Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-06-12 16:00:00

Dobře hodnocený OLED monitor LG UltraGear stojí polovinu své původní ceny. Umí 4K, až 330 Hz a má lesklý povrch

Tenhle monitor proklouzl trhem skoro bez povšimnutí – recenzí je poskrovnu, zato majitelé na fórech na něj nedají dopustit. LG UltraGear 32GX850A-B teď s kódem ALZADNY20 stojí 15 552 Kč. Velký 4K OLED za tyhle peníze rozhodně zaujme, i když – řekněme si to rovnou – sám na trhu není. Rychlé shrnutí:✅ Sedne vám, když […] Celý článek si můžete přečíst na Dobře hodnocený OLED monitor LG UltraGear stojí polovinu své původní ceny. Umí 4K, až 330 Hz a má lesklý povrch

Čas načtení: 2024-06-04 16:46:16

Zrzka i muslimka. Deset semifinalistek Miss AI odhaleno

V pondělí bylo odhaleno deset semifinalistek Miss AI – první soutěže krásy, ve které jsou hodnoceny dívky vytvořené umělou inteligencí. Na rozdíl od podobných klání, kde o přízeň poroty a diváků bojují lidé, jsou však virtuální krásky hodnoceny podle úplně jiných kritérií.

Čas načtení: 2024-06-18 09:17:00

Společnost Hisense Europe se podle EcoVadis řadí mezi 11 % nejlepších globálních společností v oblasti udržitelnosti

Velenje 18. června 2024 (PROTEXT) - Společnost Hisense Europe, výrobce domácích spotřebičů Hisense a Gorenje, získala prestižní stříbrnou medaili EcoVadis pro rok 2024. Toto uznávané ocenění, které společnost poprvé obdržela v loňském roce, potvrzuje závazek Hisense Europe k udržitelnosti i motivaci k ještě odpovědnějším obchodním postupům. Hisense Europe se letos podle EcoVadis posunul na žebříčku udržitelnosti ještě výše - mezi 11 % nejlepších globálních společností.EcoVadis představuje celosvětově uznávaný nástroj pro společnosti, které chtějí zlepšit své postupy v oblasti udržitelnosti, zvýšit svou transparentnost a důvěryhodnost na trhu a podpořit pozitivní změny v globálních dodavatelských řetězcích. Společnosti jsou hodnoceny prostřednictvím komplexního a metodicky definovaného procesu, který zahrnuje analýzu environmentálního řízení, etiky, udržitelných postupů při zadávání veřejných zakázek a dodržování pracovních a lidských práv ve společnostech a v dodavatelském řetězci.Certifikované evropské výrobní závody společnosti Hisense Europe, kde se vyrábějí spotřebiče značek Hisense a Gorenje, si letos v rámci EcoVadis výrazně polepšily: získaly celkem 68 bodů a zařadily se mezi 11 % nejlépe hodnocených společností.Zlepšení je patrné z nárůstu celkového skóre o 6 procentních bodů oproti loňskému roku, kdy společnost dosáhla významného pokroku v oblastech environmentálního řízení (skok o 20 bodů) a pracovních a lidských práv v dodavatelském řetězci (skok o 10 bodů).Strategické kroky a zlepšení v klíčových oblastechSpolečnost Hisense Europe integrovala udržitelné postupy do jádra svého podnikání a dosáhla normy ISO 14001 (mezinárodní norma pro systémy environmentálního managementu), ještě přísnější normy EMAS a zavedla certifikace ISO 50001 pro efektivní využívání energie. To vše dokládá závazek společnosti snižovat dopad na životní prostředí a zvyšovat efektivitu využívání zdrojů. Potřebu elektrické energie ve výrobě společnosti pokryje také plánovaná solární elektrárna, která vznikne do konce roku 2024.V oblasti pracovních a lidských práv společnost Hisense Europe získala certifikaci ISO 45001, jejímž cílem je zavést systém řízení bezpečnosti a ochrany zdraví, snížit rizika na pracovišti a vytvořit lepší a bezpečnější pracovní podmínky. Společnost také přijímá opatření na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.Získané ocenění EcoVadis také potvrzuje, že Hisense Europe usiluje o zavedení vysokých standardů etiky, integrity a transparentnosti ve své činnosti. V loňském roce společnost zavedla zásady pro oznamovatele (whistblowing), aktualizovala svůj kodex chování a zaměřila se na posílení vzdělávacích programů v oblasti etických otázek.Přestože kvůli přísnějším kritériím v oblasti udržitelného zadávání veřejných zakázek získala Hisense Europe letos o něco méně bodů než v loňském roce, podniká vstřícné kroky. Začala vzdělávat své dodavatele v oblasti environmentální a sociální udržitelnosti, zavedla politiku udržitelného zadávání veřejných zakázek a věnuje větší pozornost odpovědnému získávání surovin nebo minerálů potřebných pro výrobu spotřebičů.Závazek k dokonalosti a udržitelnostiStříbrná medaile EcoVadis je pro společnost Hisense Europe uznáním aktivit směřujících k odpovědnému podnikání i závazkem do budoucna. V uplynulém roce již podnikla kroky k udržitelnému vykazování podle nové legislativy EU, vypracovala dvojí materiálovou matici a stanovila si ambiciózní cíle do dalšího období.Hisense Europe mimo jiné usiluje o snížení spotřeby energie optimalizací obnovitelných zdrojů energie, o vyšší využití recyklovaných materiálů ve výrobcích, snížení odpadu, podporu udržitelné dopravy a také o udržitelnější dodavatelské řetězce. Do konce letošního roku chce používat pro své výrobky 100% recyklovatelné obaly a recyklovat 96 % odpadu vzniklého při výrobě.O společnosti EcoVadisEcoVadis je předním poskytovatelem ratingu a hodnocení udržitelnosti podniků. Hodnotí výkonnost společností v oblastech, jako je životní prostředí, pracovní a lidská práva, etika a udržitelné zadávání veřejných zakázek. Certifikační proces EcoVadis zahrnuje detailní analýzu zásad, postupů a výkonnosti společností, které jsou následně hodnoceny a zařazeny do srovnatelných odvětví. Společnosti, které vynikají v oblasti udržitelnosti, jsou oceněny stříbrným, zlatým nebo platinovým hodnocením. Hodnocení EcoVadis je uznáváno jako přední standard udržitelnosti ve firemním světě a poskytuje společnostem cennou zpětnou vazbu o jejich úsilí v oblasti udržitelnosti a možnostech zlepšení.Více informací: cz.hisense.com, cz.gorenje.comSense For Technology Zdroj: Hisense a Gorenje  

Čas načtení: 2025-05-23 10:58:00

Studenti, absolventi, pedagogové i rodiče mohou známkovat školy: ABSOLVENTI.cz spouští Hodnocení školy 2025

Praha 23. května 2025 (PROTEXT) - Ohodnotit svoji školu jako student, absolvent, pedagog nebo rodič studenta je možné díky projektu HODNOCENÍ ŠKOLY, který poskytuje v jednotném standardu údaje české veřejnosti, budoucím studentům, rodičům i zřizovatelům, které školy podle respondentům poskytují špičkové vzdělávání a které školy mají prostor pro zlepšení.Projekt HODNOCENÍ ŠKOLY je projektem týmu Absolventi.cz, ve kterém mohou svoje školy anonymně hodnotit studenti, pedagogové, rodiče studentů i absolventi všech základních, středních, vyšších odborných a vysokých škol v České republice. Projekt je zdarma realizován ve spolupráci se zapojenými školami tak, že školy posílají/sdílí odkaz na hodnocení své školy svým respondentům (studentům, pedagogům, rodičům studentů a absolventům) a ti se mohou hodnocení anonymně zúčastnit.Cílem projektu je poskytnout jedinečné údaje současným studentům, budoucím studentům, vedení škol, zřizovatelům a veřejnosti v podobě benchmarku (srovnání s ostatními školami), jak jsou školy hodnoceny podle „zákazníků“ jednotlivých škol.Projekt zároveň školám a zřizovatelům naznačuje, kde jsou školy hodnoceny pozitivně a kde mají školy prostor pro zlepšení.Vyšším cílem projektu je zmapovat, nakolik je vzděláváním ve školách naplňována vize #ČESKObudoucnosti: Česko mozkovnou světa díky špičkovému vzdělávání.„Rozpočet českého vzdělávacího systému je cca 300 miliard korun. Jsou studenti na školách šťastní, chodí do škol rádi, dostávají špičkové vzdělávání?“ pokládá otázky zakladatel platformy Absolventi.cz Michal Novák. A rovnou si i odpovídá: „Nikdo neví. Neexistoval standard. Ten nyní zdarma poskytujeme všem. Vychází z celosvětově uznávané metodologie, otestované celosvětově i v českém prostředí. Mnoho českých firem tuto metodologii používá ke zjištění spokojenosti svých zaměstnanců, my stejný způsob a know-how nyní poskytujeme zdarma všem českým školám,“ dodává Novák.Hodnocení probíhá až do 6. června 2025. Nejlepší školy získají ocenění v kategoriích: Fakulta Roku, Střední Roku, Gympl Roku, Průmyslovka Roku a Základka Roku pro rok 2025. Předání ocenění proběhne 24. června v Praze. O platformě Absolventi.czSystém Absolventi.cz provozuje Asociace Studentů a Absolventů. Naším posláním je propojovat žáky, studenty, absolventy, rodiče a dobrovolníky se školami, učiteli a zaměstnavateli s vizí #ČESKObudoucnosti: aby se z Česka jednou stala mozkovna světa. A to díky špičkovému vzdělávání. Propojujeme s absolventy, ale také uchazeči o studium, více než 800 základních, středních škol a gymnázií a 50+ fakult a vysokých škol v ČR. Na rozvoji talentu spolupracujeme s TOP 100 zaměstnavateli v ČR. Realizujeme 78+ projektů na podporu škol, neziskových a sportovních organizací. Více na webu www.PodporujemeSKOLY.czNaše největší projekty pro školy:www.ABSOLVENTI.czwww.HodnoceniSkoly.czwww.AbsolventiPomahaji.czwww.VzdelavameCesko.czwww.eZIVOTOPIS.czwww.ePORTFOLIO.czwww.TechFair.czwww.TOPzamestnavatele.czwww.TechnicDays.czwww.Absolvent.czwww.EkonTech.czwww.EduRun.cz Zdroj: Absolventi.cz 

Čas načtení: 2025-11-17 16:00:00

Skvěle hodnocený projektor XGIMI HORIZON nikdy nebyl levnější. Má super jas, automatické ostření a kvalitní audio

Pokud už delší dobu přemýšlíte o pořízení kvalitního projektoru pro domácí kino, máme pro vás skvělou zprávu. Skvěle hodnocený XGIMI HORIZON se v rámci Black Friday prodává za dosud nejnižší cenu 15 990 Kč, což představuje slevu 26 % z běžné ceny 21 900 Kč (při uvedení na trh v roce 2021 stál dokonce 28 […] Celý článek si můžete přečíst na Skvěle hodnocený projektor XGIMI HORIZON nikdy nebyl levnější. Má super jas, automatické ostření a kvalitní audio

Čas načtení: 2010-08-27 06:00:00

ESET NOD32 - nejlépe hodnocený antivirový program na světě

Máte problém s ochranou počítače? Chcete, aby Váš počítač byl 100% chráněn před nebezpečnými viry a škodlivými programy? Nevíte, jaký antivirus zvolit? Vyzkoušejte nejnovější verzi programu NOD 32 Antivirus 4 od slovenské společnosti ESET software, spol. s r. o. Program je velice spolehlivý a bezpeč ...

Čas načtení: 2008-04-25 06:00:00

UPC Internet

Super rychlý 10Mb internet od UPC! Nejlépe hodnocený internet roku. Bez poplatků za telefon! Modem zapůjčíme zdarma, profesionální instalace za 1Kč!   Pro opravdový požitek z používání internetu je důležitý dobrý poskytovatel připojení. Vzpomeňme si na doby, kdy přes obyčejnou pevnou linku se strá ...

Čas načtení: 2012-02-21 00:00:00

Goodride SW608 si řidiči chválí. Dá se jim věřit?

Ačkoliv nemají čínské výrobky nejlepší pověst a pneumatiky nejsou výjimkou, pneumatiky Goodride SW608 SNOWMASTER pocházející z této asijské země nejsou řidiči hodnoceny vůbec špatně… Čínské pneumatiky: špatné nebo dobré? Je jasné, že po pneumatikách Goodride sáhnou řidiči, kteří v zimě jezdí vylož ...

Čas načtení: 2008-04-26 21:00:00

Two Worlds: The Temptation

The Elder Scroll: Oblivion, Gothic 3 a Two Worlds. Tak toto byla hvězdná trojka nové vlny freeform RPG her. Oblivion jakož i Gothic 3 byly magazíny a weby hodnoceny zaslouženě kladně a nezřídka šla hodnocení opravdu velmi vysoko. Two Worlds byl spíše na okraji žánru, ale díky soustavné péči vývojářů ...

Čas načtení: 2019-11-27 15:00:31

Galavečer Českého lva v modrobílém stylu proběhne 7. března 2020

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) bude příští rok po sedmadvacáté rozdávat své výroční ceny symbolizované soškou Českého lva. Stane se tak na galavečeru v sobotu 7. března 2020 ve Dvořákově síni pražského Rudolfina a tradičně jej v přímém přenosu odvysílá Česká televize. Role moderátora se zhostí již podruhé herec Václav Kopta. Český lev dostal k nadcházejícímu ročníku nový vizuální styl odkazující k tradičnímu českému cibuláku. Novinkou sedmadvacátých výročních cen je zcela nový vizuální styl, který letos studio Dynamo design pojalo jako kombinaci Českého lva a českého cibuláku s jeho typickým modrobílým dekorem. „Vytváření vizuálního stylu pro Českého lva je vždy pocta a zároveň příjemná výzva. Letos jsme zapátrali hlouběji v našich národních kořenech a spojili Českého lva s českým cibulákem. Věříme, že toto propojení je poměrně překvapivé a bude výrazným osvěžením celé komunikace ročníku,” vysvětluje Jan Šlégr, senior graphic designer studia Dynamo design. „Naše koncepce vychází z toho, co se v minulém roce osvědčilo. Z novinek nicméně stojí za zmínku právě výrazný grafický vizuál, jehož motivy se uplatní i v průběhu večera,“ dodává supervizor Českých lvů Marek Najbrt. Filmy jsou hodnoceny na základě hlasování členů České filmové a televizní akademie (ČFTA). „Více než 300 renomovaných filmových profesionálů hodnotí v patnácti kreativních kategoriích hrané, animované a dokumentární filmy a ve dvou kategoriích televizní tvorbu,” uvádí výkonná ředitelka ČFTA Tereza Rychnovská a dodává: „Patnáctičlenné prezídium ČFTA pak oceňuje každoročně mimořádný přínos české kinematografii a může udělit i cenu za mimořádný počin v oblasti audiovize.” Nejvíce Českých lvů, rovný tucet, si dosud odnesl film Masaryk Julia Ševčíka za rok 2016 a jen o jednoho méně získal tři roky před tím Hořící keř Agnieszky Hollandové. Historicky nejúspěšnější herečkou mezi akademiky je Anna Geislerová s celkem pěti Českými lvy, mezi muži pak vede zcela přesvědčivě Ivan Trojan se šesticí sošek. Výběr úspěšných snímků české kinematografie nabízí ČFTA ke zhlédnutí ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-13 16:17:17

Ekonomka Stephany Griffith-Jonesová: Zbytek světa vždy obdivoval vytvoření a výkony EU

Mezinárodně uznávaná ekonomka českého původu Stephany Griffith-Jonesová je autorkou či editorkou pětadvaceti knih včetně práce Čas pro viditelnou ruku, kterou připravila s Josephem Stiglitzem a José Antonio Ocampem. Působila jako poradkyně národních i mezinárodních institucí (například České národní banky, brazilského prezidenta Cardosa, Evropské unie, OSN). Za své zásluhy získala v roce 2006 cenu Významná Češka ve světě.   Jak hodnotíte současný stav eurozóny? Jste stejně skeptická jako váš kolega Stiglitz? Myslím, že Stiglitz oprávněně kritizoval některé prvky eurozóny jako například Pakt růstu a stability a jeho úzkou interpretaci po dluhové krizi, která například vnutila přehnaně restriktivní politiku dlužnickým zemím Španělsku, Portugalsku, Irsku a zejména Řecku. V Řecku to vedlo k poklesu HDP o 25 % a k obrovským nesnázím. Rovněž oprávněně kritizoval německou politiku nulového rozpočtového schodku, která podkopala růst v Německu, v Evropě (včetně Česka) i ve světě. V Německu se teď čím dál tím více diskutuje o nutnosti tuto politiku změnit, neboť růst se tam prakticky zastavil. Takže výzvy k expanzivnější rozpočtové politice od Stiglitze, Krugmana, některých německých ekonomů jako Petera Bofingera a dalších, k nimž se sama počítám, se setkávají s narůstající podporou většiny ekonomů. Ale eurozóna potřebuje ještě další reformy (doporučuji Stiglitzovu knihu Rewriting the Rules oft he European Economy). Teď je třeba, aby politici naslouchali a jednali! Musím zdůraznit, že osobně jsem přesvědčená Evropanka a podporuji Evropskou unii! Od padesátých let přináší neocenitelné období míru a prosperity. Ale hospodářskou politiku po roce 2008 je třeba zásadně přehodnotit. Přesto zásadně nesouhlasím s euroskeptiky, hlavně ve Velké Británii, ale i jinde v Evropě. Zbytek světa vždy obdivoval vytvoření a výkony EU. Těžko se mi chápe ta vlna euroskepticismu, která se, doufám, brzy zlomí.   Nepřispívá k euroskepticismu právě ta chybná hospodářská politika?  Chyby v hospodářských politikách států eurozóny skutečně přispěly k euroskepticismu; zejména nízký nebo nulový růst a zhoršující se příjmové nerovnosti. Ale není tam vždy přímá souvislost. Nedávno jsem například byla v Řecku. I když tam byli poškozeni nadměrnými rozpočtovými škrty, je zajímavé, že podpora krajní pravici v nedávných volbách byla nízká a navíc klesá. K nárůstu euroskepticismu a krajní pravice přispívají i neekonomické faktory. Ale určitě nelze popírat vinu chybné politiky rozpočtových škrtů. Proto jasně podporuji štědřejší rozpočtovou politiku.    Máte dojem, že eurozóna se v posledních letech změnila k lepšímu? V čem konkrétně?  Leccos se zlepšilo. Například volnější měnová politika Evropské centrální banky, a především Draghiho politika záchrany eura za každou cenu, která nic nestála a měla velmi pozitivní dopady. Ale monetární politika sama o sobě nestačí, musí být podpořena politikou rozpočtovou. Zmíněný Junckerův plán byl pozitivním krokem. Ale ještě toho tolik zbývá!    Měli bychom uspíšit náš vstup do eurozóny? Této otázce jsem se výzkumně příliš nevěnovala. Nemyslím si, že by to bylo až tak zásadní rozhodnutí, protože koruna de facto stínuje euro. Myslím, že z dlouhodobého hlediska je namístě přistoupit ke společné měně. Otázku načasování bych přenechala kolegům, kteří se tím tady zabývají; nakonec ale půjde stejně o politické rozhodnutí. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} A ztráta možnosti devalvovat? Pokud by ji Řekové měli, patrně by nedopadli tak tvrdě. Vstupem do eurozóny sice ztratíte suverénní kontrolu nad směnným kurzem, ale protože tím vstupujete do mnohem většího ekonomického celku, tak zase získáte lepší ochranu před spekulativními útoky na mezinárodním trhu. Posílíte svoji suverenitu nad mezinárodní spekulací. Navíc, i když je česká ekonomika úspěšná, s dost nízkou zadlužeností a s opatrnou makroekonomickou politikou (někdy až příliš opatrnou, protože expanzivnější politika by podpořila růst a prospěla chudším), stále se jedná o ekonomiku malou, která může být zranitelná vůči silným šokům z vnějšího ekonomického prostředí.    Co byste řekla, že bylo v české ekonomické transformaci nejzdařilejší a co se nám naopak moc nepovedlo? Jsem přesvědčena, že česká ekonomika prošla úspěšnou transformací a hodně jí prospěl vstup do EU. Česko má dnes v EU nejnižší nezaměstnanost. Mám velký respekt například k tomu, jak se podařilo přesměrovat české vývozy z bývalého sovětského bloku do západní Evropy. Celkem vzato, ekonomika velmi dobře rostla, i když to mohlo být i lepší, pokud by v některých obdobích byla méně restriktivní politika zejména fiskální. Ale zhoršila se nerovnost příjmů, což podle mne není dobré. Je třeba naléhavě přijmout opatření, která by to zvrátila. Stiglitzovy návrhy mohou pomoci, některé jsem už zmínila.    Jste kritická vůči volnotržnímu přístupu à la Thatcherová. Nemáte dojem, že jsme to občas přehnali s privatizováním?  Výzkumně jsem se tomu nevěnovala. Podle mne jde při privatizaci o tři věci: rozsah, rychlost a metodu. Co do rozsahu tu bylo státní vlastnictví rozšířenější než v dalších komunistických zemích, a proto bylo asi nutné přikročit k radikálnější privatizaci. I přesto by například v takovém bankovnictví stálo za to vytvořit veřejné rozvojové banky po vzoru Německa, Francie, Kanady, Jižní Koreje a mnoha dalších. Nemohlo by se však jednat o staré státní banky, nýbrž o nové fungující instituce. Myslím, že bylo přehnané privatizovat všechny banky a ještě je k tomu nechat přejít do cizího vlastnictví. Rychlost byla v bankovnictví spíše mírná, což považuji za rozumné. Ale ukvapená byla kupónová privatizace založená na metodě velkého třesku. Takové kontroverzní metody přispěly k obohacení některých segmentů ekonomiky, které neměly nic společného ani s podnikavostí, ani s prací, a tím i k příjmové nerovnosti. Také přinesly privatizační skandály a korupci, což podkopalo důvěru v tržní ekonomiku.    A co teď s těmi nerovnostmi? O tom by se dalo mluvit dlouho. Ale vždy je pár oblastí, které jsou klíčové při dorovnávání příjmů. Vždy je dobré začít zvyšováním příjmů chudších, například nastavením minimální mzdy, z níž se dá slušně vyžít. Je třeba také pamatovat na zdravotnictví a školství, která budou pro všechny, a nejen pro bohaté, kteří si je mohou pořídit soukromě. Důležité jsou odbory, musí být dost silné na to, aby dokázaly ochránit příjmy chudších. Klíčové je zdanění – daně, které proporčně daní více bohaté, jsou důležité pro financování výdajů směrem k chudším. Ale souvisejí s tím i další cíle jako vyšší růst ekonomiky i produktivity. Zde by pomohla rozvojová banka, ale i větší podpora výzkumu a vývoji. Myslím, že důležitým cílem je i zelená transformace, která může vytvářet nové zdroje růstu. Uhlíkově náročná výroba (těžba uhlí, uhelné elektrárny) může vytvářet neperspektivní aktiva, která se v důsledku klesající poptávky změní na pasiva. Na druhou stranu v budoucnosti poroste poptávka po obnovitelné energii a nízkouhlíkových vozidlech (např. elektroautech), a tím i jejich ceny. To je dost zásadní pro český automobilový průmysl, který je tak důležitý pro českou ekonomiku. Zelená transformace může přinést konkrétní ekonomické výnosy i přispět ke zmírnění klimatických změn. A konečně Česko se může v rámci EU zasazovat o změny, které povedou k příznivějšímu evropskému kontextu pro české hospodářství. Myslím, že je důležité tlačit na Německo (s nímž Česko tolik obchoduje a které v Česku tolik investuje), aby více podporovalo domácí ekonomický růst. K tomu určitě najde důležité spojence mezi dalšími evropskými zeměmi.    Dlouhodobě se zabýváte mezinárodními finančními toky a jejich dopady na rozvojové země. Co považujete za svůj nejvýraznější výzkumný výsledek?  Čím dál více ekonomů se shoduje na tom, že ničím neomezené kapitálové toky mohou mít velmi problematické dopady na rozvíjející se ekonomiky, neboť mohou vést k nadhodnocení směnných kurzů, nadměrným schodkům na běžném účtu platební bilance a také k vysokému a neudržitelnému zadlužování. Může to skončit v krizích s obrovskými náklady. Na počátku svého výzkumu jsem došla k závěru, že pokud mají kapitálové toky prospívat ekonomickému rozvoji, je třeba je regulovat, a to jak v zemích původu, tak i v těch cílových. Psala jsem o tom například ve své knize z roku 1998, k níž napsal krásnou předmluvu nobelista James Tobin. Tehdy si to myslela jen menšina ekonomů, ale dnes po tolika nákladných krizích už to přijala většina. Dokonce i Mezinárodní měnový fond má dnes oficiální pozici (schválenou Výkonnou radou), že regulace kapitálových toků je v kombinaci s dalšími vhodnými makroekonomickými kroky platným a užitečným nástrojem hospodářské politiky.   Tobin se také proslavil návrhem na daň z finančních transakcí. Jde to podobným směrem jako vaše představy o regulaci? A proč se podle vás stále nedaří Tobinovu daň zavést? Myslím, že klíčová je skutečně regulace (či řízení) kapitálových toků. Ale to by se mohlo výborně doplňovat s Tobinovou daní na směnu mezi různými měnami; existují rovněž návrhy danit další finanční transakce. Jejich společnou myšlenkou je „nasypat trochu písku do soukolí“ nadměrných směnných a dalších transakcí, a tím přispět ke snížení spekulačních výkyvů, které poškozují reálnou ekonomiku. Takto získané zdroje by se daly investovat na pomoc chudším lidem nebo regionům nebo k ekologizaci ekonomiky. To už říkal velký ekonom Keynes, ale více to rozvinul právě nobelista Tobin.  Hlavní překážky těmto daním klade politika. Mocné finanční zájmy tlačí na vlády, aby je nezaváděly, a to i přesto, že mají rozsáhlou podporu veřejnosti a řada významných ekonomů je přesvědčena, že by měly velmi pozitivní dopad na omezení spekulace. V této souvislosti je nadějné, že současný manifest britských labouristů se zasazuje o rozšíření stávající britské daně z prodeje akcií (Stamp Duty), která se vybírá už několik století a významně zvyšuje rozpočtové příjmy. Labouristé ji chtějí rozšířit na deriváty a obligace. Před nedávnem také podpořili jakousi Tobinovu daň na měnové a komoditní transakce. Kdyby vyhráli volby a zavedli takovou daň, mělo by to velkou váhu, protože Londýn je jedno z největších světových finančních center. V USA takovou daň podporují někteří levicovější uchazeči o demokratickou kandidaturu v nadcházející prezidentské kampani; USA přitom mají jeden z největších finančních trhů světa.    Se Stiglitzem a Ocampem jste editovala knihu o poučení z globální finanční krize 2008. V titulu knihy říkáte, že je čas na viditelnou ruku, jako by ta neviditelná ruka trhu už nestačila. Kde konkrétně? Joseph Stiglitz vtipkuje, že neviditelná ruka trhu není vidět proto, že často žádná není! Má pravdu. Především ukazuje, že finanční trhy jsou ve větší míře zatíženy tržními nedokonalostmi než jiné oblasti ekonomiky; například kvůli asymetrickým informacím. Ve finančním sektoru proto platí, že státní zásahy, i když nejsou dokonalé, jsou mnohem méně nedokonalé než tržní nedokonalosti. Tam, kde trhy selhávají nebo prostě vůbec chybí, například při financování dlouhodobých investic do infrastruktury zejména v chudších zemích, musí jednat stát. Máme pak dva typy státních zásahů. Prvním typem se zabýváme ve zmíněné knize – finanční regulace domácích i mezinárodních trhů, které byly zásadně přehodnoceny v důsledku takzvané globální finanční krize roku 2008. Druhým typem je zakládání kvalitních rozvojových bank, jako například Evropská investiční banka (EIB) na úrovni EU či KfW v Německu.    Rozvojovými bankami se dlouhodobě zabýváte. V poválečných desetiletích jich řada vznikla, ale jsou hodnoceny nejednoznačně. Je to dáno jen ideologií neoliberalismu? Jaká je vlastně dosavadní zkušenost s tímto typem institucí? Některé rozvojové banky za sebou mají dlouhou historii, francouzská Caisse de Depot vznikla po bitvě u Waterloo! Ale jak říkáte, hodně jich bylo založeno po druhé světové válce. K takovým patří i zmíněná KfW, jedna z největších a nejlepších, která zásadně přispěla k německému hospodářskému růstu i k mezinárodnímu rozvoji. Když v době Reagana a Thatcherové převážila volnotržní ideologie, byly rozvojové banky kritizovány a často redukovány či rušeny zejména v Latinské Americe a Africe. Mezinárodní společenství si po globální finanční krizi opět začíná uvědomovat jejich důležitou roli. V loňské knize s Ocampem identifikujeme šest důležitých funkcí rozvojových bank při překonávání tržních selhání: nabídka proticyklického financování, podpora inovacím a strukturální transformaci, podpora investicím do infrastruktury, zvyšování finanční inkluzivity, rozvoj a prohlubování kapitálových trhů a zajišťování veřejných statků, zejména boj proti klimatické změně podporou přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku.   Nemáte dojem, že se v boji proti klimatické změně promrhalo dost veřejných prostředků, které skončily v soukromých kapsách? Mám na mysli biopaliva či solární elektrárny. Nebylo by lepší investovat spíše do boje se sociální nerovností? Vzhledem k tomu, co říká většina vědců, která se tím pod záštitou OSN zabývá (UNFCC), tak jsem pevně přesvědčena, že klimatická změna skutečně planetu ohrožuje a lidská činnost k ní s velkou pravděpodobností přispívá. Je proto třeba značného úsilí k rychlé přeměně našich ekonomik k nízkouhlíkovým standardům. Nová Evropská komise dělá dobře, když se zaměřuje na Zelený nový úděl (Green New Deal). Lord Nicholas Stern a další uznávaní ekonomové odhadují, že náklady současného boje proti klimatické změně daleko zaostávají za budoucími náklady, které poneseme, pokud dojde ke vzrůstu teplot.  Ale souhlasím s vámi ve dvou ohledech. Za prvé ten přechod musí být spravedlivý – jeho náklady musí nést ve větší míře bohatší části společnosti a světa spíše než ty chudší. Už proto, že překonání příjmové nerovnosti je další obrovskou výzvou našim společnostem. Za druhé některé z politik přijatých například v Německu, a myslím, že i v Česku, vedly k nadměrným subvencím. Měly velmi pozitivní dopady včetně výrazného rozšíření obnovitelné energie. Celkově byly tyto politiky upraveny a nadměrné podpory omezeny. Vlády se „učí za pochodu“, jak říkával můj cambridgeský profesor Nicholas Kaldor.    Rozvojové banky mají podle vás budoucnost? Jejich význam a váha v posledních letech globálně vzrostly. V Asii jde například o Asijskou infrastrukturní banku (AIIB) a banku BRICS se silnými vazbami na národní rozvojové banky, roste také význam Čínské rozvojové banky s aktivy přesahujícími 2,4 bilionu dolarů. V Evropě zase ambiciózní Junckerův plán posiluje Evropskou investiční banku a násobí své dopady na evropské ekonomiky skrze národní rozvojové banky. Podobně tomu je v Africe a Latinské Americe. Globální aktiva rozvojových bank se dnes odhadují na 5 bilionů dolarů, což je opravdu hodně. Skoro každá evropská země dnes takovou banku má nebo zakládá. Zabývala jsem se Junckerovým plánem, který zapojil EIB jako katalyzátor s cílem získat v rámci EU až 500 miliard eur dalších, převážně soukromých investic na období 2015–2020. To se v podstatě podařilo. Na období 2020–2027 se chystá plán InvestEU, který by měl podnítit ještě větší investice. Tento plán podle mne dává velké možnosti i České republice.   Co bychom měli podniknout? Myslím, že Česko by mělo posílit stávající, ale malou Českomoravskou záruční a rozvojovou banku, popřípadě ještě založit novou instituci. Myslím, že se o tom na vládní úrovni diskutuje, ale moc to nepostupuje. Národní rozvojové banky mohou podstatně usnadnit přístup k fondům EIB, ale mohou se k nim dostat i soukromé banky. Je třeba, aby se tomu věnovaly jak samotné banky, tak i česká vláda.    Narodila jste se v Československu, ale celý život jste strávila jinde. Vyrůstala jste v Chile, poslední léta se pohybujete mezi New Yorkem a Londýnem. Jak vlastně vaši rodiče, čeští emigranti, skončili v Chile? Moji rodiče a jejich rodiny prošli za druhé světové války děsivými útrapami, oba byli v koncentračních táborech. Nacisté zavraždili mnoho mých nejbližších příbuzných, dva nevlastní bratry, ještě děti, a také dvě babičky jen proto, že byli židovského původu. Když se v roce 1948 začaly rýsovat nové politické problémy a represe, rodiče se rozhodli emigrovat. Měli příbuzné v Chile, a to rozhodlo. Cestou jsme ještě stihli navštívit mého dědečka z matčiny strany, Zdeňka Kafku, který žil v New Yorku.    Kafka je poměrně obvyklé příjmení, ale přesto se zeptám, neměl dědeček Kafka něco společného se slavným Franzem? Měl, byli bratranci. Moje matka dobře znala Franzova otce Hermanna jako velmi milého strýčka. To je docela zajímavé, protože Franz se na svého otce díval jinak. O tom se můžeme dočíst v jeho známém Dopise otci. Také je zajímavé, že můj dědeček emigroval s ostatními Kafky do USA. Tahle rodinná zkušenost se pak odráží v Kafkově románu Amerika. Občas vtipkuji, že jeden z důvodů, proč jsem se dala na výzkum mezinárodních financí, je to, že jsou tak kafkovské!   Znáte výzkum i praxi. V poměrně mladém věku jste v Chile zastávala důležitou funkci v bankovnictví. Za jakých okolností jste do ní nastoupila a jak jste si vedla? Krátce po promoci z ekonomie na Chilské univerzitě jsem nastoupila do Chilské národní banky. A národní banku jsem pak zastupovala v představenstvu jedné komerční banky. Byla jsem první žena v takové funkci, což vyvolalo značný mediální zájem.   Jak vaše působení skončilo? Promítl se do toho nějak nástup Pinocheta? Vzala jsem si v Chile roční dovolenou a nastoupila na postgraduální studium na Cambridgeské univerzitě. Mezitím proběhl vojenský převrat, který nastolil nedemokratický a represivní režim. Tak jsem zůstala v Cambridgi a po magisterském studiu jsem si ještě udělala doktorát z ekonomie. Rok 1989 byl úžasný. Demokracie se vrátila jak do Chile, kde jsem vyrostla, tak i do Československa, kde jsem se narodila.  {/mprestriction}  Autor je český velvyslanec ve Francii a politolog.    Stephany Griffith-Jonesová (*5. června 1947, Československo) je ekonomka se specializací na mezinárodní finance a rozvoj. V současné době je ředitelkou Iniciativy pro politický dialog založené na Columbia University v New Yorku. Dříve byla profesorkou na Institutu rozvojových studií na Sussex University. Svou kariéru zahájila v roce 1970 v centrální bance Chile. Působila také jako vedoucí konzultantka pro vlády ve východní Evropě a Latinské Americe a v mnoha mezinárodních agenturách včetně Světové banky. Byla také členkou Warwickovy komise pro mezinárodní finanční reformu. V roce 2010 vydala společně s José Antonio Ocampem a Josephem Stiglitzem knihu Čas pro viditelnou ruku. Poučení z krize v roce 2008.

Čas načtení: 2019-10-11 04:32:21

„Šaman slov“ Miloš Hoznauer: Šedesátá léta přinesla velkolepý rozkvět kultury

Legendární češtinář a přispěvatel do Literárních novin v době „zlatých šedesátých“, jehož Ludvík Vaculík nazval šamanem slov, v rozhovoru se svým bývalým studentem bilancuje a prozrazuje čtenářům, jak se stal renegátem a zradil dělnickou třídu. Ale také čemu vděčí za dlouhověkost, či jak se proměnil v morče na vinohradské urologii.   Právě ses dožil devadesáti let. Jistě dostáváš často otázku, čemu vděčíš za dlouhověkost?  V první řadě za to vděčím kvalitě hovězího za první republiky. Nesnášel jsem mateřské mléko, a tak mne kojili hovězím vývarem.   Dnes by ses asi tak vysokého věku nedožil. Kvalita hovězího na našem trhu prý není valná. Kvalitní prý vyvážíme a nekvalitní dovážíme. Ale čemu ještě kromě hovězího vděčíš za svůj požehnaný věk? Svým bývalým studentům, kteří si vybrali dráhu lékaře. Téměř každý orgán mám jištěný dvakrát, neboť někteří studenti jsou již v důchodu a kliniku po ruce nemají. Moji nejstarší studenti již slaví 85 let. Jistě bych měl ještě mluvit o zdravé výživě a sportování.    Ale takový Winston Churchill to viděl se sportem jinak. Když se ho novináři zeptali, čemu vděčí za svůj dlouhý věk, tak řekl známou větu: no sport! Ale obyčejně lidé v tvém věku bilancují svůj život. Takovou inventuru si dělám i já. Stařecká paměť má tu výhodu, že je s pokračujícím věkem stále lepší. Musím však říci, že to není v mnoha ohledech radostné bilancování.   Proč? Napsal jsi spoustu odborných textů. A hlavně jsi přispíval do Literárek! Máš pověst legendárního češtináře a šamana slov, jak se o tobě vyjádřil Ludvík Vaculík. Jako pozitivní bilanci vidím pět dětí, šestnáct vnoučat a šest pravnoučat.   A co vidíš negativního? To je doba, ve které jsem musel žít.   Je vůbec v našich dějinách doba, ve které by se ti chtělo žít? Možná v době obrození nebo za doby Josefa II. Obojí mi připomíná šedesátá léta. Já se bohužel narodil v době hospodářské krize, a to na straně těch, kteří byli nejvíce postiženi. Otec byl nezaměstnaný, žili jsme na venkově v jedné světnici. Šlapací autíčko bylo mým marným snem. Ale stejně marným snem byl i obyčejný párek, který jsem nosil od školníka panu řídícímu. Tyto zkušenosti mi poněkud zkreslily dobu první republiky, o které jsem se později dočetl, že to byla oáza demokracie, oplývající humanitními ideály, s úžasným prezidentem a skvělou ústavou.   Když moje matka byla devadesátiletá, tak řekla o první republice jenom jednu větu: „Lidé byli nezaměstnaní a Masaryk jezdil po Stromovce na koni.“ Já si zase vzpomněl na to množství žebráků, kteří nám klepali na vrátka a dostávali krajíc suchého chleba. Vzpomínám i na flašinetáře, šumaře a ty, kteří nabízeli drátování a letování. Ve škole byly tři kasty spolužáků. Nejvyšší kasta nosila na svačiny křupavé houstičky s voňavou šunkou. Ta druhá měla krajíce chleba se sádlem. A ta třetí si měla ve škole svačinu vyžebrat. Styděl jsem se za svou chudobu. Povolání otce (pomocný dělník, to jest nádeník) jsem tajil a chtěl jsem se stát bohatým, žádné třídní uvědomění jsem nezískal. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Ale zhruba od roku 1935 se ekonomická situace trochu zlepšila. To jsem bohužel na sobě nepocítil.   Pak už přišla druhá republika a okupace. To už jsi začal chodit do gymnázia? Obecnou školu absolvovalo tak 10 dětí z naší vesnice, na gymnázium jsem šel jediný. Chce být pánem, říkali doma rodiče s třídním uvědoměním A jako budoucí pán jsem občas dostal nakládačku, ačkoliv jsem ještě pánem nebyl, a tudíž jsem nemohl nikoho vykořisťovat.   Jaké to na tom gymnáziu bylo? Byl jsem jediný chudý a mohl jsem se jednou týdně nadlábnout u řezníka v okresním městě. Samozřejmě mne to velmi ponižovalo a moje přání stát se bohatým ještě umocnilo. Ale moc jsem pro to neudělal. Žádný předmět mne na gymnáziu nebavil a zacházeli se mnou jako s notorickým čtyřkařem. V oktávě jsem měl těch čtyřek devět. Moc slibná budoucnost mne nečekala. Jenže vítězství pracujícího lidu nad reakcí v roce 1948 mi umožnilo stát se studentem filosofické fakulty i s takovým vysvědčením. Syn pomocného dělníka, za což jsem se vždycky styděl, byl cenným úlovkem pro fakultu, která nutně potřebovala zlepšit kádrový profil studentů. Komunistická strana mi vlastně umožnila, abych se později stal jejím odpůrcem.   Jak se ti po Únoru studovalo? Tato léta bych si nechtěl zopakovat. Nejlepší profesoři museli z fakulty odejít. A také mi chyběl ten správný svazácký elán, takže jedna pohledná svazačka ze studijního kroužku dostala jako svazácký úkol ten elán u mne probudit.   Jak tě znám, tak se ti to její probouzení elánu jistě zamlouvalo. Máš naprostou pravdu, ta pohledná svazačka se stala mou první manželkou. Kvůli ní jsem začal jezdit na různé brigády a byl dokonce dvakrát na stavbě mládeže. Toto údobí jsem později popsal v Literárních novinách v článku Nadšení kontra kritičnost.   O tom článku jsem se dočetl u Milana Jungmanna v knize Literárky – můj osud. „...Hoznauer nesentimentálně přiznává: ... trvalo dost dlouho, než jsme si dokázali přiznat, že naše nadšení sehrálo i negativní roli. Mnozí si to neuvědomili dodnes. Nepochopili, že nadšení samo o sobě není hodnotou...“ Článek měl údajně velký ohlas? To je pravda, dostal jsem mnoho dopisů a také vzbudil nelibost u řady stranických funkcionářů. Diplomovou práci jsem psal na téma Lidovost poezie Jaroslava Seiferta, který ovšem od roku 1950, kdy vydal Píseň o Viktorce, upadl v nemilost. „Seifert závidí ptákům jejich zpěv a křídla, a přitom nevidí křídla, která narůstají pracujícímu lidu na cestě ke skvělé budoucnosti,“ napsal Jan Skála v časopise Tvorba. Setkání s Jaroslavem Seifertem bylo jedinou světlou událostí z doby studia. Šťastné manželství s bývalou svazačkou přerušila dvouletá vojenská služba. Byl jsem tam vystaven nelítostné šikaně – individuální nástupy třeba třikrát za noc s plnou polní. A s tou plnou polní jsem dvě hodiny naskakoval a vyskakoval z korby Tatry 111. V posudku z vojny stálo: „…stal se renegátem, zradil třídu, ze které vzešel a podněcoval ke vzpouře.“ V roce 1953 jsem nastoupil k výkonu učitelského povolání, tím se značně oddálila moje touha stát se bohatým. Můj nástupní plat obnášel 1 041 Kčs. K tomu přistoupila nízká společenská prestiž učitele. Razil jsem tehdy heslo: „jsem učitel a kdo je míň.“   Jak vypadalo s takovými pocity tvoje vyučování? Musím se přiznat, že školské orgány byly s mojí výukou spokojeny. Líčil jsem třeba negativní vlastnosti babičky ze Starého Bělidla, hlavně její poklonkování před rozmařilou šlechtou a shánění protekce.   Že by se v tobě přece jen probudilo třídní uvědomění? Myslím, že jsem to ale zase napravil při jiných příležitostech.   To jest? U Anny proletářky jsem uváděl výrok Olbrachtovy dcery Ivanky. Když její češtinářka prohlásila Annu proletářku za vrcholné dílo socialistického realismu, tak Ivanka řekla: „Tatínek se za tuhle knihu moc styděl.“    Jak dlouho tě nechali takto učit? Musím říci, že by mne tenkrát odchod z tohoto povolání vůbec nemrzel. Ale přišla léta šedesátá. Pro mne jsou opravdu zlatá, nikoliv však všechna. Tak asi od roku 1963. Literárky mohly až v tomto roce otisknout moji celostránkovou úvahu o našem školství. Tehdy o ní mluvila i Svobodná Evropa. V jedné diskuzi o šedesátých letech jsem se setkal s názorem, že tato léta jsou přeceňována, že to byl jen zápas o moc mezi konzervativním a reformistickým křídlem KSČ. Myslím, že tento despekt není namístě. Vždyť komunistická strana se dala rozvrátit jen zevnitř. Kdybych měl psát hodnocení tohoto období do učebnice dějepisu, vyzvedl bych jako příklad tak velkolepý rozkvět kultury. V dnešní době máme velké množství bulvárních časopisů, tehdy bylo množství literárních časopisů, které dnes téměř neexistují. A když ano, tak ve velmi malém nákladu. A to nemluvím o filmech a divadle. Zmíním se ale o knihách, a časopisech, které tehdy vycházely – mám na mysli třeba časopis Světová literatura. Ten přinášel mnoho nádherných textů, ve kterých jsem nacházel podněty pro výuku.  A znovu bych chtěl zopakovat význam Literárních novin, které vycházely jednou týdně v obrovském nákladu. Pamětníci dobře vědí, jak významně zasahovaly do společenského a kulturního dění. Nostalgicky vzpomínám na své návštěvy v redakci, v níž byla řada vynikajících osobností. Samozřejmě Milan Jungmann, Ludvík Vaculík a Ivan Klíma. Rád vzpomínám na Helenku Klímovou, která měla na starosti tzv. vnitřní situaci v republice. Zahraničí patřilo Dušanu Pokornému. Kulturní rubriku řídil Sergej Machonin. Velmi činorodý byl také Ludvík Veselý. A sympatickou se mi stala Mirka Rektorisová. Vynikající úroveň zajišťovala i redakční rada, v níž byli literární vědci, např. Felix Vodička, významní spisovatelé jako Jan Otčenášek, Jan Procházka a Milan Kundera.   Vzpomínáš si na některé autory, kteří tě upoutali svými texty? Byli to samozřejmě členové redakce. Sergej Machonin psal velmi poutavě o divadelních premiérách.Vybavila se mi i jména jako byl Jiří Pištora a Saša Kliment. Někteří autoři, se kterými jsem se setkal na stránkách Literárek, se stali mými přáteli. Například Ludvík Vaculík, Helena Klímová a Ivan Klíma. Když se slavilo 90. výročí založení Literárek, tak jsem zjistil, že už nás moc nezůstalo. Byli tam A. J. Liehm, Pavel Kohout, Vladimír Karfík. Ivan Klíma už musel zůstat doma. Škoda, že se neobjevil bývalý redaktor LtN Petr Chudožilov, který byl oceněn za svou literární činnost v Německu a Itálii.    Avšak zlatá šedesátá léta skončila. Co bys napsal do učebnice dějepisu o normalizaci? Já bych psal o tragickém období v našich dějinách. Celý národ byl ponížen, pomýlení museli odvolávat své názory a vyslovovat svůj souhlas s okupací. Ale našli se i takoví, kteří si své „pomýlení“ ponechali, navzdory sankcím. Nebylo divu, že zklamaní lidé se odvraceli od společenského dění. Stáhli se do soukromí, jezdili na chaty a starali se o hmotné statky. Nad tím vším se ale vznášela atmosféra strachu, zda nebudou z nějakého důvodu vyhozeni ze zaměstnání a zda-li jejich děti se dostanou na studia. Až příliš často byla slyšet věta „Dej si bacha, abys to neměl v posudku“. Ty posudky, které psaly i domovní důvěrnice, aby občané byli ohlídáni i ve svých domovech, jsem přímo nenáviděl. Musel jsem je sám psát na studenty. Jednou jsem to zařídil tak, aby si rodiče napsali posudky sami, protože své děti znají nejlépe. Byl z toho velký poprask, protože mne rodiče těch nejvíce angažovaných udali na příslušných místech. Nesnesli pomyšlení, že děti těch méně angažovaných budou mít třeba stejně dobré posudky.    Ty posudky jsi zlehčil ve své knize Cesta do hlubin kantorovy duše. Zadal jsem ve škole stylistický úkol – soutěž o nejlepší posudek.    Vítězný posudek jsem považoval za geniální a pochyboval jsem, že ho napsal student. Při dotazu ses rád přiznal, že jsi ho napsal sám. To mě samozřejmě mohlo napadnout. Později jsem se dozvěděl, že jej ocenil literární teoretik a básník Miroslav Červenka. Ano, ten posudek považoval za báseň v próze. Dovoluji si zde citovat pár vět z vítězné práce: „Příbuzné v Mongolsku nemá, na poště se chová slušně, moučníkem nepohrdne. … Jedovaté houby nesbírá, ... většinu noci prospí. Barvy rozlišuje, psát se naučil ve škole, ... prvoky nerozlišuje, požáry nezakládá. Naposledy sáňkoval před pěti lety, ... Pro navrhovanou funkci má ty nejlepší předpoklady.“   Měl jsi nějaké další maléry? To si piš: na školský odbor přišlo udání, že hanobím sovětské filmy. Nebo že čtu texty zapovězených autorů. Nebylo to zas tak velké hrdinství, už jsem měl zastánce u některých vlivných rodičů. Například plukovník Hübler, šéf kontrarozvědky, doporučil soudruhu inspektorovi, aby se šel na některé sovětské filmy podívat. V tom se normalizace už dost lišila od 50. let.   Jak budeš oslavovat 30. výročí sametové revoluce? Moc rád si vzpomenu na ty opojné chvíle při znovunabývání svobody. Byl jsem nadšen tou úžasnou aktivitou studentů, kteří si počínali jako zkušení revolucionáři a vůbec nebyli poznamenáni komunistickou výchovou. Stal jsem se předsedou Občanského fóra, přednášel na pedagogické fakultě o zapovězených autorech a psal a psal jsem už ne do šuplíku. Ale nemám rád ten samet. Samet znamenal dohodu s komunisty, hladké předání moci výměnou za právní kontinuitu, a tak mohlo dojít k tomu, že komunistický parlament zvolil jednohlasně Václava Havla prezidentem. A on odpřisáhl věrnost Československé socialistické republice. Nebylo ani dobře vymyšleno heslo „nejsme jako oni.“ Takže vůbec nedošlo k potrestání komunistických pohlavárů, estébáků atd.    Ale kdo by je soudil, když právní systém ovládali lidé z bývalého režimu? Máš pravdu, patrně by byly ustaveny lidové tribunály, a tím by se otevřela cesta k vyřizování osobních účtů. Pamatuji si dobře na počínání revolučních gard v roce 1945. A je docela možné, že kdyby se Listopadové události posuzovaly z hlediska vyššího principu a v kontextu s evropskými dějinami, tak by byly hodnoceny jako vysoce humánní. Velkým paradoxem je, že zločiny komunistů nejvíce potrestala samotná komunistická strana v procesu se Slánským. Hlava spiknutí a další spiklenci např. Šváb, Frank, Reicin a další toho měli mnoho na svědomí.    Jenže byli potrestáni za vykonstruované zločiny. Když na politbyru uvažovali, komu by přiřkli zodpovědnost za inscenovaný proces, vyřídil to prezident Antonín Zápotocký slovy: „To by bylo nad síly jednoho člověka. Zavinili si to sami, roztočili mlýn, který je pak semlel.“   Pokud vím, tak sám Rudolf Slánský prohlásil před popravou: „Mám, co jsem si zasloužil.“ Ale jak se ti žije dnes? Zajímáš se o dění ve společnosti? To víš, že ano. Rád si poslechnu ty rádoby vtipné bonmoty z parlamentu, výroky prezidenta Zemana a čekám, jak dopadnou nejrůznější aféry, kdy půjde do vězení třeba David Rath. Ale hlavně se zajímám o situaci v našem zdravotnictví. V těch devadesáti letech už selhává orgán za orgánem. Teď už vím, kde se nacházejí ledviny a seznamuji se s různými druhy kýl. S politováním jsem zjistil, že jde-li velmi starý pacient na kliniku, kde ho nikdo nezná, tak nemůže počítat s nějakým velkým nasazením lékařů. Podal jsem o tom zprávu s názvem Pištící morčata na vinohradské urologii.   Četl jsem to. Chtěl jsi hlavně říci, že s morčaty se nekomunikuje. A také se morčatům nesděluje výsledek operace.   Ale napsals to velmi jemně ve srovnání s tím, co se o některých případech v našem zdravotnictví dočteme v médiích. Tvá zpráva by stála za publikaci. Ale co tvé bohatství? Splnil se tvůj dětský sen? Sice jsem po osmdesátce napsal tři knihy, které se dobře prodávaly, ale z toho autor nezbohatne. Budu muset napsat nějaký bestseller.   Už víš jaký? Třeba až budu v LDN-ce, ale nechci se rouhat. Mám pět dětí, šestnáct vnoučat, šest pravnoučat, a to je velké bohatství.   Miloši, já i Literární noviny ti blahopřejeme k jubileu a děkujeme za rozhovor! {/mprestriction}  Autor je lékař a publicista.   Miloš Hoznauer, pedagog a spisovatel, se narodil 21. září 1929. Po absolvování gymnázia vystudoval na Filozofické fakultě UK v Praze obor čeština a ruština. Tyto předměty vyučoval po více než čtyři desetiletí na různých typech středních škol. V šedesátých letech se stal veřejně známý i díky svým článkům v Literárních novinách. Podle jeho reportáží byly natočeny některé filmy - např. Zvědavé kamery. Těsně před sovětskou invazí odevzdal do nakladatelství Čs. spisovatel rukopis své první satirické knihy o socialistickém školství. Už nevyšla a autor se stal na dvacet let zapovězeným. Po roce 1989 přednášel na Pedagogické fakultě o exilových a samizdatových autorech. Je autorem knihy o Václavu Havlovi, literárních příruček Dobrodružství s literaturou a Maturita z češtiny, spoluautorem učebnice a čítanky Literatura po roce 1945.

Čas načtení: 2019-09-05 06:37:09

Martin Hudec: Česko-německá literární výměna je zatím dost jednostranná

Před více než dvaceti lety se zrodila instituce, která se rozhodla prohlubovat vzájemné porozumění mezi Čechy a Němci. O dosavadních aktivitách Česko-německého fondu budoucnosti, jeho aktuálních projektech i plánech do budoucna jsme hovořili s germanistou Martinem Hudcem.   Česko-německý fond budoucnosti, založený v roce 1997, si klade za cíl „stavět mosty mezi Čechy a Němci“. Co konkrétně si pod tím máme představit?  Zcela konkrétně ve třech číslech: za 20 let jsme částkou přes 60 milionů eur podpořili na 11 000 česko-německých projektů. Podporujeme především školní a kulturní výměnu a spolupráci na úrovni občanské společnosti včetně nejrůznějších setkávání. Jde nám o to, aby díky naší podpoře bylo možné realizovat projekty, které spojují lidi z obou zemí a umožňují jim se vzájemně poznat a respektovat. Fond budoucnosti přispívá i na obnovu památek, vysokoškolská stipendia a vědecké a publikační záměry.   V čele fondu stojí český ředitel Tomáš Jelínek a německá ředitelka Petra Ernstberger, znamená to, že o aktivitách nadace v té které zemi rozhoduje vždy pouze jeden z nich? Fond budoucnosti je sice bilaterální instituce s českým a německým ředitelem, a stejně tak jsou Češi a Němci zastoupeni ve správní radě i mezi zaměstnanci, ale naše poslání je jednotné a agendu si podle státní hranice nedělíme. Sídlo fondu a celé jeho exekutivy je v Praze, zde jsou zpracovávány a hodnoceny všechny grantové žádosti a odtud jsou řízeny i další aktivity fondu směřující do obou zemí.   Vy máte na starost podporu kulturních a vědeckých projektů a také vydávání tištěných publikací. Jaký druh projektů mezi (úspěšnými) žádostmi převažuje a kam obvykle jde nejvíce peněz? Úspěšné jsou především takové žádosti, které přispívají k česko-německému porozumění, a projekty založené na česko-německé spolupráci, důležitý je i inovativní přístup, kreativita a přínos podpořených projektů. Konkrétně pak záleží na té které projektové oblasti: u kulturních projektů nám jde především o vzájemné zprostředkování kulturních fenoménů obou zemí i prezentaci zástupců současné kultury, od amatérských hudebních souborů až po špičkové německé divadlo. U vědeckých a publikačních projektů je pro nás zásadní zdokumentování myšlenkového světa, vědeckého výzkumu a kulturních aktivit lidí z Německa a Česka, stejně jako náhled do literatury sousední země a jejích nejrůznějších žánrů. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Když zůstaneme u literatury, které faktory mají největší vliv na výsledné rozhodnutí ohledně vaší případné podpory? A kdo všechno o ni vlastně může žádat? Žádat mohou jak nakladatelé či nejrůznější – například vědecké – organizace, tak i fyzické osoby, tedy například samotní autoři z obou zemí. Nejzásadnější kritérium pro naši podporu jsem už zmínil v předešlé odpovědi, určitě ale platí, že chceme především přispět ke zprostředkování současné literatury, zásadní je pro nás přitom nejen kvalita textu a překladu, ale i to, že tak přispějeme k bližšímu porozumění života v sousední zemi.   Letos jste byli jedním z partnerů prezentace České republiky jako hostující země na lipském knižním veletrhu. V čem konkrétně vaše přítomnost na veletrhu, popřípadě spoluúčast na českém programu spočívala? České hostování v Lipsku jsme vnímali jako velkou šanci pro českou kulturu a pro prohloubení česko-německého dialogu nejen v oblasti literatury, což je jedním z našich důležitých cílů. Proto jsme se také hned od počátku snažili přispět k jeho úspěšné realizaci – rád jsem se v této souvislosti podílel na práci dramaturgické rady, která měla hostování ČR v Lipsku na starosti –, i k posílení česko-německé literární výměny. Již v březnu 2018 jsme vypsali mimořádnou podporu projektům, které měly přispět k lepšímu poznání a posílení role české literatury a českého jazyka v Německu.  To vše i s ohledem na fakt, že česko-německá literární výměna na rozdíl od velmi rozvinuté kulturní spolupráce lidí z obou zemí probíhá dost jednostranně a současná česká literatura se v konkurenci se silnou nabídkou zahraničních titulů na německém knižním trhu prosazuje jen s velkými obtížemi. Mimořádná podpora se týkala nejen překladů do němčiny, ale i čtení českých autorů a dalších literárních projektů, cílili jsme též na podporu německé bohemistiky. Celkem jsme v rámci naší výzvy podpořili na 20 projektů celkovou částkou 150 000 eur. V průběhu veletrhu v Lipsku jsme pak měli tři velmi úspěšné, různorodé akce: kontaktní setkání pro všechny ty, kteří mají nápady, jak česko-německé vztahy v oblasti kultury dále rozvíjet, pódiovou diskusi s Jaroslavem Rudišem přímo na veletrhu a především „Večer s Vladimírem Holanem“ – česko-německou edici, která patří k našim nejzásadnějším literárním projektům, představil její spoluvydavatel, profesor slavistiky Urs Heftrich (rozhovor s ním přinesly Literární noviny 4/2019; pozn. PN) a překladatelka Věra Koubová. Čtení básní pak hudebně doprovodil izraelský pianista Gilead Mishory.    Mezi aktuálně schválenými projekty čistě literární akce ani publikace příliš nefigurují, zaujala mě však akce s názvem Reality Czech. Německo-české literární setkání. O co se jedná? Z tohoto projektu mám obzvláštní radost, ukazuje totiž to, co pro nás bylo a je po hostování v Lipsku zásadní: tedy kontinuitu i rozšíření česko-německých aktivit na literárním poli. V případě „Reality Czech“ se jedná o řadu čtení a diskusí se 12 českými a německými spisovateli v Berlíně. V rámci třídenního setkání budou autoři z Prahy a Berlína spolu s publikem diskutovat o aktuálních podmínkách pro psaní i roli literatury v kulturně-politickém a společenském diskursu a poznají také nové performance a publikační formáty z Prahy a Berlína. Program bude sestávat z panelové diskuse v kooperaci s fakultou slavistiky na Humboldtově univerzitě, dvou večerů autorských čtení, několika moderovaných diskusí / open talks a výstavy nezávislých literárních časopisů vydávaných v uplynulých 30 letech. Z mého pohledu je přitom nejzásadnější pestrý mix různých setkávacích a prezentačních formátů: dojde zde nejen ke klasickým čtením, která širší veřejnosti umožní vhled do současné české literatury, ale i k následným diskusím o nových cestách a možnostech zprostředkovávání a šíření literatury.   Podpoříte také vznik a následné vydání německého překladu knihy Petra Balajky Ottla, která česky vyšla loni zásluhou Nakladatelství Franze Kafky. Co vás přimělo k finanční podpoře v tomto konkrétním případě? Je to svým způsobem logický protipól k naší podpoře českého vydání všech tří svazků Stachovy kafkovské biografie v nakladatelství Argo. Přišlo nám vhodné pomoci zprostředkovat knihu českého autora německým čtenářům, nadto pojednávající o osobě a tematice, o které se dosud příliš nevědělo. Tím mám na mysli nejen Ottlu jako Kafkovu „nejmilejší sestru“, ale i tematizaci posledního roku jejího života v Terezíně, následnou deportaci do Osvětimi a její dobrovolné rozhodnutí spojit svůj osud s dětmi z Białystoku, které jako zdravotní ošetřovatelka provázela, i když pravděpodobně tušila, že to znamená cestu na smrt.   Když se podíváme na rok 2017, podpory se dočkalo 40 publikací, ovšem beletrie mezi nimi příliš zastoupena nebyla (6x próza, 2x poezie) a převažovaly tituly odborné. Jedná se o tradiční poměr? A čím je to způsobeno?  Ten poměr se lehce mění, dosud ale platilo, že převažují žádosti o podporu vědeckých publikací, což je dáno tím, že tyto projekty jsou často navázány na vědeckou česko-německou spolupráci v nejrůznějších oblastech – většinou se jedná o podporu vydání česko-německých sborníků z akcí podpořených fondem. O nelehké cestě českých autorů na německý knižní trh jsem již hovořil, sám jistě dobře víte, že ani u nás není mnoho nakladatelů, kteří by se na náročnější německou beletrii či poezii zaměřovali. Chci ovšem zmínit i to, že v roce 2018, tedy již během příprav na Lipsko, bylo mezi 50 podpořenými publikacemi 8 knih beletristických a 8 titulů z oblasti poezie. V tomto smyslu doufám a věřím, že impulsy vzešlé z našeho hostování v Lipsku budou mít delší trvání, naše podpora v této oblasti samozřejmě pokračuje i nadále.   V loňském roce mezi podpořenými projekty figurovala řada akcí či děl vztahujících se k tzv. osmičkovým rokům, letos jistě nebude nouze o projekty spjaté s třicetiletým výročím sametové revoluce.  Je to tak, už v prvním pololetí letošního roku fond podpořil celou řadu projektů, které tematizují 30. výročí politického převratu v roce 1989, a to v obou zemích. Těší nás, že aktéři občanské společnosti chápou toto výročí i jako příležitost lépe si uvědomit, co nás v Evropě spojuje, a soustředit na to pozornost. Tak například pražská Asociace pro mezinárodní otázky a Evropská akademie Berlín chtějí v rámci „Evropských týdnů svobody“ prostřednictvím nejrůznějších inovativních formátů zprostředkovat širší veřejnosti v Německu, Česku a Polsku povědomí, že události roku 1989 byly významné nejenom v národním nebo bilaterálním kontextu, ale že je třeba je zároveň vnímat jako součást příběhu celoevropského úspěchu. Řada projektových partnerů hledá v souvislosti s výročím pádu železné opony i možnosti intenzivního dialogu s pamětníky. Jako například drážďanské Mitteleuropa-Zentrum při Technické univerzitě a spolek Veřejný sál Hraničář z Ústí nad Labem, kteří hodlají provést řadu rozhovorů s pamětníky z oblasti Drážďan a Ústí a tematizovat při tom jejich životní situaci před a po roce 1989. Dalším příkladem projektu, který se zabývá třicetiletým výročím politického převratu roku 1989, je česko-německý kabaret, založený v roce 2018 v Praze jako první svého druhu. Ve svém novém programu „Téma 2.0“ se bude zabývat tématem pádu železné opony a následného období politické transformace až do současnosti.    Již čtvrtým ročníkem letos pokračuje vámi pořádaná soutěž o Česko-německou novinářskou cenu. Co vás vedlo k jejímu založení a jakou prestiž si za dobu své existence toto ocenění získalo u nás a v Německu? Smyslem této ceny je podpora jednak kvalitní a nezávislé žurnalistiky, jednak česko-německých vztahů nezatížených předsudky. Během posledních dvaceti let od podpisu Česko-německé deklarace a vzniku Fondu budoucnosti se vztahy mezi Čechy a Němci sice významně zlepšily, ovšem bez kvalitní žurnalistiky by vzájemné poznání a pochopení toho druhého bylo zajisté na nižší úrovni.  Česko-německou novinářskou cenou proto oceníme novinářky a novináře, kteří jdou proti trendu rychlého, povrchního zpravodajství a nespokojují se s jednoduchými odpověďmi a populistickou zkratkovitostí. V době narůstající manipulace s fakty a názory je zodpovědná žurnalistika tohoto typu obzvlášť důležitá.  Naštěstí existuje na obou stranách hranice značný počet novinářek a novinářů, kterým stojí za to se intenzivně a dlouhodobě tématy sousední země zabývat. Myslím, že si cena za dobu své existence vybudovala dobré renomé. Od počátku jsme kladli důraz na její nezávislost: o vítězích rozhoduje porota složená z předních žurnalistů z obou zemí, které nominují naše partnerské organizace Deutscher Journalistenverband a Syndikát novinářů ČR. Vyhlášení vítězů je vždy velkou a podnětnou podívanou. Letos předání cen plánujeme na 1. listopadu do Lipska a jako hlavní řečník vystoupí bývalý německý novinář a disident a současný šéf úřadu pro dokumentaci Stasi Roland Jahn. Mezi soutěžícími i vítězi byli dosud vždy zastoupeni jak žurnalisti z nejvýznamnějších médií z obou zemí, tak i novináři na volné noze a nezávislé produkce a my věříme, že to tak bude i nadále. Cíle naší ceny jsou totiž stále aktuálnější.  {/mprestriction}  Martin Hudec (*1974) absolvoval magisterské i doktorské studium germanistiky na Johann Wolfgang Goethe-Universität ve Frankfurtu na Mohanem. V Česko-německém fondu budoucnosti, kde je zodpovědný za oblast publikací a stipendií, působí od roku 2003.

Čas načtení: 2023-02-20 08:00:35

Tohle je 6 nejlepších mobilních telefonů od Samsungu podle naší redakce

Samsung je dlouhodobě jednoznačným lídrem v oblasti smartphonů s Androidem a i v konkurenci dravých čínských značek v čele s Huawei dokáže stále udržet své postavení. Nejvyšší řady S a Note jsou dokonce mnohými považovány za nejlepší telefony na trhu. Od mobilů Samsung můžete očekávat kvalitní zpracování, zákaznickou podporu a povedený design. Za zmínku stojí i certifikace IP68 u mnoha zařízení, která zaručuje odolnost proti vodě a prachu. Díky široké nabídce dokáže Samsung zaujmout zákazníky napříč všemi kategoriemi, od prémiových řad až po cenově velmi dostupné modely. Ty bývají navíc většinou dobře hodnoceny i v odborných recenzích. V tomto článku The post Tohle je 6 nejlepších mobilních telefonů od Samsungu podle naší redakce first appeared on SmartMag.cz.

Čas načtení: 2024-02-11 06:00:00

Účinnost CBDV u myšího modelu syndromu fragilního chromozomu X

Syndrom fragilního chromozomu X je onemocnění, za něž je zodpovědná mutace genu FMR1, který se nachází na chromozomu X. Kromě typického vzhledu pacientů (protáhlý obličej, hrubé rysy, velké uši a varlata) bývá často přítomná mentální retardace. Mezinárodní tým vědců zkoumal účinky kanabidivarinu (CBDV) na chování myší s inaktivovaným genem FMR1, které slouží jako model tohoto onemocnění. Článek vyšel v časopise Cells a dočteme se v něm, že vědci podávali myším CBDV v dospělosti po dobu deseti dnů nebo v adolescenci po dobu pěti týdnů. Hodnoceny byly jednak abnormality podobné syndromu fragilního X zahrnující úzkostné, pohybové, kognitivní, sociální a smyslové změny, ale též relevantní biochemické markery v mozku. CBDV má terapeutický potenciál v prevenci neurobehaviorálních změn spojených se syndromem fragilního X. Účinky CBDV při podávaní v dospělosti nebyly významné. Avšak při podávání během dospívání bránil tento kanabinoid pozdějším kognitivním, sociálním a akustickým změnám u dospělých myší a ke změně došlo i na úrovni zánětlivých markerů v mozku. Tato zjištění podle slov autorů potvrzují terapeutický potenciál CBDV v prevenci neurobehaviorálních změn spojených se syndromem fragilního X a zdůrazňují význam jeho včasné aplikace. The post Účinnost CBDV u myšího modelu syndromu fragilního chromozomu X appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2024-02-22 18:20:00

Ruský bizár: Takhle vypadala nahota v sovětských budovatelských filmech

Nahota a erotika byla ve filmech přítomná snad odjakživa. Její podání se lišilo pouze obdobím, ve kterém film vznikl. Ať už šlo o odhalené kotníčky nebo rovnou nahá ňadra, filmy byly velmi oblíbené. A ani období sovětské nadvlády nebylo výjimkou. I v sovětských filmech se objevovaly nahotinky. A tyto snímky byly velmi dobře hodnoceny i filmovými kritiky.

Čas načtení: 2024-02-28 13:05:00

Blízká setkání: Ondřej Rychlý režíroval tátu. „Bylo to nádherné a strašně nám to prohloubilo vztah“

Herectví nepovažuje za příliš svobodné povolání. „Člověk je pořád hodnocený a nikdy nevidí výsledek své práce. Kromě toho jsem si to nosil hodně domů, kdežto při režii jde všechno ven,“ vysvětluje herec, režisér a muzikant. Co prozradil o muzikálu Anděl Páně? Kterými divadly prošel? Setkává se doma s pochopením? Co bude ke slyšení na CD Měsíční album?

Čas načtení: 2024-03-20 12:12:10

Prestižní mezinárodní ocenění pro Organic Oasis Lab

Etablovaná slovenská značka Organic Oasis LAB, která působí i na českém trhu, slaví velký úspěch. Její vlajkový produkt Microbiome Therapy získal prestižní světové ocenění The Beauty Shortlist Wellbeing Awards jako nejlepší produkt pro střevní mikrobiom pro rok 2024. Produkty jsou hodnoceny transparentně mezinárodní porotou, a proto výsledky ostře sledují odborníci z odvětví zdraví a kosmetiky,

Čas načtení: 2024-06-10 12:18:00

Talentovaný cyklista Přidal: World Tour je snem i cílem do nejbližších let

Dvacetiletý silniční cyklista Tomáš Přidal ze Šternberka stoupá na vrchol. Doslova. ředminulou neděli skončil na cyklistickém Závodu míru jako nejlépe hodnocený Čech. Ve svých dvaceti letech už je Tomáš Přidal ostříleným cyklistou, proto měl i na prestižním závodě pro cyklisty do třiadvaceti let, který protíná Jeseníky a Olomoucký kraj, vysoké ambice. Nakonec se jezdec královéhradecké stáje Elkov-Kasper vyšvihl v ostré konkurenci na celkově jedenácté místo.

Čas načtení: 2024-06-11 09:40:00

NÁRODNÍ SOUTĚŽ ŠKOL V DIGITÁLNÍCH KOMPETENCÍCH 2024

Praha 11. června 2024 (PROTEXT) - Česká společnost pro kybernetiku a informatiku (ČSKI) ve spolupráci s českou technologickou společností CertiCon a.s. a kanceláří ECDL Czech Republic vyhlásila v lednu 2024 soutěž pro české školy, jejíž cílem bylo podpořit rozvoj digitálních kompetencí žáků a standardizovaný přístup učitelů při hodnocení výsledků vzdělávání v této oblasti.V období od 1. ledna do 31. května 2024 se již tradiční soutěže zúčastnily desítky převážně středních škol a tisíce jejich svěřenců. Kritériem hodnocení nebyl jen celkový počet uskutečněných certifikačních zkoušek ECDL, ale především jejich úspěšnost a zaměření. S větší vahou byly hodnoceny digitální kompetence v oblasti robotiky, programování, práce s informacemi a kybernetické bezpečnosti.Soutěž o nejvšestrannějšího žáka – vítězem je Michal Červenka, Střední škola technická a ekonomická Brno, OlomouckáSoutěž o nejvšestrannější žákyni – vítězem je Veronika Veselá, Střední škola technická a ekonomická Brno, OlomouckáSoutěž o nejaktivnější školu – zvítězila Střední škola automobilní a informatiky, Praha 10Soutěž o nejzapálenějšího učitele v oblasti vedení ECDL zkoušek – vítězem je Miloslav Penc, Střední škola a vyšší odborná škola aplikované kybernetiky, Hradec KrálovéSoutěž o nejzapálenější učitelku v oblasti vedení ECDL zkoušek – vítězkou je Mgr. Vladimíra Naxerová, Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola, ChomutovSoutěž o nejzapálenějšího učitele v oblasti hodnocení ECDL zkoušek – vítězem je Mgr. Rudolf Naxer, Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola, ChomutovSoutěž o nejzapálenější učitelku v oblasti hodnocení ECDL zkoušek – vítězkou je Mgr. Hana Šedová, Obchodní akademie a Střední odborná škola cestovního ruchu, ChoceňZvláštní kategorie v oblasti kybernetické bezpečnosti – vítězem je Střední průmyslová škola, Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Frýdek-MístekZvláštní kategorie v oblasti práce s informacemi – vítězem je Gymnázium, Praha 4, Postupická 3150Zvláštní kategorie v oblasti informatického myšlení a programování – vítězem je Střední odborné učiliště elektrotechnické PlzeňZvláštní kategorie v oblasti robotiky – vítězem je Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola ChomutovZvláštní kategorie v oblasti pokročilých uživatelských dovedností – vítězem je Střední průmyslová škola elektrotechnická a gymnázium V ÚžlabiněTOP 10 českých škol využívajících mezinárodně standardizovaný vzdělávací a certifikační koncept ECDL/ICDL:1. Střední průmyslová škola, Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Frýdek-Místek2. Obchodní akademie a Střední odborná škola cestovního ruchu, Choceň3. Střední škola automobilní a informatiky, Praha 104. Gymnázium Postupická, Praha 45. Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola, Chomutov6. Střední škola a vyšší odborná škola aplikované kybernetiky, Hradec Králové7. Střední průmyslová škola, Ostrov8. Obchodní akademie a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Ústí nad Labem9. Vyšší odborná škola a Střední odborná škola, Roudnice nad Labem10. Ing. Mária Václavíková – Obchodní institut, Praha 5Ceny pro vítězné školy, ceny pro oceněné učitele a učitelky, ceny pro nejlepší žáky a žákyně společně věnovaly ČSKI, národní autorita mezinárodního konceptu ECDL / ICDL pro ČR, a společnost CertiCon a.s., která dlouhodobě, v rámci své společenské odpovědnosti, podporuje rozvoj digitálních kompetencí obyvatel ČR.O mezinárodním konceptu ECDL/ICDLECDL/ICDL – European, resp. International Certification of Digital Literacy and Digital Skills je celosvětově rozšířený vzdělávací a certifikační koncept v oblasti digitálních kompetencí, který vznikl za podpory Evropské komise v polovině 90. let minulého století.Koncept ECDL/ICDL definuje mezinárodní standardy (minimální vzdělávací obsah) v podobě tzv. ECDL sylabů. Tyto sylaby pokrývající celou škálu oblastí, ve kterých jsou digitální technologie využívány a jsou průběžně na mezinárodní úrovni aktualizovány. Koncept ECDL/ICDL zároveň určuje metodu, jakou jsou digitální kompetence objektivně a nezávisle ověřovány. Tato metoda je založena na praktických zkouškách prováděných s využitím běžné výpočetní techniky v reálném programovém prostředí.Zkoušky dle konceptu ECDL/ICDL jsou mezinárodně uznávané, celosvětově procesně standardizované, objektivní a nezávislé na konkrétní výpočetní technice a programovém vybavení. V celém světě se využívá jednotné a pravidelně aktualizované databáze testových úloh. Úspěšní absolventi zkoušek mohou získat některý z ECDL/ICDL certifikátů, které mají časově neomezenou mezinárodní platnost.Za obsah sylabů a testových úloh odpovídá výhradní vlastník konceptu – ICDL Foundation Irsko, nezisková organizace založená v roce 1997 sdružením Council of European Professional Informatics Societies (CEPIS) za podpory Evropské komise. ICDL Foundation poskytuje licenci k provozování tohoto mezinárodního konceptu národním profesním společnostem se vztahem k informatice sdruženým v CEPIS – garantům kvality ECDL/ICDL zkoušek v národním prostředí.KONTAKT:Ing. Jiří Chábera, MBAmanažer vzdělávacího a certifikačního konceptu ECDL/ICDL pro ČR, ČSKI, CertiCon a.s.jiri.chabera@ecdl.czwww.ecdl.cz, www.facebook.com/ECDLCZ, www.linkedin.com/company/ecdlcz  

Čas načtení: 2024-06-15 16:26:36

Když se sny stanou skutečností! 4 dny wellness hýčkání v Trenčianských Teplicích

Rozlučte se s únavou a zažijte super dovolenou, která vám bude připadat jako sen. Pohodlné ubytování v novém 4* Hotelu Panorama, polopenze, uvítací drink, romantická a soukromá vířivka, relaxační a aroma masáž, výtečná kuchyně, zážitkový bazén, 120 minut vstup do saunového světa, fitness. Nejlépe hodnocený 4hvězdičkový wellness hotel v lázeňském městě Trenčianske Teplice.