Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-03-03 13:00:01

Po pražských stopách Josefa Lady. Malíř přitahoval vtipné aférky, ale v jeho srdci byl doživotní bol

To, že se malíř a ilustrátor Josef Lada narodil v Hrusicích, ví kdekdo. Jeho pobývání v Praze zase tak moc známé není. V Praze se učil, bydlel a pracoval. Díky dobrým kamarádům překonal počáteční obtíže při startu malířské dráhy. Brzy zaznamenaly jeho obrázky úspěch a lidé si je rádi prohlédnou dodnes. Lada neabsolvoval žádnou slavnou výtvarnou školu nebo akademii, a přesto jeho tvorba má stále co říct a je i nyní ohromně okouzlující.  Učněm u malíře pokojů Když se učil u malíře pokojů a divadelních dekorací, nebydlel u svého mistra, ale v tehdejším útulku pro katolické studenty a učně v Salmovské ulici. Encyklopedie.praha2 cituje Ladu, který se vyjádřil ke svému pobytu v internátě takto: „Vstávat se muselo velmi časně, aby se všichni studenti a učedníci mohli účastniti mše v ústavní kapli ještě před snídaní. (...) První dny mi bylo jako ptáku zavřenému v kleci. (...) Mnozí učedníci mi připadali tak podivní, jako lidé z jiných světů.“ Nejoriginálnější český malíř Josef Lada. S jedním okem dokázal zázraky Číst více U malíře pokojů dlouho nepobyl, poněvadž se vůbec ke štětci nedostal. Byl pouhým nosičem, tahačem a posluhou. To se není čemu divit, že ho tato nádeničina brzy přestala bavit. Po několika měsících bezcílné dřiny přesedlal na knihařské řemeslo, z kterého rovněž zběhl, tentokrát za výtvarným pozlátkem.  Umělecké začátky v Dittrichově ulici Malířova dcera Alena Ladová ve své vzpomínkové knize vypráví mimo jiné i o jeho studiích. Po útěku před knihařstvím našel útočiště v Dittrichově ulici a právě v té době jej přijali na uměleckoprůmyslovou školu, kde dlouho nevydržel. Hlavní důvody byly dva – jednak bída a jednak nesouhlas s jistými pravidly, která se musela striktně dodržovat. Ze školy odešel, ale ne s ostudou. Začal malovat po hospodách a přispíval do různých časopisů. Velice záhy si vybudoval jméno osobitého kreslíře a karikaturisty a ve výtvarném světě má místo i po smrti, ba možná navěky.  Podzim Josefa Lady na benešovském náměstí Číst více Hašek a Lada byli kamarádi Spisovatel Jaroslav Hašek a Josef Lada byli nerozluční kamarádi, kteří se společně bavili po krčmách a chodili do kina Grand Biograf de Paris v domě U Čtrnácti svatých pomocníků v Ječné ulici, jak uvádí již zmiňovaný zdroj. Když nastala 1. světová válka, Hašek narukoval na vojnu a právě ta se stala inspirací pro jeho nejslavnější dílo Osudy dobrého vojáka Švejka. Po válce se oba kamarádi znovu shledali a Lada výtvarně navrhl obálku k Haškově románu. Aktuální vydání Švejka z roku 2023 nemá jenom Ladovu obálku, nýbrž je Ladových obrázků plné. Mezi četnými obálkovými ilustracemi vévodí statná Švejkova satirická figurka ve vojenském mundúru s jeho typickou čepicí. Pražské Podskalí a rodinná pohoda Podskalí té doby mělo vesnický ráz, což Lada miloval. Na tomto místě se rozhodl prožít dlouhá léta se svou manželkou a dvěma dcerami. Encyklopedie.praha2 cituje Ladův výrok o jeho dvou dcerách: „Alenka bázlivá nebyla ani trochu. (...) Když byly Alence tři roky, dostala sestřičku Evičku. Ta byla útlejší konstrukce a tak bázlivá, že jsme musili z její blízkosti mouchy odhánět.“  Dcera Eva naneštěstí tragicky zemřela při zimních náletech v roce 1945, které byly četné v okolí Karlova náměstí. Druhá dcera Alena následovala otce v jeho šlépějích. Ilustrovala řadu knih pro děti a napsala o svém tatínkovi memoáry. Měl krásný vztah s dcerou  Ladova prvorozená dcera Alena mu zbyla po tragických pražských náletech. Měl s ní od jejího útlého věku až do pozdní dospělosti vřelé pouto. Ve své knize Alena Ladová vzpomíná: „... A táta, aby ulehčil mamince, mne nosil v noci po pokoji v náručí a zpíval mi potichu všelijaké písničky. Velmi se mi to zamlouvalo do té chvíle, než mne položil do košíku v blahém vědomí, že jsem tvrdě usnula...“ Tatínek oběma dcerám poskytoval útočiště pro hraní a čtení pod stolem, kde maloval, jak je uvedeno v knize Aleny Ladové. A právě jejich útěky pod stůl a záliba ve čtení možná Ladu inspirovaly k mnohým ilustrovaným knížkám pro děti, mezi nimiž nepochybně vyniká kniha Moje abeceda. Inspirován ústní lidovou slovesností za přispění špetky svého osobitého humoru a básnického umu vytvořil malebné říkanky pro každé písmenko zvlášť. A kromě krásných veršů obdržely všechny litery úsměvný obrázek vyznačující se typickým Ladovým rukopisem.  Naštvaný mořský vlk Josef Lada byl věčný outsider, milující otec a manžel, kamarád a v neposlední řadě neposedný výtvarník a karikaturista, který na nikom nenechal nit suchou. Jednou v hospodě U Zlatého kormoránu, kam často mířili námořníci z Povltaví nebo kapitáni parníků, se udála veselá příhoda. Ladovi se líbil kapitán korábu Stefanie, a jelikož jej tento osamělý námořník odehnal a Lada se cítil hluboce dotčen, namaloval jeho karikaturu. Všichni v hospodě vtípek pochopili a bohužel se ho dovtípil i zmíněný kapitán, který tehdy, jak je uvedeno v memoárech dcery Aleny, pravil: „Mladej pane, já tu nechci dělat Rabasovi nečistotu! Ale jestli se někdy vodvážíte na Stefánku, tak tam s váma vypucuju podlahu a pak vás hodím do Vltavy.“ Tak takový býval Josef Lada vtipálek. Zdroje: autorský článek KAM DÁL: Sebevražda malíře Slavíčka kvůli mrtvici. Krev mu vytekla do mozku po koupání ve studené vodě.

Čas načtení: 2020-08-29 11:31:47

David R. Gillham: Město žen (ukázka z knihy)

Berlín, 1943. Válka se nevyvíjí tak, jak měli Němci slíbeno. Kde jsou všichni muži? Na frontě, nebo pod zemí. Berlín se stává městem žen. Městem navenek poslušných žen, které si nechají všechno líbit. Přivírat oči, dívat se jinam a myslet si svoje se ale nedá věčně. Přijde okamžik, kdy je třeba zachovat se správně… Sigrid Schröderová je vzorem manželky německého vojáka: denně dochází do práce, s potravinami na příděl dělá, co může, stará se o všetečnou tchyni a ignoruje hrůzné nemravnosti režimu. Za touto fasádou se ovšem ukrývá docela jiná Sigrid, žena snící o někdejším milenci, nyní ztraceném v chaosu války. Její milenec je Žid. Sigrid není jediná, kdo má tajemství. Do protějšího bytu se nastěhuje rodina vysoce postaveného důstojníka SS, která ji začne zaplétat do svého příběhu. Mladé ženě, která vypomáhá v rodině s početným potomstvem o patro níž, docházejí výmluvy ještě dřív, než jí Sigrid začne klást otázky. A slepec prodávající na ulici tužky – jako by ji ty oči za tmavými slepeckými brýlemi sledovaly. Sigrid je záhy vtažena do světa, o němž nic nevěděla a který jí otevírá oči. Sleduje, co se kolem ní děje, a její léty pečlivě vystavěné opevnění se postupně drolí. Musí začít rozlišovat, co je správné a co špatné, a co spadá do šedé zóny mezi tím. David Gillham ve románu zkoumá, co se v neobyčejné době děje s obyčejnými lidmi.   Ukázka z knihy Kapitola první Slepec rytmicky poťukává holí. Ťuk-ťuk-ťuk, ťuk-ťuk-ťuk, ťuk--ťuk-ťuk, aby upoutal pozornost kolemjdoucích Berlíňanů. Je to mrtvolný strážce, hlavu pod vojenskou čapkou má vyholenou, z plechovky zavěšené kolem krku prodává tužky. Na rukávu má slepeckou pásku se symbolem pyramidy ze samých teček, kulaté černé brýle připomínají dva otvory, jimiž do dne zatéká noc. Sigrid se vynoří nad schodištěm U-Bahnu, z kabelky vyloví peněženku na drobné a vhodí mu do hrnku pár desetifeniků. „Bůh vám žehnej,“ zasípá muž v odpověď na cinkot mincí. „Vezměte si tužku, prosím.“ Sigrid mu poděkuje, když ale muž stočí hlavu za jejím hlasem, připadá jí, jako by si ji čímsi ukrytým za slepotou černých brýlí označkoval. Tužku strčí do kabelky, počká na znamení a přejde na protější chodník. Vstupenka na odpolední představení teď stojí tři a půl marky. Zdražila o padesát feniků. Sigrid ale novou cenu bez reptání zaplatí. Dnešní film nese název Vojáci zítřka. Fotografie ve vitríně zachycují dychtivé blonďaté kluky v polovojenských úborech Hitlerjugend, jak pochodují po hřišti s dřevěnými puškami, cvičí prostná nebo nakukují do hlavně těžkého kulometu pod usměvavým dohledem armádního důstojníka. Na tom, co dávají, ale nesejde. Nepřišla na film. Vejde a obvyklí návštěvníci biografů válečných let ocení její koupi vstupenky prázdným pohledem. Vestibul páchne plesnivinou a špinavými koberci, světlo kdysi impozantního lustru je mdlé a flekaté chybějícími žárovkami. Pult se sladkostmi je prázdný. Není co prodávat, stejně jako ve zbytku města. Šatnář si čte ve sportovním magazínu, aby zahnal nudu, jelikož se tu skoro netopí a počasí je příliš sychravé na to, aby si někdo odkládal kabát. Houf lidí už nicméně čeká, až uvaděči otevřou dveře do sálu. V městě, kde je to s jídlem špatné a čím dál horší, kde přídělový systém vyprázdnil výlohy obchodů, v městě pomalu umdlévajícím ve stoce dalšího roku války jsou biografy místem, kde se dá utratit pár marek, aniž by člověk musel odstřihávat přídělové kupony nebo marnit život nekonečným čekáním ve frontě. Důchodci s popelavými tvářemi se hrbí nad holemi. Tovární dělnice s vlasy utaženými do uzlů, které tu tráví čas mezi šichtami, si posílají dokola jednu cigaretu. Pouliční štětky s tvrdým výrazem v očích si vyhlížejí kunčafty mezi vojáky na dovolence. Ženy v domácnosti svírají na klíně těžké kabely a trpělivě čekají, s úlevou, že na pár hodin unikly dětem a domácím povinnostem. Sigrid Schröderová ke všem promlouvá pouze svým mlčením. Pracuje jako stenografka v oddělení přihlášek patentového úřadu na Gitschiner Strasse, kousek od Belle-Alliance-Platz. Ráda si myslí, že jí to ještě pořád sluší. Pod šátkem, který si váže na hlavu, má ještě pořád husté plavé vlasy. Tělo má ještě pořád silné, dobře tvarované. Při pohledu do zrcadla není nespokojená, jen se zkrátka málokdy obtěžuje podívat. Válečné roky ji předefinovaly značně omezujícím způsobem. Je teď číslem na výplatní knížce, číslem na bloku přídělových lístků, tváří na průkazu totožnosti. Je Frau Schröder, válečná žena. Manželka frontového vojáka. Její jméno je jen něčím, na co slyší. S očima upřenýma na vzor prošlapaného běhounu stoupá po schodech na balkon nad sálem, který má tvar podkovy. Šlapky si nahoru někdy vodí zákazníky. Mají tam větší soukromí a uvaděčům to zjevně nevadí, nejspíš doufají ve spropitné. Sigrid se naučila nevšímat si jich. Také ona spoléhá na řídké obsazení balkonu během odpoledního promítání. Po zjištění, že se starý strejda v uniformě uvaděče uchýlil na sedadlo u dveří a dává si šlofíka, Sigrid ignoruje číslo na vstupence, sedá si do poslední řady a hlavu si opírá o stěnu. Je to její sedadlo vzpomínek. V prvním roce války byla zlá zima. Město sevřely nejtužší mrazy za celá desetiletí. V lednu spadly teploměry dvacet stupňů pod nulu a lidé trpce vtipkovali, že v rámci paktu o neútočení se Sověty vyhandlovali Berlín za Sibiř. Ke konci měsíce ovšem začal humor, spolu se zásobami uhlí, docházet i Berlíňanům. Byl to ten typ chladu, který vás provází i do místnosti, který si najde skulinky v oblečení a pomalu vás prostoupí, až vám nakonec zaleze do srdce a zchladí krev. V ložnici hledala teplo přimáčknutá k manželovi. Kdykoli se ale odvážila zabloudit mu rukou do partií pod pasem, odtáhl se od ní. „Prosím tě, Sigrid. Zítra mě čeká dlouhý den,“ zněla jeho obvyklá námitka. Potom už jen zírala do mrazivé tmy nad manželskou postelí, dokud ji nepohltil spánek. „Je to kvůli tomu potratu?“ zeptala se konečně jedné noci. „Musím se vyspat, Sigrid,“ odpověděl po chvíli. „A ty taky. Promluvíme si o tom jindy.“ K čemuž ovšem nikdy nedošlo. Co začala válka v Polsku, prodloužili jim v bance pracovní dobu a Kaspar začal být náladový a zamlklý. Několik zaměstnanců už povolali do armády a on si byl jistý, že brzy dojde i na něj. Sigrid se snažila představit si ho v uniformě, s puškou v ruce, ten obrázek jí ale připadal příliš absurdní. Bylo mu pětatřicet. Jistě je spousta mladších mužů, kterým dá armáda přednost. A jakkoli se to stávalo jen zřídka, Kasparova matka s ní protentokrát souhlasila. „Máš v bance důležité povinnosti,“ prohlásila stará žena s jistotou v hlase. „Vláda chápe, že si některé z našich nejlepších mužů musíme ponechat doma, aby zemi udržovali v chodu.“ V tomto bodě věnoval oběma nepřítomný pohled a zdvořile požádal o další šálek kávy. Opona se s cinkáním roztahuje a světla zhasínají. Sigrid si sundává šátek. Promítání začíná pohledem kamery na vojenský sbor, který se pouští do zpěvu pochodové „Písně Horsta Wessela“. V reakci na to se ozývá změť hlasů z hlediště. Diváci jsou vyzýváni, aby se ke zpěvu vlasteneckých písní přidávali. Stojí to na vývěsce v předsálí, jelikož ale na balkoně není, kdo by ji mohl udat, Sigrid mlčí. Po paralyzujícím otřesu z porážky Šesté armády u Stalingradu – té armády, která teprve nedávno rozdrtila Francii – začala strana organizovat novou vlnu vlasteneckého nadšení. Víc vlajek, víc sloganů, víc plakátů všude po zdech. Pod povrchem ale oficiální přesvědčení o vítězství rozleptává strach. V prvním únorovém týdnu se před pravidelným rozhlasovým vysíláním náhle ozval wagnerovský smuteční pochod. Reichsmarschall Göring přednesl ponurým hlasem prohlášení ministerstva letectví. Muži z Šesté armády údajně bojovali do poslední střely. Několik týdnů nato vystoupil Goebbels ve Sportovním paláci a prohlásil, že jedinou odpovědí na jejich oběť je totální válka. Ptám se vás: Chcete totální válku? Pokud to bude nutné, chcete válku totálnější a radikálnější než cokoli, co si dnes dokážeme představit? Publikum ve Sportovním paláci zaburácelo bouřlivým nadšením. Většina Berlíňanů ale reagovala zmateným mlčením. Stalingrad měl přece být největším vítězstvím wehrmachtu od pádu Paříže. Podle všech zpráv utrpěla Rudá armáda na Volze drtivou porážku. Jak se to tedy mohlo stát? Tři sta tisíc německých mužů mrtvých nebo v zajetí. Jak se to stalo? Otázka často šeptem kladená, ale zůstávající bez odpovědi. Na plátně se objevují první záběry filmového týdeníku: vojáci přeskakující krátery po granátech, tank drtící kamennou zeď. Nápor vstříc vítězství na Východě pokračuje, přinejmenším v biografech. Sigrid se ztěžka nadechne. Tam někde je teď Kaspar. Povolali ho dva měsíce před tažením do Ruska a spolu s několika stovkami tisíc dalších německých manželů trčí kdesi jižně od Moskvy. Každý večer před spaním na něj myslí. Bojí se, že trpí zimou, stejně si ale nedokáže přát mít ho vedle sebe v posteli. Znamená to, že je i ona stejně chladná jako ruská zima? Možná jen její srdce, uvažuje. Plamenomet chrlí hořící naftu. Ve vzduchu zahaleném kouřem sborově vřeští rakety. Drnčí těžký kulomet. Sigrid před tím vším zavírá oči. Prahne po tom čtverci tmy jako po droze. Jediným útočištěm před současným světem je snění. Sama ve tmě znovu vstupuje do minulosti a vrací se do okamžiku, kdy na ni Egon prvně promluvil. Tohle si poslechněte, slyší ho říkat z prázdného sedadla vedle sebe, přestože ví, že je to jen šepot vzpomínky. Na balkoně bylo toho dne jako v mrazicím boxu, ale pouhý pohled na toho muže, který nebyl její manžel, ji k němu přitáhl, jako kdyby právě objevila nečekaný zdroj tepla. Byl hladce oholený, na sobě měl kašmírový kabát se zvednutým límcem coby náznak šviháctví, což se ale neslučovalo se syrovostí, kterou vyzařoval. V jeho výrazu bylo cosi nezkrotného a držení těla prozrazovalo sebevědomou živočišnou sílu. Toho dne přišla do kina hledat vylidněný prostor. Válečné filmy byly pro ten účel nejlepší, protože návštěvnost byla obvykle nízká, a tak si koupila vstupenku na odpolední promítání Bitvy v Gdaňské zátoce, aby mohla být chvilku sama. Potřebovala utéct před každodenní rutinou, uniknout rachotu psacích strojů v kanceláři. Utéct před hlučnými stížnostmi své tchyně i němou kritikou manželových pohledů. Když vešla, světla v sále ještě svítila. Muž zadumaně sedící nad výtiskem Morgenpostu přitáhl její kradmý pohled, nemohla si pomoct. Působil dojmem, že sem nepatří, ale záměrně. Úmyslný outsider. Byl tohle důvod, proč se rozhodla ignorovat číslo na vstupence a posadit se na místo pouhá dvě sedadla od něj? Pohlédl na ni a potom pohled odvrátil. Potom nic. Věnoval se novinám, zatímco ona si upravila šátek, uvelebila se na sedadle a snažila se obehnat hradbou z neviditelných zdí. Obtloustlý Berlíňan s kloboukem přes uši obsadil jedno ze sedadel v přední části balkonu a v poslušném očekávání zíral na plátno skryté za oponou. Sigrid nasála proužek kouře klesající k ní z promítačovy cigarety. Vedle ní si muž, který nebyl její manžel, zamručel cosi pro sebe a otočil stránku novin. Uvědomila si, že i ona sedí v poslušném očekávání, dlaně zvlhlé potem. Očekávala něco? Existovalo mnoho důvodů, proč by si neměla sedat tak blízko k cizímu muži. Bezpočet důvodů a zdaleka ne nejmenším z nich byla skutečnost, že si právě založila ruce a vynaložila tak jisté drobné úsilí o skrytí snubního prstenu. Úzkého kroužku bez příkras z galvanizovaného zlata na prsteníčku pravé ruky. Stejně bez příkras jako samotné manželství. „Tohle si poslechněte,“ řekl muž zničehonic, bez předmluvy, bez úvodu, jako kdyby byli uprostřed hovoru. Hlas měl hluboký, jako by se třel o jeskynní skálu. „‚Lékař pravé německé krve, padesát sedm let, veterán operací kamerunské kampaně vroucně touží po manželském svazku se skromnou, šetrnou árijskou ženou, silnou a zdravou, obdařenou širokými boky k rození dětí, s odporem k nikotinu a kosmetice.‘ Panebože, to je ovšem partie,“ řekl a vůbec poprvé jí předvedl svůj úsměv. „Netvrďte mi, že nejste v pokušení.“ „Ne, myslím, že ne,“ odpověděla Sigrid, přestože věděla, že by mu odpovídat neměla. Přestože na to neměla právo. „Obávám se, že jsem bývala majitelkou rtěnky.“ „Hm, tak potom tenhle. Vím jistě, že tenhle vám srdce rozbuší. ‚Zámožný árijský vdovec, šedesát dva let, si přeje získat mužského potomka skrze manželství s mladou, plodnou árijskou ženou, pro záchranu starého rodového jména před vymřením.‘ Tady to máte. Staré rodové jméno, a může být vaše.“ Četl dál. Stařec ten a stařec onen hledající nocležnici čisté árijské krve, Sigrid ho ale moc neposlouchala. Místo toho sledovala jemné vibrace jeho brady při řeči. Lehké chvění svalu, které ji lechtalo pod kůží. Znovu se na ni usmál, tentokrát zkoumavě. Představil se jí příjmením, o němž se Sigrid brzy dozví, že bylo falešné. „Trvám ovšem na tom, abyste mě oslovovala křestním jménem. Jsem Egon,“ řekl muž, který nebyl její manžel, a podal jí ruku. „Vím, že je ode mě velice nevychované takhle vám vtrhnout do soukromí. Doufám ale, že mi to prominete. Zahlédl jsem vaši tvář a musel jsem zkrátka slyšet váš hlas.“ Pohlédla na ruku, kterou jí nabízel, jako by ji mohla ignorovat, jenže ten úsměv na ni byl příliš. Otevřený. Nenucený. Dravý. S ostnem bolesti, který jej dělal ještě přitažlivějším. Nabízenou ruku přijala. Byla teplá, a ona ucítila sílu jeho sevření. „Tak jste ho slyšel,“ řekla. Ještě ten den ji zavedl do kavárny vonící vařeným cukrem, balzámovým olejem a kouřem z dýmky. Byl to malý podnik na Savignyplatz s vitrážovými špaletovými okny, kde byl slyšet rachot projíždějících vlaků S-Bahnu. Donesl jí kávu a dort s jablky a pobavil ji tím, že ho většinu snědl sám. Hlavně ji ale poslouchal a ona s dychtivou úlevou přeskakovala od jednoho tématu k druhému. Konverzační témata přerůstala do vážnějších. Škrábání brambor k večeři přerostlo do pocitu stagnace ze života pod tchyninou střechou. Vzpomínka na to, jak její otec zbožňoval nazdobené dorty, přerostla ve vyprávění o jeho útěku a pocitu prázdnoty, který zažívala u matčiny smrtelné postele. Náhle si uvědomila, jak moc mluví, a omluvila se, on ji ale hloubkou svého pohledu vybídl, aby v tom pokračovala. Když si všimla, jak je pozdě, znervózněla. On se ale jen znovu usmál, zamáčkl jednu z mnoha cigaret, které vykouřil, a zaplatil. V noci pak nemohla zaplašit vzpomínku na jeho oči. Nemohla zapomenout na jejich nekomplikovanou touhu, na jejich smyslnou inteligenci. Přestože ležela vedle Kaspara v jejich posteli s hlučnými pružinami, měla pocit, jako by ji Egon stále pozoroval. Dva dny nato si koupila lístek na Mořská esa. Setkali se v předsálí. Podala mu ruku a on ji sice přijal, ale políbil ji na tvář. Krátce, ale rozhodně. Nahoře na balkoně na sedadle vedle něj zjistila, že si netroufá pohlédnout mu do tváře. Roztáhla se opona a na plátno s lehkým praskáním vtrhly stříbrné obrázky. Svědomitě upírala oči na plátno, na němž za vřískotu trubek spustil týdeník filmové společnosti UFA. Záběry muničních vozů a tanků. Polští váleční zajatci stojící ve frontě na polévku na pastvině obehnané plotem. Před kamerou se řadily pracovní skupiny starých varšavských Židů s ježatými vousy. Hleděli do kamery s úzkostným mrkáním. Když začal hlavní film, dívala se přímo před sebe na plátno. Hrdinství podmořské flotily v Severním Atlantiku pro ni ale bylo jen hlučným, mihotajícím se odváděním pozornosti. Její oči se kradmo stáčely do strany, v myšlenkách se nakláněla k muži, který nebyl její manžel a jehož dotek náhle ucítila na tváři. Když ji políbil poprvé, odstrčila ho. Když ji políbil podruhé, jeho polibek opětovala. V kině byla tma. Zatímco kapitán ponorky na plátně zahlédl periskopem nákladní loď, Egon jí s klidem zavedl ruku do středu svých kalhot. „Cítíš to?“ zašeptal. „Ano.“ „Takže víš, k čemu to je.“ V tu chvíli ji ze vzpomínek vytrhne něčí příchod. Do vědomí se jí tlačí jakýsi dílek skládanky současnosti. Přestože hned neotevře oči, vnímá, že někdo obsadil vedlejší sedadlo. Tohle je v dnešní době problém. Samotná žena. Vojáci na dovolence. Většinou je snadno odpálkuje. Stačí několik ostrých slov, a pro případy, kdy to nezabere, s sebou začala nosit kapesní nůž. Zkouší si přidržet žár minulé vzpomínky, když ale uslyší dívčin stísněný šepot, rázem má oči dokořán. „Řekněte jim, že jsme přišly spolu, prosím.“ „Cože?“ zamrká Sigrid. „Prosím, Frau Schröder. Řekněte jim, že jsme přišly spolu. Že jsme tady obě od začátku promítání.“ Je to děvče pracující na roční výpomoc u paní Granzingerové. Jak jen se jmenuje? Hubené stvoření s dlouhými končetinami, s oválným obličejem a jako saze černými vlasy pod vlněným baretem. V očích má tak zjevné napětí, že z nich odlétají jiskry. Sigrid se chystá promluvit, něco jí v tom ale zabrání. Možná je to pohled na dva muže obcházející podkovu sálu pod nimi s ručními svítilnami, které rozkrajují tmu uličky mezi sedadly. Několik diváků zaprotestuje, když jim kužel světla dopadne na tvář, dokud muži nekřiknou: „Sicherheitspolizei! Rozsviťte!“ S tím, jak se světla rozsvěcí a film se s cukáním zastavuje, nese se sálem nesouhlasné bručení, to ale rychle ustane, jakmile muži začnou kontrolovat doklady. Dveře na balkon se otevírají a vstupuje postava. Uvnitř Reichu chodí příslušníci bezpečnostní policie v civilu. V tomto případě je to dlouhý nepromokavý khaki plášť a klobouk s ohnutou krempou. Muž bez okolků probouzí spícího uvaděče, stařec se škrábe na nohy a drmolí: „Ano, Herr Kriminal-Kommissar“, a „Ne, Herr Kriminal-Kommissar“. Muž ho mávnutím ruky propouští a prohlíží doklady mladé Fräulein, která se ještě před chvílí mazlila se svým mládencem, holobradým pucflekem od luftwaffe. „O co tady jde?“ dožaduje se vysvětlení mladík ve snaze projevit vojenskou statečnost, policista ho ale zcela ignoruje a hoch je s odvahou brzy v koncích. Pohled dolů, pohled nahoru a komisař míří přímo k řadě, kde jsou usazené Sigrid a to děvče. Sigrid cítí, jak jí dívka chňape po ruce, ale uhne. „Vezmi si tohle,“ zašeptá a strká jí kontrolní útržek své vstupenky. „Rychle. Schovej ho do kapsy.“ Geheime Staatspolizei. Nápis je vyražený na malém hliníkovém odznaku visícím na řetízku. Stejný nosí všichni agenti gestapa. Muž ho nechá viset na prstech dost dlouho, aby patřičně zapůsobil, potom si ho překlopí zpátky do dlaně. Má ostře řezanou bradu a není nehezký, ve tváři se mu ale usadila jakási živočišná únava. Jeho oči prozrazují nespavost, jako by je nedokázal zavřít. „Doklady,“ oslovuje nejdřív dívku. Děvče beze slova vyloví z kabelky průkaz a podává mu ho. Muž si ho letmo prohlédne. Nechává si ho. „Doklady,“ obrací se na Sigrid a natahuje k ní dlaň. Sigrid s polknutím otevírá kabelku. Jednou, když jela tramvají po Friedrichstrasse, chtěl její doklady vidět nějaký horlivý seržant od policie a jí trvalo tři minuty, než průkaz našla. Byly to nejdelší tři minuty jejího života. Tentokrát to ale není žádný problém. Stránky jejího průkazu už mají častým užíváním zohýbané rohy. Když ho teď policistovi podává, dá si záležet, aby prsty zlehka zavadila o jeho ruku. Jen náznak doteku, který ovšem stačí přivolat mužův letmý pohled, než se zadívá na její fotografii přicvaknutou k šedým deskám průkazu. „Frau Schröder.“ „Ano,“ potvrdí Sigrid. „Znáte tuto mladou ženu?“ ptá se a kývnutím hlavy ukáže na děvče vmáčknuté do vedlejšího sedadla. Zaváhala s odpovědí? Jakoby ta slova slyšela dřív, než si uvědomí, že je říká. „Ano. Slouží svůj povinný rok u sousedky jedno patro pode mnou.“ „Povinný rok?“ „Nepochybně jste zpraven o tom, Herr Kommissar, co se dnes od mladých žádá. Našla si práci jako pomocnice v domácnosti, pečuje o děti šestinásobné matky. Držitelky mateřského kříže.“ „Skutečně? Jak chvályhodné,“ odpoví muž mechanicky. „A předpokládám, že tady spolu sedíte od začátku filmu?“ „Ano,“ odpoví Sigrid jednoduše.   David R. Gillham studoval scenáristiku na Jihokalifornské univerzitě, po přestěhování do New Yorku začal pracovat v nakladatelství. Šest let zasvětil výzkumu osudů Anne Frankové a její rodiny. Více na http://davidrgillham.com/   Nakladatelství JOTA, 2020, pevná vazba s přebalem, 400 stran, originální název: City of Women, přeložila: Helena Hartlová

Čas načtení: 2026-02-04 02:00:00

Červenák, Juraj - Diablova pevnosť

Třetí část cyklu o protitureckých válkách v Uhersku, Sedmihradsku, Chorvatsku a Středomoří v letech 1660 – 1664. Po útěku z benátského vězení kapitán Báthory a jeho druh ve zbrani, kozák Voronin, míří do Chorvatska, kde se seznámí s nelítostným turkobijcem Nikolou Zrínským. Po jeho boku podniknou nebezpečnou výpravu na území Kanižského ejáletu k neblaze proslulé Věži duchů, aby tam konečně zlomili smrtící kletbu. Datum vydání: 04.02.2026

Čas načtení: 2025-11-24 13:21:11

Hodnosti duchovenstva

Autor: RoBoT Datum: 24.11.2025 13:21:11 Hodnosti duchovenstvaTabulky zachycují ne/přítomnost ve schematismech pro daný rok. Hodnost v nějaké třídě mohla existovat, ale pokud ji nikdo ve chvíli vydání schematismu v daném roce nezastával, nebude obsažena.Skupina katolickátřída19221923192419251926192719281929193019311932193319341935193619371938V.(gen.)xgenerální superiorgenerální superiorgenerální superiorxxgenerál duchovní službygenerál duchovní službyVI.(plk.)polní superior I. třídypolní superior I. třídyvrchní superiorvrchní superiorvrchní superiorplukovník duchovníplukovník duchovní službyplukovník duchovní službyVII.(pplk.)polní superior II. třídypolní superior II. třídysuperiorsuperiorsuperiorpodplukovník duchovnípodplukovník duchovní službypodplukovník duchovní službyVIII.(mjr.)vrchní polní kurátvrchní polní kurátvrchní kurátvrchní kurátvrchní kurátmajor duchovnímajor duchovní službymajor duchovní službyVIII.(škpt.)vrchní polní kurát s odznaky štábního kapitánavrchní polní kurát s odznaky štábního kapitánaštábní kurátštábní kurátštábní kurátštábní kapitán duchovníštábní kapitán duchovní službyštábní kapitán duchovní službyIX.(kpt.)polní kurátpolní kurát I. třídykurát I. třídykurát I. třídykurát 1. třídykapitán duchovníkapitán duchovní službykapitán duchovní službyX.(npor.)xpolní kurát II. třídykurát II. třídykurát II. třídykurát 2. třídynadporučík duchovnínadporučík duchovní službynadporučík duchovní službyXI.(por.)xxxxkurátporučík duchovníporučík duchovní službyporučík duchovní službySkupina evangelickátřída19221923192419251926192719281929193019311932193319341935193619371938V.(gen.)xxxxxxxxVI.(plk.)xevangelický vojenský superintendent I. třídyevangelický vojenský superintendentevangelický vojenský superintendentvojenský superintendentplukovník duchovníplukovník duchovní službyplukovník duchovní službyVII.(pplk.)evangelický vojenský superintendent II. třídyxxxxxxxVIII.(mjr.)xxvojenský konseniorvojenský konseniorvojenský konseniormajor duchovnímajor duchovní službymajor duchovní službyVIII.(škpt.)xvrchní polní kurát s odznaky štábního kapitánavrchní vojenský farářvrchní vojenský farářvrchní vojenský farářštábní kapitán duchovníštábní kapitán duchovní službyštábní kapitán duchovní službyIX.(kpt.)evangelický polní kurát IX. třídyevangelický polní kurátvojenský farář I. třídyxvojenský farář I. třídykapitán duchovníkapitán duchovní službykapitán duchovní službyX.(npor.)evangelický polní kurát X. třídyxvojenský farářxvojenský farář II. třídynadporučík duchovnínadporučík duchovní službynadporučík duchovní službyXI.(por.)xxxxvojenský farář III. třídyporučík duchovníporučík duchovní službyporučík duchovní službySkupina československátřída19221923192419251926192719281929193019311932193319341935193619371938V.(gen.)xxxxxxxxVI.(plk.)xčeskoslovenský vojenský superior I. třídyxxxxxxVII.(pplk.)xxxxxxxxVIII.(mjr.)xxxxxxxxVIII.(škpt.)xxxxxxštábní kapitán duchovní službyštábní kapitán duchovní službyIX.(kpt.)xxpolní kurátxpolní kurátkapitán duchovníkapitán duchovní službykapitán duchovní službyX.(npor.)xxxxxxxnadporučík duchovní službyXI.(por.)polní kurátporučík duchovníporučík duchovní službyporučík duchovní službySkupina starokatolickátřída19221923192419251926192719281929193019311932193319341935193619371938V.(gen.)xxxxxxxxVI.(plk.)xxxxxxxxVII.(pplk.)xxxxxxxxVIII.(mjr.)xxxxxxxxVIII.(škpt.)xxxxxxxxIX.(kpt.)xxxxstarokatolický polní kurát I. třídykapitán duchovníkapitán duchovní službykapitán duchovní službyX.(npor.)xxxxxxxxSkupina židovská (israelitská)třída19221923192419251926192719281929193019311932193319341935193619371938V.(gen.)xxxxxxxxVI.(plk.)xxxxxxxxVII.(pplk.)xxxxxxxxVIII.(mjr.)xxxxxxxxVIII.(škpt.)xxxxxxxxIX.(kpt.)xxpolní rabínxpolní rabínkapitán duchovníkapitán duchovní službykapitán duchovní službyX.(npor.)xxxxxxxxSkupina pravoslavnátřída19221923192419251926192719281929193019311932193319341935193619371938V.(gen.)xxxxxxxxVI.(plk.)xxxxxxxxVII.(pplk.)xxxxxxxxVIII.(mjr.)xxxxxxxxVIII.(škpt.)xxxxxxxštábní kapitán duchovní službyIX.(kpt.)xxxxxxkapitán duchovní službykapitán duchovní službyX.(npor.)xxxxxxxx

Čas načtení: 2024-05-22 11:00:01

Nezvládl přistání a letadlo pohltil požár. Kapitán za letu spal

Letiště Mangalore nepatří k nejjednodušším, nachází se na hoře a kousek za zpevněnou dráhou svah prudce klesá. I z toho důvodu bylo nařízeno, že přistání na něm může vykonat pouze kapitán letadla, nikoliv první důstojník. Kapitán letu 812 Air India Express z Dubaje však nebyl právě v kondici. Vyšetřování ukázalo, že během letu spal 110 minut a vzbudil se jen 23 minut před samotnou nehodou. Údajně mohl být i nachlazen.  Za vznik Bizonie přišla odplata. Západní Berlín zachránily i rozinkové bombardéry Číst více Zkušená posádka měla let plně pod kontrolou, ale… Server simplyflying.com hovoří o posádce jako o zkušených pilotech. Pětapadesátiletý kapitán měl nalétáno přes 10 000 hodin, z toho 2 440 hodin na Boeingu 737. Čtyřicetiletý první důstojník nalétal 3 620 letových hodin, z toho 3 319 na Boeingu 737. Oba piloti měli zkušenosti i s tímto konkrétním letištěm. Kapitán na něm přistál šestnáctkrát, druhý pilot měl přistání podobný počet. Ani tento let z Dubaje neprobíhal nestandardně. Tedy až na skutečnost, že kapitán skoro dvě hodiny spal tak, že i nahrávací zařízení v kabině zaznamenalo jeho chrápání. To by však také nemuselo vadit, let měl pod kontrolou druhý pilot, který také komunikoval s pozemními dispečery. Možná stačilo, aby druhý pilot svého kapitána probudil o chvilku dříve. Komplikace na letišti, a už nic nebylo tak, jak mělo… V 5:32 kapitán ještě spal, když kopilot navázal kontakt s řízením letového provozu na cílovém letišti a obdržel zprávy o počasí, informace o dráze a předběžné pokyny k sestupu. Až za devět minut potom vzbudil kapitána a dal mu, ještě rozespalému, povrchní instruktáž o budoucích podmínkách. Hlavním problémem byl rozbitý radar, který dispečerům neumožňoval sledovat klesání přistávajících letadel. Proto také řídící letového provozu naváděli přilétající letadla po strmější trajektorii. Místo toho, aby piloti začali klesat 240 km od letiště, jak byli zvyklí, začali klesat ve vzdálenosti 148 km. O tom druhý pilot kapitána informoval a vyjádřil svou obavu, zda nejsou příliš vysoko. Což pochopitelně byli, protože druhý pilot promrhal spoustu času, než kapitána vzbudil. Exkluzivní reportáž: Hangár F je architektonickým unikátem a „suchým dokem“ pro dopravní letadla Číst více Kapitán neznal skutečnou situaci Takový postup posádce neumožnil řádně probrat všechny postupy. To bylo obzvláště důležité vzhledem k tomu, že kopilot neznal správný postup, který by měl dodržet, když byla jeho původní žádost o dřívější sestup zamítnuta. Posádka v tuto chvíli netušila, jakou mají zvolit sestupovou rychlost, aby zachytili signál sestupové roviny navigačního zařízení. Mangalore, stejně jako mnoho dalších letišť, používá systém ILS (Instrument Landing System), jenž vysílá signál, který mohou letové počítače letadla sledovat až na přistávací dráhu. Tento signál je známý jako sestupová rovina. Je ale nutné tento paprsek správně zachytit. A na to bylo letadlo příliš vysoko, což kopilot opominul a kapitán nebyl ještě v celé situaci orientován, jak uvádí server admiralcloudberg.medium.com. To prostě nemohlo vyjít Kapitán si při přebrání řízení nebyl schopen uvědomit přesnou situaci, a to zřejmě až do 5:59, kdy už klesali do výšky 8 500 stop. Aby se pokusil zvýšit rychlost klesání letadla, vysunul podvozek a aktivoval aerodynamické rychlostní brzdy. Ale ani to nebylo účinné: když se let 812 přiblížil k ranveji, byl dvakrát výše, než měl být. Ve skutečnosti byli tak daleko od normálního sestupového profilu, že se jim podařilo „uzamknout“ se na falešném ILS paprsku. Signál vysílaný ILS se odráží od země i od samotného zařízení, čímž vytváří několik kopií sestupové roviny v postupně strmějších úhlech. Za normálních okolností by přibližující se letadlo neproletělo v blízkosti těchto falešných sestupových paprsků, ale let 812 neletěl normálním přiblížením. Letadlo se zaměřilo na falešný paprsek o šest stupňů vyšší, než byl ten skutečný, což mělo za následek nadměrnou rychlost klesání vyšší než 3 000 stop za minutu. Takový sestup měl být ihned přerušen. Stačilo přerušit přistání, kapitán to neudělal Z vyšetřovací zprávy vyplynuly znepokojující skutečnosti. Kopilot kapitánovi navrhl přerušit přistání. V tu chvíli i sám kapitán zaznamenal, že sledují falešný paprsek. Kabinou se rozezněly varovné signály. Přes to všechno kapitán pokračoval v nestabilizovaném přiblížení. A i dispečeři zřejmě zaznamenali, že je něco špatně, když se zeptali posádky, zda mohou potvrdit usazení v paprsku. Kapitán dal nepochopitelně kopilotovi pokyn, aby potvrdil, že ano, ačkoliv to rozhodně nebyla pravda a kapitán to již věděl. Rychlost klesání byla vysoká a bylo zřejmé, že přistání bude složité, ne-li nemožné. Přesto posádka dále pokračovala. Jedno zadní kolo narazilo do ranveje a letadlo se odrazilo zpět do vzduchu. „Opakovat, kapitáne,“ řekl v tu chvíli kopilot. Kapitán neposlechl a nakonec se mu podařilo dostat kola na zem, ale daleko od místa na dráze, které je pro přistání obvyklé. Ve snaze zpomalit aktivoval zpětný tah a automatické brzdy. Vzápětí udělal poslední, osudovou chybu. To letadlo by zastavilo… S rychle se blížícím koncem dráhy se konečně kapitán rozhodl pokusit se o průlet, ale bylo příliš pozdě. Standardní provozní postupy ukládají, že průlet po rozvinutí obracečů tahu je přísně zakázán. Ale přesto to zkusil, pustil brzdy a dal plný tah vpřed. To bylo však příliš pozdě, letadlo již nereagovalo, s poskočením se zřítilo na konec dráhy, aby se sesunulo ze svahu. O sloup na konci letiště roztrhl nádrže a vypukl masivní požár. Pozdější vyšetřování ukázalo, že kdyby místo pokusu o „průlet“ i nadále brzdil (nikoliv automatickou, ale ovládanou brzdou na plný výkon), tak by při obrácení tahu letadlo zastavil sice za dráhou, ale ještě na zpevněné části. Ke katastrofě tak nemuselo dojít. Přeživší cestující měli krutý konec Boeing letu Air India Express 812 spadl 55 metrů přímo do rokle a narazil do strmého zalesněného svahu. Letadlo se při nárazu rozlomilo na tři kusy a vzplálo, což téměř okamžitě způsobilo ohnivou stěnu a kouř, který pohltil kabinu. Ze 166 lidí na palubě asi polovina přežila náraz letounu, ale většina neměla možnost uniknout z pekla, které následovalo. Desítky lidí uhořely zaživa v troskách, když se snažily rozepnout bezpečnostní pásy a najít cestu ven z rozbitého trupu. Málokomu se to podařilo. Sedmi mužům sedícím hned za křídly se povedlo vylézt ven trhlinou v trupu, někteří při tom utrpěli popáleniny, zatímco ženě v sedmé řadě se podařilo vylézt zpět uličkou a dostat se ven stejnou cestou. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Pearl Harbor byla napaden. Velitel spal.

Čas načtení: 2025-11-26 11:13:36

Námořní stanice Severní moře [1870-1935]

Autor: Gebirgsjäger Datum: 26.11.2025 11:13:36 Název:Name:Námořní stanice Severní mořeNaval Station North SeaOriginální název:Original Name:Marinestation der NordseeDatum vzniku:Raised/Formed:19.05.1870Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:DD.MM.1935Nástupce:Successor:Námořní stanice Severní mořeNaval Station North SeaNadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Dislokace:Deployed:19.05.1870-DD.MM.1935 Wilhelmshaven, ? / Velitel:Commander:19.05.1870-DD.MM.1871 Przewisinski, Hermann Robert (Korvettenkapitän)DD.MM.1871-DD.MM.1871 von Henk, Ludwig (Kapitän zur See)DD.MM.1871-DD.MM.1878 Klatt, Gustav (Konteradmiral)DD.MM.1879-DD.MM.1883 Berger, Adolph Wilhelm (Konteradmiral)DD.MM.1883-DD.MM.1888 von Monts, Alexander (Vizeadmiral)DD.MM.1888-DD.MM.1889 von der Goltz, Max (Vizeadmiral)DD.MM.1889-DD.MM.1891 Paschen, Karl (Vizeadmiral)DD.MM.1892-DD.MM.1892 Deinhard, Karl August (Vizeadmiral)DD.MM.1892-DD.MM.1896 Valois, Victor (Vizeadmiral)DD.MM.1896-DD.MM.1899 Karcher, Guido (Vizeadmiral)DD.MM.1899-DD.MM.1903 von Thomsen, August (Vizeadmiral)DD.MM.1903-DD.MM.1907 von Bendemann, Felix (Vizeadmiral)DD.MM.1907-DD.MM.1907 von Ahlefeld, Hunold (Vizeadmiral)DD.MM.1908-DD.MM.1909 von Fischel, Max (Vizeadmiral)DD.MM.1909-DD.MM.1913 von Baudissin, Friedrich (Admiral)DD.MM.1913-DD.MM.1914 von Heeringen, August (Admiral)DD.MM.1914-DD.MM.1919 von Krosigk, Günther (Admiral)DD.MM.1919-DD.MM.1920 Michelsen, Andreas (Vizeadmiral)DD.MM.1920-DD.MM.1923 Zenker, Hans (Vizeadmiral)DD.MM.1923-DD.MM.1925 Bauer, Hermann (Vizeadmiral)DD.MM.1925-DD.MM.1928 Raeder, Erich (Vizeadmiral)DD.MM.1928-DD.MM.1932 Tillessen, Werner (Vizeadmiral)DD.MM.1932-DD.MM.1933 Foerster, Richard (Vizeadmiral)DD.MM.1933-DD.MM.1935 Schultze, Otto (Vizeadmiral)Náčelník štábu:Chief of Staff:DD.MM.1888-DD.MM.1889 von Thomsen, August (Kapitän zur See)DD.MM.1889-DD.MM.1890 Oldekop, Iwan (Kapitän zur See)DD.MM.1890-DD.MM.1892 von Prittwitz und Gaffron, Curt (Kapitän zur See)DD.MM.1892-DD.MM.1893 von Maltzahn, Curt (Kapitän zur See)DD.MM.1894-DD.MM.1894 Oelrichs, Hans (Korvettenkapitän)DD.MM.1894-DD.MM.1895 von Frantzius, Ernst (Kapitän zur See)DD.MM.1895-DD.MM.1897 von Schuckmann, Oskar (Kapitän zur See)DD.MM.1900-DD.MM.1902 Scheder, Georg (Kapitän zur See)DD.MM.1902-DD.MM.1904 Paschen, Adolf (Kapitän zur See)DD.MM.1904-DD.MM.1905 Kalau vom Hofe, Eugen (Kapitän zur See)DD.MM.1906-DD.MM.1908 Gühler, Erich (Konteradmiral)DD.MM.1908-DD.MM.1910 von Spee, Maximilian (Konteradmiral)DD.MM.1910-DD.MM.1912 Trummler, Konrad (Konteradmiral)DD.MM.1912-DD.MM.1916 Wurmbach, Otto (Konteradmiral)DD.MM.1916-DD.MM.1918 Feldt, Constanz (Konteradmiral)DD.MM.1918-DD.MM.1919 Michelsen, Andreas (Kapitän zur See)DD.MM.1919-DD.MM.1920 Quaet-Faslem, Hans (Fregattenkapitän)DD.MM.1920-DD.MM.1921 Prentzel, Wilhelm (Kapitän zur See)DD.MM.1924-DD.MM.1926 Meusel, Ernst (Kapitän zur See)DD.MM.1928-DD.MM.1930 Koehler, Walther (Kapitän zur See)29.09.1930-29.09.1932 Canaris, Wilhelm (Kapitän zur See)DD.MM.1932-DD.MM.1933 Witthöft-Emden, Robert (Kapitän zur See)DD.MM.1933-DD.MM.1935 Stobwasser, Hans-Herbert (Konteradmiral)Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Čestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Vyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:de.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-10-25 11:12:13

Tabulka hodností četnictva

Autor: RoBoT Datum: 25.10.2025 11:12:13 rozpracováno1918-19191919-19201920-19221922-19261926-19441944-1945generálgenerálgenerálgenerálgenerálgenerálplukovníkplukovníkplukovník správníplukovník správníplukovník správníplukovník správnípodplukovníkpodplukovníkpodplukovník správnípodplukovník správnípodplukovník správnípodplukovník správnípraporníkmajormajor správnímajor výkonnýmajor správnímajor výkonnýmajor správnímajor výkonnýmajor správnímajor výkonnýštábní kapitán správníštábní kapitán výkonnýštábní kapitán správníštábní kapitán výkonnýštábní kapitán správníštábní kapitán výkonnýsetníkrytmistrkapitánkapitán správníkapitán výkonnýkapitán správníkapitán výkonnýkapitán správníkapitán výkonnýkapitán správníkapitán výkonnýštábní strážmistr (2)vrchní četnický inspektornadporučík správnínadporučík výkonnýnadporučík správnínadporučík výkonnýnadporučík správnínadporučík výkonnýnadporučík správnínadporučík výkonnýokresní strážmistrokresní inspektor I. třídyokresní inspektor II. třídyporučík správníporučík výkonnýporučík výkonnýporučík výkonnýstrážmistr I. třídystrážmistr II. třídyvrchní strážmistr I. třídyvrchní strážmistr II. třídyvrchní strážmistrvrchní strážmistrvrchní strážmistrvrchní strážmistrmístostrážmistrstrážmistrstrážmistrstrážmistrpraporčíkpraporčíkzávodčíčetnický závodčíčetníkzávodčí (3)okresní štábní strážmistrčetník na zkouškučetník na zkouškučetník na zkoušku (4)četník na zkouškuštábní strážmistrstrážmistrstrážmistrpodstrážmistrzávodčíčetník na zkoušku

Čas načtení: 2025-11-21 19:19:56

Námořní stanice Baltské moře [1854-1935]

Autor: Gebirgsjäger Datum: 21.11.2025 19:19:56 Název:Name:Námořní stanice Baltské mořeNaval Station Baltic SeaOriginální název:Original Name:Marinestation der OstseeDatum vzniku:Raised/Formed:01.05.1854Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:DD.MM.1935Nástupce:Successor:Námořní stanice Baltské mořeNaval Station Baltic SeaNadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRDD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRDislokace:Deployed:01.05.1854-DD.MM.1865 Gdaňsk, ? / DD.MM.1865-DD.MM.1935 Kiel, ? / Velitel:Commander:DD.MM.1854-DD.MM.1858 Donner, Johann Otto (Kapitän zur See)DD.MM.1858-DD.MM.1860 ? ( )DD.MM.1860-DD.MM.1861 Köhler, Heinrich (Korvettenkapitän)DD.MM.1862-DD.MM.1867 von Jachmann, Eduard (Konteradmiral)DD.MM.1867-DD.MM.1869 von Bothwell, Arthur (Konteradmiral)DD.MM.1869-DD.MM.1874 Heldt, Eduard (Konteradmiral)DD.MM.1875-DD.MM.1878 von Werner, Reinhold (Konteradmiral)DD.MM.1878-DD.MM.1881 Kinderling, Franz (Konteradmiral)DD.MM.1881-DD.MM.1883 Batsch, Karl Ferdinand (Vizeadmiral)DD.MM.1883-DD.MM.1887 von Wickede, Wilhelm (Vizeadmiral)DD.MM.1887-DD.MM.1889 von Blanc, Louis ( )DD.MM.1889-DD.MM.1895 von Knorr, Eduard (Vizeadmiral)DD.MM.1896-DD.MM.1903 von Koester, Hans (Admiral)DD.09.1903-DD.09.1903 Thiele, August (Konteradmiral)DD.09.1903-DD.MM.1906 von Preußen, Heinrich (Admiral)DD.MM.1906-DD.MM.1910 von Prittwitz und Gaffron, Curt (Admiral)DD.MM.1910-DD.MM.1912 von Schröder, Ludwig (Admiral)DD.MM.1912-DD.MM.1914 von Coerper, Carl (Admiral)DD.MM.1914-DD.MM.1915 Bachmann, Gustav (Vizeadmiral)DD.MM.1915-DD.MM.1915 Koch, Reinhard (Vizeadmiral)DD.MM.1915-DD.MM.1918 Bachmann, Gustav (Admiral)DD.MM.1918-DD.MM.1918 Souchon, Wilhelm (Admiral)DD.MM.1919-DD.MM.1920 Meurer, Hugo (Konteradmiral)DD.MM.1920-DD.MM.1920 von Levetzow, Magnus (Konteradmiral)DD.MM.1920-DD.MM.1920 Ewers, Ernst (Konteradmiral)DD.MM.1920-DD.MM.1920 von Seydlitz, Carl (Leutnant zur See)DD.MM.1920-DD.MM.1925 von Gagern, Ernst (Vizeadmiral)DD.MM.1925-DD.MM.1928 Raeder, Erich (Vizeadmiral)DD.MM.1928-DD.MM.1932 Hansen, Gottfried (Vizeadmiral)DD.MM.1932-DD.MM.1935 Albrecht, Conrad (Admiral)Náčelník štábu:Chief of Staff:01.MM.1890-DD.MM.1892 von Tirpitz, Alfred (Kapitän zur See)DD.MM.1892-DD.MM.1894 von Geißler, Richard (Kapitän zur See)DD.MM.1894-DD.MM.1897 Fritze, Ernst (Kapitän zur See)DD.MM.1897-DD.MM.1898 von Frantzius, Ernst (Kapitän zur See)DD.MM.1906-DD.MM.1908 Gühler, Erich (Konteradmiral)DD.MM.1912-DD.MM.1914 Hebbinghaus, Georg (Konteradmiral)DD.MM.1914-DD.MM.1915 Tapken, Arthur (Konteradmiral)DD.MM.1915-DD.MM.1916 Alberts, Hermann (Vizeadmiral)DD.MM.1916-DD.MM.1919 Küsel, Hans (Konteradmiral)DD.MM.1919-DD.MM.1919 Seebohm, Hans (Kapitän zur See)DD.MM.1919-DD.MM.1920 Reymann, Max (Kapitän zur See)DD.MM.1920-DD.MM.1922 Meusel, Ernst (Korvettenkapitän)DD.09.1922-DD.10.1924 Werth, Alexander (Kapitän zur See)DD.10.1924-DD.09.1925 von Loewenfeld, Wilfried (Kapitän zur See)DD.09.1925-DD.MM.1925 Albrecht, Conrad (Kapitän zur See)DD.MM.1925-DD.05.1927 Schuster, Karl-Georg (Korvettenkapitän)DD.07.1927-DD.08.1927 Densch, Hermann (Korvettenkapitän)01.01.1928-DD.05.1928 Brutzer, Friedrich (Konteradmiral)DD.07.1930-DD.08.1930 Densch, Hermann (Fregattenkapitän)DD.MM.1930-DD.MM.1930 Kolbe, Hans (Kapitän zur See)DD.04.1931-DD.09.1931 Groos, Otto (Konteradmiral)DD.09.1931-DD.09.1934 Marschall, Wilhelm (Kapitän zur See)DD.09.1934-DD.MM.1935 Warzecha, Walter (Kapitän zur See)Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRDD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRČestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRDD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRVyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:de.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-07-03 11:00:01

Kapitán boeingu neměl pro únosce pochopení, vyhodil ho z letadla na plochu

Čtyřicet pět minut poté, co letadlo opustilo se 153 osobami na palubě Manilu na dvouhodinový let do Saigonu, ukázal únosce jedné z letušek 10palcový vystřelovací nůž a balíček s bombou. Ta informovala kapitána Eugena Vaughna. Ten zprvu požadavek únosce ignoroval. Názor změnil poté, když mu letuška přinesla napsaný vzkaz, který únosce potřísnil vlastní krví, aby tak potvrdil, nakolik je jeho odhodlání vážné. S pistolí a granátem v ruce se pokusil unést letadlo. Pak ale okradl cestující a vyskočil Číst více Nemáme dost paliva, tvrdil kapitán Průběh únosu popsal již druhý den New York Times. Kapitán souhlasil s požadavkem únosce. I když nebyl právě přesvědčen, že balíček obsahuje ve skutečnosti trhavinu, nechtěl riskovat. Sklesl pod 4 500 metrů, aby případný výbuch na palubě nebyl násoben explozivní dekompresí. Únosci sdělil, že stroj nemá pro tento let dostatek paliva. Navrhl, že palivo doplní po přistání v Saigonu, odkud budou pokračovat do Hanoje. V tu chvíli ještě únosce netušil, že právě Saigon bude poslední město, které v životě uvidí. Únoscem byl mladík, který protestoval Únoscem byl čtyřiadvacetiletý student Nguyen Thai Binh. Ten studoval na Washingtonské univerzitě v Seattlu, během studií aktivně protestoval proti válce ve Vietnamu. Veřejný odpor mířený proti zapojení Spojených států amerických do vietnamské války byl v prvopočátcích chabý, ale koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let sílil. Binh byl jedním ze sedmi jihovietnamských studentů, jejichž stipendia od Agentury pro mezinárodní rozvoj byla právě kvůli jejich protiválečným protestům zrušena. Všem bylo nařízeno vrátit se do Jižního Vietnamu, ale odmítli. Pouze Binh se rozhodl vrátit, jeho návrat měl však být vrcholem jeho protestu. Piloti byli zděšení tím, jak málo se proti únosům dělá Server slate.com si všímá, že na počátku sedmdesátých let se výrazně zvýšil počet únosů letadel. Letecký personál i cestující tak byli velmi často uváděni do nebezpečí spojeného s nejrůznějšími požadavky únosců, ať již měli náboženské, politické, nebo čistě ekonomické pohnutky. V létě 1972 byli američtí piloti aerolinek tak rozhořčeni neschopností leteckých společností a federálních úřadů těmto únosům zabránit, že vstoupili do jednodenní stávky. Bylo cítit, jak jsou především piloti frustrovaní, a jejich prohlášení nepostrádala tvrdosti. Bylo tak jen otázkou času, kdy samotné posádky vezmou věci do svých rukou. Nezvládl přistání a letadlo pohltil požár. Kapitán za letu spal Číst více Pro svůj únos si vybral špatnou dobu a špatného kapitána Po mezipřistání v Saigonu požádal kapitán vysílačkou, aby v žádném případě bezpečnostní složky nenechaly jeho letoun znovu odstartovat. Vaughn se vrátil, aby si znovu promluvil s únoscem. Binh byl velmi rozrušený a stále dokola hovořil o tom, jak odpálí svou bombu, pokud letadlo okamžitě neodstartuje. Netušil však, že kapitán je rozhodnut s ním okamžitě skoncovat. Na palubě byl mimo jiné i bývalý policista ze San Francisca W. H. Mills. Ten cestoval se svou pistolí Magnum 357, v souladu s předpisy dal před nástupem do letadla tuto zbraň do úschovy kapitánovi. Kapitán ještě před schůzkou s únoscem zařídil, aby ji bývalý policista dostal zpět. Scéna pro tragické finále byla připravena. Zastřelte ho! Když se kapitán Vaughn vrátil, aby si znovu promluvil s únoscem, vzaly věci rychlý spád. „Příliš vám nerozumím,“ řekl kapitán Vaughn. „Nechte mě přijít blíž.“ Binh naklonil hlavu dopředu, než však mohl svůj požadavek zopakovat, kapitán ho popadl pod krkem a srazil na podlahu. Odkopl od něj balíček s údajnou výbušninou a na zemi jej začal silně škrtit. „Zabijte ho!“ křičel Vaughn, když bojoval s únoscem malé postavy. Bývalý policista se vrátil s tasenou zbraní a pětkrát střelil Binha zblízka. To, co se stalo potom, mnoho lidí šokovalo. „Vzal jsem toho chlapíka za zátylek a za nohy a vyhodil jsem ho přímo z letadla,“ řekl kapitán. „Už byl mrtvý. Prostě jsem nemohl vydržet mít toho člověka v jakékoli části mého letadla.“ Kapitán hrdinou i zatracencem, únosce mučedníkem Demonstrativní usmrcení mladého únosce vedlo k dalším protestům. Mnoho protiválečných demonstrantů v USA otevřeně za Binha truchlilo. Několik z nich se vloupalo do Vaughnova domu, aby zanechali výhružný vzkaz napsaný zvířecí krví: „Prase Eugene Vaughn vinen z vraždy. Potrestán bude později.“ Přesto byl pilot za své činy také široce obdivován. Hrdinské přivítání se mu dostalo například na letišti ve Phoenixu, kde přihlížející tleskali, když řekl tisku: „Na zabránění únosům bylo vynaloženo mnoho času a úsilí, ale jediná věc, která bude účinná, je povinná smrt únosce. Penalizace bez možnosti návratu.“ Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Aféra Watergate. Pád prezidenta Nixona

Čas načtení: 2025-02-18 17:00:01

Kapitán boeingu neměl pro únosce pochopení, vyhodil ho z letadla na plochu

Čtyřicet pět minut poté, co letadlo opustilo se 153 osobami na palubě Manilu na dvouhodinový let do Saigonu, ukázal únosce jedné z letušek 10palcový vystřelovací nůž a balíček s bombou. Ta informovala kapitána Eugena Vaughna. Ten zprvu požadavek únosce ignoroval. Názor změnil poté, když mu letuška přinesla napsaný vzkaz, který únosce potřísnil vlastní krví, aby tak potvrdil, nakolik je jeho odhodlání vážné. S pistolí a granátem v ruce se pokusil unést letadlo. Pak ale okradl cestující a vyskočil Číst více Nemáme dost paliva, tvrdil kapitán Průběh únosu popsal již druhý den New York Times. Kapitán souhlasil s požadavkem únosce. I když nebyl právě přesvědčen, že balíček obsahuje ve skutečnosti trhavinu, nechtěl riskovat. Sklesl pod 4 500 metrů, aby případný výbuch na palubě nebyl násoben explozivní dekompresí. Únosci sdělil, že stroj nemá pro tento let dostatek paliva. Navrhl, že palivo doplní po přistání v Saigonu, odkud budou pokračovat do Hanoje. V tu chvíli ještě únosce netušil, že právě Saigon bude poslední město, které v životě uvidí. Únoscem byl mladík, který protestoval Únoscem byl čtyřiadvacetiletý student Nguyen Thai Binh. Ten studoval na Washingtonské univerzitě v Seattlu, během studií aktivně protestoval proti válce ve Vietnamu. Veřejný odpor mířený proti zapojení Spojených států amerických do vietnamské války byl v prvopočátcích chabý, ale koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let sílil. Binh byl jedním ze sedmi jihovietnamských studentů, jejichž stipendia od Agentury pro mezinárodní rozvoj byla právě kvůli jejich protiválečným protestům zrušena. Všem bylo nařízeno vrátit se do Jižního Vietnamu, ale odmítli. Pouze Binh se rozhodl vrátit, jeho návrat měl však být vrcholem jeho protestu. Piloti byli zděšení tím, jak málo se proti únosům dělá Server slate.com si všímá, že na počátku sedmdesátých let se výrazně zvýšil počet únosů letadel. Letecký personál i cestující tak byli velmi často uváděni do nebezpečí spojeného s nejrůznějšími požadavky únosců, ať již měli náboženské, politické, nebo čistě ekonomické pohnutky. V létě 1972 byli američtí piloti aerolinek tak rozhořčeni neschopností leteckých společností a federálních úřadů těmto únosům zabránit, že vstoupili do jednodenní stávky. Bylo cítit, jak jsou především piloti frustrovaní, a jejich prohlášení nepostrádala tvrdosti. Bylo tak jen otázkou času, kdy samotné posádky vezmou věci do svých rukou. Nezvládl přistání a letadlo pohltil požár. Kapitán za letu spal Číst více Pro svůj únos si vybral špatnou dobu a špatného kapitána Po mezipřistání v Saigonu požádal kapitán vysílačkou, aby v žádném případě bezpečnostní složky nenechaly jeho letoun znovu odstartovat. Vaughn se vrátil, aby si znovu promluvil s únoscem. Binh byl velmi rozrušený a stále dokola hovořil o tom, jak odpálí svou bombu, pokud letadlo okamžitě neodstartuje. Netušil však, že kapitán je rozhodnut s ním okamžitě skoncovat. Na palubě byl mimo jiné i bývalý policista ze San Francisca W. H. Mills. Ten cestoval se svou pistolí Magnum 357, v souladu s předpisy dal před nástupem do letadla tuto zbraň do úschovy kapitánovi. Kapitán ještě před schůzkou s únoscem zařídil, aby ji bývalý policista dostal zpět. Scéna pro tragické finále byla připravena. Zastřelte ho! Když se kapitán Vaughn vrátil, aby si znovu promluvil s únoscem, vzaly věci rychlý spád. „Příliš vám nerozumím,“ řekl kapitán Vaughn. „Nechte mě přijít blíž.“ Binh naklonil hlavu dopředu, než však mohl svůj požadavek zopakovat, kapitán ho popadl pod krkem a srazil na podlahu. Odkopl od něj balíček s údajnou výbušninou a na zemi jej začal silně škrtit. „Zabijte ho!“ křičel Vaughn, když bojoval s únoscem malé postavy. Bývalý policista se vrátil s tasenou zbraní a pětkrát střelil Binha zblízka. To, co se stalo potom, mnoho lidí šokovalo. „Vzal jsem toho chlapíka za zátylek a za nohy a vyhodil jsem ho přímo z letadla,“ řekl kapitán. „Už byl mrtvý. Prostě jsem nemohl vydržet mít toho člověka v jakékoli části mého letadla.“ Kapitán hrdinou i zatracencem, únosce mučedníkem Demonstrativní usmrcení mladého únosce vedlo k dalším protestům. Mnoho protiválečných demonstrantů v USA otevřeně za Binha truchlilo. Několik z nich se vloupalo do Vaughnova domu, aby zanechali výhružný vzkaz napsaný zvířecí krví: „Prase Eugene Vaughn vinen z vraždy. Potrestán bude později.“ Přesto byl pilot za své činy také široce obdivován. Hrdinské přivítání se mu dostalo například na letišti ve Phoenixu, kde přihlížející tleskali, když řekl tisku: „Na zabránění únosům bylo vynaloženo mnoho času a úsilí, ale jediná věc, která bude účinná, je povinná smrt únosce. Penalizace bez možnosti návratu.“ Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Aféra Watergate. Pád prezidenta Nixona

Čas načtení: 2025-02-18 17:00:01

Kapitán boeingu neměl pro únosce pochopení, vyhodil ho z letadla na plochu

Čtyřicet pět minut poté, co letadlo opustilo se 153 osobami na palubě Manilu na dvouhodinový let do Saigonu, ukázal únosce jedné z letušek 10palcový vystřelovací nůž a balíček s bombou. Ta informovala kapitána Eugena Vaughna. Ten zprvu požadavek únosce ignoroval. Názor změnil poté, když mu letuška přinesla napsaný vzkaz, který únosce potřísnil vlastní krví, aby tak potvrdil, nakolik je jeho odhodlání vážné. S pistolí a granátem v ruce se pokusil unést letadlo. Pak ale okradl cestující a vyskočil Číst více Nemáme dost paliva, tvrdil kapitán Průběh únosu popsal již druhý den New York Times. Kapitán souhlasil s požadavkem únosce. I když nebyl právě přesvědčen, že balíček obsahuje ve skutečnosti trhavinu, nechtěl riskovat. Sklesl pod 4 500 metrů, aby případný výbuch na palubě nebyl násoben explozivní dekompresí. Únosci sdělil, že stroj nemá pro tento let dostatek paliva. Navrhl, že palivo doplní po přistání v Saigonu, odkud budou pokračovat do Hanoje. V tu chvíli ještě únosce netušil, že právě Saigon bude poslední město, které v životě uvidí. Únoscem byl mladík, který protestoval Únoscem byl čtyřiadvacetiletý student Nguyen Thai Binh. Ten studoval na Washingtonské univerzitě v Seattlu, během studií aktivně protestoval proti válce ve Vietnamu. Veřejný odpor mířený proti zapojení Spojených států amerických do vietnamské války byl v prvopočátcích chabý, ale koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let sílil. Binh byl jedním ze sedmi jihovietnamských studentů, jejichž stipendia od Agentury pro mezinárodní rozvoj byla právě kvůli jejich protiválečným protestům zrušena. Všem bylo nařízeno vrátit se do Jižního Vietnamu, ale odmítli. Pouze Binh se rozhodl vrátit, jeho návrat měl však být vrcholem jeho protestu. Piloti byli zděšení tím, jak málo se proti únosům dělá Server slate.com si všímá, že na počátku sedmdesátých let se výrazně zvýšil počet únosů letadel. Letecký personál i cestující tak byli velmi často uváděni do nebezpečí spojeného s nejrůznějšími požadavky únosců, ať již měli náboženské, politické, nebo čistě ekonomické pohnutky. V létě 1972 byli američtí piloti aerolinek tak rozhořčeni neschopností leteckých společností a federálních úřadů těmto únosům zabránit, že vstoupili do jednodenní stávky. Bylo cítit, jak jsou především piloti frustrovaní, a jejich prohlášení nepostrádala tvrdosti. Bylo tak jen otázkou času, kdy samotné posádky vezmou věci do svých rukou. Nezvládl přistání a letadlo pohltil požár. Kapitán za letu spal Číst více Pro svůj únos si vybral špatnou dobu a špatného kapitána Po mezipřistání v Saigonu požádal kapitán vysílačkou, aby v žádném případě bezpečnostní složky nenechaly jeho letoun znovu odstartovat. Vaughn se vrátil, aby si znovu promluvil s únoscem. Binh byl velmi rozrušený a stále dokola hovořil o tom, jak odpálí svou bombu, pokud letadlo okamžitě neodstartuje. Netušil však, že kapitán je rozhodnut s ním okamžitě skoncovat. Na palubě byl mimo jiné i bývalý policista ze San Francisca W. H. Mills. Ten cestoval se svou pistolí Magnum 357, v souladu s předpisy dal před nástupem do letadla tuto zbraň do úschovy kapitánovi. Kapitán ještě před schůzkou s únoscem zařídil, aby ji bývalý policista dostal zpět. Scéna pro tragické finále byla připravena. Zastřelte ho! Když se kapitán Vaughn vrátil, aby si znovu promluvil s únoscem, vzaly věci rychlý spád. „Příliš vám nerozumím,“ řekl kapitán Vaughn. „Nechte mě přijít blíž.“ Binh naklonil hlavu dopředu, než však mohl svůj požadavek zopakovat, kapitán ho popadl pod krkem a srazil na podlahu. Odkopl od něj balíček s údajnou výbušninou a na zemi jej začal silně škrtit. „Zabijte ho!“ křičel Vaughn, když bojoval s únoscem malé postavy. Bývalý policista se vrátil s tasenou zbraní a pětkrát střelil Binha zblízka. To, co se stalo potom, mnoho lidí šokovalo. „Vzal jsem toho chlapíka za zátylek a za nohy a vyhodil jsem ho přímo z letadla,“ řekl kapitán. „Už byl mrtvý. Prostě jsem nemohl vydržet mít toho člověka v jakékoli části mého letadla.“ Kapitán hrdinou i zatracencem, únosce mučedníkem Demonstrativní usmrcení mladého únosce vedlo k dalším protestům. Mnoho protiválečných demonstrantů v USA otevřeně za Binha truchlilo. Několik z nich se vloupalo do Vaughnova domu, aby zanechali výhružný vzkaz napsaný zvířecí krví: „Prase Eugene Vaughn vinen z vraždy. Potrestán bude později.“ Přesto byl pilot za své činy také široce obdivován. Hrdinské přivítání se mu dostalo například na letišti ve Phoenixu, kde přihlížející tleskali, když řekl tisku: „Na zabránění únosům bylo vynaloženo mnoho času a úsilí, ale jediná věc, která bude účinná, je povinná smrt únosce. Penalizace bez možnosti návratu.“ Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Aféra Watergate. Pád prezidenta Nixona

Čas načtení: 2025-11-27 12:47:40

Zajišťovací velitelství Severní moře [1937-1945]

Autor: Gebirgsjäger Datum: 27.11.2025 12:47:40 Název:Name:Zajišťovací velitelství Severní mořeNorth Sea Security CommandOriginální název:Original Name:Befehlshaber der Sicherung der NordseeDatum vzniku:Raised/Formed:01.10.1937Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:15.01.1945Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:01.10.1937-22.06.1943 Námořní stanice Severní moře22.06.1943-15.01.1945 Hlavní velitelství námořnictva Severní moře01.10.1937-22.06.1943 Naval Station North Sea22.06.1943-15.01.1945 Naval High Command North SeaDislokace:Deployed:01.10.1937-15.01.1945 Wilhelmshaven, ? / Velitel:Commander:01.10.1937-06.04.1940 von Schrader, Otto (Vizeadmiral)06.04.1940-04.04.1943 Wolfram, Eberhard (Vizeadmiral)04.04.1943-15.01.1945 Lucht, Ernst (Konteradmiral)Náčelník štábu:Chief of Staff:DD.08.1939-DD.10.1939 Krancke, Theodor (Kapitän zur See)DD.10.1939-DD.04.1940 Schomburg, Oskar (Kapitän zur See)DD.04.1940-DD.06.1940 Weniger, Karl (Fregattenkapitän)DD.06.1940-DD.10.1940 Böhmer, Kurt (Kapitän zur See)DD.12.1940-DD.02.1942 Brocksien, Ulrich (Kapitän zur See)DD.02.1942-DD.05.1942 Stohwasser, Herbert (Kapitän zur See)DD.05.1942-DD.04.1944 Klein, Max (Kapitän zur See)DD.04.1944-DD.01.1945 Dietrich, Kurt (Korvettenkapitän)Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Čestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Vyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:de.wikipedia.orgwww.lexikon-der-wehrmacht.de

Čas načtení: 2024-10-15 13:40:46

Přehled a tabulky - tajné služby

Autor: RoBoT Datum: 15.10.2024 13:40:46 1935-1940Hodnosti pro příslušníky Hlavní správy státní bezpečnosti byly zavedeny Rozhodnutím Ústředního výkonného výboru aa Rady lidových komisařů č. 20/2256 ze dne 7. října 1935. Hodnosti pro příslušníky pohraniční a vnitřní ochrany NKVD byly zavedeny Rozhodnutím Rady lidových komisařů č. 2250 ze dne 7. října 1935. Zavedení hodností bylo oznámeno rozkazem lidového komisaře vnitra č. 319 ze dne 10. října 1935. 26. listopadu 1935 přijaly Ústřední výkonný výbor a Rada lidových komisařů rozhodnutí č. 2542 o zavedení hodnosti generálního komisaře státní bezpečnosti.Dne 20. srpna 1937 rozhodla Rada lidových komisařů o zavedení hodností podporučík, politický podvedoucí a vojenský podtechnik.Hodnost kandidáta byla u vojsk NKVD zrušena rozkazem lidového komisaře vnitra č. 169 ze dne 21. dubna 1937. U orgánů státní bezpečnosti zůstala zachována. (asi do 1940)Hlavní správa státní bezpečnostiVojska pohraniční a vnitřní ochrany NKVDZákladníhodnostiPozemníhodnosti PONámořní hodnosti POLetecké hodnosti POPozemní hodnosti VONámořní hodnosti VOPolitruciIntendanceTechnicipozemníTechnicinámořníZdravotníciVeterinářiJusticegenerální komisař státní bezpečnosti-------komisař státní bezpečnosti 1. stupně---------komisař státní bezpečnosti 2. stupně---------komisař státní bezpečnosti 3. stupněsborový velitelvlajkový důstojník 1. stupněsborový komisař------nadmajor státní bezpečnostidivizní velitelvlajkový důstojník 2. stupnědivizní komisařdivizní intendantdivizní inženýrinženýr-vlajkový důstojník 2. stupnědivizní lékařdivizní veterinární lékařdivizní vojenský právníkmajor státní bezpečnostibrigádní velitelkapitán 1. stupněbrigádní komisařbrigádní intendantbrigádní inženýrinženýr-vlajkový důstojník 3. stupněbrigádní lékařbrigádní veterinární lékařbrigádní vojenský právníkkapitán státní bezpečnostiplukovníkkapitán 2. stupněplukovní komisařintendant 1. stupněvojenský inženýr 1. stupněvojenský inženýr 1. stupněvojenský lékař 1. stupněvojenský veterinární lékař 1. stupněvojenský právník 1. stupněnadporučík státní bezpečnostimajorkapitán 3. stupněpraporní komisařintendant 2. stupněvojenský inženýr 2. stupněvojenský inženýr 2. stupněvojenský lékař 2. stupněvojenský veterinární lékař 2. stupněvojenský právník 2. stupněporučík státní bezpečnostikapitánkapitánporučíkpolitický nadvedoucíintendant 3. stupněvojenský inženýr 3. stupněvojenský inženýr 3. stupněvojenský lékař 3. stupněvojenský veterinární lékař 3. stupněvojenský právník 3. stupněpodporučík státní bezpečnostinadporučíknadporučíkpolitický vedoucítechnik-intendant 1. stupněvojenský technik 1. stupněvojenský technik 1. stupněvojenský nadfelčarvojenský veterinární nadfelčarvojenský právníkseržant státní bezpečnostiporučíkporučíkpolitický podvedoucítechnik-intendant 2. stupněvojenský technik 2. stupněvojenský technik 2. stupněvojenský felčarvojenský veterinární felčarvojenský podprávník-podporučíkpodporučík--vojenský podtechnikvojenský podtechnik---kandidátkandidátkandidát--------staršinastaršina--------četový podvelitelčetový podvelitel--------družstevní veliteldružstevní velitel--------rudoarmějecrudoflotěc-------

Čas načtení: 2025-12-02 11:24:45

II. velitelství torpédovek [1907-1919]

Autor: Gebirgsjäger Datum: 02.12.2025 11:24:45 Název:Name:II. velitelství torpédovek2nd Torpedo Boats CommandOriginální název:Original Name:II. Führer der TorpedobooteDatum vzniku:Raised/Formed:16.02.1907Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:DD.MM.1919Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:16.02.1907-DD.MM.1919 Oceánská flota16.02.1907-DD.MM.1919 High Seas FleetDislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Velitel:Commander:01.08.1914-28.08.1914 Hartog, Johannes (Kapitän zur See)06.09.1914-28.10.1915 von Restorff, Karl (Kapitän zur See)12.11.1915-03.04.1916 Köthner, Max (Kapitän zur See)04.04.1916-04.06.1917 Heinrich, Paul (Fregattenkapitän)05.06.1917-28.11.1917 Eberius, Hans (Kapitän zur See)29.11.1917-23.07.1918 Madlung, Rudolf (Kapitän zur See)23.07.1918-30.11.1918 Quaet-Faslem, Hans (Fregattenkapitän)Náčelník štábu:Chief of Staff:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Čestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Vyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:de.wikipedia.orghttp://www.gwpda.org/naval/hsfsgco.htm

Čas načtení: 2024-03-27 11:00:01

Uletěli komunistům i se třemi letadly a všemi cestujícími. Agent StB se opil a ničeho si nevšiml

V roce 1948 sice začali komunisté spouštět železnou oponu a opustit republiku už nebylo jednoduché, mnoho „anglických“ letců ale stále ještě pracovalo u Československých aerolinií. A hned v dubnu 1948 ulétli z Československa do Německa první piloti civilní Dakotou DC-3. A ještě ve stejném roce ulétly další dvě Dakoty. Přestože „velký úlet“ více strojů bylo obtížné zorganizovat, stejně se o dva roky později podařil. Letadlo swingové ikony Glenna Millera zmizelo beze stopy. Jeho záhadu se nepodařilo 80 let spolehlivě vyřešit Číst více Dakota jako vstupenka do svobodného světa Komunistické vedení útěky letců očekávalo. Byla přijata různá opatření, ti politicky nespolehliví nesměli létat na zahraničních linkách, s členy posádek nesměli létat jejich rodinní příslušníci, na palubách letadel byli přítomni ozbrojení příslušníci státní bezpečnosti. Nic z toho nezabránilo akci, která získala celosvětovou odezvu a dnes je již legendární. Na konci března 1950 ráno se na různých místech Československa připravovaly k odletu letouny DC-3 Dakota ke svým pravidelným linkám do Prahy. Ty z Brna, Ostravy a Bratislavy však do Prahy nedoletěly. Dvouměsíční plánování se zkrátka vyplatilo, stejně jako opatrnost, manželky letců cestovaly pod svými dívčími jmény nebo letěly v jiném z trojice letadel. Byly vybrány ranní lety. Předpokládalo se, že na letištích bude větší klid, bezpečnostní služba nebude tak ostražitá a během samotného letu bude většina cestujících spát. Kapitánovi letu z Brna téměř vyhrkly slzy První letoun startoval z Brna. Kapitánem byl bývalý příslušník RAF Josef Klesnil, pilotem byl také bývalý „rafák“ Vít Angetter, na palubě byl ještě mechanik, radiotelegrafista, letuška a 26 cestujících. Druhý pilot byl organizátorem úletu. O jeho záměrech vědělo jen několik lidí na palubě, kapitán letadla to však nebyl. Na palubě byla kromě jiných i manželka druhého pilota, která však z konspiračních důvodů cestovala pod svým rodným příjmením Veselá. Sám druhý pilot později na úlet zavzpomínal ve svých dopisech, které citoval Pavel Týc ve své knize DC-3/Dakota/C-47: „Klesnil byl také bývalý příslušník RAF, byli jsme velmi dobří kamarádi, a tedy jsem na něj nemusel vytáhnout pistoli, jak se tehdy tady psalo. To jsme tehdy řekli proto, že Klesnil se vracel domů, tak aby to měl při výsleších s komunisty o něco jednodušší. Po startu jsem letěl já, před Havlíčkovým Brodem jsem vypnul robota a točím kurs na Mnichov. Klesnil se mě zeptal, co blbnu. Odpověděl jsem, že jsem mu přeci říkal, že jednou uletíme na západ. Vyhrkly mu slzy, řekl, že to s jiným pilotem také plánoval.“ Teď s nimi však nemohl emigrovat, doma měl manželku a děti a věděl, co by se jim stalo. Letoun DC-3 Dakota pomohl vyhrát válku, československé piloty odvezl za padající železnou oponu Číst více V druhém letounu byla situace dramatičtější V druhém letounu, který odlétal z Ostravy, byla situace trošku dramatičtější, někteří členové posádky o úletu nevěděli a byla obava, že se budou snažit organizátorům plán překazit. Zasvěceným byl kapitán Světlík a mezi cestujícími byl další pilot Popelka. V určitém okamžiku přiložil kapitán Světlík druhému pilotu pistoli na krk a přikázal mu, aby „od toho vypadl“. Původně si myslel, že jde o žert, ale brzy pochopil, že tomu tak není. Společně s navigátorem a radiotelegrafistou byli přinuceni, aby si stoupli do zavazadlového prostoru, který byl za pilotní kabinou. Celou dobu na ně druhý z pilotů mířil pistolí. Před přistáním jim kapitán navíc svázal ruce. Agent StB se opil a ničeho si nevšiml Poslední z trojice strojů odlétal z Bratislavy. Před odletem došlo ke zdržení, a tak panovala obava, že státní orgány již budou informovány o úletu strojů z Brna a Ostravy a jim v odletu zabrání. Navíc byla na palubě máma krasobruslařky Áji Vrzáňové, která již žila v emigraci. Nakonec se však vzlet podařil a letoun zamířil na letiště Erding u Mnichova, které bylo cílem i předešlých dvou letů. Trasa letu z velké části vedla nad rakouským územím pod sovětskou správou na rozdíl od dvou letů, které přelétly z Československa přímo na rakousko-americké území. Do únosu byla zapojena celá posádka. Nemuseli tedy nikoho „pacifikovat“, ani doopravdy, ani předstíraně. Jediným možným nebezpečím na palubě byl jistý agent StB. Náhoda však chtěla, že letadlem cestovala skupina veselých Slováků, která ještě v Bratislavě otevřela demižon slivovice a podělila se s ostatními cestujícími o klobásy. A tak se agent místo dozorování letu patrně opil jak pravý mužik. Vzpamatoval se až po přistání za železnou oponou. The Way to Freedom Před přistáním v Německu se posádky hlásily větou: „The Way for Freedom“ – Cesta za svobodou. Na palubě všech letadel bylo 85 osob, 58 z nich projevilo přání o návrat zpět do Československa. A někteří z cestujících se dle zprávy tehdejšího konzula zachovali velmi hrdinsky, když ve snaze zabránit, aby se důležité dokumenty, které měli u sebe, nedostaly do rukou Američanů, dokumenty rozžvýkali a spolkli. Každopádně to byla pro tehdejší režim značná rána, o které se dozvěděl celý svět. Následovaly čistky v řadách ČSA, byl vyhozen generální ředitel. V návrhu usnesení o opatřeních se můžeme mimo jiné dočíst: „Vyřadit z leteckého personálu nespolehlivé živly, i za cenu omezení letecké vnitřní dopravy. Nespolehlivé piloty vyměnit a nahradit je spolehlivými armádními letci.“ Je třeba říci, že tento úlet nelze považovat za akt vzdušného terorismu, neboť okolnosti v tehdejším Československu tento čin piloty přinutily udělat a nebyla významným způsobem ohrožena letadla ani cestující. Zdroj: autorský článek, použity ukázky z knihy: Pavel Týc – DC-3/DAKOTA/C 47 a Československo, Svět křídel, 1999 KAM DÁL: Reportáž z Letiště Václava Havla Praha. Hangár F

Čas načtení: 2024-10-29 23:02:35

Přehled a tabulky - pohraniční a vnitřní vojska

Autor: RoBoT Datum: 29.10.2024 23:02:35 Vojska pohraniční a vnitřní ochrany NKVDPozemníhodnosti PONámořní hodnosti POLetecké hodnosti POPozemní hodnosti VONámořní hodnosti VOPolitrucisborový velitelvlajkový důstojník 1. stupněsborový komisařdivizní velitelvlajkový důstojník 2. stupnědivizní komisařbrigádní velitelkapitán 1. stupněbrigádní komisařplukovníkkapitán 2. stupněplukovní komisařmajorkapitán 3. stupněpraporní komisařkapitánkapitánporučíkpolitický nadvedoucínadporučíknadporučíkpolitický vedoucíporučíkporučíkpolitický podvedoucípodporučíkpodporučík-kandidátkandidát-staršinastaršina-četový podvelitelčetový podvelitel-družstevní veliteldružstevní velitel-rudoarmějecrudoflotěc-IntendanceTechnicipozemníTechnicinámořníZdravotníciVeterinářiJustice------divizní intendantdivizní inženýrinženýr-vlajkový důstojník 2. stupnědivizní lékařdivizní veterinární lékařdivizní vojenský právníkbrigádní intendantbrigádní inženýrinženýr-vlajkový důstojník 3. stupněbrigádní lékařbrigádní veterinární lékařbrigádní vojenský právníkintendant 1. stupněvojenský inženýr 1. stupněvojenský inženýr 1. stupněvojenský lékař 1. stupněvojenský veterinární lékař 1. stupněvojenský právník 1. stupněintendant 2. stupněvojenský inženýr 2. stupněvojenský inženýr 2. stupněvojenský lékař 2. stupněvojenský veterinární lékař 2. stupněvojenský právník 2. stupněintendant 3. stupněvojenský inženýr 3. stupněvojenský inženýr 3. stupněvojenský lékař 3. stupněvojenský veterinární lékař 3. stupněvojenský právník 3. stupnětechnik-intendant 1. stupněvojenský technik 1. stupněvojenský technik 1. stupněvojenský nadfelčarvojenský veterinární nadfelčarvojenský právníktechnik-intendant 2. stupněvojenský technik 2. stupněvojenský technik 2. stupněvojenský felčarvojenský veterinární felčarvojenský podprávník-vojenský podtechnikvojenský podtechnik---------------------------------

Čas načtení: 2024-11-27 13:42:11

1. brigáda námořnictva [1914-1918]

Autor: Gebirgsjäger Datum: 27.11.2024 13:42:11 Název:Name:1. brigáda námořnictva1st Naval BrigadeOriginální název:Original Name:1. Marine-BrigadeDatum vzniku:Raised/Formed:15.11.1914Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:07.12.1918Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:28.11.1914-07.12.1918 1. divize námořnictva28.11.1914-07.12.1918 1st Naval DivisionDislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Velitel:Commander:15.11.1914-27.01.1916 Rößing, Curt von (Kapitän zur See)27.01.1916-01.01.1917 Schmidt von Schwind, Herwarth (Konteradmiral)01.01.1917-10.11.1917 Ammon, Georg von (Konteradmiral)11.11.1917-29.05.1918 Schröder, Hermann (Kapitän zur See)29.05.1918-08.07.1918 Behring, Ehler (Konteradmiral)08.07.1918-07.08.1918 Kühlenthal, Karl (Kapitän zur See)07.08.1918-07.12.1918 Natzmer, Ernst-Oldwig von (Kapitän zur See)Náčelník štábu:Chief of Staff:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Čestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Vyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:https://wiki.genealogy.net/1._Marine-Brigade

Čas načtení: 2025-02-10 19:18:24

Kapitán policie

Autor: RoBoT Datum: 10.02.2025 19:18:24 Česky:Kapitán policieEnglish:Captain of the PoliceУкраїнська:Капітан поліціїDalší info:More info:Odkaz na slovníkové heslo KapitánLink to the Dictionary Entry CaptainAutomaticky generovaný seznam držitelů:Automatically generatedList of Holders:Statistiky:Statistics:Poznámka:Note:kapitan policiji / kapitan politsii

Čas načtení: 2025-02-10 21:37:53

Kapitán milice

Autor: RoBoT Datum: 10.02.2025 21:37:53 Česky:Kapitán miliceEnglish:Captain of the MilitsiyaУкраїнська:Капітан міліціїDalší info:More info:Odkaz na slovníkové heslo KapitánLink to the Dictionary Entry CaptainAutomaticky generovaný seznam držitelů:Automatically generatedList of Holders:Statistiky:Statistics:Poznámka:Note:kapitan miliciji / kapitan militsii

Čas načtení: 2025-02-11 20:37:39

Kapitán

Autor: RoBoT Datum: 11.02.2025 20:37:39 Česky:KapitánEnglish:CaptainУкраїнська:КапітанDalší info:More info:Odkaz na slovníkové heslo KapitánLink to the Dictionary Entry CaptainAutomaticky generovaný seznam držitelů:Automatically generatedList of Holders:Statistiky:Statistics:Poznámka:Note:kapitan / kapitan

Čas načtení: 2025-02-15 17:04:47

Kapitán

Autor: RoBoT Datum: 15.02.2025 17:04:47 Česky:KapitánEnglish:CaptainУкраїнська:КапітанDalší info:More info:Odkaz na slovníkové heslo KapitánLink to the Dictionary Entry CaptainAutomaticky generovaný seznam držitelů:Automatically generatedList of Holders:Statistiky:Statistics:Poznámka:Note:kapitan / kapitan

Čas načtení: 2025-11-23 15:32:17

Velitelství operačních sil námořnictva [1925-1935]

Autor: Gebirgsjäger Datum: 23.11.2025 15:32:17 Název:Name:Velitelství operačních sil námořnictvaFleet CommandOriginální název:Original Name:FlottenkommandoDatum vzniku:Raised/Formed:01.04.1925Předchůdce:Predecessor:Hlavní velitelství námořních silNaval Forces High CommandDatum zániku:Disbanded:01.06.1935Nástupce:Successor:Velitelství operačních sil námořnictvaFleet CommandNadřízené velitelství:Higher Command:01.04.1925-01.05.1935 Velitelství námořnictva01.04.1925-01.05.1935 Naval CommandDislokace:Deployed:01.04.1925-01.06.1935 Wilhelmshaven, ? / Velitel:Commander:01.04.1925-DD.09.1927 Mommsen, Konrad (Vizeadmiral)DD.09.1927-DD.09.1931 Oldekop, Iwan (Vizeadmiral)DD.09.1931-DD.09.1933 Gladisch, Walter (Vizeadmiral)DD.09.1933-01.06.1935 Foerster, Richard (Vizeadmiral)Náčelník štábu:Chief of Staff:01.04.1925-DD.10.1928 Gladisch, Walter (Konteradmiral)DD.10.1928-DD.09.1930 Saalwächter, Alfred (Kapitän zur See)DD.09.1930-DD.09.1932 Guse, Günther (Kapitän zur See)DD.09.1932-03.10.1933 Böhm, Hermann (Kapitän zur See)03.10.1933-DD.09.1934 Carls, Rolf (Konteradmiral)DD.09.1934-01.06.1937 Schniewind, Otto (Kapitän zur See)Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Čestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Vyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.lexikon-der-wehrmacht.dede.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-12-01 09:00:53

I. velitelství torpédovek [1907-1919]

Autor: Gebirgsjäger Datum: 01.12.2025 09:00:53 Název:Name:I. velitelství torpédovek1st Torpedo Boats CommandOriginální název:Original Name:I. Führer der TorpedobooteDatum vzniku:Raised/Formed:16.02.1907Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:DD.MM.1919Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:16.02.1907-DD.MM.1919 Oceánská flota16.02.1907-DD.MM.1919 High Seas FleetDislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Velitel:Commander:01.03.1914-28.08.1914 Maaß, Leberecht (Konteradmiral)06.09.1914-03.04.1916 Hartog, Johannes (Kapitän zur See)14.04.1916-04.06.1917 Michelsen, Andreas (Kapitän zur See)05.06.1917-30.11.1918 Heinrich, Paul (Kapitän zur See)30.11.1918-31.07.1919 Quaet-Faslem, Hans (Kapitän zur See)Náčelník štábu:Chief of Staff:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Čestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Vyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:de.wikipedia.orghttp://www.gwpda.org/naval/hsfsgco.htm