Po 16letech jsem zahodil všechen kod webu a napsal celý kod znovu. Vypadá to tu +- stejně, ale pokud narazíte na něco co vám vadí tak mi o tom napište: martin@vorel.eu nebo se mi ozvěte na twitteru Začal jsem dělat change log.

Kurzy ze dne: 12.06.2026 || EUR 24,170 || JPY 13,043 || USD 20,894 ||
sobota 13.června 2026, Týden: 24, Den roce: 164,  dnes má svátek Antonín, zítra má svátek Roland
13.června 2026, Týden: 24, Den roce: 164,  dnes má svátek Antonín
DetailCacheKey:d-1827943 slovo: 1827943
Opoziční ODS bude na ideové konferenci ladit program a další směřování

Po pátečním zahájení předvolební kampaně v dešti na louce na pražské Pankráci bude opoziční ODS v sobotu v nedalekém kongresovém centru ladit celý den na ideové konferenci svůj program i další směřování.

---=1=---

Čas načtení: 2025-02-04 12:03:00

Pellegrini mírní vášně: Slovensko nechce pryč z EU a NATO. Fico má bludy, bouřil lídr opozice

Nikdo z představitelů vládních stran na Slovensku nemá zájem o vystoupení země z EU a NATO, hlavní důvod k demonstracím za proevropské směřování Slovenska tak neexistuje. Po dnešním jednání s předsedy většiny parlamentních stran to řekl slovenský prezident Peter Pellegrini. Schůzky v prezidentském paláci se nezúčastnilo mimo jiné nejsilnější opoziční hnutí Progresivní Slovensko (PS), které ji označilo za past pro opozici; podle předsedy PS Michala Šimečky směřování země ohrožují kroky vlády premiéra Roberta Fica. Ten před novináři stejně jako šéf nejmenší vládní strany SNS Andrej Danko tvrdil, že EU se musí reformovat.

\n

Čas načtení: 2025-02-04 12:20:00

Pellegrini: Nikdo nepřipravuje odchod z EU a NATO, není důvod k protestům

Nikdo z představitelů vládních stran na Slovensku nemá zájem o vystoupení země z EU a NATO, hlavní důvod k demonstracím za proevropské směřování Slovenska tak neexistuje. Po úterním jednání s předsedy většiny parlamentních stran to řekl slovenský prezident Peter Pellegrini. Schůzky v prezidentském paláci se nezúčastnilo mimo jiné nejsilnější opoziční hnutí Progresivní Slovensko (PS), které ji označilo za past pro opozici; podle předsedy PS Michala Šimečky směřování země ohrožují kroky vlády premiéra Roberta Fica. Ten před novináři stejně jako šéf nejmenší vládní strany SNS Andrej Danko tvrdil, že EU se musí reformovat.

\n

Čas načtení: 2026-01-14 00:05:00

Kupka vs. Ivan pro Echo: Jakou chtějí ODS, koho v předsednictvu a co dělat v opozici

Nejsilnější opoziční stranu, tedy ODS, čeká o víkendu kongres, který rozhodne o dalším směřování po neúspěšných volbách. Ze současného vedení se o pozici ve vedení uchází jen místopředsedové Martin Kupka, který se chce stát předsedou a Alexandr Vondra. Kupku vyzve v souboji o křeslo předsedy místostarosta městského obvodu Ostrava-Jih Radim Ivan. Oba pro Echo24 nyní popsali své priority ohledně směřování ODS či toho, jak by mělo vypadat ideální předsednictvo.

\n

Čas načtení: 2021-08-10 19:39:36

Staré a nové migrační fronty: Turecko, Litva

Je na čase se na chvíli vrátit k migrační krizi. Zastavíme se na dvou místech, jednom starém známém a druhém, o kterém před pár měsíci v souvislosti s migrací ještě nikdo neslyšel. Turecko, které leží na spojnici mezi hustě osídlenou střední a jižní Asií na straně jedné a Evropou na straně druhé, je přirozenou tranzitní zemí pro ilegální imigraci. Navíc Turecko sousedí s Irákem a Sýrií, které ve 21. století vygenerovaly běženců celé zástupy. Počet migrantů přítomných v Turecku činí nyní odhadem čtyři miliony, tedy necelých pět procent obyvatelstva země. Valná většina jich pochází ze Sýrie. Turci nejsou z migrantů nadšení Ačkoliv Turecko je součástí islámského světa, ze kterého pochází i většina těchto čtyř milionů lidí, nedá se říci, že by mezi Turky a migranty panovala velká láska. Toto je například výsledek průzkumu z roku 2017 na téma „Mají být Syřané posláni zpátky domů, až válka skončí?“, roztříděný podle voličů jednotlivých tureckých stran. (HDP je převážně kurdská strana a řada běženců jsou Kurdové, proto asi ten relativně nízký, jen 75procetní výsledek.) Určitá část Syřanů už se také z Turecka domů vrátila, což turecká vláda prezentuje jako jejich dobrovolné rozhodnutí, ale třeba to tak také není (Amnesty International, kterou já osobně beru se zhruba stejnou rezervou jako Erdoğana, tvrdí opak). Hlavní opoziční strana CHP, která se hlásí k sekulárnímu odkazu zakladatele země Atatürka, si stěžuje, že Erdoğan rozdal turecké občanství zhruba 150 tisícům Syřanů, patrně proto, aby se stali voliči jeho strany. 150 tisíc voličů vypadá vůči 85 milionům tureckých občanů jako malé množství, ale pokud se koncentrují v několika málo regionech, mohli by i v tomto počtu mít výrazný vliv na výsledky místních voleb. Předseda CHP Kemal Kılıçdaroğlu před pár dny zveřejnil poměrně útočnou řeč, ve které varuje před přívalem půl milionu až milionu Afghánců a kritizuje Evropu za to, že výměnou za peníze si dělá z Turecka improvizované vězení. (Přepis důležitých bodů řeči v turečtině, automatický překlad do angličtiny.) Jádrem jeho sdělení je, že on už takové ponižující smlouvy s Evropou uzavírat nebude. Pozice hlídačů cizích zájmů je pro Turecko ponižující Nuže, není jisté, zda Erdoğan příští volby, plánované na rok 2023, opravdu prohraje. Hvězda jeho slávy za poslední léta nepochybně poněkud pohasla, jeho strana AKP ztratila kontrolu nad dvěma největšími městy země (Istanbulem a Ankarou) a provádět volební podfuky v Turecku není až tak jednoduché jako v mnoha jiných zemích. Ale pokud je tedy skutečně prohraje, CHP bude v nové vládě pravděpodobně hrát vedoucí roli. Kılıçdaroğluova řeč opět upozorňuje na ten samý problém, o kterém jsem psal několikrát: nelze outsourcovat ochranu vlastních hranic cizím státům, za peníze ani jinak, a smlouvy tohoto typu jsou jen dočasným odkladem dlouhodobého problému. Pro Turky je milionová přítomnost Arabů či Afghánců v jejich zemi skoro stejným zdrojem konfliktů jako pro Evropany. I když se nám zdálky může jevit, že Turecko je součástí toho samého velkého islámského světa, už i kulturní rozdíl mezi Tureckem a Sýrií je značný; mezi Tureckem a Afghánistánem pak leží asi tak tisíc let civilizačního rozdílu. Pro bývalý imperiální národ, který kdysi vládl území od Budapeště po Mekku, je navíc pozice hlídačů cizích zájmů poněkud ponižující, a tento pocit je přesně tím, na co sekulární lídr Kılıçdaroğlu u svých voličů hraje. Nejsem si ale jist, zda je EU na tuto situaci schopna adekvátně reagovat. Hlavní vliv na směřování evropské politiky mají Francie a Německo. V případě Macrona, který chce také za rok vyhrát volby, si umím představit realistický přístup, ale v Německu jsou teď velmi silní Zelení, kteří po podzimních volbách možná půjdou i do vlády. A i když jádrem jejich voličské podpory jsou témata kolem klimatických změn, migrační a azylová politika Zelených je stále podobně lunatická jako bývala. Je to jen pár dní, co jejich kandidátka na kancléřský úřad Annalena Baerbock prohlásila v rozhovoru s německo-tureckým spolkem TGD, že požadují vznik nového ministerstva pro imigraci; prý je nutno oddělit imigrační agendu od ministerstva vnitra coby bezpečnostního resortu. Nová horká hranice vznikla v Litvě Zastavení číslo dva: Litva. Země, která donedávna stála stranou velkých migračních proudů, až do chvíle, než se běloruský vládce Lukašenko rozhodl vozit do Minsku celá letadla plná Iráčanů, kteří se pak přes litevskou (a nyní čerstvě i lotyšskou) hranici snaží dostat dál do Evropy. Samozřejmě to rozhodnutí nepadlo ve vakuu, ale z Lukašenkovy strany jde o odplatu za nedávno zavedené evropské sankce. Na litevské území dorazilo během léta několik tisíc migrantů a Litva na to odpověděla značným zpřísněním imigračních pravidel; tím ovšem ty tisíce lidí z jejího teritoria nezmizely. Po diplomatickém nátlaku EU se Irák rozhodl před pár dny pozastavit letecký provoz do Běloruska a dokonce vyslal do Minsku letadlo pro ty své občany, kteří by se chtěli dobrovolně vrátit; není ale patrné, jestli pozastavení leteckých spojů platí natrvalo. Litevský ministr zahraničí tvrdí, že Lukašenko se po přerušení irácké trasy snaží vyjednávat s Marokem a Pákistánem, kde by zájemců o cestu do Evropy bylo jistě dost. Toto nové bojiště migrační krize je zajímavé hned z několika důvodů. Za prvé je litevská vláda, na rozdíl od dejme tomu té maďarské, vcelku mainstreamovým evropským kabinetem, který se s Bruselem nikdy nedostával do velkých konfliktů. Také je vidět, že ze strany EU nenásleduje žádná kritika vůči litevskému postupu – jenž zahrnuje mimo jiné stavbu plotu na hranicích a vytlačovaní migrantů zpět do Běloruska. Neziskové organizace zabývající se migrací si samozřejmě stěžují, ale oficiální kruhy nikoliv, naopak EU vyzývá členské státy, aby Litvu v krizi podpořily. To je velký rozdíl oproti roku 2015, kdy Maďaři v podobné situaci schytávali tvrdou kritiku. (Tehdejší rakouský kancléř Feymann dokonce nepřímo přirovnal maďarskou politiku k holokaustu.) Za druhé, zrovna tuto hranici nebude lehké zajistit. Litvu jsem procestoval jako turista a ty lesy jsou tam opravdu hluboké, je to taková evropská Kanada. Můžete klidně jet dvacet kilometrů lesem a nepotkat ani jednu vesnici. V litevských lesích se za Stalina schovávali protisovětští partyzáni a dodnes tam žije poměrně početná populace vlků. Tady bude důkladná obrana hranice vyžadovat enormní množství materiálu – a zrovna v době, kdy cena oceli na světovém trhu poskočila výrazně nahoru – jakož i lidí a dalšího vybavení. (V nouzi ovšem poznáte přítele a Estonci nedávno darovali Litvě 100 kilometrů ostnatého drátu, to zahřeje u srdce!) Pokrytectví Evropy Za třetí, zase je jednou vidět, že ta pokrytecká rozkročenost, při které se Evropa na jednu stranu neochvějně drží zastaralých úmluv o poskytování azylu a na druhou stranu si vesměs uvědomuje, že v dnešních podmínkách (mnohonásobně více lidí v chudých zemích světa, daleko levnější a snazší cestování mezi kontinenty, okamžitý přenos informací, sociální státy daleko štědřejší než v roce 1950.) je nemůže neomezeně plnit, vede k tomu, že vás může vydírat každý šašek. Nebýt toho, tak by desetimilionové a nepříliš bohaté Bělorusko ve světových mocenských hrách nehrálo vůbec žádnou roli, leda jako nárazníková země mezi dvěma bloky. Za čtvrté doufám, i když ne s úplně velkým optimismem, že by právě tato situace mohla vést k tomu, že určitý typ lidí aspoň trochu přehodnotí svoje stanoviska. Který? Ten typ, který na jakoukoliv kritickou zmínku o ilegální imigraci reaguje tím, že musíte být agent Kremlu a ruský šváb. Jestliže se Lukašenko snaží na hranice EU dovážet mladé muže z Iráku a Pákistánu, patrně to není proto, aby nás obohatil. Za páté, jaký že je přesně rozdíl mezi cestujícími, kteří letí z Bagdádu do Minsku letadlem, a těmi, kteří putují z libyjského pobřeží coby zákazníci pašeráckých mafií na člunech? Ti první mají pohodlnější a bezpečnější cestu, to nepochybně. Jestli za ni platí více, těžko říci, k oficiálnímu ceníku se nedostanete. Ale pokud považujeme Lukašenkovu činnost za druh hybridní války – což upřímně řečeno je – neměla by tedy být za hybridní válečnici považována i kapitánka Carola Racketeová, které se před necelými dvěma lety dostalo v Evropském parlamentu potlesku? Nechce se mi totiž věřit, že při té své záchranné činnosti nikdy s libyjskými pašeráky lidí neprohodila ani slovíčko a vždycky byla na potřebném místě čirou náhodou, jakýmsi vnuknutím shůry.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

\n

Čas načtení: 2020-05-18 08:55:04

O zdánlivé zdvořilosti aneb Proč by se pálení vlajek trestat nemělo

Pálení vlajky EU bude podle novely trestního zákona u našich západních sousedů trestné, viníkovi hrozí až tři roky vězení. Totéž se bude týkat i vlajek cizích států, pokud s nimi Spolková republika Německo udržuje diplomatické vztahy. Pro srovnání, řízení auta v opilosti je trestáno nanejvýš rokem a vytváření ozbrojených skupin nanejvýš dvěma roky. Původním impulsem pro změnu zákona se podle všeho stala propalestinská demonstrace roku 2017, na které účastníci spálili ručně kreslenou izraelskou vlajku. (Vyjádření sociálně demokratického poslance Fechnera na Deutsche Welle, zpráva o původním incidentu.) EU není stát, ale do novely byla stejně zahrnuta. Jedinou stranou, která hlasovala proti, byla opoziční AfD. „Pálení vlajek na veřejnosti nemá s pokojným protestem co do činění,“ citovala stanice Deutsche Welle ministryni spravedlnosti Christine Lambrechtovou. Takový akt rozdmýchává „nenávist, zlobu a agresi“ a uráží city mnoha lidí, dodala s odkazem na případy pálení tureckých či izraelských vlajek při demonstracích v Německu.  Považuji toto za velmi špatný nápad. Celé to směřování dnešní Evropy k „potlačování projevů nenávisti“ se mi jeví jako mimořádně krátkozraké a autoritářské zároveň. Moje první námitka: jakmile začneme akceptovat myšlenku, že vyspělost či dospělost jedince má být předmětem vyšetřování a represe, ocitáme se na cestě k antiutopii. Na jejím konci stojí klasická ideopolicie po sovětském či čínském vzoru, i když se k tomu vzoru třeba hlásit nebude. Jaký byl váš záměr, když jste řekl XY? Nechtěl jste tím ve skutečnosti říci Z? Není to jen teoretická obava. „Musím prověřit vaše myšlení,“ jak pravil anglický policista se seznamem „závadných“ tweetů. Jiní policisté v té samé zemi pozatýkali pravicové aktivisty za vylepování nálepek „Hranice otevřené, hospody zavřené“. Zde neexistuje žádná přirozená mez, za kterou by už zájem orgánů z principu nesahal. Víceméně cokoliv, co je aspoň trochu kritické, může být jednoho dne vnímáno jako projev nenávisti. Laťka se bude posouvat. Samozřejmě se – jako vždycky, když chceme utahovat šrouby – začíná u zjevných excesů typu pálení vlajek, ale ono to u nich neskončí. Jestli je znakem vyspělé společnosti vyšetřovat a trestat lidi za to, že veřejně vyjádří svoje myšlenky a pocity – jakkoliv třeba odpudivé – tak to bych raději bych žil ve společnosti méně vyspělé, ale svobodnější. Mimochodem, všimněte si jedné věci. Ani zastánci těchto nových represí se nesnaží tvrdit, že by snad zákaz pálení vlajek vedl k tomu, že se vztahy mezi lidmi zlepší. Těžko začnou nějací fandové Hamásu či Hizballáhu mít respekt vůči Izraeli jen proto, že nesmějí v Berlíně nadále pálit izraelskou vlajku. To, co německá politická vrstva nechce, je vidět tuto realitu na vlastní oči. Je prostě příjemnější si zachovávat pokrytecké iluze o tom, že nově vybudovaná multikulturní společnost – jejíž složení ti samí politici významně ovlivnili svojí činností (či spíš nečinností) – funguje přátelsky, harmonicky, tolerantně a vzájemně se obohacuje. Kdyby se vlajky pálily příliš veřejně a příliš často, možná by to některé voliče mohlo znejistit a vyvolat to v nich pochybnosti o moudrosti nastoupené cesty. A odtamtud by už nebylo daleko k politické zodpovědnosti příslušných činitelů. Tím se dostáváme k druhé námitce. Vědět, že vás někdo nenávidí, je sice nepříliš příjemná, ale zároveň velmi užitečná a důležitá informace. Lidé mají už tak dost schopností se přetvařovat, proč je k tomu ještě nutit shora? Vezměme si třeba náš vlastní stát a případ teroristického imáma Samera Shehadeha. Ten se svého času tvářil dost umírněně na to, aby jej zvali do Českého rozhlasu a on nám řekl, že „Češi prostě nechápou, co je to islám“. Možná by to naše kolektivní pochopení bylo větší a hlubší, kdyby si Shehadeh nemusel ze zákona dávat „pozor na hubu“, a kdyby mohl beztrestně přiznat rovnou, že je příznivcem Islámského státu. Takhle, pod takzvanou „ochranou“ zákona potírajícího nežádoucí verbální projevy, jsme od něj zažili několik let sladkých řečí vedených navenek, zatímco v zákulisí s jeho pomocí vznikala struktura pro finanční a personální podporu teroristické organizace. To je opravdový úspěch, že? Zákonem vynucená zdvořilost je sebeklam – a sebeklamy skoro vždycky škodí tomu, kdo se jim oddává. Je daleko lepší vědět, co jsou lidi skutečně zač a co si myslí. Příjemné to není, ale příjemná není ani návštěva zubaře. Současná Evropa ovšem řeší problém vzniklých kazů tím, že ty díry natírá nabílo, aby nebyly vidět.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

\n

Čas načtení: 2024-06-26 12:00:00

Vláda a ANO se shodli na zahraniční politice, tvrdí prezident Pavel. Co Babišovo paktování s Orbánem?

Prezident Petr Pavel uspořádal další setkání se zástupci vlády a nejsilnější opoziční strany. Prohlásil po něm, že atmosféra byla „jiskřivá“, ale že je shoda na nutnosti pomáhat dál Ukrajině a na prozápadním směřování země. Opozice vzápětí ve sněmovně prokázala opak a do této idyly příliš nezapadá ani Babišovo povolební manévrování v Evropském parlamentu.

\n

Čas načtení: 2024-10-27 19:08:00

Prezidentka Zurabišviliová: Gruzie se při volbách stala obětí ruské operace

Gruzie se při parlamentních volbách stala obětí ruské speciální operace. V neděli to podle tiskových agentur prohlásila gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová, která podporuje směřování své země k Evropské unii. Opozice odmítá výsledky voleb uznat a stejně se nyní vyjádřila i prezidentka, která opoziční strany podporuje. Zurabišviliová úřady obvinila, že ve volbách sebraly občanům právo si vybrat.

\n

Čas načtení: 2024-11-09 18:59:37

Po Ivanovi to bude těžké. Piráti se na sjezdu loučili s Bartošem dlouhým potleskem

Důležitý den pro budoucí směřování Pirátů. Opoziční strana v sobotu na celorepublikovém sjezdu v pražských Dejvicích vybírala nové předsednictvo. Novinky zachytily atmosféru na Masarykově koleji, kde se setkání konalo, na kameru.

\n

Čas načtení: 2025-01-08 12:21:00

Opozice chce kvůli Ficovi usnesení o proevropském směřování země

Bratislava - Tři opoziční strany na Slovensku vyvolají mimořádnou schůzi sněmovny, na které chtějí prosadit usnesení o potvrzení proevropského směřování země. Učiní tak reakci na nedávnou návštěvu...

\n

Čas načtení: 2025-01-08 12:21:00

Opozice chce kvůli Ficovi usnesení o proevropském směřování země

Bratislava - Tři opoziční strany na Slovensku vyvolají mimořádnou schůzi sněmovny, na které chtějí prosadit usnesení o potvrzení proevropského směřování země. Učiní tak reakci na nedávnou návštěvu...

\n
---===---

Čas načtení: 2024-10-06 21:30:00

Evropa je moc bílá, myslí si Evropská rada pro zahraniční vztahy. A chce to změnit

Nedávná zpráva vlivného think-tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR), zabývajícího se směřováním unijní politiky, varuje, že je Evropa příliš „bílá“ a je potřeba umožnit, aby o našem směřování více rozhodovali migranti, muslimové a lidé jiné než bílé barvy pleti. ECFR vyzývá, aby lidé, kteří se cítí být „proevropští“, tomuto směřování pomáhali u voleb a volili na základě barvy kůže jiné než bílé kandidáty či ty, kteří se hlásí k islámu, čímž se má zabránit „nebezpečnému xenofobnímu směřování“ EU. Problémy však má podle think-tanku činit smýšlení lidí u nás ve střední Evropě. Naše podpora Izraele v boji proti teroristům prý ukázala, že máme „zcela odlišné postoje k rozmanitosti a multikulturalismu“ oproti Západu.

Čas načtení: 2025-01-14 09:12:08

Rusko a USA masivně prodávají kryptoměny! V Thajsku se bude platit Bitcoinem. Co rozhodne o dalším směřování trhu? | Coin Week

Thajsko vyzkouší platby Bitcoinem a dalšími kryptoměnami, aby ulehčilo transakce turistům, zatímco v Rusku a USA chtějí prodat přes 70 000 BTC. Data o americké inflaci rozhodnou o dalším směřování trhů. Co dalšího se událo? Článek Rusko a USA masivně prodávají kryptoměny! V Thajsku se bude platit Bitcoinem. Co rozhodne o dalším směřování trhu? | Coin Week z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-09-23 17:24:01

Koalice SPOLU chce západní směřování, jádro a silnější obranu. Euro nechává „až to bude výhodné“

Koalice SPOLU slibuje voličům prozápadní směřování země, navyšování vojenských výdajů či výstavbu jaderných elektráren. Přijetí eura zmiňuje pouze jednou větou a obezřetně se staví i k Zelené dohodě. The post Koalice SPOLU chce západní směřování, jádro a silnější obranu. Euro nechává „až to bude výhodné“ appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2019-06-08 00:00:00

KIA a její koncepty

Společnost Kia Motors odhalila trojici nových konceptů, které předznamenávají budoucí designové směřování značky – koncepty Masterpiece, Signature a Imagine. Jednotlivé koncepty naznačují směřování a budoucnost automobilky Kia Motors, přičemž každý z nich ilustruje různé části modelové strategie zn ...

Čas načtení: 2019-08-29 08:45:14

Hanuš Karlach: Pitvornosti mrzačící mateřštinu na nás doléhají ze všech stran

Novodobé české písemnictví se rozvinulo díky překladům. Překlady klíčových děl světové literatury měly přímý vliv na poetiku českých autorů i ve dvacátém století. Také mnohý současný český spisovatel by potenku pískal, kdyby si jeho inspirace tu a tam nemohla loknout ze zahraničí. Přesto si dnes překladatelů vážíme málo. Skoro vůbec. Rozhodl jsem se tento trend nepodporovat. Rozhodl jsem se představit v Literárních novinách nějakou překladatelskou osobnost. Rozhodl jsem se pro Hanuše Karlacha. Pak jsem se podíval na jeho heslo a okamžitě jsem pochopil, proč surrealisté tak milovali náhody. Hanuš Karlach se 29. srpna dožívá osmdesáti let.    Celoživotně se věnujete překladům beletrie z německého jazyka. Změnily podle vás v současné době internetové překladače tradiční vnímání překladatelské profese? Nejdříve a především prosím, aby se vědělo: Jsem člověk letitý tak, že už na něm málem roste mech, osoba mající takřka veškerou profesní činnost už téměř za sebou; dnes je módou říkat takovým jedincům „výběhová série“. Abych si nekazil ty pečlivě chráněné zbytky umu, příliš onu více techniku než od ní vzdálené mozkové vypětí nesleduji. A když se tu a tam podívám, co to obnáší, jde mi hlava kolem a tělo do vrtule, co je také s jazykem možné. Doufám jen, že ona mladší překladatelská generace má proti zmíněné technice vypěstovanou pancéřovou imunitu. Je to i pro ni zjevně těžké, ony ty pitvornosti mrzačící mateřštinu doléhají ze všech stran, vykukují z každé třeba i málo tušené spáry jazykového provozu.  Když srovnáte literární život v německé jazykové oblasti s českou situací, jaké jsou rozdíly? To je otázka na širou sféru přelévající se daleko do stran od slovesného umění; jsa členem německého centra PEN klubu, mám tu končinu dosti na očích a se žalem konstatuji, že kulturní život, a tudíž i ten literární, má tady k dispozici lepší, tj. dobře fungující systém, rámec, kostru. Literární domy, domovy pro literáty, funkce „městských písařů“, dotované soutěže takové i onaké, bohatá soustava literárních vyznamenání a cen, a tak dále. – Jen mám neodkladný a tak trochu i škodolibý dojem, že v té zemi s více než osmdesáti milióny obyvatel zájmy, činnost i šířené výsledky v kultuře jako takové, tj. v umění, a tedy i v literatuře, existují a odehrávají se v jedné vrstvě aktérů a konzumentů, spíše starších, ve vrstvě, která je až izolována od vrstvy řekněme spodní, a početnější, která svůj způsob dejme tomu jisté duchovní – ne, lépe bude říci vnitřní – existence spatřuje ve sportu, v pop music, v „adrenalinovém“ počínání a tak dále. Že tuhle vrstvu třeba ona vyšší ve svých opusech i zrcadlí, to ona neví. Nebo nezajímá ji to. Což naštěstí neznamená, že dotyčné opusy nemají ohlas nejenom v oné vyšší vrstvě, ale místy i v té nižší. Za pomoci seriózních médií se o ní ten nebo onen „nepříznivec vyšší kultury“ (tedy v tomto případě literatury) tu a tam třeba i dozvídá. Tyhle komunikační interstratové průniky jsou k mé lítosti častější, to „prorůstání“ směrem dolů podle mého názoru stále ještě brání usychání toho kulturního vršku; takže úhrnem řečeno, s lítostí řečeno, je na tom německá kultura, takže tady literatura, i ve svém ohlasu do všech stran země trochu lépe než toho času ta u nás. Nepraví se v Německu na každém rohu: Tohle nečtu, to jsem nečetl, na to nemám kdy, to je na mě moc složité, a podobně. Měl jste v rukou současné německé překlady české beletrie? Jaká je podle vašeho názoru jejich kvalita? Je úroveň německé bohemistiky skutečně tak povážlivá, jak před lety napsala historička Eva Hahnová? V této věci asi selžu: současnou českou literaturu znám pouze děravě, a její překlady do německého jazyka už neznám vůbec. Naposledy jsem měl jakés takés povědomí o (výjimečných) kvalitách německých verzí děl Bohumila Hrabala (paní Rothové a Karlheinze Jähna). Současnou německou bohemistiku vlastně neznám; naposledy jsem se s ní setkal někdy počátkem devadesátých let v Göttingenu, a tam měla dosti vysokou úroveň, jako vůbec tamní slavistika.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Vypráví se o vás, že prý pravidelně jistou dobu pobýváte v nějakém bavorském klášteře. Jde o konsolidačně kontemplativní proceduru, nebo naopak o intenzivní soustředění na práci? To tedy, jak pravívá jeden náš politik, je jakési nedorozumění. Trochu historie: v roce 1967 jsem měl to štěstí, že jsem mohl pobývat a studovat ve Frankfurtu nad Mohanem. Tam jsem získal sympatie profesora Paula Stöckleina, s ním jsem se pak vzhledem k srpnové invazi 1968 a poté normalizaci viděl až po listopadu 1989; ten nám zařídil pravidelný letní (a posléze i vánoční) pobyt v Garmischi-Partenkirchenu. Tam jsou dva překrásné kostely, svatého Antonína (františkánský poutní) a Nanebevzetí panny Marie (v tom se na její svátek v srpnu odbývá vždy obrovská slavnost); poznali jsme v obou svatostáncích několik milých a přátelských duchovních. Poblíž tohohle městečka je podobné městečko zvané Oberammergau, znalcům se hned rozsvítí; ano, je to ono místo, kde se odehrávají každých deset let pašijové hry, proslulé v celém světě. Samozřejmě tam tu a tam zajedeme; a na cestě je další proslulost, benediktinský klášter Ettal. Tam také občas vedou naše kroky, vznosně řečeno. Ale že bychom pobývali v některé takové klauzuře, to je opravdu mýlka.  Jak byste charakterizoval svůj lidský i profesní vztah ke Günteru Grassovi? Jak na vás zapůsobilo jeho pozdní doznání hříchu z mládí týkající se jeho účinkování ve Waffen SS? S Günterem Grassem jsem se seznámil tuším v roce 1990 na Dobříši u příležitosti posledního zasedání Skupiny 47, známého to sdružení předních německých literátů; to Grass už věděl, že překládám jeho Potkanku. Záhy, u dalších překladů, jsme se sblížili úžeji, tykali jsme si. – Grass, jak známo, vždy po publikaci některého dalšího svého díla a před jeho překlady do mnoha jazyků zval na něco jako instruktáž své „dvorní“ překladatele. Takové setkání vždy stvrdilo jeho naprosto pozitivní strukturu osobnosti, přátelskost, trpělivost, humor. Nikdy nikomu nic nevytýkal, ač se ho kolegové ptali někdy na věci takříkajíc banální. Měl jsem to štěstí, že jsem, člen německého PEN klubu, tehdy ještě dvou PEN klubů, západoněmeckého a východoněmeckého, byl zvolen do komise pro sjednocení těchto dvou institucí. Měl jsem tu vzácnou příležitost, že jsem byl s Grassem i tady v úzkém styku. Museli jsme překonávat nedůvěru, ba odmítavá stanoviska některých literátů, kteří se nechtěli smířit s oním splynutím. Ale Grass a další s naší drobnou pomocí dosáhli nakonec sjednocení do jednoho PEN klubu. K tomu doznání mladistvého hříchu se mu vyčítalo, že je podníceno jakousi marketingovou tendencí v pozadí; nemyslím si to, spíše se mi zdá, že u vědomí, že se mu v životě „připozdívá“, chtěl být posléze zcela čistý ve smyslu jakési soukromé vyváženosti zásluh a poklesků. Zásluh, jak známo, bylo hodně. Jeho sláva se zrovna nedotýkala hvězd, ale sahala až za oceán. Znovu připomenu jednu příhodu: Šli jsme za jeho pobytu v Praze spolu přes Staroměstské náměstí. Na lavičkách tam posedávali američtí studenti. Když jsme se k nim přiblížili, jeden vyskočil a vyhrkl: „Look! Is it possible? It´s Günter Grass!“ Jistě jste na to odpovídal už mnohokrát, ale přesto se k tomu vracím. Proč jste zavedený titul centrálního díla Karla Krause Poslední dny lidstva přeložil jako Poslední chvíle lidstva? Ano, už jsem to několikrát vysvětlil. „Tag“, tedy „den“, má v německém originále (ostatně v českém jazyce rovněž) i metaforický přesah, není to pouhý časový údaj. Znamená i cosi jako neexaktně determinovanou etapu, v níž se odehrává cosi důležitého, přelomového, pozitivního i negativního. Překladatel za první republiky ponechal výraz „den“ (až starosvětsky „dnové“) zjevně také pro dvouslabičnost nezbytnou kvůli akcentově údernému názvu. Kdo si ovšem hru přečte, sezná, že jde vskutku o údobí přesahující dny. A podle mého názoru výraz „chvíle“ jaksi zintenzivňuje všechno, co se v onom líčeném časoprostoru děje.  Které dílo ze současné, ale i klasické německé literatury byste si ještě rád přeložil a proč? Pokud budeme nazývat „klasickou“ už i literaturu dvacátého století, pak se upínám spíše k ní. Předloni jsem sice přeložil dramatickou burlesku básníka a spisovatele Volkera Brauna, mého kamaráda, „Demos“, reagující na problémy tehdejšího Řecka. Ale jinak toho času soustřeďuji svou „tvůrčí“ pozornost na dílo spisovatele, který je u nás znám velice skrovně, ačkoliv je to jeden z pilířů moderní německé literatury: na Alfreda Döblina. Toho poněkud širší obecenstvo u nás zná nanejvýš z jeho románu „Berlín, Alexandrovo náměstí“, hlavně díky jeho zfilmované podobě; o jeho do češtiny přeložených románech „Milost se neuděluje“, „Valdštejn“ nebo „Amazonka“ se ví dost málo. A to jsou přitom díla, která podle obecného názoru evropských teoretiků stvořil autor, „jehož stylotvorný vliv na způsob líčení německých romanopisců po roce 1945 lze srovnat pouze s vlivem Franze Kafky“. Günter Grass jej pokládal za svého učitele, za mistra, jemuž on, tehdy především výtvarný umělec, vděčil za to, že vůbec začal psát; Grass také vytvořil Döblinovu chrestomatii, založil posléze i Döblinovu literární cenu (její první laureátkou byla Libuše Moníková). – Já toho času prahnu po tom, moci přeložit Döblinovo pozdní dílo, tetralogii „Listopad 1918“, které bylo jako celek publikováno teprve před několika lety a mezi odborníky zapůsobilo jako zjevení; je to jakási syntéza historické, psychologické, politické i vysoce privátní literatury, syntéza, která předestírá pronikavý pohled na dění kolem první světové války a kolem turbulencí, revolucí, katastrof a soukromých neštěstí jejich aktérů veřejně se exhibujících i naopak zahalených do ticha soukromí. Je to jakási neuvěřitelně plastická, zneklidňující, ostře vtíravá explikace proudů sahajících až do současnosti. Už na tom pracujeme s nakladatelstvím Academia.  Domníváte se, že pozornost, kterou čeští nakladatelé věnují překladům z německé literatury, je dostatečná a založená na promyšlené strategii, nebo spíše náhodná a podřízená komerčním hlediskům? Jaký vliv na volbu překládaných titulů mají sami překladatelé? Pracují na objednávku, nebo přicházejí s vlastními tipy? Žel podle mého názoru platí to, co formulujete v druhé části otázky: Není tu promyšlené strategie, schází – asi zprvu ve školách všech stupňů, ale především pak v nakladatelských domech – chybí o znalosti opřené vědomí diachronního i synchronního rámce, povědomí, co bylo v dávnější i v té čerstvější minulosti významné s logickým přesahem do dneška, jaká panuje (nebo by měla panovat) hierarchie kvality jako determinujícího systému napříč dějinami; chybí, jsouc vytlačeno někam na periferii obecné pozornosti, to, čemu Goethe říkal „světová literatura“; tu nahrazují pomíjivé, často jepičí „events“, dnes hlučně zmiňované, zítra už zapomenuté opusy. – Přehršel domácích i zahraničních cen a vyznamenání tuto pomíjivost nenahradí. – Pokud jde o kolegy překladatele, ti spíše přicházejí s vlastními tipy, ta objednávka se vynoří až poté, když se svým návrhem šťastně uspějí.  Měl jste v životě, pokud jde o vaše germanistické působení, nějaký výrazný vzor? Který z vašich učitelů na vás měl největší vliv? To byl především a hlavně profesor Eduard Goldstücker (vidíte, kde je v tomto případě dnes to dějinné povědomí?), který byl přísný, nesmlouvavý u zkoušek, ale prezentující studentům právě ono vědomí goethovské světové literatury, kloubící německé literární tvůrce s tvořením podobné povahy daleko za hranicemi Německa, osvětlující příčiny toho a onoho jevu, směřování, stylu v širokých nadnárodních souvislostech; a co do profesorství zkoušející začasté třeba tak, až se student – rád – ocitl v dlouhotrvající debatě a rovnoprávné disputaci. – Profesor Goldstücker incioval v pražské germanistice studium pražské německé literatury; podnítil historicky proslulou liblickou konferenci o Franzi Kafkovi, která se pokládá za jakýsi spolupodnět pozdějšího „pražského jara“. Druhým takovým mým vzorem byl Kurt Krolop, člověk obrovsky vzdělaný, předávající vědomosti studentům s nenuceným humorem (semináře s námi konával i na lodičkách po Vltavě). Ten působil na Filozofické fakultě v oněch šedesátých letech téměř jako v emigraci z koženě striktní NDR. Eduard Goldstücker mu tehdy obstaral československé občanství; o ně Krolop žel přišel po vstupu vojsk, musel se vrátit do NDR, dostalo se mu nevýznamného místa v jednom berlínském nakladatelství, a dobyl si posléze zaslouženého významu také díky rakouským kolegům, kteří velice nahlas podporovali jeho studie o Karlu Krausovi. – Profesor Goldstücker po invazi Varšavské smlouvy emigroval, získal profesuru na univerzitě v Brightonu a přednášel na vysokých školách po celém světě. Když se po listopadu 1989 vrátil do Prahy a nabídl své vědomosti a zkušenosti Karlově univerzitě, řeklo se mu, že ho není zapotřebí. Tato necitelnost byla ke škodě přinejmenším české germanistiky.  Moníková, Faktor, Rudiš od nás, k tomu zástup autorů z bývalého SSSR, Balkánu a Turecka, kteří začali psát německy. To ovlivňuje německou literaturu tematicky. Posouvá se nějak i co do jazykového materiálu? Neposouvá, protože se posouvat ani objektivně nemůže. Důvod je zřejmý: Tito „přistěhovalci“ (to prosím není termín nijak zneucťující) do nemateřštiny, která bude nebo už se stala jejich přístavištěm, drží se přinejmenším dost dlouho kánonické němčiny, jazyka to země, po niž prahnou; jazyka, který z objektivních důvodů ovšem znají slušně pouze z jeho spíše spisovné podoby. Do podoby řeči, kterou budou nadále beze zbytku používat, mohou ze své původní mateřštiny do ní přispět ve smyslu takového nebo onakého homogenního obohacení jen stěží. Takže ta původní podoba jazyka, do něhož „přistěhovalci“ vplynuli, se v zásadě nemění. Dokonce se dá říci, že někteří z těch, co do ní přiemigrovali, cítí potřebu zabývat se jí do hloubky, pronikat do jejích kořenů jakousi etymologickou cestou, a vnořovat se do ní z jejího vnitřku. Takovým „badatelem“ byl třeba Elias Canetti, původem vlastně Bulhar; toho jsem překládal zcela nedávno. – Pokud se tohle dá nazvat jakýmsi „posunem stran jazykového materiálu“, pak jedině tak, že jde o něco jako částečný objevitelský průnik do již dávno existujícího. – Až si oni „příchozí“ tuto původně nemateřštinu osvojí beze zbytku, tak, že jí budou moci tvořivě kouzlit, budou ji mít stejně za nástroj tvorby nijak neopatřený výdobytky jejich někdejší mateřštiny.  Jaký je váš názor na vztah rakouské a německé literatury? Liší se zásadně nebo ve skutečnosti tvoří jeden celek německého písemnictví? Řekl bych, že ten vztah se odbývá nikoli v rovině jazykové. Jde spíš o reálné obsahy, které se v té které literatuře líčí. Tam jsou diference povstávající z lišícího se časoprostoru naprosto logické. Avšak pokud jde o prostředek, jímž se tato diference prezentuje, jazyk, tam jsou ony lišivé prvky příliš částečné na to, aby se mohlo říci, že existuje jakási němčina a rakouština, jedna i druhá podoby naprosto rozdílné. Tak to není: rakouská němčina se od té německé odlišuje jen ve slovní zásobě (vzhledem k nestejným reáliím jev zcela pochopitelný), v několika obratech, idiomech, vazbách; ale celkově a plošně jsou tyto dvě geografické verze téhož obecně vzato víceméně stejné. – Jedna od druhé se liší teprve v individuálních výkonech jednotlivých tvůrců; ale to jde o styl, um, o užití jazyka, nikoliv o jazyk sám; tam nehraje žádnou roli, jde-li o autora rakouského nebo německého (ono se ostatně zhusta stávalo a často doposud stává, že ten nebo onen spisovatel, básník, dramaturg a podobně přesidluje z Rakouska do Německa a naopak, žije v jakémsi „duálu“, který co do jazyka vede – individuálně! – spíše k mísení detailních rozdílů, pokud se v jeho dosavadním působení nějaké jazykově jevily (tj. užíval-li ve své původní domovině řeč, která byla posléze jeho cílem v přesídlení), k jejich splývání s novým – vlastně ani tak ne novým – řečovým okolím. Tedy: zásadně se díla německé a rakouské literatury takto neliší. – To už, mohu-li to tu digresívně uvést, se liší třeba americký jazyk od anglického daleko spíše. Anglisté jistě vědí, že se v Británii některé americké filmy opatřovaly anglickými titulky, aby diváci v Anglii všechno chápali. Sám jsem to ve zmíněné zemi zažil.  Když přehlédnete tu dlouhou řadu svých překladů, kterého si ceníte nejvíc a z jakých důvodů? To je otázka, jaká se začasté klade a na niž dotazovaný většinou nedokáže dost dobře odpovědět. Což je i můj případ: Musím se přiznat, že je to v téhle věci se mnou jako s rodičem, který má několik dětí a neumí odpovědět na případný dotaz, které má raději. Protože v různosti oněch potomků je jeho láska k nim stejná vůči všem. Jedno víc, druhé méně, něco takového pro něj neexistuje. – Se mnou je to podobné; spíše tak, že po zvládnutí překladu toho nebo onoho díla se raduji právě nad tím zvládnutím. Tvůrci děl, která jsem domestikoval, jsou často tak odlišní, že nějaký láskyplný vztah k nim prostě dominuje radostné uspokojení, „že se to asi povedlo“.  Vidíte, literatura – jako i jiné druhy umění – je nekonečně pestrobarevná, v mnoha jedinečných a neopakovatelných podobách; ať se člověk do ní ponoří kdekoliv, je vždy jiná; ve svých opusech bezbřeze barvitá a široce nestejná; je – doložitelně – navýsost obtížně postižitelná kterýmkoliv specialistou usilujícím o stejnorodou úhrnnost, kdykoliv usiluje o doložení skupinového směřování ve smyslu toho a onoho -ismu. To je na ní to přitažlivé, ta pozitivní unikavost. Přitažlivost pro ty, kdo o ni kdy zavadí.  Pokud jde o mne, nemohu nebýt vděčen té výsadě, v jaké krásné společnosti jsem se to díky literatuře ocitl. V jaké to krásné společnosti jsem doposud prožíval a prožívám svůj život. {/mprestriction}  Hanuš Karlach (*29. srpna 1939, Praha) je český filolog, redaktor a překladatel, jemuž byla v roce 2015 udělena Státní cena za překladatelské dílo. Vystudoval na přelomu 50.–60. let 20. století v kombinaci němčinu, ruštinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po absolvování postgraduálního studia na univerzitě Johanna Wolfganga Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem pracoval jako redaktor v tehdejším nakladatelství Odeon, kde měl na starost vydávání německojazyčných autorů. Mimo jiné přeložil díla Ernsta Theodora Amadeuse Hoffmanna, Franze Werfela, Karla Krause, Güntera Grasse, Volkera Brauna, Christy Wolfové, Christopha Heina, Gottfrieda Benna, Adalberta Stiftera aj.

Čas načtení:

Pokročilý networking v Cisco prostředí

[skoleni-kurzy.eu] Kurz plynule navazuje na kurz Základy síti v Cisco prostředí. Detailně se věnuje tématům redundance v LAN STP, EC, FHRP nebo pokročilému směrování. Přidává některá nová témata jako jako VRF, dynamické směrování pomocí OSPF multi-area, EIGRP a BGP. V rámci bezpečnosti se účastníci seznámí i prakticky s problematikou kontrolovaného přístupu uživatelů do sítě NAC, ACL či IPsec VPN. Řada praktických cvičení je implementována na protokolu IPv6. Kurz je určen všem administrátorům malé a střední ...ICT Pro s.r.o. – Kurzy, školení, konzultace ICT a Soft Skills

Čas načtení: 2024-03-01 14:28:00

YOFC představuje špičkové inovace na veletrhu MWC 2024 v Barceloně

Barcelona (Španělsko) 1. března 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Yangtze Optical Fibre and Cable Joint Stock Limited Company (YOFC), lídr světového trhu s optickými vlákny a kabely, představila na kongresu 2024 Mobile World Congress Barcelona (MWC Barcelona) sadu pokročilých produktů a řešení. V rámci tématu "Spojení budoucnosti s vlákny" představila společnost YOFC své pokroky v pěti klíčových oblastech: Směřování k pokročilé technologii 5G, Nový uzel zelené výpočetní techniky, Nová hodnota digitální energie, Nové zkušenosti s digitálním životem a Překlenutí digitální propasti.Směřování k pokročilé technologii 5GS nástupem technologie 5G se průmyslová odvětví po celém světě vydala na novou cestu digitální transformace, která odemkla řadu nových aplikací a scénářů vyžadujících rozšířené síťové funkce. Tento posun podnítil vznik konceptu 5.5G. V této souvislosti optická vlákna, která slouží jako základní kanál pro přenos informací, tvoří v éře 5.5G páteř všudypřítomného propojení. Během veletrhu společnost YOFC představila své nejnovější inovace v oblasti optických vláken:• Vlákno FarBand® Ultra G.654.E: Známé svým mimořádně nízkým útlumem, který zvyšuje možnosti komunikace na dlouhé vzdálenosti.Vlákno EasyBand: S minimalizovaným vnějším průměrem pro optimalizaci efektivity instalace.• Vlákno GenBand: Všestranné řešení vyhovující široké škále síťových požadavků.• Multimodové vlákno OM4/OM4+ necitlivé na ohyb: Poskytuje vysokou rychlost přenosu dat i v náročném prostředí.• Speciální komunikační vlákno: Přizpůsobené pro specifické průmyslové aplikace, které zajišťují spolehlivost a výkon.Kromě toho se společnost YOFC aktivně zapojila do výzkumu a vývoje optických vláken nové generace s cílem zajistit si vedoucí pozici na domácím i mezinárodním trhu, aby vyhověla požadavkům rozvíjející se digitální ekonomiky a vývoje umělé inteligence. Na veletrhu upoutaly pozornost mnoha odborníků z oboru optické vláknové produkty nové generace společnosti YOFC, mezi nimiž vynikají vlákna SDM (Space Division Multiplexing) a optická vlákna s dutým jádrem.Nový uzel zelené výpočetní technikyNa letošním veletrhu MWC byla ve středu pozornosti datová centra - důležitý motor digitálního věku, který je zodpovědný za ukládání stále se rozšiřujícího fondu informací. Společnost YOFC během akce představila svou nejnovější inovaci: ekologické řešení kabeláže pro datová centra iCONEC, které je navrženo tak, aby nejen rozšířilo šířku pásma a prostorovou efektivitu datových center, ale také výrazně prodloužilo jejich provozní životnost, snížilo emise uhlíku a zefektivnilo náklady.Společnost YOFC dále představila ucelené řešení optických modulů pro výpočetní sítě datových center využívajících umělou inteligenci. Společnost YOFC se posunula za hranice tradiční technologie III–V a představila novou generaci optických modulů 400G/800G, které využívají křemíkovou fotonickou technologii. Tento průlom slibuje snížení spotřeby energie optických modulů přibližně o 20 %, což je předzvěstí nové kapitoly v úsilí o ekologičtější datová centra.Nová hodnota digitální energieDigitální inovace oživují energetický sektor a mění vše od elektrických sítí až po námořní infrastrukturu. Společnost YOFC zaujala v této revoluci ústřední postavení a představila řadu produktů a služeb, které slibují novou definici digitální energetické infrastruktury.V oblasti elektrické energie je přenos ultravysokého napětí (UHV) celosvětově nejpokročilejší technologií přenosu energie. Společnost YOFC nabízí komplexní řadu digitálních napájecích řešení pro stejnosměrné přenosové systémy UHV, včetně vlákna G654E, kabelů ADSS (All-Dielectric Self-Supporting) a OPGW (Optical Ground Wire), vysokonapěťových nehořlavých kabelů, napájecích konektorů a jednotek optických zařízení. Kromě toho YOFC poskytuje odborné poradenské služby v oblasti výstavby ve snaze zajistit bezpečnost a spolehlivost systémů UHV.V námořním sektoru je YOFC průkopníkem vývoje v celém hodnotovém řetězci námořního inženýrství. Její arzenál zahrnuje podmořské optické a energetické kabely i řadu souvisejících řešení a služeb EPC (inženýrské, dodavatelské a stavební služby). Tyto nabídky jsou určeny pro široké spektrum aplikací od usnadnění přenosu větrné energie na moři a obsluhy ropných plošin na moři až po zprostředkování transoceánské komunikace a vytvoření podmořských pozorovacích sítí. Strategické investice společnosti YOFC do velkých zařízení pro větrnou energii na moři podtrhují její závazek zajistit si konkurenceschopné postavení v oblasti námořního inženýrství.Nové zkušenosti s digitálním životemV době, kdy je bezproblémové digitální připojení nejdůležitější, společnost YOFC dosahuje pokroku při odstraňování známého problémového místa v mobilní komunikaci, tzv. poslední míle. Toto úsilí je připraveno obohatit digitální životy uživatelů nabídkou komplexních řešení plně optické konektivity.Společnost YOFC se zaměřila na potřeby moderní železniční dopravy a vyvinula specializovaná řešení, která splňují různé frekvenční požadavky různých bezdrátových komunikačních systémů. Díky svým průkopnickým netěsným koaxiálním kabelům a příslušenství společnost zajišťuje, aby cestující na železničních nástupištích a v tunelech mohli využívat duální gigabitový internet, který je klíčovou součástí dnešního životního stylu vyžadujícího nepřetržité mobilní připojení.V oblasti optické síťové kabeláže zkracuje řešení nové generace F.ODN společnosti YOFC pro předpřipojení dobu instalace o 80 % oproti tradičním metodám, což umožňuje zákazníkům rychle a efektivně zavádět prémiové sítě. Kromě toho si operátoři rychle oblíbili řešení neviditelných kabelových rozvodů FTTR (Fibre to The Room), které společnost YOFC zavedla, protože vidí jeho hodnotu v kombinaci snížené složitosti instalace s minimálním estetickým rušením.Kromě toho vzbudila značný zájem prezentace špičkových aktivních optických kabelů YOFC pro inteligentní audio a video průmysl, které obsahují patentované vlákno BendRobust® odolné proti ohybu. Tyto produkty se vyznačují výjimečnou flexibilitou i vynikajícími možnostmi přenosu dat a představují významný krok vpřed ve vývoji technologií inteligentní domácnosti a multimédií.Překlenutí digitální propastiOd roku 2014 se společnost YOFC vydala na ambiciózní misi, jejímž cílem je přivést optické připojení do nejodlehlejších koutů planety. S výrobními závody v Indonésii, Jižní Africe, Brazílii a Polsku stojí YOFC v čele mezinárodních snah o propojení komunit, kterým se nedostává dostatečné péče – od bujných džunglí Filipín až po rozlehlé městské labyrinty Peru a Indonésie. Ať už se jedná o překonávání obrovských oceánů, zdolávání strmých hor, nebo zvládání složitých situací v městských slumech, společnost YOFC je u toho, protože věří, že každý si zaslouží spojení.Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2351130/YOFC_Unveils_Cutting_edge_Innovations_at_2024_MWC_Barcelona.jpg KONTAKT: xueliangqi@yofc.com PROTEXT 

Čas načtení: 2025-02-04 12:03:00

Pellegrini mírní vášně: Slovensko nechce pryč z EU a NATO. Fico má bludy, bouřil lídr opozice

Nikdo z představitelů vládních stran na Slovensku nemá zájem o vystoupení země z EU a NATO, hlavní důvod k demonstracím za proevropské směřování Slovenska tak neexistuje. Po dnešním jednání s předsedy většiny parlamentních stran to řekl slovenský prezident Peter Pellegrini. Schůzky v prezidentském paláci se nezúčastnilo mimo jiné nejsilnější opoziční hnutí Progresivní Slovensko (PS), které ji označilo za past pro opozici; podle předsedy PS Michala Šimečky směřování země ohrožují kroky vlády premiéra Roberta Fica. Ten před novináři stejně jako šéf nejmenší vládní strany SNS Andrej Danko tvrdil, že EU se musí reformovat.

Čas načtení: 2025-02-04 12:20:00

Pellegrini: Nikdo nepřipravuje odchod z EU a NATO, není důvod k protestům

Nikdo z představitelů vládních stran na Slovensku nemá zájem o vystoupení země z EU a NATO, hlavní důvod k demonstracím za proevropské směřování Slovenska tak neexistuje. Po úterním jednání s předsedy většiny parlamentních stran to řekl slovenský prezident Peter Pellegrini. Schůzky v prezidentském paláci se nezúčastnilo mimo jiné nejsilnější opoziční hnutí Progresivní Slovensko (PS), které ji označilo za past pro opozici; podle předsedy PS Michala Šimečky směřování země ohrožují kroky vlády premiéra Roberta Fica. Ten před novináři stejně jako šéf nejmenší vládní strany SNS Andrej Danko tvrdil, že EU se musí reformovat.

Čas načtení: 2025-02-10 09:32:41

McDonald’s, Coca-Cola a Airbnb zveřejňují výsledky! Lednová inflace rozhodne o dalším směřování akcií

Důležitá data o spotřebitelské inflaci, projevy členů Fedu i výsledky oblíbených značek – také tento týden je doslova nabitý událostmi. Podívejte se, na co se můžete těšit! Článek McDonald’s, Coca-Cola a Airbnb zveřejňují výsledky! Lednová inflace rozhodne o dalším směřování akcií z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-02-17 10:03:25

Tento týden rozhodne o dalším směřování akciového trhu! Co čekat?

Důležitá data o trhu s bydlením, indexy PMI, projevy členů Fedu a čtvrtletní výsledky zvučných jmen i slibných růstovek. Podívejte se, na co se tento týden můžeme těšit! Článek Tento týden rozhodne o dalším směřování akciového trhu! Co čekat? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-03-07 11:01:43

Dnešek rozhodne o dalším směřování akciového trhu!

Dnešek přináší klíčové události pro akciové trhy, kdy zpráva o kondici pracovního trhu spolu s projevem předsedy Fedu mohou přinést zásadní změny. Jak ovlivní ekonomiku a akcie? Článek Dnešek rozhodne o dalším směřování akciového trhu! z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-07-30 06:00:00

Jana Bendová: Co čekat od nového začátku Konečné? ODS začala u Klausů v kuchyni, Motoristé v hospodě

Motoristé a Přísaha se nakonec nedohodli, do voleb jdou samostatně. Jak sólojízda pro obě uskupení skončí, je devět týdnů před volbami ve hvězdách. Už ale víme, kde mají Motoristé kořeny. Zatímco ODS vznikla u Klausů v kuchyni, Filip Turek prozradil deníku.cz, že motoristická myšlenka vznikla v hospodě. S Petrem Macinkou se prý strašně opili a bavili se, že už je štve směřování EU i České republiky a také zadlužování. Směřování z hospody s opičkou bývá někdy klikaté a ledacos by to vysvětlovalo. Každopádně už jsme zde psali, že nekorektní vtipné přezdívky jejich někdejšího spojenectví „dýzl a fízl“ je marketingově škoda. Třeba příště. Příspěvek za volby se vyplácí už od zisku půldruhého procenta hlasů.

Čas načtení: 2025-08-14 09:10:51

Proč může červencová inflace rozhodnout o směřování trhu?

Nadcházející inflační report v USA může výrazně zamíchat trhy! Fed váhá – brzké snížení sazeb může vrátit inflaci, pozdní může brzdit růst v době, kdy Amerika potřebuje sílu. Článek Proč může červencová inflace rozhodnout o směřování trhu? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-09-23 13:13:15

Nespokojení občané: co stojí za nesprávným směřováním České republiky?

Vývoj ve směřování České republiky vnímá více něž polovina (55 %) občanů jako nesprávný. Česká veřejnost je většinu novodobé historie v pozitivním hodnocení ve směřování naší země velmi zdrženlivá, přesto je současné rozložení mimořádně vychýlené k

Čas načtení: 2025-10-05 10:03:29

Agent Kremlu“ vyhrál volby? Ruská média vyvolávají obavy o směřování Česka

Výsledek českých parlamentních voleb vzbudil v zahraničních médiích nebývalou pozornost. Zatímco v Česku se debatuje o domácích dopadech hlasování, v Rusku se tamní tisk i internetové servery chopily výsledků po... The post Agent Kremlu“ vyhrál volby? Ruská média vyvolávají obavy o směřování Česka first appeared on Objevit.cz: IT magazín, zprávy a novinky ze světa IT.

Čas načtení: 2025-10-13 15:12:00

Akciový trh čeká těžká zkouška: Co rozhodne o jeho dalším směřování?

Výsledková sezóna je tady a banky, které ji odstartují, budou pod větším tlakem než obvykle. Chybí totiž důležitá data, Trump hrozí cly a akcie může poslat dolů sebemenší problém! Článek Akciový trh čeká těžká zkouška: Co rozhodne o jeho dalším směřování? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-12-03 15:00:14

Čtyřletý cyklus na Bitcoinu je mrtvý! Toto nyní určuje jeho směřování

Bitcoin se po nedávném propadu stabilizuje a část trhu začíná věřit v obrat. Podle analytiků z Grayscale se blíží scénář, který popírá tradiční čtyřletý halvingový cyklus. Může jít o začátek nové éry? Článek Čtyřletý cyklus na Bitcoinu je mrtvý! Toto nyní určuje jeho směřování z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-12-13 04:27:12

Sjezd SOCDEM určí další směřování strany

Sociální demokracie (SOCDEM) si na sobotním sjezdu po neúspěšné kandidatuře na listinách hnutí Stačilo! zvolí své další směřování. Bývalá vládní strana, která chybí podruhé v řadě ve sněmovně, bude vybírat nástupce předsedkyně Jany Maláčové. Její nejužší tým po říjnových volbách oznámil, že k termínu sjezdu skončí. Důležitým tématem bude i finanční situace strany. Sjezd se koná online formou, zúčastnit by se ho mohlo zhruba 160 delegátů. Směřování strany bude na sjezdu řešit i KSČM.

Čas načtení: 2026-01-14 00:05:00

Kupka vs. Ivan pro Echo: Jakou chtějí ODS, koho v předsednictvu a co dělat v opozici

Nejsilnější opoziční stranu, tedy ODS, čeká o víkendu kongres, který rozhodne o dalším směřování po neúspěšných volbách. Ze současného vedení se o pozici ve vedení uchází jen místopředsedové Martin Kupka, který se chce stát předsedou a Alexandr Vondra. Kupku vyzve v souboji o křeslo předsedy místostarosta městského obvodu Ostrava-Jih Radim Ivan. Oba pro Echo24 nyní popsali své priority ohledně směřování ODS či toho, jak by mělo vypadat ideální předsednictvo.