Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-05-16 08:23:02

Zaměstnanci EU nesmí kritizovat Unii ani v soukromí. Brusel zavádí dohled nad projevy

Zaměstnanci Evropské komise dostali přísné interní pokyny, podle kterých nesmí veřejně ani v soukromém životě kritizovat Evropskou unii, její politiku či představitele. (Foto: Flickr... Článek Zaměstnanci EU nesmí kritizovat Unii ani v soukromí. Brusel zavádí dohled nad projevy se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2020-07-31 12:41:12

Krvavé úterý na mostě v Ústí nad Labem. Pogromu na Němce 31. července 1945 jako zázrakem unikly dvě ženy s kočárky

Desítky agresivních civilistů, lidí z Revolučních gard, československé a sovětské armády mohou za smrt desítek obětí pogromu na Němce na mostě přes Labe, před hlavním nádražím a na Tržním, dnes Mírovém náměstí, který se stal 31. července 1945. Je ale třeba také připomenout, že když jedni vraždili, jiní se snažili Němce zachránit. Díky holandským lodníkům a českému učni nezemřely dvě děti z kočárků a jejich matky. Areál bývalého cukrovaru v ústecké čtvrti Krásné Březno byl pro uskladnění vojenského materiálu vybrán v červnu 1945. Správcem skladu zbraní, munice a výbušnin byl jmenován rotmistr Josef Čapek, který přišel do skladu 31. července asi kolem půl třetí odpoledne s dvěma neznámými civilisty, Čechy. Poté mezi 15:30 a 15:40 došlo ke dvěma výbuchům. Po menší explozi následoval druhý, mnohem silnější výbuch, který rozmetal hlavní budovu. Tlakem vzduchu a vymršťovanými hořlavinami bylo zdemolováno nebo vyhořelo na 200 domů v okruhu 500 metrů. Zahynulo 27 lidí a několik desítek jich bylo zraněno. Materiální škody činily desítky milionů korun. Protože z centra města nebylo na výbuchy vidět, běželi lidé na most Edvarda Beneše. Davem zmítaly emoce, tím spíše, když k nim čtvrt hodiny po výbuchu dorazili první uprchlíci z Krásného Března. Češi byli přesvědčeni, že jde o sabotáž a výbuch je dílem Němců. Pravděpodobně osudnou rozbuškou tehdejšího pogromu bylo pokřikování říšského Němce Georga Schörghubera na mostě, na straně přivrácené ke Krásnému Březnu. Provolával prý slávu Německu, plival po českých civilistech a vojácích a projevoval radost z výbuchu. Byl přehozen přes zábradlí, spadl do Labe a když plaval ke břehu, jeden z vojáků ho zastřelil. V rozjitřené atmosféře šlo o jiskru v sudu střelného, vzápětí se na mostě stali cílem útoků všichni Němci. O život přišlo 50 až 80 lidí. Český mladík zachránil německou matku s dítětem Dlouho se všichni domnívali, že na mostě byl v tu dobu jeden kočárek, přičemž německá matka s dítětem skončila v Labi, kam je přes zábradlí přehodily ruce českých vlastenců. Dodnes se píše, že dítě i matka zahynuly, ve skutečnosti ale pád přežily. Byly vyloveny z řeky holandskými lodníky a ukryty na lodi, a poklidně žily svůj dlouhý život v Německu, uvádí ústecký archivář Vladimír Kaiser. Až po 65 letech nově získané svědectví ukázalo, že v osudovou chvíli byly na mostě dětské kočárky dva, druhou matku i s dítětem zachránil český mladík. Autor tohoto textu se o tom dozvěděl z rozhovoru s očitým svědkem. Josef Heinrich z Krásného Března byl tehdy učněm. Pracoval ten den na Klíši a hned se jel na kole podívat, co se stalo, protože tušil, že k výbuchu došlo tam, kde žil. Cestou předjel Němce na kole s bílou páskou, který zase po chvilce předjel Heinricha, takto se několikrát vystřídali v pořadí. Když dojeli do Dlouhé ulici, srazila Němce skupinka mužů z kola a umlátila ho. Poté Heinrich dojel na Předmostí přiléhající k městu. Lidé tu mlátili Němce, který se snažil utéct, a když ho téměř domlátili k smrti, v blízké boudě ho zastřelili. Když se dostal na most, viděl, jak po něm jdou němečtí zaměstnanci ze Střekova z protějšího břehu. Končila jim směna ve Schichtovce, dnešní Setuze. „Němci šli jako ovce, byli mezi nimi i antifašisté. Netušili, co se stane. Jeden z nich vyndal legitimaci antifašisty, ukazoval jí, ale nebylo to nic platné. Byl hozen přes zábradlí do vody i s legitimací antifašisty. Pád do vody pro Němce nebyl smrtelný. Padali sice z výšky asi 13 metrů, ale neutopili se, plavali ke břehu, jenže nedoplavali. Z obou břehů na ně stříleli,“ popisuje Heinrich nejhorší zážitek v životě. Pak se shodou okolností ocitl poblíž matky s kočárkem. „Na mostě byla také žena s kočárkem. Jeden z dvojice německy oblečených českých mužů v bílých podkolenkách kopnul do kočárku. Mimino v kočárku jelo po mostě dolů k Předmostí. Jeho matka ječela. Již nikdy jsem neslyšel tak zoufalý jekot. Byla hrůzou bez sebe. Kočárek jsem zastavil. Oba Češi, jednoho jsem znal i jménem, křičeli: Nech toho parchanta chcípnout, nebo půjdeš taky. Popadl jsem matku za ruku, táhnul jsem je z mostu směrem na Předmostí, a potom s kočárkem utekla do některé z ulic,“ vzpomíná Heinrich. Topili Němce v požární nádrži Vzpomínku na tragédii onoho dne máme také od Bedřicha Brabce. „Jel jsem tehdy na kole ze Střekova směrem do města. Na mostě byl nával lidí, takže jsem kolo tlačil. Skoro na konci mostu jsem viděl, jak příslušnici Rudých gard házeli kolemjdoucí Němce do Labe. Na tři metry jsem zahlédl, jak jedné německé matce vzali dítě z kočárku a hodili ho do vody. Zoufalá žena za ním skočila ve snaze ho zachránit. Aktéři po nich stříleli za veselého jásotu přihlížejících. Co bych byl zmohl ve svých osmnácti letech proti této po zuby ozbrojené zdivočelé hordě barbarů? Za drážním podjezdem směrem k nádraží utvořili diváci špalír, kterým Němci, označení bílou páskou na rukávu, většinou dělníci z dopolední směny v Schichtovce, museli projít či spíše proběhnout. Tloukli je. Zahlédl jsem, jak ve dvou případech mužům velkými tesařskými kramlemi rozbili hlavy. Upadli a umírali na silnici. Spěchal jsem dál ulicí v Jirchářích. Na náměstí tehdy byla velká požární nádrž, kde za všeobecného veselí Němce topili. Zahlédl jsem známého mých rodičů, pana Körbla, on sám byl jako německý komunista v koncentráku, ale jako Němec byl automaticky vinen. Chopili se ho a odváděli k nádrži. Měl však ohromné štěstí. Šla kolem předsedkyně okresního národního výboru Vobecká, která jako spoluzakladatelka komunistické strany Körbla dobře znala, a zachránila mu život. Skočil jsem na kolo a uháněl domů,“ vzpomíná Brabec. Přetrvávající násilí Bedřich Brabec a Josef Heinrich byli normální kluci. Brabec měl z Němců strach již v roce 1938, když pochodovali henleinovci ulicemi, po uzavření českých škol v pohraničí musel do německé školy. Hned v den osvobození se přihlásil v květnu jako pomocný policista. Heinrich dodnes vzpomíná, jak ho jako českého chlapce v německé škole šikanovali a nutili ho násilím vstoupit do Hitlerjugend, což odmítl. Došlo to tak daleko, že byl jednoho dne zavolán do budovy Uhelného syndikátu, sídla vedení Hitlerjugend. Nebyl sám, chlapců jako on tam bylo pět nebo šest. Zmlátili je a museli v místnosti stát přes noc až do rána. Jindy byl zmlácen na krásnobřezenské policejní stanici proto, že si dovolil chodit za totálně nasazenými cizinci do jejich táborů. Hned po osvobození byl Heinrich v Krásném Březně v ozbrojeném ochranném jízdním oddílu, zajišťujícím pořádek ve čtvrti a v blízkých vesnicích. Byli to normální kluci, kteří měli nacistů plné zuby. Přesto oba cítili na mostě přes Labe hrůzu z toho, co se dělo. Nebyli ale sami. Už v průběhu pogromu někteří humánně smýšlející čeští národní správci umožnili německým zaměstnancům, aby po skončení pracovní doby zůstali ukryti na pracovišti. Třebaže výjimečný stav byl odvolán 2. srpna 1945 ráno, neukazovali se Němci v průběhu asi jednoho týdne na ústeckých ulicích, schovávali se v okolních lesích. Ráno 1. srpna mnozí z nich nenastoupili do závodů a na pracoviště z obav před opakováním represí. Určení čeští zaměstnanci je proto do zaměstnání vodili a zajišťovali jejich ochranu. Autor zaznamenal i svědectví o tom, že na ochraně, respektive „zmizení“ ohrožených Němců do bezpečí se podíleli i někteří sovětští důstojníci. Spiknutí? Nelze se divit, že Češi automaticky považovali výbuch v Krásném Březně za práci německého žháře. Například 26. července 1945 hasiči zabránili požáru, který mohl mít podobné následky jako výbuch o několik dnů později v Krásném Březně. Jak stálo ve zprávě „...hasičské centrále nahlásili požár vlaku mezi Zálezím (Zálezly) a Vaňovem. Na místo požáru přijeli v 8:10 hod., záchranné práce trvaly do 9:45 hod. V hořícím vagóně byly zápalné šňůry a dynamit. Mužstvo přes nebezpečí výbuchu zhostilo se svého úkolu dobře.“ Podepsán byl velitel požární stráže v Ústí nad Labem. Nad požárem se vznášela otázka: Jak mohl vagón s trhavinou začít náhle hořet? Podle knihy Stalo se v Ústí nad Labem 31. července 1945, kterou v roce 2005 vydal ústecký archivář Vladimír Kaiser s historiky Janem Havlem a Otfridem Pustejovskym, výbuch i masakr zorganizovali komunisté z ministerstev vnitra a obrany s cílem zvýšit tlak na vysídlení Němců z Československa. „Bylo to takříkajíc ve státním zájmu. Na konferenci v Postupimi se tehdy mluvilo o odsunu německého obyvatelstva, a tak bylo rozhodnuto, že je nutné zinscenovat nějaký incident, který by přesvědčil svět o neudržitelnosti soužití Čechů s Němci,“ řekl před časem Kaiser Mladé frontě Dnes, ale zároveň přiznal, že k této teorii přímé a jasné důkazy chybí. V této souvislosti se připomíná, že v noci z 30. na 31. července dorazili do města příslušníci 28. pluku armády, jehož jádro tvořili někdejší příslušníci brigády ze SSSR, tzv. Svobodovci (v SSSR jim velel Ludvík Svoboda), kteří v oblsti prováděli odsun sudetských Němců. Svoboda jako ministr národní obrany měl nařídit „urychlit odsun všemi prostředky“. Podle historiků bylo na poradě na hlavním štábu československé armády 28. července rozhodnuto, že (ač odsun ještě neměl mezinárodní souhlas) je třeba velmoci postavit před hotovou věc a že snahou armády má být odstěhování co nejvíce Němců, kdyby postupimská konference (probíhající od 17. července) vytvořila nějaké komplikace. Nehoda? Verzi o spiknutí nevěří například historik František Hanzlík. „Podobných výbuchů bylo po válce víc. Jen se neodehrály takto ve městě,“ řekl v tisku. Podle něj se naopak úřady snažily útoky na Němce tlumit. Zastánce má ale i teorie, že řetěz tragédií spustila nešťastná náhoda: výbuch zřejmě způsobila pancéřová pěst. Útlá kniha Milana Mazance Poslední den v červenci tlumočí vzpomínky autorova otce, který byl v červenci 1945 mladým vojákem a v okamžiku výbuchu i prozatímním národním správcem kabelovny v Krásné Březně. Kabelovny, v jejímž areálu došlo k výbuchu. Sám autor byl malý chlapec a výbuch si pamatuje: hrál si se starší sestrou na dvorku a poté utíkal s rodinou do polí.  Na základě vzpomínek otce a dostupné literatury autor popisuje objekt bývalého cukrovaru, kde byla výrobna kabelů a po válce také osudný sklad různé munice. Vypočítává sedm možných příčin výbuchu, osobně se přiklání k variantě náhodného výbuchu. „Velice pravděpodobný se mně jeví výstřel z pancéřové pěsti, způsobený buď nedbalostí, lehkovážností nebo při delaboraci.“ Poznamenává, že ačkoliv je kritizováno umístění skladu ve městě, v osudný den se jednalo o sérii různě silných výbuchů. To by svědčilo o tom, že rozmístění a rozdělení trhavin a střeliva bylo provedeno podle základních bezpečnostních zásad při manipulaci s výbušninami různým druhů a typů užití.

Čas načtení: 2020-08-06 19:42:00

Čtenářský deník - Lev Nikolajevič Tolstoj: Vzkříšení

Několik slov o autorovi Viz Čtenářský deník - L. N. Tolstoj: Vojna a mír. Vydání Dobrovský s.r.o., 2014 – edice Omega. Výchozím textem pro ně je bryskně vzniklý český text z roku 1900 vydaný v Ottově vydavatelství (dílo autorem dokončeno v roce 1899). Překlad Pavel Papáček, upravila Alena Bryndová. Kompozice Jedná se o román o zhruba pěti stech stranách rozdělený do tří částí, z nichž každá má zvlášť (římským způsobem) číslované kapitoly – první jich čítá padesát osm, druhá čtyřicet dva, třetí třicet tři. Každá z částí se odehrává v trochu jiném prostředí – zatímco první uvádí do děje a místně se vztahu zejména k Moskvě, v druhé se hlavní hrdina ocitá v Petrohradu a navštěvuje své statky na venkově, ve třetí pak sledujeme jeho cestu na Sibiř. Děj Kníže Něchljudov po smrti matky žije v jejím moskevském bytě. Stýká se se zámožnou rodinou Korčaginových, v plánu je jeho sňatek s jejich dcerou Missi. Do této životní cesty, která by se v jeho postavení dala dost dobře očekávat, ale vstoupí okolnost, která ji zcela promění. Kníže je vyzván, aby se stal porotcem u soudu. Souzená je dívka, kterou znal v mládí a k jejímuž mravnímu pádu, jak cítí, přispěl – Kaťuša Maslovová. Něchljudov poznal sličnou Kaťuši u svých tet, kde vyrůstala. Jako voják se u nich zastavil a dospívající dívku svedl a poté se o ni nezajímal. Ona otěhotněla, tety ji vyhodily, porodila pak mrtvé dítě ve své rodné vesnici. Po několika špatných zkušeností se službou v bohatých domácnostech, kde ji páni domu chtěli využívat k sexu, se stala prostitutkou v jednom nočním podniku. Nyní byla obviněna z okradení a otrávení zákazníka. Čin však nespáchala. Kníže je součástí poroty, která navrhuje soudu trest. Celou událostí je natolik překvapen, že se dobře nesoustředí na formulaci výnosu poroty a kvůli administrativní chybě k dojde k odsouzení děvčete k nucené práci na Sibiři. Něchljudov přijímá mravní zodpovědnost za situaci dívky, všemi prostředky se snaží zrušit nespravedlivé soudní rozhodnutí – nejprve prostřednictvím odvolání k soudnímu senátu v Petrohradě, pak prosbou o milost k samotnému carovi. I v případě, že by omilostněna nebyla, je rozhodnut ji následovat na Sibiř a oženit se s ní s tím, že by alespoň ulehčoval její úděl. Setkání s Kaťuší znamená pro Něchljudova určité morální probuzení či návrat jeho ideálů z mladých let. Ty nyní uskutečňuje. Na zděděných statcích popouští půdu sedlákům (ponechává si jen malou část původního důchodu z panství) a Kaťuši, jíž soudní senát nezrušil trest, následuje na Sibiř. Po cestě se jí snaží být co nejvíce nápomocen. Téměř až v cíli přichází zpráva o zmírnění jejího trestu od cara – nucené práce jsou pozměněny na vyhnanství v nedaleké části Sibiře. Kníže je nadále hotov se s děvčetem oženit. Kaťuša jej však opakovaně odmítá a volí si přijmout nabídku k sňatku od politického vězně Simonsona. Její motivací je zřejmě snaha neničit na Sibiři knížeti život. Něchjudov v závěru knihy dospívá k životním zásadám, které míní dále brát jako svůj morální kompas. Jsou to pokyny z Matoušova evangelia, konkrétně z kázání na hoře. Kníže věří, že kdyby se podle nich řídili všichni lidé, země by se prakticky mohla stát rájem. Jsou to (ve zkratce) následující zásady: 1) Člověk se nemá hněvat na svého bratra. A pokud už je s někým v nepřátelství, má se s ním smířit dříve, než se bude znovu modlit. 2) Člověk má být věrný a nezradit (nejen cizoložstvím, ale má se varovat i pohledu na krásnou ženu). 3) Člověk se nemá při ničem zapřísahat. 4) Člověk má odpouštět urážky (nastavovat druhou tvář) a nikomu neodřeknout, co by od něho chtěl. 5)Člověk nemá nenávidět nepřátele, ale milovat je, pomáhat jim a sloužit jim. Postavy Kníže Dmitrij Ivanovič Něchljudov – aristokrat, který inklinuje k liberálním a až nevídaným názorům; už od dob studií věří v to, že půdu by neměl nikdo vlastnit, ale měla by být užívána pro dobro všech; posléze v rámci vojny zapomíná na čistotu svých úmyslů, žije běžným světským životem, v rámci děje románu dospívá k definitivnímu křesťansky, avšak necírkevně ukotvenému světonázoru. Rodina knížete – tety, sestra, švagr. Známí knížete - příslušníci aristokratických rodin, bývalí kamarádi z vojska. Jekatěrina Maslovová – Kaťuša – dívka narozená z nemanželského vztahu matky volných mravů, vychovávaná tetami knížete Něchljudova, sama se stávající prostitutkou a posléze trestankyní. Vesničané, správci knížecího majetku, příslušníci moci soudní, zaměstnanci vězení, vězni, revolucionáři – političtí vězni atd. Místo: Rusko Čas: konec 19. století Citáty Spoiler alert. Myšlenkové vyústění románu: A Něchljudovovi se stalo to, co se často stává lidem žijícím duševním životem. Stalo se to, že myšlenka, která mu zpočátku připadala zvláštní, paradoxní, ba jako žert, častěji a častěji nalézající v životě potvrzení, náhle se mu ukázala nejsprostší nepochybnou pravdou. Tak mu teď byla jasná myšlenka o tom, že jediný nepochybný prostředek spasit se před hrozným zlem, jímž lidé strádají, spočívá pouze v tom, aby se lidé uznávali vždy před Bohem vinní a proto neschopní jak trestat, tak i napravovat jiné lidi. Teď mu bylo jasné, že všechno to strašné zlo, jehož byl svědkem ve vězeních a žalářích a klidná sebedůvěra těch, kdo toto zlo prováděli, pocházelo pouze z toho, že lidé chtěli dělat nemožnou věc: sami zlí napravovat zlo. Hříšníci chtěli napravovat hříšníky a mysleli, že toho dosáhnou mechanickým způsobem. Ale ze všeho vzešlo pouze to, že lidé po tom toužící a ziskuchtiví přijali za své povolání i toto domnělé trestání a napravování lidí sami se zkazili v největší míře a bez přestání kazí i ty, které mučí. Bylo mu teď jasné, odkud je všechna ta hrůza, již viděl, a co se má dělat, aby byla odstraněná. Odpověď, kterou nemohl najít, byla tatáž, kterou dal Kristus Petrovi: aby bylo odpouštěno vždycky všem, bezpočtukrát odpouštěno, protože nejsou takoví lidé, kteří by sami byli nevinní, aby tedy mohli trestat nebo napravovat. (s.503-504) Vlastní názor Hlavním vyzněním knihy z mého pohledu je oslava opravdové osobní víry v Boha a také božího záměru se zemí a lidmi (v opozici k nesmyslnému a Kristově učení neodpovídajícímu chování církve). Autorovo pojetí mi připadá smysluplné i srozumitelným a názorným způsobem podané. Tolstoj silně kritizuje poměry svého současného Ruska – nemorální, avšak všeobecně přijímané konvenční chování lidí na různých postech (zejména v prostředí soudů a vězení), včetně způsobu fungování církve. Ukazuje jiný pohled na lidskost a razí hlavní myšlenku – kdo jsme, abychom soudili? Kterak jedny lidské bytosti si mohou osobovat právo soudit jiné? Východiskem pro život je pak Tolstému pozice odpouštení – ne sedmkrát, ale sedmdesát sedmkrát dle Ježíšova naučení máme odpustit svému bratrovi... Velmi inspirativní čtení, které doporučuji každému zralejšímu čtenáři. Sama jsem si na ně počkala až doteď. A jsem ráda, že jsem se o tuhle knihu nepokoušela v sedmnácti, kdy bych ji asi nedokázala docenit. Ve čtyřiatřiceti jsou mi závěry knížete Něchljudova blízké a dívám se na ně s obdivem a touhou nacházet pro jejich uplatňování místo ve vlastním životě. Kam dál? Čtenářský deník: L. N. Tolstoj - Anna Karenina Čtenářský deník: L. N. Tolstoj - Sevastopolské povídky

Čas načtení: 2024-03-06 09:00:02

Znepříjemňují vám v práci život? Možná jste se stali obětí mobbingu či bossingu

Mobbing je výraz pro šikanu, která přichází ze strany kolegů. Cílem jejich útoků je obvykle vaše propuštění, přičemž tyto útoky bývají rafinované, skryté a často zákeřné. Nejde však o nahodilé spory u automatu na kafe. Aby se jednalo právě o mobbing, musí se takové situace dít minimálně jednou týdně, a to kontinuálně po dobu šesti měsíců. Pokud se naopak bojíte jít do práce kvůli šéfovi, který na vás nenechá nit suchou, je to bossing. V únoru přijdou zaměstnanci na výplatní pásce až o několik tisíc Číst více I kolega vás může dostat na kolena Motivem mobbingu je často strach ze ztráty zaměstnání, nízká firemní kultura, obyčejná lidská závist nebo povaha agresora. V takovém případě je dobré promluvit si o situaci s vedoucím, obrátit se na psychologa, pokud vás situace omezuje v běžném životě, nebo zkusit napřímo mluvit s agresorem. To však mnohdy nemusí mít žádný účinek. Pak je otázkou, jak se k tomu vedení postaví a na kolik je to pro ně závažný problém. Někdy mají nadřízení tendence označovat mobbing jen za „neshody mezi podřízenými“. Pokud nic z toho nepomůže, můžete ze zaměstnání odejít. Měla by to být ale vždy poslední možnost. Agresor bude mít v takovém případě pocit, že vyhrál, a vy se budete cítit poražení. Někdy to tak nemusí být to nejlepší řešení. Bossing jako nebezpečná šikana Pokud je ale nadřízený vůči vám zaujatý a svým jednáním vás záměrně poškozuje, vytýká vám každou maličkost nebo snad přehnaně kontroluje, co celé dny děláte, může se jednat o bossing. Projevuje se tak, že vám šéf například: neschválí dovolenou bez důvodu, sexuálně vás obtěžuje,  zadává vám až příliš složité úkoly, které se už zprvu jeví jako nesplnitelné, slovně vás uráží a mluví o vašem soukromém životě,  přehnaně kontroluje vaši docházku, splnění povinností, pauzu na oběd, telefonáty z domova,  bezdůvodně vám vyhrožuje výpovědí, dává vám přemíru přesčasů, probírá vaše drobné chyby, jako by to byla zkáza světa, zesměšňuje vás před kolegy, dává vás za odstrašující příklad, zabraňuje vám dostat se k informacím od jiných nadřízených (pocit izolace, samoty) a podobně. ​​Jak se bránit? Schovávejte si důkazy o skrytém psychickém teroru, ačkoliv obrana proti bossingu je mnohem těžší. Často se totiž může stát, že už zkrátka nemáte zastání. Je to důkaz o problematické povaze manažera, ale vedení to může vidět úplně jinak. Domluva je pak těžká. Můžete se pochopitelně vždy obrátit buď na firemního ombudsmana, kterého dnes již moderní společnosti mají, nebo na personální oddělení.  Stěžovat si můžete také se shromážděnými důkazy u vyššího managementu, u tvrdého bossingu ale bývá nejjednodušší odejít. Na rovinu řečeno, v takovém případě to zkrátka bývá boj s větrnými mlýny. Záletná spisovatelka Božena Němcová: Konec spekulací, o jejím původu je konečně jasno Číst více Výhrůžky a žádné zastání, vzpomíná naše čtenářka S tím se setkala i naše čtenářka Ivana (52), kterou bossing překvapil ve veřejné správě. Když přišel nový tajemník, dozvěděla se, že se mu nelíbí její vazby a přátelské vztahy s bývalým starostou. A problém byl na světě. Jak vypadá bossing v praxi? „Dali mi nepřesnou informaci, já jsem ji napsala a dostala jsem vytýkací dopis, že jsem uvedla občany města v omyl a že jestli se to stane ještě jednou, půjdu,“ vzpomíná na období, které pro ni vůbec nebylo jednoduché. „Jenže mi tu informaci řekli ústně, tak jsem neměla žádný důkaz kromě případného svědectví kolegy, kterého jsem do toho nechtěla míchat,“ potvrzuje potřebu být v nejvyšší možné míře ostražitý. „Pak mi bez důvodu snížil odměny, které mi navrhla vedoucí, několikrát mi on i vedení města opakovali, že si mám uvědomit, na které straně mám stát. Tajemník i starosta věčně seděli na internetu a sledovali, kdo ze zaměstnanců si dovolí dát ‚paleček‘ k jakémukoliv náznaku kritiky nebo nesouhlasu s vedením, za což okamžitě přišel postih.“ Nezapomeňte však na zlaté pravidlo – mobbing ani bossing nijak nevypovídají o vás ani vašich kvalitách. Je často vyjádřením povahy šikanujícího a nemusíte se mu nijak podvolit. Naopak je žádoucí, abyste se za sebe postavili. I přesto může být někdy nejlepším možným řešením odejít a najít si místo, kam budete každé ráno vstávat s úsměvem… Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Reklamace zboží bez originální krabice nebo příslušenství? Vyzrajte na častý trik obchodníků.

Čas načtení: 2021-10-26 14:38:16

Příběhy okamžiků, které znamenaly víc než roky, představuje nový podcast Hi.storky

V životě nejde o roky, ale o vteřiny. Změní toho mnohem víc. Krátké podcastové divadelní hry Hi.storky takové chvíle zaznamenávají. Některé čerpají z historických událostí, jiné z vyprávění blízkých a přátel tvůrců podcastu. Propojují dějiny všedního dne se zlomovými okamžiky. Hry namlouvají Hana Drozdová, Šimon Bilina a další herci. Dialogy píše Matouš Hartman. Nápad na podcastové hry s příběhy, které se vejdou do pár minut, vznikl jeden večer v době lockdownu. Šlo o momentální ideu, která se objevila, když novinář Matouš Hartman (spoluautor knihy Ten den: 17. listopad 1989) poslouchal svou známou vyprávět, co se jí ten den přihodilo. Během chvíle na stole ležel příběh, který nepotřeboval kulisy nebo zdlouhavé popisy. Byl dostatečně dramatický a stačily mu k tomu dialogy. Přesto nezabral víc než pár minut rozhovoru a odehrával se na jednom místě. Příběhy se inspirují událostmi z českých a světových dějin, vrací se k důležitým okamžikům 20. století, ale občas se vypraví i na cestu do středověku či novověku. Některé hry zaznamenávají rozhovory lidí, kteří se dostali do soukolí velkých dějin, aniž by o to stáli. Další dialogy odkazují na zdánlivě banální okamžiky, které ovlivnily svět do budoucna, třeba jako setkání Evy Duartové s Juanem Domingem Perónem. Právě představa o tom, jak mohlo probíhat jejich seznámení, se odráží ve druhém dialogu podcastové série. Ve hře Výhled z okna zase autoři rozpracovávají pravdivý příběh Češky, která přežila holokaust. Podcast Hi.storky sice neslouží jako historický zdroj, ale z dějin čerpá. Ukazuje události v osobnějším světle – zajímá se o účastníky, nevypráví dějiny jako kniha, nechává postavy, aby mluvily. „Chceme upozornit na to, že i jeden okamžik dokáže hodně. Změnit lidský osud nebo rovnou chod dějin,“ vysvětluje Matouš Hartman. „Mnohdy k tomu stačí jedno slovo, nebo pár minut trvající rozhovor,“ dodává. „Chceme vytvořit formát, který by vznikal napříč žánry a propojoval mladé herce.“ V připravovaných dílech podcastu se dále objeví například Daniel Mišák (Západočeské divadlo v Chebu), Eliška Vocelová (DJKT Plzeň, A Studio Rubín), Tomáš Weisser (DAMU) a Daniel Krejčík (Divadlo Na Fidlovačce, Divadlo v Řeznické)," vysvětluje Noemi Krausová. Zatím natočené podcasty Jak Evita potkala Peróna Bylo tam volno. Eva Duartová si 22. ledna 1944 přisedla k ministru práce Juanu Domingu Perónovi. Zatímco pódium patřilo benefičnímu vystoupení, v prezidentské loži se dával dohromady jeden z nejmocnějších a nejvlivnějších párů 20. století. Oslava covidu Kolik chyb jsme minulý rok udělali a kolika se ještě dopustíme? Jeden přešlap, jeden výdech, jeden nádech, cesta na JIP a konec. Doufejme, že dialog mezi dvěma příbuznými z podcastové hry je už historií. Postavy jsou anonymní, ale ocitají se v situaci, kterou zažilo mnoho českých rodin.   Výhled z okna Nebylo to zbytečné sebetrýznění. Byla to poslední možnost, jak se rozloučit. Podívat se z okna na příbuzné, kteří odcházejí do transportu. Veletržní palác sloužil jako shromaždiště pražských Židů před cestou do Terezína. Jedna žena zaplatí za okno s výhledem na palác, aby mohla naposledy vidět svou matku. Příběh je inspirován skutečnou událostí, ale postavy jsou anonymizované. Neodsunutí Někteří Němci zůstali. Přišli ale o domov. Sudety se proměnily v cizí místo plné cizích lidí. Jsme v odstaveném železničním voze někde u Plzně, kde žije německá rodina. Na základě Benešových dekretů přišla o všechno, ale Německa nedojela. Otec byl horník a ti se hodili. Hra je inspirovaná rodinnou historií autora dialogů. Srdce v dlaních Je to nejslavnější příběh portugalských dějin. Tři nájemní vrazi podřezali 7. ledna 1355 Inés de Castro, milenku portugalského korunního prince Pedra I. Vraždu si objednal jeho otec. Když se Pedro stal králem, začal se mstít. Byl krutým vládcem poznamenaným ztrátou jediné ženy, kterou kdy miloval. Pro vrahy Inés vymyslel speciální trest. Zelená pro Havla Pár piv udělá disidenta z každé máničky. Stačí podepsat petici, která koluje hospodou. Pak je ale potřeba počítat s následky, zvlášť pokud na vás doma čeká manželka, která chce dostudovat... Vzala jsem si arcivraha Život jí zhořknul, ale ničeho nelitovala. Viděla toho přespříliš a dělala, že je slepá. Veronika Eichmannová se narodila v Českých Budějovicích, válku prožila v Praze a pak unikla do Argentiny. Skrývala se tam se svým mužem Adolfem, organizátorem holokaustu. Když ho 11. května 1960 unesl Mosad, Veronika zůstala sama. Právo na ni nemohlo, ale nevinná nebyla. S flintou v trní Setkání, které trvalo jen chvíli, udělalo ze zabijáka osvíceného bojovníka za mír. Christian Bethelson se zúčastnil obou liberijských občanských válek a když skončily, vydal se do Pobřeží slonoviny, aby tam válčil jako žoldnéř. Před hranicemi potkal skupinu aktivistů z neziskové organizace Everyday Gandhis, dal se s nimi do řeči, a nakonec se k nim přidal. Buď můj král Netušil, že zachraňuje princeznu. Americký mariňák Faustin Wirkus, který sloužil na Haiti, byl v roce 1926 svědkem podivného incidentu. Haitští vojáci zatkli ženu jménem Ti Memenne, která o sobě tvrdila, že je vládkyní ostrova Gonáve nedaleko haitských břehů. Wirkus jí uvěřil a ona v něm uzřela reinkarnaci haitského císaře Faustina. Podivné setkání, chvíle prozření a bláznovství, položily základy pro tři roky trvající Gonavské království, kterému Ti Memenne a Wirkus společně vládli. Kolumbus ukazuje domů Snáz se odchází, než zůstává. Pokud tím nepoděláte život svým blízkým. Ukrajinští zaměstnanci zaoceánského parníku Maxim Gorkij se do sebe zamilovali, chtějí na Západ, ale vědí, že je Východ jen tak nepustí. Jsou na povolené vycházce v barcelonském přístavu a musí se rozhodnout, zda dají přednost svobodě nebo rozumu. Příběh je inspirovaný reálnou situací na ukrajinských lodích těsně před pádem Sovětského svazu. Zloději křížů Rok 1991, dva zloději se vydávají na sudetský hřbitov, aby ho oholili o pár křížů. Nechtějí je šoupnout do sběru, plánují je prodat. Jenže co když se zbaví nejen starého kovu, ale taky něčeho mnohem osobnějšího? Hi.storka je založená na historce, že Češi chodili po sametové revoluci krást na opuštěné německé hřbitovy… Vždyť ty kříže už nikomu nepatřily! Čarodějnice se zabíjejí V roce 1953 se v horách u Valdivie našla mrtvola indiánské šamanky s rozmlácenou hlavou. K vraždě se doznala její vnučka Juana, která se dokonce napila babiččiny krve... Prý aby se vyléčila. Kuriózní případ postavil soudkyni Maríu Mardonesovou před nelehké rozhodování. Musí se právem, které vymysleli bílí kolonizátoři, řídit i původní obyvatelé? Je Juana opravdu vinná, nebo při zabíjení vlastně dělala dobrý skutek? V hi.storce jsou použité překlady Juaniny výpovědi a hra zaznamenává zlomový moment, kdy se musí soudkyně Mardonesová rozhodnout. Připravované díly Zapišme se do dějin Dá se jen hádat, co si mohli říct, když se viděli naposled. Sňatek Anny Marie Toskánské a Giana Gastona Medicejského nepřinesl dědice a brzy zhořknul. Anna Marie odmítala odejít z Čech do Florencie, protože by ztratila postavení suverénní paní a proměnila by se v pouhou manželku. Gian Gaston byl zase gay, který se svou manželkou nechtěl spát a užíval si v Praze bujarý, ale tajný život. Partneři se musejí rozloučit a oběma je jasné, že se už nesetkají. Gianem Gastonem navíc vymírá rod Medicejů. Hi.storka ukazuje vztah dvou lidí, které dala dohromady říšská politika Habsburků a ambice Medicejských a kteří se do doby, v níž žili, vůbec nehodili.  Námořnické námluvy Po tom, co loď vypluje z Virginie, potkává Olaudah Equiano na palubě Richarda Bakera. Zatímco Equiano je otrok unesený z Afriky a prodaný v Karibiku, Baker je o něco starší svobodný muž, který se přidal ke královskému námořnictvu. Pochází z absolutně odlišných poměrů, ale nachází k sobě cestu. Nakonec uzavírají námořnickou formu svazku. Říkalo se jí matelotage a vstupovali do ní dva muži spíše z praktických důvodů. Občas se ale tvrdí, že matelotage byla předchůdkyní dnešního rovnoprávného svazku, který v Česku pořád nemáme… Hi.storka čerpá z pamětí, které Equiano napsal koncem života v Londýně, a zaznamenává, jak mohlo vypadat první setkání dvou námořníků. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-16 18:22:19

Koronavirová pandemie v Jižní Americe: Brazílie versus Argentina

Pandemie se sice v Jižní Americe zatím ještě příliš nerozšířila, ale už se zpolarizovaly politické a organizační přístupy k jejímu řešení. Brazílie a Argentina, jež jsou dvě hlavní ekonomiky makroregionu, jsou kontrastními příklady. Není snadné zhodnotit, jak ovlivňuje koronavirus země Jižní Ameriky z epidemiologického hlediska z důvodu nedostatku spolehlivých statistik týkajících se reálných čísel postižených osob a úmrtí vyvolaných virem. Například v Brazílii stát São Paulo oficiálně oznámil záměr zaznamenávat statisticky pouze těžké případy a úmrtí. Nerozvinutý státní aparát Pravděpodobně nejvíce šokující záběry pocházejí z Ekvádoru, kde jsou mrtvoly ponechávány na ulicích, jelikož úřady i pohřební služby jsou zcela zahlceny. Takové fotografie připomínají středověké popisy morové epidemie. Člověk by je v Ekvádoru neočekával, přestože může být tato země považována za rozvojovou zemi. Mezinárodní měnový fond hodnotí Ekvádor na 59. místě ze 186 zemí podle nominálního HDP. Přestože tyto výjevy nejsou typické pro situaci v Jižní Americe, jsou modelové vzhledem k nepřipravenosti a nezpůsobilosti většiny místních vlád a států vypořádat se s pandemií. Důvodem je především relativně nerozvinutý státní aparát. Ve většině jihoamerických zemí je pouze kolem 10 procent (osm procent v Chile, 12 procent v Brazílii) oficiálně registrovaných pracovníků státními zaměstnanci oproti průměru OECD, který činí 21 procent (nepočítáme-li velký počet neoficiálních pracovníků, kteří by vlastně převyšovali procento státních zaměstnanců). Tato slabost má v některých případech historické kořeny (například v Brazílii), případně je výsledkem změn v poslední době často v důsledku finanční krize (jako v Argentině) nebo uskutečnění neoliberálních reforem (v případě Chile během Pinochetova režimu a v ostatních zemích kvůli podmínkám prosazených Mezinárodním měnovým fondem nebo Světovou bankou). Na rozdíl od Evropy, kde hrály státy vždy hlavní roli v budování zdravotní péče, jihoamerické státy raději spoléhaly na soukromé iniciativy, případně vybudovaly velké, avšak nedostatečně finančně podporované zdravotnické systémy, které nejsou a nebudou schopny čelit pandemii, což si teprve nyní vlády začínají uvědomovat. Přesto jsou v Jižní Americe rozdíly ve způsobu, jakým zasahuje pandemie různé země ze sociálního, ekonomického a politického hlediska. V tomto textu se zaměřím na případy Brazílie a – krátce jako protipól – Argentiny, dvě hlavní ekonomiky makroregionu z hlediska HDP (jak nominálně, tak podle PPP) a v tomto pořadí první a třetí nejlidnatější země Jižní Ameriky. Navíc tyto země jsou v současnosti řízeny dvěma prezidenty považovanými za populisty, ačkoli hájí opačná politická stanoviska: radikálně pravicový politik Jair Bolsonaro a umírněný peronista Alberto Fernández. Bolsonaro: Lék je horší než nemoc, kterou má léčit Nákaza se podle oficiálních zdrojů začala rozšiřovat v Brazílii 26. února potvrzením prvních pozitivně testovaných pacientů v São Paulu. K 13. dubnu byl počet potvrzených případů 23 430, počet úmrtí 1 328. První úmrtí bylo hlášeno 17. března. V následujících dnech místní vlády několika států (Brazílie je federativní republikou) vyhlásily určitou formu uzavření, zejména v případě škol; veřejné univerzity pozastavily přednášky, obchody byly zavřeny, továrny zastavily nebo snížily produkci. Jako v mnoha evropských zemích, i zde se tato restriktivní opatření postupně zvyšovala, čímž přerušila veřejný život. Přesto však není vždy snadné taková opatření zavést. Některé státy nedávno uvolnily karanténní opatření zejména z důvodu tlaku ekonomických zájmů firem a podnikatelů. Uvidí se, zda tento krok vyvolá nárůst případů, jak předpovídají zdravotní instituce. Brazilský prezident Bolsonaro, který na počátku síření viru nazval COVID-19 rýmičkou a přirovnal ji k horší chřipce, nejprve nechtěl připustit, že se jedná o krizi. Neustále si stěžuje, že média zbytečně vyvolávají hysterický humbuk a fantazírují. Důrazně kritizoval opatření místních orgánů a opakovaně prohlašoval, že „lék je horší než nemoc, kterou má léčit“. Jelikož je ekonomika silně poškozena karanténou, dle Bolsonara budou lidé trpět více kvůli ní než kvůli viru. Otevřeně vzdoroval varováním zdravotních úřadů včetně jeho ministra zdravotnictví Luize Henriqueho Mandetty, jehož zastrašoval propuštěním (6. dubna se rozhodl odvolat Mandettu, avšak v důsledku reakcí ostatních členů vlády, zejména armády, tento krok neučinil). Politický boj mezi Bolsonarem na jedné straně a na straně druhé Mandettou vedl vědce a guvernéry k pozoruhodné situaci. Federální Kongres, federální Senát a federální Nejvyšší soud nechtěli podpořit Bolsonara v jeho snaze vrátit se ke stavu před karanténou prostřednictvím prezidentského dekretu, jímž vyhrožoval. Dokonce chtěli aktivně zastavit jakýkoli pokus tento dekret prosadit. Zdá se, že populace reagovala na karanténu se smíšenými pocity. Zatímco podle některých průzkumů více než 75 procent lidí opatření vítá, existuje mnoho zpráv o porušování karantény. Boj o politické přežití Bolsonarovy nesnáze předcházely koronavirovou krizi. Zdá se, že zklamal i mnoho těch, jež jej podporovali a doufali v radikální hospodářskou reformu privatizací veřejné správy, uvolněním pracovních zákonů, zvýhodněním soukromého sektoru a omezením už tak ubohého státního aparátu. Zatím však nejsou ochotni ho obvinit, případně podpořit vojenský převrat, což je neustále zmiňovaná možnost, která nemůže být v jihoamerickém kontextu přehlédnuta, zejména uvažujeme-li, že i v případě formální obžaloby by byl Bolsonarovým nástupcem místoprezident Hamilton Mourão, armádní generál v důchodu. Bolsonarova prohlášení během současné krize je třeba číst ve světle tohoto boje o politické přežití a vidět značnou krizi v jeho vlastním kabinetu a mezi prezidentem a ostatními orgány, zejména parlamentem, Nejvyšším soudem a armádou. To vedlo Bolsonara k ještě větší polarizaci jeho politického diskurzu, zřejmě za účelem mobilizace jeho volebního elektorátu. Zásadní postavení, které zaujal při odmítání rad lékařských expertů a rozhodnutí guvernérů jednotlivých brazilských států, jeho příznivci ocenili – zejména fundamentalističtí křesťanští vůdci jako Silas Malafaia, hlava mocného kostela Shromáždění Boží (Assembléia de Deus), který se pokusil udržovat otevřené kostely navzdory karanténě, a Edir Macedo, vedoucí Univerzální církve Božího království, který se vysmíval hysterii obyvatelstva a prohlašoval, že je to Satan, kdo šíří veškerý strach. Je pozoruhodné, že podobný postoj k pandemii koronaviru zaujal v Mexiku levicový prezident Andrés Manuel López Obrador, který se ještě v březnu pokusil minimalizovat význam epidemie, a vyzval Mexičany k vycházení, návštěvám restaurací a pokračování v normálním životě. V poslední době však uznal dopad krize a slíbil, že přijme „neortodoxní“ ekonomické opatření na pomoc lidem. V mezičase byla některá důležitá ekonomická opatření přijata také v Brazílii. Kongres schválil návrh na dodatek k ústavě, který by umožnil vytvoření paralelního „válečného rozpočtu“ výhradně v boji proti koronaviru. Pokud by byl schválen i Senátem, novela by nabyla platnosti, aniž by byl nutný souhlas prezidenta. Vláda se rozhodla dát 600 brazilských realů každému, kdo pracuje neoficiálně (neboť neoficiální pracovní vztahy jsou v Brazílii stále běžnější než oficiální vztahy). Sociální program Bolsa Família, který za vlády Temera a Bolsonara utrpěl velké škrty, bude opět rozšířen tak, aby se týkal většího počtu chudých rodin. Také vlivný ministr hospodářství Paulo Guedes (známý z minulosti svými neoliberálními postoji) naznačoval, že by mohl upustit od svých plánů zásadních ekonomických reforem, a dokonce zmínil možnost zvýšení veřejných výdajů jako prostředku k oživení brazilské ekonomiky. Převládající neoliberální kurz byl tedy prozatím odložen. Argentina: pomoc chudým a zranitelným Podívejme se nyní na protipól Brazílie, tedy na to, co se stalo v Argentině. Infekce se začala šířit v zemi začátkem března. První smrt byla hlášena 7. března a následně 19. března vláda zavedla celonárodní karanténu. K datu 13. dubna byl počet potvrzených případů 2 208, počet úmrtí 97. Oproti Brazílii postupovala Argentina na národní úrovni velmi brzy, přičemž federální vláda vyzvala k úplné karanténě, která je přísně dodržována hrozbou vysokých pokut, a dokonce uvězněním pro ty, kteří tato pravidla nedodržují. Výsledkem je, že počet infikovaných lidí a úmrtí je výrazně nižší než v Brazílii. Ačkoli obyvatelstvo v prvních chvílích opatření karantény nerespektovalo, opatření nezpůsobila žádnou politickou krizi jako v Brazílii. To je pravděpodobně hlavní kontrast, dokonce větší než rozdíl v počtu případů a úmrtí. Fernándezova vláda reagovala od začátku dodržováním doporučení vědců a Světové zdravotnické organizace, a tak i opoziční média podporují karanténu a nouzová ekonomická opatření přijatá vládou, aby pomohla chudým a zranitelným – zejména těm, kteří patří k rizikovým skupinám: tj. starší a již chronicky nemocní lidé ad. Opatření zahrnují přímé platby peněz zranitelným rodinám, osvobození určitých kategorií od placení konkrétních druhů dluhů, zpřístupnění potravin a léků starým a nemocným lidem. Vláda se také rozhodla zvýšit veřejné výdaje, aby pomohla ekonomiku znovu nastartovat. Vzhledem k tomu, že země prochází závažnou hospodářskou krizí a vláda se pokoušela znovu projednat svůj dluh, není jasné, prostřednictvím jakých finančních zdrojů budou tato opatření realizována. Argentina 5. dubna oznámila, že odloží splácení svého dluhu do roku 2021, tedy učinila opatření, které brazilská vláda zřejmě rozhodně nemá v úmyslu přijmout.   Z angličtiny přeložila Marie Hlavičková.   Článek patří do série deseti textů, které se na koronavirovou pandemii nezaměřují z lékařského hlediska, ale z perspektivy toho, jak pandemie komplikuje život společnosti a politiky. Sledují především vládní opatření ve významných makroregionech světa a reakce na ně ve společnosti. Všechny články jsou dopsány do jednoho data, konkrétně do Velikonočního pondělí 13. dubna 2020, aby bylo možné učinit si v jeden čas srovnávací představu o vývoji koronavirové pandemie po více než čtvrt roce ve světě. Autory článků jsou členové Centra globálních studií a jejich externí spolupracovníci. Za prezentovaná stanoviska odpovídají jednotliví autoři. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-06 15:27:24

Spolupředseda německé strany Die Linke Bernd Riexinger: Nikde v ústavě není napsáno, že máte právo vykořisťovat lidi

Bernd Riexinger je od roku 2012 spolu s Katje Kippingovou jedním ze spolupředsedů strany Die Linke (Levice) v Německu. Absolvoval studium bankovnictví a také v tomto oboru pracoval. Později se stal odborovým funkcionářem. Od roku 2017 je poslancem německého Spolkového sněmu.     Co má strana Levice proti bohatým, pane Riexingere? Máme něco proti rostoucímu rozdílu mezi bohatými a chudými. Chceme bohatství lépe rozdělovat. Neobyčejně bohaté lidi – milionáře a miliardáře – chceme více zdaňovat, aby měl stát více peněz pro veřejně prospěšné investice. Budete-li mít více než dva milióny, měli byste platit pětiprocentní daň z majetku. To považuji za snesitelné.    Daň z majetku je jenom jedno z vašich opatření na cestě k „demokratickému socialismu“. Ve vašem stranickém programu se píše o překonání „kapitalistického vlastnictví“.  Chceme posílit veřejné vlastnictví v ústředních oblastech, jako jsou vzdělání, zdravotnictví a sociální péče, doprava a také telekomunikace. Tam nemá privátní zájem o zisk co dělat. A u bydlení také ne.   Vlastnictví kterého bydlení chcete zestátnit? Nejde nám o majitele malých domků, nýbrž o velké koncerny, které mají více než 3 000 bytů.   Kdo vám dává právo požadovat cizí majetek? V ústavě nikde není napsáno, že máte právo vykořisťovat lidi. Anebo ničit klima. V ústavě naopak stojí, že majetek sociálně zavazuje. Musí být používán tak, aby z toho veřejnost něco měla.   Německá ústava povoluje znárodnění ve „prospěch celku“, to souhlasí. Co ale má vaše strana v úmyslu, to jde ještě dál. Požadujete, aby soukromé vlastnictví bylo podřízeno emancipačním, sociálním a ekologickým kritériím. Kdo bude tato kritéria určovat?  Jsou tam dva aktéři. Jednak jsou to politické strany v parlamentu, podle demokratické volby občanů. A pak jsme skutečně pro demokratizaci hospodářství. Demokratický socialismus neznamená: A teď všechno zestátníme! Chceme posílit spolurozhodování. Chceme podporovat družstevní vlastnictví a vlastnictví pracovních kolektivů. Pocházím ze Stuttgartu a tam jsem například navrhl, aby automobilka Daimler pomocí dodatečné dividendy umožnila zaměstnancům podílet se na firmě. Například s blokační minoritou 25 procent na celkovém kapitálu firmy by se mohlo zabránit tomu, aby se firma odstěhovala někam jinam.    Ještě jednou: Kdo vám dává právo předepisovat podniku změny ve vlastnických vztazích? Ničemu přece nebrání, aby si kdokoliv založil jakékoliv družstvo. Anebo firmu, která bude patřit zaměstnancům. To se také děje, ale jen u malých firem. A existuje také řada podniků, na kterých se podílí stát. Vzpomeňte si třeba na Volkswagen a podobné příklady jsou i ve Francii.   Pouhá existence polostátních koncernů ale přece není žádný argument. Máme dojem, že vaše strana má s myšlenkou svobodného podnikání zásadní problém. Proč by se měli například podnikatelé pokoušet o štěstí v Německu, pokud byste se dostali k moci? Museli by přece v každý okamžik počítat s tím, že jim stát do podnikání bude mluvit, nebo dokonce se vnutí jako spolumajitel.  Na druhé straně ale stojí otázka, proč by měly firmy stát mimo zákonná a demokratická rozhodnutí. Není možné zakládat žádnou firmu, která nedodržuje základní sociální a ekologické standardy, například minimální mzdu. Náš model by malým a středním firmám dokonce pomohl. Hodně bychom investovali, především do regionálních struktur. Zamyslete se například nad přestavbou automobilového průmyslu. Máme velké obavy, že jeho dodavatelé na to doplatí. Když například podnik se zhruba 60 zaměstnanci, který vyrábí vysoce kvalifikovaný díl pro karburátor, najednou o zakázku bez náhrady přijde, nebude mít kapitál, aby rychle vyvinul nový produkt. Velký subdodavatel jistě ano. Chybějící kompetenci si může dokoupit od podnikatele ve startupu. Ale ti malí potřebují státní fondy, které jim při přestavbě pomohou.    Stát by měl podniky uměle udržovat při životě? Ne uměle. Musí to být spojeno s novou orientací. Mimochodem, stát to u velkých podniků už dělá dlouho. Státní subvence jsou přece běžnou záležitostí.   Z perspektivy tržní ekonomiky je ale i to nesmyslné. Nebylo by spíš nesmyslné, abychom přišli o 30 tisíc pracovních míst? Buďme přece čestní: Ještě nikdy neexistovala svobodná tržní ekonomika, která by fungovala. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Právě naopak. Nikdy nefungovala socialistická ekonomika. Už vůbec nemluvě o demokratickém socialismu.  Co my navrhujeme, to je podpořit nezbytně nutnou přestavbu hospodářství podle ekologických, sociálních a demokratických kritérií. Mohli bychom se poučit z chyb socialistických hospodářství. Hospodářské předpoklady pro něco takového jsou dnes přirozeně dále rozvinuté. Zatím jsme ještě neměli socialismus v průmyslově rozvinuté zemi.   Ale zkušenost je přece jednoznačná: Žádný model není tak úspěšný jako tržní ekonomika. Co je kritériem úspěchu? Světové hospodářské krize od roku 2008? Stovky miliard státních peněz, které plynuly do záchrany bank? Rostoucí sociální nerovnost? Oteplování Země? Trhy nevytvářejí žádnou spravedlnost. Trhy neberou ohled na přírodu. Tam musí zasáhnout stát. Také zastánci sociálně tržního hospodářství, které dlouhou dobu fungovalo, jsou pro zásahy do ekonomiky.    Ale pro to jsou i vámi tolik opovrhovaní neoliberálové také. Nemají žádný problém s tím, když se stanoví pravidla pro soutěž a když se rozbíjejí monopoly.  Neoliberalismus zkrachoval. To jsme viděli na finanční krizi. Všichni neoliberálové začali volat po státní pomoci pro banky.   Kteří neoliberálové to měli být? Tady u nás v Německu křičely banky o pomoc. Předtím ale požadovaly ještě více liberalizace.   Možná pochopili liberalismus špatně. Nemá být pro business, ale pro trh. Podnik, který se dostane do zadlužení vlastní vinou, se buď sám postaví na nohy, anebo ne. V liberálním modelu je jedinou úlohou státu zabezpečovat obchodní vztahy. A kromě toho co nejnižší daně a proti státní regulaci mezd. Tato politika převládala uplynulých 30 let a je neobvykle náchylná ke krizím.   Předpokládejme, že se váš model prosadí a vy budete jednou sedět ve vládě. Bude si moci ten, který přes vysokou daňovou zátěž a nesčetnou regulaci zvládne dosáhnout majetku, tyto peníze ponechat? Určitě. Ale současná míra nerovnosti je pro společnost špatná, to říká dokonce světová banka. Neříkáme, že bohatství je zakázáno. Říkáme, že musí být přerozděleno.   Oskar Lafontaine a Sahra Wagenknechtová (významní politici strany Die Linke, pozn. redakce) si budou moci ponechat svoji vilu v Sársku? Ach ti? Ano.   Na strategickém kongresu vaší strany v Kasselu to ovšem znělo trochu jinak. Jedna z vašich členek tam fabulovala o zastřelení nejbohatších občanů jako o opatření pro ochranu životního prostředí. A vy jste mluvil o celospolečensky užitečné práci. Obojí vyvolalo značnou pozornost. Chtěla říci, že za problémy ochrany životního prostředí není zodpovědné jen jedno procento těch nejbohatších. Ale formulovala to naprosto neakceptovatelně a omluvila se za to. Pokoušel jsem se to zmírnit vtipem, který se ale nepovedl. To jsem jasně řekl a za svoje slova jsem se omluvil.   Byly tam ještě další pozoruhodné příspěvky. Jeden spolupracovník vaší frakce ve Spolkovém sněmu řekl, že v parlamentu jde koneckonců o to, zkasírovat státní peníze a převést je do hnutí, například do skupin Antifa. Slyšel jste to? Ano, slyšel. Ale neodpovídá to programu ani strategii strany Levice. Přirozeně je naším cílem získat demokratickou většinu. Od ostatních politických stran se odlišujeme tím, že aktivně podporujeme mimoparlamentní aktivity. Když milióny mladých lidí při Fridays for Future podporují ochranu přírody, má to enormní vliv na politiku. Najednou jsou všechny strany nuceny se tímto tématem zabývat. Chápeme se jako mluvčí těchto hnutí v parlamentu. Proto nevnímáme parlament jako jeviště, ale jako pole pro politiku.   Váš mladý soudruh to ale takhle vidí. Pro něj je Spolkový sněm jenom nástrojem. A když se podíváte na videozáznam z jeho vystoupení, nevidíte v sále nějaký viditelný odpor, jako tomu bylo u předchozího fantastického návrhu na zastřelení bohatých, což bylo později prohlášeno za vtip. Vnucuje se otázka: Jak radikální je vlastně vaše strana? Kolik vašich členů považuje parlamentarismus jen za nástroj a sní o revoluci. V diskusích jsou vyjadřovány různé názory, svobodně a bez cenzury. To je velký výdobytek demokracie. Jak jinak by mělo probíhat ve stranách vytváření názoru? A to je hlavní úkol stran v demokracii. Je to shoda, že v parlamentu usilujeme o demokratické většiny a koalice, které zajišťují většinu. Mimoparlamentní hnutí se nedají omezit na revoluci. Jsou to hnutí, která vyvíjejí tlak na poslance. A to je legitimní. Máme právo na demonstrace a shromažďovací právo. Mnoho pokroku v dějinách začínalo nikoliv v parlamentu, ale na ulici. A my jako politická strana to realizujeme. Zprávy, které citujete, jsou jednotlivosti. V naší straně jsou skupiny, které mají poněkud radikálnější představy. Straně Levice se podařilo, co zatím nezvládla žádná politická strana v Německu: Spojili jsme zcela rozdílné levicové politické proudy.   To by mohla o sobě tvrdit na pravé straně také Alternativa pro Německo (AfD).  AfD je protikladem toho, o co usiluje Levice. Chce omezit demokracii a vybudovat autoritativní struktury. Pracuje metodami štvanic a vymezování se proti menšinám. Levice považuje za hlavní lidská práva a otázku demokracie. V našem programu jde vždy o individuum.   Pokud tedy není tím individuem podnikatel… Nikdy jsme nesouhlasili s omezením základních demokratických práv, nebo s dohledem nad lidmi. Srovnání levé a pravé části politického spektra nefunguje, dokonce ani ve filosofii. Levici jde o ochranu jednotlivce a jeho svobodný rozvoj.   Teď to začíná být trochu popletené. Obě strany – AfD i Levice – na sebe vážou radikální živly. U AfD jsou to pravicoví radikálové a nepřátelé cizinců. U Levice jsou to lidé, kteří chtějí překonat parlamentarismus. Například „Marx 21“. To je trockistická síť, která podle Spolkového úřadu na ochranu ústavy usiluje o komunistické pořádky. Jejími členy jsou vedoucí představitelé vaší strany jako například místopředsedkyně Janine Wisslerová. Domnívá se, citujeme, že „beztřídní společnost se nedá zavést přes parlamenty a vlády“. Janine Wisslerová ale v hessenském zemském sněmu praktikuje parlamentarismus. A podle mého názoru úspěšně.   Citát vaší soudružky ale mluví jinak. Je to určitě vytrženo ze souvislostí. Takže ještě jednou: Levice chce parlamentní systém rozšířit, nikoliv omezit.   Jak radikální může váš člen být, než řeknete: To jde příliš daleko! Být radikální znamená jít ke kořenům. To nepovažuji za nic špatného. Tu hranici definují naše stanovy. Pokud někdo akceptuje násilí jako nástroj politiky, nemůže být akceptován. To je zcela jasné.   Nechte nás podívat se do blízké budoucnosti. Chtěli byste po volbách v roce 2021 vládnout společně se sociální demokracií a zelenými? Šance na levicovou změnu tu je a my chceme být jejím motorem. Ale nejde jen o pouhé vládnutí. Prosazujeme určitá kritéria: skutečný boj s chudobou, skutečnou regulaci mezd a pracovních podmínek. Že nebudeme schopni v koalici plně prosadit náš program, to je jasné. Ale musí to jít správným směrem. K čemu nejsme ochotni, to je současná politika sociální demokracie, plná triků. Chceme změnu politiky.   A obě ty strany by do toho šly? Nové vedení sociální demokracie jde správným směrem.   Je vám, pane Riexingere, 65 let. Zažijete ještě zavedení socialismu v Německu? Doufám. Často se poměry mění rychleji, než čekáte. {/mprestriction}  Přeložil Miroslav Pavel.   Bernd Riexinger (*30. října 1955 v Leonbergu) je německý politik ze strany Die Linke. Dne 2. června 2012 byl spolu s Katjou Kippingovou jmenován spolupředsedou strany. Jako profesní bankéř byl Riexinger od roku 1980 do roku 1990 v podnikové radě Leonberger Bausparkasse. V roce 1991 se stal odborářem. V roce 2003 byl mezi iniciátory masových protestů proti Agendě 2010 spolkové vlády. V německých spolkových volbách v roce 2017 byl Riexinger jedním ze šesti levicových kandidátů zvolených do Bundestagu z Bádenska-Württemberska poté, co strana získala 6,4 procenta hlasů.

Čas načtení: 2024-05-03 13:43:32

Osm piv a šup na rozhovor. Legenda Liverpoolu řádila v Německu

„Jamie Carragher? Was?“ ptali se asi fanoušci Borussie Dortmund během středečního semifinále fotbalové Ligy mistrů proti Paris Saint-Germain (1:0). Řady kotelníků v Die Gelbe Wand, tedy proslulé žluté zdi, totiž rozšířil i někdejší stoper anglického Liverpoolu. „Jeden z nejlepších zážitků v životě,“ smál se pivem posílený Carragher. Ačkoliv jej při pozápasovém rozhovoru s Jadonem Sanchem museli zaměstnanci Borussie krotit.

Čas načtení: 2024-06-01 05:18:00

Když plakala Kadrnožka. Vojenský zběh vraždil v motorestu, důvod zůstává záhadou

Čtyři zaměstnanci proslulého motorestu U Kadrnožky na Tachovsku nemohli 1. června 1980 tušit, že cesta do práce bude jejich poslední v životě. Domů se ale již nikdy nevrátili. Důvodem bylo vražedné řádění vojenského zběha Lubomíra Bugára.   

Čas načtení: 2024-07-02 21:00:00

Něco nového, něco starého. V dalším systému už pro lidi nebude místo

O stavebním řízení vím prd, ale se spouštěním nových, revolučních softwarových řešení mám ve svém životě takové zkušenosti, že mi zaměstnanci stavebních úřadů Prahy 1, 2, 8 a 10, kteří se nechali v pondělí pro ČTK slyšet, že nově spuštěný Informační systém stavebního řízení je „nejhorší systém, jaký za třicet let zažili“, třeba budou naslouchat.

Čas načtení: 2026-03-01 11:26:00

V práci plakalo téměř 40 procent lidí. Emoční zátěž prý patří k modernímu životu

Bezmála 40 procent zaměstnanců nejméně jednou v práci plakalo. Ať už k tomu došlo přímo u pracovního stolu, na poradě nebo v soukromí na toaletách. Vyplývá to z průzkumu mezi 1018 dospělými Američany. Zveřejnila ho platforma Resume Now pomáhající tvořit životopisy pomocí umělé inteligence (AI).

Čas načtení: 2024-06-26 10:47:00

Více než 4 z 10 zaměstnanců dává pro úspěšný start kariéry přednost firemnímu školení před vysokoškolským vzděláním, ukázal průzkum Amazonu

Praha 26. června 2024 (PROTEXT) - Kromě rozsáhlé studie Amazon při příležitosti desetiletého výročí programu Career Choice oznámil další investice ve výši 40 milionů eur do odborné přípravy zaměstnanců společnosti v celé Evropě.Více než čtyři z deseti Čechů (46 %) věří, že odborná příprava na pracovišti nebo učňovské vzdělání dnes představují lepší způsob přípravy lidí na výkon zaměstnání než tradiční vysokoškolské vzdělání. Ukázala to nová studie zaměřená na kariéru a pracovní trendy, kterou si nechala vypracovat společnost Amazon. V době, kdy studenti čekají na výsledky vysvědčení a maturitních zkoušek, studie zjistila, že pouze třetina (34 %) pracovníků se domnívá, že tradiční vysokoškolský titul je pro dobrou kariéru stejně nezbytný jako před deseti lety.Evropská studie s názvem Amazon Future of Work & Career Development, kterou provedla společnost Ipsos, také zjistila, že většina českých zaměstnanců* (84 %) si myslí, že získávání nových dovedností v příštích dvanácti měsících bude nezbytné pro úspěšný rozvoj jejich kariéry - s tímto tvrzením souhlasilo dokonce vice lidí než s výrokem, že jsou nové dovednosti důležité pro povýšení (61 %). Při úvahách o přechodu na novou pozici tři čtvrtiny dospělých (76 %) uvádějí, že rozvojový trénink je klíčový, velmi důležitý nebo poměrně důležitý. Školicí programy nabízené potenciálním zaměstnavatelem jsou pro uchazeče dokonce stejně důležité jako firemní kultura (74 %) a flexibilní pracovní doba (71 %). Mnoho pracovníků v průzkumu uvedlo, že by se cítili motivováni (40 %), povzbuzováni (29 %) a podporováni (28 %), kdyby pracovali pro společnost, která poskytuje školení pro rozvoj kariéry. Navíc každý šestý dospělý Čech (17 %) přiznává, že by si nemohl školení dovolit.Společnost Amazon klade důraz na oblast kariérního rozvoje a vzdělávání již od roku 2014, kdy v Evropě zahájila svůj program Career Choice, jehož prostřednictvím investovala do vzdělávacích programů více než 100 milionů eur. Účastníci programu mohou od Amazonu získat až 95 % nákladů na libovolný vzdělávací kurz ze sedmi škol po celé České republice. Na vzdělání tak může Amazon zaměstnanci přispět až 120 000 korun během čtyř let. Svým kmenovým i sezonním zaměstnancům po celé zemi nabízí různé možnosti vzdělávání v řadě populárních a žádaných pracovních oborů, od techniky a dopravy až po obchodní administrativu a logistiku.Při příležitosti desetiletého výročí programu Career Choice v Evropě do něho plánuje společnost Amazon v roce 2024 investovat 40 milionů eur. V současné době mají čeští zaměstnanci Amazonu přístup ke dvanácti různým programům, které jim pomáhají naplnit jejich potenciál jak v rámci společnosti, tak i mimo Amazon.Od zahájení programu Career Choice před deseti lety se ho v Česku zúčastnilo jíž více než 800 zaměstnanců. Zatímco někteří zaměstnanci po dokončení programu přešli k jinému zaměstnavateli, aby se díky získaným dovednostem a certifikátům věnovali novým kariérním příležitostem, mnozí ve firmě zůstávají a přecházejí na nové pozice. Obliba programu stále roste, jen v roce 2023 se ho v Česku zúčastnilo 200 zaměstnanců. Oblasti studia sahají od technologických kurzů přes strojírenské a průmyslové systémy, dopravu a logistiku, administrativu a obchodní studia až po kurzy anglického jazyka.Svou zkušenost s programem Career Choice má například Adéla, která je součástí Amazon týmu v severních Čechách. Původně vystudovala ekologii a životní prostředí a vždy ji lákalo stát se veterinářkou. Po čase se rozhodla přihlásit o práci v Amazonu. "V roce 2019 jsem v rámci programu Career Choice absolvovala kurz personalistiky. Chtěla jsem se dozvědět více o lidských zdrojích nebo pracovním právu. Tehdy mě ještě nenapadlo, že to pro mě bude nový kariérní směr," popisuje Adéla. Dnes bychom ji v Amazonu našli v HR týmu a dle jejích slov ji její práce velmi baví. "Jsem ráda, že mohu pracovat s lidmi. Jsem hlavní kontakt pro zaměstnance v budově na Chomutovsku. Bez kurzu, který mi zprostředkoval zaměstnavatel, bych takovou práci vykonávat nemohla," uzavírá.Jazyková škola Jipka moje jazykovka v rámci programu Amazon Career Choice nabízí studentům výuku angličtiny a češtiny pro cizince. "Největší věkovou skupinu našich studentů tvoří lidé ve věku 31-41 let, kteří představují 38 % všech studentů," říká Lucie Kratochvílová, Director of Customer Sales. Výuka je rozdělena mezi prezenční a online lekce, přičemž 52 % studentů preferuje osobní výuku a 48 % upřednostňuje online lekce. Hlavním cílem studentů je zlepšení všeobecné angličtiny nebo češtiny pro cizince (66 %) následované kombinací konverzačních a gramatických dovedností (19 %). Zbývající studenti (15 %) mají zájem o konkrétní vylepšení jazykových dovedností jako je např. slovní zásoba nebo porozumění textu. "Co se týče jazykového zaměření, 62 % studentů studuje angličtinu a 38 % se učí češtinu pro cizince," dodává Kratochvílová.Ohledně budoucnosti pracovního trhu studie ukázala, že školení a vzdělávání hraje klíčovou roli při zmírňování obav pracovníků z budoucnosti. Více než pětina (21 %) se totiž obává, že v příštích letech nebude mít dostatečné vzdělání a dovednosti, aby mohla vykonávat svou práci. Nadpoloviční většina dotázaných (58 %) se také domnívá, že lidé, kteří dnes pracují, se budou muset v budoucnu rekvalifikovat a aktualizovat své dovednosti, aby se byli schopni dále prosadit. Pouze 10 % zaměstnanců však má přístup ke školení, které jim pomůže změnit jejich profesní dráhu, a více než čtvrtina (27 %) zaměstnanců si myslí, že u svého současného zaměstnavatele nemají přístup k vůbec žádnému školení.Další spolupracující školou je ENGETO zaměřující se na IT dovednosti. "Je úžasné, že Amazon v tomto svým zaměstnancům fandí a podporuje je v získávání nových znalostí. Je to výrazný aspekt programu Career Choice a je to ostatně i něco, co rezonuje s hodnotami ENGETA. Naším cílem je nabídnout dostupné IT vzdělání co největšímu počtu lidí a pomoci jim s uplatněním. Po kurzech mají k dispozici kariérní konzultace, konzultace s lektory nebo například praktický workshop a z rozhovorů víme, že i toho si zaměstnanci Amazonu cení. Našeho partnerství si velmi vážíme," komentuje Klára Minaříková, Business Development Director v ENGETU."Výsledky průzkumu i růst našeho programu Career Choice v posledních deseti letech jasně ukazují, že zaměstnanci v České republice mají velký zájem o kariérní rozvoj prostřednictvím školení a vzdělávání," řekl Michal Šmíd, generální ředitel Amazonu pro Českou republiku. "Amazon je hrdý na to, že může oslavit desáté výročí vzdělávacího programu Career Choice v České republice a rozšířit nabídku dostupných kurzů, aby zaměstnanci v celé zemi mohli rozvíjet své dovednosti a využívat nové kariérní příležitosti jak ve společnosti Amazon, tak i mimo ni."Program Career Choice je momentálně k dispozici zaměstnancům Amazonu v Austrálii, České republice, Francii, Irsku, Itálii, Kanadě, Kostarice, Německu, Polsku, Slovensku, Spojeném království, Španělsku, Jihoafrické republice a USA. Amazon provádí přísný výběr partnerských vzdělávacích institucí třetích stran a vybírá partnery, kteří se zaměřují na pomoc zaměstnancům při realizaci vzdělávacích programů, pomáhají jim při hledání zaměstnání a celkově nabízejí vzdělávání, které vede ke kariérnímu úspěchu. Zdroje:Výzkum byl proveden společností Ipsos UK pro společnost Amazon. Ipsos UK provedl rozhovory s reprezentativním kvótním vzorkem 2000 dospělých ve věku 16-65 let v České republice. Z tohoto vzorku bylo 1492 pracovníků (1383 zaměstnanců a 109 samostatně výdělečně činných dospělých). Získaný vzorek je reprezentativní pro populaci s vnitřními kvótami na věk v rámci pohlaví a kvótami na region a pracovní status. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-09-03 09:54:00

“Matka? Ta bude pořád doma.” O2 boří ve své kampani zažité předsudky

Praha 3. září 2024 (PROTEXT) - O2 usiluje o otevřenou firemní kulturu, podporuje diverzitu a jedinečnost každého zaměstnance. Operátor zavedl nová interní školení, více podporuje zkrácené úvazky nebo například srovnává dny volna pro manželské i registrované páry. Nedávno také spustil interní kampaň na boj proti nevědomým předsudkům. Díky velkému ohlasu mezi zaměstnanci ji rozšiřuje i do online prostoru.Diverzita znamená respekt k jedinečnosti každého z nás. Je to ale mnohem více než pohlaví, náboženství nebo věk. Jde o rozmanitost osobností, zájmů, talentů, zkušeností, nápadů a životních filozofií nebo stylů. „V O2 budujeme otevřenou kulturu a usilujeme o vyšší míru psychologického bezpečí jednotlivců i týmů, aby se každý cítil dobře a přirozeně,“ říká Pavel Milec, ředitel lidských zdrojů v O2.„Na nálepky u nás nehrajeme“V O2 nedávno proběhla interní kampaň na podporu rovného přístupu ke všem zaměstnancům. Cílem kampaně bylo upozornit na předsudky, které nejsou záměrné, ale přesto mohou někoho zasáhnout. Tváří jsou čtyři reální zaměstnanci O2, kteří představují časté typy předsudků:Matka? Ta bude pořád domaJe starý a nemá na toJe mladá, nemá zkušenostiHolka? Ta nemá analytické myšleníTo, že se opravdu v O2 pracuje bez předsudků, potvrzuje v rozhovoru jedna z tváří kampaně Karolína Hejdánková, která pracuje v O2 jako Key Account manažerka. „Nejpozději ve čtyři musím vyjíždět z práce kvůli školce. Nikdy jsem se nesetkala s žádnými negativními reakcemi, kolegové jsou empatičtí a vždycky to pochopí.”Interní průzkumy O2 potvrdily, že otevření tématu diverzity mezi zaměstnanci má smysl. „Tuto kampaň jsme původně plánovali pouze pro interní účely, ale díky pozitivnímu ohlasu jsme ji sdíleli i na sociální sítě, kde získala téměř dva miliony zobrazení. Změnili jsme tím vnímání našich zákazníků o desítky procent, a především jsme přispěli k lepší atmosféře na pracovišti,“ říká Pavel Milec. A dodává: „Díky naší kampani a všem dalším aktivitám zaměstnanci více tématu rozumí a méně se s nevědomými předsudky setkávají.”Rozmanitost O2 prostředíTaké aktuální statistiky kmenových zaměstnanců potvrzují, že O2 je otevřené všem. Poměr mužů a žen ve firmě je 59 % ku 41 % „To, že v technologické firmě pracují jen muži, je mýtus. Skoro polovina našich zaměstnanců jsou ženy,“ doplňuje Pavel Milec.Ani věk u O2 nehraje roli. Nejmladšímu zaměstnanci je 18 let a nejstaršímu 74. Věkové rozložení je pak velmi rovnoměrné. „Jsme přesvědčeni, že různorodé týmy složené ze starší generace s cennými zkušenostmi a z mladších lidí přinášející inovace nám umožňují lépe reagovat na potřeby našich zákazníků a přizpůsobovat se dynamickému trhu,“ komentuje Pavel Milec.Více než 28 % zaměstnanců pracuje v O2 více než 10 let, přičemž téměř jedna třetina z nich je u O2 už 25 let a více. Rekordmankou je kolegyně, která k prvnímu září oslaví 50 let v O2. Tento vysoký počet dlouholetých zaměstnanců podtrhuje stabilitu zaměstnanců a atraktivitu O2 jako zaměstnavatele.Další klíčové aktivityDiverzita je výrazným tématem v moderní společnosti. Nejen proto O2 usiluje o rozvoj různorodé a inkluzivní firemní kultury, která každému jednotlivci poskytuje všechny možnosti a podporu, aby se mohl cítit přirozeně. Tento závazek naplňuje několika aktivitami:• O2 je zakládající signatář Evropské charty diverzity v České republice. Podpisem se zavázalo k budování pracovních podmínek otevřených každému bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu kůže, národnost, etnicitu, vyznání, světonázor, tělesné postižení, věk nebo sexuální orientaci.• Vedení firmy absolvovalo školení, které se soustředilo na nevědomé předsudky a způsoby, jak jim předcházet, odhalovat je a také odstraňovat.- Workshopy nadále probíhají napříč celou firmou. Například na témata věkové diverzity, neurodiverzity nebo otcovství a mateřské dovolené. Více než 75 % zaměstnanců prošlo nově vytvořenou normativní zkouškou týkající se nevědomých předsudků.• Do O2 na školení dorazilo také několik inspirativních osobností. Například Danuše Nerudová mluvila o postavení žen nejen v politice a softwarová inženýrka Dita Formánková zase o inkluzivním leadershipu.• O2 respektuje všechny formy partnerských svazků, proto srovnal počet dnů placeného volna na svatbu manželských a registrovaných párů.• Pro maminky a tatínky na rodičovské dovolené O2 také umožňuje zkrácené úvazky. Tuto možnost zaměstnanci hojně využívají například i při studiu.• O2 přijalo jednotnou směrnici D&I (diverzita a inkluze) celé skupiny PPF.Diverzita a inkluze jako součást ESG strategie„Podpora diverzity je nedílnou součástí našich ESG aktivit. Zavazujeme se k odpovědnému a udržitelnému podnikání, které zahrnuje nejen ekologickou a ekonomickou oblast, ale také tu sociální. Věříme, že tímto komplexním přístupem můžeme přispět k pozitivní změně ve společnosti, ve které má každý své místo,“ říká Milan Ruttner, ESG Officer O2.Kontakt:Monika Ježková | O2 Czech Republic a.s.monika.jezkova@o2.czČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2024-08-05 16:55:00

Doba papírová končí. Operátor O2 představuje novou aplikaci pro snadný a rychlý nástup zaměstnanců. Šetří tím čas i přírodu

Praha 5. srpna 2024 (PROTEXT) - Operátor O2 pokračuje v digitalizaci a představuje online aplikaci Začínám v O2, která ulehčuje proces nástupů zaměstnanců. Díky ní tak mohou vyřídit veškeré nástupní formality snadno ze svého telefonu. Tato inovace šetří HR i managementu O2 tisíce hodin administrativní práce, nezatěžuje přírodu tiskem papíru, a především umožňuje novým zaměstnancům pohodlný přístup ke všem potřebným dokumentům a informacím.Digitalizace v O2 postupuje. Operátor spustil aplikaci Začínám v O2, díky které je nástup zaměstnanců rychlý, pohodlný a bez zbytečného papírování. Aplikace přehledně sdružuje všechny nástupní dokumenty, potřebné úkony, benefity, harmonogram prvního dne i další potřebné informace."Pracovněprávní dokumenty, které máme ve smluvním vztahu se zaměstnancem, jsou nyní v elektronické podobě. Zaměstnanci mohou ze svého mobilu do aplikace nahrát potřebné podklady pro nástup, vyplnit vstupní dotazník i podepsat smlouvu,” říká Lucie Ptáková, manažerka Reward & HR Operations, která se svým týmem stojí za vývojem aplikace. "Do práce tedy zaměstnanec přichází teprve až v den nástupu a žádné papírování už nemusí řešit,” dodává Ptáková.Aplikaci využívají už všichni zaměstnanci O2 s nástupem od července 2024. "Přestože každý krok směrem k digitalizaci naši zaměstnanci vítají, necháváme jim možnost využití i fyzické formy,” komentuje Ptáková.Tisíce ušetřených hodin práce a tuny papíruSpolečnost O2 provozuje kromě 165 značkových prodejen a pražské centrály také dvě velká kontaktní centra a několik specializovaných regionálních poboček. Měsíčně do nich nastoupí desítky nových zaměstnanců. "Dříve bylo ke každému náboru nového kolegy zapotřebí až 40 listů papíru. S novou digitální aplikací se ale jeho spotřeba sníží na nulu,” doplnila Ptáková.O2 tak ročně ušetří více než tři tuny tištěného papíru a tisíce hodin práce HR oddělení i nadřízených pracovníků."Více ze života“ i pro stávající zaměstnance O2S digitálním zpracováním dokumentů se už dlouhodobě potkávají i stávající zaměstnanci. "Díky našim inovacím si mohou zaměstnanci během chvíle elektronicky vyřídit daňové prohlášení nebo upravit číslo bankovního účtu pro výplatu mzdy, aniž by museli kontaktovat personální oddělení. Stejně tak když ve firmě mění pozici, přesouvají se do jiného týmu nebo si třeba zkracují úvazek. Dokument je doručen v digitální podobě a zaměstnanec ho na pár kliků elektronicky podepíše. Tyto kroky nám pomáhají vytvářet moderní a příjemné pracovní prostředí, ve kterém se mohou soustředit, na co opravdu potřebují,” vysvětluje Linda Pírková, která je v O2 zodpovědná za personálně-mzdovou agendu.Digitalizace HR procesů jde také ruku v ruce s ESG strategií O2. "Tyto kroky nejen že výrazně šetří papír a snižují uhlíkovou stopu spojenou s přepravou fyzických dokumentů, ale také pomáhají naplňovat naše cíle v sociální odpovědnosti. Digitalizace snižuje administrativní zátěž a chybovost, podporuje flexibilitu práce a zvyšuje spokojenost našich zaměstnanců,“ komentuje Milan Ruttner, ESG Officer O2. Zdroj: O2 Czech RepublicČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2025-02-19 11:02:00

Letecké a závodní VR simulátory v kanceláři motivují zaměstnance v zimním období

Praha 19. února 2025 (PROTEXT) - Zimní měsíce bývají často pochmurné a demotivující. Pracovní morálka se snižuje a zaměstnanci pociťují únavu či nedostatek energie. Jak v tomto období povzbudit týmového ducha a zlepšit náladu ve firmě? Řešením mohou být zábavné a motivační aktivity přímo na pracovišti. Firmy, které investují do zážitků pro své zaměstnance, ukazují, že jim na jejich pohodě skutečně záleží. Dnešní generace pracovníků očekává více než jen tradiční benefity. Zahrnutím interaktivních prvků, jako jsou simulátory s virtuální realitou se stává pracovní prostředí pro zaměstnance atraktivnější. Tento moderní přístup nejen zlepšuje pracovní morálku, ale také přispívá k dlouhodobé stabilitě týmu. Úspěšné společnosti vědí, že spokojenost zaměstnanců je klíčová pro dlouhodobý úspěch. Když se lidé cítí oceňování a zapojeni, jsou nejen produktivnější, ale také loajálnější. Naopak demotivovaní zaměstnanci často podávají pouze minimální výkon a hledají jiné pracovní příležitosti. Investice do spokojenosti týmu tak vede k vyšší efektivitě, lepším vztahům na pracovišti a nižší fluktuaci. “Přinášíme imerzivní zážitky přímo na pracoviště našich klientů. Závodní simulátor pro nejlepší adrenalinový zážitek a letecký simulátor příjemný poučný zážitek. Tyto aktivity nejenže rozbíjejí stereotyp běžného pracovního dne, ale také pomáhají posilovat vztahy mezi zaměstnanci a zvyšují jejich motivaci. Oproti běžným teambuildingovým aktivitám vzbudí interaktivní VR trenažéry mnohem větší nadšení a zapojení. Díky pokročilé virtuální realitě si zaměstnanci mohou vyzkoušet například vzlétnout s virtuálním letadlem Boeing nad známým městem nebo se stát závodníkem formule na kterémkoliv světovém závodním okruhu. Realistické simulace přinášejí do pracovního dne nejen adrenalin, ale i uvolnění a radost.” Vysvětluje obchodní ředitelka RoarFun. RoarFun působí na trhu již přes 10 let a spolupracuje se společnostmi jako KB, Česká Spořitelna, Dr.Max, Oracle nebo ExxonMobil. “Dokážeme se přizpůsobit potřebám firem a nikdy nenecháváme lidi hrát příliš dlouho. Například pro interní akci známé americké společnosti v hlavní kanceláři v Praze byly naše simulátory představeny v rámci interní komunikace dva týdny před akcí. Registrace slotů jsme otevřeli pár dnů před akcí. Podle slov zákazníka byly všechny sloty na dva závodní simulátory pryč během 25 minut. Každý zaměstnanec si rezervoval 10minutový slot. Z naší praxe to vychází na 5-7 minut hraní a pár minut na školení a výměnu hráče. Navíc jsme stíhali zapisovat nejlepší časy a dezinfikovat VR brýle po každém použití. Snažíme se zajistit nejlepší možný zážitek v krátkém čase. Další možnost je například provést hlasování mezi zaměstnanci na zvolení trati a typu simulátoru ještě před akcí, aby se všichni těšili na virtuální zážitek již několik týdnů předem.” Hlavním benefitem RoarFun™ leteckých a závodních simulátorů je jejich mobilita. “Naše simulátory jsou kompaktní a lze je instalovat v prostoru již od 1.5 x 1.5 m, projdou přes obyčejné dveře. Zábavu můžeme nainstalovat mimo pracovní hodiny, aby instalace nenarušila běžný chod firmy. Celý zážitek dodáváme na klíč – simulátory přivezeme, nainstalujeme a naše obsluha se postará o plynulý průběh zážitku, stačí zajistit jednu obyčejnou zásuvku. Je to skvělý způsob, jak přinést do firmy nevšední zážitek bez nutnosti opustit kancelář“ dodává RoarFun. Jednou z nejúčinnějších forem firemní motivace je přátelská soutěž. „Máme skvělé zkušenosti s pořádáním soutěží mezi jednotlivci nebo týmy. Můžeme připravit soutěž o nejlepší závodní čas nebo soutěž o nejmenší spotřebu paliva u leteckého simulátoru. Přátelská rivalita podporuje týmového ducha, zlepšuje komunikaci mezi kolegy a zároveň posiluje motivaci k lepším výkonům. Moderní interaktivní zážitek zajištěný přímo na pracovišti dokáže přinést vlnu pozitivní energie. Zábava spojená se soutěžením má pozitivní dopad na efektivitu celého týmu, což se následně promítá i do pracovních výsledků.,“ vysvětluje RoarFun. Motivace zaměstnanců skrze zážitky na pracovišti je skvělý způsob, jak překvapit zaměstnance něčím novým přímo v práci. VR letecké nebo závodní simulátory lze využít při různých příležitostech, jako jsou oslavy firemních úspěchů, při kterých lze odměnit tým za dosažené cíle a poděkovat mu za jeho úsilí. Jsou také skvělým nástrojem pro zvýšení pracovní morálky během náročných období a mohou sloužit jako způsob, jak zaměstnancům vyjádřit uznání za dobře odvedenou práci a jejich nasazení. Vice informací o zábavě na firemní akce najdete na https://roarfun.cz/teambuilding-a-firemni-akce/ Kontakt: Lucie Teturová, obchodní ředitelka RoarFun Zdroj: RoarFun ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.

Čas načtení: 2024-06-04 20:30:26

Problém jménem únik informací: mohou za ně zaměstnanci Googlu?

Předčasné zveřejňování informací na internetu je celosvětový problém Kupříkladu před vysíláním akce State of Play se na YouTube objevil seznam představovaných her Podle všeho mohou za řadu úniků zaměstnanci a kontraktoři Googlu Úniky informací jsou v dnešní technologické době prakticky na denním pořádku a je velmi těžké jim zabránit. Například krátce po naplánování vysílání akce PlayStation State of Play se na YouTube objevila nálož her, které Sony na své akci hodlalo představit. To přispělo k obavám ohledně toho, jaký přístup mají zaměstnanci společnosti Google k videím před jejich spuštěním, což je problém, na který upozornily nedávné zprávy Toma Hendersona z Insider Gaming a 404 Media. Přečtěte si celý článek Problém jménem únik informací: mohou za ně zaměstnanci Googlu?

Čas načtení: 2024-07-24 17:59:00

Kybernetická bezpečnost na dovolené: úskalí práce na dálku a trendu workation

Praha 24. července 2024 (PROTEXT) - V dnešní digitální době, kdy jsme neustále propojeni se světem prostřednictvím našich zařízení, se hranice mezi pracovním a osobním životem stále více stírají. Mnoho zaměstnanců si během dovolené bere své pracovní notebooky a smartphony, aby zůstali v kontaktu s organizací, kde pracují, a vyřizovali neodkladné pracovní záležitosti. Ačkoli může být tato flexibilita velmi pohodlná, přináší s sebou také významná rizika v oblasti kybernetické bezpečnosti. Vladimíra Tesková, spolumajitelka a COO společnosti TeskaLabs, která je členem aliance All4Cyber, upozorňuje na úskalí práce na dálku nebo během dovolené (tzv. workation) a nabízí pár tipů pro zaměstnance i zaměstnavatele.Jaká nejčastější rizika hrozí zaměstnancům a jak se jim z hlediska zaměstnavatele postavit?Pro zaměstnance jsou při této formě práce rizikem číslo jedna nezabezpečené veřejné Wi-Fi sítě. Během dovolené často využíváme veřejné Wi-Fi v hotelech, kavárnách či na letištích. Tyto sítě však mohou být snadno napadnutelné a umožní hackerům odposlouchávat citlivá data, včetně pracovních e-mailů nebo přihlašovacích údajů. Je tedy důležité používat tzv. VPN (virtuální privátní síť), která šifruje internetové připojení a chrání tak citlivá data před odposlechem na veřejných Wi-Fi sítích.Při cestování hrozí také zvýšené riziko ztráty nebo krádeže pracovních zařízení. Pokud tato zařízení nejsou řádně zabezpečena, mohou se důvěrné firemní informace dostat do nepovolaných rukou.Potenciální útočníci často využívají i toho, že zaměstnanci na dovolené věnují méně pozornosti detailům. Zločinci tak rozesílají podvodné e-maily ve snaze získat přístup k firemní síti nebo citlivým datům (tzv. phishing). Je tedy třeba být vždy obezřetný při otevírání e-mailů, pečlivě kontrolovat odesilatele a obsah zpráv. V případě i sebemenšího podezření je dobré raději neklikat na odkazy ani neotevírat přílohy.Samozřejmostí by mělo být aktualizování operačního systému a softwaru i aplikací na všech zařízeních, používání silných, unikátních hesel a dvoufaktorová autentizace.Z pohledu zaměstnavatele hrozí především narušení firemní sítě a únik citlivých dat. Pokud se totiž infikované zařízení zaměstnance připojí k firemní síti, může dojít k rozšíření malwaru a ohrožení celé IT infrastruktury organizace. Neopatrnost zaměstnanců při práci s důvěrnými informacemi během dovolené může vést i k úniku dat, finančním ztrátám nebo poškození reputace společnosti. Riziko zneužití se zvyšuje i v případě, že mají zaměstnanci na dovolené přístup k systémům a datům, které nepotřebují pro svou práci.Odpovědní manažeři by proto měli nastavit přístupová práva podle principu nejnižších privilegií a pravidelně je revidovat, ale také zvážit dočasné omezení přístupu během dovolených. Důležité je rovněž pravidelné školení zaměstnanců v oblasti kybernetické bezpečnosti, které upozorní i na rizika spojená s prací na dálku během volna. Je třeba také jasně definovat pravidla pro používání firemních zařízení mimo kancelář a zajistit jejich dodržování. Vhodná je také implementace nástrojů pro sledování a analýzu aktivity uživatelů a zařízení pro včasné odhalení potenciálních hrozeb.Práce na dálku nebo během dovolené s sebou nese významná kybernetická rizika, která mohou ohrozit nejen jednotlivce, ale i celé organizace. Je důležité, aby si zaměstnanci i zaměstnavatelé tato rizika uvědomovali a přijali opatření k jejich zmírnění. Dodržováním základních zásad kybernetické hygieny, jako je používání VPN, aktualizace softwaru a obezřetnost při práci s e-maily, mohou zaměstnanci chránit sebe i svého zaměstnavatele. Společnosti by zase měly implementovat robustní politiky a kontrolní mechanismy, aby minimalizovaly rizika spojená s prací na dálku. Pouze společným úsilím a neustálou ostražitostí můžeme čelit výzvám kybernetické bezpečnosti v éře neustálého propojení.Více informací:Pro další informace o alianci All4Cyber, jejích službách, řešeních a nadcházejících aktivitách, navštivte www.all4cyber.cz, LinkedIn, X nebo nás kontaktujte na info@all4cyber.cz.O alianci All4CyberAll4Cyber je aliance firem poskytujících řešení v oblasti kybernetické bezpečnosti. Vznikla spojením renomovaných společností: Antesto, CNS, DATASYS, DATRON, IdStory a TeskaLabs. Aliance poskytuje komplexní řešení kybernetické bezpečnosti pro soukromý i veřejný sektor, a to v souladu s platnou legislativou v čele s požadavky nové směrnice NIS2 a ZKB. Aliance se zavázala ke spolupráci, vzájemnému předávání zkušeností a šíření osvěty o komplexním tématu kybernetické bezpečnosti.Kontakt pro média:Mariana Pohlová PR & mediaE-mail: mariana@tempusmedia.czwww.all4cyber.cz  

Čas načtení: 2024-10-17 07:00:00

Babiš: zaměstnanci jsou to nejcennější, co podnikatel má. Zjistili jsme, jak málo berou ti, které zaměstnává Agrofert

„Co říkáte na tu sprosťárnu – výpověď bez udání důvodu? Doufám, že to odmítnete,“ zní sugestivní dotaz na Instagramu Andreje Babiše, na který předseda hnutí ANO odpovídal ve své pravidelné dávce brojení proti vládě Petra Fialy. „Jasně, že to odmítneme. Já myslím, že zaměstnanci jsou to nejcennější, co podnikatel, i soukromý podnikatel, má, takže si jich musí vážit a není možné to takhle řešit,“ prohlašuje Andrej Babiš. Sám by si ale s podmínkami pro zaměstnance měl zamést před vlastním prahem. Dvojí metr Andreje Babiše: Když byl obviněný, držel se zuby nehty, svoje lidi ale v průšvihu potopí hned Číst více Pokud byste si totiž jen na chvilku pomysleli, že Andrej Babiš si své zaměstnance vydržuje nadstandardními platy, byli byste na omylu. Namátkou jsme se koukali na některé dělnické pozice, které jeho (do svěřenských fondů „odložený“) koncern Agrofert potřebuje obsadit, a rozhodně to není žádná hitparáda. Jen připomínáme, že průměrná hrubá mzda byla ve 2. čtvrtletí letošního roku skoro 46 tisíc korun a medián, tedy částka, kterou bere nejvíce lidí v republice, je cca 38,5 tisíce. O takových číslech si však může řada zaměstnanců firem pod Agrofertem nechat zdát. Jak se mají zaměstnanci pod Agrofertem? V jednom z dalších příběhů na Instagramu se Babiš rozčiluje nad tím, že kuchař v Poslanecké sněmovně „bere“ 30 tisíc korun. Zda hrubého, nebo čistého, šéf ANO neupřesňuje. Takový kuchař je ale ve srovnání se zaměstnanci Agrofertu doslova přeplacený. Pokud se totiž budete ucházet třeba o práci pekaře v United Bakeries v pražských Jinonicích, rozhodně se jako kuchař ve Sněmovně mít nebudete. Můžete se totiž „těšit“ na 21 488 korun hrubého, to znamená, že pokud neuplatníte odpočty za děti, přijde vám na účet 18 300 korun. To je při cenách pražského bydlení doslova almužna. Třeba v Globusu přitom na podobné pozici nabízí 34 tisíc hrubého měsíčně. Ani v regionech ale nemají zaměstnanci Babišova koncernu na růžích ustláno. Pokud se bezdětný člověk uchází například o místo dělníka ve výrobě v Modřicích u Brna, může dostat i 19,5 tisíce hrubého, to znamená, že v čistém mu na účtě přistane necelých 17 tisíc korun. Minimální hrubá mzda v Česku je přitom 18 900 korun. To Babišova slova o tom, jak by si měl každý podnikatel zaměstnanců vážit, úplně nepotvrzuje, spíše naopak. Babiš na Oktoberfestu: vnadné dívky, tupláky piva, preclíky a pumpky Číst více Zaměstnavatel snů? To sotva Babišovy firmy už jsou dlouho předmětem diskuzí právě kvůli špatným podmínkám pro zaměstnance. Za byznys s migranty označila zaměstnávání Vietnamců v jeho podniku i německá televize Deutsche Welle, která přinesla příběh vietnamského pracovníka, kterému za špinavou práci platili doslova almužnu. Před prezidentskými volbami třeba kritizoval podmínky zaměstnanců právě Vodňanské drůbeže jeden z Babišových protikandidátů, Josef Středula. Ten Babišovi v debatě Blesku vyčítal, že dělníci ve výše zmíněném podniku v Modřicích pobírali v hrubém 16 380 korun za měsíc. „To přece není důstojný život, to není věc, za kterou se dá přežít, zvláště v dnešní době,“ hřímal tehdy odborář. Babišovy firmy tehdy inzeráty stáhly, jak je ale vidět, od té doby se příliš nezměnilo. Platy některých lidí, kteří pracují pod Babišem, se jen o málo liší od minimální mzdy, tím více od mzdy důstojné. KAM DÁL: Petr Fiala je agentem StB! Jenže „dokument“ vyrobil amatér z karty Babiše

Čas načtení: 2024-11-11 12:29:00

ABSL ocenila nejzajímavější inovace oboru IT a podnikových služeb roku 2024

Praha 11. listopadu 2024 (PROTEXT) - Asociace ABSL i letos ocenila firmy, které v uplynulém roce nejvíce přispěly k rozvoji oboru IT a podnikových služeb v České republice a díky inovativním projektům zvýšily standard poskytovaných služeb, zákaznické zkušenosti, rozvoje talentů či pracovního prostředí. Vítězné projekty vybírala sedmnáctičlenná nezávislá odborná porota z bezmála sedmi desítek nominací v sedmi kategoriích. Devět diamantových ocenění a dvě speciální ceny výherci převzali v průběhu gala večera u příležitosti 11. výroční konference ABSL.„Letos již po jedenácté oceňujeme mimořádné projekty, které posouvají celý náš obor mílovými kroky dopředu. Každý rok při tom žasneme nad tím, kolik invence a kreativity se v našich centrech skrývá, jak inovativně přistupují k novým výzvám a jak hladce dokázaly vstoupit do nové, plně digitální a přitom tolik lidské éry,“ říká Jonathan Appleton, ředitel asociace ABSL, a dodává: „Kromě projektů jsme se letos rozhodli ocenit i Centrum roku a Lídra roku, a to za mimořádný a dlouholetý přínos pro obor i celou společnost. Všem výhercům gratulujeme a věříme, že jejich úsilí motivuje a inspiruje nejen náš obor, ale i firmy a organizace napříč všemi sektory.“ K výhercům letos patří:Centrum roku – SAP Services. Za 20 let své existence na českém trhu toto centrum stálo v popředí jak v oblasti inovací, tak i osvěty celého oboru IT a podnikových služeb. Dnes patří k největším centrům v České republice.Lídr roku – Jan Skoták, ředitel Infosys Czech Republic. Lídr, který inspiruje nejen svůj tým, ale s plným nasazením se snaží i o kultivaci českého podnikatelského prostředí a propagaci České republiky jako ideální destinace pro provoz center podnikových služeb, rozvoj talentů a inovací.V kategorii Employee Engagement and Development (Zapojení a rozvoj zaměstnanců) byly oceněny hned dvě společnosti. První diamant putuje do společnosti Zebra Technologies za projekt Succeed as One: Collaborative Employee Engagement (Úspěch v jednotě: Iniciativa pro spolupráci a zapojení zaměstnanců). Jde o lokální iniciativu zaměřenou na vylepšení pracovního prostředí a zvýšení angažovanosti zaměstnanců, a to prostřednictvím firemní kultury a aktivit, v jejichž centru stojí samotní zaměstnanci, kteří se cítí doceněni a respektováni. Firemní index angažovanosti díky tomu vzrostl na 82 %.Druhý diamant získala společnost Kenvue za iniciativu Funpack, která byla vytvořena zaměstnanci pro zaměstnance s cílem podpořit pocit sounáležitosti a propojení. Když se společnost Kenvue oddělila od společnosti Johnson & Johnson a rychle se rozrostla, mnoha novým kolegům chyběly místní podpůrné sítě. Funpack organizuje rozmanité aktivity, včetně charitativních akcí, kulturních oslav a společenských setkání, a nabízí tak pro každého něco. Umožňuje také zaměstnancům vytvářet vlastní kluby a spolky zaměřené na společné zájmy. Zapojily se do něj více než dvě třetiny ze 400 zaměstnanců společnosti. Při odštěpení od společnosti Johnson & Johnson před více než rokem bylo pro společnost Kenvue jako čerstvou samostatnou firmu nanejvýš důležité vybudovat pracovní prostředí, ve kterém všichni zaměstnanci Kenvue budou cítit, že někam patří, budou se vzájemně propojovat a společně utvářet novou identitu společnosti.V kategorii Employer Branding Excellence (Budování značky zaměstnavatele) získala ocenění společnost Kyndryl za vynikající práci s mladými talenty. V rámci projektu Empowering University Talents Experience si tato firma dala za cíl přijmout 100 stážistů z řad studentů, kteří pak měli možnost účastnit se skutečných projektů a pracovat na reálných pozicích. Na závěr této stáže se podělili se svými mentory a dalšími zaměstnanci Kyndrylu o své zkušenosti, což současně znamenalo příležitost podobu stáží dále zlepšovat. Iniciativa byla vyvinuta a připravena na místní úrovni a oslovila celkem 4500 studentů. Pro společnost Kyndryl hraje klíčovou roli v budování značky zaměstnavatele a ukazuje odhodlání a nadšení zaměstnanců pro mentoring a rozvoj mladých talentů.V kategorii Technology Innovation (Technologická inovace) byla oceněna společnost Mann Hummel Services za interně vyvinutou aplikaci PredictO určenou k vymáhání pohledávek. Aplikace, která využívá prediktivní analýzu, přispěla ke zlepšení cash flow společnosti. PredictO analyzuje historická data, identifikuje vzory, které signalizují potenciální opožděné platby a zpřístupňuje tyto informace zodpovědným zaměstnancům, a to včetně prioritizovaných doporučení. Následující kroky jsou částečně automatizovány (předpřipravené e-maily včetně dokumentace atd.). Namísto hromadné komunikace je výsledkem cílená komunikace přizpůsobená na míru jednotlivým případům.V kategorii Workplace Innovation (Inovace pracovního prostředí) získala diamantové ocenění společnost Sandoz, která v Praze vybudovala nové kanceláře, jež se plně soustředí na potřeby zaměstnanců a podporu flexibilní práce. Klíčovým prvkem tohoto projektu bylo zapojení zaměstnanců již od samotného začátku – prostřednictvím setkání a dotazníků, které pomohly formovat nejen design kanceláří, ale i jejich vybavení. Velký důraz byl kladen na ergonomii a zdraví pracovníků, přičemž v kancelářích jsou použity nejnovější technologie, které mají zlepšit efektivitu, podporovat spolupráci a zvýšit produktivitu. Nové prostory navíc odpovídají udržitelným cílům společnosti. Tento projekt však není jen o vytvoření moderního pracovního prostředí, ale i o změně firemní kultury. Sandoz, inovativní lídr v oblasti medicíny se silným propojením do IT technologií, se zaměřil na to, jak změnu prostředí udělat pro zaměstnance co nejpříjemnější, s realistickými očekáváními, což vedlo k vysoké úrovni spokojenosti s novým pracovním prostředím.V kategorii ESG Strategy (ESG strategie) zvítězila společnost Novartis Czech Republic, která aktivně prosazuje ESG strategii s důrazem na rovnost v odměňování, vyváženost mezi pohlavími a transparentnost. Novartis dosahuje konkrétních měřitelných výsledků, například zvyšováním počtu žen na vedoucích pozicích a snižováním rozdílů v odměňování. Tyto principy jsou součástí celé společnosti a uplatňují se i v dodavatelském řetězci.V kategorii Business Innovation (Inovace v podnikových procesech) porota udělila hned dva diamanty. První z nich putuje do společnosti Deutsche Telekom Services Europe, která vyvinula překladatelský nástroj využívající umělou inteligencí, jenž poskytuje přesné překlady v reálném čase do více jazyků pomocí modelů založených na neuronových sítí a strojovém učení. Systém výrazně zkracuje dobu překladu, zvyšuje přesnost a je přizpůsobitelný pro konkrétní odvětví, což znamená vysoký potenciál pro široké uplatnění a integraci s dalšími aplikacemi. Nástroj je vybaven schopností adaptivního učení, v průběhu času se zlepšuje a zpřesňuje překlady na základě uživatelských vstupů a oprav, takže je ideální pro použití v globálních firmách, zákaznické podpoře a při lokalizaci obsahu. Vylepšená kvalita vícejazyčné komunikace snižuje riziko nákladných nedorozumění, umožňuje zvýšit produktivitu a rychlost. Inkluzivní komunikace zahrnující rozmanitost jazyků posiluje hodnotu značky a představuje jednoznačnou výhodu pro klienty. Nástroj zpracovává překlady v reálném čase a zkracuje typické časy překladů o více než 90 %. Přes 85 % uživatelů, kteří si nástroj osvojili během pilotní fáze, jej nadále používá a míra spokojenosti (měřená prostřednictvím průzkumů) trvale přesahuje 90 %.Jako druhý byl v této kategorii oceněný projekt společnosti Medtronic „EMEA Invoice to Cash 360° Optimization“. Jde o inovativní iniciativu, která pro společnost Medtronic znamenala revoluci v řízení procesů inkasa hotovosti a pohledávek (AR). Projekt zahrnoval vývoj a implementaci sady vzájemně propojených řídicích panelů a souvisejících automatizací, které poskytují komplexní kontrolu a přehled o inkasu hotovosti, řízení AR a aktivitách inkasních společností v regionu EMEA s možností rozšíření pro globálním funkčnost. Cílem projektu bylo zlepšit předvídatelnost a viditelnost peněžních toků, rizika selhání, zlepšení provozní efektivity i řízení, optimalizace kvality zákaznických dat, komunikace a standardizace postupu řízení AR. Úspěšné zefektivnění procesu v souladu se strategickými obchodními cíli společnosti podpořilo skvělé výsledky dosažené během posledního fiskálního roku, jako je výrazné zvýšení inkasa a snížení pohledávek po splatnosti o 10 %.V kategorii Customer and Operational Excellence (Efektivita provozních procesů a péče o zákazníky) získala cenu společnost Atlas Copco za projekt Customer-Centric Sales Operations Journey (Cesta k zákaznicky orientovaným prodejním operacím), který vedl k významnému zlepšení spokojenosti zákazníků (o 50 %), metriky CSAT (Customer Satisfaction Score, o 40 %) a prodejů náhradních dílů (o 23 %). Projekt přinesl příjmy ve výši 5 milionů euro, zefektivnil provoz automatizací administrativních úkonů prostřednictvím umělé inteligence a robotické automatizace procesů a umožnil přerozdělení práci směrem k lepší interakci se zákazníky. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2025-01-17 15:12:00

88 % firem čelilo útokům na systémy, lidská chyba hraje klíčovou roli

Praha 17. ledna 2025 (PROTEXT) - Podle nejnovější zprávy IT Security Economics, vydané společností Kaspersky, se nejčastější typ bezpečnostního incidentu v roce 2024 týkal ochrany firemních sítí. Osmdesát osm procent firem se setkalo s pokusy kyberzločinců proniknout do jejich sítě, přičemž více než 60 % firem ohlásilo incidenty, při nichž útočníci spustili v jejich síti škodlivý kód nebo se pokusili komunikovat s napadenými systémy a převzít nad nimi kontrolu.Nejvíce bezpečnostních incidentů v síti zaznamenaly velké firmy, přestože mají zavedena nejkomplexnější ochranná opatření. S tímto typem problémů se potýkaly také malé a střední firmy, přičemž značné procento incidentů bylo přičítáno úmyslnému nebo neúmyslnému jednání jejich vlastních zaměstnanců. Bezpečnostní hrozby v síti působí firmám stále největší potížeCílem síťových bezpečnostních hrozeb je zneužít zranitelnosti systému, proniknout do firemních sítí a způsobit škody na citlivých datech, aplikacích a provozních úlohách. Pokud kyberzločinec najde slabé místo v systému, využije ho k získání neoprávněného přístupu a instalaci malwaru, spywaru nebo jiného škodlivého softwaru. Tato slabá místa jsou také vstupní branou pro útoky pomocí sociálního inženýrství, kdy se jednotlivci stávají snadnější obětí a prostředkem pro překonání obrany.Se stále větším objemem elektronicky vytvářených, ukládaných a přenášených dat roste i možnost kybernetických útoků, které mohou ohrozit citlivé informace. Jedním z klíčových faktorů, které přispívají k neustálému výskytu problémů se zabezpečením sítí, je rostoucí komplexnost a sofistikovanost kybernetických hrozeb. Kyberzločinci neustále vyvíjejí nové taktiky a techniky jak obejít dosavadní bezpečnostní opatření a pro firmy je tak náročné udržet si potřebný náskok. Útočníci mohou zneužít potenciálně zranitelných míst ve firemní síti mnoha způsoby, od phishingových podvodů a ransomwarových útoků až po útoky typu DDoS a APT.V souvislosti s nárůstem práce na dálku a používáním osobních zařízení zaměstnanců (BYOD) navíc vznikla další rizika pro zabezpečení sítě. Zaměstnanci přistupují k firemním datům z různých míst a zařízení a tím se zvyšuje možnost narušení bezpečnosti. To v kombinaci s nedostatkem odpovídajících bezpečnostních protokolů a školení zaměstnanců vytváří zranitelné prostředí pro kybernetické útoky. Dalším palčivým problémem je lidský faktorJiným klíčovým faktorem, který přispívá k bezpečnostním incidentům, je lidská chyba. Čtyřicet dva procent organizací nahlásilo případy, kdy jejich vlastní zaměstnanci svým jednáním či naopak nečinností vědomě či nevědomě napomáhali útočníkům, přičemž většina těchto případů se vyskytla v malých a středních firmách – velké firmy se s tímto problémem potýkaly mnohem méně.Chyby nebo nedbalost zaměstnanců, ať už z důvodu nízkého povědomí o bezpečnosti nebo nedostatečného školení, jsou hlavní příčinou narušení bezpečnosti a úniku dat v organizacích. Častou hrozbou jsou phishingové útoky, kdy zaměstnanci neuváženě kliknou na škodlivé odkazy nebo poskytnou podvodníkům citlivé údaje. Významné riziko pro bezpečnost firem mohou představovat také situace, kdy interní pracovníci úmyslně nebo neúmyslně vynášejí důvěrné informace. Následky nedbalosti zaměstnanců v oblasti kybernetické bezpečnosti mohou být závažné, protože úniky dat často vedou k finančním ztrátám, poškození pověsti firmy a právním dohrám. V krajním případě mohou firmy čelit pokutám a žalobám za nedostatečnou ochranu citlivých údajů.Malé a střední firmy bývají zranitelnější vůči únikům dat způsobeným jejich vlastními zaměstnanci, protože mohou postrádat potřebnou infrastrukturu a znalosti, které by jim umožňovaly dostatečně chránit citlivé informace, což z nich činí snadný cíl pro kybernetické zločince, kteří chtějí využít slabých článků bezpečnostního řetězce. Velké společnosti mají oproti nim více prostředků na investice do důkladných kybernetických bezpečnostních opatření a školení zaměstnanců. Doporučení pro lepší ochranuAby se snížilo riziko kybernetických útoků způsobených lidskou chybou, musí firmy podniknout kroky ke zvýšení povědomí zaměstnanců o kybernetických hrozbách a investovat do komplexních programů školení v oblasti kybernetické bezpečnosti .Pravidelné bezpečnostní audity a monitorování mohou pomoci odhalit zranitelná místa a odstranit je dříve, než je zneužijí kyberzločinci. Specializovaná řešení, poskytovaná v rámci produktů pro firmy od společnosti Kaspersky, dokážou chránit aktiva všech typů organizací v reálném čase pomocí funkcí EDR a XDR ochrany, jako jsou zviditelnění hrozeb, jejich vyšetřování a automatické reakce na ně.Pro dobrou ochranu dat a pověsti firmy v digitálním prostředí je však nejúčinnější prevencí kombinace jak technologických řešení, tak proaktivního vzdělávání zaměstnanců. Zdroj: Kaspersky 

Čas načtení: 2026-01-26 15:48:00

Pomoc před Vánoci i po nich. T-Mobile opět uspořádal několik sbírek a podpořil i tu Tříkrálovou

Praha 26. ledna 2026 (PROTEXT) - Na přelomu loňského a letošního roku se T-Mobile i jeho zaměstnanci a zákazníci zapojili do několika dobročinných sbírek. V interní sbírce Pomáhejme příběhům se vybralo 1 007 000 Kč, vánoční sbírka na podporu prevence duševních obtíží u mladých lidí zajistila 288 174 Kč – vždy polovinu darů věnovali zaměstnanci a zákazníci a operátor částky zdvojnásobil. T-Mobile zároveň věnoval 1 000 000 Kč do tradiční Tříkrálové sbírky Charity Česká republika.Sbírka Pomáhejme příběhům, pořádaná už 13. rokem, je zaměřena na podporu rodin pracovníků T-Mobile, které se ocitly v důsledku nemoci, úrazu nebo náhlé rodinné události v tíživé situaci. Celkem se podařilo shromáždit prostředky pro 20 rodin na pokrytí nákladů spojených například s léčbou, rehabilitací nebo zajištěním péče – celkem se vybralo 1 007 000 Kč (polovinu mezi sebou vybrali zaměstnanci, druhou přidal operátor).„Každý rok nás znovu a znovu překvapí a zahřeje solidarita, s jakou naši pracovníci pomáhají svým kolegům ve chvílích, kdy je to nejvíc potřeba,“ říká Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti T-Mobile, a doplňuje: „I tentokrát se podařilo vybrat celou částku, o kterou hrdinové dvacítky těžkých životních příběhů žádali, z toho máme velikou radost.“Prostřednictvím adventního kalendáře v aplikaci Můj T-Mobile také zákazníci pomohli podpořit organizaci Nevypusť duši a péči o duševní zdraví mladých lidí. Výsledná vybraná částka ve výši 288 174 Kč je určena na kurzy duševní zdravovědy realizované přímo na školách. I v tomto případě je polovina částky od zákazníků a druhá od T-Mobile. „Díky této podpoře můžeme rozšiřovat programy, které mladým lidem pomáhají lépe se orientovat v oblasti duševního zdraví a získat praktické nástroje pro péči o něj. To nám v době, kdy se duševní zdraví mladých zhoršuje, přijde zásadní a děkujeme všem, kteří se k našemu úsilí ve sbírce připojili,“ komentuje podporu Barbora Pšenicová, ředitelka organizace Nevypusť duši, z.s.T-Mobile se již tradičně zapojil také do Tříkrálové sbírky, největší dobročinné sbírky v Česku – podpořil ji finančním darem ve výši 1 000 000 Kč. Stále lze přispět do online kasičky na www.trikralovasbirka.cz, na účet nebo zaslat dárcovskou SMS ve tvaru DMS KOLEDA 30 (60 NEBO 90 NEBO 190) na číslo 87 777. Výtěžek již dvacátého šestého ročníku sbírky tradičně podpoří lidi v nouzi.„Díky dlouholetému partnerství s T-Mobile, kterého si velmi vážíme, můžeme letos z výtěžku Tříkrálové sbírky například přispět na nákup auta pro pečovatelskou službu v Roudnici nad Labem, podpořit činnost mobilního hospice v Chebu nebo opravit a dokoupit zdravotní kompenzační pomůcky do půjčovny v Jablunkově,“  říká Lukáš Curylo, ředitel Charity Česká republika.Kromě zapojení do finančních sbírek pomohli zaměstnanci operátora splnit 340 konkrétních vánočních přání. Prostřednictvím iniciativy Vánoční stromky pomoci putovaly dárky nejen dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí, osamělým seniorům, ale i opuštěným zvířatům v útulcích.   Zdroj: T-Mobile  

Čas načtení: 2026-05-29 15:00:17

Katastrofa v tajné firmě: zaměstnanci za měsíc propálili přes 10 miliard Kč za tokeny v Claude

Pokud si nehlídáte účty za využívání AI, mohou se částky vyšplhat do závratných výšin Své by o tom mohla vyprávět jedna nejmenovaná korporace Její zaměstnanci za jediný měsíc utratili v přepočtu přes 10 miliard korun za Claude AI Asi žádná větší či menší firma nechce zaostat v rámci technologického vývoje, přičemž pro korporace to platí dvojnásobně. Obzvláště v případě, kdy je zde byť jen zdánlivá možnost, jak ušetřit náklady. To je také případ umělé inteligence, se kterou společnosti hojně experimentují. Někdy ale zapomenou včas stanovit jasná pravidla, což může vést až k nechtěné katastrofě, jako třeba v případě Samsungu, kdy zaměstnanci citlivá firemní data svěřili do rukou veřejné verzi ChatGPT. Jedna nejmenovaná korporace ale vinou špatně nastavené interní politiky přišla o překvapivě velký balík peněz. Přečtěte si celý článek Katastrofa v tajné firmě: zaměstnanci za měsíc propálili přes 10 miliard Kč za tokeny v Claude

Čas načtení: 2024-01-25 15:21:00

Daně a změna zaměstnání během roku 2023: Jaká platí pravidla?

Někteří zaměstnanci změnili během loňského roku zaměstnavatele. Jaký dopad má tato skutečnost na daňové povinnosti za rok 2023? Kdy si musí zaměstnanci sami podat daňové přiznání? Kteří zaměstnanci obdrží daňový přeplatek a proč?

Čas načtení: 2019-04-26 10:27:48

Daňově uznatelné náklady

Podnikáte a nejste si jistí, co vše se dá považovat na daňově uznatelné náklady? Trošku vám v tom pomůžeme. Co je vlastně daňově uznatelný náklad? Jedná se o výdaj, který je vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Je nutné prokázat, že takový náklad opravdu vznikl a to nejčastěji  fakturou, smlouvou apod. Samozřejmě tento náklad musí souviset s příslušným účetním obdobím. Bohužel zákon některé výdaje neuznává jako daňově uznatelné náklady. Jako daňově neuznatelné jsou např. náklady na reprezentaci. Výdaje/náklady daňově neúčinné můžeme rozdělit do 4 základních skupin. 1. skupina – náklady, které jsou vždy daňově neuznatelné -reprezentace -nesmluvní pokuty a penále -dary -ostatní sociální náklady -účetní opravné položky -účetní rezervy apod. 2. skupina – náklady daňově uznatelné pouze do výše souvisejícího příjmu Manka a škody, které jsou daňovým nákladem do výše náhrady (náklad na škodu může být plně daňově uznatelným v případě poškození živelnou pohromou nebo škody způsobené neznámým pachatelem). Hodnota neodpisovaného hmotného majetku (pozemku) při jeho prodeji fyzickou osobou. 3. skupina – náklady daňově uznatelné podle podmínek v zákoně o daních z příjmu - Výdaje na pracovní a sociální podmínky zaměstnanců - Odpisy dlouhodobého majetku - Finanční leasing. 4. skupina – náklady, které jsou daňově uznatelné, pokud byly i zaplaceny - Pokud má být pojistné na sociální a zdravotní pojištění daňově uznatelným nákladem, musí být zaměstnavatelem i uhrazeno, a to nejpozději do konce následujícího měsíce po uplynutí zdaňovacího období. - Daň z nemovitých věcí. - Smluvní pokuty a úroky z prodlení (platí jenom pro pokuty, penále, úroky a poplatky z prodlení vyplývající ze závazkového vztahu). Vybrali jsme několik příkladů, které podnikatelé nejvíce řeší. Firemní oblečení Dalším velkým problémem pro podnikatele je, zda a případně jak je možné si uplatnit oblečení jako daňově uznatelný náklad. Takový náklad mohou do svého účetnictví promítnout pouze v případě, že dané oblečení používají pouze k výkonu své pracovní činnosti, v některých případech by mělo být opatřeno logem společnosti a některé firmy k tomu mají i interní směrnice. Náklady na reprezentaci Pohoštění, občerstvení, dary jsou daňově neúčinné. Reklamní nebo propagační předmět Musí být označen názvem obchodní firmy nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu. Zároveň nesmí hodnota tohoto předmětu přesáhnout hranici 500 korun bez DPH a nesmí být s výjimkou tichého vína předmětem spotřební daně. Firemní stravování zaměstnanců a nápoje pro zaměstnance Příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu, maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin za směnu, která trvá min. 3 hodiny. Nealkoholické nápoje Hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných zaměstnavatelem zaměstnancům na pracovišti je osvobozena od daně z příjmu u zaměstnanců. U zaměstnavatele je daňovým nákladem pouze voda (a to i balená). Náklady na pracovní oblečení a jeho údržbu Jedná se pouze o oblečení, které zaměstnanec může nosit pouze v průběhu pracovního výkonu. Částky za opotřebení nářadí zaměstnance i příspěvek na udržování oblečení je možné paušalizovat. Náklady na zabezpečení přechodného ubytování Pokud obec trvalého bydliště není shodná s obcí přechodného ubytování, nepeněžní plnění poskytnuté zaměstnavatelem ve formě přechodného ubytování je osvobozeno od daně z příjmu maximálně do hodnoty 3500 Kč měsíčně. Doprava, přeprava a cestovní náhrady zaměstnancům Práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, pokud zákon nestanoví jinak, jsou pro zaměstnavatele daňově účinné. U zaměstnance jde o zdanitelný příjem, a to ve výši obvyklého jízdného. Cestovní náhrady na tuzemskou a zahraniční pracovní cestu Zaměstnanci vzniká nárok na stravné, ubytování, dopravu, náklady spojené se služební cestou, kapesné (pouze u zahraniční pracovní cesty). Odborný rozvoj a rekvalifikace zaměstnanců Aby se pro zaměstnavatele jednalo o daňově účinný náklad a zároveň u zaměstnance o příjem osvobozený od daně z příjmů, musí to být nepeněžní forma úhrady zaměstnanci (zaměstnavatel zasílá peněžní prostředky rovnou vzdělávacímu zařízení, ne na účet zaměstnance) a vzdělání/rekvalifikace musí souviset s předmětem činnosti zaměstnavatele. Kultura, rekreace, tělovýchova Vždy se jedná o daňově neúčinný náklad pro zaměstnavatele. Nepeněžní plnění poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnanci za účelem benefitu rekreace je od daně z příjmu osvobozeno do částky 20 000 Kč za rok vč. rekreace pro rodinného příslušníka. Pojistné na penzijní a životní pojištění Do 50 000 korun za rok dohromady pro penzijní (důchodové) připojištění a životní pojištění při splnění podmínek je osvobozeno od daně z příjmů a neodvádí se z něj ani sociální a zdravotní pojištění (daňový odečet pro zaměstnance na penzijní spoření a taky na životní pojištění v rámci daňových úlev je 24 000 Kč).

Čas načtení: 2020-06-04 09:03:31

Ředitel Národní knihovny Martin Kocanda: Karanténa nás zásadně posunula v oblasti digitálních služeb

Epidemie COVID-19 a opatření podniknutá proti jejímu šíření se dotkla i tuzemských knihoven. O tom, jak poslední týdny ovlivnily chod té největší z nich, Národní knihovny ČR v Praze, a jakým výzvám bude čelit v nejbližších letech, jsme hovořili s jejím generálním ředitelem Martinem Kocandou.   V čele Národní knihovny stojíte už tři roky. Jak jste se sžíval s novou funkcí, a hlavně se svými zaměstnanci, pro které jste byl za posledních deset let již čtvrtým generálním ředitelem? Počátky nebyly jednoduché. Přeci jen jsem přicházel z poněkud jiného prostředí (Martin Kocanda nejprve řídil ústředí evangelické církve, pak působil na ministerstvu pro místní rozvoj, pozn. PN), navíc kolem výběru nového generálního ředitele vzniklo značné napětí, které vycházelo právě z častých výměn ředitelů. Na druhou stranu musím říct, že jsem dost dlouho přemýšlel, jestli usilovat o pozici, kde bylo vysoce pravděpodobné, že se stanu další figurou na orloji, která se na chvíli zjeví a zase zmizí. Začátek opravdu nebyl snadný, vyhlášená stávková pohotovost kvůli další výměně generálního ředitele a samozřejmě tomu odpovídající atmosféra mezi zaměstnanci. Do toho dokonalé mediální zkratky, že se „vězeňský kaplan“ stává ředitelem národní kulturní instituce. No a pak jsem si řekl, že si můžu buď stěžovat, jaká je to nespravedlnost, anebo se vykašlat na to, co kdo v té mediální zkratce napíše, a zkusit něco dobrého pro knihovnu udělat. Nakonec – nikdo mě nenutil a jít do toho bylo mé rozhodnutí. Zrovna dnes jsem s našimi odboráři vzpomínal, jaké to bylo, když mě před třemi lety vítali s transparenty protestujícími proti mému nástupu. Ale musím říct, že jsem jejich rozladění chápal. Žádné instituci nedělá dobře časté střídání vedení. Dnes si troufám tvrdit, že s většinou zaměstnanců se máme navzájem rádi a respektujeme se. Se zaměstnanci se mi komunikuje velmi dobře, i když musím říct, že knihovníci jsou silné osobnosti a často se velmi dohadujeme, protože na spoustu věcí máme rozdílné názory. Ale od toho koneckonců komunikace je – abychom věcně diskutovali, argumentovali a hledali řešení. A to se, myslím, daří. Instituce, jako je ta naše, nemá být sektou, kde všichni stojí v zástupu a mají totožný – takže ten můj – názor na věc. Je to spíš živý organismus a já jsem hrdý, že do něj můžu už tři roky patřit.   V čem podle vás spočívá hlavní úskalí fungování i řízení tak velké a specifické instituce, která je nadto příspěvkovou organizací Ministerstva kultury? Víte, musíme si uvědomit, že Národní knihovna je jednou z nejstarších institucí v naší zemi s nepřerušenou právní kontinuitou. Ačkoliv je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury, byla zde dávno před ministerstvem. Za oficiální založení knihovny považujeme sice rok 1777, ale tomuto okamžiku předcházelo dlouhé fungování několika knihoven, které se v Národní knihovnu v podstatě transformovaly. Pokud jde o současnost, je důležité mít na paměti, že provozujeme současně dvě knihovny. Knihovnu s tradičními dokumenty, ale zároveň i knihovnu digitální. Ke specifikům Národní knihovny patří také ohromná různorodost činností, které zajišťuje. Přeci jen jsme zároveň metodickým a koordinačním pracovištěm pro ostatní knihovny, digitalizujeme dokumenty, spravujeme množství databází, zaměstnáváme odborníky nejen na oblast knihovnictví, ale také v oborech restaurátorství, chemie, mikrobiologie, pečujeme o vzácné sbírky mimořádného významu, a tak bych mohl pokračovat dál. Neodpovídáme jen sami za sebe, ale ze zákona máme mnoho úkolů ve vztahu k ostatním knihovnám, kolektivním správcům, vydavatelům. Důležité je samozřejmě všechny činnosti sladit a zajistit, aby se mohla knihovna dále rozvíjet. To ovšem patří k manažerské pozici a mě to navíc baví, protože knihovny, včetně té naší, mám rád.  Za hlavní úskalí bych tak označil spíš některé provozní a technické úkoly. Typicky například dokončení revitalizace Klementina a dokončení centrálního depozitáře v Hostivaři. S tím je spojeno jednak obrovské množství administrativy a jednak nutnost řešit problémy, které se vyskytují jak během příprav projektů, tak během jejich realizace. Jedním z největších současných problémů je to, že významnou část našeho fondu máme provizorně uloženou v bednách, a nemůžeme ji tedy půjčovat našim uživatelům. Šestičlenná rodina, se kterou navíc bydlí babička, strýček a dva bratranci, se prostě také velmi obtížně srovná v garsonce. A my máme v současné době více než sedm milionů svazků, jejichž množství každým týdnem narůstá, a to vše v nedodělaném Klementinu a rozestavěné Hostivaři. Ale naštěstí už vidíme světlo na konci tunelu. Právě v těchto týdnech přebíráme zrekonstruovanou budovu starého depozitáře v Hostivaři a chystáme se spustit výstavbu druhého, nového depozitáře. Takže v dohledné době zpřístupníme čtenářům mnohem větší část našeho fondu a následně pak všechno. Na to se opravdu těším. Zároveň teď hodně intenzivně pracujeme na digitálních službách Národní knihovny.   Jak vlastně vypadá takový běžný pracovní den generálního ředitele Národní knihovny? A máte vůbec čas na čtení? Napjatě. Vedle běžné administrativy a stohů dokumentů, které musím přečíst a podepsat, jednání stíhá jednání a dveře se u mě v kanceláři opravdu netrhnou. Takže je třeba řešit personální záležitosti, provozní, projektové, rozpočtové. Ke konci týdne mi z toho občas jde hlava kolem. Ale na druhou stranu to zase vyváží prostředí, kde mohu pracovat, a především lidé. Protože jsou to oni, kdo společně s našimi knihami dělají knihovnu. Jinak – jsem rád za cesty vlakem mezi Pardubicemi a Prahou. Aspoň tam mám prostor číst.   S nástupem Lubomíra Zaorálka na post ministra kultury se znovu otevřelo téma nové budovy Národní knihovny, mimo jiné kvůli ní také sestavil tzv. garanční radu NK, v níž zasedli především odborníci spjatí s knihovnickou praxí – například ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák nebo předseda Ústřední knihovnické rady Vít Richter. Rýsuje se v tomto směru již něco konkrétního? Národní knihovna novou budovu potřebuje jako sůl. To je bez debat. Současný stav je opravdu velmi nevyhovující. Sídlíme ve dvou značně vzdálených pracovištích, většina fondů je v hostivařském depozitáři a musíme je dvakrát denně převážet sem a tam dvacet kilometrů. To je náročné na logistiku, tudíž i na finance, zvyšuje se riziko opotřebení či dokonce znehodnocení knih, a navíc je to uživatelsky velice nekomfortní. Příprava nové budovy Národní knihovny je běh na dlouhou trať. Půjde o investici v řádu miliard korun, a proto je třeba najít také širokou shodu na realizaci projektu. A nejde jen o budovu jako takovou. Je také potřeba vybrat vhodný pozemek s dobrou dopravní dostupností. Každopádně záměr vybudovat novou budovu NK vnímám jako jediné možné koncepční řešení. S panem ministrem v tom mezi námi panuje naprostá shoda.   Nadále také pokračuje již zmíněná revitalizace Klementina, konkrétně její poslední, 3. etapa. Platí i nadále, že by měla být dokončena v roce 2023? Podle loňské výroční zprávy se samotná koncepce plánovaných úprav neustále mění… Původní záměr třetí, závěrečné etapy revitalizace doznal mnoha změn. Průběžně hledáme kompromisy mezi ochranou historického barokního areálu a potřebami živé moderní instituce. Ale je zapotřebí poctivě říct, že sebelepší návrh nevyřeší problém uložení knih na dvou různých místech. To bude možné vyřešit až v nové budově. Pokud jde o termín dokončení, snažíme se dosáhnout co nejdřívějšího data. Poslední etapa je mimochodem nejrozsáhlejší; zahrnuje přes polovinu prostor Klementina, a navíc samotné jádro knihovny. Přitom nejde jen o práce samé, ale také o zabezpečení činností během revitalizace. Z pochopitelných důvodů si nemůžeme dovolit během stavebních prací knihovnu zavřít.   Národní knihovna má zhruba 21 tisíc registrovaných čtenářů, což není třeba ve srovnání s Městskou knihovnou v Praze mnoho (ta jich registruje přes 170 000), navíc v posledních letech ubývá výpůjček knih v NK i návštěvníků vašich studoven (což je zčásti způsobeno různými omezeními provázejícími zmiňovanou revitalizaci). Snaží se NK přilákat více čtenářů, nebo její poslání spočívá v něčem jiném, a zmíněné statistiky tak pro vás nehrají podstatnou roli? Národní knihovna má jiné poslání než Městská knihovna v Praze, se kterou máme mimochodem velmi dobrou spolupráci. Nejsme rozhodně konkurenty. Naším cílem není například půjčovat beletrii. Taková role přísluší opravdu spíš městským a obecním knihovnám. Naše knihovna plní především dvě role, které jsou do jisté míry protichůdné. Jsme jednak ústřední univerzální vědeckou knihovnou, ale zároveň máme za úkol starat se o konzervaci bohemikálního fondu pro budoucnost. S nadsázkou říkám, že zde nejsme pro čtenáře, kteří si na víkend chtějí půjčit novou detektivku. Takový čtenář by u nás byl zklamán navzdory tomu, že ve svém fondu tu novou detektivku také máme. Právě v sousední Městské knihovně mu takovou službu poskytnou mnohem lépe. Na druhou stranu, pokud jste například vědeckým pracovníkem, měl byste u nás najít to, co potřebujete. Stejně tak, pokud potřebujete pracovat s historickými rukopisy a starými tisky. Navíc významnou část našeho historického fondu můžete pohodlně studovat i z domova v námi provozované aplikaci Manuscriptorium. Jinými slovy počet registrovaných uživatelů pro nás není tím nejdůležitějším ukazatelem. To ovšem neznamená, že bychom nechtěli zvyšovat atraktivitu NK pro širokou veřejnost. Pracujeme na několika projektech, které nám v tom mají pomoci. Stále větší roli pro nás také hrají uživatelé našich digitálních služeb. Plány máme v tomto ohledu celkem velkorysé.   Fondy Národní knihovny obsahují cca sedm a půl milionu knihovních jednotek a jen za loňský rok jich přibylo skoro 90 tisíc, většinou v podobě povinných výtisků. Přesto se ve výroční zprávě za rok 2019 dočteme, že „nadále zůstávají nenaplněny nejen konkrétní požadavky uživatelů, ale částečně i strategické cíle instituce vycházející z jejího poslání a garantované informační gesce“. Co s tím? Navýšit finanční prostředky na nákup, vymáhat povinné výtisky od laxních nakladatelů? Navýšení finančních prostředků na akvizice by bylo více než potřebné. Uvědomme si, že dva povinné výtisky, které putují do naší knihovny, nemohou nahradit komplexní akviziční politiku. Vezměte si, že jeden ze dvou povinných výtisků putuje do tzv. národního konzervačního fondu, jehož cílem je uchování pro budoucnost, a tedy pouze jeden je našim uživatelům běžně k dispozici v rámci univerzálního knihovního fondu. A když říkám běžně k dispozici, tak to znamená, že pokud máme v univerzálním fondu pouze jeden výtisk konkrétního díla, tak ho půjčujeme pouze prezenčně ve studovně. Jsem ovšem realista a uvědomuji si možnosti rozpočtu. Takže nezbývá než jednat a jednat. Peníze jsou potřeba všude, a je tedy otázkou stanovení priorit, na co a v jakém rozsahu budou využity. Já jsem ovšem povahou optimista a věřím, že se časem podaří situaci NK v tomto směru zlepšit.   A pokud jde o ty povinné výtisky, do jaké míry a jak rychle plní obecně nakladatelé v České republice svou povinnost? Drtivá většina nakladatelů svou povinnost plní a výtisky nám zasílá. Ale jsou samozřejmě i výjimky, kdy musíme nakladatele i opakovaně upomínat a v krajním případě i zažalovat u soudu. Chápu, že mnozí vnímají tuto povinnost jako nepříjemně zasahující do jejich podnikání a nákladů. A to především v případech drahých vydání knih, např. bibliofilských. Ale role povinných výtisků je nezastupitelná v naplňování konzervační funkce knihovny.   Důležitou agendu Národní knihovny představuje digitalizace knih, jejíž obecný význam prokázala aktuální pandemie COVID-19, kdy byli po uzavření všech knihoven čtenáři odkázáni pouze na elektronické zdroje. Původním cílem projektu nazvaného Národní digitální knihovna, na němž participuje i Moravská zemská knihovna v Brně, bylo zdigitalizovat přes 310 milionů stran. V jaké fázi se dnes projekt nachází? Zjednodušeně řečeno, když bereme v potaz stránky, je hotova zhruba šestina. Pokud jde o starší díla, 19. století a dále do historie, tak tam už máme hotovo více než z poloviny. Problém je u nově vydávaných knih a periodik, protože vycházejí rychleji, než stíháme digitalizovat. Ale i v této věci chystáme změny, které budou postaveny na sofistikované výběrové digitalizaci, která je běžná i jinde ve světě. Jinak řečeno, každá zdigitalizovaná stránka nemá stejnou hodnotu. Nechceme tedy honit pouze kvantitu a počítat strany. Zdigitalizovaná současná vědecká monografie má pro naše uživatele většinou větší význam než český překlad Lysenkova díla.   V souvislosti s pandemií nového typu koronaviru vznikla také Národní digitální knihovna pro studenty VŠ, určená pro studenty a pedagogy vysokých škol a vědecké pracovníky. Díky dohodě mezi NK, agenturou DILIA a Ochrannou organizací autorskou nabízela až do května přístup k vybraným tištěným dokumentům formou online čtení. Jaké měl projekt ohlasy? A neuvažuje se o nějaké formě jeho pokračování? Jestli jsem na něco opravdu pyšný, tak je to právě tento projekt, který jsme rychle připravili a spustili. Situace, která nastala, mi vnukla myšlenku zkusit se domluvit s kolektivními správci a vydavateli na dočasném mimořádném zpřístupnění té části digitální knihovny, která je pod autorskou ochranou. Bylo jasné, že studenti nebudou mít z čeho studovat, když se uzavřely školy i knihovny. Takže jsem vzal telefon a zavolal do DILIA, OOA-S a vydavatelům a prostě to zkusil. Reakce všech zúčastněných mě neuvěřitelně překvapila. Ihned souhlasili a poskytli maximální pomoc. Jsem jim opravdu vděčný, jak se k této věci postavili. Pokud někdo hovoří o „nenažraných“ kolektivních správcích, neví, co říká. Projekt měl opravdu velký ohlas. Ukázalo se, jak moc jsou digitální fondy důležité pro studující a badatele. I když jsme tento mimořádný projekt s koncem nouzového stavu museli samozřejmě ukončit, navázali jsme novým projektem zpřístupnění tzv. děl nedostupných na trhu. Nyní postupně zpřístupňujeme digitalizáty děl vydaných do roku 1989 a za půl roku spustíme rozsáhlou část vydanou před rokem 2007. Pokud jde o noviny a časopisy, tak dokonce do roku 2009. K tomu všemu nás opravňuje kolektivní licenční smlouva, kterou jsem v prosinci loňského roku s kolektivními správci podepsal. Na tomto projektu velmi intenzivně spolupracujeme s dalšími knihovnami. Výsledek tak bude našim společným dílem. I díky tomuto projektu se Národní knihovna vrací k roli určitého koordinátora našeho knihovního systému. Je to role, kterou v minulosti bohužel přestávala hrát. A já jsem moc rád, že se k ní opět vracíme.   A jakou úlohu tedy dnes hraje Ústřední knihovnická rada, jejímž jste řadovým členem? Před časem vyvolalo protesty odvolání jejího dlouholetého předsedy Víta Richtera (který se posléze do jejího čela vrátil), s nímž přišel dosluhující ministr kultury Antonín Staněk během posledního dne svého působení na MK. Ústřední knihovnická rada se postupem doby vyvinula v reprezentativní fórum knihoven a knihovníků. Na jednu stranu je to více, než jak je rada definována v zákoně, na druhou stranu ale vámi připomenutá prázdninová událost ukázala, že je zapotřebí brát vážně přirozený vývoj, který vyústil v podstatě samosprávnou instituci knihoven. A možná mají pravdu ti, kteří říkají, že rada se za posledních 15 let vyvinula do takovéto podoby z nutnosti, protože z určitých důvodů Národní knihovna neplnila zcela svou zákonnou roli koordinačního a metodického centra českých knihoven. Myslím, že dnes ale funguje spolupráce mezi Národní knihovnou a Ústřední knihovnickou radou velmi dobře. Nakonec v této radě působí asi pět zaměstnanců Národní knihovny.   Přinesla vám nucená karanténa nějaké poznatky nebo inovace, ze kterých hodláte v budoucnu těžit? Karanténa nás opravdu zásadně posunula v oblasti digitálních služeb. Zrychlili jsme přibližně o půl roku až rok v našich plánech. Máme vyvinuté nástroje, které nás v online službách posunou o hodně dále. Kromě projektu pro vysokoškoláky a zpřístupnění děl nedostupných na trhu jsme vyvinuli novou verzi Manuscriptoria pro školy, která bude sloužit při výuce na základních a středních školách.    Jaké zásadní úkoly a změny podle vás čekají Národní knihovnu v nejbližších letech? Inu, jak už tu zaznělo – posun v oblasti online služeb, dokončit revitalizaci Klementina, dostavět Hostivař. Tyto úkoly jsou dány. Navíc bych velmi stál o vybudování vlastní odkyselovací linky, která by sloužila nejen nám, ale třeba i okolním zemím. A samozřejmě ta nová budova…   A v čem spatřujete největší budoucí výzvu pro sebe coby generálního ředitele Národní knihovny? Aby byli naši uživatelé co nejdříve spokojeni se službami, které nabízíme a nabízet budeme. Aby se u nás prostě cítili dobře, ať už nás navštíví fyzicky, nebo digitálně.   PhDr. Bc. Martin Kocanda, Ph.D. (*1974) vystudoval baptistickou teologii v Olomouci a speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě UPOL a Pedagogické fakultě MUNI. Právní specializaci získal na Právnické fakultě MUNI a doktorská studia sociální práce zakončil na UK v Bratislavě. Vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice, působil ve vedení Vězeňské služby ČR a byl ředitelem ústředí Synodní rady ČCE. Od 1. června 2017 je generálním ředitelem Národní knihovny ČR. Žije v Pardubicích, je ženatý, má dva syny (5 a 12 let). {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-07-08 07:56:57

Zaměstnanci WEF obviňují Schwaba a jeho vedení z diskriminace

Zaměstnanci Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu obvinili zakladatele organizace Klause Schwaba a její vedení z diskriminace a obtěžování žen a lidí jiné barvy pleti, uvedl deník The Wall Street Journal. Podle zprávy vytvořil Schwab během své dlouholeté kariéry pro… The post Zaměstnanci WEF obviňují Schwaba a jeho vedení z diskriminace first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2024-08-05 00:00:32

Zaměstnanci chtějí přidat? Jak na to reagovat? | Jiří Jemelka (JPF)

Co dělat, když vaši zaměstnanci chtějí zvednout výplatu? V posledních letech to řeší celá řada firem. Některé to může přivést do existenčních problémů. The post Zaměstnanci chtějí přidat? Jak na to reagovat? | Jiří Jemelka (JPF) first appeared on MladýPodnikatel.cz.

Čas načtení: 2024-09-10 06:00:01

Osamělý život Putinových synů: Nechodí do školy, bojí se otravy a jejich kamarádi tráví týdny v karanténě

Jak se lze dostat do blízkosti rodiny Vladimira Putina? Tahle příležitost je vlastně jednodušší, než se zdá, jak odhalují poznatky Dossier Center. To odhalilo, že Putinova rodina hledá pro asi devítiletého Ivana a pětiletého Vladimira juniora domácího učitele. Jeho plat je pohádkových 7 700 eur (asi 193 tisíc korun) měsíčně, ale zájemce o práci musí počítat s nemalými omezeními. „Rodina žije v izolaci,“ píše se v inzerátu. „Kandidáti musí souhlasit s dvoutýdenním lékařským vyšetřením. Nesmí opouštět teritorium zaměstnavatele,“ píše se dále v inzerátu na britském webu, kde se hledají učitelé pro ruské děti z bohatých rodin. Putin se bojí spát ve svém luxusním sídle v Soči. Na noc utíká do pevnosti Valdaj Číst více Učitelé s pasem JAR Poměrně zvláštním požadavkem také je, že nový údajný učitel Putinových synů by měl mít pas Jihoafrické republiky. „Pro rodinu pracovalo mnoho vychovatelek a najít nové kandidáty je stále obtížnější, takže učitelé angličtiny se nyní rekrutují z různých anglicky mluvících zemí, včetně Jižní Afriky,“ píše centrum a zmiňuje také geopolitické důvody. K cizincům v Rusku panuje všeobecná nedůvěra a občané JAR jsou jedni z mála, kteří jsou vnímáni jako přátelé Ruska. Milují iPady i disneyovky Jací jsou vlastně synové Putina? Starší Ivan prý miluje filmy od Disneyho k velké nelibosti svého otce i matky, jak odhaluje jeden ze zaměstnanců, který je s rodinou v denním kontaktu. Ivan si nejraději hraje právě na disneyovské postavičky buď úplně sám, nebo se zaměstnanci svých rodičů. Rodiče se vracejí z práce zpravidla pozdě večer a ostatní děti vidí jen o prázdninách. Ve Valdaji, kde se děti nejčastěji zdržují, mají dva poníky, králíky a bernardýna. Z hraček mají oba chlapci nejraději stavebnice Lego, kterých mají obrovskou sbírku, a samozřejmě tablety iPad americké společnosti Apple. Děti si na nich prý nejen hrají, ale často se přes ně i učí. O mladším ze synů, Vladimiru juniorovi, nejsou k dispozici téměř žádné informace. Vlastní kuchař i pojmenované hrníčky Ivan a Vladimir junior také převzali spousty zvyklostí svého otce. Po soukromém areálu ve Valdaji se přesouvají pouze auty, volný pohyb po pozemcích mají dokonce zakázán i někteří zaměstnanci – všechny přesuny probíhají kvůli lepší kontrole pouze auty. Ivan i malý Vladimir mají osobní kuchaře. „Stejně jako Vladimir Putin i jeho synové mají své hrnky a pijí jen z nich. Důstojníci z prezidentovy bezpečnostní služby (SBP), která je součástí hlavní divize federální ochranné služby, jsou dětem vždy nablízku,“ píše Dossier Center. Kamarádi dětí musí do karantény S kamarády to mají Putinovi synové složité. Zdroj zevnitř rodinného sídla sice říká, že se občas v rezidenci objeví další děti, ale ty musí strávit stejně jako ostatní dva týdny v karanténě. Často se prý jedná o děti přátel Kabajevové. Návštěvy dětí probíhají nejčastěji o prázdninách, někteří kamarádi ale prý jezdí i častěji. O sociálně bohatém prostředí, ve kterém mají děti dostatek vazeb na vrstevníky, se ale mluvit rozhodně nedá. Přestože mají rodiče často protichůdné názory na to, co by se jejich děti měly učit, nehodlají domácí vzdělávání opustit.  Putin hraje hokej se synem Jedna z mála aktivit, kterým se starší syn Ivan věnuje téměř výhradně jen se svým otcem a které oba velmi baví, je lední hokej. Pokud se podaří zorganizovat soukromý zápas, Putin je vždy v týmu se svým synem a všichni ostatní hráči jsou členové federální ochranné služby. „Občas se na zápas přijde podívat Kabajevová, ale z kluziště není vidět, vyhýbá se personálu a pozoruje zápas ze samostatné lóže skryté za neprůhledným sklem,“ říká zdroj z Putinova okolí. Tohle není ten samý Putin. Nejnovější fotky rozvířily debatu o dvojnících ruského prezidenta Číst více Bezpečnost především V rezidenci ve Valdaji panují přísná bezpečnostní opatření, která však v nepřítomnosti prezidenta Putina povolují. Když není šéf nablízku, zaměstnanci dokonce mohou mít u sebe mobilní telefony a nejsou kontrolovány jejich osobní věci a doklady na každém kroku. Učitelé a školitelé zřídka komunikují přímo s rodinou, říká zdroj centra. Pokud učitelé něco potřebují, komunikují s asistenty rodiny. Asistenti předávají vzkazy od rodičů. Mohou to být jak poděkování za odvedenou práci, tak návrhy ohledně procesu učení. Ačkoliv má Dossier Center fotografie obou chlapců, nakonec se je kvůli jejich nízkému věku rozhodlo nezveřejnit s tím, že děti nejsou zodpovědné za činy svých rodičů.

Čas načtení: 2024-08-05 00:00:32

Zaměstnanci chtějí přidat? Jak na to reagovat? | Jiří Jemelka (JPF)

Co dělat, když vaši zaměstnanci chtějí zvednout výplatu? V posledních letech to řeší celá řada firem. Některé to může přivést do existenčních problémů. The post Zaměstnanci chtějí přidat? Jak na to reagovat? | Jiří Jemelka (JPF) first appeared on rostecky.

Čas načtení: 2024-09-20 13:00:07

O iPhone 16 a iPhone 16 Pro je menší zájem než o předchozí modely

O meziročním snížení poptávky po nových iPhonech nás informovali i naše zdroje mezi prodejci v ČR. Nyní se ukazuje, že situace je stejná celosvětově, protože zaměstnanci Applu mohou již nyní, ještě před zahájením oficiálního prodeje nakupovat novinky se zaměstnaneckou slevou. Samozřejmě i zaměstnanci Applu dostanou své telefony až zítra, ovšem mají možnost si je již nyní objednávat. V minulých letech museli zaměstnanci využívající zaměstnaneckou slevu čekat několik týdnů až měsíců od […]