EUR 24,170 || 
JPY 13,043 || 
USD 20,894 || Dřív nemyslitelné se stalo skutečností. Kanada, známá spíš jako kolébka hokeje, se v pátek večer našeho času stala devatenáctou zemí, která si zahrála na fotbalovém mistrovství světa jako domácí tým. Speciální duel skončil pro zemi Javorového listu v Torontu remízou 1:1 s Bosnou a Hercegovinou, přestože po většinu zápasu prohrávala. Při třetí účasti na světovém šampionátu zapsala Kanada na sedmý pokus svůj premiérový bod.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2024-06-19 21:33:19
Které slavné hollywoodské ženy odmítly plastiku?
Jsou slavné, krásné, úspěšné a razantně řekly NE plastickým operacím. Přesto vypadají úchvatně. Pojďme se společně zaměřit ha hollywoodské herečky, které si nenechají diktovat pravidla krásy. Meryl Streep Herečka, která nezapomenutelně ztvárnila Mirandu Priestly ve filmu Ďábel nosí Pradu, Donnu v muzikálové komedii Mamma Mia! a například i hlavní role ve filmech Sophiina volba a Madisonské mosty, je známou odpůrkyní plastických operací. Meryl Streep letos oslaví již 75. narozeniny a stále si drží své kouzlo. V souvislosti s plastikami prohlásila, že ona bere stárnutí jako dar a nemá potřebu ho schovávat či maskovat. Lidé v jejím okolí, kteří estetické zákroky podstoupili, tím často změnili své rysy a vypadají, jako kdyby nosili závoj. Emma Thompson Další oscarová herečka, která je známá svým negativním postojem k plastikám, je Emma Thompson. Čeští diváci si ji asi nejlépe pamatují z filmu Láska nebeská, fanoušci Harryho Pottera v ní poznávají trochu praštěnou učitelku jasnovidectví Sibylu Trelawneyovou, a humornou postavu si zahrála také ve filmu Dítě Bridget Jonesové. Naopak odvážnou roli ztvárnila ve filmu Hodně štěstí, pane Veliký, kde se odhalila před kamerou. Emma Thompson považuje fenomén věčného mládí za jakousi davovou psychózu a nechápe, proč svět, zejména ten filmový, považuje stárnutí za něco negativního a nenormálního. Julianne Moore Herečka Julianne Moore, kterou známe například z filmů Hodiny, Hannibal, Bláznivá, zatracená láska či Kingsman: Zlatý kruh, překročila již práh šedesátky, ale botox nepovažuje za nutný. Podle ní totiž lidé po botoxu nevypadají lépe, protože je patrné, že si něco udělali s obličejem a vypadají zvláštně a trochu cize. Stejně jako její herecké kolegyně, které se stárnutí nebojí, to považuje za zcela přirozený proces, který se nevyhne nikomu z nás. Halle Berry Také herečka Halle Berry se nevyhnula otázkám o tom, proč si ještě nenechala upravit obličej. K tomu aby uspěla v Hollywoodu i po padesátce ale... Čtěte více Příspěvek Které slavné hollywoodské ženy odmítly plastiku? pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení
Čas načtení: 2019-09-17 06:28:35
Jon Boorstin: Tajemství filmové řeči (ukázka z knihy)
Jaká magie se odehrává ve tmě mezi plátnem a diváky, co vede k tomu, že je film pro tolik z nich tak vzrušující? Autor je přesvědčený, že každý film ve skutečnosti tvoří tři souběžně běžící: „voyuerský“ film (logika filmu), „zprostředkovaný“ (emoční působení), a „niterný“ (prvotní vzrušení, které film vyvolává). V knize tyto prvky zkoumá s využitím svých zkušeností, stejně jako prací slavných filmových tvůrců od Hitchcocka po Spielberga, a ukazuje, jak funguje proces tvorby filmu. Demonstruje, jak tvůrci používají světlo, prostor a zvuk ke stvoření nového světa, popisuje, co z herce udělá hvězdu. Vysvětluje, proč si myslí, že Občan Kane je skvělý film, a co si myslí, že je špatně na závěru Osudové přitažlivosti. Ukázka z knihy: ZVUK Jakmile zavřete oči, uši vám stejně řeknou, kde jste – venku nebo uvnitř, v divoké přírodě, na dvorku nebo na ulici, v prázdném kostele nebo v rušné kanceláři, v kuchyni nebo ve vězení. Kolik ze zmatku v obchodě pochází z horečného křiku, kolik z klidu kostela pochází z jeho pohřebního ticha? Pamatuji si zvláštní zážitek, který jsem měl při poslechu klavírního koncertu na levných místech Hollywood Bowl. Působilo to, jako kdybych sledoval fotbalový zápas z laviček za plotem a viděl jenom vzdálené pohyby těl. Naštěstí jsem měl na temperamentního hudebníka dobrý výhled, ale čím okázalejší pohyby dělal, tím víc mě znervózňoval, až jsem si uvědomil proč: byl jsem od něj tak daleko, že jsem slyšel ticho, když uhodil do kláves, a crescenda, když měl ruce dramaticky zvednuté. Obvykle se vůbec nenamáháme rozlišovat mezi impulsy našich očí a uší, protože jsou přece v dokonalém souladu a synchronu. Ovšem zachytit zvuk a obraz při natáčení filmu jsou dva úplně odlišné procesy. Nejenže k sobě automaticky nesedí, ale navíc spotřebujeme hodně energie, abychom je správně sladili. Naše ucho pozorovatele si to ovšem žádá. Když se smysly vzájemně posilují, tvoří přesvědčivou realitu; pokud se ale navzájem kříží, pak se spolehneme spíše na zrak (pokud to nemá být k smíchu), ale účinek obrazů bude oslaben. Když na mě z plátna vyskočí pitbull a přitom slyším vrnění kotěte, zasměju se. Oč bude ale pitbull méně děsivý, když k němu přimícháme štěkot německého ovčáka, či když bude zvuk zkreslený špatnou nahrávkou nebo bude asynchronní. Film se stříhá ve dvou fázích, v obrazové a zvukové. Když je hotový střih obrazu, když je dána konečná posloupnost a délka záběrů, nastupují mistři zvuku. Jejich úkolem je dodat zvuku životnou, konzistentní, přesvědčivou „opravdovost“. Rozeberou zvukovou stopu na kusy, rozdělí různé kousky rozhovorů, znovu je nahrají, aby vyladili rozdíly ve zvukové perspektivě, úrovni nahrávání a zabarvení mikrofonu. Zvukoví mistři pečlivě prozkoumají každý náhodný zvuk, zaměří ho, a pokud nezní věrohodně, odstraní ho. Synchronní dialogy skoro vždy působí přesvědčivěji než dialogy dodělané postsynchronně, protože ty bez výjimky odhalí jemné rozdíly v hlasu a chování herce. Ostatní ruchy jsou ovšem obvykle dodávány postsynchronně. Zákony zvukových nahrávek nám říkají, že dobře nahraný hlas má většinou za následek špatně nahrané zvuky v pozadí. Vlastní zvuky pozadí, tzn. zvuky zachycené mikrofonem a nahrané při natáčení, prostě nezní „skutečně“. Buď jsou příliš hlasité, příliš pronikavé, příliš zastřené anebo neslyšitelné (pamatuji si, jak jsem točil film o tvorbě litografií a hledal jsem zvuk odpovídající mastkovému prášku dopadajícímu na kámen). Skoro každý zvukový efekt bývá nahrazován – každé bouchnutí dveří, nastartování auta, cinkání klíčů, nalévání tekutiny, šustění papírů. Zvuk kroků je tvořen dodatečně, aby mohl být přidán nebo pominut podle toho, co podpoří vyznění obrazu. Jedním z nejtěžších rozhodnutí je, zda zvuk kroků vůbec použít – někdy jsou nepostradatelné, jindy působí jako nepříjemné vyrušení. Celková zvuková stopa se staví vrstvu po vrstvě. Když se dotočí scéna, technik zvuku často nutí štáb, aby se na několik vteřin přestal hýbat a zcela utichl, a nahrává zvuk ticha (tzv. statu). Zvukoví mistři pak skládají nekonečné smyčky takové „přítomnosti“ nebo „tónu místnosti“ a ty tvoří základní konstantu zvukové stopy filmu – tedy skoro neslyšitelný šum pozadí, který definuje prostor. K tomu navíc vytvářejí celková prostředí z všudypřítomných zvuků, čímž změní tichou scénu v hlučný obytný dům, ve kterém například slyšíme přes tenké stěny dětský pláč anebo televizi, v hloubi projíždějící metro, podél vedoucí dálnici, hádky z ulice. Navrch mohou přidat bližší zvuky – elektrické bzučení ledničky, tikot hodin, kapání vodovodních kohoutků. Dobrý sound-editing může vyžadovat patnáct až dvacet vrstev dodatečně nahraných kontaktních ruchů a zvukových efektů (kroky, šustění papíru, cinkání klíčů, jež odpovídají akci na plátně) a dalších čtyřicet vrstev zvukových atmosfér pozadí. Mistři zvuku mohou skládat virtuální symfonie zvukových efektů, které diváci víc cítí, než slyší, čímž podpoří obraz. Najít přesně odpovídající zvuk může být úkol stejně nesnadný jako natočit správný obraz. Všichni prezidentovi muži začínají záběrem na obrovské klávesy psacího stroje vyťukávající datum, tedy jakousi obrazovou metaforou moci tisku. Vyžadovalo to speciální zvuk, přesahující skutečnost, tak jako ji přesahovaly i klávesy. Mistr zvuku doplnil klapání pečlivě vybraného psacího stroje (vyzkoušel půl tuctu klávesnic) začátkem zvuku šlehnutí biče a dozvukem výstřelu z děla. Mixování zabralo skoro čtyři hodiny. Kvůli filmu To je ale bláznivý svět poslal údajně režisér Stanley Kramer zvukaře až na benzínovou pumpu do Palm Springs, aby nahrál skřípající dveře od pánského záchodku, protože to prý byl přesně ten dokonalý zvuk kola z pochroumaného vozidla Terryho Thomase. Zvukaři jsou znalci zvukových vychytávek, které skladují v obrovských archivech. Například Chic Ciccolini, jeden z nejlepších zvukových mistrů v New Yorku, má pláč dítěte, na který je obzvlášť pyšný, a nádherně sentimentální nahrávku vzdáleného auta plného teenagerů, kteří přejíždějí poklop kanalizace. Obě zazněly už v mnoha zvukových stopách vyrobených na východním pobřeží. Jak ví každý návštěvník koncertů, zvuk je ovlivňován prostorem. Každé místo má svůj specifický prostor tvořený poměrem absorpce zvuku a echa, který některé frekvence zdůrazňuje, a tím vypovídá o velikosti a struktuře prostoru. Špatně nasnímaný dialog je sice možné nahrát znovu ve studiu a iluzi původního prostoru dodat elektronickým efektem, ale zvuk je ošidná věc a takový umělý výsledek se málokdy vyrovná originálu. Tak jako je střihač vydán na milost a nemilost kameramanovi, je střihač zvuku vydán na milost a nemilost zvukaři na place. Zvuk má vlastní zákony perspektivy. Bližší zvuky jsou „přítomnější“ – obsahují širší spektrum frekvencí, zvláště vysokých. Dobrý zvukař se dívá do kamery nejen proto, aby správně umístil mikrofon, ale také aby odhadl velikost záběru; zvuk musí ladit s velikostí prostoru. Je to složitý odhad, který závisí na prostředí, zvuku pozadí a typu mikrofonu; obecně platí, že má-li zvuk odpovídat perspektivě obrazu, musí být mikrofon výrazně blíž než kamera. Nahrávání komplikuje tzv. „efekt koktejlového večírku“. Váš sluch má čich na zajímavosti. V množství stejně hlasitých zvuků zaslechne něco důležitého – například rozhovor, ve kterém zazní vaše jméno; zaměří se na to a potlačí rušivé elementy pomocí echolokace a prostorového snímání. Když tytéž zvuky ale nahrajeme a pustíme přes reproduktor, prostorová vodítka, která si utvořilo naše ucho, už neexistují a výsledkem je neidentifikovatelný hluk. K práci zvukaře patří schopnost odhadnout, jak se zvuky z natáčení promění v reproduktorech kin, a jeden z důvodů špatného zvuku ve filmu je, že se zvukař nechal ošálit. Aby filmový zvuk zněl dobře, musí být čistší a bližší než skutečný zvuk. Ale zase ne příliš blízký a příliš čistý. Stereo nabízí na první pohled skvělé možnosti. Teď, když zvuk může mít další prostorový rozměr, zvýší to zážitek z filmu, obklopí zvuk diváky ještě víc? Ano i ne. Správný mix sterea vytváří nejenom pocit šířky, ale i hloubky, což je dobré. Pokud se stereo používá s citem, zvětší pocit hmotného světa za plátnem. Má to ale přesně dané limity. Připomeňme si tzv. Kleopatřin skok. Kleopatra s Elizabeth Taylorovou v hlavní roli byl jeden z prvních filmů s vícekanálovým zvukem. Pamatuji si vzrušení, které jsem zažíval při sledování Liz, jak kráčí prostorným palácem, podrážděně deklamuje a její pronikavý hlas kráčí na obrovském plátně kina Egypt v Hollywoodu spolu s ní. Film je natočený velice konzervativně, bez velkých změn úhlů kamery, ale v jedné scéně se kameraman přemohl a natočil Liz, jak vyklouzne z plátna napravo, čímž vyrovnal svoji kompozici, a hned v následujícím obraze se Liz vynoří na plátně zleva, to vše uprostřed stejného proslovu. Svým hlasem byla tak pevně umístěná napravo, že když nastal střih, jako by přeskočila celé plátno. Vizuální skok jsem ještě dokázal pochopit – stává se to často – ale precizní zvuk ji připíchl na plátno jako motýla na preparovací desku. Zvukaři jsou si tohoto problému vědomi a pokud jim střihové postupy dovolují udržet konzistentní zvukový prostor, používají stereo snímání jen pro atmosféry a speciální efekty, jako jsou zvuky nárazů anebo přibližující se helikoptéra. Dialog zůstává na středové stopě. Zvláštní je, že zvukový prostor je méně pružný než vizuální. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Dnes, kdy reproduktory obklopují celé kino, je zvukový prostor všeobjímající. S příchodem surround zvuku jsou helikoptéry třeba i za vámi. Tato technika může být velice efektivní (viz letecká jednotka v Apokalypse a tleskající davy ve Woodstocku), ale riziko špatného použití je u ní větší než u sterea. Jedna věc je, když svět za oknem promítacího plátna zvětšíme, prohloubíme, rozšíříme, a věc úplně jiná, když efekt okna úplně zničíme. Naše konvence pracují v rámci limitů promítacího plátna (pokud tedy nenatáčíme film, jenž se zabývá právě těmito limity, podobně jako některé moderní obrazy jsou o malování samotném), a proto stejně, jako malíři potřebují rám, my potřebujeme filmový rámeček, aby nám vymezil prostor a soustředil divákovu pozornost. Experimentální filmy se mohou pokoušet diváky na tyto konvence upozornit, konfrontovat je s jejich limity i limity média, hollywoodské filmy ale potřebují k fungování svého kouzla bezpečný řád filmového rámu. Hollywoodské postupy, ať už jakkoli okázalé, jsou nejlepší právě v tom, že jsou neviditelné, že slouží příběhu. „Pokud obdivujete, jak to funguje,“ říká se, „tak to nefunguje.“ Byli jste vytrženi z filmu. Zvuk helikoptér za našimi zády nás ani tak nevtáhne do děje, jako nám připomene sevřené řady ve tmě za námi či svítící nápis exit na konci kina. A plátno se náhle zdá menší. Lidé chtějí věřit v magický prostor za plátnem a diváci jsou v touze nechat se podmanit iluzí ochotni omluvit spoustu fušeřiny. Hollywoodské postupy jsou ovšem založeny na víře, že divák vyžaduje víc, než tuší, že zásadní rozdíl v jeho diváckém zážitku tvoří nuance, které mnohdy ani nepostřehne. A nic to nedokazuje lépe, než dodržování konzistentního filmového prostoru. Dokonce i Alfred Hitchcock, který víc než kdokoli jiný zbožňoval podvádění diváků, si tento aspekt úzkostlivě hlídal. Jeho postavy se mohou houpat na pochodni Sochy svobody nebo na Lincolnově nosu na Mount Rushmore, přesto se pohybují v konkrétním, uvěřitelném světě, který respektuje zákony hmotného prostoru. Hitchcock věděl, že jeho triky fungují nejlépe na divácích, kteří mají pocit pevného ukotvení, kteří se pohodlně uvelebili v jeho náručí. Solidnost světa byl základ, na kterém Hitchcock stavěl složité konstrukce svého umění. Jon Boorstin (*1946) je americký spisovatel, scenárista, producent a filmový pedagog, který se podílel mimo jiné na vzniku snímku Všichni prezidentovi muži (1976). Přeložil Jan Svěrák, nakladatelství Universum, Praha, 2019, 1. vydání, váz., 256 stran.
Čas načtení: 2025-10-26 08:00:48
Netflix v ohrožení? Apple prý pokukuje po hollywoodské společnosti, není ale jediný
Gigant z Cupertina možná plánuje rozšířit portfolio streamovací platformy Apple TV Tentokrát nikoli skrze vlastní tvorbu, ale akvizicí velké hollywoodské společnosti Zájemců je ale více, včetně Netflixu či Amazonu Streamovací platformy zaměřující se na filmy a seriály musí stále více bojovat o diváky a u toho se pokud možno také odlišit od nabité konkurence. Vlastní cestou jde v tomto ohledu služba Apple TV, která se snaží diváky nalákat na kompletně vlastní produkci, jenž sice nemusí sednout každému, ale pokud vás zaujme, rozhodně stojí za to. K tomu se gigant z Cupertina snaží stále více prosadit i na poli živého přenosu sportovních událostí, od americké fotbalové ligy MLS, přes vybrané baseballové zápasy, až po nově získaná práva na královnu motorsportu F1. Přečtěte si celý článek Netflix v ohrožení? Apple prý pokukuje po hollywoodské společnosti, není ale jediný
Čas načtení: 2024-04-13 21:41:01
Wrexham si zajistil postup do League One. Hollywoodské hvězdy se neubránily slzám
Fotbal v USA i zájem o fotbal mimo USA je na obrovském vzestupu. Mohou za to třeba hvězdy NFL Tom Brady a JJ Watt, kteří jsou vlastníky anglických klubů. Jedním z nejpopulárnějších klubů v USA je ale Wrexham. Klub z Walesu hrající 4. nejvyšší soutěž totiž vlastní hollywoodské hvězdy. A ty jsou nyní v euforii. Wrexham totiž slaví postup do 3. nejvyšší soutěže.
Čas načtení: 2024-05-30 15:28:00
Helsinky (Finsko) 30. května 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - • Hollywoodské hvězdy čelí influencerům ze sociálních médií ve vtipné upoutávce na hru Squad Busters, která je právě teď k dispozici ke stažení• Nová skupinová akční hra již tento týden překonala rekord v oboru a stala se mobilní hrou, která dosáhla 40 milionů předběžných registrací nejrychleji v historii*• V úvodním traileru se objeví hvězda filmu Furiosa Chris Hemsworth, Christina Ricci ze seriálu Yellowjackets, Ken Jeong ze soutěže Masked Singer, Will Arnett z podcastu Smartless, Auli'i Cravalho z filmu Moana a někteří z nejznámějších světových influencerůSADA TISKOVÝCH MATERIÁLŮ K DISPOZICI ZDEAkční skupinová mobilní hra Squad Busters od společnosti Supercell byla dnes celosvětově uvedena na trh s reklamou plnou hvězd, v níž vystupují Chris Hemsworth, Christina Ricci, Ken Jeong, Will Arnett a Auli'i Cravalho.V úvodním traileru herci ztvárnili ikonické postavy ze hry Supercell, které se objevují v nejnovějším hitu tohoto giganta v oblasti mobilních her.Ve hře Squad Busters se hráči účastní epických zápasů pro více hráčů v 10 lidech, během čtyřminutových kol sestavují týmy a bojují se soupeři o co největší počet drahokamů. Ve hře potkáte nejrůznější postavy z celého světa Supercell a jejím cílem je oslovit každého, kdo má mobilní zařízení - nabízí intuitivní a komplexní hratelnost jak pro příležitostné hráče, tak pro ty, kteří hledají intenzivnější kompetitivní hru.Na začátku reklamy vidíme muže, který spí v posteli a probudí ho Ken Jeong ze soutěže Masked Singer v roli excentrického kuřete Chicken, pak ho obklopí ho pět postav ze hry Squad Busters. Hemsworth se představí jako mocný barbarský král – Barbarian King, kromě něj uvidíme Ricci jako temnou čarodějnici Witch, Arnetta jako přátelského dřevorubec Grega a Cravalho jako roztomilou Shelly s brokovnicí.Tým celebrit se pak vydává na misi, jejímž cílem je vnést do života svého hráče zábavu, chodí za ním od rána do večera. V sérii komických scén v režii Jodyho Hilla doprovází herci našeho hráče na pracovní pohovor i do záchodové kabinky a vtěsnají se do auta, aby ve stylu pořadu Carpool Karaoke zazpívali klasiku od Nickelback „How You Remind Me".Když se hollywoodská parta baví o kouzelnické holi, kterou Ricci vyvolává kostlivce, narazí na další hráčskou skupinu, jejíž postavy hrají internetové celebrity. Superhvězda TikToku Bella Poarch se přestaví jako Witch, skutečný dřevorubec Thoren Bradley jako Greg, legenda v oblasti playbacku Gabriela Moura jako Shelly a výjimečná youtuberka ZHC jako Chicken.Během bitvy se krátce objeví i Seth Phillips, známý spíše jako Dude With Sign, který má oslovit mladší publikum.Squad Busters je první globální hra společnosti Supercell po více než pěti letech a všichni ji netrpělivě očekávají. Podle interní analýzy společnosti má hra k dnešnímu dni 40 milionů předběžných registrací* a stala se tak mobilní hrou, která tohoto milníku dosáhla nejrychleji v historii. To překonalo interní cíle společnosti Supercell, která očekávala, že hra půjde ve stopách jejích předchozích hitů – Hay Day, Clash of Clans, Boom Beach, Clash Royale a Brawl Stars – a vygeneruje více než jednu miliardu dolarů celkových příjmů.Ilkka Paananen, generální ředitel společnosti Supercell, říká: "Po neuvěřitelném ohlasu na celosvětové přestavení hry Squad Busters máme velkou radost, že si ji konečně budou moci užít všichni hráči po celém světě! Naše herní týmy mají pro vydávání nových her opravdu vysokou laťku kvality, což ale znamená, že většina her, na kterých pracují, nespatří světlo světa. Proto jsme více než pět let nevydali žádnou novou hru. O to výjimečnější je pro nás tento okamžik, kdy spouštíme hru Squad Busters! Chtěl bych poděkovat týmu hry Squad Busters za úžasnou práci, která vedla k vydání nové, neuvěřitelně zábavné hry pro naše hráče po celém světě.""U příležitosti jejího uvedení chtěl náš tým zajistit velkolepou akci, takže nám přišlo jako dobrý nápad, aby se hollywoodské ikony utkaly s hvězdami sociálních médií a vtipnou formou ukázaly, že život je opravdu zábavnější, když máte svůj tým!"Fanoušci na celém světě se zařízeními iOS a Android si hru mohou stáhnout už teď.Poznámky pro redakci:* včetně předběžných registrací a stažení na trzích, kde je Squad Busters k dispozici od 25. dubnaO společnosti SupercellSupercell je herní společnost se sídlem ve finských Helsinkách a pobočkami v San Franciscu, Soulu a Šanghaji. Od svého založení v roce 2010 uvedla společnost na světový trh pět herních titulů: Hay Day, Clash of Clans, Boom Beach, Clash Royale a Brawl Stars. Cílem společnosti Supercell je vytvářet hry, které bude po celá léta hrát co nejvíce lidí a které jim zůstanou navždy v paměti. Video - https://www.youtube.com/watch?v=QMH_SGJciQYFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2424345/Squad_Busters___Group_Shot__Office.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2424344/Squad_Busters___Portal___Characters.jpg KONTAKT: supercellEMEAhub@wearetheromans.com PROTEXT
Čas načtení: 2024-09-08 07:06:24
Je to prý hollywoodské studio do kapsy. Jak funguje nová čínská umělá inteligence na tvorbu videí?
Nový AI nástroj MiniMax je schopný ze zadaného textu vytvořit zdarma a rychle obstojné krátké video. Za zády mu stojí silní hráči z Číny. Článek Je to prý hollywoodské studio do kapsy. Jak funguje nová čínská umělá inteligence na tvorbu videí? se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2025-02-24 19:06:16
Na červený koberec i na skate – boty Cariuma už jsou k dostání také u nás
Obouvají je hollywoodské hvězdy Naomi Watts a Helen Mirren, ale i top skateboardisté světa. Nyní boty Cariuma vstupují do Česka, kde chtějí zaujmout stylem a udržitelností – za každý pár vysadí dva stromy. Čekání končí. Z brazilských pláží a skateparků se oklikou přes hollywoodské bulváry dostává Cariuma také do Česka a na Slovensko, kde chce širokou [...] Příspěvek Na červený koberec i na skate – boty Cariuma už jsou k dostání také u nás pochází z Její svět
Čas načtení: 2025-03-20 12:00:34
Hollywoodské celebrity varují: nenechte Google ani OpenAI, aby nás zneužívali
Velké technologické firmy mají svolení trénovat své AI modely na obsahu chráněném autorskými právy To se nelíbí řadě hollywoodských celebrit a dalším zástupcům kreativního odvětví Otevřený dopis podepsali například Ben Stiller, Cate Blanchett, Mark Ruffalo či Paul McCartney S rapidním nástupem umělé inteligence, a videí či snímků deepfake obzvláště, roste množství etických otázek, na které si musíme jako společnost odpovědět: Co je ještě v pořádku a co už je „za hranou“? Je správné generovat cokoli nás napadne a vydávat to za skutečné? Když si nemůžeme dovolit živého herce, je v pořádku využít jeho „digitálního avatara“, aniž by měl nárok na honorář? A co když bude jen známému herci či herečce podobný? Podobných otázek vyvstává celá řada a není divu, že absence jasné odpovědi řadu lidí, především pak těch, kterých se to bytostně týká, začíná výrazně znepokojovat. Přečtěte si celý článek Hollywoodské celebrity varují: nenechte Google ani OpenAI, aby nás zneužívali
Čas načtení: 2026-03-20 11:15:40
Do kin vstoupilo oceňované dokumentární drama Hlas Hind Radžab. Zaštítily jej i hollywoodské hvězdy
Společnost Artcam Films právě do české kinodistribuce uvedla tunisko-francouzské dokumentární drama Hlas Hind Radžab, které je mnoha kritiky označováno za jeden z nejvýznamnějších filmů minulého roku. Článek Do kin vstoupilo oceňované dokumentární drama Hlas Hind Radžab. Zaštítily jej i hollywoodské hvězdy se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.
Čas načtení: 2026-05-24 19:18:35
Ricky Gervais: „Nekrofil“ Tom Hanks „na mě poslal zabijáky“, když jsem odhalil hollywoodské pedofily
Právě se objevilo senzační video. Ricky Gervais sedí v zákulisí pořadu Graham Norton Show a vypráví o večeru, kdy rozmetl Zlaté glóby. Žádné vtipy. Žádné servítky. Jen holá pravda. Ten večer na Hollywood neshodil jen napalm. Odhalil špinavou dohodu zábavního… The post Ricky Gervais: „Nekrofil“ Tom Hanks „na mě poslal zabijáky“, když jsem odhalil hollywoodské pedofily first appeared on Akta X.
Čas načtení: 2011-10-02 00:00:00
Fashion trends podzim 2011: Zachumlejte se do kožešin!
Být jako polární medvěd je žádoucí! A to už po mnoho let. Pokud zabrousíte do minulosti, všimnete si, že nejslavnější érou kožešin byly 20., 30. a 40. léta 20. století. V té době byly znakem luxusu a pravidelně si je na sebe oblékaly ty nejslavnější hollywoodské hvězdy, mimo jiné třeba Marlene Dietr ...
Čas načtení: 2018-09-25 09:07:31
Držíte dietu? Nejspíš to hned vzdejte, podle vědců stejně nezhubnete
V posledních desetiletích jsou diety čím dál populárnější a čas od času je drží nejen přední hollywoodské celebrity, ale i zcela obyčejní lidé. A to jak ženy, tak muži. Slibují si od nich bezmála zázraky a naprosto jim důvěřují. Jenže nakonec je většinou čeká veliké zklamání. A my víme proč.
Čas načtení: 2015-02-04 07:00:00
Boston s Delta Arlines za 397 €
Spojené štáty Americké sú pravdepodobne najpopulárnejšou svetovou veľmocou, o ktorú sa zaujíma celá planéta. Takmer každý sleduje skvelé hollywoodske trháky a seriály, miluje americké celebrity a je potrebné podotknúť, že nás tiež zaujíma americká strava, magazíny a mnoho ďalšieho. Aké by to asi bol ...
Čas načtení: 2013-04-07 11:15:00
Lacné letenky do Los Angeles - zavítajte do najväčšieho mesta Kalifornie
Amerika nás chtiac-nechtiac obklopuje prakticky dennodenne. V televíznych novinách sa dozvedáme o prevratoch na západnej pologuli, počúvame prejavy Baracka Obamu a sledujeme hollywoodske trháky. USA je skrátka veľmocou ako ekonomicky vyspelou tak veľmi lákavou svojou rozmanitosťou. Jej sever je rovn ...
Čas načtení: 2015-02-03 18:00:00
Boston s Delta Arlines za 11 046 Kč
Spojené státy Americké jsou pravděpodobně nejpopulárnější světovou velmocí, o kterou se zajímá celá planeta. Témě každý sleduje skvělé hollywoodské trháky a seriály, miluje americké celebrity a nutno podotknout, že nás také baví americká strava, magazíny a mnoho mnoho dalšího. Jaké by to asi bylo, m ...
Čas načtení: 2011-11-16 23:00:00
Levné letenky do Los Angeles – zavítejte do největšího města Kalifornie
Amerika nás chtě nechtě obklopuje prakticky dennodenně. V televizních novinách se dozvídáme o převratech na západní polokouli, slýcháme proslovy Baracka Obamy a sledujeme hollywoodské trháky. USA je zkrátka velmocí jak ekonomicky vyspělou tak velice lákavou svou rozmanitostí. Její sever je stejně st ...
Čas načtení: 2022-03-02 08:55:07
Následující text vyšel v Literárních novinách 38/2011 pod názvem Proč bude válka: I když většina lidí na Západě stále žije v domnění, že pohodu posledních desetiletí ruší pouze nahodilosti a vzdálené bouře, pod mírovým povrchem doutnají čtyři nálože. Přestože každá z nich se může jevit jako dílčí problém, ve své kombinaci vytvářejí prohlubující se tendenci k velké válce. Tedy válce, kdy na obou stranách fronty budou mocnosti schopné zasáhnout území protivníka. Tato nebezpečí lze pojmenovat: výměna světového hegemona, zbrojení, způsob života středních vrstev, úroveň politických elit Západu. Výměna hegemona Krize je dána tím, že staré umírá a nové se ještě nerodí, nebo se rodí pomalu. Takto je střídán hegemon světové ekonomiky: pomalu, ale jistě se blíží den, kdy čínský hrubý domácí produkt (HDP) bude větší než HDP Spojených států. Podle posledních propočtů Mezinárodního měnového fondu by se tak mělo stát v roce 2016: HDP Číny byl odhadnut na 19,0 bilionů dolarů, zatímco HDP Spojených států na 18,8 bilionů. V té době by mělo dosáhnout, alespoň podle tohoto zdroje, zadlužení USA úrovně přes 110 procent HDP, zatímco čínské by se mělo pohybovat na úrovni 10 procent HDP. Podle posledních odhadů Goldman Sachs se v roce 2030 bude Čína podílet na světovém HDP plnými 23 procenty, zatímco USA devíti procenty. Zároveň lze předpokládat, že Peking bude mít i nadále největší devizové rezervy na světě, zatímco Washington bude největším světovým dlužníkem. Proti Západu se obrací to, co se celá desetiletí jevilo jako důkaz převahy. Outsourcing průmyslové výroby do zahraničí, kde je levnější pracovní síla, zvyšoval zisky malé skupiny akcionářů a vrcholového managementu, zatímco střední vrstvy našly své uplatnění ve službách. Jenže takováto ekonomika funguje pouze tehdy, zůstane-li zachováno postkoloniální rozdělení světa na centrum a periferii. Což právě končí. Ekonomika představuje výchozí základnu či limit moci státu, a proto lze tuto situaci vnímat jako omezení suverenity v rozhodování Washingtonu. Svět se tak dostává do situace, kterou před dvěma a půl tisíci let popsal Thukydides v Dějinách peloponéské války: „Za nejpravdivější důvod, i když se o něm nejméně mluví, považuji růst aténské moci, který vyvolal u Lakedaimoňanů takové obavy, že se odhodlali k válce.“ Tento první zákon světové politiky varuje: střídání hegemona je nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka. Vojenská síla Světové vojenské výdaje neustále rostou. Podle Stockholmského institutu pro výzkum míru (SIPRI) činily loni 1 630 miliard dolarů. To představuje růst o 50,3 procent ve srovnání s rokem 2001. Výdaje tzv. demokratického Západu, tedy států Severní Ameriky a západní a střední Evropy, činily loni 1 037 miliard, tedy 63,6 procent globálních vojenských výdajů. Ze 43 procent se v roce 2010 na celosvětových vojenských výdajích podílely samy Spojené státy. Za první dekádu 21. století vzrostly vojenské výdaje USA o 81,3 procenta a dosahují dnes 4,8 procenta HDP. I když vývoj výdajů v Rusku je obdobný – růst o 82,4 procenta a dosažení úrovně čtyř procent HDP – v absolutních hodnotách se jedná o výdaje v jiných řádech: výdaje Spojených států jsou téměř dvanáctkrát vyšší než výdaje Ruska. Z těchto údajů vyplývá, že sice ekonomická hegemonie USA končí, ale vojenská hegemonie, kterou Spojené státy získaly po skončení studené války, trvá. A sázka na udržení vojenské převahy se též nemění: informace Bílého domu uvádějí, že v letošním fiskálním roce bude na výzkum, vývoj, testy a vyhodnocování nových zbraní vydáno 77,1 miliardy dolarů – což je více, než podle SIPRI činí celý vojenský rozpočet Ruska. Přestože Spojené státy oficiálně zastavily vývoj nových jaderných zbraní, pokračuje vývoj, testy a výstavba nových strategických systémů. To platí také o unitárně pojaté protiraketové obraně, byť krásná slova o restartu vztahů s Ruskem či formulace o kooperaci s Ruskem v nové doktríně NATO slibovaly něco jiného. Výdaje na zbrojení v této úrovni nejsou ničím jiným než bezuzdným plýtváním, a to dokonce v době ekonomických problémů. Jenže omezit je nelze, právě proto, že jsou hospodářské problémy: vojensko-průmyslový komplex je jedním z mála odvětví, které v USA výborně funguje. Steven Hook v knize U.S. Foreign Policy odhaduje, že vojensko-průmyslový komplex dává ve Spojených státech práci dvěma milionům lidí. I když jsou Spojené státy největším vývozcem zbraní – na globálním obchodu se podílejí ze 30 procent, následovány Ruskem (23 %), Německem (11 %), Francií (7 %), a Velkou Británií (4 %) - je tu problém: nejmodernější konvenční zbraně a strategické zbraně obecně nelze prodávat, neboť nikdy nelze zcela vyloučit jejich využití proti dodavateli či kopírování. Když jsou jich plné sklady, pak lze buď zastavit vývoj a výrobu, nebo je zničit – nebo je použít. Proto mají moderní zbraně zakódovanou nebezpečnou vlastnost, že budou použity. Třeba proti stále mohutnějšímu ekonomickému konkurentovi, Číně, jehož výdaje na obranu byly podle odhadů SIPRI přibližně 5,9krát menší než výdaje USA. A 8,7krát menší než demokratického Západu. Střední vrstvy To, co se ekonomům nejdříve jevilo jako krize hypoteční, potom jako finanční a dnes jako dluhová krize otřásající tu dolarem, jindy eurem či librou, je ze sociologického hlediska krize životního způsobu středních vrstev. Zpravidla se v této souvislosti hovoří o federálním dluhu ve výši přes 14 bilionů dolarů. Tady je viník jasný. Zadlužení ústřední vlády, které vzniklo během 2. světové války, klesalo až do roku 1980. Pak přišel Ronald Reagan se svojí ekonomikou nabídky, tedy reformou ve prospěch bohatých. Reaganomika, pěstovaná jak v dobách Reagana, tak i za vlády obou Bushů, se na celkovém federálním dluhu podílí 9,2 biliony dolarů. Spojené státy nejsou chápány jako nejzadluženější země světa jenom z tohoto důvodu. Letošní nervozita, kdy ratingová agentura Standard & Poor's snížila USA dlouhodobý úvěrový rating na AA+, je spojena s faktem, že federální dluh převýšil HDP. To ale není nikterak dramatická informace: nad 100 procent HDP má dluh šest států, přičemž zadlužení Japonska je 200 procent, Řecka a Itálie 130 procent, Velké Británie 94 procent, Německa 85 procent. V zásadě nikdo neví, co to znamená, jen se říká, že hranice dluhu 90 procent HDP je problém. Jenže Spojené státy mají ještě další problémy. Předně je to skutečnost, že podle oficiálních údajů přibližně 4,5 bilionů z tohoto dluhu je v zahraničí. Z této částky 26 procent drží kontinentální Čína (Hongkong další 3 %), Japonsko 20 procent, Velká Británie 5,5 procenta, ropní exportéři 4,6 procenta, Brazílie 4,3 procenta atd.; Rusko „jen“ 3,8 procenta. A pak jsou to dluhy amerických domácností. Podle agentury Bloomberg jsou největší od Velké deprese a už v roce 2007 vzrostly na úroveň současného federálního dluhu, tedy 14 bilionů. Tehdy se dluhy domácností přiblížily 140 procentům disponibilních příjmů, přičemž tyto dluhy tvořily více než dvojnásobek úspor amerických domácností. Střední vrstvy nejen USA, ale celého Západu žijí na dluh. Na dluh státu doma i v zahraničí a na svůj osobní dluh. Těm americkým v tom pomáhá FED, Federální rezervní systém, který se změnil na globálního alchymistu: vyrábí z papíru zlato. Podle některých odhadů je ve světě 50krát více dolarů než zboží. Nikdo to pořádně neví. Celá tato hra funguje díky dvěma skutečnostem: zvyku a množství dolarů. Zvyk je dán tím, že si nikdo zatím pořádně neumí představit jinou situaci. A dolarů je tolik, že je nelze vyměnit za jinou, hodnotnější měnu. A tak jsou stále reálná práce a suroviny směňovány za voodoo dolary. Ale opět: takto to může fungovat, jen pokud bude trvat globální rozdělení na centrum a periferii. Blíží se čas, kdy na udržení životní úrovně amerických středních vrstev nikdo nepůjčí. A nastane problém. Velký politický problém. Spokojenost středních vrstev je základem legitimity západní demokracie. Jsou základnou liberálně-konzervativního konsensu ať již jako aktivní voliči, nebo svou pasivitou. Cítí se svobodné, neboť mají prostředky na realizaci často uměle vytvořených potřeb. Když se prohloubí rozklad jejich životního způsobu, koho budou volit? Zvýšená volební účast v reakci na krizi ve Výmarské republice přivedla k moci Hitlera. Nejsnáze se zvýší práh bolestivosti při restrukturalizaci životního způsobu, když jsou střední vrstvy vystrašené nebezpečím zvenku. Pak se dá ze vznešené Deklarace nezávislosti USA udělat zakládací listina věznice v Guantánamu. To bylo už mnohokrát v dějinách odzkoušeno. Vystrašení lidé podruhé hlasují pro Bushe ml., hlasují pro vyšší vojenské výdaje, pro válku. Za války lze téměř bez odporu životní způsob upravit. A při troše štěstí i zbavit se zahraničního věřitele. Kvalita elit Každý z těchto faktorů sám o sobě nepředstavuje bezprostřední ohrožení míru. Fakt, že se z Číny stává ekonomicky nejmocnější stát, nevylučuje, že při vzájemné závislosti na tom Spojené státy mohou vydělat. Zbrojení lze omezit a dát vojensko-průmyslovému komplexu třeba ziskové státní zakázky v oblasti ekologie. Restrukturalizaci životního způsobu středních vrstev lze možná rozložit do delšího času a část zátěže z této změny přenést i na bohaté. Jenže je tu ještě jeden velký problém: Západ prožívá hlubokou krizi strategického myšlení elit. Stačí se podívat na poslední čtyři války: bombardování Jugoslávie (1999), intervence v Afghánistánu (2001) a Iráku (2003), letos Libye. Lze započítat i útok Izraele na Libanon (2006). Všechny začaly – mírně řečeno – bez jasného politického zadání, věcné politické, sociální a vojenské analýzy. S výjimkou začátku války v Afghánistánu také arogantně, bez přípravy dostatečného diplomatického krytí. Ač byly zpočátku vedeny pod propagandistickým příkrovem ve stylu hollywoodské Hvězdné pěchoty, jádrem propagandy se postupem času stalo embargo, které se nejdůležitější západní sdělovací prostředky ani nepokoušejí prorazit. A vojenský výsledek je zcela nejasný. Politické důsledky posilují chaos ve světě. Koncepce práce provinčních rekonstrukčních týmů v Afghánistánu a Iráku byla dovedena téměř do dokonalosti. Je obtížné jim cokoliv vytknout, při realizaci je to snad jen nedostatek financí. Jejich práce má ale minimální naději na úspěch, protože působí v prostředí, kde je značná část veřejnosti vnímá jako vraždící křižáky. I když tyto týmy odvádějí dobrou práci, politické zadání je špatné. Krize strategického myšlení západních politických elit jen na první pohled vyrůstá ze špatné zpravodajské analýzy. To byl především problém intervence v Iráku. Tehdy docházelo k úpravám zpravodajských výsledků v duchu potřeb administrativy, což nakonec vyústilo v programový volební požadavek demokratů na odpolitizování zpravodajských služeb. Jenže to není celý problém. Proč politici chtěli upravené analýzy? Vždyť bez dobré analýzy lze přijmout dobré rozhodnutí jen náhodou... Rozklad strategického myšlení je dán už tím, co by se dalo nazvat amerikanizací školství: zbavme se memorování, žáky a studenty je třeba učit tvořivě uvažovat. Tento líbivý slogan je typický propagandistický produkt. Výraz „memorovat" má pejorativní zbarvení, které sděluje, že je něco špatně. Ve skutečnosti ale ono „bezduché memorování" může být prosté učení se faktům či slovíčkům. A nad čím lze tvořivě uvažovat, když ne nad fakty? Po internetu běhá moudrá věta, která kdesi v kyberprostoru ztratila svého autora: „Věda je fantazie spoutaná fakty." Nemůže to být jinak. Tvořivost, zvláště v sociálních vědách, se musí opírat o vědění, mnohdy pohříchu nadřené. Uvolňovat fantazii bez znalostí, to je v nejlepším případě cesta k umění, nikoliv k analýze. Potkáváme je denně: koukají na nás z obrazovky České televize, připraveni kdykoliv k čemukoliv zaujmout zásadní stanovisko – aniž často vůbec tuší, o čem mluví. Takto vzniká situace, kdy není nutný základní výzkum, stačí ideologické think tanks, třetí sektor. Také v Česku se nevybírají ministryně obrany podle pěveckého talentu či ministři podle věrnosti firmě PromoPro. Jejich hlavní kvalita je ideologická oddanost, tedy schopnost přijímat rozhodnutí bez věcné analýzy. V kapitalismu nejsou odděleni jen chudí a bohatí, ale i bohatí a mocní od vzdělaných. Hledat jejich propojení je obtížné mimo jiné proto, že mocní a bohatí se domnívají, že vzdělané nepotřebují – kdyby byli důležití, přece by byli bohatí nebo mocní... Indiánská demokracie Politika ale potřebuje analýzu. Analýzu opřenou o relevantní fakta, což jsou fakta nejen pravdivá, ale i významná. Významná znamená důležitá – tedy vybraná podle určitých kritérií. Tato kritéria opět potřebují znalosti. A talent. Specifický talent. Slabost tedy není jen ve znalostech věcných faktů, ale i ve filosofii, která má pomoci fakta analyzovat. Tato filosofie chybí z celé řady důvodů. Jedním z nich je liberální demokracie. Volební systém na Západě má v sobě zabudovány dvě bariéry, které brání rozvoji strategického přístupu: volební marketink a časování. Marketing je bezprostředně spojen s degenerací voleb na soutěž mediálních agentur. Rozvoj komunikací vedl postupně k tomu, že volby vyžadují prodej jednoduchých hesel co největšímu množství občanů. Tedy marketingovou kampaň, která prodává stranické vůdce v podobě balíčku oblíbených očekávání. Jen někteří, jako TOP 09, se soustřeďují na vybraný segment a radikalizují svůj heslář. Povětšině se heslář snaží postihnout potřeby co nejvíce lidí. Krátkodobé potřeby hedonistických středních vrstev. Časování voleb je dalším zdrojem krize strategického myšlení západních elit. Je zřejmé, že objednávka na politického vůdce je limitována dvěma (poslanec Kongresu USA) až pěti lety (prezident Francie). To znamená, že případná strategie je časově limitována na dva roky až pět let. Jenže skutečná sociální tvořivá koncepce vyžaduje alespoň střednědobé plánování. Řádově deset let. Liberální systém, který má chránit před diktátory svou častou výměnou jednotlivců – byť v rámci jedné skupiny – vyžaduje změnu: tváří, hesel, přístupu. To je všechno, jen ne vhodné prostředí pro rozvoj skutečného strategického myšlení. Tak vzniká sen o tom, že z chybných dílčích rozhodnutí uhněte neviditelná ruka trhu správný celek. Pravdou je, že politik v liberální demokracii nemá k dispozici nástroje na plnění střednědobých až dlouhodobých záměrů. Ze sociální tvořivosti mu zbyl jen zápas o rozpočet. A zápas o rozpočet byl zúžen na dohadování účetních. Tak trochu to vypadá jako indiánská vojenská demokracie. Tam si také v době míru mohl každý dělat, co chtěl, a náčelník mohl jen mluvit; ovšem v době války všichni museli náčelníka poslouchat. Tedy opět válka jako svůdná vábnička. Jak bez války Ačkoli válka hrozí stále víc, nemusí být. Je však nutné o tomto narůstajícím nebezpečí hovořit. Prorážet manipulaci jako je ta, která dnes provází válku v Libyi. Vědět, že s rostoucí hrozbou války bude manipulace narůstat. A využívat všechny demokratické instituce k boji proti militarismu, malování obrazu nepřítele tu na východě, jindy na jihu, proti pěstování patologického strachu, který ospravedlňuje násilí. Západ nutně potřebuje rozvíjet kritické myšlení. To neznamená pouze v akademické obci pěstovat to, čemu se dříve říkalo „ostrůvky pozitivní deviace". I v podmínkách svobody slova rozhodující roli při formování politické kultury sehrávají mainstreamová média. Ta ovšem, jak ukazuje čerstvá zkušenost, v době války ochotně přenášejí záběry neznámých filmových štábů ukazující posuzující povstalce, kteří mávají neznámo kde vyrobenými novými vlajkami starého režimu. A ze zpravodajství ochotně vyloučí informace z Jemenu či Bahrajnu, aby demokratický lid nebyl zmaten v době, kdy je přece nutné vidět jen jednoho, libyjského nepřítele. Takto se otvírá prostor pro svévoli politiků a vojáků. Zdá se, že je ještě spousta času. Státníci se přece na sebe usmívají. Jenže nadále pokračuje výstavba obrovské základny na Guamu, znovuvyzbrojování Gruzie, zbrojení v Ázerbájdžánu, výstavba černomořských základen USA v Bulharsku a Rumunsku, další v Polsku... A veřejnou diskusi o válce nepostrádáme. Jenže chybí. Nebezpečně chybí.
Čas načtení: 2021-08-12 18:27:44
Romance Marťanské lodě bude poprvé k vidění v soutěži na festivalu v Karlových Varech
První celovečerní hraný film režiséra a muzikanta Jana Foukala Marťanské lodě si odbude svoji světovou premiéru 23. srpna na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary v soutěžní sekci Na Východ od Západu. Jan Foukal je známý i v hudebním světě pod pseudonymem Johannes Benz, muzika stála i v jádru jeho předchozího filmu – dokumentu Amerika. Ten byl v roce 2015 vybrán na festival v Karlových Varech do soutěže dokumentů. V hlavních rolích jeho novému snímku se představí herečka Eliška Křenková a frontman kapely Květy Martin Kyšperský. Režisér Foukal divákům předkládá příběh osudového setkání hudebníka a psycholožky a vypráví o tom, jaké to je, když se stane něco „velkého“. „Je to film o hledání lásky. Ten žánr romance je pro mě určitým vodítkem a nikoli dogma. Klidně bych mohl říct, že je to báseň nebo filmová píseň... Rozhodně si však nepředstavujte romantickou komedii, která se v české kinematografii s oblibou nosí. V případě Marťanských lodí jde o křehký pohled na mezilidský vztah, který má v sobě, doufám, i nadhled,“ říká režisér Jan Foukal. Příběh jak z hollywoodské romance se natáčel v kulisách města Brna a vznikal i v Norsku, konkrétně na malém ostrově Stromtangen. Inspirací pro vznik tohoto filmu se stala kniha básní Marťanské lodě Aleny Černé a Martina E. Kyšperského. Sbírka básní zaujala producenty Silvii Michajlovou a Ondřeje Zimu ze společnosti Film Kolektiv natolik, že nechali podle námětu Martina Kyšperského vzniknout stejnojmennému scénáři k celovečernímu filmu. Kyšperský souhlasil a sepsal pro ně své vzpomínky. Scénář Marťanských lodí napsal Zdeněk Jecelín, spolupracoval na něm i režisér Jan Foukal. Kameramanem je Jan Šuster, architektem Ondřej Lipenský a kostýmním výtvarníkem Ivan Stekla. Na hlavní mužskou roli byl sice vypsán casting, rozhodla ale muzikantská autenticita. Navíc Kyšperský měl už předchozí zkušenosti z několika epizodních rolí v českých seriálech a filmech. „Martin je skutečně klíčovou postavou filmu. Stojí na počátku námětu, situaci si prožil, podílel se na filmu i scenáristicky, herecky a pochopitelně hudebně. Osobně si už nedokážu představit oddělení písničkáře – autora s filmovou postavou, kterou zobrazujeme. Sevření písně a jejího autora je pro mě zásadní. Jsem za tu volbu moc rád a věřím, že to filmu vdechlo speciálního autentického ducha,“ říká režisér Foukal. Mezi oběma hlavními protagonisty na plátně vládne velmi znatelná chemie, jež podle režiséra Foukala spolu s citlivým pohledem a propracovaným vizuálním konceptem kameramana Jana Šustera vytvořila na plátně mimořádné napětí i soulad. To potvrzuje i představitelka hlavní role Eliška Křenková: „Na spolupráci s Martinem bylo hezké, že jsme na sebe přirozeně reagovali, že tam docházelo k nějaké výměně energií a že jsme si nejeli takzvaně sami pro sebe. Chtěla jsem, abychom v tom byli zkrátka spolu. Role Elišky byla velmi těžká, protože měla extrémně mnoho poloh, a bylo sympatické mít na place takového kolegu, jako je Martin, o kterého se dá opřít.“ Ve filmu dále hrají Jan Strejcovský, Anita Krausová, Agáta Kryštůfková či Pavel Zatloukal a vystupuje v něm i brněnská písničkářka Nikola Mucha. Do českých kin uvede Marťanské lodě 16. září společnost Falcon. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-06 17:30:00
Tarantino si naplánoval natočit deset filmů a pomalu se blíží do cílové rovinky. Ke svým projektům dokáže být i hodně kritický a uznává, že všechno se nepovedlo tak, jak si plánoval. S kariérou by se však chtěl rozloučit zajímavým příběhem, jaké se na plátnech objevovaly v nejslavnějších dobách hollywoodské tvorby.
Čas načtení: 2024-02-20 11:29:56
Tento den se mění v bránu k nevídané zábavě. Merkur ti přináší 20 free spinů pouze za jednu malou podmínku. Využij této šance prozkoumat hollywoodské světlo s trochou extra štěstí. Vše potřebné se dozvíš v článku. The post 20 otoček zdarma u MerkurXtip appeared first on 🍀 Vyhraj.cz.