Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2013-06-11 10:21:00

Jak na papíry

Také si všechno píšete na papír? Schováváte výstřižky z časopisů, informace o zajímavých místech, recepty a další užitečné informace? Píšete si na papír, co potřebujete udělat nebo nápady, co by bylo fajn udělat?Já to tak dělám. Připadá mi, že informace i vlastní nápady jsou cenné a člověk by si je měl schovávat. Nemám příliš důvěry k lidem, kteří si nic nepíšou a tvrdí, že si to budou pamatovat. Buď toho mají málo, nebo jim nevadí, když něco zapomenou. Zvlášť vlastní nápady se snadno zapomínají. Tento problém můžete mít jak v práci, tak v soukromých a rodinných písemnostech, dokonce je to dost pravděpodobné, protože k tomu stavu vás dovedly vaše zvyky a ty jsou obvykle podobné jak v osobním, tak v pracovním životě. Tenhle v zásadě dobrý zvyk nespoléhat jen na vlastní hlavu, ale raději si důležité věci zapisovat, má ale jednu odvrácenou tvář. Můžete skončit s hromadou papírů, o kterých víte, že je v nich spousta zajímavých a důležitých věcí, ale vůbec se vám nechce se jimi probírat. Čím déle narůstající horu písemností ignorujete, čím méně máte chuť na ni byť jen pomyslet, natožpak s tím něco dělat. Třeba i proto, že nám ta spousta papírového chaosu jaksi skrytě připomíná, že jsme něco neudělali, nezvládli, zanedbali. Nemluvě už o tom, jaká nepříjemná překvapení – resty, zmařené příležitosti, upomínky – se můžou v papírech skrývat.   Ta spousta nevytříděných papírů jako by byla manifestací našich špatných vlastností: lenosti, nepořádnosti, nesystematičnosti. Ale on je to i výraz našich dobrých vlastností: tvořivosti, hojnosti nápadů i toho, že nám na něčem záleží a že se o něco smysluplného v životě snažíme. Naposled jsem se na sebe kvůli tomu zvyku hromadit papíry rozlobila tehdy, když jsem nemohla najít rodný list. Jeden z nejdůležitějších dokladů, který mám, a já ho nemohla najít. Už jsem se chystala, že si nechám udělat opis a ještě naposled jsem se probírala svými písemnostmi, až jsem ho našla zapadlý mezi dokumenty týkajících se zaměstnání a zaměstnavatelů. Rozhodla jsem se to změnit. Nemůžu jen tak hromadit papíry a nic s nimi nedělat.Když se na ně podívám blíž, najdu zhruba tři druhy písemností:1.       Na vyhození. Papíry, které už ztratily aktuálnost a můžeme je bez výčitek svědomí zlikvidovat. Patří sem třeba staré programy kina, poznámky, které už nepotřebujeme, nebo dávno přečtené noviny. 2.       Dokumenty na založení. Rodné a oddací listy, korespondence s úřady, výpisy z bankovních účtů, fotografie, vizitky s adresou a telefonem, recepty vystřižené z časopisu a spousta dalšího, seznam může být nekonečný. Osvědčilo se mi ukládat je do šanonů, v papírnictví jich mají spoustu a některé jsou i natolik hezké, že se dají uložit do knihovny jako velké knížky. Dovnitř se dají koupit plastové kapsy a do nich uložíte snadno uložíte papíry libovolných rozměrů. Pokusila jsem se rozdělit si svoje písemnosti do různých skupin: a.       Důležité doklady – pas, rodný list, oddací list apod. Není jich moc, ale jsou to nejspíš nejdůležitější písemnosti, které máte. V souvislosti s nedávnými povodněmi mě napadlo, že od těchto dokumentů by bylo dobré mít kopii, buď papírovou a uloženou někde mimo domov nebo dogitální, uloženou třeba v emailové schránce. Určitě by mezi nimi mohly být i pojistné smlouvy. b.      Výpisy z bankovních účtů. Nevím, jak dlouho je třeba je ukládat, takže je raději nevyhazuju, dávám je do šanonů. Pokud už je vyhazuju, tak je pečlivě roztrhám, přece jen bych nerada, aby si je někdo prohlížel. c.       Fotografie, památky, suvenýry. Sem patří třeba prospekty z míst, kde jste byli na dovolené a prostě je nechcete vyhodit, přáníčka a pohlednice, obrázky od dětí nebo vnoučat, prostě všechno to, co by bylo zbytečné, kdybychom k tomu neměli citový vztah. Zařadila bych sem třeba i třeba háčkovaný šál od mojí babičky, který jsem nikdy nenosila a nosit nebudu, ale ani nemám to srdce ho vyhodit. Na podobné věci mám vyhražený starý kufřík, ale už se mi to tam moc nevejde. S věkem těch památek a suvenýrů přibývá a opravdu nemám chuť je vyhazovat. 3.       Nevím, co s tím. Nejobtížnější kategorií jsou pro mě různé nápady, recepty, výstřižky, poznámky. Jsou to vlastně takové skryté úkoly nebo nápady, jak něco udělat. Protože těch nápadů mám hodně, tak logicky nemůžu stihnout všechno. Mám třeba spoustu nápadů na psaní, ať už vlastních poznámek nebo inspirativních článků z časopisů. Času na psaní ovšem tolik nemám, takže se mi ty nápady hromadí a k většině z nich se nejspíš nikdy nedostanu. Snažím se tedy aspoň ty nápady roztřídit podle témat a uložit do šanonu nebo do krabice. Papíry z této skupiny se mi také nejhůř vyhazují. Nejen proto, že tam můžou být užitečné informace, ale taky proto, že je v nich určitý potenciál, může z toho být zajímavý článek na blog nebo i něco většího.   Jak jste na tom vy, taky máte takový problém s papíry? Nebo máte své písemnosti v dokonalém pořádku? 

Čas načtení: 2024-02-12 14:29:00

Středoškoláci si otestovali, jak rozumí médiím a zpravodajství

Ostrava 12. února 2024 (PROTEXT) - Studenti středních škol mají za sebou první kolo Mediální olympiády, národní soutěže v mediální a informačnígramotnosti. Průměrná úspěšnost v testu byla 49 %, což je vzhledem k jeho obtížnosti dobrý výsledek. Nejvíce správných odpovědí zaznamenaly otázky na pojmy clickbait, dopamin či na propagandu o „americkémbrouku“, nejvíce soutěžící potrápila teorie manipulativních metod nebo vlastnické struktury českých médií. Finalisté se setkají 26. a 27. března v Ostravě.Mediální olympiáda přilákala na 2500 zájemců ze všech 14 krajů České republiky. Průběžné výsledky ilustrují, jak si dnešní mladí lidé dokážou poradit s ověřováním důvěryhodnosti různých mediálních sdělení. Do soutěže se přihlásilo 713 týmů středoškoláků z 258 škol a zapojilo se 315 pedagogů, přičemž v ČR máme celkem 1280 středních škol.Společnost Scio, která je partnerem celé Mediální olympiády, se postarala o technické řešení on-line testování. „On-line kolo Mediální olympiády proběhlo naprosto hladce. Žádný ze stovek týmů se nesetkal s jakýmkoliv technickým problémem. Naše zákaznické centrum kontaktovaly jednotky účastníků s běžnými organizačními dotazy. Testové rozhraní si s počtem soutěžících poradilo zcela bez potíží, ostatně Národní srovnávací zkoušky dávají našim serverům zabrat mnohem více. Ihned po skončení olympiády proběhlo vyhodnocení a výsledky jsme organizátorům předali do druhého dne," uvádí Jáchym Vintr, Product Owner testovací platformy ScioLink.On-line vědomostního testu se v rámci 1. kola soutěže nakonec zúčastnilo 643 družstev. Zatímco technické řešení olympiády na platformě ScioLink se obešlo bez zádrhelů, jiné organizační či technické problémy znemožnily účast 10 % zájemců.Nejlépe z celé ČR si se 40 otázkami v limitu 30 minut poradili gymnazisté z Krnova. Nejvíce správných odpovědí zaznamenaly otázky na pojmy clickbait, dopamin či na propagandu o „americkém brouku“. Lze říci, že přecházejí do obecného povědomí. Naopak dotazy na konfirmační zkreslení, tzv. biasy, se ukázaly jako nejobtížnější a správně na ně dokázala odpovědět pouze 3 % soutěžících. Podobně studenty zaskočily definice žurnalistických žánrů či databáze Českých elfů.Test, který zvládli studenti v 1. kole Mediální olympiády, si nyní může na webových stránkách soutěže vyzkoušet kdokoliv.Hlavním pořadatelem Mediální olympiády je Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, příspěvková organizace Moravskoslezského kraje. „Musím ocenit, že se do soutěže věnované mediálnímu vzdělávání zapojilo opravdu veliké množství studentů z Moravskoslezského kraje, a navíc se skvělými výsledky. V prvním celorepublikovém kole se mezi deset nejlepších dostalo šest týmů z našeho regionu. To je obrovský úspěch, který může být důkazem, že se náš kraj skutečně významně posunul od těžkého průmyslu k novým technologiím. Všem našim nadaným středoškolákům gratuluji a týmu, který postoupil do finále, držím palce. Velmi si vážím práce našich pedagogů, kteří se s elánem věnují rozvoji dovedností mladých lidí,“ konstatuje Lukáš Curylo, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro kulturu a památkovou péči.Na pořádání Mediální olympiády se podílí Ostravská univerzita a Univerzita Palackého v Olomouci, Akademie ČTK a Wikimedia CZ. Akce se koná pod záštitou prezidenta ČR Petra Pavla, ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové, europoslance Luďka Niedermayera, rektora Ostravské univerzity Petra Kopeckého, MŠMT a NÚKIB.„Panuje obecná shoda, že rozvíjet ve školách kritické myšlení je nezbytné; mediální vzdělávání má být prioritou. Každodenní realita ovšem za psanými plány zaostává, ačkoliv je mediální výchova průřezovým tématem Rámcových vzdělávacích programů. Pomáháme to měnit. Mediální olympiáda má ambici přitáhnout k mediální a informační gramotnosti více soustavné pozornosti pedagogů i studentů a zábavnou soutěžní formou je v tématu vzdělávat,“ říká organizátorka Pavlína Tassanyi z Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě.Do finále Mediální olympiády postupuje z každého kraje jeden tým. V březnu se finalisté osobně sejdou před odbornou porotou, aby vyřešili několik pestrých disciplín. Vítězové svůj úspěch oslaví zájezdem do Evropského parlamentu ve Štrasburku. Mediální olympiáda 2024: základní faktaOrganizátoři: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, p.o., Ostravská univerzita, Univerzita Palackého v Olomouci, Akademie ČTK, Wikimedia CZZáštity: Prezident ČR Petr Pavel, ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová, poslanec Evropského parlamentu Luděk Niedermayer, rektor Ostravské univerzity Petr Kopecký, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnostMediální partner: Česká televizePartneři: SCIO, Ecomail, Nadační fond nezávislé žurnalistiky, Safer Internet Centrum ČR, Čeští elfové, JSNS.CZ, Kecy&Politika podcast, Svět techniky OstravaPrůběžné výsledky: Výsledky 1. kola Mediální olympiády 2024: Kompletní pořadí podle krajů, Absolutní pořadí, Pořadí podle typu školPodrobné informace: www.medialniolympiada.cz ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2020-11-14 19:49:57

Americké volby II. – o hlasování poštou

V právě proběhlých prezidentských volbách v USA padl rekord: přes sto milionů hlasů bylo doručeno poštou. Jelikož celkově hlasovalo zhruba 150 milionů lidí, znamená to, že dvě třetiny hlasů byly odevzdány na dálku. Vzhledem k trvající epidemii to není zas takové překvapení, ale stejně je to novinka. Nikdy dříve se nestalo, že by většina hlasů v prezidentských volbách padla absenčně. Ještě v roce 2016 jich bylo jen 33 milionů, tedy zhruba čtvrtina. Z toho také plyne, mírně řečeno, daleko složitější vývoj po volebním dni. Dokud platilo, že valná většina hlasů se v okamžiku ukončení voleb nachází v urnách, daly se i v zemi velikosti Spojených států spočítat poměrně rychle a druhý den ráno už bylo patrné, kdo vyhrál. Z každého pravidla jsou nějaké výjimky; v roce 2000 se Bush a Gore dostali na Floridě do extrémně těsného závodu, který nakonec musel řešit Nejvyšší soud, a šlo přitom o hodně, protože právě chybějící floridští volitelé rozhodovali o tom, kdo vyhraje. Ale většinou bývalo jasno hned, respektive velmi brzy. Letos jsme v situaci, kdy několik důležitých států viselo v nejistotě hned po několik dní. Lví podíl na tom mělo právě pomalé sčítání hlasů zaslaných poštou. Jelikož Trumpova kampaň na tomto vývoji pozvolna tratila, chce napadnout případy těsných výsledků u soudu. Když si pak stávající prezident stěžoval na údajné podvody u voleb v přímém přenosu, několik televizí jej vypnulo, což je událost, která rozhodně vyhrocenou atmosféru v USA nevylepší. Ptají se mě čtenáři, zda bych jako absolvent matematického oboru dokázal namodelovat pravděpodobnosti, jestli došlo v tom či onom státě k volebnímu podvodu nebo ne. Odpověď zní, že nedokázal. Jednak mým oborem byla algebra, od statistiky a pravděpodobnosti značně vzdálená, asi stejně jako letadlo od ponorky (oboje má trup, motor a tím podobnost končí). Jednak toto je obtížný úkol i pro statistiky samotné, a to i za předpokladu, že mají k dispozici dobrá a úplná data. Toto není náhodný přírodní jev probíhající podle relativně jednoduchých pravidel, ale snaha modelovat dění v jednotlivých komunitách, které se od sebe svými zvyky a politickou orientací zásadně liší. Velká města jako Milwaukee budou hlasovat zcela jinak než rurální provincie, ale velké rozdíly budou i v jednotlivých čtvrtích těch měst. Pokud zde čekáte můj verdikt “ano/ne”, musím vás zklamat. Raději toto rozhodnutí přenechám americkým soudům, které se aspoň můžou opřít o svědky a zkoumání přímo na místě. Zrovna ten soudní systém je tam ideově daleko vyváženější než třeba univerzity, takže úplnou apriorní nedůvěru k němu nemám. K čemu nedůvěru a odpor mám, je samotný princip hlasování poštou, a pokusím se v následujícím textu předložit své důvody. Počítání zaslaných hlasů je pomalé První problém s hlasováním poštou vidíme naprosto zřetelně. Počítání takto zaslaných hlasů je pomalé, a to i v malých jurisdikcích. Z těch států, jejichž sčítání trvalo dlouho, má většina míň obyvatel než Česká republika. Zaokrouhleno na nejbližší milion – Wisconsin šest milionů, Michigan 10 milionů, Arizona sedm milionů, Nevada tři miliony, Georgie 10 milionů, jenom Pennsylvánie se svými 13 miliony počet obyvatel ČR přesahuje. (To není specificky americký problém, i počítání absenčních hlasů v rakouských prezidentských volbách trvalo roku 2016 docela dlouho, skoro celý den, ačkoliv jich byla výrazná menšina, jen yhruba 700 tisíc ze 4,5 milionu. Jak dlouho by to trvalo v ČR?) Hlavní důvod bývá na straně pošty, která čelí všude na světě podobným problémům. V konkurenci velkých balíkových firem jako DHL se stává čím dál méně ekonomicky životaschopnou, vyžaduje různé druhy státní pomoci, a tudíž byla personálně ořezána natolik, že i bez epidemie koronaviru jí doručování zásilek nějakou dobu trvá. Natož pak při epidemii, když část těch pošťáků také sedí doma v karanténě, ne-li nemocná, a ten zbytek musí dřít na 150 procent. Poštovní hlasování pak znamená, že skokově vzroste počet přepravovaných obálek, takže systém je dočasně přetížený. Pak není divu, že se doručování obálek s hlasy zpožďuje a zákony s tím musejí počítat. Toto je při současném stavu veřejných rozpočtů napříč světem téměř neřešitelný problém. Místy do toho ještě zasahují lokální specifika. Například ve státě New York platí pravidlo, že volič, který už odhlasoval poštou, si může svůj hlas rozmyslet a jít hlasovat ještě jednou osobně. To ovšem znamená vyřadit jeho poštou zaslaný hlas ze sčítání, aby nehlasoval dvakrát. Což jde (viz dále k identifikaci hlasů), ale teprve v okamžiku, kdy ten jeho poštovní hlas skutečně dorazí, na což je stanovena poměrně velkorysá lhůta sedmi dní. Má to psychologické následky, které zase docela dobře vidíme. Nervozitu, napětí, nedůvěru, paranoiu, zvlášť když se výsledek získaný z volebních uren začne postupným započítáváním hlasů z pošty výrazně měnit. Závažné záležitosti, jako jsou právě volby, by měly být vyřízeny pokud možno rychle. Táhne-li se nejistota do konečného rozhodnutí celé dny, je to trápení. V ČR to sčítání zatím zvládáme během pár hodin, rovněž proto, že nám v tom pošta nedělá guláš. Erodování principu tajné volby Poštou zasílané hlasy potřebují nějaký dohled a trasování. Kdyby je voliči posílali běžnou anonymní zásilkou, otevíraly by se tím zcela neskutečné možnosti zneužití. Je tedy nutno mít nějakou představu, který hlas přišel od koho, a také je nutno voliče ujistit, že jeho hlas se neztratil a byl řádně přijat volební komisí. V americké praxi se na zasílanou obálku dává unikátní kód, s jehož pomocí lze pohyb obálky s hlasem sledovat. Vevnitř je pak další, anonymizující obálka. Jenže tím, že na obálku obsahující jeden konkrétní hlas dáte trasovací kód, malilinko erodujete princip tajné volby. Ne katastrofálně, ale přece jen to jde proti zásadě anonymity více než klasické hlasování do urny. Koneckonců s tou obálkou potom někdo zachází a v jednu chvíli má v ruce jak tu vnější obálku, která obsahuje údaj o vaší identitě, tak tu podobálku, ve které se nachází váš anonymizovaný hlas. Někteří voliči se například můžou domnívat, že takovou dvojobálku je možné nějak “prosvítit” a zjistit, jaký hlas se nachází uvnitř, aniž byste ji rozlepovali. (Spíš si myslím, že to nejde, aspoň ne v dostatečně masovém rozsahu potřebném k ovlivnění voleb.) Jiní zase třeba nemusejí důvěřovat kvalitě lepidla, které má zajišťovat nedotknutost zaslaného hlasu až do dne sčítání. To je zcela realistická námitka, protože problém v podobě milionové série obálek s mizerným lepidlem postihl i volby u našich rakouských sousedů. Dokud úřady vybírají dodavatele podle principu nejnižší možné ceny, asi se riziku fušerství nedá úplně vyhnout – skutečně kvalitní bezpečnostní obálky vyjdou draho. Bohužel právě fušerství dokáže napáchat vážné problémy i v systémech, které jsou teoreticky vymyšleny velmi dobře. Dokonce i vesmírná firma SpaceX nedávno musela odložit start rakety, protože subdodavatel pořádně nevyčistil nově dodané součástky motorů od ochranného laku. Naštěstí se na to přišlo včas díky anomálním hlášením senzorů, a ne až zřícením stroje. Právě proto bych považoval za lepší provozovat systémy, které nejsou tak závislé na kvalitě všech dodaných materiálů. Jestli se při počítání hlasů na okrsku zlomí levná erární tužka, na tom zas tolik nesejde. Prostor pro paranoiu se rozšiřuje Třetí kategorii problémů s hlasováním poštou tvoří záležitosti, které nejsou pro volby na dálku zcela unikátní, ale pro které se při takové formě hlasování otevírá širší prostor, protože volič nemusí být přítomen ve volební místnosti a žádná neutrální strana nesleduje, jak jeho hlasování proběhlo. Osobní výkon takového hlasování je těžší ověřit. V americké praxi musí obvykle volič obálku podepsat tak, jak to odpovídá podpisovému vzoru na seznamu voličů. Shodu podpisu posuzují komisaři, kteří hlas zpracovávají, přičemž v případě neshody můžou lístek buď vyřadit rovnou, nebo se snažit zjistit stav věcí jinými způsoby, třeba kontaktovat voliče a chtít po něm nějaké dodatečné potvrzení, že to poslal opravdu on. Neshoda podpisu byla při amerických prezidentských volbách roku 2016 nejčastější příčinou neplatnosti zaslaného hlasu (zdroj, PDF). Letošní hodnoty zatím neznáme, je na to moc brzy. V USA bývá navíc mezi poštovními hlasy více hlasů vyhodnoceno jako neplatných než mezi hlasy odevzdanými osobně. Ani v jednom případě to není gigantické číslo (dvě procenta versus jedno procento), ale při velmi těsných výsledcích voleb, kdy rozdíl v daném státě činí třeba jen pár desetin procenta, může tato skutečnost opět vzbuzovat v prohrávající straně paranoiu. Což je právě to, co nechcete, nebo byste aspoň neměli chtít. Podpis na obálce navíc nutně neznamená, že ten volič hlasoval sám a podle svého svědomí. Právě ta absence neutrálních členů volební komise na scéně v tomto případě docela vadí a činí možné zneužití snazším. Volič mohl třeba k určitému hlasování být donucen despotickým rodinným příslušníkem, nebo svůj hlas pěkně v klidu domova prodat za nějaký ten peníz, nebo mohlo jít o člověka dementního, který už pořádně neví, co dělá. Když se v Rakousku šířilo hlasování poštou, stěžovali si roku 2010 Zelení, že vídeňská radnice ovládaná tehdy sociálními demokraty nechala hromadně vystavit hlasovací karty pro pacienty geriatrického ústavu. To je zrovna úkon, který můžete vykládat buď velmi laskavě (hodná radnice pečuje o seniory a snaží se jim ulehčit občanský život), nebo taky velmi nelaskavě (nacpe to tam za ně spřízněný personál, každý hlas pro starostu dobrý). A zase: prostor pro paranoiu se tím rozšiřuje, což by mělo být nežádoucí. I kdyby šlo jen o promile hlasů, člověk nerad existuje s pocitem, že systém, na němž závisí rozdělení politické moci, má takové slabiny. Volby mají sloužit lidem, ne robotům Integrita hlasování je fascinující a staleté téma. Když se začtete do elaborátního protokolu, kterým kardinálové v konkláve odevzdávají své hlasy pro budoucího papeže, dospějete k názoru, že v minulosti museli být někteří svatí muži pěkní křiváci. Jinak by se s vymýšlením obřadu, při kterém je mimo jiné nemožné vytřepat z rukávu kardinálského roucha do mísy nějaký ten hlas navíc, nikdo neobtěžoval. Jsem přesvědčen, že jedním z velkých problémů dneška je rostoucí nedůvěra lidí v systémy, ve kterých žijí. Takovou nedůvěru nejde, na rozdíl od kverulujícího prezidenta, jen tak vypnout tlačítkem KONEC PŘENOSU. Na chvíli se tímto způsobem dá zatlačit z obrazovek kamsi mimo dosah zraku veřejnosti, ale neviditelné proudy podemílají břehy minimálně stejně intenzivně jako ty viditelné. Měli bychom se tedy snažit tuhle nedůvěru zredukovat – a nejlepší cesta je opevňovat používané postupy tak, aby bylo co nejobtížnější je zneužít. S tím ale nepomůže, že v televizi bude každý den nějaká šedivá brada přednášet na téma “Věřte nám, protože my jsme přece ti dobří”. To může vyvolat leda tak opačnou reakci. Uvedu jeden příklad takového možného vylepšení v našem stávajícím volebním systému, který je založený na osobním hlasování. Jeden čtenář, Alois Vitásek (představuje se jako bývalý Pirát s tím, že tu bývalost mám zdůraznit), mi poslal následující příběh: když svého času řešili otázku integrity voleb, přišli na to, že by mohli zápis volební komise s okrskovými výsledky vyfotit, strojově analyzovat a srovnat s tím, co visí na volby.cz. To je dobrý nápad a dokonce bych jej ještě rozšířil. V dnešní době, kdy v každé volební komisi sedí několik lidí s chytrými telefony, by bylo technicky snadné vyfotit úplně každý zápis o výsledcích sčítání z celé republiky, včetně podpisů celé komise, a vyvěsit jej na stránku volby.cz hned vedle výsledků z daného okrsku, města, kraje. Takže by si každý zájemce mohl nejen prohlédnout tabulku se součty za Dolní Lhotu nebo Temné Praskolesy, ale zároveň i zápis komise, která správnost těchto výsledků potvrdila na své svědomí. Takový postup by důvěryhodnost počítání hlasů v očích veřejnosti posiloval, protože s každým výsledkem zobrazeným na stránkách byste zároveň viděli podpisy konkrétních živých lidí, kteří za něj ručí. Za tenhle dodatek k českému volebnímu zákonu bych klidně lobboval a hlasoval. Ale za hlasování poštou tak s čistým svědomím učinit nemohu. Jeho zastánci často šermují technokratickými argumenty typu zvýšené účasti; ale hergot, na těch psychologických rozměrech přece taky záleží. Ty volby mají sloužit lidem, ne robotům.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-09 22:19:40

Hana Frištenská Štarková: Židé jsou přesvědčeni, že co bylo zapsáno, už nebude zapomenuto

Hana Frištenská Štarková ve svém debutu s autobiografickými prvky Každému jeho Izrael zachytila tři příběhy svých blízkých, jejichž společným jmenovatelem je jejich židovský původ, Československo a posléze život v emigraci, se kterým má zkušenost snad každá židovská rodina. Konfliktní situace u jedné z postav končí sebevraždou, u druhé nalezením nového domova v Izraeli a třetí se nakonec pokorně vrátí ke svému židovství, na které po druhé světové válce už rezignovala.   Hano, známe se už dlouho, kdysi jsem bývala první čtenářkou tvé poezie, která ještě čeká na vydání. Před rokem jsi vydala v nakladatelství Brána svou prvotinu Každému jeho Izrael. Zvláštní název… Napadlo mě, že lidé, kteří knížku vezmou poprvé do ruky, mohou očekávat něco o židovsko-arabském konfliktu. Ale o tom rozhodně není. Také nejde o faktografický cestopis, i když Izrael hraje v knížce klíčovou roli. Název knihy je metafora. Bylo to přání těch, o kterých píšu. Každý v sobě nosíme nějakou velkou touhu, o které předem skoro jistě víme, že se nenaplní. A přesto o tom sníme, mnozí o to i usilují. Každý máme v sobě nějaký ten Izrael, fatu morgánu na obzoru. Pro mé hrdiny, a pro Židy vůbec, je to skutečný Izrael nebo ještě lépe Izrael, jaký by chtěli. Izrael jejich duše. Vidíš, už proto bych nemohla napsat nic o blízkovýchodním konfliktu, protože Izrael mých hrdinů je jejich místem jistoty, ne válečnou zónou, jak máme tendenci tuto zemi schematicky vnímat.   Společným jmenovatelem příběhů Ester, Valinky a tvého otce Lajbiho je nejen vztah k židovství a k Izraeli, ale i neblahé rodinné vztahy… Kdo s židovskými kořeny není po druhé světové válce poznamenaný neblahou rodinnou situací a komplikovanými vztahy? Bude to znít dost divně, ale myslím si, že my všichni, kdo máme ve své „anamnéze“ židovské předky, jsme tak trochu i potomky druhé světové války.    Ester, Valinku i Lajbiho spojuje také skutečnost, že všichni se narodili v Československu, kde prožili velkou část svého života, spíše tragického, přinejmenším smutného. Stín však padl i na ty, kteří žili v jejich blízkosti. I na tebe. Byl to jeden z hlavních motivů, proč jsi přistoupila k literárnímu ztvárnění jejich příběhů? Říká se tomu – vypsat to ze sebe… Napsat tento skromný text jsem už dlouho cítila jako povinnost vůči neobyčejným osudům, které ti tři lidé prožili. I proto, že Židé jsou přesvědčeni, že co bylo zapsáno, už nebude zapomenuto. Sebe jsem se snažila potlačit, nakolik jsem uměla, cítila jsem se v roli svědka. Nicméně je pravda, že v části o mém otci už to tak není, protože ať chci nebo nechci, jsem účastnicí děje. A pokud jde o to, že moji hrdinové se narodili a část svého života – nebo v případě otce dokonce celý – prožili v Československu, je to pro jejich příběh důležité. Rodina, dětství, mateřský jazyk jsou přece významné pro náš život! Každý z nich žil v jiném Československu, vlastně ve třech podobách Československa, ve třech odlišných zemích. Lajbi se narodil a skoro polovinu života prožil na Podkarpatské Rusi, když v první polovině minulého století patřila k Československu, a zbytek života v komunistické Praze. Valinka se do socialismu už narodila, a stav této země byl důvodem, proč ona i její rodina emigrovala. A Ester prožila krásné mládí v první Československé republice před nástupem fašismu. I když tuhle zemi zažil každý z nich jinak, všichni tři ji považovali za „základní vlast“, do smrti mluvili také česky. Odešli, a přesto se sem pořád vraceli.   Ester, Valinku a Lajbiho, postavy s výrazně odlišnými příběhy, jsi spojila do jedné knihy. Příklad toho, jak literatura jde napříč životem, a nakonec se v ní tak či onak všichni potkáváme… Ony ty jejich osudy jsou rozdílné jen zdánlivě. Jsou vlastně třemi variacemi na stejné téma, totiž na příběhy Židů po druhé světové válce. Dokonce mám dojem, že jsou obecné pro ty, které tak poznamenala, pro jejich úsilí něco ze svého života přes to všechno udělat nebo se o to aspoň pokusit. Ale máš pravdu: literatura jde napříč životem. Platí to jistě i naopak.   V knize procházíš s velkým zalíbením izraelskými městy i nejrůznějšími místy, jazyk je jakoby předmětem jistého básnění. Proč jsi vlastně přestala poezii psát? Pokusy psát poezii souvisí s mým mládím. Od poezie, právě tak jako od mládí, mě oddělil život. U poezie beze zbytku platí, že básnění a život jedno jsou. Myslím, že u prózy to tak silné není. Při jejím psaní člověk potřebuje znalosti a zkušenost víc než emoce.   Zdá se mi, že tvé téma je cesta, pohyb; na chvilku se zastavíš tam a zase jinde, v té či oné kavárně, ulici, parku, u přátel. Naskýtá se tu otázka spěchu z místa na místo, mýlím se? Nejde ani tak o fyzický pohyb, ale je fakt, že život vidím jako svým způsobem logickou cestu, jako intenzivní duchovní a citový pohyb tak říkajíc z bodu nula do bodu sto. Konečně v knížce někde píšu, že důležité vzdálenosti měří nikoliv topografické danosti, ale čas. To je právě o té cestě a jejích danostech.   Psát o příbuzných, o blízkých přátelích, zvláště když jejich rodinní příslušníci ještě žijí, psát dokonce o vlastním otci, je vždy velké riziko. Co bylo pro tebe nejobtížnější? To riziko si uvědomuji. Proto můj text vznikl až nyní, kdy rodinní příbuzní, kterých se můj text týká, už většinou nežijí a já jsem stárnoucí žena. Stárnutí dává jednu výhodu – vaše věci jsou již dořešeny a díváte se na ně poněkud zpovzdálí. I tak bylo vyvolání některých vzpomínek tíživé, ovšem jiných zase radostí. A navíc moje práce byla završena úlevou a spokojeností, že jsem knihu dokončila a že tuto povinnost mám za sebou.   A setkala jsi se – v tomto punktu – s nepochopením? Odmítnutím? Jistě jsi o tom se svými přáteli, příbuznými hovořila, ne? Ne vždy si lidé přejí, aby jejich příběhy byly zveřejněny, považují je výhradně za „své“… Ano, některé postavy, které jsem ztvárnila, ještě žijí. S některými lidmi jsem hovořila, o čem píšu, pokud chtěli, nechala jsem jim rukopis přečíst a dali mi svůj souhlas. Někteří s radostí, jiní s obavami. Někteří dokonce nebudou moji knížku číst vůbec. Ale naše vztahy přežily a pomohla i důvěra, kterou k sobě navzájem máme.    Velice silný je příběh Valinky, jejíž životní pouť končí tragicky, sebevraždou, stejně jako život její matky. Prožila nelehké dětství nejen v Praze, ale i později v Západním Německu, kam její matka, přeživší Auschwitz, emigrovala. Valinka se za ní dostala až později přes Červený kříž. Příběh Valinky mi znovu potvrdil, že žádná láska, ani ta mateřská, není samozřejmostí, o otcovské ani nemluvě… Zasáhlo mne místo, kde Valinku cituješ, jak chodívala na kopec v jedné zapadlé vsi a vzhlížela odtud k Západu, kde bude všechno dobré, až se tam k mamce jednou dostane… Valinka je podle mého názoru pozdní obětí Osvětimi, kterou její matka přežila. S její matkou se tam něco stalo, myslím, že ztratila schopnost mateřské oběti. Máš pravdu, že každá z nás má jinak silný talent své dítě milovat a pro mnoho z nich jsou jejich matky nešťastnými láskami. Ale je to i naopak. Nešťastnými láskami matek mohou být i jejich děti. U Valinky byly obě tyto části vztahů s matkou silné a destruktivní. U otců jsou dobré vztahy s dětmi ještě méně samozřejmé.   Co soudíš o pokleslé filmové tvorbě, která čerpá z té nezměrné židovské tragédie za okupace? Na filmy o holokaustu se už nedívám. Pokud jsou silným uměleckým dílem, vždycky mě to zasáhne, pokud jsou jenom exploatací tématu, dost mě to rozzuří. Myslím, že silné jsou zejména příběhy, které natočila generace těch, kteří válku zažili nebo snad ještě jejich děti.   Umělecké dílo nevyžaduje nutně vlastní prožitek. Umění je jen od slovesa umět, mít talent… Ale ta doba a zkušenost jistě v umělecké tvorbě sehrála svoji roli. Většina toho, co teď natáčí filmaři, kteří jsou ve věku vnuků pamětníků, je dost často „zlatokopectvím“ na tématu holokaustu, protože tak nějak je půl práce hotovo už samotným tématem. Už se zřejmě vytratila autentická schopnost vcítění se do strašného utrpení, takže na něj hledí zvenčí a povrchně. Hodně se mi to nelíbí. Ale asi bych neměla zevšeobecňovat, mohou být výjimky.   Tvoje prvotina Každému jeho Izrael je jasným příslibem tvé další tvorby. Budeš v literární práci pokračovat?  Ráda bych dokončila další text. Není už autobiografický, ale řada mých vzpomínek v něm samozřejmě nachází své místo. Jsem ale teprve na začátku, a navíc tuto knížku už nepovažuji za svůj úkol, jako tomu bylo u Každému jeho Izrael. Takže si to psaní spíš užívám. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-18 11:07:23

Liga mistrů, poslední šance pro Bayern. Neoblíbený kouč se může stát legendou

Jedenáct let v kuse s minimálně jedním velkým titulem. Fotbal měl od roku 2013 jistotu. Bayern Mnichov? Pokaždé alespoň jedna trofej. V letošní sezoně ale gigant selhal v bundeslize a v poháru ostudně vypadl s třetiligovým Saarbrückenem. Poslední příležitostí k oslavám tak může být paradoxně ta nejobtížnější soutěž – Liga mistrů. Bayern v ní ve středečním čtvrtfinále po vítězství 1:0 postoupil přes Arsenal. „Hrozně moc to pro nás znamená,“ radoval se kouč Thomas Tuchel.

Čas načtení: 2024-05-18 15:00:00

Volný čas je dnes pro zaměstnance důležitější než peníze, říká manažerka

Petra Čopová vedla vlastní advokátní kancelář, ale příčilo se jí čekat měsíce i roky na výsledek a vystavovat klientům faktury po prohraném sporu. Rozhodla se proto pověsit právničinu na hřebík a vstoupit do rodinné firmy CS-BETON, kde se věci řeší mnohem rychleji, většinou v horizontu dnů až týdnů. Nejobtížnější je ale podle ní sehnat dnes kvalitní zaměstnance.

Čas načtení: 2024-08-02 06:00:00

Na jednokolce za rekordy. Zdeněk Macháček z Otnic hledá nové výzvy

/ROZHOVOR/ Snaží se překonávat sám sebe. Zdeněk Macháček z Otnic na Vyškovsku si našel zálibu v jízdě na jednokolce. Posouvá s ní své možnosti a hledá nové výzvy, naposledy se ve čtvrtek na neobvyklém dopravním prostředku vydal po cyklostezce z Brna do Rakouska a zpátky. „Nejobtížnější je začátek,“ říká Macháček o jízdě na jednokolce v rozhovoru pro Vyškovský deník.

Čas načtení: 2024-08-26 09:59:55

Skandar a soutěže Chaosu [A. F. Steadmanová / Host]

Ve třetím díle napínavé série čeká Skandara zatím nejobtížnější zkouška...

Čas načtení: 2024-08-27 00:00:00

Steadman, A. F. - Skandar a soutěže Chaosu

Ve třetím díle napínavé série čeká Skandara zatím nejobtížnější zkouška. Pokud chtějí Skandar a jeho kamarádi přežít třetí ročník výcviku, musejí uspět v několika hrůzostrašných soutěžích, pořádaných v jednotlivých živelních oblastech ostrova. Přátelství, spojenectví i pouta mezi jezdci a jednorožci se budou napínat k prasknutí — a obstojí jen ta nejpevnější. Skandarova sestra Kenna mezitím konečně dorazila do Hnízda, ale kvůli svému podvrženému poutu a divoké jednorožce se cítí osamělá a odstrkovaná. A když se po strašlivém objevu ocitne budoucnost ostrova v ohrožení, všichni si začnou ukazovat na jednoho člověka… Zatímco podezření sílí a temné mocnosti se chystají vytáhnout do boje, Skandar se musí rozhodnout, komu zůstane věrný. Jak daleko je ochotný zajít — pro Kennu a pro Hnízdo? Steadmanová líbivě zašmodrchává jednotlivé nosné motivy a buď čtenáře napíná, nebo vrhá do víru akce. Budete si lámat hlavy při snaze interpretovat nejednoznačná proroctví, prožívat s hrdiny malé radosti, velké starosti, pilně trénovat na turnaj a soupeřit… — Fantasy Planet o knize Skandar a přízračný jezdec Datum vydání: 26.08.2024

Čas načtení: 2024-09-05 17:37:42

Skandar a soutěže Chaosu [A. F. Steadmanová / Host]

Ve třetím díle napínavé série čeká Skandara zatím nejobtížnější zkouška...

Čas načtení: 2024-09-28 11:54:51

Nejnáročnější tranzit tohoto roku! Merkur ve Vahách přináší skutečné drama a intriky do všech znamení (28. září až 15. října)

Začátkem října následují nejnebezpečnější data pro přechod Merkura do Vah, nejobtížnější tranzit roku, který může mnohým přinést potíže. Merkur, hvězda komunikace, se přesouvá do znamení Vah, kde se nachází Ketu a Lilith, karmické uzly minulosti. To ukazuje, že naše komunikace, korespondence, cestování a každodenní dorozumívání budou mít poněkud dramatický nádech. S Merkurem ve Vahách vytváří […]

Čas načtení: 2024-10-08 12:26:00

Pořadatelé Velké pardubické chtějí ulehčit koním Taxis, připravují "jízdní pruhy"

Práce na úpravě dráhy Velké pardubické vrcholí. Pořadatelé připravují například "jízdní pruhy" k nejobtížnější překážce, tedy Velkému Taxisovu příkopu. Podle správce dráhy Václava Žižky má koním ulehčit přípravu na obávaný skok. Vrchol dostihové sezony sledujte v neděli od 11:00 na ČT sport.

Čas načtení: 2024-10-09 23:05:00

23:05 Caballé zpívá Normu

Andělský hlas barcelonské divy v nejobtížnější roli belcantového repertoáru z tvůrčí dílny Vincenza Belliniho (2020). Účinkují: J. Veasyová (Adalgisa), G. Patané, J. Vickers (Pollione), Z. Mehta, S. Yoncheva, O. Peretyatková, S. Schmerbeck a další. Režie německého dokumentu Claus Wischmann[online]

Čas načtení: 2024-11-30 23:50:00

StarDance 2024: Kdo se dostal do semifinále a na jaké písně se tančilo tentokrát?

Soutěž se přehoupla do nejobtížnější části a všechny páry od osmého sobotního večera tančí více než jeden tanec. Jaké výkony jste mohli vidět a kdo se dostal do semifinálové čtyřky?

Čas načtení: 2025-04-03 16:41:00

Kvantové body: Inovace od Samsungu posouvají už deset let laťku v obrazové kvalitě

Praha 3. dubna 2025 (PROTEXT) - Kvantové body neboli quantum dots jsou důležitá materiálová technologie nové generace a mají nejrůznější způsoby použití od televizních obrazovek a displejů až po zdravotnické přístroje a solární panely. Už v roce 2015 Samsung úspěšně uvedl na trh první bezkadmiový materiál s touto technologií v televizní řadě SUHD. Následně tuto technologii rozvíjel a v roce 2017 představil televizory s technologií QLED. Podívejte se, jak za uplynulých deset let kvantové body posouvají kvalitu obrazovek Samsung na vyšší úroveň. Kvantové body: Nová úroveň obrazové kvalityKvantové body jsou miniaturní polovodičové částice, desetitisíckrát tenčí než lidský vlas. Díky svým fyzikálním vlastnostem se vyznačují lepší barevnou přesností a jasem než jakékoli jiné současné materiály a přinášejí tak převratné změny do zobrazovacích zařízení.V obrazovkách podporují kvantové body široký barevný gamut a precizní zobrazení odpovídající tomu, jak barvy vnímá lidské oko. Díky nové technologii lze také upravovat jas na úrovni jednotlivých pixelů, což znamená přesnější podání černé. Kvantové body vyzařují světlo do všech stran, což znamená rovnoměrné rozložení jasu a stálé barvy z jakéhokoli úhlu. Současně snižují působení modrého světla a to napomáhá komfortnějšímu zážitku při sledování a šetří lidské oko.Přednosti televizorů Samsung s technologií Quantum Dot: Vysoký počet QD, obrazová kvalita a absence kadmiaTechnologie Quantum Dot (QD) přináší do světa zobrazovacích zařízení převratné změny. Výrobci televizorů proto zkoumají a vyvíjejí způsoby, jak ji komerčně využít. Na trhu se tím pádem rozšířila nabídka modelů s kvantovými body, ze kterých si zákazníci můžou vybírat.Nicméně, výsledná kvalita obrazu není automatická. Záleží, jak je Quantum Dot technologie použita a zda jsou dodrženy všechny předpoklady pro její využití, tedy pro maximální kvalitu obrazu. Na ni mají vliv různé faktory, například počet kvantových bodů, kvalita kvantové vrstvy nebo inovativní využití materiálů neobsahujících kadmium. Počet kvantových bodůZákladním faktorem, od nějž se odvíjí kvalita obrazovky, je počet kvantových bodů. Pro kvalitní obraz se živými barvami, jaký známe z obrazovek QLED, je zapotřebí vyšší koncentrace kvantových bodů v QD vrstvě. Kvantová vrstvaV porovnání s LCD obrazovkami mají QD obrazovky jednodušší a účinnější strukturu. Televizory Samsung QLED nepotřebují fosforovou vrstvu, o mimořádný jas a živost obrazu se stará samotná QD vrstva v kombinaci s modrým podsvícením.Obrazovku Quantum Dot OLED (QD-OLED) tvoří vrstva TFT tranzistorů[1], světelná vrstva a kvantová vrstva, využívající světla ze světelného zdroje. U všech typů obrazovek platí, že samostatná kvantová vrstva s dostatečným počtem kvantových bodů znamená špičkový obraz a dlouhou životnost. Absence kadmiaV rané fázi vývoje obrazovek s technologií kvantových bodů se za nejúčinnější materiál k výrobě těchto bodů považovalo kadmium. Díky němu bylo možné dosáhnout hlavních výhod nové technologie – tedy špičkového barevného podání i kontrastu.Kadmium je ovšem jedovaté a má nemalý negativní dopad na ekologii, což komerčnímu uplatnění nové technologie do značné míry bránilo. Použití kadmia ve spotřební elektronice je legální, ale platí pro něj velmi přísné regulace – jde o materiál s omezeným využitím podle zákonů EU[2]. Proto se kadmium ve velkém měřítku používá velmi obtížně, navzdory vlastnostem příznivým pro QD technologii.Samsung se rozhodl tento problém vyřešit a v roce 2014 jako první výrobce na světě vyvinul a nechal si patentovat materiál s kvantovými body, ovšem bez kadmia. V následujícím roce se tuto technologii podařilo poprvé uvést na běžný trh díky televizní řadě SUHD, čímž začala v televizním světě nová éra. (Dodnes je Samsung jediným velkým výrobcem televizorů, který tuto technologii u sériových produktů používá.) Deset let inovací a pozice světové jedničkyJako jeden z prvních výrobců na světě Samsung rozpoznal potenciál nové technologie a pustil se do inovací na globálním trhu zobrazovacích zařízení. Uplynulá dekáda se tak nesla ve znamení neustálého vývoje a investic.Samsung začal s výzkumem a vývojem technologie kvantových bodů v roce 2001 v době, kdy se bezkadmiové materiály prakticky nezkoumaly. Kvůli živým barvám bylo zapotřebí, aby byly nanočástice zcela stejnorodé, ale vzhledem k nedostatkům v technologii i výzkumu byla masová výroba nesmírně obtížná.Navzdory těmto problémům dokázal Samsung v roce 2014 vyvinout nekadmiový nanokrystalový materiál. Od té doby firma podnikla rozsáhlý a úspěšný výzkum, přihlásila více než 150 patentů a neustále novou technologii rozvíjí. Jak už bylo řečeno, v roce 2015 přišel Samsung s další inovací a představil první televizory SUHD s nekadmiovou technologií kvantových bodů.Ani pak Samsung neusnul na vavřínech a rozvíjel novou technologii dále – v roce 2017 představil první modely QLED a vytvořil nový standard špičkových televizorů. Díky technologii kovových kvantových bodů dosáhl Samsung barevného standardu DCI-P3 a poprvé i 100 % objemu barev, což znamená stálou kvalitu barev při jakékoliv úrovní podsvíceni[3]. Technologie anorganických kvantových bodů zabránila vypalování obrazu[4], což opět pomohlo k lepší celkové obrazové kvalitě.Po úspěchu z roku 2019, kdy Samsung vyvinul pro své obrazovky prvek emitující červené světlo, se podařilo zvýšit jas modrých světelných QLED bodů na špičkovou hodnotu 20,2 %[5], což se u primárních QLED barev[6] považovalo za nejobtížnější.„Významným úspěchem tohoto výzkumu byl objev zdroje modrého světla pro QLED s mimořádnou účinností,“ prohlásil dr. Eunjoo Chang ze Samsung Advanced Institute of Technology. „Speciální technologie kvantových bodů z dílny Samsungu tak opět překonala náročné technické překážky.“Tím se ale vývoj nezastavil. Nadále vedl k televizorům QD-OLED, které se zapsaly do historie na veletrhu CES 2022 – získaly ocenění Best of Innovation za integraci kvantových bodů do OLED displejů.Naše nejnovější modely Neo QLED jdou ještě o krok dále – místo standardní LED technologie se v nich používá násobně větší množství mini-LED diod, což znamená lepší kresbu detailů, jasnější obraz a živější barvy. Tyto diody se používají dokonce i v televizorech s rozlišením 8K. Samozřejmostí jsou i nejmodernější softwarové funkce, například upscaling a optimalizace obrazu díky umělé inteligenci a také technologie Vision AI.[7]Samsung technologii kvantových bodů prostřednictvím různých inovací neustále rozvíjí. Firma investuje do špičkových zobrazovacích technologií (od QLED přes QD-OLED až po Neo OLED) a výsledkem jsou špičkový jas, barevná přesnost i vysoká obnovovací frekvence. Díky inovacím Samsungu v oblasti kvantových bodů je budoucnost zobrazovacích zařízení jasnější než kdykoli předtím. [1] Elektronický obvod, který upravuje a ovládá světelné vrstvy.[2] Směrnice o omezení nebezpečných látek 2002/95 omezuje použití kadmia na 100 ppm u materiálů používaných pro většinu výrobků.[3] Co je to barevné pokrytí a proč je tak důležité: http://bit.ly/2masnPw[4] Tento jev nastává, když se statický objekt zobrazí příliš dlouho.[5] https://news.samsung.com/global/samsung-electronics-develops-industry-leading-blue-qled-technology [6] Červená, zelená a modrá[7] Samsung Vision AI | CES 2025 | GLOBAL Zdroj: Samsung ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2025-05-05 12:20:00

Prskavec nečekal, jak náročná bude v nominačních závodech kombinace kategorií

Praha - Olympijský šampion z Tokia Jiří Prskavec na dnešní tiskové konferenci řekl, že má za sebou nejobtížnější nominační závody v kariéře. Poprvé mezi vodními slalomáři bojoval o místo v týmu na...

Čas načtení: 2025-05-05 13:15:00

Nejtěžší série, kterou jsem zažil, říká Prskavec k nominačním závodům

Reprezentace vodních slalomářů vyrážejí na první vrchol sezony. V českém výběru na ME ve Francii nechybí olympijský vítěz z Tokia Jiří Prskavec, který o víkendu obhájil svůj post v národním týmu jak mezi kajakáři, tak i kanoisty. Na tiskové konferenci řekl, že má za sebou nejobtížnější nominační závody v kariéře.

Čas načtení: 2025-07-04 19:20:16

Kuše? Nejtěžší ze střeleckých disciplín, říká pořadatel Světového poháru

V Sezemicích u Pardubic se do soboty koná další díl Světového poháru ve střelbě z kuše. Nenápadná disciplína spojuje historii s moderní technikou. „Ze všech druhů zbraní, z nichž jsem střílel, je kuše ta nejobtížnější,“ říká jeden z mála Čechů v této disciplíně Jakub Novák.

Čas načtení: 2025-09-05 06:38:00

ONLINE: Tři mrtví po ruském útoku v Charkově. Trump uvedl, že brzy promluví s Putinem

Ruské drony ve čtvrtek večer v Charkovské oblasti zabily tři lidi a další tři zranily. Oznámil to na platformě Telegram šéf vojenské správy oblasti Oleh Syněhubov. A americký prezident Donald Trump oznámil, že bude brzy hovořit s ruským protějškem Vladimirem Putinem. Novinářům podle agentury Reuters také řekl, že urovnal mnoho válek, ale rusko-ukrajinský konflikt je zatím nejobtížnější. Dramatické dění z ruské invaze na Ukrajinu sledujeme v online reportáži. 

Čas načtení: 2025-10-15 18:15:00

Překvapení. Titáni Pogačar a Vingegaard se mohou utkat nejen na Tour, ale i na Giru

Chtěli byste vidět, jak se Tadej Pogačar a Jonas Vingegaard střetnou na dvou závodech Grand Tour po sobě? Nejprve na Giru a pak hned na Tour? Jak se oba v jedné sezoně pokusí o nejobtížnější cyklistický dvojboj? V příští sezoně by se tak mohlo stát.