-19 14:03:00
Ministerstvo vnitra rozhodlo při prověřování pražské hazardní vyhlášky v neprospěch magistrátu a uznalo námitky, podle kterých má být regulace takzvané živé hry v celé metropoli stejná, řekl v úterý radní hlavního města Adam Zábranský (Piráti). Úřad vyzval Prahu, aby se vyjádřila, zda vyhlášku upraví. Pokud ne, může její problematickou část pozastavit. Zábranský chce prosadit, aby město nechalo věc dojít prostřednictvím ministerstva až k Ústavnímu soudu.
\nČas načtení: 2026-01-15 13:48:00
Zámek Veleslavín je stále na ocet: Radní navrhne, aby ho odkoupila Praha. Cena klesla na 210 milionů
Pražský radní Adam Zábranský (Piráti) navrhne vedení metropole, aby město od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) odkoupilo zámek Veleslavín v Praze 6, řekl ČTK. Zábranský dříve odkup odmítal kvůli vysoké ceně, ta ale po mnoha neúspěšných dražbách klesla z 580 milionů na 210 milionů korun, což už považuje za přijatelné. Nemovitost má podle něj zájem převzít Praha 6 a zajistit i nákladnou rekonstrukci.
\nČas načtení: 2024-03-06 14:30:26
Už dva roky se opravuje Průmyslový palác na pražském Výstavišti. Letos přijdou na řadu střechy
Letošní práce na opravě a dostavbě Průmyslového paláce na pražském Výstavišti přinesou nové střechy. V rámci pokračujících prací dělníci dokončí i ocelovou konstrukci obnovovaného křídla nebo dodělají podzemní přístavky. Vrátí se také opravené vitráže a hodiny, řekli radní Adam Zábranský (Piráti) a David Čech, vedoucí projektu ze společnosti Metrostav DIZ. Část paláce vyhořela 16. října 2008. Kompletní rekonstrukce začala v únoru 2022 a původně měla skončit v roce 2025, avšak komplikace opravy prodlouží. Náklady mají být zhruba 2,64 miliardy korun.
\nČas načtení: 2024-03-06 16:01:40
Na Průmyslový palác se letos vrátí vitráže, dělníci se zaměří na opravu střech
Dělníci na dostavbě a opravě Průmyslového paláce na Výstavišti v pražském Bubenči letos opraví střechy, dokončí ocelovou konstrukci obnovovaného křídla nebo dodělají podzemní přístavky. Vrátí se také opravené vitráže a hodiny, řekli radní Adam Zábranský (Piráti) a David Čech, vedoucí projektu ze společnosti Metrostav DIZ, která vede konsorcium firem opravujících palác.
\nČas načtení: 2024-03-06 16:01:40
Na Průmyslový palác se letos vrátí vitráže, dělníci se zaměří na opravu střech
Dělníci na dostavbě a opravě Průmyslového paláce na Výstavišti v pražském Bubenči letos opraví střechy, dokončí ocelovou konstrukci obnovovaného křídla nebo dodělají podzemní přístavky. Vrátí se také opravené vitráže a hodiny, řekli radní Adam Zábranský (Piráti) a David Čech, vedoucí projektu ze společnosti Metrostav DIZ, která vede konsorcium firem opravujících palác.
\nČas načtení: 2024-04-15 13:25:00
Vzpoura Prahy proti ministerstvu vnitra: Vyhlášku o hazardu ani po výzvě neupraví
Vedení Prahy neplánuje upravit vyhlášku regulující hazard, k čemuž jej na základě prověření úpravy vyzvalo ministerstvo vnitra. Městští radní v pondělí výzvu pouze vzali na vědomí a schválili, že nepožadují její projednání zastupitelstvem. Na program ji nicméně ještě může navrhnout opozice. Radní Adam Zábranský (Piráti) chce o zákonnosti vyhlášky nechat rozhodnout Ústavní soud (ÚS).
\nČas načtení: 2024-04-26 14:15:00
Další problém s pirátským poradcem Benešem? Vynesl citlivé informace, viní ho úředník magistrátu
Pražský magistrát řeší další problém, v němž figuruje nynější poradce pirátského radního Adama Zábranského (Piráti) Petr Beneš. Ředitel odboru hospodaření s majetkem pražského magistrátu Jan Rak jej totiž obvinil, že vynášel protistraně informace v milionovém soudním sporu, který město vede se společností Vinci Construction. Svou stížnost formuloval v oficiálním dopisu řediteli magistrátu.
\nČas načtení: 2024-04-30 13:42:00
Divadlo Spirála vstává z mrtvých: Po rekonstrukci za 300 milionů se otevře v říjnu. Co nabídne?
Budova divadla Spirála na pražském výstavišti se slavnostně otevře 3. října. Více než dvouleté opravy stavby poničené povodněmi v roce 2002 stály 300 milionů korun včetně DPH. Na tiskové konferenci to v úterý řekl radní Adam Zábranský (Piráti). Prostor bude mít označení Nová spirála, podle jejího ředitele Jana Makalouše bude hostit představení různých žánrů, reprízovaný program i jednorázové projekty.
\nČas načtení: 2024-05-23 07:35:00
Řada pražských restauratérů a kavárníků řeší v uplynulých měsících nepříjemné tahanice s magistrátem. Důvodem jsou předzahrádky, kvůli kterým jim v minulých letech byly vyměřeny pokuty. Jejich zrušení se potom provozovatelé restauračních zařízení vymáhali u soudů. Dle Komise pro předzahrádky Rady hlavního města Prahy, jíž předsedá radní hl. m. pro oblast majetku Adam Zábranský (Piráti), mělo být od vyměřených pokut ustoupeno, pakliže provozovatelé stáhnou žaloby na město a odsouhlasí nové smlouvy o provozu předzahrádek. Ačkoliv provozovatelé splnili, co měli, nestalo se tak.
\nČas načtení: 2024-06-04 19:41:00
Žádné filmy ani koncerty. Kasárna Karlín musí zavřít brány! Stavební úřad je nemá za zkolaudované
Stavební úřad Prahy 8 zakázal činnost kulturně-společenskému centru Kasárna Karlín v Praze 8. Důvodem je, že podle úřadu nezákonně využívalo vnitřní prostory, které nejsou zkolaudovány ani stavebně určeny k provozování centra. ČTK to dnes potvrdil mluvčí Prahy 8 Martin Šalek. Organizátoři v kasárnách pořádali promítání filmů, koncerty a v provozu měli i bar, kavárnu nebo saunu. Pražský radní Adam Zábranský (Piráti) ČTK sdělil, že jej rozhodnutí úřadu překvapilo a mrzí. Město nyní projednává změnu územního plánu, která centrum povolí. Kasárna podle mluvčího centra Radka Pavloviče s úřadem spolupracují, výtky napravilo a již podalo žádost o dodatečné povolení stavby včetně všech dokumentů.
\nČas načtení: 2024-04-25 17:00:00
Zábranský Brno řídit nebude, fotbal jde mimo něj. Kometa je srdcovka
Šok, nedůvěra, milion otázek. Libor Zábranský coby nový majitel brněnské Zbrojovky? „Jsem si jistý, že Zábranský dál povede Kometu a nepovede Zbrojovku. Má mnohem blíž k hokeji, na fotbale jsem ho neviděl roky – i proto, že byli dlouho s Bartoňkem rozkmotřeni. Když jsem se ho ptal na Zbrojovku, vždycky se té odpovědi vyhnul,“ říká ve speciálním díle podcastů Liga naruby a Zimák redaktor deníku Sport a webu iSport.cz Michal Koštuřík. Rozumí zároveň naštvaným fanouškům, kteří se obávají, že faktickým šéfem Zbrojovky bude i nadále Václav Bartoněk... „Fanoušci Komety se zároveň právem ptají, co bude s jejich klubem? Fotbal je svět, který jde zcela mimo Zábranského, jeho srdcovkou je a zůstane Kometa,“ dodává hokejový expert deníku Sport a webu iSport.cz Miroslav Horák.
Čas načtení: 2024-12-31 12:00:00
Radujme se, veselme se, kvákejme! Nejhorší erotickou scénu letos opět napsal David Zábranský
Magnesii Literu má David Zábranský zatím jenom jednu, na první místo v naší ceně o nejhorší erotickou scénu v krásné literatuře však dosáhl už podruhé. Zatímco v roce 2017 se v hlavní roli blýskly výkaly, tentokrát se zavádí penis do pochvy, hrabe se, kváká a dobývá. Známý provokatér navíc vyšperkoval scénu tím, že do jejího středu postavil sám sebe. Kniha Jů a Hele, jak se jeho románová novinka jmenuje, je totiž stylizovaná jako deník. A kdo by sám o sobě otevřeně napsal to co David Zábranský?! Už jen proto si další titul v naší anketě zaslouží. Takže gratulujeme a prosíme našeho vítěze o jediné: Pište o sexu s podobným gustem jako dosud. Třeba to i s tou Magnesií Literou jednou vyjde. A pokud ne, místo v naší soutěži se pro vás najde vždycky.
Čas načtení: 2020-11-05 19:31:38
Drzé pravdy Davida Zábranského se nekrotí před nahotou a o totemické komponenty demokracie si klidně opírají smeták a Baarův Jan Cimbura nám připomíná, že bychom neměli ztrácet schopnost nechat se oslovit lidskou autenticitou ani v literatuře. David Zábranský: Republika (Větrné mlýny 2020) Čas našich životů překrývaný s důslednou zlomyslností Májinými závoji politických aktualit. Lidé přicházející na svět s předem danými parametry jako automobily různých značek z výrobní linky. Ani celoživotní úsilí nezbaví lidské exempláře cejchu místa, kde se narodily, kým byly vychovány a s kým vyrostly. Lidem z Východu se točí pohled věčně a marně na Západ nebo na Jih. Středoevropanství jako prokletí a nerozlomitelné pouto. Zábranský hbitě zaznamenává politické události v současných Čechách i na Slovensku a jeho šikovný talent je vyostřuje v provokaci. Groteska a někdy i málo vkusná karikatura ho baví, nenechává se krotit kompoziční kázní, ani konvenční motivickou skladbou prózy. Jeho drzé pravdy se nekrotí před nahotou a o totemické komponenty demokracie si klidně opírají smeták. Tak čteme, že investigativní žurnalistika zhusta se pídí jen po dokladech podpírajících předpojatosti pátračů, že tu neplatí presumpce neviny, že osobní averze jsou nejlepší navigací. Povýtce privátní motivace novinářů se povyšují na nosné principy demokracie, a dokonce za její obnovu a posilování. Viz zvolení bývalé manželky šéfredaktora úhlavního média za prezidentku. Z přesvícené scény médií a politiky bolí oči, a přede všemi ty, které čekaly literaturu. Friedrich Nietzsche: Zrození tragédie čili helénství a pesimismus (Elektronické vydání v Městské knihovně Praha, 24. září 2019/ překlad Otokar Fischer) „Odkud plyne umělci povinnost, aby se přizpůsoboval moci, jejíž síla tkví jen v její početnosti?“ Kniha vznikla v letech 1870 až 1871, autor nemohl tudíž tušit nic o tlaku mas, jemuž je umění v dnešní době podrobováno, nic o lajcích a množství přátel na sociálních sítích, nic o influencerech, kteří jako v drtičích citrusových plodů pouštějí šťávu k vteřinovému použití a věčnému zapomenutí. Doba bez mýtu je bezdomovectví, praví klasik, a ani umění v ní nedosáhne dále a výš než k nápodobě jevů a uctívání jejich jedinečnosti bez zřetele k univerzalitě života a její potřebnosti. Mýty počínající heroickými vášněmi a boji se přestěhovaly dnes do mytologie reklam na čisticí prostředky, ve kterých svádějí svůj boj detergenty s nečistotami. Mýtus vystřídala věda, tragický pocit života vplynul do optimistické vize stále efektivnějšího ovládání přírody a nakonec jejího nahrazení dokonalými technologiemi. Co s námi bude, až se i tento příkrov mámení rozplyne? Jindřich Šimon Baar: Jan Cimbura (Elektronické vydání v Městské knihovně Praha, 3. listopad 2011) Už vidím ten pošklebek ironie. Cimbura? A v tomto kontextu? Cosi chatrně starožitného, soucitně ironicky chápaného, dětinská naivita. Promíjím všem, protože tím dosvědčují, že tento román nikdy v životě neměli v rukou. Kdo postál u kostelíka v Krtni, kdo se zasnil pod ořechem před farou v Ořechu, kdo si prošel Baarův domek v Klenčí, měl by pokračovat na cestě k lidské tváři těchto krajin, měl by, šťastně pootevřen určitému typu češství, bez předsudků a školských strusek začít číst Baarovy texty. Literatura zemité opravdovosti sice zpočátku vyžaduje jistou dávku vůle k nudě, ale když člověk zapomene na svůj dnešní zpovrchnělý vkus, na svou závislost na zábavnosti, na svou zpovykanost ironií, na ohoblovanou češtinu, na progresivismus, rozevře se před ním pevná stupnice pozitivních hodnot ovládaných opratěmi selství. Moudrá vyváženost vztahu člověka k přírodě je zde až klasicky sošná. Autorova náboženskost je daleka katolické ofenzívnosti, má blízko k proudům francouzského písemnictví, jak je známe pak později například do Jeana Giona. Topos Putimi vám každý štamgast hbitě spojí se Švejkem a jeho anabází, se svíčkou v poledne byste ale museli hledat někoho, kdo není rodák a kdo si vybaví ten představový komplex, jenž na tímto místem vztyčil J. Š. Baar svým Cimburou. Neměli bychom ztrácet schopnost nechat se oslovit lidskou autenticitou ani v literatuře. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-03-04 16:32:03
Ve středu 4. března byly představeny nominace na ceny Magnesia Litera za rok 2019. Nominovány jsou mimo jiné prózy Jiřího Kratochvila, Jana Němce a Davida Zábranského, sbírky poezie Jiřího Dynky a Daniela Hradeckého či kniha pro děti Petra Borkovce. Litera za prózu Veronika Bendová: Vytěženej kraj (fra, Praha, 200 s.) Severočeskou road-movie Vytěženej kraj v jistém smyslu navazuje Veronika Bendová na svůj debut Nonstop Eufrat. Podobně jako příběh padlého katolického kněze v její prvotině, se portrét exploatované krajiny a bývalého partnerského páru, který zde má najít filmové lokace, zabývá tématem duchovní, kulturní a historické identity. Zdevastované kostely a fary, lidé dobití komunistickou minulostí a lační profitu, poničené osobní vztahy i společenské vazby. Autorka kontrastuje tenkou vrstvu současnosti zastoupené rychlým a dobře nasvíceným světem filmu, s dějinami a jejich stíny, které jsou v kraji, kde leží Litvínov, Most, Libkovice nebo Hrob stále přítomné a působící. V literatuře i ve filmu často zobrazované téma vytěžených severočeských Sudet představuje autorka neotřelým způsobem jako otázku duchovní opuštěnosti. V knize se proto postindustriální kraj stává víc než dramatickou kulisou pro chystaný film o křesťanské rodině chartistů vypuzené tlakem StB z Prahy za socialismu do severních Čech. Vytěženej kraj je otázkou, jak se v něm ve svobodnější době zachovat stejně nekonformně a lidsky. Jiří Kratochvil: Liška v dámu (Druhé město, Brno, 200 s.) Jiří Kratochvil je představitelem současné prózy, která se programově odklání od realistické literární tradice; je zároveň jedním z nejpřekládanějších českých autorů. Román Liška v dámu se odehrává v padesátých letech dvacátého století a prolínají se v něm dvě dějové linie. Ta realističtější vypráví příběh mladého brněnského dělníka Pavla, který je jako perspektivní a jazykově talentovaný estébák vybrán, aby odešel na západ a provedl diverzní akci ve Svobodné Evropě. Druhou, fantaskní linií je příběh mladé lištičky. Stalin (v románu nazývaný Hospodář) dá vědcům z Pavlovova institutu úkol přetvořit ji v ženu a tu pak pod jménem Sylva vyšle na západ, aby zavraždila Winstona Churchilla. Hrdinové se ale ve svobodném světě setkají a jejich příběhy a osudy se spojí – život se ukáže být mocnější než záměry mocných. Román Liška v dámu je poctou imaginaci, literatuře jako hře slov a obrazů, ale zároveň nabízí i silný příběh o propojování a zároveň neslučitelnosti různých světů a také oslavu lidské a liščí svobody. Štěpán Kučera: Projekt Gilgameš (Druhé město, Brno, 168 s.) Projekt Gilgameš je románovým debutem Štěpána Kučery, spisovatele a novináře, který se dlouhodobě zajímá o střet kulturní a biologické podmíněnosti lidského chování. O něj jde i v příběhu převozníka Uršanábiho, kterého si Kučera vypůjčil ze starověkého Eposu o Gilgamešovi. Uršanábi se díky prášku z černé květiny stává nesmrtelným a v textu putuje napříč kontinenty a staletími až do naší blízké budoucnosti. Celý jeho osud zároveň vypráví mladému vědci pokročilá umělá inteligence, aby ho přesvědčila, že budoucnost by měla mít v rukou ona, a ne člověk. Zdůrazňuje, že lidská potřeba nepřítele je příliš silná a že lidé nejsou vývojově připravení na život v tak obrovských tlupách, jaké si díky vyprávění příběhů dokázali vybudovat. Kučera tu pracuje velmi poučeně jak s nejstarší literaturou, tak s prvky nejmodernější vědy; vytvořil svého druhu mytické vyprávění, v němž se nepátrá po ničem menším než po smyslu lidského života, a přitom je to celé zabalené do postmoderního jazyka i vtipu. Jan Němec: Možnosti milostného románu (Host, Brno, 480 s.) Rozsáhlý románový projekt Jana Němce klade naléhavé otázky jak ohledně tématu milostného vztahu a soužití s jiným člověkem, tak i ohledně možností a dopadů románového příběhu v dnešním světě. Autor si pohrává s románovou formou, ale zároveň své psaní silně zakotvuje v tradici moderního románu. Provokuje čtenáře tím, jak vyprávění od linie milostného vztahu neustále odbíhá k jiným souvislostem, ale zároveň sžíravě analyzuje i sebe sama jako románovou postavu. Nabízí na jedné straně úzce privátní příběh několikaletého vztahu dvou mladých lidí, na straně druhé ale načrtává i široce panoramatický obraz soudobé společnosti a životních hodnot v časech rozkolísané doby. Jan Němec svým dílem ukazuje, že i dnes může mít román schopnost vyjadřovat společensky relevantní témata způsobem, který je jedinečný a nenahraditelný. A klást otázky, které nelze zodpovědět jednoduše a bez reflexe všech souvislostí. Michal Vrba: Kolem Jakuba (Argo, Praha, 178 s.) Pět povídek Michala Vrby, českého prozaika mladší generace, se odehrává ve velikém časovém rozpětí od třicetileté války do devadesátých let 20. století. Jednotlivé příběhy jsou spojeny jedním místem, rybníkem Jakub ve východních Čechách. Hrdiny povídek jsou tzv. malí, obyčejní lidé, kteří se proti své vůli octnou v soukolí velké historie - a nejen ve vypjatých okamžicích, ale i v běhu každodenního života se musejí rozhodnout mezi dobrem a zlem. Jednotlivé povídky jsou spolu propojeny často velmi překvapivým způsobem a kniha tak poskytuje poutavý obraz zápasu člověka s dějinami v různých historických obdobích. Povídky Michala Vrby jsou skvělým příkladem čtivé realistické prózy, která navazuje na nejlepší vypravěčské tradice a je čtenářsky vstřícná, ale zároveň se formálně velmi propracovaným způsobem zamýšlí nad základními otázkami lidské existence. David Zábranský: Logoz aneb Robert Holm, marketér dánský (Větrné mlýny, Brno, 404 s.) Román Logoz Davida Zábranského je pamfletickým portrétem liberálního systému vedeného byrokraty a marketéry. Autor torpéduje svět, v němž si marketing ochočil ideu svobody a autenticity. Následně je prodává jako produkt, který u zákazníků budí pocit nadřazenosti nad těmi, kdo se ke svobodě, autenticitě nebo spravedlnosti vztahují jinak než dohodnutými pojmy. Z politického přesvědčení budoucnosti je v Zábranského próze pouze módní brand, značka odpoutaná od vnitřních obsahů. Jazyk politicky korektního marketingu zde hraje roli spíše zastírací, než aby věci skutečně vysvětloval. Zábranský je břitký ironik společenské třídy „kreativních profesí“, slepé ke svým privilegiím a k vlastní aroganci. V domýšlení trajektorií vývoje světa řízeného marketingem morální nadřazenosti přichází Zábranského kniha s vtipně vystavěným příběhem, který je politickou karikaturou současnosti. Moleskine Litera za poezii Jiří Dynka: Pomor (Druhé město, Brno, 60 s.) Ve sbírce s mnohoznačným názvem Pomor se Jiří Dynka vydal nazpět časem. Z útržkovitých pasáží a fragmentů paměti jeho alter-ego znovusestavuje vlastní obraz a přesvědčuje tím samo sebe, že v tomto přeludném a zřejmě nikdy neexistujícím světě skutečně žilo. Právě takové zjištění je spojené s autorovým přesvědčením, že báseň je pravděpodobně jediný a jedinečný poznávací prostředek nejen sebe sama, ale i světa jako celku. Daniel Hradecký: Přibližování dřeva (Perplex, Opava, 64 s.) Sbírka Přibližování dřeva obsahuje tři oddíly, v nichž Daniel Hradecký dávkuje existenciální tázání, ironii, záznam paměti, hledání kořenů i pointované aforistické odpovědi. Autorovy verše leckdy vznikají jako fragmenty situací, které mají univerzální platnost. Jeden z nejprokletějších českých básníků nám i sobě spílá, bouří se proti světu, aby vždycky našel partnera k rozhovoru a zachytil svůdné volání nejen slov, ale i situací a dokázal tím plasticky evokovat místa severočeského regionu. Ewald Murrer: Noční četba (Aula, Praha, 326 s.) V monumentálním souboru stovky epických textů vrací Ewald Murrer do hry dnes skoro zapomenutý žánr básnické fantastické povídky, jak ji známe třeba ze sbírky Kašpar noci francouzského romantika Aloysia Bertranda. Ostatně už název knihy ukazuje na tuto příbuznost. Básník okouzluje svým suverénním vypravěčským talentem. V Noční četbě se potkává imaginace a zájem o tajemno s groteskní, místy až naturalistickou hyperbolou. Autor pokračuje v poetice jistého melancholického a bizarního snění, kterým zaujal čtenáře už na počátku devadesátých let v knize Zápisník pana Pinkeho. Litera za knihu pro děti a mládež David Böhm: A jako Antarktida – Pohled z druhé strany (Raketa/Labyrint, Praha, 80 s.) Autorská encyklopedie konceptuálního výtvarníka přináší portrét světadílu, který byl zkoumán až jako poslední. Tichá krása pustiny bez jediného stromu, bez plazů a obojživelníků, půl roku bez slunce a právně vzato i bez hranic a stálých sídel se pro autora stala divotvorným jevištěm nově definujícím meze sebereflexe i statečnosti těch, kdo se rozhodli v antarktickém majestátu bádat a přežít. Pocítil to jak Roald Amundsen, následovaný nebohou družinou kapitána Roberta F. Scotta a neúspěšnou Shackletonovou transkontinentální expedicí, tak každý další odvážlivec stojící byť jen na jejím pobřeží. Na vlastní kůži to zažil i sám autor, který sem se synem putoval v doprovodu polárníka Jaroslava Pavlíčka, aby dostál podtitulu knihy, podpořil lehce podvratnou perspektivu prolamující stereotypy povšechných znalostí a kladl si otázky po smyslu bělostného prostoru rozlehlejšího než Evropa. V návaznosti na půlstoleté postupy české uměleckonaučné školy Böhmovo sdělení hravou formou dotvářejí fotografie i kartografické projekce, rozkládací alba s pointami, dobrodružný komiks, deník, novinové sloupce, dokonce plyšové 3D modely zástupců místní zvířeny, takže i po stránce ilustrační vznikla lákavá publikace pro četbu v kruhu rodinném. Výsledkem je dovedné, sdílné, ba pronikavé dílo zdůrazňující provázanost Antarktidy s globálním ekosystémem, neboť území v demilitarizované kolektivní správě plní daleko mimo středoevropské zorné pole klíčovou roli, srovnatelnou s významem prvního písmene abecedy. Udržení zdejších ledovců, nutných pro rovnováhu planety, je testem naší snášenlivosti, kooperace – a hlavně pudu sebezáchovy. Petr Borkovec: Každá věc má něco společného se štěstím (Ilustroval Martin Krkošek, František Havlůj – Běžíliška, Praha. 44 s.) V básnické sbírce rozžívá Petr Borkovec vzpomínky z dětství na živé tvory a neživé předměty, jež jsou zde přítomny svými otisky, barvami, vůněmi. Kniha je svébytným pokračováním leporela Věci našeho života (2017), které obsahovalo také básnické miniatury dotýkající se naší každodennosti. Tentokrát se však Petr Borkovec obrací na starší dětské čtenáře, než je u knížek veršů pro děti obvyklé. Vyvstávají před námi třeba subtilní scenerie půdních vetchých věcí, chvíle u večerního jídla, doprovázené chlapeckými sny, nebo uspávanky v rozličných veršovaných útvarech, v nichž se objevují folklorní motivy, fragmenty rozhovorů, ale i jazykové hříčky. Najdeme tu i morgensternovskou báseň Rybník („Lín dne je stínán / slinami žab. // Olůvky vody, trň och! / Svléchající hlubí...“), půvabnou vzpomínku Na babiččině skříni anebo lyrickou prozaickou miniaturu Úvoz. Neobvyklou mozaiku obrazů a přemítání doprovázejí hravé i jemně nostalgické ilustrace Martina Krkoška, které zachycují také panorama básníkova rodiště (i jeho portrét), ale také vtipně glosují hravá říkadla. Petr Koťátko: Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové (Ilustrovala Eva Koťátková, Meander, Praha. 162 s.) Podlouhlá, ve žlutém plátně vypravená kniha s neokázalými ilustracemi působí už na první pohled sympaticky starosvětsky. A tento první dojem čtenáře neopustí ani po začtení se do rafinované prózy plné nápadů, která zručně propojuje fantastické postavy a motivy s reálnými událostmi, které se odehrály nebo mohly odehrát v tajemném domě v Černošicích, kde býval v letech 1913–1920 sirotčinec. Kniha se nemůže (a nejspíše ani nechce) vyhnout srovnání s Alenkou v kraji divů a za zrcadlem Lewise Carrolla a Medvídkem Pú A. A. Milneho, na které upomene svou nonsensovou poetičností, ale i napínavým dějem. A stejně jako Carrollova Alenka a Medvídek Pú, ani Koťátkův dobrodružný příběh není jen pro děti, nemá jasně určitelného adresáta. I v těch nejnapínavějších momentech, dýchajících tu a tam až hororovou atmosférou, zůstává Petr Koťátko laskavým vypravěčem, který upoutá především tím, jak ve svém vyprávění proplétá dějové linky a časové vrstvy a buduje tajemství, aniž se uchyluje k laciným dílčím efektům. Ilustrace Evy Koťátkové zmíněné charakteristiky tohoto textu podepírají a zesilují je. Je to kniha, která nepochybně není pro každého, ale čtenáře, kterého si najde, bohatě odmění. Litera za naučnou literaturu Petr Čornej: Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka (Paseka, Praha, 844 s.) V rozsáhlé monografii zúročuje Petr Čornej své celoživotní bádání v oblasti dějin českého středověku. Přestože v celku jeho dosavadních knih jde o vůbec první životopis, z jeho starších prací víme, že jej povaha historických osobností, jejich charakter, motivace jednání a dobová mentalita přitahovaly vždy. Ve své nejnovější práci Čornej čtenářům názorně a přitom čtivě ukazuje obtížnost práce historika, který se často musí vyrovnat s nedostatkem písemných pramenů. Otevřeně přiznává, že na některé otázky historik nemůže nabídnout jednoznačné odpovědi, a proto předkládá hned několik možných cest, jimiž se osudy husitského válečníka mohly ubírat. Zvláště poutavá jsou jeho líčení v pasážích, kde se může opřít o své předchozí výzkumy, jako je tomu v případě jeho důvěrné znalosti husitské Prahy. Jedinečný je rovněž autorův vhled do středověkého myšlení, jakož i analýza proměny struktury pozdně středověké společnosti či detailní průzkum mocenských vztahů. Čornejův Žižka navíc není jen historickou osobností, jejíž životní cesta se uzavřela u Přibyslavi roku 1424. Ve své práci sleduje i proměny jeho obrazu v historické paměti a to, jak byla osobnost husitského vojevůdce využívána v pozdějších politických a kulturních sporech. Kniha Jan Žižka zaujme i svou výtvarnou podobou a obrazovou složkou, jež podtrhuje autorovu snahu (a schopnost) vykročit mimo úzký okruh znalců a oslovit širší čtenářské publikum. Michal Kopeček a kol.: Architekti dlouhé změny. Expertní kořeny postsocialismu v Československu (Argo/ FF UK/ Ústav pro soudobé dějiny AV, Praha, 368 s.) Byl postkomunistický „neoliberalismus“ pouze importem západní ekonomické ideologie a praxe? Historik Michal Kopeček a jeho spoluautoři a spoluautorka si to nemyslí. V elegantně napsané a poutavé kolektivní monografii zkoumají proměny myšlení a praxe expertních komunit od 60. do 90. let 20. století a hledají možné kontinuity sahající přes politickou a socioekonomickou změnu roku 1989. Odspodu analyzují nesmělé změny směrem k „socialistickému právnímu státu“ (Michal Kopeček), ptají se na roli řídících pracovníků socializovaných v socialistickém Československu v jeho transformaci ke kapitalismu (Tomáš Vilímek), pročítají teorii podnikového managementu (Michal Kopeček, Václav Rameš) a sociologické studie (Michal Kopeček). Ve vývoji psychoterapie hledají náznaky posunu k liberálnímu individualismu (Adéla Gjuričová), všímají si role ekologie v delegitimizaci státního socialismu (Matěj Spurný) a hledají původ pražského urbanistického „antikomunismu“ 90. let (Petr Roubal). Postkomunistické české země nejsou pro autory a autorku pouze prostorem pro západní experiment s volným trhem, deregulací a oslabením institucí, ale také složitým vyjednáváním těchto vlivů s vlastními podněty, k nimž patří také proměňující se jazyky expertních komunit z konce státního socialismu. Pavel Škácha, Jakub Plášil, Vladimír Horák: Jáchymov. Mineralogická perla Krušnohoří. (Academia, Praha, 688 s.) Mimořádně obsáhlá, instruktivní a krásně ilustrovaná a vypravená publikace pojednává o Jáchymově jakožto světově známé mineralogické lokalitě. Poutavý a zasvěcený výklad je doplněn fotografiemi minerálů z českých i zahraničních muzeí a soukromých sbírek, snímky uměleckých děl zhotovovaných z místních minerálů, reprodukcemi historických map a terénními fotografiemi z povrchu i podzemí. Počínaje 16. stoletím zde ve velkém začalo dolování stříbra, v 19. století se rozvinula výroba uranových barev a na přelomu 19. a 20. století se zdejší smolinec vyznamenal objevem dvou nových radioaktivních prvků polonia a radia. V polovině 20. století Jáchymov smutně proslul jako místo těžkých a často zničujících nucených prací pro lidi pronásledované komunistickým režimem. Kniha je rozdělena na tři základní části: historie nálezů jáchymovských stříbrných ložisek, přehled geologie a prezentace nejvýznamnějších primárních a sekundárních minerálů. Publikace je výsledkem mnohaletého bádání autorů v archivech i v podzemí jáchymovského rudního revíru a je v našich i evropských měřítkách zcela ojedinělá. Litera za publicistiku Jožin Valenta, Marek Vácha: Jízda v levém pruhu. (Cesta, Brno, 192 s.) Knižní rozhovor se známým knězem a přírodovědcem Markem „Orko“ Váchou. Je veden dílem životopisně, dílem tematicky. Projdeme si zázemí – zážitkové a duchovní –, z něhož Vácha vyrostl, stejně tak problémy, jimiž žije a jež považuje za určující pro současnou dobu. Rozhovor probíhá velmi otevřeně, nadto mu nechybí spád; tazatel svého tázance nešetří, přičemž kniha je plná i momentů humorných a hravých. Kamila Hladká: Hornické vdovy (Dcera sestry, Brno, 216 s.) Kniha je sestavena z osmi životopisných vyprávění žen, které za tragických okolností přišly o své manžely. Tato vyprávění jsou uspořádána chronologicky a nechybějí v nich ani dokumentární materiály. Autorčin přístup je nadán velkou vnímavostí. Hlavně díky ní se Kamila Hladká vciťuje do každodennosti běžných lidí, pod níž často objevuje skrytá dramata, trýzně i radosti. Jde rovněž o nepřímý a velmi civilní portrét hornické profese v proměnách času – a nadto ženskou perspektivou. Aleš Palán: Jako v nebi, jenže jinak. Nové setkání se samotáři z Čech a Moravy (Prostor, Praha, 400 s.) Po zdařilé a široce reflektované knize o šumavských samotářích (Raději zešílet v divočině) navázal Aleš Palán další knihou, v níž svou perspektivu poněkud pootočil. Jde v ní o samotáře ani ne tak programové jako spíše životním údělem. Všechny rozhovory jsou vedeny s citem pro jednotlivý osud, pro to, aby se v zaznamenaném textu obtiskl v co nejvěrnější podobě, i jazykové. Kniha získává i bohatým fotografickým doprovodem (Johana Pošová). DILIA Litera pro objev roku Romi Grey: Jmenuji se Orel (Ilustrace Ondřej Smeykal. Credit-plus, Praha, 80 s.) Slípka z klecového chovu začíná nový život na jihočeském venkově. Pro svou odvahu ke svobodě získává jméno Orel. Poprvé si prohlíží a chutná skutečný svět a prožívá všední malé zázraky a dobrodružství s kamarádem Čipem, kocourem, který miluje okurky hadovky. Setkává se s netopýrem, bobrem, malou veverkou či kosí rodinou, poznává léto i zimu. A občas vzpomíná na živoření v kleci, kterému jsou stále vystaveny její příbuzné. Realistický pohled na živé tvory, znalost jejich potřeb a chování se organicky mísí s rovinou až pohádkovou, v níž spolu antropomorfizovaná zvířata rozprávějí. Drobným hravým příhodám viděným očima slípky neschází poezie a jemný humor. Autorka přitom dětským čtenářům připomíná ohromné maličkosti každodennosti, které nejenže jsou upřeny zvířatům za anonymními zdmi velkochovů, ale často unikají i naší pozornosti – větve stromu, voda hemžící se pulci, tající sněhulák za hvězdného večera. Zdůrazňuje nutnost hledání dobra a krásy, vyzdvihuje jakoukoli snahu „dělat ze světa soucitnější místo“, ukazuje hodnotu svobody a přátelství. „Důležité v životě je, kam jdeme. A s kým. A jak se tam dostaneme, to už je věc druhá.“ Náladu textu plně dotvářejí poetické ilustrace Ondřeje Smeykala. Vratislav Kadlec: Hranice lesa (Argo, Praha, 176 s.) Sbírka sedmnácti povídek tvoří textové puzzle skládající obraz vnímání světa vyzrálého vypravěče. Debut osmatřicetiletého absolventa Literární akademie Josefa Škvoreckého shrnuje tvorbu publikovanou po roce 2002 v literárních revuích i rozhlase (Vedlejší příznaky). Kadlec k líčení nadreálných jevů, jež rozruší všednodenní rutinu prožívání života postav jeho příběhů, přistupuje v několikastránkových miniaturách i povídkách středního rozsahu s bravurní schopností vygradovat vyznění prózy vhodně zvolenými vyprávěcími prostředky a postupy. Uvěřitelně leč „posunutě“ popsané situace a pocity nejistoty, rutiny, nutkavých puzení i časoprostorových střihů odkazují k hlubším souvislostem dění, života a nesamozřejmosti reality, jak je běžně vnímána. Se zkušeností divadelního principála inscenuje absurdní rodinné sedánky končící odkrytím zvířecích hrobečků a rodinných dramat, připravuje lidi v mlze o tváře, nechává straky ukrást postavám jména, zazdívá jejich těla, připravuje je o identitu a schopnost sdělovat bližním své pocity a v neveselých i humorných vyprávěních o narušené každodennosti běžných triviálních životů je zároveň nádherně ozvláštňuje. Ema Labudová: Tapetář (Knižní klub, Praha, 184 s.) V knize dvacetileté debutantky Emy Labudové se ocitáme v Manchesteru a také v menším městě Whitby na severu Anglie v padesátých letech minulého století. Svůj příběh nám zde vypráví mladík Irving. Před třemi lety musel nedobrovolně odejít z domova a teď se vrací poté, co mu krátce po sobě zemřeli oba rodiče. Labudová se tu dokázala na svůj věk obdivuhodně vypořádat s cizím prostředím, časem i vypravěčem, příslušníkem v té době silně uzurpované menšiny. Přesvědčivá je zejména její práce s jazykem vypravěče, tedy nepříliš vzdělaného Irvinga, nedoučeného pekaře, jenž se živí jako tapetář. Zároveň drží autorka pevně pod kontrolou dávkování informací a průběžně, až detektivkářsky odhaluje hrdinovu nelehkou životní trajektorii a společenskou pozici, která poznamenává jeho fyzické i psychické zdraví. Litera za nakladatelský čin Ivan Martin Jirous: Magorova oáza (Torst, Praha, 1152 s.) Obsáhlým svazkem Magorova oáza se završilo vydávání básnického a nebeletristického díla Ivana M. Jirouse – klíčové a formativní osobnosti českého kulturního undergroundu 70. a 80. let a politického vězně normalizačního režimu. Editorka knihy Adéla Petruželková v ní shromáždila na základě Michaelem Špiritem sestavené bibliografie všechny texty, které nebyly zařazeny do Magorova zápisníku (tedy stati do roku 1997), a pak ty, které vznikly po jeho vydání až do Jirousovy smrti. Tyto dvě množiny v obsahu svazku členila dále na autorské projevy, petice, jejichž autorem je Jirous, a rozhovory. Letitou a soustavnou péčí nakladatelství TORST se tak čtenářům do rukou dostává kompletní řada prací tohoto básníka. Spolu s Magorovou oázou jde o svazky Magorův zápisník (1997, výbor z kritik, článků, polemik, úvah, portrétů, rozhovorů a próza Pravdivý příběh Plastic People – editor Michael Špirit), Magorova summa (1998, básně, postupně rozšiřovaná vydání 2007 a 2015 – editor Martin Machovec), Magorovy dopisy (2005, listy psané Daně Němcové a Julianě Jirousové z vězení v 70. a 80. letech – editoři Andrej Stankovič a Zuzana Jürgens; upravený soubor vzájemné korespondence s J. Jirousovou vyšel mimo zmíněnou řadu s titulem Ahoj můj miláčku, 2015) Jana Maříková-Kubková a kol.: Katedrála viditelná a neviditelná (Hilbertinum/ Archeologický ústav AV, Praha, 928 s.) Dvoudílná koncepčně i graficky náročná publikace Katedrála viditelná a neviditelná (vydalo v roce 2019 nakladatelství Hilbertinum – Společnost Kamila Hilberta, z. s. a Archeologický ústav AV ČR, v.v., autorka koncepce a editorka Jana Maříková-Kubková) přináší jedinečné a komplexní zpracování tisícileté historie katedrály sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie na Pražském hradě. Podílely se na ní desítky autorů – archeologové, geologové, historikové architektury, umění, liturgie a hudby, grafici a fotografové. Jejich práce je rozvržena do kapitol koncipovaných na pozadí hlavních stavebních etap tak, aby vždy vedle sebe stály informace o stavebním vývoji, umělecké výbavě, liturgii a hudbě. Stěžejní linii výkladu funkčně doplňují boxy a rozšířené popisky, které přinášejí informace o mimořádných počinech, významných architektonických celcích a kaplích, zásadních uměleckých dílech či důležitých osobnostech – a to jak z řad tvůrců, tak duchovních správců. Funkční a klíčovou součástí publikace je rovněž rozsáhlá obrazová dokumentace. Obrazově bohatá a zajímavá témata jsou soustředěna ve fotografických boxech. Celkově je v knize publikováno téměř 1800 ilustrací. Výjimečná je tato publikace také díky bibliografii, která je v současné době nejúplnějším seznamem dostupné literatury o katedrále sv. Víta, nově zpracovaným rekonstrukčním plánům starších stavebních fází, detailní plánové dokumentaci dnešního stavu chrámu a velmi podobně zpracovanému jmennému rejstříku. Jan Amos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce (Práh, Praha, 286 s.) Poslední vydání Labyrintu světa a ráje srdce Jana Amose Komenského (nakladatelství Práh, 2019) je velkolepé nejen svým rozměrem. Na červeno bílých dvoustranách je otištěn vedle sebe původní text z roku 1623 a jeho verze upravená, resp. přeložená Lukášem Makovičkou do češtiny 21. století. Text otevírá předmluva komeniologa prof. Jana Kumpery, který připomíná a shrnuje osud nejslavnějšího a nejpřekládanějšího Komenského textu, aniž se jej snaží nějak zásadně interpretovat. Komentářem ke Komenského textu se totiž v tomto vydání Labyrintu stává jeho grafická a výtvarná podoba. O grafickou úpravu se postaral Pavel Růt a Miroslav Huptych doprovodil text 54 dvoustránkovými kolážemi. Huptychovy koláže Komenského text opravdu spíše doprovázejí, než „pouze“ ilustrují. Píše-li Komenský v úvodních verších, že Labyrint světa a ráj srdce „jest světlé vymalování“, pak fungují Huptychovy koláže jako vizuální ztvárnění a převyprávění Komenského obrazů. Poutníkovo matení, motání, kolotání a lopotání tak díky Huptychově interpretaci získává novou podobu. Setkání klasického a jazykově archaického textu s digitální koláží nepůsobí skandálně, vizuálně opulentní obrazy spíše vracejí čtenářovu pozornost zpět k textu a nutí k jeho opakovanému promýšlení. Litera za překladovou knihu Lucia Berlinová: Manuál pro uklízečky (Přel. Martina Knápková, Argo, Praha, 256 s.) Americká spisovatelka Lucia Berlinová se úspěchu dočkala až jedenáct let po své smrti, kdy vyšel výbor z její celoživotní tvorby pod názvem Manuál pro uklízečky. Povídky přiznaně čerpají ze života autorky, z jejích tří neúspěšných manželství i ze života uklízečky, učitelky, zdravotní sestry, telefonní spojovatelky a matky čtyř synů. Popisují spíše tu odvrácenou část amerického snu: jejich hlavními hrdiny jsou děti bez kamarádů, těhotné teenagerky, svobodné ženy středního a vyššího věku, které hledají trochu citu – nebo aspoň lahev vodky. Přes všechnu bolest v těchto povídkách probublá na povrch i osvobozující sebeironický humor a k jednoznačným přednostem sbírky patří i přesně odposlouchané dialogy a až rentgenové vidění lidí se všemi jejich slabinami. Překladatelce Martině Knápková se podařilo převést Berlinovou ve vší syrovosti, s citem pro její lapidárnost, a má tak lví podíl na jejím úspěchu v českém kontextu. Edward St Aubyn: Patrick Melrose I (Přel. Ladislav Nagy, Argo, Praha, 432 s.) Kniha s názvem Patrick Melrose I zahrnuje první tři svazky slavné pentalogie britského autora Edwarda St Aubyna. Částečně autobiografický román, k jehož popularitě přispělo úspěšné televizní zpracování z roku 2018, ukazuje stinné a překvapivě kruté stránky života nejvyšších vrstev britské aristokracie: příběh chlapce, jehož za matčina liknavého přihlížení zneužije sadistický otec, začíná v 60. letech minulého století a zavádí nás střídavě na jih Francie, do Velké Británie i do New Yorku. Dospívající Patrick se marně snaží uniknout dětským traumatům a sobě samému pomocí drog. Brilantně napsaná satirická freska čtenáře osloví zejména tím, že surově chladné vyprávění mistrně propojuje jedovatým, cynickým humorem. Překlad Ladislava Nagye věrně zachycuje všechny nuance St Aubynova románu. Dokáže najít ta správná slova pro různé projevy podivné lásky i zoufalé nenávisti, dokonale zachovává nadhled i suchou ironii vyprávění: text je v jeho podání přesně tak podivně nesnesitelný jako příběh sám. Fernando Vallejo: Madona zabijáků (Přel. Petr Zavadil, fra, Praha, 256 s.) Nejznámější román kolumbijského spisovatele je situován do města Medellín raných 90. let. Jde o strhující monolog stárnoucího intelektuála, který se po letech v emigraci vrací do rodného města zmítaného chaosem a násilím válek mezi drogovými kartely. Po boku mladičkého profesionálního zabijáka Alexise prochází světem, v němž násilí a vraždy jsou všudypřítomné a nevyhnutelné, z koloběhu smrti není východiska. Podstatný zde není příběh či postavy, nýbrž obraz světa: nenávistný a bezvýchodný, ale naprosto celistvý a svým způsobem dokonalý. Temná, brutální a nihilistická vize, již román předestírá, je nezapomenutelná díky bohatému, mnohavrstevnatému a hravému jazyku, jímž je tento obraz vytvářen. Překlad Petra Zavadila suverénně zprostředkuje působivý styl originálu, který pracuje s různými rejstříky, argotickými výrazy, ale i četnými literárními odkazy, přeskakuje od nejhrubších vulgarismů po jemný lyrismus, a jaksi nenápadně dokáže žlučovitou nenávist vůči celému světu prodchnout na jedné straně humorem, na druhé straně zvláštní něhou a nostalgickou touhou po jiném světě, který je beznadějně nedostupný. Magnesia Blog roku Natálie Ficenová: Zrzi.cz Natálie Ficenová neboli Zrzavá holka a její blog o autismu a… dospívání, rodičích, práci, dívkách, spánku, škole, celebritách, hudbě atd. Bohatý blog, který představuje autismus z mnoha stran, pečlivě shromažďuje informace o autistech, radí, doporučuje, vášnivě propojuje, odkazuje. Ale koneckonců přináší vitální a velice otevřené záznamy a poznámky jedné citlivé dívky („teď už jsem ovšem vdaná, mám vlastní byt a práci“), které často nahlížejí běžné věci z nečekaných perspektiv a komplikují rutinu. Zrzavá holka píše živelně, s nadhledem, vtipně – zároveň se nikdy nepředvádí. Její texty jsou někdy ostré, někdy rozpustilé, někdy plné obav, divných úvah – a nejlepší je, když to vše kombinuje! Městská poezie Brno Děti hrající si se ztracenou nožní protézou, zdivočelé ovce v ulicích města, muž zaklíněný ve skruži, jenž tu hledal, co vlastně nepotřebuje… Běžné denní zprávy zachycené brněnskými městskými strážníky se ve facebookovém projektu Městská poezie Brno proměňují ve verše absurdního humoru a životních dramat. Pravidla jsou jednoduchá: autoři z policejních svodek vyjmou vypovídající pasáže a rozčlení je do veršů. Nic nesmí přidat, škrtnout, měnit pořádek slov. Výsledek – básně rozverných opilců, vytáčky zlodějíčků, poezie všedního brněnského dne. Tereza Nagyová: Nejsemtabu.cz V osmnácti letech diagnostikovali Tereze Nagyové Crohnovu chorobu, později jí odebrali tlusté střevo a před pěti lety jí vytvořili stomii neboli vývod střeva nad břišní stěnu. Nějakou dobu jí trvalo, než se s novou situací fyzicky i psychicky vyrovnala a sebe samu přijala. Své zkušenosti se rozhodla sdílet s veřejností pomocí blogu nejsemtabu.cz. Ten informuje pacienty a jejich příbuzné o životě se stomií, ať už se jedná o oblékání, stravování či cestování, ale nabádá i k prevenci nemocí vedoucí k založení vývodu. Prostor k vyjádření dostávají i další pacienti a také odborní lékařští pracovníci. Kristýna Sládečková: Knihomam.cz Blog, který „sdružuje autory, kteří píší do šuplíku“. Jakýsi prozaický „open mic“. Otevřený večer, kde si každý může přečíst, co chce. Jsou tu pohádky pro děti, sci-fi a fantasy texty, „osobní zpovědi“, lyrické meditace aj. Autorka blogu si zakládá na vlídném, chápajícím přijetí autorů („Někdo zabíjí čas. Někdo si chce vylít srdce a povyprávět někomu svůj životní příběh. Někdo nemá kamarády. Někdo bojuje se závislostí.“). Trochu riskantní podnik, kterému jistě hrozí zahlcení nekonečnými, nečitelnými, nudnými odstavci. Ale neděje se to! Knihomam si drží dobrou míru a při jeho propátrávání docela často narazíme na skvělou větu, přesné místo, velice dobrý text. Jiří Švihálek: Pacholek.com Koncem července minulého roku se Jiřímu Švihálkovi a jeho ženě Katce obrátil život naruby. Na své motorce se stali účastníky těžké hromadné nehody a skončili v nemocnici, kde se po četných operacích z Jiřího stává „jednonožec“ neboli jak se sám nazývá - Pacholeg. Od známé dostává na pokoji tužku, papír a doporučení, ať si všechno zapíše. Jeho příspěvků je dnes kolem 140 a skládají dohromady deník plný bolesti, zoufalství, narkotik, operačních sálů a převazů, ale i neuvěřitelného optimismu, nadhledu a humoru. Radim Tolasz: Tolasz.cz V současné vyostřené diskusi o globální změně klimatu je Radim Tolasz vědcem, který trpělivě a poutavě opravuje faktické omyly, nepřesnosti a chyby „popíračů“ i „alarmistů“. Co je to ideální klima? A existuje vůbec? Pomůže proti oteplování klimatu vysadit miliardu stromů? A proč zastává hnutí Rebelie proti vyhynutí nesmyslné požadavky? Blog předního klimatologa a zástupce České republiky v panelu IPCC je důležitým orientačním bodem v časech argumentační nouze, fake news a dezinformací. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-19 14:03:00
Ministerstvo vnitra rozhodlo při prověřování pražské hazardní vyhlášky v neprospěch magistrátu a uznalo námitky, podle kterých má být regulace takzvané živé hry v celé metropoli stejná, řekl v úterý radní hlavního města Adam Zábranský (Piráti). Úřad vyzval Prahu, aby se vyjádřila, zda vyhlášku upraví. Pokud ne, může její problematickou část pozastavit. Zábranský chce prosadit, aby město nechalo věc dojít prostřednictvím ministerstva až k Ústavnímu soudu.
Čas načtení: 2024-04-25 11:33:00
Brno má nového majitele! Trápící se klub kupuje slavný hokejový boss
Zbrojovka Brno má nového majitele. Slavnou fotbalovou značku, momentálně se trápící ve druhé lize, kupuje Libor Zábranský, majitel hokejové Komety. Přebírá 80% podíl vlastnictví klubu, finalizaci této akvizice aktuálně dotahují právníci.
Čas načtení: 2024-04-25 12:03:00
Nečekaný brněnský obchod. Majitel Komety Zábranský koupil fotbalovou Zbrojovku
Novým majitelem fotbalové Zbrojovky Brno se stal Libor Zábranský, který vlastní i hokejovou Kometu. Bývalý hokejový reprezentant přebírá v druholigovém celku osmdesátiprocentní podíl, uzavření transakce dolaďují právníci. Oba kluby to oznámily v tiskové zprávě.
Čas načtení: 2024-04-25 18:40:00
Ikona Zbrojovky o změně: Zábranský je osobnost, nebude jen papouškovat
Se Zbrojovkou v roce 1978 oslavil jediný mistrovský titul v historii. V posledních letech však Karel Jarůšek (71) sledoval, jak se Brňané potloukají mezi první a druhou ligou. Kritika se nesla zejména na majitele Václava Bartoňka, od něhož odkoupil většinový podíl Libor Zábranský, šéf hokejové Komety. „Jsem přesvědčený, že bude mít rozhodující pravomoce,“ řekl legendární fotbalista, jenž v minulosti působil ve vedení jihomoravského klubu.
Čas načtení: 2024-08-09 09:20:00
Jednání se protahují. Zábranský o koupi Brna: Na můj vkus moc dlouhé
Libor Zábranský se zatím nestal majitelem fotbalové Zbrojovky Brno, byť o chystaném převodu 80 procent akcií informoval fotbalový klub na konci dubna. Vlastník hokejové Komety na jejím webu oznámil, že smlouva o převodu akcií mezi ním a nynějším majitelem Zbrojovky Václavem Bartoňkem dosud podepsána není.
Čas načtení: 2024-09-03 14:45:44
Ani Svoreň, ani Zábranský. Koupí nakonec trápící se fotbalovou Zbrojovku brněnští podnikatelé?
Sága brněnského fotbalového klubu píše další kapitolu. V problémech zmítající se Zbrojovku možná převezme regionální komora podnikatelů. Článek Ani Svoreň, ani Zábranský. Koupí nakonec trápící se fotbalovou Zbrojovku brněnští podnikatelé? se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-10-18 12:37:00
Šéf Komety Zábranský o nové hale, smlouvě pro Muellera, odchodech i výročí
Do hokejové Komety vstoupil v říjnu 2004. Před pár dny tak Libor Zábranský oslavil velké jubileum, brněnskému klubu šéfuje už dvacet let. Možná hlavní dárek ale dostal už o rok dřív – novou multifunkční halu, která postupně roste na výstavišti. Ve čtvrtek se Zábranský s hráči i realizačním týmem vydal na staveniště, které už za necelé dva roky bude novým domovem Komety. „Je to krásné. A ještě hezčí to bude, až to bude hotové. Už si to dokážu živě představit,“ říká majitel klubu.
Čas načtení: 2024-12-17 11:40:00
Kouč Komety o Zábranském: Majitelův syn? Žádný problém, má kvalitu
Hokejová Kometa vítá posilu do obrany. Libor Zábranský junior (24), syn majitele klubu, poprvé nastoupí v pátek proti Liberci. „Je pravák, což je nedostatkové zboží,“ těší se z příchodu reprezentanta trenér Kamil Pokorný. Brněnský odchovanec se vrací domů po sedmi letech v zahraničí, tuhle sezonu rozjel ve finském Pelicans Lahti.
Čas načtení: 2024-12-18 19:00:00
Nároďák mi dal elán, líčí Zábranský. Těšil se na uřvanou kabinu
Hektické dny má konečně za sebou. V rychlém tempu zvládl tři zápasy za reprezentaci na turnaji ve Švýcarsku, nedělní přelet do Finska, sbalení si kufrů, rozlučku s Pelicans Lahti a uzavření dohody s Kometou. „Ani jsem si neuvědomil, že jsou Vánoce,“ usmál se obránce Libor Zábranský (24) po návratu do mateřského klubu.
Čas načtení: 2025-01-11 12:55:00
Zábranský se dočkal gólu. Úleva, ale chci týmový úspěch, hlásí bek Komety
V devátém zápase poprvé napálil Libor Zábranský (24) puk do protivníkovy sítě. Nedávná posila Komety zatím nesbírá body po hrstech (1+1), o to víc si reprezentační obránce premiérového úspěchu po návratu z Finska „domů“ cenil. Z vyrovnání proti Českým Budějovicím na 2:2 (nakonec 2:3 v prodl.) měl velkou radost, ze střídačky ještě kynul rukavicí na tribunu. „To bylo snoubence,“ informoval syn klubového šéfa.
Čas načtení: 2025-03-14 15:00:00
Zábranský se v Brně dočkal play-off: Rok ve Varech? Hezký, ale nic si nedarujeme
Přestože v dresu Energie strávil jediný rok, byla to pro něj etapa, na kterou jen tak nezapomene. Právě v Karlových Varech totiž Libor Zábranský mladší poprvé výrazně nakoukl do extraligy, oslavil i své premiérové góly v nejvyšší soutěži. „Byl to důležitý rok, za který jsem doteď vděčný,“ potvrzuje bek. Nostalgie však musí jít stranou. Až Zábranský příští týden s Kometou vletí do play-off, bude mít jasný úkol – skolit Západočechy a poprvé od roku 2019 dostat Brno do semifinále. „Bude to boj o každý centimetr ledu,“ říká čtyřiadvacetiletý hokejista.
Čas načtení: 2025-03-15 16:10:00
Zábranský bez nostalgie. Za ten rok jsem vděčný, vzpomíná na Vary. V extralize není žádný favorit
V Karlových Varech prožil před pár lety průlomovou sezonu. Při roční štaci v lázeňském městě si ověřil, že na extraligu v pohodě má. Nastřílel sedm gólů a získal angažmá ve Finsku. Nyní už je Libor Zábranský (24) zpátky v Brně a ve čtvrtfinálové sérii proti bývalému zaměstnavateli půjde se svými spoluhráči tvrdě za postupem. „Za ten rok jsem vděčný,“ vrací se krátce ke štaci v lázeňském městě. „Dva roky jsem nehrál play off, nemůžu se dočkat,“ ujistil obránce Komety.
Čas načtení: 2025-04-05 20:00:00
Kometa - Sparta 3:0. Rozhodčí neuznali hostům dva góly, Brno se ujalo vedení v sérii
Rána, blok, rána, blok. A ještě jednou. Sparta má v semifinále velký problém. V přesilovkách naráží na nezměrnou obětavost borců Komety. Na konci druhé třetiny to dvakrát ostře schytal zblízka pukem od Aarona Irvinga bek Libor Zábranský. Měl toho dost, a když konečně odjížděl střídat, triumfálně kynul bouřícím tribunám. Ovací se dočkal i na střídačce. „V play off to nebolí,“ líčil tvrďák Zábranský po druhé semifinálové výhře 3:0. Brno se ujalo vedení v sérii 2:1 na zápasy.
Čas načtení: 2025-04-09 21:39:00
Sparta - Kometa 3:4p. Malér pro rudý kolos, Zábranský poslal Brno na dosah finále
Velká nepříjemnost pro vítěze základní části. Hokejisté Sparty v pátém semifinále play off Tipsport extraligy prohráli s brněnskou Kometou 3:4 v prodloužení a jediná prohra je dělí od vyřazení. Dramatickou bitvu, ve které Pražané dvakrát vedli i díky dvěma využitým přesilovkám, rozhodl v 66. minutě hry obránce Libor Zábranský. Brno díky trefě syna klubového bosse může stvrdit postup do finále v pátek na domácím hřišti.
Čas načtení: 2025-04-29 22:30:00
Nejdřív rezignoval, pak Zábranský vytunil Kometu: Titul? Odpočinu si na rybách
V říjnu oslavil jedno velké jubileum – od jeho vstupu do hokejové Komety uplynulo přesně dvacet let. Tehdy ještě Libor Zábranský starší netušil, že na konci aktuálního ročníku ho čekají ještě mnohem větší oslavy. Brněnský klub po sedmi letech dokráčel k titulu pro mistra extraligy, ve finále převezl i Dědkovy Pardubice. „Pojedu asi na ryby si chvíli odpočinout, bylo to teď hodně náročné. Samozřejmě ne tolik jako pro hráče a pro realizační tým, i já jsem se ale trochu nervoval, hodně jsem jim to přál,“ líčil těsně po vítězném sedmém utkání finále šéf Komety Zábranský.
Čas načtení: 2025-11-16 18:23:00
Zábranský reaguje na kritiku: Nikdo nám do sestavy mluvit nebude! Čonka? Toho pána neznám
Jeho klub (stejně jako Sparta) sklidil kritiku za přístup k Lize mistrů. Nyní se k tématu Libor Zábranský (51), majitel hokejové Komety, v rozhovoru pro oficiální stránky extraligového mistra, vyjádřil. A byl upřímný. „Na rovinu říkám, že kdybychom nemuseli, respektive kdyby šlo bez úplaty podstoupit právo na účast v soutěži, tak to bez váhání uděláme. Pokud by se vůbec našel nějaký zájemce,“ prohlásil mimo jiné.