Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-07-18 13:45:26

Ireny Křivánkové malířská abstrakce reality a realita malířského umu

Soukromá rustikální Galerie z ruky majitelky Stanislavy Macháčkové ve vesničce Křížovice, části městyse Doubravník na Brněnsku,ve Svratecké hornatině, zahájila činnost zjara 1992. Otevírací výstavu zde tehdy měli malíři Božena a Karel Rossí. Aktuální komorní kolekce obrazů pražské autorky Ireny Křivánkové má v evidenčním úhrnu úctyhodné číslo sto čtyřicet tři. Křivánková, brněnská rodačka, v roce 1999 absolventka Fakulty výtvarného umění VUT v Brněv ateliéru prof. Jiřího Načeradského, od roku 2014 odborná asistentka ateliéru Intermedia na soukromé vysoké škole Art & Design Institut v Praze, se představuje v Galerii z ruky podruhé. Premiéru tu měla před dvanácti roky, v nichž bylo dost času na vývoj, proměny tvůrčí orientace. Co „odložila cestou“, co nového přijala za své? V roce 2007 jsem měl příležitost napsat v recenzi pro Literární noviny č. 20: "Jsou-li východiskem výtvarné tvorby představy, neznamená to, že tvůrce je nadobro oddělen od věcné skutečnosti. Často je v takových dílech více nápodoby předmětného světa, než je v realismu. Jde ovšem o nápodobu sjednanou prostředky, jež neplní umělcovu ambici přepisu, nýbrž mnohé touhy po svébytném vyjádření. Právě tak tvoří Irena Křivánková." Na tomto mínění nezměnilo se nic. V polovině čísel aktuální výstavy k tomu přidala širší zření svého nitra, skrze náměty a jejich formu je více pootevřela. V umění není nic vyčerpáno, žádný námět, žádný materiál, žádná technika. Rozvíjejícím způsobem lze navázat i na formy, jež byly tvorbou zrozeny už před desetiletími. Křivánkové malířský projev v souvislostech upomíná, že české výtvarné prostředí 60. až 80. let minulého století zřetelně ovlivnil americký abstraktní expresionismus čtyřicátých a padesátých let. Už ve druhé polovině 30. let rozlišil kritik Alfred Barr dvě tendence abstraktního umění. První byla, geometricko–strukturální, vedla přes kubismus až po různá geometrická a konstruktivistická hnutí. Druhou tendenci označil za spíše intuitivní a emocionální, užité formy za spíše organické a biomorfní než geometrické, spíše zakřivené než hranaté, spíše dekorativní než strukturální, a protože Barr měl zaujetí pro mystické a iracionální, napsal ještě o oné druhé tendenci, že je spíše romantická než klasická. Barrovo shrnutí druhé abstraktní tendence je v přenesení detailně vystihujícím náhledem na formu Křivánkové, již uplatňovala v předešlém desetiletí a rovněž před půlkou desátých let. Toto období nyní připomíná v Galerii z ruky kolekce malých pláten z cyklu s titulem Fragmenty. Rozsahem je to více než polovina výstavy. Čeho částmi jsou ta plátna se zpřítomněným barokním nádechem? Příbuzné skladby malířka užila na rozměrnějších obrazech uvedených v minulých letech ve větších interiérech. Na nich je více evidentní záměr iluzívní výstavby třetího rozměru, který zvyšuje oněch repetičních, naturálně duchovních kompozičních fragmentů přitažlivost. Druhá část přítomné křížovické výstavy je rozdílná. Jsou to malby mladší. Obsahem, formou i vyzněním odkazují na odlišná východiska. Především je to Křivánkové návrat k někdejšímu figurativnímu (zobrazujícímu) projevu, náplní a duchovním zázemím však nesoucímu odlišná svědectví o malířčině existenci. Odlišná ve smyslu větší otevřenosti, tím možnosti k širšímu divákovu nahlédnutí do malířčiny duše. Akcentujme však fakt, že z hlediska volby formy šla Křivánková nazpět, proti vývojové posloupnosti. Nazpět i uvnitř vlastního vyjadřování. Z aspektu generalizace zde jistě nutno přidat poznámku: Mínění Vasilije Kandinského – Abstrakce se stane nejrozšířenějším způsobem malířského projevu – nedoznalo naplnění. Rozličně stylizované způsoby věcnosti trvale vyznává nemalá část jistým způsobem poučené výtvarné veřejnosti. Jsou tu dvě vztahová témata, k nimž Křivánková vnitřně dozajista připojuje atribut podstatná – vztah ke specifickým lyrickým situacím v přírodě, jež vyhledává pro podmanivé tonutí v pocitech okouzlení, a vztah ke kočičímu plemenu Sphynx, které je jí blízké pravděpodobnou denní přítomností. Obé, míněná příroda a kočky, je pak ve dvou realizacích originálně sdruženo v náznakově narativním sdělení. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Lze myslím předpokládat, že malým, víceméně realistickým portrétům koček se jmény Barnie a Pepi nebude ze strany návštěvníků Galerie z ruky věnován zvláště velký zájem. Avšak rozměrnější artefakty s tituly Akvárium a Pepi a světlušky mají potenciál upoutat zrak i mysl zvláštnostmi podání obsahových spojnic. Na celé ploše prvního plátna tyčí se nad dvojicí nevelkých přesto dominantních koček čelní sklo akvária s četnými rybami, i bizarními. Snová tajemnost a poetika druhého plyne z bezpočtu světlušek vznášejících se nad spící kočkou. Syžet rámcově figurativních světlušek přičiňuje se na sledované výstavě o divákův zájem ještě na třech dalších obrazech – Čekání na světlušky, Světlušky a I světlušky mají svoje prasátka pro štěstí. Přičemž posledně jmenovaný má vedle jisté naturální lyričnosti přesah k nápaditému jemnému humoru. Světlušky a kočky z plemene Sphynx snad ani nejsou Ireny Křivánkové hlavním novým tvůrčím programem, jakkoli to tak nyní v Křížovicích může působit. Ovšem s přihlédnutím ke skutečnosti, že u četných příslušníků střední malířské generace je dnes upřednostňována (ze vzdoru, z beznaděje či jen z recese) ošklivost, tedy rezignace na krásu, je tu Irena Křivánková (a šťastně není sama) se svým optimismem a snem, s realitou malířského umu, s pomíjivou krásou svitu světlušek a s láskou ke zvířatům. Co načala, může rozvinout. A my můžeme od ní očekávat další projevy tvůrčí osobitosti.             Irena Křivánková, Obrazy, Galerie z ruky, Křížovice (Doubravník). Výstava je přístupná do neděle 28. července, otevřena je ve čtvrtek a pátek od 13. do 18. hodiny a v sobotu a v neděli od 10. do 12. a do 13. do 18. hodiny.

Čas načtení: 2020-05-07 23:07:15

Fujifilm X-H2 bude odlišná od X-T řady

Podle nedávné interview s Japonským vrcholovým manažerem TakashiUeno z Mapcamera bude nadcházející Fujifilm X-H2 odlišným fotoaparátem od série X-T. Hlavní rozdíly mezi těmito řadami budou v designu a provozuschopnosti a pro řadu X-H nebude charakteristikou jen stabilizace v těle fotoaparátu (IBIS). Podle odhadů to zatím vypadá, že se v modelech X-H2 a X-T5 objeví nový APS-C snímač s rozlišením 32 MPx, … The post Fujifilm X-H2 bude odlišná od X-T řady appeared first on Fotím na Fuji.

Čas načtení: 2024-02-19 16:40:26

Chôdza v noci je prekvapivo odlišná pre mužov a ženy. Toto je smutné zrkadlo spoločnosti, v akej žijeme

Kráčanie domov po tme v nás môže vyvolať rôzne pocity, no ako to vnímajú muži a ako zas ženy?   Množstvo žien sa aj na Slovensku vyjadrilo, že majú obavy z toho, ak sa musia niekam dostať pešo počas tmy. Tieto obavy sú opodstatnené, pretože v nočných hodinách je na ulici oveľa menej ľudí a … The post Chôdza v noci je prekvapivo odlišná pre mužov a ženy. Toto je smutné zrkadlo spoločnosti, v akej žijeme appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-11-25 18:00:40

Jen hrstka webů v Česku blokuje přístup umělé inteligenci. V zahraničí je situace zcela odlišná

Umělá inteligence má v Česku poměrně široké možnosti, jak trénovat své databáze Z tisícovky největších webů v tuzemsku ale blokuje přístup AI jen hrstka z nich Nejčastěji jde o zpravodajské či informační servery Umělá inteligence je v technologickém světě aktuálně téma číslo jedna. K tomu, aby chatboti různých společností mohli co možná nejlépe fungovat, potřebují velké množství dat. Ty mohou získávat na internetu, nicméně vzhledem k autorským právům nemohou přebírat úplně vše, co se jim zlíbí. Některé weby poté přímo aktivně bojují proti tomu, aby se jejich obsah do chatbotů umělé inteligence vůbec dostal. Zatímco ve Spojených státech zakazuje AI boty téměř třetina z tisícovky nejnavštěvovanějších webových domén, v Česku jsou to pouze 5,1 %. Přečtěte si celý článek Jen hrstka webů v Česku blokuje přístup umělé inteligenci. V zahraničí je situace zcela odlišná

Čas načtení: 2024-02-16 16:00:00

Paroubkův pokus o návrat. Zase bude zvolen předsedou, zase projede volby a zase se po něm slehne zem

Jiří Paroubek se vrací. Někdejší předseda vlády se v sobotu pokusí o svůj – již několikátý – politický comeback. V jednom z hotelů na Václavském náměstí se totiž uskuteční mimořádný sjezd ČSSD, na kterém se bude ex-premiér ucházet o předsednický post v tomto subjektu. Ale pozor! Onou ČSSD není Česká strana sociálně demokratická, kterou Paroubek kdysi železnou rukou vedl, ale obskurní spolek zvaný Česká suverenita sociální demokracie. Samozřejmě není nijakou zvláštností, že Paroubkovy osobní ambice by byly či jsou malé. Realita je však odlišná a sobotní stranický dýchanek bude jen umělou bouří ve sklenici vody.

Čas načtení: 2010-11-28 00:00:00

Alife zima 2010 / Prohlédněte si povedenou zimní kolekci

Představujeme vám novou zimní kolekci amerického labelu Alife pro rok 2010. U této značky jsme zvyklí především na kvalitní grafické potisky, ovšem letošní série oblečení je poněkud odlišná. Méně grafiky, více usedlých střihů. Tak vypadá zima podle newyorských návrhářů Alife. Na trika, bundy, miki ...

Čas načtení: 2017-10-10 00:00:00

Víte, co frčí? Humanic vám napoví!

Hvězda podzimní sezóny: Pestrobarevná kolekce Humanic pro podzim a zimu 2017/2018. V čem je odlišná? Nová sezóna si žádá nový pár botek, a proto vám spěcháme na pomoc s inspirací. Tentokrát je to nová kolekce Humanic, která exkluzivně uvádí modely dámské a pánské obuvi. Mottem nadcházející sezóny j ...

Čas načtení: 2013-08-30 15:00:00

Magnetické laky na nehty

Magnet nail art představuje další z módních trendů ve světě designu nehtů. Řekla bych, že tato technika lakování nehtů nastoluje cestu à la pokus omyl. Pokud se vám ovšem podaří magické nehty vykouzlit, dosáhnete velmi zajímavého efektu. S magnetickými laky na nehty také souvisí odlišná barva jednoh ...

Čas načtení: 2010-11-29 00:00:00

Pánské kraťasy: Lehká móda pro muže

Pánové se stejně jako ženy rádi oblékají. Móda je u každého muže odlišná. Někteří preferují elegantnost, jiní zase sportovní styl. Ovšem existuje něco, co spojuje všechny muže a to pohodlí. Muži jej zkrátka milují a dělají vše proto, aby jej měli. Volné pánské kraťasy si zamiluje každý z vás. Pánsk ...

Čas načtení: 2018-10-19 15:41:06

Red Dead Redemption 2 bude vyžadovať minimálne 100 GB

O tom, že Red Dead Redemption 2 nebude malou hrou, sa vie už nejakú chvíľu. Nie je to ani mesiac, čo sme vás informovali, že PS4 Pre bundle odhalil veľkosť v podobe 105 GB. Realita je veľmi mierne odlišná, ako odhalil oficiálny web, ale o nič menej „pozitívna“. Pokiaľ si hru zaobstaráte na disku, tak […] The post Red Dead Redemption 2 bude vyžadovať minimálne 100 GB appeared first on GameZona.sk.

Čas načtení: 2023-08-27 21:53:55

Ona byla jako rákos. On jako oheň. Příběh královy třetí ženy

Když jsem poprvé držela v ruce román Jindřišky Kracíkové Králova třetí žena, hned jsem se nadchla pro grafické ztvárnění Cyrila Gaji. Jednak velmi pěkně propracovaná obálka a pak rovněž uvnitř knihy působivé černobílé ilustrace. Málokdy se setkávám s knihami pro dospělé čtenáře, které kromě textu nabízejí i skvělý vizuální dojem, díky němuž máte pak skutečně vážný problém s klidným svědomím někomu dalšímu knihu půjčit. Jeden král a tři ženy Králova třetí žena vás zavede do hluboké historie, do městského státu na kenaanském pobřeží za vlády krále Jakinela. Ve snaze udržet mír ve své zemi, zaštiťuje si přízeň okolních států svazkem s jejich ženami. Nic neobvyklého pro tehdejší dobu a kulturu. Klid zbraní má tak nejprve zajištěný u Egypta, z jehož země získal nádhernou první manželku, Meri-Amún. Je dominantní, pyšná, skvostná, chytrá. Před ostatními budí respekt i úctu. Nicméně její srdce příliš velkou radostí pro nový domov a vládce nehoří. Druhou ženou se Jakinelovi stala Chetitka Daniti. Těžko zvládá místní jazyk a není tak uhrančivá jako Meri-Amún. Po příchodu třetí ženy se uvnitř paláce dostává do nepříjemného soukolí mezi dvěma sokyněmi. Je těžké najít pravé přátelství v místech, které sice skví přepychem a možná by po něm leckterá jiná žena zatoužila, ale kde vládnou zákeřné intriky. Udržet si pozici oblíbené ženy není pro žádnou z nich vůbec snadné. Měla by být pro krále přitažlivá, ale primárně by měla stvrdit svou pozici tím, že vladaři porodí syna. To vše nese svá úskalí. Je to nevyrovnaný boj plný stresu. A pak s každým rostoucím břichem narůstá nevraživost. Žádné slitování: nikdo není v bezpečí. Přitom pokud by mělo dojít k nějaké nešťastné “nehodě” či falešnému obvinění, je potřeba vše zařídit tak, aby ani kapka pochybnosti o vině před zraky svého pána nepadla na žádnou z nich. Bintaja Třetí žena, Bintaja, jež nese titul knihy, přichází na dvůr jako mladé děvče, jež se vyzná v bylinkách, je vzdělaná, chytrá a zpočátku v uvědomění si zákulisních intrik docela naivní. Podřizuje se roli další z vyvolených žen; nic jiného jí nezbývá. Avšak když cestou z Uruku do vladařského sídla blíže poznává svého chotě, jehož pro tyto chvíle získává celého pro sebe, oddává se mu s upřímnou láskou. Ano, je zamilovaná, v tu chvíli opravdově šťastná. Brzy po příjezdu musí rychle vystřízlivět a o to víc si uvědomit, že se o svého krále bude muset dělit. Úžasně zpracovaný příběh Příběh vás pohltí velmi příjemným literárním stylem, pestrým psychologickým zpracováním postav a od druhé poloviny knihy i výrazným napětím. Musím se přiznat, že jsem po celou dobu neměla ani ponětí, jak to celé dopadne. A ačkoliv se chci bránit, abych třeba omylem neudělala nějaký spojler, přesto si dovolím přidat drobnost, která ve vás určitě probudí další zvídavost: Tam, kde by jiní autoři již skončili, Jindřiška Kracíková pokračuje dál. A má to smysl: Díky tomu se rozšíří pohled chápání vědomí mezi životem a smrtí tak, jak bylo běžné pro starověké kultury s jejich rozmanitostí různých božstev a podmínek odchodu do podsvětí. Že jisté vědomí těch, co už nemohou být běžně mezi námi, tu stále je, dokud se neučiní patřičné kroky, aby vše proběhlo správně. Svět lze opustit nejen přirozenou smrtí, ale v tehdejší době snad častěji kvůli královskému výslovnému rozkazu, zradou, nemocí, zlým úmyslem nebo během vojenské obrany před útoky mořských národů. A stejně ti, kteří jsou ještě na rozcestí, mohou pomoci rozřešit nedokončený úkol, otevřít oči a přivézt k pravdě. Je to bohatý příběh vzájemného poznávání osob v paláci i mimo něj, příběh o nově vznikající manželské lásce, která je tak odlišná oproti dnešnímu pojetí. Přes všechny vroucí city Bintaja musí přijmout fakt, že by nikdy ani ona, ani žádná další, neměla nutit vladaře k volbě, aby byla jeho jedinou ženou a milenkou. Musí vždy dbát své role a dodržovat společenská pravidla. Protože trest, který by mohl nastat, může být až nezvratný. Avšak různé okliky a manipulace mohou přesto strhnout pozornost žádoucím směrem. Takzvaně ukrojit si ze svého dílu větší kus… Brzy po příjezdu třetí ženy atmosféra v paláci houstne. V sázce je hodně. Nebezpečí je cítit na každém rohu: Když jde o moc, nehraje se fair play. Nebudu prozrazovat žádné detaily, protože byste se okradli o to nejlepší, jak se nakonec příběh rozuzlí. A nad všechna očekávání vás bude autorka stejně čtenářsky příjemně šokovat. Život ve starověku Velmi příznivě hodnotím popisování každodennosti starověku, informace o bylinkách, rituálech, vzájemné vztahy, jejich posilování a oslabování ve společenském hierarchickém žebříčku. Líbilo se mi postupné poznávání a vývoj charakteristik postav, upřímnosti, lži i zaslepenost krále, jež časté rozepře a stížnosti svých manželek považoval někdy jen za přehnané ženské nepodstatné pletichy; stejně tak, jak se nechal jindy ošálit našeptávači, aby následně v sobě byl nucen nést tíhu viny za některé skutky. Překvapil mě i jeho vztah s otcem třetí manželky, jenž přichází jako moudrý muž a vzájemně spolu nacházejí porozumění a pochopení, jako by spíš než otcem byl v podstatě hlavně mužem, tím, jenž vládne. Králova třetí žena by měla určitě přitáhnout vaši pozornost Od studií na vysoké škole trochu upozaďuji historické romány z obav z  přehnané fabulace, díky níž se děj mnohdy až příliš odklání od skutečných reálií. Nakonec jsem chycena do pasti, protože ztrácím důvěru k textu. Ale v tomto případě jsem byla skutečně nadšená! Musím se přiznat, že mě Králova třetí žena dostala: Text působí zcela věrohodně, je zábavný a poutavý. Bezpochyby ho doporučuji všem čtenářům, kteří si chtějí užít skutečně zajímavý příběh, historicky zasazený do dob dávno ještě před naším letopočtem. Stejně tak velmi příznivě oceňuji vzadu vypsaný seznam hlavních a vedlejších postav, bohů, významných míst a ostatních pojmů. Ukázka Jindřiška Kracíková Jindřiška Kracíková vystudovala hebraistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde získala titul Ph.D. ve studijním programu Filologie, Teorie a dějiny literatur zemí Asie a Afriky. K prohloubení jejího zájmu o literaturu, a zejména o překlad, významně přispěl úspěch v překladatelské soutěži Jiřího Levého 2000/2001, v níž získala ocenění v kategorii Poezie za maqámu Sefardští básníci od Jehudy al-Charízího (12.–13. stol). V následujícím období se al-Charízího dílem zabývala dál a publikovala překlady v časopisech Nový Orient a Tvar. Mezi další autory, jejichž myšlenky zprostředkovala českému čtenáři, patří Ruth Bondyová, Josl Birstein, Dorit Pelegová a Henri Bacry. Své vědomosti a zaujetí pro svět starověkého Předního východu autorka vtělila do románu Králova třetí žena, nadčasového příběhu o mezilidských vztazích, zodpovědnosti a chybách, který poodhaluje roušku bohatství tehdejších velkých kultur: egyptské, kenaanské, mezopotámské a chetitské. MB

Čas načtení: 2022-02-21 20:27:15

Děda Miliarda, jak by mohla vypadat dětská knížka

Můj děda byl hrnčíř. I když je jasné, že ve skutečnosti byl mnohem víc. Říkal si “děda Miliarda”. To proto, že se jmenoval Jarda a byl miliardový. Stal se mou inspirací pro vytvoření dětského příběhu, knížky, která má 82 normostran. Původní verzi jsem napsala před mnoha lety; zhruba ve stejné době jako Tajemství dědečkova deníku. Dostalo se jí pěkného hodnocení v agentuře Mám talent a také od beta čtenářů. Rozšíření a další revize proběhla ve dvou etapách, naposledy v 2019. Následně také rukopis získal velmi pěkný ohlas v nakladatelství Mladá Fronta, kde setrval téměř dva roky. Ačkoliv jsme již vyhledávali i ilustrátora a vypadalo to na dobré cestě, nakonec k publikování nedošlo. Paní redaktorka Hana Vildová ke knížce uvedla: “Rukopis jsme projednávali a bohužel byl zamítnut, protože se bude dětská literatura v MF zásadně omezovat, moc se omlouvám, že to tak trvalo, kdyby to bylo na mně, rozhodla bych se jinak. Opravdu se omlouvám, moc mě to mrzí.” (12.10.2021) Podívejte se tedy aspoň na první kapitolu. A snad se někdy knížka dočká svého vydání. Děda Miliarda je příběh, ve kterém se rozmazlená prostořeká Terezka uprostřed noci ocitá v nemocnici. Před usnutím jí maminka vypráví příběh o svém dědovi hrnčíři. I když Terezka vzdoruje, nakonec usne a ve spánku vklouzává do příběhu. Vstupuje do starobylé vesničky, kde nejezdí auta a zastavil se čas v minulosti. Poznává svého pradědu a prababičku, čarování z kouzelné hrnčířské hlíny, mluvící zákeřnou kočku, přátelského samotářského vodníka, nevypočitatelného skřeta Matlafouse a děti z vesnice. Všechno vypadá naprosto dokonale. Čas má svá vlastní měřítka a kouzla jsou vlastně normální. Jenže vrátit se domů nebude vůbec snadné. Zejména když Terezka neuposlechla varování. Jak je to se Šamšulkou Na první pohled to bylo jedno z úplně obyčejných rán, do jakých jsme vstávali nesčetněkrát. Tereza klečela na židli a přes ledově chladná okna dětského oddělení v krajské nemocnici pozorovala prokřehlé lidi, jak se zimou choulí do kabátů a huňatých čepic. Někteří si skrývali brady a tváře do vysokých límců a dlouhých pletených šál. Až taková mrazivá zima byla, že když chtěli něco říci, z úst jim vycházela pára v podobě průsvitně bílých obláčků. Tváře měli červené, stejně jako uši, pokud si pořádně nenasadili čepici. V nemocničním pokoji zatím vládla Únava a Vyčerpání. Dvě neviditelné vlezlé víly, které stále hledají příležitost, aby si směly někoho svým objetím podmanit. Obě jsou si podobné jako sestry. Křehounké bytůstky, které se lehce nadnášejí nad zemí. Jejich drobná chodidla ještě nikdy nepocítila tvrdost podlahy, ani je nepošimrala stébla trávy. Únavy světle modré oči vyzařují z její bělostné pokožky jako osamělé pomněnky uprostřed sněhové přikrývky. Až ke kolenům jí spadají bílé vlnité vlasy s několika světle modrými melíry. Jakoby se tenké vodopády horských pramenů prodíraly sněžnou krajinou. Mnohokráte jsme již slyšeli, jak její tvář byla právě tou z posledních, kterou zesláblí horolezci spatřovali na nejvyšších vrcholcích hor, když se jejich těžké boty propadávaly do hlubokého sněhu a oni už mysleli, že nemají žádnou naději. Kolébala je svým krásným úsměvem k poslednímu spánku stejně falešně, jako starověké Sirény zbloudilé námořníky. Je nebezpečné podlehnout její půvabné tvářičce v tak bohem zapomenutých končinách, kde líčka už tak ztvrdla chladem, že je ani mráz nepoštípe. A madam Vyčerpání, jako by jí z oka vypadla. A přesto je svým způsobem odlišná. Její pleť je našedlá a vlasy v barvách černošedé. Při pohledu na ni člověk otvírá ústa a hluboce zívá. Cítí, jak ho tíží víčka, klesá hlava a tak bolí, jako by nesla obrovský balvan. Těžknou i ruce a nohy a celé tělo je najednou zcela neunositelné. Každý už určitě zažil ten pocit, kdy je téměř nezvládnutelné udělat jediný krok. Jako by nebylo ani možné se pohnout z místa. A největší úlevou by bylo jen si lehnout, oddechovat a spát. Tereza dýchala na okno. Na skle se díky páře vykouzlilo kolečko, které se zvětšilo v neforemnou mlžnou mapu. Pohledem skrz svět za zdmi dětského oddělení vypadal rozmazaný a pokřivený. Sledovala tak skrz šmouhu třeba postaršího pána v klobouku, který se opíral o svou hůlku. Jenže přes ten flíček jako by se rázem proměnil ve zkřivenou příšeru s protaženým pařátem, který se po Tereze natahoval a chtěl jí stáhnout do světa křivých věcí a myšlenek. Trpělivě se dívala, jak se k ní vehementně přibližuje a z očí mu plápolají vymyšlené plamínky hněvu, protože přece příšery nemohou být přátelské, a pak hned o chvilku později, jak obrázek opustil kolečko páry na okně, byl zase zpátky ve skutečném chladném světě normálních věcí. Odešel z té zadýchané mapy a kráčel dál pomalu po chodníku. On vlastně takhle šel po celou dobu a nemohl ani tušit, jak si ho před chvilkou Tereza představovala. Opíral se o svou hůlku, na okamžik se zastavil a pak se zčistajasna zadíval nahoru do oken prvního patra. Dívá se na mě? Ulekla se Tereza. Copak to mohl vědět? Pro jistotu se stejně přikrčila, aby nebyla z venčí vidět. Spíš však starce přilákala ta dětská zvědavá tvář, než by tušil, co se skrývá za Terezčinou fantazií. „Měla bys jít spát,“ podotkla mamka. Seděla na protější židli u stolu, který byl potažený pruhovaným omyvatelným ubrusem. Moc čistý ale nebyl. Zůstalo na něm několik otlačených koleček z hrníčků. „Nechce se mi.“ „Ale celou noc jsi probděla.“ „Za to já nemůžu,“ mračila se Tereza. Copak to je fér nutit člověka, aby šel spát, když je bílý den? Zlobila se. Ale pojďme si ji lépe představit: Za pár měsíců jí bude deset roků, má dlouhé tmavě hnědé vlasy a modré oči. Radši by na posteli skákala, než v ní spala. Spíš ji napadají otázky: Kdo ví, jak pružné jsou matrace v nemocnicích? Vyzkoušel už to někdo? Než aby někoho poslouchala. Do háje s poslušností! Pořád se něco nesmí, a něco dalšího musí. To Tereza by zavedla docela jiný pořádek. Vstávat brzy ráno? A proč? Ať si vstává, komu se chce. Do školy by se chodilo až na desátou, to už je člověk dobře vyspalý. Ale vlastně nakonec proč by se někam muselo? Vždyť ona ani nemá zapotřebí, aby do nějaké školy chodila. Tak to je. Když by někdo řekl: Terezko, to bys přece taky mohla být hloupá! Má hned pohotovou odpověď: kdepak mě mamka všechno naučí! Mamka taky chodila do školy, už to všechno zná, tak proč by jí to, co je potřeba, nemohla učit ona? Však oni si doma společně vystačí. Ona, mamka, taťka a k tomu si pořídí spoustu koček! To jsou totiž ta nejúžasnější zvířata na světě. A k dalším pravidlům. Proč si třeba uklízet pokoj? Jaký to má smysl, když se tam hned udělá nový nepořádek? To by nemohla nic dělat, aby tam zůstalo uklizeno. Proč má potom všechny ty hračky? Děti by si měly s hračkami hrát, ne je uklízet. To jim akorát tak zkazí náladu z hraní! Na světě je spousta zbytečností a špatně vymyšlených věcí a div je, že na to dospělí ještě nepřišli! Venku možná konečně napadne trochu víc sněhu, protože vločky se trpělivě snášejí z nebe a brzy se jistě rozsype celá nebeská peřina. A Tereza se má chystat na koulování a ne ležet v nevábném nemocničním pokoji. Nebo kdyby jí mamka aspoň vzala do nemocnice tablet. Čas by líp utíkal. Jenže na to nebylo v noci ani pomyšlení. Mamka, ta by měla jít taky spát. Kdepak Tereza! Ne nadarmo se říká, že děti mají o hodně víc energie než dospěláci. Však to Tereza vidí: mamce se pod očima táhnou fialovo šedé kruhy, opírá si bradu a kdyby to zdravotnímu personálu nevadilo, hned by si lehla do postele místo Terezy. „Tady nikdy neusnu,“ dodala Tereza ve chvíli, kdy mamce málem spadla brada na stůl. „To si jenom myslíš. Počkej, až tě zmohne únava. Já už sotva očima šilhám.“ Neviditelná víla se otočila směrem k matčiným slovům. A pak se lehce připlížila k jejím zádům. A začala ji hladit po vlasech. „Nepleť se mi tu,“ špitla víla Vyčerpání. „Podívej se na ty nádherné hluboké kruhy pod očima. A jak už ani nemůže udržet hlavu! A ani mi to nedalo moc práce.“ „Doufám, že ji nenapadne dát si…“ šeptala Únava. „Dala bych si kafe,“ podotkla mamka. „Přivolalas to,“ zlobila se Vyčerpání. „Terezko, skočím si na konci chodby do automatu. Budu moct ráda, když si lehneš do postele.“ Jenže tenhle pokoj vůbec není hezký. Je celý bílý a na zdech je vidět každý hrbol. Postele jsou kovové s nažehleným vypnutým povlečením, až to vypadá, jako by tu ležela prkýnka místo peřin. Přineste mi barvy, napadlo Terezu, hned bych tu zdi vymalovala jinak. Doprostřed bych nakreslila obrovského Tyranosaura. A v zástupu doktory a zdravotní sestry, jak ho obvazují celými kilometry obinadel. Někdo by stál na štaflích a strkal mu ještě do tlamy teploměr, a jiný se mu osvětleným zrcátkem na čele díval do ucha, jestli ho má vyčištěné, a vzadu by stála zdravotní sestra s obří injekcí a rošťáckým úsměvem od ucha k uchu. „Už je to lepší,“ dodala mamka, sotva se vrátila do pokoje. „Kruci,“ zamračila se Vyčerpání. „Nepodíváme se do jiného pokoje, Únavo?“ A obě víly zmizely. „Proč ještě nejsi v posteli?“ „Vypadá to tady hrozně. To se nemůžeme vrátit domů? Můžu přece ležet tam, ne?“ „Musíš tu zůstat na pozorování. A já tu s tebou budu ještě chvilku a pak už budu muset jet.“ „Tak to ne, mami, přece mě tu v tomhle bílém vězení nenecháš samotnou!“ „Do oběda určitě zůstanu a dost možná, že tě zítra už pustí.“ Položila se na tvrdou matraci. Na téhle asi jen tak skákat stejně nepůjde. „Co to máš?“ Mamka vytáhla z kabelky malou hračku. Byl to ošuntělý hubený králíček v pruhovaném pyžamu. Podala ho Terezce. Na chvíli se chtěla zatvářit, že jí taková stará obyčejná hračka nezajímá, jenže tohle je se Šamšulkou jinak. To není jen tak kdo ví jak obyčejná hračka. Když tátovi byli čtyři roky,  ležel v nemocnici kvůli operaci palce. Nemohl s ním hýbat. A tehdy mu jeho tatínek, dnes by to byl Terezčin děda, přinesl Šamšulku. Ona si na ten příběh pamatuje, vyprávěl jí ho několikrát. Nikdo tam s ním tenkrát nemohl v pokoji zůstat a protože byl malý, tak se prostě bál. A jeho táta mu tehdy řekl, že mu králíček pomůže s uzdravováním. Ten čas pak utíkal rychleji a on si opravdu myslel, že Šamšulka má na jeho brzkém propuštění velký podíl. Když se díváte na tu hračku, vypadá jinak než ostatní hračky z regálu v obchodech. Ty jsou prostě všechny dokonalé a barevné a lákavé. Ale tahle je křehká a dívá se na vás takovýma upřímnýma mrňavoučkýma očima, jako by sama potřebovala něčí pomoc. Je tak ošoupaná! Jenže je neopustitelná! Protože nese v sobě obrovský příběh. Ona si pamatuje, jak její dnes téměř dvoumetrový táta byl ještě malým klukem, jak rostl, jak si ji spolu s ostatními hračkami dával vedle sebe na polštář. Ona viděla i Terezčina dědu. Jenže Terezka ho nikdy nepoznala. Odešel dřív, než se narodila. Ale Šamšulka ho znal. Proto není Šamšulka jen tak obyčejná hračka. Ta tu musí s nimi zůstat napořád. Pak táta vyrostl a jednou ho dal Terezčině mamce. A aniž by si to uvědomil, daroval jí jednu z nejcennějších věcí, co měl. A možná že žádná taková jiná věc už ani není. POKRAČOVÁNÍ ZDE Martina Boučková Líbila se vám ukázka? Můžete mi napsat: facebook, e-mail admin@superrodina.cz, Instagram níže. Děkuji. Martina Boučková

Čas načtení: 2019-09-08 21:37:53

Držíte některý speciální výživový směr? Pozor, ať tím netrpí vaše děti

Začít jíst zdravěji a vyváženěji je určitě správným krokem. A nemusí se to týkat jen jedince – ideální je, pokud se zapojí celá rodina a například pod vlivem matky se zdravěji začne stravovat nejen otec, ale i jejich děti. Horší je, pokud to někdo začne brát až příliš vážně a stane se zarytým vyznavačem nějakého životního stylu – například veganství, vegetariánství a tak dále. Nemůže pak tato velmi odlišná výživa uškodit právě těm nejmenším, kteří potřebují vyváženou stravu, aby dobře rostli a prosperovali?

Čas načtení: 2016-02-02 14:00:00

Láka vás Ázia? Spoznajte ju s lacnými letenkami

Ázia je pre mnoho Slovákov veľmi lákavým kontinentom a nemožno sa čudovať, lebo je natoľko diametrálne odlišná, že by bol skoro hriech ju nenavštíviť. Zatiaľčo Európania všeobecne majú renesančnú, gotickú, barokovú či romantickú architektúru, v Ázii podobné stavby nenájdete. Väčšina Európanov vyznáv ...

Čas načtení: 2014-09-23 12:00:00

Barbados s Condor za 430 €

Exotické ostrovy pre Európanov vždy boli, sú a budú neskutočne lákavé. A to už len preto, že je na nich úplne odlišná kultúra a flóra, než je tomu u nás. Studené a dláždené chodníky v exotických krajinách nepoznajú, namiesto toho majú dlhé piesočnaté pláže a priezračné more. Ak ste prepásli šancu na ...

Čas načtení: 2013-03-31 09:30:00

Lacné letenky do Dánska - navštívte rodisko Hansa Christiana Andersena

Krajiny, ktoré majú v čele kráľovskú rodinu nás demokratov vždy lákali. Iný kraj, iné mravy, rozdielne povahy obyvateľov, odlišná kultúra – to všetko sú faktory, kvôli ktorým sme ochotní minúť svoje ťažko zarobené peniaze a odcestovať, hoci len na krátky víkend, za inou oblasťou. „Potulky“ Škandináv ...

Čas načtení: 2017-03-16 17:00:00

3 tipy, jak se naučit jednat s manipulativními lidmi

Co člověk, to diametrálně odlišná povaha. Každý je originál a proto bychom ke každému člověku měli přistupovat individuálně. To ovšem neznamená nastavovat několik různých tváří podle toho, jak se to zrovna hodí. Být citlivý, shovívavý a umět naslouchat neznamená chovat se falešně anebo dokonce manip ...

Čas načtení: 2014-03-07 12:00:00

5 tipů, díky kterým budete zaručeně šťastnější

Univerzální recept na štěstí rozhodně neexistuje, neboť na každého platí diametrálně odlišná pravidla. Zatímco jednomu k veselému úsměvu postačí sluneční paprsky, jiný potřebuje ke klidnému spaní miliony. Ať je to u vás tak či onak, nechte se inspirovat pár tipy, jak být alespoň o něco šťastnější a ...

Čas načtení: 2011-10-31 13:00:00

Prodloužení vlasů – bohatá kštice za pár hodin

Bohužel, ne každé ženě bylo od přírody naděleno to, po čem touží. Někdo má překrásné oči, avšak přál by si užší boky, jiná dáma je ve skvělé kondici, avšak není spokojená se svým nosem a naprosto odlišná slečna zase touží po bohaté hřívě plné svůdných kadeří. Doba je dnes taková, že doslova plní záz ...

Čas načtení: 2009-12-22 00:45:00

Avokádo – ideální zdroj živin

Avokádo je ovocem, které mnoho z nás poznalo teprve v nedávné době. Jedná se o exotický plod původem ze Střední Ameriky. Avokádo se vyskytuje v několika druzích, avšak chuť i obsah příznivých látek bývá jen nepatrně odlišná. Ideální plod prakticky pro každého Díky velmi příznivému vlivu na zdraví ...