Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2009-01-09 14:23:52

Kaliště, výšinné sídliště Teplá skála

Sídliště chamské kultury z pozdní doby bronzové.  Sídliště lidu chamské kultury z pozdní doby bronzové na buližnikovém skalisku. Sídliště bylo částečně zničeno lomem z 20. století. Při výzkumu zde byly nalezeny zlomky keramiky, vypálená omítka chatrčí a zvířecí...

Čas načtení: 2021-05-13 07:37:35

Pavla Horáková: Dávno nevím, co je čtení pro radost

Řadu let pracuje v Českém rozhlasu, nejdříve v redakci anglického vysílání a pak přešla na stanici Vltava, pro kterou připravuje pořady. Na svém kontě má také řadu překladů z angličtiny a srbštiny a v roce 2010 se Pavla Horáková poprvé představila jako spisovatelka knížkou pro děti Tajemství Hrobaříků a od té doby vydala několik publikací. Kniha Teorie podivnosti jí vynesla Cenu Magnesie Litery a ta nejnovější Srdce Evropy jí vychází letos na podzim.   Narodila jste se v Plzni, ale vyrůstala na sídlišti v pražských Bohnicích jako jedináček. Někde jste přiznala, že jste měla hezké dětství. Chodila jste do Dismanova rozhlasového dětského souboru a hodně času trávila s partou dětí ze sídliště. Jaká jste byla holčička a co vás bavilo?  Byla jsem holčička ze středostavovské rodiny, která se dobře učila a chodila na spoustu kroužků. Rodiče si nepřáli, abych dojížděla, tak mě nepřihlásili na žádnou výběrovou školu. Díky tomu jsem obyčejnou základku zvládala levou zadní a měla jsem dost času a energie na lumpárny. Spoustu času jsme trávili v přírodě kolem našeho sídliště a taky prozkoumáváním paneláků, od sklepů až po strojovny výtahů. Dismaňák bylo elitní prostředí, ale lumpárny k němu patřily taky. Z průpravy, kterou jsem tam získala, čerpám v různých svých profesích dodnes.   Díky tatínkovi, který pracoval jako zástupce Československých aerolinií v Bělehradu, jste tam nějakou dobu coby studentka gymnázia pobývala a naučila se srbsky. Jak na ten čas vzpomínáte? Jako na dobu, kdy se odehrávaly dějinné změny a já byla téměř u toho. Bělehradu se válka nedotkla, a když byl v roce 1999 bombardován, už jsme byli dávno pryč. Naučila jsem se srbsky, oblíbila si srbský jazyk i literaturu a taky jsem pochopila, že asi nebudu chtít trvale žít jinde než v Praze.   Někde jste přiznala, že jste vždycky myslela na literární dráhu, ale vzala jste to oklikou přes překladatelství a novinařinu. A právě na překladech z angličtiny a srbštiny jste získala zkušenosti. Překládáte ještě? Překládání mě velmi vyčerpává, je to náročná a nedoceněná práce, nejen finančně. Naposledy jsem před třemi lety přeložila román původem české spisovatelky Anny Fodorové První terapie. Nikdy neříkej nikdy, ale je možné, že to byla poslední kniha, kterou jsem přeložila.   Několik let jste pracovala v redakci anglického vysílání Českého rozhlasu 7 a již nějakou dobu připravujete pořady pro Český rozhlas Vltava. Co vás na práci pro rozhlas baví? K rozhlasu mám vazbu od dětství, pracovala tam moje maminka a já jsem od deseti let chodila do Dismanova souboru, který s rozhlasem úzce spolupracuje. Tam mě naučili mluvit a nebát se mikrofonu. Takže když jsem nastoupila do anglické redakce zahraničního vysílání, nebyla jsem úplný nováček. Tehdy mě bavil adrenalin: ráno jsem dostala na stůl zpravodajské téma a měla jsem tři hodiny na to, abych sehnala podklady, natočila dva rozhovory pro vyváženost, sestříhala je, případně přeložila do angličtiny, celou reportáž napsala v angličtině a přednesla do éteru pro zahraniční posluchače. Práce ve zpravodajství mi umožnila setkat se se zajímavými lidmi, spoustu se toho dozvědět, dostat se třeba na summit EU do Bruselu nebo do kuloárů parlamentu. Když jsem začala pracovat pro Vltavu, bavilo mě, jak snadné a vděčné je psát v češtině oproti psaní v nemateřském jazyce. Zvlášť milou kapitolou byla práce s Jiřím Kamenem na cyklu Polní pošta věnovaném písemnostem účastníků první světové války. Pro rozhlas jsem psala i překládala hry, psala povídky, upravovala pro četbu na pokračování jednu svou knihu a nejnověji pro zahraniční vysílání natáčím v angličtině a češtině videa o české literatuře. Jsem vděčná, že mě tahle instituce provází životem a umožňuje mi takovou pracovní a tvůrčí rozmanitost.   V roce 2010 jste debutovala jako spisovatelka prvním dílem ze série příběhů pro děti o Hrobařících nazvaném Tajemství Hrobaříků. Proč jste si vybrala právě literaturu pro děti? Hrobaříci mají tři díly, bude další? Trilogie o Hrobařících už je uzavřená. Psát pro děti nebyla moje záměrná volba. Inspirovaly mě pražské Olšanské hřbitovy, které jsem pořádně poznala až jako velmi dospělá, přestože v Praze žiju od nemluvněcího věku. Najednou jsem měla v hlavě příběh a v tom příběhu vystupovaly děti, a tak jsem ho sepsala. A pak ještě dvě pokračování, protože jsem v prvním dílu neřekla všechno. Nejsem typická dětská autorka a někdy mám pocit, že Hrobaříci jsou spíš knihy pro dospělé než pro děti. Tak trochu jsem je napsala i pro tu holčičku ze sídliště, která se občas nudila a ráda by byla zažila skutečné dobrodružství v nějakých romantických historických kulisách.   V roce 2018 jste debutovala knížkou pro dospělé Teorie podivností, která vám vynesla Cenu Magnesie Litery a skvěle ji načetla herečka Jitka Ježková. Někde jsem se dočetla, že pracujete na další knížce, čerpající z pamětí vaší prababičky, která celý život prožila na jižní Moravě… Kniha už je pár měsíců napsaná, teď prochází redakčním procesem a měla by vyjít letos na podzim. Jmenuje se Srdce Evropy a prolíná se v ní vyprávění mladé učitelky – naší současnice – a vzpomínky Moravanky Kateřiny narozené v roce 1898. Román se částečně odehrává na Slovácku, ale je zároveň tak trochu průvodcem po historické i současné Vídni, Praze a Brně.   Také jste spoluautorka několika publikací. Čím je pro vás psaní? Je to práce, koníček, terapie nebo z každého něco? Baví mě hrát si se slovy a významy a baví mě sdílet nápady. Když na něco přijdu nebo si něčeho zajímavého všimnu, mám touhu se o to podělit. Pravděpodobně jednoho dne dojdu k názoru, že už jsem řekla všechno, co jsem považovala za sdílení hodné, a budu se zase věnovat něčemu jinému.   A jaká jste čtenářka? Jaký žánr je vám blízký nebo máte oblíbeného autora, knihu či literární postavu? Jako dítě jsem rozhodně náruživá čtenářka nebyla. Od studií je četba součást mojí práce, a tak čtu převážně knihy, které číst musím – protože je překládám, recenzuji, rediguji, píšu na ně posudek nebo z nich čerpám rešerše. Dávno nevím, co je čtení pro radost. Až jednou se vším seknu, budu nějaký čas číst jenom klasiky devatenáctého století, anebo brak – nejlépe detektivky.   A co čas na odpočinek a koníčky? Jak ráda trávíte chvíle volna? Dohromady žádné volno nemám. Koníčky visí na hřebíku, protože veškerý čas věnuju práci – nejraději psaní, ale mám také spoustu pracovních závazků, které nemůžu jen tak opustit. Mnoho času a energie spolykají i činnosti spojené s psaním, například veřejná, dnes častěji online vystoupení nebo rozhovory.   Pavla Horáková se narodila se v roce 1974 v Plzni, vystudovala překladatelství a tlumočnictví a serbistiku na FF UK v Praze. Překládá z angličtiny a srbštiny. Za překlad knihy Tamy Janowitz Otroci New Yorku obdržela Tvůrčí odměnu Obce překladatelů. Působila v redakci anglického vysílání Českého rozhlasu 7. Pro Český rozhlas Vltava připravuje pořady. Napsala sérii knížek pro děti o Hrobařících (Tajemství Hrobaříků, Hrobaříci v podzámčí a Hrobaříci a Hrobaři) a román Teorie podivnosti (2018, cena Magnesia Litera). Je spoluautorkou (s Jiřím Kamenem) knih Přišel befel od císaře pána: polní pošta – příběhy Čechů za první světové války (2015) a Zum Befehl, pane lajtnant, aneb, Poslušně hlásím, že byla jednou jedna veliká bitva (2018), spolu se Zuzanou Dostálovou a Alenou Scheinostovou napsala novelu Johana (2018). {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-07-08 20:12:40

Unikátní nález laténského sídliště

Sídliště bylo nadregionálním obchodním a výrobním centrem. Archeologové z Muzea východních Čech v Hradci Králové, Univerzity Hradec Králové spolu s kolegy z Archaia Praha, z.ú. objevili v trase budoucí dálnice D35 zcela výjimečné sídliště z doby laténské, která bývá tradičně spojována s Kelty. Celá lokalita nemá svým rozsahem a charakterem v Čechách obdoby. Sídliště bylo …

Čas načtení: 2009-01-29 00:00:00

Archeologické lokality ČR

V této rubrice naleznete hradiště, výšinná sídliště, jeskyně, oppida, pohřebiště, sídliště, sakrální prostory, depoty, mohylová pohřebiště a další. Seznam lokalit je řazen abecedně. Každá lokalita obsahuje popis lokace, její dataci (pokud je to možné), polohu a...

Čas načtení: 2009-01-28 17:40:55

Kaliště, výšinné sídliště Koubova skála

Sídliště chamské kultury z pozdní doby bronzové.  Sídliště lidu chamské kultury z pozdní doby bronzové na jihovýchodním svahu nápadné vyvýšenině na buližnikové skále s terasovitými plošinami na vrcholu. Při  výzkumu zde byly nalezeny zlomky keramiky, vypálená omítka...

Čas načtení: 2009-01-28 16:30:32

Bzí, výšinné sídliště Velká skála

Výšinné sídliště chamské kultury Bzí naleznete na sluncem prohřáté vrcholové partii v lese ukrytého, avšak překvapivě výrazného a mohutného buližníkového skaliska Velká skála nedaleko obce Bzí. Přestože povrchové stopy osídlení tohoto sídliště již zanikly,...

Čas načtení: 2009-01-12 16:34:20

Měcholupy u Blovic, výšinné sídliště Velká skála

Sídliště lidu chamské kultury z pozdní doby bronzové.  Výšinné sídliště se nalézá na 20 m vysokém a 300 m dlouhém hřebeni západní strany kopce Kámen, nad údolím Úslavy. Strmé svahy lokality zajišťovali obyvatelům bezpečí, aniž by místo museli ohrazovat. V...

Čas načtení: 2009-01-07 08:31:19

Radkovice, výšinné sídliště Osobovská skála

Výšinné sídliště lidu chamské kultury z pozdní doby bronzové.  Sídliště se nachází v lese na temeni buližnikové skály na malé plošině, která je přístupná ze severní strany. Výzkum na této lokalitě prokázal výskyt lidu chamské kultury.

Čas načtení: 2009-01-07 08:14:16

Lovčice, výšinné sídliště Velký kámen

Sídliště lidu chamské kultury z pozdní doby kamenné.  Malé výšinné sídliště lidu chamské kultury z pozdní doby kamenné (eneolitu) je situováno na buližníkové skále Velký kámen v jihozápadní části lesa Kákova. Na lokalitě byly nalezeny keramické střepy.

Čas načtení: 2020-12-18 12:50:46

U Národního muzea bude dva roky k vidění Tvárnice od Martina Zeta

V odpoledních hodinách 17. prosince dorazil do Prahy kolosální náklad z Brna. Přivezl umělecké dílo s názvem Tvárnice od současného umělce a sochaře Martina Zeta. Dílo bude ke spatření dva roky můžete v muzejní zóně mezi starou a novou budovou Národního muzea. Praha od začátku proměny prostoru kolem Národního muzea pracuje s tím, jak ho dále rozvíjet a doplňovat, minimálně do té doby, než jím budou projíždět znovu tramvaje. Prvním počinem byla výstava v loňském roce, která vyprávěla příběh proměn území a detailně popisovala realizaci aktuálního stavu. Nyní je prostor doplněn sochou, jejíž předloha vznikla ve stejné době jako Nová budova Národního muzea (bývalé Federální shromáždění). Tato socha tak dočasně doplní prostor a svým způsobem vytvoří vzpomínku na koňskou bránu, která v těchto místech stávala. Mohutná světlá kostka odlehčená zvláštním průřezem byla inspirována tvárnicí, kterou v 70. letech vytvořil pro dělící dekorativní zeď sídliště v Praze na Pankráci II otec Martina Zeta (1960), sochař Miloš Zet (1920–1995). Původní tvárnice evokuje na jedné straně skořepinový tvar, inspirovaný bruselským stylem, který se následně prosadil do nejširší tvarové produkce československé architektury hluboko do druhé poloviny 20. století. Na straně druhé se divák neubrání pocitu, že Miloš Zet pracoval i s tradicí české kubizující architektury nebo užité tvorby. Objekt tak v sobě koncentruje nejrůznější aluze moderního názoru na architekturu a design a zároveň je reziduem sochařovy spolupráce s architekty na výstavbě moderního sídliště. Současný sochařský objekt Martina Zeta Tvárnice v sobě, podobně jako Nová budova Národního muzea v sobě skrývá dvě historická období, shodně v odstupu několika desítek let (1937/1973, 1970/2019). Pro prostor muzejní oázy je Tvárnice od sochaře Martina Zet ideální svou monumentalitou. Koresponduje s architekturou bývalého Federálního shromáždění od Karla Pragera a může být připomínkou blízkého brutalistního a zbořeného Transgasu. Nové dílo Martina Zeta připomíná kontinuitu naší současnosti, která má mimo jiné kořeny jak v nedávné totalitní historii, tak v moderním názoru na architekturu a uspořádání městského prostoru. Umístění Tvárnice Martina Zeta poblíž Národního muzea může být vnímáno i jako příspěvek k aktuální debatě o brutalistní architektuře a tématu ochrany těchto památek v širším společenském diskursu. Objekt původně vznikl pro přehlídku umění ve veřejném prostoru Brno Art Open v roce 2019. Po expozici u Národního muzea se do budoucna počítá s trvalejším umístěním Tvárnice na sídlišti Pankrác II. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-12 13:40:35

Na nejkrásnější českou knihu jsou mimo jiné nominovány Možnosti milostného románu či To je metro, čéče!

Památník národního písemnictví a ministerstvo kultury vyhlásily nominace na ceny za nejlepší knižní design v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2019. Mezinárodní výtvarná a technická komise vybrala přes padesát knih v sedmi kategoriích. Letos se do soutěže přihlásilo rekordních 313 knih vytvořených českými designéry, ilustrátory, nakladateli a tiskaři. „Kvůli technickým nedostatkům jsme tentokrát nemuseli vyřadit ani jednu publikaci,“ hodnotí úroveň přihlášených knih předseda technické komise Josef Sedláček. „Kvalita je vysoká také díky technologiím, mnohem častěji se využívá například 3D tisku nebo jiné způsoby originálního zpracování knižních desek. Celková úroveň letošního ročníku je nepochybně nejvyšší za poslední dobu.“ „Těší mě neustále se zvyšující úroveň českého designu, jak je vidno ve všech kategorích. Letos jsme nejvíce váhali v kategorii krásné literatury, hodnocení je ale vždy subjektivní. Podle mého názoru netvoříme soutěž proto, abychom bez diskuse představili nejkrásnější knihy Česka. Naopak, hodnotíme je, abychom vytvořili výchozí bod pro další diskusi o směřování knižního designu,“ okomentoval aktuální ročník soutěže polský grafik a typograf Tomasz Bierkowski, předseda výtvarné komise. Vyhlášení výsledků Nejkrásnější české knihy roku 2019 se uskuteční 23. dubna v Praze v CAMP – Centru architektury a městského plánování, kde bude možné si vítězné i nominované knihy prohlédnout. Autory katalogu a vizuální podoby ceremoniálu 55. ročníku soutěže Nejkrásnější české knihy roku jsou grafičtí designéři Martin Odehnal a Štěpán Malovec, kteří v minulém roce zvítězili v kategorii Katalogy. Na jubilejní ročník soutěže letos naváže i výstava v letohrádku Hvězda, koncipovaná jako setkání nejkrásnějších knih z pěti evropských zemí – Česka, Slovenska, Polska, Švýcarska a Německa. V soutěži Nejkrásnější české knihy roku je hodnoceno grafické, ilustrační a polygrafické zpracování knih vydaných v českých nakladatelstvích a vytištěných v českých tiskárnách vždy za poslední kalendářní rok. V každé z kategorií jsou vyhlašována tři místa, první je ministerstvem kultury honorováno částkou 50 tisíc korun. Památník národního písemnictví dále vyhlašuje Cenu Arna Sáňky určenou pro studenty a spolu s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze oceňuje i mladé grafiky ve věku do 30 let. Své ceny udělují také Spolek českých bibliofilů, SČUG Hollar, Unie grafického designu a Svaz polygrafických podnikatelů. Památník národního písemnictví organizuje soutěž pravidelně od roku 1965. Nominované knihy   Odborná literatura Dita P. Dětem (Dita Pecháčková) Jaroslav Benda 1882–1970 (UMPRUM, Masarykova univerzita Brno) Jdi na venkov! (Arbor Vitae, Artefactum, Ústav dějin umění AV ČR) National Letters (Letter Books Marek Nedelka, UMPRUM) Sídliště Ďáblice (Spolek přátel sídliště Ďáblice) Španělský a Německý sál na Pražském hradě v 19. století (UMPRUM, Národní památkový ústav) Umění loutky (Nakladatelství Karel Kerlický – KANT) Ženy o ženách (wo-men, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně)   Krásná literatura Big Joe (Take Take Take, Vyšehradskej jezdec) Čtyři knihy (Host) Houby z Yuggothu (Volvox Globator) Možnosti milostného románu (Host) Muž na pokraji vzplanutí (Host) Po troškách (Větrné mlýny) Struska (Větrné mlýny) Wenjack (Baobab)   Literatura pro děti a mládež A JAKO ANTARKTIDA (LABYRINT / RAKETA) Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové (Meander) Atlas opravdových příšer (LABYRINT / RAKETA) Klub divných dětí (Host) Ó, ó, ó, vajíčko! (65. Pole) To je Jeruzalém (Baobab) To je metro, čéče! (Paseka) Tonča a krasojezdec (Běžíliška)   Učebnice pro školy všech stupňů a ostatní didaktické pomůcky Alef, bet, teď! (Xao) Dvanáct ověřených metod pro rozvoj kolegiální spolupráce (Gender Studies, o. p. s.) Jak to ruplo (TIC BRNO, p. o.) Metafora a médium (FUD UJEP v Ústí nad Labem) Můj atlas hub (Zuzana Šuleková – Pipasik) Proč umění? (Máš umělecké střevo? z. s.) SHIT TITS FUCK CUNT (Deset Deka Dekadence) Šok! Hrůza! Média! (CPress)   Knihy o výtvarném umění Diktátor času (Národní filmový archiv, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy) LITERATURA (Revolver Revue) Petr Babák (UMPRUM, Moravská galerie v Brně) Posel z Dálného východu (Národní galerie Praha) Pracoval jsem mnoho (Nadační fond 8smička) RAT ART (Roman Franta, Galerie Havelka) Svoboda + Palcr: Vidět sochy (Artefactum, Ústav dějin umění AV ČR) Šílený Hedvábník (UPM, Nakladatelství Slovart)   Katalogy 1989 (Národní galerie Praha) A Cool Breeze (Galerie Rudolfinum) Devětsil 1920–1931 (Galerie hlavního města Prahy) EXTYPO (Arbor Vitae) KRAJINOW (Muzeum umění a designu Benešov) Kuna nese nanuk (Nadační fond 8smička) Myšlenková dílna / Think Shop (designcité+) Vrchovina, krabatina, mrchovina (Nadační fond 8smička)   Bibliofilie a autorské knihy Auta (Artmap) Lolita (Paseka) Malíř a mor / Le peintre et la peste (Arbor Vitae) První poslední (Kateřina Šedá) Squadron (BiggBoss) Střepník (Mikoláš Axmann) Šumperák (POSITIF) Vzpoura sládků (Teapot)   Cena Arna Sáňky – studentské práce Bible na jeden rok (Marie Čižmárová, Fakulta multimediálních komunikací, UTB ve Zlíně) Hobit (kolektiv studentů, UMPRUM) Není drak jako drak (Jana Náhliková, Fakulta multimediálních komunikací, UTB ve Zlíně) Prozíravý tarot (Eva Havlová, VOŠG a SPŠG Hellichova) Přichází jaro (Ilja Bazhanov, FUD UJEP v Ústí nad Labem) Útlum (Markéta Michalčíková, UMPRUM) {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-02 06:30:25

Ze sídliště až k miliardové hře, kterou koupil Facebook. Jak česko-slovenský Beat Saber ovládl svět

Studio Beat Games už opustila zakladatelská trojice Vladimír Hrinčár, Ján Ilavský a Jaroslav Beck. Zůstává po nich nesmírně úspěšný odkaz. Článek Ze sídliště až k miliardové hře, kterou koupil Facebook. Jak česko-slovenský Beat Saber ovládl svět se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-03-28 12:02:07

K úpravě sídliště ve Velkém Meziříčí si řeknou své i jeho obyvatelé

Do revitalizace sídliště Bezděkov se chce pustit velkomeziříčská radnice. Oblast s vícepatrovými bytovými domy poblíž centra města pochází z devadesátých let dvacátého století. Od té doby však nastala generační obměna obyvatel a dnes již sídliště neodpovídá současným požadavkům lidí, kteří tam žijí.

Čas načtení:

Poslechněte si 3. díl našeho klimapodcastu Hlasy proměny: Energetická chudoba v souvislostech. Dobré bydlení má být úsporné

Třetí epizoda podcastu Hlasy proměny nás zavede na Příbramsko, na sídliště do Milína, které dostalo ocenění Český energetický a ekologický projekt roku 2022. Obecní sídliště v nízkoenergetickém standardu není v Česku příliš obvyklým jevem; moc rodin, které platí 8 tisíc korun za vytápění za rok, také jen tak nenajdeme.

Čas načtení: 2024-07-24 09:26:04

Tramvaj, nebo trolejbus? Na podzim se rozhodne o dopravě do liberecké Rochlice

Vedení Liberce na podzim po dlouhých letech rozhodne, jak bude vypadat doprava na největší místní sídliště Dobiášova. Otázka vybudování tramvajové tratě na největší liberecké sídliště Dobiášova ve čtvrti Rochlice se řeší už od roku 2002 a nyní je na stole také varianta trolejbusové dopravy.

Čas načtení: 2024-08-25 08:15:00

KVÍZ: Česká paneláková NEJ

K panelákům máme jako národ velmi zvláštní vztah. Jedna část lidí souhlasí s památným výrokem bývalého prezidenta Václava Havla, že paneláková sídliště jsou jen „králíkárny“, druhá naopak na panelové domy a bydlení v nich nedá dopustit. Ať tak či tak, v panelácích bydlí 2,6 milionu obyvatel republiky a tato sídliště lze dnes nalézt prakticky v každém větším městě. Co ale o nich vlastně víme? Otestujte si své znalosti v našem kvízu.

Čas načtení:

Stopy po sídlišti nejstarších zemědělců objevili archeologové v Nové Dědině u Uničova

Archeologové z Archeologického centra Olomouc odkryli na lokalitě v Nové Dědině u Uničova pozůstatky sídliště, které obývali nejstarší zemědělci z mladší doby kamenné. Před 7000 lety se pravěcí lidé usadili v oblasti s úrodnou půdou vhodnou pro zemědělský způsob života. Sídliště postavili na mírné vyvýšenině nad řekou Oskavou.

Čas načtení: 2024-11-02 09:12:04

Žďár se pustí do obnovy sídliště Stalingrad, atmosféru mu chce zachovat

Stalingrad má mezi žďárskými čtvrtěmi specifické postavení. Nejstarší sídliště ve městě vyniká mimo jiné originální architekturou, svým uspořádáním s úzkými uličkami a dvory mezi bytovými domy, hojností zeleně a silnou sousedskou komunitou. Právě tuto atmosféru chce radnice zachovat při revitalizaci sídliště, která je na příští roky v plánu.

Čas načtení: 2024-11-14 00:00:01

Havárie stíhacího letounu Mig-21PF v roce 1974

Po ulétnutí dalších cca 1,5 km dopadl letoun 500 m za poslední domy sídliště Ostrava-Výškovice. Pilot mjr. František Doležal v sedačce SK-1 dopadl 180 m před místem dopadu letounu a zahynul. V okamžiku katapultáže byl na výšce cca 70 – 90 m a pro tuto malou výšku nedošlo k otevření padáku. Překryt kabiny dopadl před posledním domem sídliště.

Čas načtení: 2024-11-14 00:00:01

Havárie stíhacího letounu Mig-21PF v roce 1974

Po ulétnutí dalších cca 1,5 km dopadl letoun 500 m za poslední domy sídliště Ostrava-Výškovice. Pilot mjr. František Doležal v sedačce SK-1 dopadl 180 m před místem dopadu letounu a zahynul. V okamžiku katapultáže byl na výšce cca 70 – 90 m a pro tuto malou výšku nedošlo k otevření padáku. Překryt kabiny dopadl před posledním domem sídliště.